GALOPP REPORTER 01/2013

115 Kč | ROČNÍK 4./1

01/2013 | DOSTIHOVÝ MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

KLASICKÉ DOSTIHY Kdo sklídí vavříny

ŠVÉDSKO Inspirace ze severu

PŘED SEZONOU 2013

EDITORIAL

GALOPP REPORTER Dostihový čtvrtletník Galopp Reporter vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o.

GR je evidován pod číslem MK ČR 19578 Adresa redakce: Stanislava Maliny č.464, 397 01 Písek e-mail: redakce@galopp-reporter.cz Telefon: +420 382 200 211 Fax: +420 382 200 210 Šéfredaktor: Ing. Petr Malík Redakce: Jiří Klokočka Jan Němec Jaroslav Fabris Ondřej Blahník Fotografové: Petr Lusk Martin Haleš Martin Kozák Zenon Kisza Grafická úprava a sazba: MgA. David Mikeš (PILOT design studio) Produkce a manager inzerce: Filip Breibisch GALOPP REPORTER je ke stažení na www.galopp-reporter.cz V případě některých informací obsažených v tomto vydání Galopp Reporteru mohlo s ohledem na delší časový odstup od uzávěrky časopisu dojít ke změnám.

Děkujeme za pochopení. Redakce Galopp Reporteru

115 Kč | ROČNÍK 4./1

01/2013 | DOSTIHOVÝ MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

PŘIPRAVENI? ZAČÍNÁME! Sníh padá jako o závod, paní Zima se nechce vzdát své vlády. Na trůn usedla koncem října a ani po čtyřech měsících nechce své pozice opustit, což trochu znervózňuje pravověrné turfmany.

Přece jen lidé okolo koní už čekají na sluníčko, mnohaměsíční čekání a vyhlížení nadějí je dosti nepříjemné.

Mnozí se ještě prohání po zasněžených pláních, ať už na běžkách nebo sjezdovkách, ale koně už nabírají potřebnou kondici. Jako obvykle to bude na začátku sezóny pořádný kvapík. Začátkem dubna je na programu první dostihový den a o měsíc později už bude odběhnuta první klasika.

Pokud jste se těšili na klidnou zimu, asi jste si ji moc neužili. Stále bylo v české kotlině o čem povídat. Tu o jezdeckých úlevách, spekulovalo se, kdo bude koně roku, poté se samozřejmě diskutovalo o tom, zda vítězka je zasloužená či nikoliv. Najednou vzduch rozvířily poplatky za start koní v dostizích, neboť krize doléhá i na dostihový sport.

Více než bylo v minulosti zvykem, se hovořilo o tom, kolik bude uspořádáno dostihových dní. Jednu chvíli to vypadalo, že v Praze jich několik nebude vypsáno, ale poslední pohled do termínové listiny říká, že nás od dubna do července čeká 35 dostihových dní. Nárůst chystají v Pardubicích, vyšší poplatky mají pomoci ve Slušovicích, a tak se na nadcházející sezónu společně můžeme těšit.

Lákadlem k návštěvě závodiště mohou být i zimní výsledky některých koní v českém tréninku.

V Itálii a Francii vybojovali několik zajímavých umístění, bude tedy zajímavé sledovat, jak se jim povede v domovských podmínkách.

Věřím, že vás na sezónu příjemně naladí i první číslo GALOPP REPORTERu v roce 2013. Neměla by být jen lákadlem, ale také inspirací. Když je peněz dost, lehko se spřádají plány, ovšem je-li hluboko do kapsy, je třeba využít všechny prostředky, aby se situace změnila. Snad v následujících měsících uvidíme velkou míru snahy dělat věci tak, aby se české dostihy vydaly na cestu vzhůru.

Inspirativní čtení, mnoho sluncem rozzářených dnů a především hodně splněných nadějí v sezóně 2013 vám přeje Petr Malík

KLASICKÉ DOSTIHY Kdo sklídí vavříny

ŠVÉDSKO Inspirace ze severu

PŘED SEZONOU 2013

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

1

OBSAH

16

46

10 KDO SKLIDÍ KLASICKÉ VAVŘÍNY?

Hlavními taháky první části dostihové sezóny jsou klasické dostihy. Kdo z tříletých vstoupí mezi nesmrtelné? Budou to ti, jež jsme sledovali na dostihových drahách už v minulé sezóně, nebo atraktivní nákupy, které směřovali především do Beskyd k Františku Holčákovi, nebo prokáží nárůst formy zatím „neviditelní“? Nabízíme tucet jmen, která se vyplatí bedlivě sledovat.

Text: Jaroslav Fabris

56 MIROSLAV ŠUSTA: ODEŠLA POSLEDNÍ LEGENDA

16 DOSTIHOVÁ SEZONA 2013: NA START! ZAČÍNÁME!

Na jedenácti místech České republiky máte šanci v následujících měsících spatřit boje anglických plnokrevníků. Na jedenácti stranách vám nabízíme nejen zajímavosti ze všech aktivních dostihových drah, ale také podrobného a užitečného průvodce.

Text: Jiří Klokočka, Petr Malík a Jiří Zlámaný

Jeden z našich nejúspěšnějších jezdců poslední dekády Václav Janáček se loni oženil. V loňském roce zaznamenal i další významný životní úspěch. Stal se španělským rovinovým šampiónem a letos by tento titul rád obhájil. Jak se jemu i jeho rodině v Madridu žije a pracuje, prozradil během krátkého českého pobytu.

Text: Jiří Klokočka

74 INSPIRACE ZE SEVERU

46 „STAŇA“ V obci Hvozd u Prostějova již po staletí žije a pracuje rod Popelků. Poslední generace

2 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

V prosinci minulého roku zemřel pan Miroslav Šusta, skromný a zásadový člověk, který sbíral úspěchy jako jezdec i trenér.

Na jistý čas prostředí Velké Chuchle opustil, aby se vrátil coby důchodce a pomocník.

Navíc pomáhal vychovávat nové talenty na chuchelské škole, byl posledním z žáků legendárního Jaroslava Rosáka.

Text: Martin Cáp

66 VÁCLAV JANÁČEK: CHCI JEZDIT TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDU

40 DOSTIHY JSOU PRO MĚ SVÁTKEM Teprve dva roky vídáme na dostihových drahách modrobílé barvy stáje Monte Negro. Majitel Jiří Posád neměl dříve na dostihy čas, nyní ho má a užívá si ho.

Nejen proto, že se v loňském roce mohl radovat z vítězství v Českém derby zásluhou Kadynyho. Kudy vedla Posádova cesta ke koním, jak zbrojil na měsíce nadcházející a další zajímavosti zjistíte v jeho odpovědích.

Text: Jan Němec

propadly kouzlu dostihových koní. Stanislav Popelka převzal trénink a chov po svém otci a nyní patří k nejúspěšnějším překážkovým trenérům v České republice.

Text: Jiří Klokočka

Zemi Vikingů máme spojenou spíše s lyžováním, tenisem a samozřejmě hokejem, ale i dostihům se tam nadmíru daří. Rtuť teploměru se choulí pod nulou, přesto se ve Švédsku běhají cvalové i klusácké dostihy, a to o velice zajímavé dotace. Ptáte se proč? Po celé zemi si můžete na dostihy vsadit.

Text: Petr Malík

OBSAH

66

82

82 KRÁLOVSKÝ SEN SE ZMĚNIL VE VÍTĚZNÝ

Poslední lednovou neděli hostilo závodiště ve Vincennes nejprestižnější klusácký dostih sezóny - Cenu Ameriky. Čtyřicet tisíc diváků čekalo se na hattrick famózního Ready Cashe, ale v nejdůležitější bitvě si na něj vyšlápl Royal Dream, v kvalifikacích věčně druhý nebo třetí. Podrobnosti přinášíme v exkluzivní reportáži.

Text: Petr Malík

92 ŽENA A KŮŇ

„Vždycky si ráda vyzkouším něco nového a mám ráda výzvy,“ říká v pravidelné rubrice Žena a kůň Barbora Málková, která je v současnosti naší jedinou překážkovou jezdkyní. Kromě toho se tato půvabná dívka věnuje koňskému pólu a sní o tom, že jednou pojede Velkou pardubickou.

Foto: Jan Chrt a Petr Lusk, text: Jiří Klokočka

104 KOHO ZAJÍMAJÍ ŽIVOTOPISNÁ DATA NEBO HISTORKY Z DIVADLA A PODOBNÉ BLBOSTI?

Nevím přesně čím to je, ale ze všech setkání s veřejně známými osobnostmi na mě to s Chantal Poullain zapůsobilo ze všech nejvíce. Možná proto, že byla tak upřímná, otevřená a zábavná zároveň. A právě tímto způsobem vyprávěla i o své velké životní lásce – o koních!

Text: Jan Němec

92

104

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

3

KLASIKY

6 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

KLASIKY

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

7

UDÁLOSTI text: Petr Malík, Ondřej Blahník | foto: Martin Haleš

Události, na které se bude vzpomínat 1.

Orphee des Blins koněm roku

Pouhé dva hlasy rozhodly tradiční anketu o nejlepšího koně roku.

Triumf si nakonec odnesla polokrevná klisna Orphee des Blins z DS Pegas, která fantastickým způsobem vyhrála Velkou pardubickou.

Francouzská rodačka se stala šestým vítězem nejsledovanějšího tuzemského dostihu, který si vybojoval prestižní ocenění v anketě Turf clubu nebo Jockey clubu od roku 1970. Druhé místo vybojoval grupový vítěz Donn Halling.

2.

Nový systém úlev se zatím odkládá

Profesionální jezdci měli mít úlevu 2,5 kilogramu, dokud nevyhrají 50 dostihů a úlevu 1,5 kilogramu do sta vítězství. Výraznější úlevy měli mít jezdci žáci, stejně jako amatéři, ale nebyl dodržen potřebný legislativní proces, a tak i sezona 2013 proběhne podle dosavadních

8 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

zvyklostí, kdy budou mít profesionálové úlevu 2,5 kilogramu do 30 vítězství a zvýhodnění 1,5 kilogramu do 50 triumfů. Další možný termín k prosazení hodně kontroverzních změn je sezona 2014.

3.

Royal Dream se v prosadil v den D

Druhá a třetí místa sbíral v kvalifikacích na Cenu Ameriky osmiletý hřebec Royal Dream, ale na samotný vrchol francouzské klusácké sezony se připravil na výbornou. Favorizovanému Ready Cashovi nedal v cílové rovince před 40 tisíci diváky nejmenší šanci a připsal si největší úspěch své kariéry. O dva týdny později v Ceně Francie už opět tahal za delší konec provazu Ready Cash.

UDÁLOSTI

4.

Dvě vítězství svěřenců Josefa Váni

Stejně jako v předchozích letech i na přelomu letopočtů 2012 a 2013 startovalo několik koní českých trenérů na zahraničních drahách.

V Římě se v Česku připravovaným koním nedařilo, první vítězství roku 2013 přišla až v Pise. 7. února se v dostihu na 3 500 metrů prosadil Elmal a o týden později se ve steeplechase na stejné distanci prosadil Until I Win. V sedle obou koní byl trenérův syn Josef Váňa mladší.

v minulém roce zaplatí majitelé 5 procent. Okamžitě se snížil počet přihlášených koní do klasických dostihů.

7.

Roviny pro překážkáře

Zajímavou novinku chystají pardubičtí pořadatelé. V průběhu sezóny plánují uspořádat čtyři dostihové dny v pátek v podvečer a na programu budou dlouhé rovinové dostihy startované praporkem jako příprava na překážky. Vypsány budou také dostihy přes proutěné překážky, kterých český dostihový kalendář v posledních sezonách tolik nenabízel.

Tolik potřebná příprava na překážkové dostihy dostává reálné obrysy.

8.

Dux Schollar vítězný v Dubaji

Pětiletý hřebec Dux Schollar absolvoval v loňském roce pět startů v českém tréninku Arslangireje Šavujeva. Připsal si vítězství v Bratislavě, druhé místo v Karlových Varech a stejné příčky obsadil i v kláních grupy 2 v Baden-Badenu a Longchamp. Letošní rok zahájil na závodišti Meydan v Dubaji, kde po druhém místě vyhrál štědře dotovaný handicap na letounské distanci 1 000 metrů.

9.

5.

Janáček vítězí ve Španělsku i Francii

Kvalitními výsledky zahájil sezonu 2013 Václav Janáček, dařilo se mu vyhrát nejen v jeho stálém působišti ve Španělsku, kde je opět na prvních místech šampionátu, ale také na francouzských drahách, tam si připsal dvě vítězství. V zemi galského kohouta v prvních dvou měsících roku 2013 jezdil také Filip Minařík, ale moc příležitostí nedostal.

Za dva měsíce si připsal 3 vítězství pro německé stáje.

6.

Startovné může dosáhnout 8 procent

Rada Jockey clubu České republiky na svém zasedání rozhodla, že výše startovného v dostizích může dosahovat až osmi procent z celkové ceny dostihu. Reagovala tak na špatnou finanční situaci v dostihovém sportu. Většina pořadatelů nechce na maximální výši startovného přistoupit a chtějí zachovat loňské podmínky. Zatím bylo zvýšeno startovné do klasických dostihů kromě derby. Místo 3,5 %

Big Buck’s mimo hru

Majitel osmnácti vítězství v řadě na britských proutěnkách Big Buck’s si v prosinci poranil šlachu a pro letošní sezónu byl vyřazen ze hry.

Nemohl tak získat svůj pátý titul ve World Hurdle.

10.

Long Run obhájil King George VI

Asi nejvýznamnější překážkový dostih zimní části překážkové sezóny na britských ostrovech King George VI Chase podruhé v řadě vyhrál Long Run vedený synem svého majitele Samem Waley-Cohenem, když vydřel těsné prvenství před Captain Chrisem.

11.

Překážkové vítězství ve Španělsku

Překážky a španělský turf, toto spojení dlouhou dobu nešlo k sobě. Až v neděli 24. února se konaly proutěné překážky na závodišti La Zarzuela v Madridu. Díky Václavu Janáčkovi se ho zúčastnili i čeští jezdci Josef Bartoš a Josef Váňa mladší. Druhý jmenovaný se prosadil v sedle španělského odchovance Orlova trenéra Calleja v klání na 2 800 metrů.

Josef Bartoš dokončil na čtvrtém místě.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

9

KLASIKY text: Jaroslav Fabris | foto: Martin Haleš, Zenon Kisza

10 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

KLASIKY

Hvězdy klasického ročníku

KDO SKLIDÍ

KLASICKÉ VAVŘÍNY? Na přihláškách do klasických dostihů se stejně jako v předchozích letech objevil trojciferný počet koní, z nichž vám blíže představíme dvanáctku, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Rozdělili jsme ji do třech kategorií (dvouleté hvězdy, čerstvé importy, skryté naděje) a není bez zajímavosti, že z každé z nich vzešel loni minimálně jeden klasický vítěz.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

11

KLASIKY

Dvouleté hvězdy BERYASKA

(Librettist-Beryasa /Kahyasi/) – JCK, ČD, OAKS stáj: trenér: kariéra: zisk:

Hřebčín Křenek Václav Luka 6 startů, 3 vítězství 181 200 Kč

Václav Luka ovládl poslední tři ročníky trenérského šampionátu a jeho svěřenci ovládli 31 českých jedničkových dostihů, ovšem žádný z nich neměl přívlastek klasický. Letos má ovšem ve stáji silnou kolekci tříletých, z níž ční nejlepší dvouletá klisna za loňský rok Beryaska.

Ta upoutala už při svém debutu zkraje června, kdy zásluhou dobrého spídu získala druhou příčku, ale výrazněji začala její hvězda stoupat až v podzimních měsících. Začátkem záři si totiž suverénním dvojkovým triumfem řekla o pozici favoritky Gerschova memoriálu. V něm sice svou roli nepotvrdila, když jí po zatočení do cílové roviny chvíli trvalo, než našla volný prostor k útoku, ale k vítěznému Renny Stormovi se v závěru blížila každým cvalovým skokem a podlehla mu jen o půl délky. Naznačila tak, že metry navíc jí nebudou dělat problém, což také potvrdila jistým triumfem v Ceně zimního favorita. „A i s dalšími metry navíc by si měla poradit,“ sděluje její trenér Václav Luka. Odchovankyně svého majitele loni porážela i zástupce silnějšího pohlaví, přesto na její konto trenér dodává: „Měla by jít dámskou cestou, ale pokud si o to sama svými výkony řekne, může se v derby objevit.“ Pro připomenutí - poslední klisnou, které se podařilo zvítězit v Českém derby, byla v roce 2005 Ready For Life.

RENNY STORM

(Stromy Jail-Renaissance / High Extreme/) – VJC stáj: trenér: kariéra: zisk

Stáj A 3 J Family Tomáš Váňa 6 startů, 3 vítězství 199 850 Kč

Jediným zástupcem českého chovu v našem výběru je Renny Storm, a že jeho přítomnost není z důvodů přehnaného patriotismu, nejlépe dokazuje skutečnost, že na Galavečeru českého turfu získal titul Nejlepšího dvouletého hřebce. Svěřenec Tomáše Váni loni podával výborné výkony od svého květnového vítězného debutu až do třetího místa v Ceně zimního favorita. Zazářil především jedničkovými triumfy v bratislavské Ceně Muscatita a v Gerschově memoriálu, přičemž společným jmenovatelem obou úspěchů byla měkká dráha.

Optimem Renny Storma by měly být dostihy do míle, protože ty jsou parketou obou jeho starších polosourozenců. Po otci Stormy Jailovi, kterého už mimochodem překonal počtem jedničkových vítězství, také zdědil především rychlostní geny. Koneckonců kratšímu distančnímu optimu napovídá také jeho exteriér a absence přihlášek do vytrvaleckých klasik. „Natahovat ho zřejmě nebudeme, ale věřím tomu, že na distancích do míle se neztratí ani mezi importy,“ sděluje na jeho konto manželka trenéra Iveta Váňová. Realizační tým Renny Storma, který na klasický úspěch stále čeká, ho tedy bude směřovat do Velké jarní ceny. Její

12 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

poslední dva ročníky ovládly ve dvou letech českým handicaperem nejvýše hodnocení hřebci, což je pozice, která loni patřila právě Renny Stormovi…

BARATEUS

(Barathea-Cambara / Dancing Brave/) – VJC, ČD, STL stáj: trenér: kariéra: zisk:

Stanislav Chudáček Helena Vocásková 3 starty, 1 vítězství 79 400 Kč

Loni se situace mezi juniory vykrystalizovala vcelku jasně. V obou českých jedničkových dostizích pro dvouleté zpřístupněných oběma pohlavím se totiž na medailových příčkách objevili stejní koně. Mezi ty patří, vedle výše zmíněných Beryasky a Renny Storma, také Barateus, který v Geršově memoriálu skončil třetí a následně v „Zimáku“ si o příčku polepšil. Kromě těchto vystoupení absolvoval svěřenec Heleny Vocáskové už jen zářijový debut, v němž s přehledem zvítězil na mílové distanci.

Ta byla optimem obou jeho rodičů, nicméně nejúspěšnější potomek Barateovi listed umístěné matky Cambary, kterým je na Gr. 3 scéně druhý Samhari, podával nejlepší výkony na dvoukilometrové distanci, a i František Vocásek mladší na konto za 7 000 eur zakoupeného hnědáka poznamenává: „Zatím se jeví tak, že čím delší distance, tím pro něj lépe. Půjde klasickou cestou, takže by se měl objevit ve Velké jarní ceně a poté směřovat k derby.“ Na jeho start míří hned trojice koní stáje Stanislava Chudáčka, který se doposud aktivně zúčastnil vrcholu rovinového kalendáře jen jednou před dvěma lety, kdy jeho Kristine skončila dvanáctá. Letos má dobré vyhlídky na vylepšení této bilance.

TOZAN

(Great Journey-Erivia / Kendor/) – VJC, ČD, STL stáj: trenér: kariéra: zisk:

Red Rebels R&H Radek Holčák 3 starty, 2 vítězství 264 000 Kč

Stáj Red Rebels R&H vstoupila do světa turfu hodně zostra, protože hned jejími prvními akvizicemi byly předloňské derby nákupy „last

KLASIKY

minute“ Frozen Frontier a Nucals Star. Ti se ovšem v samotném Českém derby po aktivním průběhu propadli na opačný chvost pole a na ambiciózní stáj se smůla lepila i nadále. Před rokem totiž řady jejích reprezentantů posílil vítěz trojkoruny Age Of Jape, ale od té doby se kvůli zranění na dráhu nedostal. Tozan ovšem naznačuje, že se pro stáj manželů Hanákových začíná blýskat na lepší časy.

Tříletý bělouš sice nevlastní nijak oslnivý původ a odpovídá tomu i jeho pořizovací cena8 000 eur, ale hned při debutu porazil kvalitní konkurenci nezvítězivších. Poté sice trochu zklamal pátým místem v bratislavské Karpatské ceně („Bratislavská dráha mu nesedí,“ prozradil Holčák.), ale chuť si spravil v ebreichsdorfském Graf Hugo Henckel Memorialu – tedy v tamní Ceně zimního favorita.

V jeho závěru se totiž strhl vyrovnaný souboj čtveřice koní, z něhož po bariéře útočící svěřenec Radka Holčáka vyšel nejlépe. Porazil při tom především dvojici koní vítězících na německých drahách, kteří vlastní tamní handicapy o hodnotě 74 a 75 kilogramů. „Půjde klasickou cestou. Dva kilometry určitě zvládne, jestli i více, ukážou až samotné dostihy,“ nastiňuje plány na nadcházející sezónu trenér.

Čerstvé importy REGLISSE

přívlastku nezvítězivší a poté obsadila dvojici čtvrtých míst na Gr. 3 scéně. Druhé z nich získala po týdenní pause a zaostala při jeho zisku jen délku a půl za vítězem. Všechny tyto dostihy se odběhly na distanci 1 400 metrů, a protože její rodiče měli optimum do míle, dají se od ní i v budoucnu čekat nejlepší výkony na podobných tratích.

Její jméno nicméně nalezneme i na přihláškách do Českého derby, v němž se Jiří Charvát vítězství dosud nedočkal. V posledních letech byl k prolomení této statistiky nejblíže právě díky koním v tréninku Tomáše Šatry, protože v roce 2010 obsadil Miracle Match třetí příčku, o rok později bral Chardonney Tcheque čtvrtou dotaci a loni My Afantou finišoval třetí.

MISTER WESTMINSTER

(Hurricane Run-Merlina / Hawk Wing/) – VJC, ČD, STL

(Verglas-Regalline / Green Desert/) – JCK, ČD, OAKS stáj: trenér: kariéra: zisk:

Dr. Charvát Tomáš Šatra 7 startů, 1 vítězství 696 540 Kč

Mezi v zimě importovanými tříletky hraje dle dosavadních výkonů prim Reglisse. Ta totiž z Irska přicestovala s ratingem 95 liber, přičemž s vyššími známkami byli z ostrovů do Česka před klasickou sezónou importování jen Sharp Focus (106 liber) a Corcovada (96 liber). Subtilní bělka byla ve dvou letech poměrně exponovaná, když od poloviny června do konce září absolvovala sedm startů. V této souvislosti stojí za zmínku, že její bývalý trenér Edward Lynam připravoval také patnáctinásobného jedničkového vítěze De Roberta, který v juniorském věku stihl dokonce 11 startů.

Nejlepší výkony podala Reglisse v trojici červencových startů na dráze v Leopardstownu. Tam se nejprve zásluhou dobrého zrychlení zbavila

stáj: trenér: kariéra: zisk:

Spedition Zavřel Josef Váňa 3 starty, 1 vítězství 358 400 Kč

V roce 2011 slavil Josef Váňa zásluhou Roches Crosse vítězství v Českém derby, ovšem loni se účast jeho svěřenců v klasických dostizích omezila na start Mazhilise v St. Legeru a pro letošní sezónu dlouho neměl osminásobný vítěz Velké pardubické ve svých stájích žádného zajímavého tříletka. Od února je ovšem jejich rezidentem Mister Westminster, což Váňovi klasické vyhlídky výrazně vylepšilo.

Nový nákup stáje Spedition Zavřel strávil juniorskou část své kariéry v Německu u trenéra Saschy Smrczeka, pod jehož vedením absolvoval trojici startů. Hned při debutu se zbavil přívlastku nezvítězivší a následně obsadil druhé místo v dostihu pro koně zakoupené na dražbě společnosti BBAG s celkovou dotací 52 000 eur. Na závěr sezóny sice v Gr. 3 v Krefeldu porazil jen dva z osmičky soupeřů, ale tehdy se jed-

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

13

KLASIKY

nalo o jeho už třetí start během čtyř týdnů a navíc do roviny točil příliš daleko za svými soupeři.

Všechny tyto starty absolvoval minimálně na distanci 1 600 metrů a ukázal v nich dobrou koncovku, a že by měl mířit na vytrvalecké distance, napovídá také jeho původ. Jeho otcem je totiž Hurricane Run, jehož potomkům vytrvalost obvykle neschází. Matka Merlina zase ve Francii zvítězila ve dvojici dostihů na distancích 2 600 a 3 000 metrů. Ač tedy německým handicaperem 83,5 kilogramy hodnocený Mistera Westminster figuruje i na přihláškách do Velké jarní, vše napovídá tomu, že by měl bodovat především na delších distancích.

ALWAYS ON SUNDAY

(Sunday Break-Good Blend / Darshaan/) – ČD, STL stáj: trenér: kariéra: zisk:

Monte Negro František Holčák 3 starty, 1 vítězství 271 360 Kč

SIGN OF THE ZODIAC (Clodovil-Auriga / Belmez/) – VJC, ČD, STL

Ray Racing František Holčák 2 starty, 1 vítězství 60 965 Kč

stáj: trenér: kariéra: zisk:

Do Velkých Karlovic se v zimě stěhoval také Sign Of The Zodiac. Ten strávil juniorskou část své kariéry na britských ostrovech, kde debutoval čtvrtým místem a poté dokázal přesvědčivě zvítězit. Stalo se tak ovšem už začátkem května a od té body se na dráze neukázal. „Měl zdravotní problémy, ale aspoň je pošetřený,“ nevidí problém v jeho dlouhé pauze Holčák. Oba své dosavadní starty absolvoval Sign Of The Zodiac na rovném kilometru a kratší je i jeho původ. Vždyť z českých drah je známá jeho polosestra Pashmeena, která svého času ovládla na mostecké dráze jedničku na 1 200 metrů. „I exteriérem vypadá na sprintera, ale věřím tomu, že zvládne i delší distance,“ sděluje trenér.

Neméně zajímavá než výsledky je ovšem v případě za 24 000 guineí pořízeného bělouše kolonka stáj, která prozrazuje, že jeho majitelem se stal Rajmund Pavla. Jeho zimní akvizice do klasik budily pravidelně respekt na přelomu století, kdy mezi léty 1998 a 2001 postupně nakoupil na distancích do dvou kilometrů ve střední Evropě neporaženého Blueridge Dancera, vítěze obou exfederálních derby Ray Of Lighta, prvního ve trojici Velkých jarních Sharp Focuse a držitele trojkoruny Tribal Instincta. Úspěchy mu přinesly také Maskul, Forest Man nebo Scyris. Sign Of The Zodiac, díky němuž se stříbrnočervené barvy vrací do světa turfu po dlouhých devíti letech, tedy má na co navazovat.

Skryté naděje PARTHEON

(Sixties Icon-Search Party / Rainbow Quest/) – VJC, ČD, STL

Třetí sezóna čeká stáj Monte Negro, která se zapsala do povědomí především zásluhou loňského derby vítěze Kadynyho a výrazně zbrojila do klasik i tuto zimu. V jejím průběhu totiž posílila o ve všech pěti irských startech umístěného Mister Aviationa a také o hnědáka Always On Sundaye, který přicestoval z Francie. Tam loni na podzim absolvoval trojici dvoukilometrových dostihů kategorie G, v nichž šly jeho výkony postupně nahoru, což naposled dokázal porážkou všech patnácti soupeřů.

O preferencích delších dostihů napovídá kromě dosavadní kariéry Always On Sundaye také původ, především jeho dolní polovina. Matka Good Blend totiž získala všechny své čtyři vítězství na distancích nad dva tisíce metrů a vytrvalost předává i svým potomkům, kteří často přecházejí na skoky. „Nemá smysl ho zkracovat. Od začátku sezóny ho tedy budeme směřovat do delších dostihů, hlavním cílem je derby,“ prozradil na jeho adresu František Holčák. Ten připravil už šest klasických vítězů, přičemž u všech převzal jejich přípravu až před klasickou sezónou. Půjde Always On Sunday v jejich stopách?

14 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

stáj: trenér: kariéra: zisk:

Stanislav Chudáček Helena Vocásková 1 start, 1 vítězství 30 000 Kč

Kariéra Partheona zatím čítá jen jeden vítězný start z dostihu debutantů na 1 200 metrů. To samo o sobě není nic zvláštního, ovšem svěřenec Heleny Vocáskové vlastní velmi dlouhý a pozdní původ, takže má

KLASIKY

výrazné předpoklady k progresu. Vždyť jeho otec Sixties Icon ve dvou letech vůbec nestartoval a jeho největším úspěchem je vítězství v britském St. Legeru. Za zmínku také stojí, že loni měl na dráze první ročník dvouletých a ti si vedli nad veškerá očekávání. Na ostrovech se jich totiž na dráze objevilo sedmnáct a dohromady posbíraly plných čtrnáct vítězství včetně jednoho se statusem Gr. 3. Není tedy divu, že připouštěcí poplatek Sixties Icona se bezmála zdvojnásobil na 8 500 liber. Matka Search Party sice na dráze ani v chovu zatím nijak nezáří, ale na hodnotě jí dodává skutečnost, že je dcerou dvojnásobného ostrovního šampióna mateřských otců Rainbow Questa. „O vytrvalosti Partheona nemám nejmenších pochybností,“ prozrazuje František Vocásek mladší. Přesto za 9 500 eur zakoupený valach figuruje i na přihláškách do Velké jarní ceny. „Zjara ale bude jeho hlavním úkolem získat dostatečný handicap, aby se vešel do jedničkových dostihů. Hlavním cílem jsou delší klasiky,“ upřesňuje člen rodinného klanu Vocásků.

TALAR

(Whipper-Tashreefat / Danehill/) – VJC, ČD stáj: trenér: kariéra: zisk:

GM Electronic Václav Luka 2 starty 55 400 Kč

Ve stejném dostihu jako Partheon debutoval i Talar a také on ukázal, že je koněm pro zapamatování. Přes „zelený“ projev totiž získal zásluhou silného spídu druhou příčku a jako jediný kůň v našem přehledu už má za sebou sezónní premiéru. Tu absolvoval koncem února na francouzském závodišti Lyon La Soie, a ač neměl ideální průběh, znovu předvedl dobrý závěr a ze čtvrtého místa ztrácel na vítěze jen délku a čtvrt. „Nyní ho čeká ještě jeden start ve Francii, ale cílem je Velká jarní cena,“ prozradil trenér Václav Luka.

Klasické ambice Talara se ovšem neomezují jen na jeden dostih.

Jeho otcem je sice na distancích do míle startující Whipper, ale že by mohl být zajímavým hráčem i pro derby, naznačuje druhá strana jeho rodokmenu. Jeho matka Tashreefat totiž absolvovala všechny své starty na distancích nad dva kilometry a vytrvalost nechybí ani dvojici jejích dvou starších potomků, jejichž specialitou jsou překážkové dostihy. Navíc na českých drahách už se před Talarem objevil jeden kůň po Whipperovi z matky po Danehill. Jmenuje se Roches Cross a většině čtenářů asi netřeba připomínat jeho dva roky starý triumf v Českém derby.

TYCHO BRAHE

(Mujadil-Vanity / Thatching/) – VJC, ČD, STL stáj: trenér: kariéra: zisk:

Joly Tomáš Šatra 1 star 3 000 Kč

Stáj Joly zastupuje na přihláškách do klasických dostihů trojice koní.

Všichni jsou sice nezvítězivší a žádný z nich dosud nepřekročil práh třetí kategorie, ovšem jejich celková pořizovací hodnota přesahuje pět miliónů korun, což je bezmála o milion více než je součet celkových dotací všech klasických dostihů. Svým původem zaujme z tohoto

tria nejvíce Tycho Brahe. Toho Jiří Odcházel vydražil jako ročka za 75 000 guineí, přičemž hlavním důvodem této částky je skutečnost, že je pravým bratrem dvakrát na nejvyšší Group 1 scéně bronzové Lesson In Humility. Black-type vítězství má na svém kontě i polosestra Tycha Braheho Boastful. Svůj dosud jediný start absolvoval svěřenec Tomáše Šatry v Pardubicích, kde se po startu chvíli rozkoukával, ale zásluhou dobrého spídu získal pátou příčku. „Loni ho přes léto přibrzdily zdravotní problémy,“ sděluje na jeho konto trenér, a že letos by toho měl ukázat podstatně více, slibuje také jeho původ, protože obě jeho výše zmíněné polosestry dosáhly nejlepších výkonů až jako čtyřleté. Papíry jmenovce známého astronoma rovněž naznačují, že jeho optimem by měly být sprinterské distance, nicméně jeho projev i exteriér pro změnu napovídají, že i přihlášky do delších klasik mají své opodstatnění.

FERACLOS

(Sakhee-Forever Midnight / Night Shift/) – VJC, ČD stáj: trenér: kariéra: zisk:

Stáj Charvátová Helena Blažková 1 start 4 200 Kč

Loni byl celé jaro černým koněm pro derby reprezentant stáje Diany Charvátové a svěřenec Heleny Blažkové Kaptah a i letos stojí tento dámský tandem za adeptem úspěchu ve vrcholu rovinového kalendáře.

Tím je Feraclos, který se na dráhu dostal až koncem října. Tehdy, poté co dlouho pole uzavíral, předvedl v mostecké cílové rovině přes nevyzrálý projev dobrý spíd, jehož zásluhou získal čtvrté místo.

Otcem Feraclose je šestidélkový vítěz Arc Sakhee, jehož výsledky v chovu jsou ovšem zklamáním, o čemž nejlépe svědčí vývoj jeho připouštěcího poplatku, který klesnul z 20 000 liber na dva a půl tisíce.

Více na dráze než v chovu se dařilo i jeho v listed druhé matce Forever Midnight. Ta sama měla sice optimum na sprinterských distancích, ale její nejúspěšnější potomek Morning Note zvítězil v Římě dvakrát na distancích kolem dvou kilometrů. „Feraclos se jeví jako vytrvalec,“ sděluje Helena Blažková na konto za 20 000 eur zakoupeného ryzáka, jehož jméno ovšem kromě derby figuruje i na přihláškách do Velké jarní ceny. „Přes zimu dospěl a zmohutněl. Projevem v práci by se měl zařadit ke špičce,“ netají se vysokými ambicemi trenérka.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

15

DOSTIHOVÁ SEZÓNA 2013

DOSTIHOVÁ SEZÓNA 2013:

NA START! ZAČÍNÁME! 16 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

DOSTIHOVÁ SEZÓNA 2013 text: Jiří Klokočka, Petr Malík, Jiří Zlámaný | foto: Martin Haleš, Zenon Kisza

159 dní trvá český zimní dostihový půst! Ukončen bude v sobotu 6. dubna netradičně ve Slušovicích, pokud počasí nebude proti jako na sklonku října v Praze. Končí období zimního klidu na dostihových drahách, v zákulisí to však vřelo, i když teploměr za okny ukazoval mnoho dílků pod nulou. Čas spřádání plánů a nadějí je za námi. Výsledky na dráze ukáží, komu se vítězné sny změní v krásnou realitu a komu přinesou bolavé vystřízlivění. Můžeme se těšit na skvělé koně, někteří majitelé opět neváhali a sáhli poměrně hluboko do svých účtů, aby získali naději na klasický úspěch, především věnec s modrou

stuhou. Nečeká nás však jednoduchá sezóna. Krize se už hmatatelně dotýká dostihového sportu a financí rozhodně není nazbyt. Jaká bude definitivní podoba sezóny, uvidíme až v jejím průběhu, kolik se podaří sehnat finančních prostředků. Velké otazníky jsou v současné době okolo Velké Chuchle, naopak v Pardubicích by mělo být více dostihových dní než v minulosti. Někteří trenéři využili zimu ke startům v zahraničí, několik svěřenců vybojovalo zajímavé úspěchy. Proto neváhejte a přijďte, české dostihové divadlo otevírá oponu sezony 2013!

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

17

ZÁVODIŠTĚ

Benešov Radíkovice 6, Benešov – Černý les

Adresa závodiště:

C

Kategorie závodiště: GPS:

49°45‘53.959“N, 14°42‘9.734“E

Pořadatel:

Dostihové sdružení JarkTo

Adresa pořadatele:

Radíkovice 6, Benešov – Černý les, 256 01

Telefon:

602 386 841; 732 729 250

e-mail: dostihybenesov.jakrkto@seznam.cz

BENEŠOVSKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2002, 2004 AŽ 2012

Jezdci v rovinových dostizích 1. Václav Janáček

10 vítězství

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

Velká benešovská steeplechase (5 000 metrů, I. nebo II. kategorie)

Provozovatelka benešovského dostihového závodiště Jaroslava Trachtová

2001 Hoh Warrior | Václav Luka | Josef Váňa |

Jako tradičně chystáme jeden dostihový den,

2. Jiří Chaloupka

7 vítězství

Vlasta Turecká Koudelová

3. Dušan Andrés

6 vítězství

4. Martin Knauer

4 vítězství

4. Vendula Korečková

4 vítězství

2003 dostih se nekonal

mezi jednotlivými dostihy připravili pro diváky

4. Milan Zatloukal

4 vítězství

2004 Sullivan | Luboš Urbánek | František Zobal |

nějaké atrakce a zábavu. Jednat budeme

2002 Q uick Devil | Tomáš Hurt | Filip Neuberg | Hřebčín Pavlin Dvůr-Picek

Stáj Luka

Jezdci v překážkových dostizích 1. Tomáš Hurt

14 vítězství

2. Libor Šimůnek

6 vítězství

3. Dušan Andrés

5 vítězství

3. Josef Bartoš

5 vítězství

4. Václav Luka

4 vítězství

4. Jaroslav Myška

4 vítězství

4. Luboš Urbánek

4 vítězství

2005 Zengi | Luboš Urbánek | Oliva Faltová | Růžička Shop Centrum 2006 Korinka | ž. Tomáš Hurt | Pavel Poles | Poles-Stáj Olejnice 2007 Bricassar | ž. Dušan Andrés | Jaroslav Erban | Erban 2008 Sullivan | Libor Šimůnek | Václav Luka | EŽ Praha a. s.

2009 Korinka | ž. Marek Stromský |

Trenéři v rovinových dostizích

Stanislav Popelka | EŽ Praha a. s.

1. Tomáš Hurt

9 vítězství

2. Filip Neuberg

7 vítězství

3. Renata Filipová

6 vítězství

3. Jiří Hurt

6 vítězství

5. Martin Knauer

4 vítězství

2010 Korinka | ž. Jaroslav Myška | Stanislav Popelka | EŽ Praha a. s.

2011 Sauron | Martin Liška | Martin Liška | M&T Zámecký statek Luka 2012 dostih se nekonal

14. července. Bude v něm osm rámcových dostihů. Z toho jeden bude neregistrovaný a také možná uspořádáme jízdu trenérů. Rádi bychom

s mažoretkami, chceme pozvat motorkářské veterány a také třeba psovody.

Za tribunou je vykácena spousta stromů, takže došlo k prosvětlení a diváci si budou moci více užít sluníčka. Na nás je, abychom ještě odstranili zbylé pařezy a celkově to prostranství zkulturnili.

Dráhu samozřejmě pravidelně sekáme a před dostihem jí věnujeme jako vždycky zvýšenou péči.

Vstupné pro diváky bude dobrovolné. V okolí máme kolem pěti set parkovacích míst a bude-li k dispozici přilehlá louka, bude pro auta místa až až. Co se týče startovného, zůstáváme na stejné úrovni jako loni – tedy čtyři a půl procenta. I proto se budeme muset pokusit sehnat co nejvíce sponzorů, neboť uspořádat takovou akci je nejen organizačně, ale zejména finančně velmi

Trenéři v překážkových dostizích

náročné.

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

1. Jiří Hurt

9 vítězství

2. Filip Neuberg

6 vítězství

2. František Zobal

6 vítězství

Ostrý oblouk do cílové roviny

DOSTIHOVÝ DEN 2013

4. Jaroslav Erban

4 vítězství

V plné rychlosti vytočit koně do protisměru

Neděle 14. července

4. Josef Váňa

4 vítězství

na několika metrech v mírném svahu. Takové

4. Vladimír Vinklárek

4 vítězství

mistrovství vyžaduje cílový oblouk v Černém lese.

Zejména méně zkušení jezdci mají na začátku

Majitelé

cílové roviny plné ruce práce. V minulosti

1. Gabriela-Trachtová

208 900 Kč

Benešov hostil i dostihy na necelý jeden okruh,

2. EŽ Praha a. s.

165 900 Kč

ale právě v nich bylo nejvíce karambolů, a tak se

3. Erban

135 700 Kč

v současnosti na příjemné dráze téměř uprostřed

4. Stáj Filip

132 400 Kč

lesa běhají dostihy minimálně na jedno kolo.

5. Orling

129 300 Kč

Vysokou rychlost také omezuje stav dráhy, který ji zejména při deštích činí velmi obtížnou, jezdci proto volí rozumné tempo.

18 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ZÁVODIŠTĚ

Brno Adresa závodiště:

Zapletalova, Brno

Kategorie závodiště: C GPS: Parametry dráhy:

49°8‘38.967“N, 16°42‘5.211“E délka dráhy – 1200 metrů, šířka dráhy – 15 metrů, ustájení – 30 boxů

Pořadatel:

TJ Brno – Dvorska

Adresa pořadatele:

Vlčkova 2, Brno, 620 00

Telefon:

545 224 721; 604 281 721

e-mail: josefvymazal@seznam.cz Web:

www.dostihybrno.cz

BRNĚNSKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2012

JEDEN Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH DOSTIHŮ:

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

Jezdci v rovinových dostizích

Letní brněnská steeplechase (4 100 metrů, III. kategorie)

Šéf dostihového závodiště v Brně – Dvorska Josef Vymazal

1. Dušan Andrés

27 vítězství

2001 d ostih se nekonal

Z důvodu zvýšení bezpečnosti koní a jezdců jsme

2. Jiří Chaloupka

13 vítězství

2002 M orgen | Jana Minaříková | Jiří Žvásta |

při steeplechase dostizích snížili průchodnost

3. Václav Janáček

11 vítězství

4. Jaromír Šafář

10 vítězství

5. Milan Zatloukal

9 vítězství

Bell-Metal 2003 D ilen | am. Rostislav Benš | František Zobal | IBC Móda 2004 V elička | am. Lukáš Neuvirt | Aleš Kaňourek

Jezdci v překážkových dostizích 1. Pavel Kašný

11 vítězství

| DS Sendy Ostrava Neuvirt

4. Marcel Novák

6 vítězství

2007 M onagua | ž. Dušan Andrés | Stanislav

5. Rostislav Benš

4 vítězství

Popelka | Orelio-Ohrada-Popelka

5. Ján Mach

4 vítězství

5. Marek Stromský

4 vítězství

Antonín Novák | Jantar Bruntál

2008 T omis | ž. Jaroslav Myška | Antonín Novák | Jantar Bruntál 2009 A quarel | ž. Josef Bartoš | Václav Chaloupka | Ondra, Matyáš + Flash

13 vítězství

3. František Holčák

11 vítězství

4. Josef Andrés

10 vítězství

5. Josef Svoboda

9 vítězství

2010 S un Ray | ž. Josef Bartoš | Václav Chaloupka | Ondra, Matyáš + Flash 2011 L emuel | ž. Marek Stromský | Jana

zajištěno a naprosto v pohodě zde zaparkuje na čtyři sta aut. Vstupné jsme neměnili a zůstává na stejné výši – tedy 50 korun a děti zdarma.

Snažíme se držet i tradici, že o dostihovém dni se zde uskuteční pět rovinových a tři steeplechase dostihy. Organizujeme rovněž dostihy pro neregistrované koně a dostihy poníků. Pro diváky se snažíme dostihový den zpestřit o seskok parašutistů a projížďky kočárem, děti se mohou povozit na ponících.

Hovadová | Stáj Dolly 2012 Z adar | Ján Mach | Antonín Novák | DS Troubecká hospodářská

Trenéři v překážkových dostizích 1. Antonín Novák

trenéry a jejich týmy je doufám uspokojivé. Co stále na čtyřech a půl procentech. Parkování je

8 vítězství

1. Filip Neuberg

opatřit plastovými bariérami. Zázemí pro jezdce, se týče startovného a zápisného, zůstáváme

3. Jaroslav Myška

13 vítězství

vyklopená. Konečně se podařilo celou dráhu

2006 G insana | ž. Jaroslav Myška |

9 vítězství

1. Zdena Havlíčková

jinak zůstává stejná, je tam jedna zatáčka

2005 d ostih se nekonal

2. Dušan Andrés

Trenéři v rovinových dostizích

dráhy ze šestnácti koní na čtrnáct. Dráha

DOSTIHOVÉ DNY 2013 Sobota 27. dubna, sobota 29. června

19 vítězství

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

2. Václav Chaloupka

6 vítězství

2. František Zobal

6 vítězství

4. František Holčák

5 vítězství

Čtvercový profil

4. Stanislav Popelka

5 vítězství

Brněnské závodiště patří k nejmladším v Česku.

První dostihy se na něm konaly v roce 1997.

Majitelé

O tři roky později se dočkalo současného tvaru,

1. Stáj Filip

393 350 Kč

který se velmi podobá čtverci. Nedá se zde

2. Pe gaz International

392 600 Kč

hovořit o cílovém oblouku, stejně jako například

3. Jantar Bruntál

358 300 Kč

v Pardubicích, ale spíše o cílovém rohu. Bohužel

4. Ondra, Matyáš + Flash

269 650 Kč

v právě v cílovém rohu došlo v roce 2010

5. Vinklárek-Dešná

230 160 Kč

k tragické nehodě, kterou připomíná pomníček u dráhy. I obvod brněnské dráhy, pouhých 1200 metrů, patří k nejkratším v Česku. Celkově závodiště působí velice příjemným, domáckým dojmem a bývá tam výborná atmosféra.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

19

ZÁVODIŠTĚ

Karlovy Vary Adresa závodiště:

Závodní 19, Karlovy Vary

Kategorie závodiště: A GPS:

50°13‘31.493“N, 12°50‘8.065“E

Parametry dráhy:

délka dráhy – 2000 metrů, ustájení – 74 boxů

Pořadatel:

City golf & Racing club s. r. o.

Adresa pořadatele:

Studentská 1/4, Karlovy Vary, 360 07

Telefon:

353 592 120

e-mail: pariskova@racingclub.cz Web:

www.racingclub.cz

KARLOVARSKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2012

Jezdci v rovinových dostizích

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

v sousedství závodiště byl zprovozněn i podchod, který výrazně zvyšuje bezpečnost

Lázeňská míle (1 600 metrů, I. kategorie)

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

2001 Lymond | Dalibor Török | Pavla Váňová |

Správce závodiště Karel Janatka

1. Jan Rája

37 vítězství

2. Václav Janáček

34 vítězství

3. Ferdinand Minařík

28 vítězství

2002 Rabín | ž. Karol Šarina | Tomáš Šatra | Nico

novinku, kterou bude 28. září Svatováclavská

4. Jiří Chaloupka

25 vítězství

2003 Kifaab | ž. Radek Koplík | Martin Wolf |

zimní královna. Stalo se tak víceméně na přání

5. Radek Koplík

24 vítězství

5. Iva Miličková

24 vítězství

Viktor Komárek

Martin Wolf-Clint 2004 A ll Meine Träume | Václav Janáček | Quido Neuberg | Gabanna

Jezdci v překážkových dostizích 1. Václav Luka

11 vítězství

2. Josef Váňa ml.

8 vítězství

3. Josef Bartoš

4 vítězství

3. Tomáš Hurt

4 vítězství

3. Jaroslav Myška

4 vítězství

3. Luboš Urbánek

4 vítězství

2005 Darek | ž. Ferdinand Minařík | Lenka Horáková | DC Zámrsk MUDr. Bruna V. 2006 Le Vent | ž. Dušan Andrés | Zdeno Koplík Martin Wolf-Clint 2007 Certus | ž. Jan Rája | Josef Váňa | Spedition Zavřel 2008 Sharpour | ž. Václav Janáček | Zdeno Koplík | YOKO

Trenéři v rovinových dostizích

Letos v Karlových Varech chystáme jednu

trenérů, neboť naše dráha je velmi vhodná pro dvouleté koně. Svatováclavská zimní královna je „staronový“ dostih, který před lety vznikl právě zde ve Varech, nyní se sem po téměř třiceti letech vrací.

Rád bych se zmínil o jedné novince, z níž budou nejspíše nadšení trenéři a zejména jezdci. Jedná se o nově otevřené bazénové centrum, kde jsou k dispozici masáže, pára, vířivky, sauna. Toto zařízení se nachází necelý kilometr od vážnice a je otevřené každý den od devíti hodin.

2009 Sharpour | ž. Václav Janáček | Zdeno

1. Roman Vítek

28 vítězství

2. Zdeno Koplík

17 vítězství

2. Filip Neuberg

17 vítězství

4. Václav Luka

14 vítězství

4. Allan Petrlík

14 vítězství

4. Tomáš Šatra

14 vítězství

Koplík | YOKO 2010 S harpour | ž. Radek Koplík | Zdeno Koplík | YOKO 2011 Sharpour | ž. René Koplík | Zdeno Koplík | YOKO 2012 (II. kat.) Addison | Linda Fedorowiczová | Vladislav Fedorowicz | Sokrates

Trenéři v překážkových dostizích 1. Josef Váňa

12 vítězství

2. Václav Luka

7 vítězství

3. František Zobal

4 vítězství

4. Pavlína Baštová

3 vítězství

Dráha z 19. století s podchodem

4. Čestmír Olehla

3 vítězství

Historie karlovarského závodiště ve Dvorech

4. Roman Vítek

3 vítězství

se začala psát v roce 1899, secesní tribuny

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

dávají vzpomenout na doby, kdy si na závodišti

Majitelé

dávala dostaveníčko smetánka, která se sjížděla

1. DS Pegas

1 318 700 Kč

do lázeňského města z celého světa. Překážková

2. Clint-Racing

1 183 900 Kč

dráha uvnitř oválu byla nahrazena golfem, vedle

3. Ardak Amirkulov

542 850 Kč

paddocku vyrostla hokejová hala a také byl

4. YOKO

508 200 Kč

vybudován podchod pro koně ze stájí na dráhu.

5. Wrbna Racing

475 400 Kč

Dlouhá léta přecházeli koně silnici u závodiště, ale s vybudováním obchodního centra

20 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

DOSTIHOVÉ DNY 2013 Neděle 16. června, neděle 30. června, neděle 4. srpna, neděle 18. srpna, sobota 28. září

ZÁVODIŠTĚ

Kolesa Adresa závodiště:

Kolesa 9, Kladruby nad Labem

Kategorie závodiště: C GPS:

50°5‘13.238“N, 15°28‘45.383“E

Parametry:

délka dráhy – 1 400 metrů, ustájení – 30 boxů

Pořadatel:

Jezdecký spolek Kolesa, o. s.

Adresa pořadatele:

Kolesa 9, Přelouč, 535 01

Telefon:

466 937 113

e-mail: miloslav.semelka@elektrovasury.cz Web:

www.elektrovasury.cz

KOLESKÉ ŠAMPIONÁTY 2001 AŽ 2012

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

Jezdci v rovinových dostizích

Steeplechase Elektrovasury (5 000 metrů, od roku 2007 4 700 metrů, II. kategorie)

pozornost především fotografů. Velmi dobře na koleskou specialitu vidí i diváci na tribuně.

7 vítězství

2. Petr Foret

5 vítězství

2. Václav Janáček

5 vítězství

4. Josef Bartoš

4 vítězství

4. Jan Rája

4 vítězství

4. Jaromír Šafář

4 vítězství

nek | Glaverbel Liberglav Jelínek

4. Jan Verner

4 vítězství

2004 Eliška Přemyslovna | ž. Radek Havelka |

20 vítězství

2. Dušan Andrés

15 vítězství

3. Marcel Novák

12 vítězství

4. Josef Bartoš

11 vítězství

4. Michal Köhl

11 vítězství

2003 Luramo | ž. Libor Štencl | Ing. Zbyněk Jelí-

2005 Juventus | ž. Josef Bartoš | Josef Váňa | Stajnia Czajtanya-Váňa 2006 Cinderela | ž. Václav Luka | Václav Luka | Stáj Luka-Schusterovi 2007 (III. kategorie) Brambusch | ž. Radek Havelka | Pavlína Sůrová | Vasury Kolesa Vladimír Vinklárek | Viktoria Andrea

1. Filip Neuberg

4 vítězství

1. Helena Vocásková

4 vítězství

3. Allan Petrlík

3 vítězství

3. Tomáš Váňa

3 vítězství

Dalších 14 trenérů

2 vítězství

2009 Teresina | ž. Dušan Andrés | František Zobal | Stáj Luka-Mandak 2010 Trezor | ž. Bohuslav Mátl | Hana Kabelková stáj Epicos 2011 Miraino | ž. Dušan Andrés | Pavlína Sůrová | Vasury Kolesa

Trenéři v překážkových dostizích 1. Josef Váňa

23 vítězství

2. František Horák

12 vítězství

3. Jan Blecha

10 vítězství

4. Pavlína Sůrová

8 vítězství

4. František Zobal

8 vítězství

Majitelé

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

Horák | Vasury Kolesa

2008 (III. kategorie) Killwillie | Marcel Novák |

Trenéři v rovinových dostizích

cross country dostihy.

Vera of America 2002 Nikolesa | Jaroslav Myška | MVDr. František

Josef Váňa | Pulec | Hřebčín Mimoň 1. Jaroslav Myška

nejčastěji na francouzských drahách, které hostí

2001 Hagard | ž. Karel Germič | Jiří Hurt | Aloe

1. Dušan Andrés

Jezdci v překážkových dostizích

S podobným skokem do vody se můžete setkat

2012 Jacuzzi | ž. Marek Stromský | Jan Blecha | Autodoprava Blažek

Majitel dostihového závodiště v Kolesech Václav Sůra Nyní na konci února jsou v Kolesech jisté dva dostihové dny s tím, že je v jednání ještě jeden, který bychom rádi uspořádali ke konci dostihové sezóny někdy po Velké pardubické.

První dostihový den se uskuteční 21. července a bude to Česko-polský mítink. Opět jsme se dohodli s polskými majiteli koní na společném uspořádání tohoto dne. Některé dostihy mají zakoupené naši polští přátelé, některé jsou v naší režii a hlavní dostih bude opět Cena pana Josefa Váni. Startovné zůstává na stejné úrovni 4,5 % jako loni a vstupné pro diváky bude rovněž nezměněné. Vstupenka čtyřicet a program dvacet korun.

Vzhledem k tomu, že Poláci jsou obchodníci, dohodli jsme se na tom, že součástí tohoto dne budou trhy. Jako další doprovodný program bude i menší výstava zemědělské techniky. Druhý dostihový den máme naplánován na neděli 11. srpna 2013. Budou to dva rovinové dostihy

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

a pět nebo šest steeplechase. Třetí dostihový den bychom rádi uspořádali, jak už jsem zmínil

Koleský dvojskok

v úvodu, někdy po Velké pardubické. Snad

Domácké, velice příjemné závodiště nedaleko

někdy na přelomu října a listopadu. Záleží

1. Vasury Kolesa

716 200 Kč

od Pardubic je určeno hlavně na překážkové

však hlavně na počasí a na okolnostech, zda

2. Pe Gaz International

222 600 Kč

dostihy, především cross country klání jsou zde

vůbec bude. Na dráze ani na překážkách se nic

3. DC Zámrsk MUDr. Bruna V.

211 300 Kč

jako doma. Nejzajímavějším skokem v Kolesech

nemění a celé závodiště podléhá standardnímu

4. Stáj Luka-Mandak

208 500 Kč

je dvojskok. První jeho část spočívá ve skoku

údržbovému režimu.

5. Autodoprava Blažek

153 000 Kč

do vody, kde každý kůň musí udělat alespoň jeden cvalový skok a poté výskok. Překážka je na programu většinou pouze v hlavním bodě

DOSTIHOVÉ DNY 2013

programu a samozřejmě přitahuje velkou

Neděle 21. července, neděle 11. srpna

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

21

ZÁVODIŠTĚ

Lysá nad Labem Adresa závodiště:

K Závodišti, Lysá nad Labem

Kategorie závodiště: C GPS:

50°11‘33.232“N, 14°48‘46.756“E

Parametry:

délka dráhy – 1 500 metrů, ustájení – 60 boxů

Pořadatel:

Jan Palyza – Závodiště Lysá nad Labem

Adresa pořadatele:

Jarošova 1154, Lysá nad Labem, 289 22

Telefon:

602 386 841; 732 729 250

e-mail: palyza@dostihylysa.cz Web:

www.dostihylysa.cz

LYSOLABSKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2012

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

z blízkého i vzdáleného okolí. V posledních letech stoupá i počet dostihových dní, které jsou v Lysé k vidění. Jejich počet se ustálil na šesti.

Prvomájová steeplechase (4 200 metrů, I. kategorie)

Jezdci v rovinových dostizích 1. Václav Janáček

26 vítězství

2. Jan Rája

24 vítězství

3. Dušan Andrés

17 vítězství

4. Jiří Chaloupka

12 vítězství

5. Jaroslav Kovařík

11 vítězství

2001 Lemond | Luboš Urbánek | Ing. Ivan Mottl |

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

Spojka s. r. o.

2002 S tofflet | Jaroslav Myška | MVDr. František Horák | Vasury Kolesa 2003 Nostalgia | ž. Jiří Kameníček | Radek Holčák | stáj Nýznerov

Majitel a šéf závodiště v Lysé nad Labem Jan Palyza Vstupné pro diváky je stejné jako loni stejně jako výše zápisného a startovného, které zůstává

Jezdci v překážkových dostizích

2004 Kedon | Josef Váňa | Josef Váňa | Javor

na čtyřech a půl procentech. Na našem

1. Dušan Andrés

13 vítězství

2005 (II. kategorie) | Eleata Tomáš Nehasil | Jana

závodišti chystáme v současné době několik

1. Jaroslav Myška

13 vítězství

3. Josef Bartoš

12 vítězství

3. Josef Váňa ml.

12 vítězství

5. Luboš Urbánek

10 vítězství

řezáčová | DS Čechtice-Jeníkov 2006 Ner | ž. Josef Bartoš | Josef Váňa | Stajnia Gula-Váňa 2007 Mandarino | ž. Tomáš Hurt | Stanislav Popelka | Grain-Popelka

Trenéři v rovinových dostizích

2008 Mandarino | ž. Dušan Andrés | Stanislav

1. Tomáš Váňa

20 vítězství

2. Jiří Hurt

14 vítězství

3. Karel Dvořák

12 vítězství

3. Filip Neuberg

12 vítězství

5. Zdena Havlíčková

9 vítězství

5. Ladislav Šilhavý

9 vítězství

Trenéři v překážkových dostizích 1. Josef Váňa

19 vítězství

2. František Zobal

10 vítězství

3. Lenka Horáková

8 vítězství

3. Lubomír Špelda

8 vítězství

4. Filip Neuberg

7 vítězství

Majitelé

Popelka | EŽ Praha a. s.

2009 Nergos | ž. Jaroslav Myška | Jaroslav Myška | EŽ Praha a. s.

2010 Mandarino | ž. Jaroslav Myška | Stanislav Popelka | EŽ Praha a. s.

2011 Ursan | ž. Pavel Kašný | Stanislav Popelka |

změn a inovací, zejména co se týče překážkové dráhy. V tuto chvíli však nechci nic prozrazovat, neboť některé důležité věci nejsou zatím jisté.

Snad mohu jen prozradit, že Prvomájová cena a Veletržní pohár budou dostihy cross country to znamená, že přibudou nějaké překážky. V tuhle chvíli je však všechno zamrzlé a pod sněhem, takže stojíme. Já však pevně doufám, že to do prvního května stihneme. Doufám rovněž, že se nám podaří sehnat dostatek peněz, protože v tuto chvíli samozřejmě všechno pokryté nemám. Moc bych si přál, aby se poněkud

stáj Náznerov; Zulejka | Libor Šimůnek |

rozjitřené nálady kolem dostihů uklidnily. Trochu

František Zobal | Stáj Luka-Schusterovi

mi to tou rozhádaností připomíná fotbalový svaz.

2012 Soros | ž. Josef Váňa ml. | Josef Váňa Joly

Myslím, že bychom měli všichni hledat společnou cestu, abychom z této situace vyšli všichni s čistým štítem. Je potřeba pokusit se sehnat

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

více peněz do dostihů, a pokud vím, většina pořadatelů zůstává na čtyřech a půl procentech,

Modernizace

neboť jsme si vědomi, že majitele to už tak stojí

Lyso-labské závodiště leží na okraji borových

hodně peněz. Všichni však chceme dělat dostihy,

1. Stáj Monika Agro P.

392 530 Kč

lesů táhnoucích se od dráhy západním směrem.

a protože jsem optimista, doufám, že emoce

2. EŽ Praha a. s.

302 850 Kč

V posledních letech prochází Lysá výraznou

opadnou a všechno bude zase v pořádku.

3. DC Zámrsk MUDr. Bruna V.

294 950 Kč

modernizací. Rovinová dráha byla rozšířena

4. Pe Gaz International

281 850 Kč

a navíc je celá v současné době zavlažována.

5. Akvagast Thurn

242 400 Kč

Pro sezónu 2013 se chystají i nové překážky.

DOSTIHOVÉ DNY 2013

Velmi populární se staly sprinterské dostihy

Středa 1. května, sobota, 15. června,

na 1300 metrů startované z rukávu. S Lysou je

sobota 6. července, sobota 4. srpna,

neodmyslitelně spojen dostihový den 1. května,

sobota 21. září, sobota 5. října

kdy na závodiště vždy dorazí několik tisíc diváků

22 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ZÁVODIŠTĚ

Most Adresa závodiště:

Velebudice 213, Most

Kategorie závodiště: A GPS:

50°28‘29.042“N, 13°38‘32.743“E

Parametry dráhy:

délka dráhy – 1 800 metrů, ustájení – 85 boxů

Pořadatel:

Hipodrom Most, a. s.

Adresa pořadatele:

K Hipodromu 213, Velebudice, Most, 434 01

Telefon:

476 101 734

e-mail: as@hipodrom.cz Web:

www.hipodrom.c

MOSTECKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2012

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

Jezdci v rovinových dostizích

Oaks (čtvrtý klasický dostih sezony, 2400 metrů, pro tříleté klisny)

dráha, kterou jinde v Česku nenajdete. Bohužel nestabilní podloží má za následek, že už několik

1. Jan Rája

53 vítězství

2. Václav Janáček

47 vítězství

3. Jiří Chaloupka

38 vítězství

4. Dušan Andrés

26 vítězství

4. Martin Srnec

26 vítězství

1. Josef Bartoš

23 vítězství

2. Bohuslav Mátl

15 vítězství

3. Jan Faltejsek

14 vítězství

3. Dušan Andrés

14 vítězství

5. Jaroslav Myška

11 vítězství

5. Josef Váňa ml.

11 vítězství

Stáj Mikon

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

2002 L arrimah | Radek Koplík | Arslangirej Šavujev | Stáj Turan 2003 C atoffle | Josef Bartoš | MVDr. Roman Vítek 2004 A rganta | ž. Gary Hind | MVDr. Čestmír Olehla | Wrbna Racing 2005 R eady for Life | ž. Jan Rája | Josef Váňa | Buc-Film 2006 V ltava | ž. Jan Rája | Lenka Horáková | DC Zámrsk, MUDr. Bruna V. 2007 M ary Lou | ž. Martin Srnec | Martin Suchánek | Sectori Ševčík-Vlachovice

Trenéři v rovinových dostizích

vyřešit a dráha opět bude sloužit svým účelům.

2001 V apeta | ž. Jan Demele | Ing. Radek Vraj |

| Pegas Znojmo

Jezdci v překážkových dostizích

let zeje prázdnotou. Snad se problémy podaří

2008 D eterminacja | ž. Rostislav Juráček |

Přípravy sezóny 2013 jsou v plném proudu, termínový kalendář je již hotov, propozice se ještě dolaďují. Jsem velmi rád, že i v tak nelehké finanční situaci absolvujeme sezónu 2013 v termínovém objemu loňského roku. První dostihovou akcí letošní sezóny bude tradiční Jarní cena, která vychází na 11. květen 2013.

Zachovány jsou zde oba memoriály, tedy Vlastimila Smolíka i Dr. Frankenbergera. Složení jednotlivých dostihových dní bude v letošním roce standardní, tedy sedm až osm rámcových

1. Zdeno Koplík

26 vítězství

2. Václav Luka

25 vítězství

3. Jaroslav Drlík

23 vítězství

Grzegorz Witold Wroblewski | Rabbit Trhový

Trochu mimořádným je dostihový den 18. května.

3. Tomáš Šatra

23 vítězství

Štěpánov

S potěšením mohu konstatovat, že jsme

5. Filip Neuberg

21 vítězství

Trenéři v překážkových dostizích 1. Josef Váňa

44 vítězství

2. Pavlína Baštová

26 vítězství

3. Lenka Horáková

12 vítězství

4. Václav Luka

11 vítězství

5. Filip Neuberg

9 vítězství

Jaroslav Votava | EŽ Praha a. s.

Ředitel Hipodromu Most Josef Pouzar

2009 R abbit Zaminadar | ž. Dušan Andrés |

dostihů během dostihového dne. Vrcholem sezóny bude opět OAKS v měsíci červenci.

2010 S hamal Sally | ž. Zdenko Šmida | Zuzana

nepodlehli tlakům na zvýšení cen vstupného

Kubovičová | OMS & MIKO Racing

i programu a zachovali jsme loňské ceny (50,-

2011 O rphan | ž. Jan Rája | Jaroslav Votava Ekofarma Rybár 2012 M erlyp | ž. Petr Foret | Filip Neuberg | Přikryl s. r. o.

Kč). Parkování mají naši návštěvníci zdarma a zdarma bude i kyvadlová autobusová přeprava z centra. Dostihové dráze je věnována maximální pozornost, čehož jste si především v kvalitě trávy mohli všimnout. Zázemí pro diváky bude posíleno otevřením prostor prezentační

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ Majitelé

místnosti i pro veřejnost, bude v provozu další restaurace, čímž se, jak pevně doufám, uleví

1. Rabbit Trhový Štěpánov

1 993 350 Kč

Rovná dráha

restauračním prostorům „koňského sektoru“.

2. DC Zámrsk MUDr. Bruna V.

1 630 550 Kč

První dostihový den se uskutečnil v Mostě

Upravena byla i příjezdová komunikace, kde

3. Hrubý

1 600 410 Kč

na podzim roku 1997, od té doby patří Most

jsme s pomocí akcionáře opravili vlnící se asfalt.

4. DS Pegas

1 562 050 Kč

neodmyslitelně na českou dostihovou mapu.

5. Ardak Amirkulov

1 439 450 Kč

1800 metrů dlouhý ovál je pro návštěvníka přehledný, z pohledu trenérů je poněkud

DOSTIHOVÉ DNY 2013

kontroverzní cílová rovina dolů z kopce, ale

Sobota 11. května, sobota 18. května,

najdou se koně, kterým vyhovuje, stejně jako

sobota 1. června, sobota 20. června,

ti, kteří se Mostě nedokáží prosadit. Mosteckou

sobota 31. srpna, sobota 19. října

specialitou měla být rovná 1200 metrů dlouhá

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

23

ZÁVODIŠTĚ

Netolice Adresa závodiště:

Kratochvíle, Netolice

Kategorie závodiště: C GPS:

49°3‘30.416“N, 14°10‘8.105“E

Parametry dráhy:

délka dráhy – 1 420 metrů, ustájení – 25 boxů

Pořadatel:

Město Netolice

Adresa pořadatele:

Mírové náměstí 208, Netolice, 384 11

Telefon:

353 592 120

e-mail: starosta@netolice.cz Web:

www.netolice.cz

NETOLICKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2012

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

duševních sil. Uposlechněme této výzvy

Jezdci v rovinových dostizích

Velká cena Netolic (Velká netolická steeplechase 4100 metrů, I. nebo II. kategorie) 2001 (4 000 m, I. kat.) Hagard | Karel Germič | Jiří

lépe rozumět sami sobě.

a dekoračního umění doby renesance.

Kratochvíle je výzvou k nalézání klidu i k obnově

1. Dušan Andrés

8 vítězství

2. Martin Knauer

4 vítězství

2. Vendula Korečková

4 vítězství

2. Marcel Novák

4 vítězství

5. Václav Janáček

3 vítězství

5. Martin Laube

3 vítězství

1. Josef Bartoš

6 vítězství

2. Dušan Andrés

5 vítězství

3. Tomáš Hurt

4 vítězství

3. Luboš Urbánek

4 vítězství

5 jezdců po

3 vítězstvích

příbězích, neboť porozumíme-li jim, budeme

Hurt | Aloe Vera of America 2002 (4 500 m, I. kat.) Rivalita | Tomáš Hurt | Jiří Hurt | Horse centrum HUbeRT-Hurt

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

2003 (5 000 m, I. kat.) | Cieszymir | Jiří Kameníček | Radek Holčák | Dr. Charvát 2004 ( 3 600 m, III. kat.) Avaron | Petr Kříž | Jana

Jezdci v překážkových dostizích

a přemýšlejme o dávných vášních, dávných

Kubátová | Maty – Kubátová&DS 2005 Artifax | Josef Bartoš | Josef Váňa | Frau Gabriele Henze-Váňa 2006 Cinderela | ž. Václav Luka | Václav Luka | Stáj Luka-Schusterovi 2007 Bricassar | ž. Dušan Andrés | Jaroslav Erban | Erban

Starosta Netolic Oldřich Petrášek Dostihy a chov koní v Netolicích mají svou mnohaletou tradici a jsou neodmyslitelně spjaty s historií města, jak dávnou, tak i novodobou.

Dostihy od roku 1954, chov koní od středověku (původně i vlastní netolické plemeno).

V minulých letech hrozilo, že pro značnou organizační a finanční náročnost bude tradice pořádání dostihů ohrožena. Z toho důvodu

Trenéři v rovinových dostizích

2008 Výtržník | Petr Kříž | Petr Kříž | Stáj Toi Toi

se od roku 2005 město Netolice ujalo jejich

1. Jiří Hurt 7 vítězství

2009 Teresina | Luboš Urbánek | František Zobal

pořádání. Netolické závodiště a Netolické dostihy

2. Karel Kučera

5 vítězství

3. Filip Neuberg

4 vítězství

4. Josef Andrés

3 vítězství

4. Martin Knauer

3 vítězství

Stáj Luka-Mandak 2010 G rilias | ž. Josef Váňa ml. | Josef Váňa Statek Chyše-Váňa 2011 Silver Regent | ž. Josef Bartoš | Josef Váňa | Köi Dent

Trenéři v překážkových dostizích 1. Josef Váňa

8 vítězství

2. Jiří Hurt

7 vítězství

3. Jan Blecha

3 vítězství

3. Radek Holčák

3 vítězství

3. Jiří Uhl

3 vítězství

3. Vladinír Vinklárek

3 vítězství

Majitelé

2012 Frasini | ž. Marcel Novák | Vladimír Vinklárek | Lovka

jsou již poslední v Jižních Čechách. Každoročně se běží devět dostihů rovinových i překážkových a program doplňují dostihy poníků s dětmi a také dostihy neregistrovaných a westernových koní.

Na letošní rok se plánují dostihy dvoudenní, čímž bychom se rádi pokusili navázat na tradici slavných Netolických koňských trhů. První den dopoledne bude patřit Koňskému trhu a měli by zde být draženi hlavně koně více plemen

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

i věkových kategorií, se zaměřením se na zemský chov v regionu a tzv. koně pro volný čas.

Zámek Kratochvíle

Netolické dostihy a koňský trh 2013 se uskuteční

Perlou francouzských závodišť jsou Chantilly

v sobotu a neděli 31. srpna a 1. září 2013. V sobotu

severně od Paříže, kterým vévodí stejnojmenný

dopoledne to budou již zmíněné Koňské trhy,

1. Dr. Charvát

310 700 Kč

zámek. Jediným tuzemským závodištěm se

odpoledne dostihy klusáků a rovinové dostihy

2. Horse centrum HUbeRT-Hurt

216 500 Kč

zámkem v sousedství jsou právě Netolice,

a v neděli Velká netolická steeplechase. Pro

3. Vinklárek-Dešná

198 600 Kč

jejichž oblouk za cílem přímo sousedí se

letošní rok není vstupné zatím stanoveno a dle

4. Stáj Luka-Mandak

138 400 Kč

zámkem, stavbou, která nemá v Čechách

předběžného odhadu bude na oba dva dny

5. DS Sendy Ostrava

126 850 Kč

druhé poloviny 16. století obdoby. Je výrazem

činit 100 korun.

okázalé velkorysosti předního velmože království

24 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Viléma z Rožmberka. Ve své konečné podobě

DOSTIHOVÝ DEN 2013

představuje jeden z klenotů stavitelského

Sobota 31. srpna a neděle 1. září.

ZÁVODIŠTĚ

Pardubice Adresa závodiště:

Pražská 607, Pardubice

Kategorie závodiště: A GPS:

50°1‘15.589“N, 15°45‘1.476“E

Parametry:

délka dráhy – 2 200 metrů metrů, ustájení – 175 boxů

Pořadatel:

Dostihový spolek a. s.

Adresa pořadatele:

Pražská 607, Pardubice 2, 530 02

Telefon:

466 797 111

e-mail: racecourse@ipnet.cz Web:

www.pardubice-racecourse.cz

PARDUBICKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2012

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

překážek. K posledním podstatným změnám ve vzhledu překážek došlo v roce 1994, kdy byl příkop za překážkou částečně zasypán, dnes

Jezdci v rovinových dostizích 1. Václav Janáček

11 vítězství

2. Jaroslav Línek

9 vítězství

3. Gary Hind

8 vítězství

3. Jiří Chaloupka

8 vítězství

5. Dušan Andrés

6 vítězství

5. Radek Koplík

6 vítězství

5. Martin Srnec

6 vítězství

Velká pardubická (6 900 metrů, cross country, 31 překážek)

jeho hloubka dosahuje jednoho metru. Aby kůň

2001 Chalco | Peter Gehm | Josef Váňa | Viktor

sedm metrů.

Komárek 2002 Maskul | Peter Gehm | Radek Holčák | Stáj Nýznerov

1. Jaroslav Myška

94 vítězství

2. Josef Bartoš

91 vítězství

3. Jan Faltejsek

85 vítězství

4. Dušan Andrés

64 vítězství

5. Marek Stromský

43 vítězství

Olehla | Stáj Wrbna 2004 Registana | Peter Gehm | MVDr. Čestmír 2005 Maskul | Dirk Fuhrmann | František Holčák | Nýznerov 2006 Decent Fellow | Josef Bartoš | Josef Váňa | Dr. Charvát 2007 Sixteen | Dušan Andrés | Josef Váňa | Jaroslav Bouček Buc-Film 2008 Sixteen | Josef Bartoš | Josef Váňa |

Trenéři v rovinových dostizích 1. František Holčák

Jaroslav Bouček Buc-Film 18 vítězství

2. Zdeno Koplík

9 vítězství

2. Čestmír Olehla

9 vítězství

4. Filip Neuberg

8 vítězství

5. Tomáš Šatra

5 vítězství

5. Radek Vraj

5 vítězství

2009 Tiumen | Josef Váňa st. | Josef Váňa | Köi Dent 2010 Tiumen | Josef Váňa st. | Josef Váňa | Köi

1. Josef Váňa

2011 Tiumen | Josef Váňa st. | Josef Váňa | Köi Dent Wroblewski | DS Pegas

125 vítězství

2. Čestmír Olehla

98 vítězství

3. Radek Holčák

83 vítězství

4. František Holčák

46 vítězství

5. Stanislav Popelka

38 vítězství

Majitelé

Ředitelka P. R. Kateřina Nohavová: Jednoznačně novinkou číslo jedna je uzavření dohody o dlouhodobém partnerství s pardubickou chemičkou Synthesia, v souvislosti s tím se mění i název našeho dostihového závodiště na Synthesia Park. Ve fázi přípravy je projekt nových dostihů - podobně jako v Anglii či Francii - určených především pro mladé a začínající překážkové koně. Pro tříleté a starší by měly být vypsány rovinové dostihy s distancí 2 kilometry a delší. Podmínku pro start je pouze to, že koně v této sezóně a rok poté nesmí startovat v jiných rovinových dostizích než v těch, které jsou určeny pro překážkové koně

Dent

2012 Orphee des Blins | Jan Faltejsek | Grzegorz

Trenéři v překážkových dostizích

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

2003 Registana | Peter Gehm | MVDr. Čestmír

Olehla | Wrbna Racing

Jezdci v překážkových dostizích

překážku bez problémů zdolal, musí letět alespoň

Správce závodiště MVDr. Jiří Janda: Pro letošek je schválená rekonstrukce tribuny B a od loňského roku provádíme postupné rušení pískové dráhy tak, že je postupně zavážena hlínou a kompostem. Poté bude zatravněna a touto úpravou dosáhneme významného

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

rozšíření stávající travnaté dráhy a to téměř o 5 metrů! To znamená, že v některých místech bude

Velký Taxisův příkop

dráha široká až třicet metrů. To umožní, abychom

Synonymem pardubického závodiště je Velká

pomocí flexibilních plastových bariér podle

pardubická, nejznámější tuzemský dostih,

potřeby střídali a šetřili tak její povrch. Dráha je

1. Wrbna Racing

16 640 196 Kč

na který bylo v průběhu let nabaleno mnoho

alfou a omegou každého dostihového závodiště,

2. Dr. Charvát

13 509 650 Kč

„nej“. Některá přetrvávají, jiná odvál čas.

a proto se budeme jejímu zkvalitňování

3. Nýznerov

11 435 380 Kč

Výjimečné postavení zůstalo čtvrté překážce

intenzivně věnovat i celý letošní rok.

4. Köi Dent

9 052 100 Kč

v kurzu Velké pardubické, Velkému Taxisovu

5. Jaroslav Bouček Buc-Film

8 597 160 Kč

příkopu. Překážka se skáče pouze jedenkrát

DOSTIHOVÉ DNY 2013

za rok, při Velké pardubické. Je v kurzu dostihu

8. května, 24. + 25. května, 8. června,

již od roku 1877. Z té doby pochází většina

21. + 22. června, 27. července, 23. + 24. srpna, 14. září, 12. + 13. října, 26. října

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

25

ZÁVODIŠTĚ

Slušovice Adresa závodiště:

Dostihová 673, Slušovice

Kategorie závodiště: A GPS:

49°15‘29.538“N, 17°48‘0.180“E

Parametry:

délka dráhy – 1 506 metrů, ustájení – 60 box

Pořadatel:

Dostihy Slušovice, o. s.

Adresa pořadatele:

Na Bystřičce 4, Olomouc, 772 00

Telefon:

603 869 131

e-mail: info@dostihyslusovice.cz Web: www.dostihyslusovice.cz

SLUŠOVICKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2012

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

Jezdci v rovinových dostizích

Velká slušovická steeplechase (I. nebo II. kategorie)

Předseda občanského sdružení Dostihy Slušovice Mgr. Zdeněk Karlach:

2001 (4 200 metrů) Steffi | Jiří Paulina | Jiří

V tuto chvíli se zatím nacházíme v období

1. Jiří Chaloupka

23 vítězství

2. Václav Janáček

19 vítězství

Suchánek | Stáj Křenůvky – K-K Metal

schvalování investic a bylo by zatím předčasné

3. Zuzana Vokálková

14 vítězství

2002 (5 000 metrů) | Red Dancer | Pavel Tůma |

mluvit konkrétně. Nicméně bude třeba zkvalitnit

4. Jan Demele

13 vítězství

MVDr. Čestmír Olehla | Wrbna Racing

4. Jaroslav Donoval

13 vítězství

2003 dostih se nekonal

v zásadě chybí. Dále pak je v plánu částečná

4. Jan Rája

13 vítězství

2004 (5 030 metrů) | Barbaresco | Tomáš

rekonstrukce trávníku. Bude nutné provést

Nehasil | Antonín Novák | Jantar Bruntál

hygienické zázemí pro návštěvníky, které zde

dosívku a další nutné úpravy. Na určení přesných

Jezdci v překážkových dostizích

2005 až 2008 dostih se nekonal

termínů prací je také zatím brzo, je zima a počasí

1. Pavel Kašný

8 vítězství

2009 (4 800 metrů) | Babie Lato | ž. Jaroslav Myška

nevyzpytatelné.

2. Dušan Andrés

7 vítězství

| MVDr. Čestmír Olehla | Wrbna Racing

2. Jaroslav Myška

7 vítězství 4. Jan Faltejsek

4 vítězství

4. Marek Stromský

4 vítězství

4. Petr Tůma

4 vítězství

2010 (5 200 metrů) Valldemoso | ž. Dušan Andrés | Jiří Uhl | DS Sendy Ostrava | Neuvirt 2011 (5 200 metrů) Godea | ž. Marek Stromský | Martin Bělka | Josef Jančar a syn 2012 (5200 metrů) Frasini | ž. Marcel Novák |

Trenéři v rovinových dostizích

Vladimír Vinklárek | Lovka

1. František Holčák

29 vítězství

2. Radim Bodlák

20 vítězství

3. Filip Neuberg

16 vítězství

3. Jozef Piruch

16 vítězství

5. Zdena Havlíčková

15 vítězství

Navíc nyní čekáme na to, jaká bude reakce na zvýšení vstupních poplatků. Jedna skupina hlasů vyjadřuje nespokojenost, druhá s tím v zásadě souhlasí. Máme spočítáno, že pokud toto naše opatření bude přijato pozitivně, budeme schopni uspořádat větší počet dostihových dnů.

Nebo bych spíše řekl, že si to ověříme na prvním druhém dostihovém dni. Bude-li tedy reakce

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

kladná, bude se běhat více. Skutečností je, že tento kraj je poněkud chudý a potenciál sponzorů

Vznik a současnost dráhy

velmi omezený. Chápu také, že se toto naše

Kromě Pardubic je slušovická dráha asi jediná,

opatření nemusí líbit zejména majitelům, kteří jsou

Trenéři v překážkových dostizích

o které se zpívá písnička. Nikoli kvůli dráze samotné,

ti, co platí, ale naší prioritou je, že chceme, aby

1. Antonín Novák

7 vítězství

ale díky jejím klopeným obloukům. Provoz

se běhalo. A pak je nutné učinit rozhodnutí. Buď

2. Pavel Kašný

5 vítězství

na dráze, která byla vybudována za pouhý na rok

ti co chtějí běhat, musí zaplatit o něco více, nebo

2. Čestmír Olehla

5 vítězství

na místě bývalého močálu, byl zahájen v srpnu

počkáme, jestli se neobjeví deus ex machina

2. Jiří Uhl

5 vítězství

1981. Už za dva roky se dostihy ve Slušovicích, díky

a položí na stůl milióny. Pak se bude běhat bez

5. Antonín Ministr

4 vítězství

tamnímu JZD, staly fenoménem. Navštěvovaly

startovného a všichni budeme veselí. Bohužel,

5. Jozef Piruch

4 vítězství

je tisíce diváků. Lidé spíše přijížděli na trhy tehdy

zde nefunguje sázkový provoz ani státní dotace

5. Zdeněk Seménka

4 vítězství

nedostatkového zboží, ale i tak se staly slušovické

a peněz je málo. Toto je bohužel skutečnost a tak

dostihy pojmem, na který se vzpomíná. Původní

se to musí brát. Dostihy máme však všichni rádi

JZD Agrokombinát Slušovice je dvě desítky let

a proto musíme téhle vášni něco obětovat.

Majitelé 1. Wrbna Racing

600 100 Kč

mrtvým pojmem, ale dráha zůstala. Několikrát

2. Pe Gaz International

443 490 Kč

se mnozí pokoušeli ji oživit, počty dostihových

3. Hřebčín Pavlin Dvůr-Picek

407 170 Kč

dní kolísaly, ale stále se běhá a všichni okolo koní

DOSTIHOVÉ DNY 2013

4. DS Sendy Ostrava

327 550 Kč

věří, že se bude běhat i v budoucnu.z blízkého

Sobota 6. dubna, sobota 8. června,

5. Inpost Uherské Hradiště

293 650 Kč

i vzdáleného okolí. V posledních letech stoupá

neděle 7. července

i počet dostihových dní, které jsou ve Slušovicích k vidění. Jejich počet se ustálil na šesti.

26 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ZÁVODIŠTĚ

Světlá Hora Adresa závodiště:

Světlá Hora, okres Bruntál

Kategorie závodiště: C GPS: 50°2‘51.22“N,17°23‘36.14“E Parametry dráhy:

délka dráhy – 1 200 metrů

Pořadatel:

Hipodrom Most, a. s.

Adresa pořadatele:

K Hipodromu 213, Velebudice, Most, 434 01

Web:

www.wrbna.cz

SVĚTLOHORSKÝ ŠAMPIONÁT 2001 AŽ 2011

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

nebo koně můžete doslova sáhnout. V roce 2012 závodiště osiřelo, neboť areál postihl několik dní před dostihy požár.

Jezdci v překážkových dostizích

Cena stáje Wrbna Racing (4 600 metrů, I. nebo II. kategorie)

1. Jan Faltejsek

12 vítězství

2001 R egistana | Jiří Kameníček | Čestmír Olehla

2. Dušan Andrés

11 vítězství

3. Jaroslav Myška

6 vítězství

2002 K edon | Josef Váňa | Josef Váňa | Javor

3. Marek Stromský

6 vítězství

2003 R ed Dancer | Dušan Andrés | Čestmír

5. Bohuslav Mátl

5 vítězství

6. Josef Bartoš

4 vítězství

6. Josef Váňa ml.

4 vítězství

| Wrbna Racing

Olehla | Wrbna Racing 2004 H astaven | Jan Faltejsek | Čestmír Olehla | Wrbna Racing 2005 J uventus | Josef Bartoš | Josef Váňa |

Trenéři v překážkových dostizích 1. Čestmír Olehla

22 vítězství

2. Antonín Novák

8 vítězství

3. Josef Váňa

7 vítězství

4. František Holčák

5 vítězství

5. Pavel Složil

4 vítězství

5. Jiří Uhl

4 vítězství

7. Antonín Vinklárek

3 vítězství

Stajnia Czajtanya-Váňa 2006 S un Set | Jan Faltejsek | Čestmír Olehla | Wrbna Racing 2007 T omis | Jaroslav Myška | Antonín Novák | Jantar Bruntál 2008 Brenet | Dušan Andrés | Jiří Uhl | DS Sendy Ostrava Neuvirt 2009 R ammstein | Petr Tůma | Milan Theimer | Wrbna Racing

Majitelé

2010 Valldemoso | Miroslav Stančík | Jiří Uhl | DS

1. Wrbna Racing

878 950 Kč

2. Jantar Bruntál

272 750 Kč

3. DS Sendy Ostrava

270 100 Kč

4. Nýznerov

94 350 Kč

5. Sorbon Malá Bystřice-Hrbáček

92 000 Kč

6. Javor

91 000 Kč

7. Vinklárek-Dešná

81 100 Kč

Sendy Ostrava Neuvirt 2011 B aggio | Jaroslav Myška | Čestmír Olehla Wrbna Racing 2012 d ostih se nekonal

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE Osobou, která zodpovídá za průběh dostihového dne ve Světlé Hoře je trenér MVDr. Čestmír Olehla: Pořadatelem dostihového dne je Dostihové centrum Světlá Hora a. s. a Obec Světlá Hora.

Výše zápisného a oznámení startujících činí v součtu maximálně pět procent z ceny dostihu.

Areál a dostihová dráhy bývají tradičně dobře připraveny, ale po loňském výpadku nepočítáme s rozšiřováním služeb, soustředíme se na obnovu přerušené tradice a zvládnutí financování celého dne, které bylo v minulosti vždy prodělečné. K financování dostihového dne přispívají tradiční sponzoři a podnikatelé z obce a okolí. Pro cizí koně zajišťujeme ustájení v pronajatých montovaných boxech. Vzhledem k rozsahu akce, která je slavností pro celý region, se na přípravě a vlastní organizaci podílejí jednak všichni pracovníci stáje a dále početní pracovníci z obce a hasiči.

Dostihový den ve Světlé Hoře je nejen sportovní podívanou, ale skýtá i možnosti zábavy pro celou rodinu. Každý rok připravujeme pro

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ

diváky atraktivní doprovodný program, který vyplňuje přestávky mezi dostihy. V programu

Překážkové závodiště

nechybí ani populární dostihy poníků či

Pod Pradědem se nachází jediné tuzemské

neregistrovaných koní, v minulosti zde byl

pouze překážkové závodiště. Dostihový ruch

zajištěn příjem sázek na dostihy. Parkování pro

zažívá pravidelně jednou ročně začátkem

návštěvníky je připraveno v přilehlých prostorách

července. Návštěva je obrovská, dostihy

obce na vyhrazených parkovištích. Vstupné

v současné době ke Světlé Hoře neodmyslitelně

pro děti do 10 let je zdarma, pro starší děti,

patří. Dráha se nachází v mírném svahu,

studenty a důchodce 25 Kč, pro dospělé 50 Kč,

protilehlá rovinka je o něco výš než ta cílová,

parkovné 40 Kč, slosovatelný program stojí 20 Kč,

která je pravidelně obsypána diváky. Další

s poukázkou na sázky 50 Kč.

specialitou také je, že pouze na tomto závodišti mohou diváci doprostřed dráhy, odkud sledují

DOSTIHOVÝ DEN 2013

dramatické boje. Jsou chvíle, kdy si na jezdce

Sobota 13. července

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

27

ZÁVODIŠTĚ

Velká Chuchle Adresa závodiště:

Radotínská 69, Praha 5

Kategorie závodiště: A GPS: Parametry dráhy:

50°0‘27.782“N, 14°23‘21.024“E délka dráhy – 2 180 metrů, šířka dráhy – 18 až 25 metrů, ustájení – 200 boxů

Pořadatel:

TMM, s. r. o.

Adresa pořadatele:

Radotínská 68, Praha 5, Velká Chuchle, 159 00

Telefon:

242 447 031

e-mail: hipodrom@velka-chuchle.cz Web:

www.velka-chuchle.cz

CHUCHELSKÉ ŠAMPIONÁTY 2001 AŽ 2012

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DOSTIH:

SEZÓNA 2013 OČIMA POŘADATELE

Jezdci v rovinových dostizích

České derby (2400 metrů)

Ředitel závodiště ve Velké Chuchli PetDrahoš:

2001 Tribal Instinct | John Francis Egan | František

Vzhledem k nepříznivým ekonomickým vlivům

1. Václav Janáček

149 vítězství

2. Jan Rája

140 vítězství

3. Jiří Chaloupka

134 vítězství

4. Radek Koplík

103 vítězství

5. Tomáš Lukášek

93 vítězství

Holčák Ray Racing 2002 Poderoso | Philip Robinson | Pavla Váňová Galaxie-H.M. 2003 Ohne Sorge | Jaroslav Donoval Filip Neuberg | WIN

Jezdci v překážkových dostizích 1. Dušan Andrés

6 vítězství

1. Jaroslav Myška

6 vítězství

1. Josef Váňa ml.

6 vítězství

4. Josef Bartoš

5 vítězství

4. Marek Stromský

5 vítězství

2004 D arsalam | Stanley Chin Arslangirej Šavujev | Turan 2005 Ready for Lige | Jiří Palík | Josef Váňa |

86 vítězství

2. Václav Luka

68 vítězství

3. Tomáš Šatra

65 vítězství

4. Václav Chaloupka

55 vítězství

4. Zdeno Koplík

55 vítězství

4. Roman Vítek

55 vítězství

Gestüt Haus Hahn-Neuberg

2008 Tullamore | Václav Janáček | Zdeno Koplík | YOKO 2009 Age of Jape | Jean Pierre Lopez | František Holčák | Bača Palkovice 2010 T algado | Maria Magdalena Rossak | Filip Neuberg | Lider Racing Stable 2011 Roches Cross | Jan Rája | Josef Váňa | Jasna

Trenéři v překážkových dostizích 1. Josef Váňa

11 vítězství

2. Čestmír Olehla

7 vítězství

3. Jaroslav Votava

4 vítězství

3. František Zobal

4 vítězství

5. Radek Holčák

3 vítězství

2012 Kadyny | ž. Jiří Chaloupka | František Holčák | Monte Negro

ZAJÍMAVOST ZÁVODIŠTĚ Tréninková centrála

Majitelé 1. Dr. Charvát

Hlavní česká dráha není jen místem konání 11 154 000 Kč

nejvýznamnějších rovinových zkoušek, jejichž

3. DS Pegas

7 857 350 Kč

vítězům se tak otvírají vrátka do dostihové

3. Wrbna Racing

7 573 050 Kč

Evropy, ale je také nejvýznamnějším tréninkovým

4. Stáj Turan/Ardak Amirkulov

6 831 800 Kč

centrem. V každé sezóně se na našich drahách

5. YOKO

6 330 950 Kč

představí necelých 1400 koní, z toho zhruba deset procent je připravováno právě ve Velké Chuchli.

Dříve narození pamatují, že procento v Chuchli připravovaných koní bylo vyšší, ale časy se mění.

Na sezónu 2013 připravuje své svěřence několik zkušených trenérů, ale i nadějné mládí v čele s loňským derby-vítězem Jiřím Chaloupkou.

28 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

bude nalézt finanční prostředky, které vyrovnají ztrátu vzniklou novou sázkovou legislativou. Toto bychom měli mít vyřešené v průběhu měsíce dubna. Nějaké drobné inovace a zlepšení se samozřejmě připravují, ale nejsou tak významné, abych se o nich zmiňoval.

2006 Laureat | Václav Janáček | Filip Neuberg |

Stáj Turan

1. Filip Neuberg

Jedním z našich nejdůležitějších letošních úkolů

Buc-Film

2007 Medeo | Paul Eddery | Arslangirej Šavujev

Trenéři v rovinových dostizích

bude tento rok spíše konsolidační nežli rozvojový.

DOSTIHOVÉ DNY 2013 Neděle 7. dubna, neděle 14. dubna, neděle 21. dubna, neděle 28. dubna, neděle 5. května, neděle 12. května, neděle 19. května, neděle 26. května, neděle 2. června, neděle 9. června, neděle 23. června, neděle 25. srpna a dalších 8 nedělí v podzimní části sezony.

Vaše brána do světa dostihů DOSTIHOVÝ MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

DOSTIHOVÝ MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

www.galopp-reporter.cz

TOP 10

ČESKÉ REPUBLIKY Nové tisíciletí má za sebou 12 kapitol.

Kdo byl nejúspěšnější na českých dostihových drahách v moderní éře? Jednoznačně velké osobnosti.

Jezdcům na rovinách vládne Václav Janáček, a to ve sledovaném období

JEZDCI V ROVINOVÝCH DOSTIZÍCH

TRENÉŘI V ROVINOVÝCH DOSTIZÍCH

1. Václav Janáček 336 vítězství

1. Filip Neuberg 209 vítězství

2. Jiří Chaloupka 286 vítězství

2. František Holčák 122 vítězství

3. Jan Rája 284 vítězství

3. Václav Luka 121 vítězství

4. Dušan Andrés 187 vítězství

4. Václav Chaloupka 114 vítězství

5. Radek Koplík 173 vítězství

5. Tomáš Šatra 111 vítězství

6. Jaromír Šafář 162 vítězství

6. Zdeno Koplík 109 vítězství

7. Tomáš Lukášek 150 vítězství

7. Roman Vítek 106 vítězství

8. Milan Zatloukal 119 vítězství

8. Tomáš Váňa 90 vítězství

9. Martin Srnec 117 vítězství

9. Allan Petrlík 87 vítězství

10. Iva Miličková 103 vítězství

10. Jaroslav Drlík a Ivana Pejšková 83 vítězství

strávil na českých drahách pouze 8 sezón. Mezi trenéry hrají první housle Filip Neuberg a Josef Váňa, kteří mají tak obrovský náskok, že jejich pronásledovatelům nebude stačit ani několik let, aby se jim alespoň přiblížili. Vyrovnaná je bilance mezi překážkovými jezdci, kde se mezi sebou tahá několik velkých jmen, a logicky také mezi majiteli. Tam patří první příčky těm, kteří mají koně v klasických dostizích a ve velkých překážkových kláních. Možná není daleko doba, kdy se do čela majitelů vyhoupne Jiří Charvát se svým početným lotem. Wrbna Racing přece jen už tak kvalitně nezbrojí jako na počátku sledovaného období.

Za zmínku stojí ještě bilance žokeje Dušana Andrése, obojživelníka, který na rovinách i skocích posbíral více než 350 triumfů, téměř tři desítky v každé sezóně! Stále se hovoří o tom, že je v českých dostizích stále více žen, ale mezi elitou najdeme pouze tři.

Jezdkyni Ivu Miličkovou, která však česká závodiště opustila, a trenérky Ivanu Pejškovou a Lenku Horákovou.

Většinu ze jmenovaných osobností budeme mít možnost sledovat na dostihových drahách také v roce 2013, kdy svůj zápis do historie českého dostihového sportu budou moci vylepšit.

30 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

TOP 10

2001–2012

JEZDCI V PŘEKÁŽKOVÝCH DOSTIZÍCH

TRENÉŘI V PŘEKÁŽKOVÝCH DOSTIZÍCH

MAJITELÉ

1. Jaroslav Myška 185 vítězství

1. Josef Váňa 270 vítězství

1. Wrbna Racing 27 806 896 Kč

2. Josef Bartoš 172 vítězství

2. Čestmír Olehla 145 vítězství

2. Dr. Charvát 26 879 640 Kč

3. Dušan Andrés 165 vítězství

3. Radek Holčák 115 vítězství

3. DS Pegas 16 230 280 Kč

4. Jan Faltejsek 122 vítězství

4. František Zobal 82 vítězství

4. Nýznerov 13 020 430 Kč

5. Marek Stromský 86 vítězství

5. Antonín Novák 73 vítězství

5. Köi Dent 10 069 900 Kč

6. Marcel Novák 85 vítězství

6. František Holčák 72 vítězství

6. Ardak Amirkulov 9 318 894 Kč

7. Josef Váňa ml.

83 vítězství

7. Václav Luka 63 vítězství

7. Jaroslav Bouček Buc-Film 9 063 760 Kč

8. Tomáš Hurt 76 vítězství

8. Stanislav Popelka 62 vítězství

8. YOKO 8 621 000 Kč

9. Václav Luka 66 vítězství

9. Lenka Horáková 60 vítězství

9. DC Zámrsk MUDr. Bruna V. 8 531 440 Kč

10. Bohuslav Mátl 62 vítězství

10. Jaroslav Votava 46 vítězství

10. EŽ Praha a. s.

8 088 910 Kč

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

31

HISTORIE

Zaškrtněte si v kalendáři Dostihová sezóna nabízí mnoho zajímavých soubojů nejen na tuzemských drahách, ale také v menší či větší vzdálenosti od našich hranic. Následující přehled je pouze malou ochutnávkou toho, co nám následující měsíce nabídnou na rovinách, překážkách i v klusáckých kláních.

EVROPA MAĎARSKO

ČESKÁ REPUBLIKA 6. 5.

13. 5.

23. 6.

20. 7.

25. 8.

13. 10.

Jarní cena klisen (1 600 m, Velká Chuchle) Velká jarní cena (1 600 m, Velká Chuchle) České derby (2 400 m, Velká Chuchle) Oaks (2 400 m, Most) St. Leger (2 800 m, Velká Chuchle) 123. Velká pardubická (6 900 m, Pardubice)

SLOVENSKO 12. 5.

26. 5.

2. 6.

21. 7.

8. 9.

22. 9.

Jarná cena kobýl (1 700 m, Bratislava) Velká jarná cena (1 700 m, Bratislava) Turf gala (Bratislava) Slovenské derby (2 400 m, Bratislava) Oaks (2 000 m, Bratislava) St. Leger (2 800 m, Bratislava)

7. 7.

4. 8.

1. 9.

7. 9.

6. 10.

Magyar derby (Budapešť) Maďarské klusácké derby (Budapešť) Kincsem díj, Imperiál díj (Budapešť) 99. Hungaria díj (Budapešť) Magyar St. Leger (Budapešť)

VELKÁ BRITÁNIE 6. 4.

4. 5.

5. 5.

31. 5.

1. 6.

18. – 22. 6.

13. 7.

27. 7.

31. 7.

19. 10.

26. 12.

Grand National (stch., 7 200 m, Aintree) 2 000 Guineas (1 600 m, Newmarket) 1 000 Guineas (1 600 m, Newmarket) Oaks (2 400 m, Epsom) Derby (2 400 m, Epsom) Royal Ascot (Ascot) July Cup (1 200 m, Newmarket) King George VI & Queen Elizabeth Stakes (2 400 m, Ascot) Sussex Stakes (1 600 m, Goodwood) British Champions Day (Ascot) King George VI Chase (stch., 4 800 m, Kempton)

IRSKO 23. – 27. 4.

25. 5.

26. 5.

29. 6.

20. 7.

7. 9.

26. – 29. 12.

Punchestown Festival (překážky) Irish 2 000 Guineas (1 600 m, Curragh) Irish 1 000 Guineas (1 600 m, Curragh) Irish Derby (2 400 m, Curragh) Irish Oaks (2 400 m, Curragh) Irish Champion Stakes (2 000 m, Leopardstown) Leopardstown Christmas Festival (překážky)

RAKOUSKO 9. 5.

30. 6.

29. 9.

26. 10.

Trial stakes (1 700 m, Ebreichsdorf) Austrian derby (2 200 m, Ebreichsdorf) Austrian Oaks (2 000 m, Ebreichsodorf) Int. St. Leger (2 800 , Ebreichsodrf)

POLSKO 7. 7.

18. 8.

26. 9.

Polské derby (2 400 m, Varšava) St. Leger (2 800 m, Varšava) Velká varšavská (2 600 m, Varšava)

32 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

FRANCIE 20. 4.

4. 5.

12. 5.

19. 5.

2. 6.

16. 6.

23. 6.

13. 7.

15. 9.

6. 10.

2. + 3.

22. 12.

Prix de l’Atlantique (2 150 m, Enghien) Criterium des 4 ans (2 850 m, Vincennes) Poules d‘Essai des Poulains (1 600 m, Longchamp) oules d‘Essai des Pouliches (1 600 m, Longchamp) Grand Steeple-Chase de Paris (5 800 m, Auteuil) Prix du Jockey Club (2 100 m, Chantilly) Prix de Diane ( 2 100 m, Chantilly) Grand Prix de Saint-Cloud (2 400 m, Saint-Cloud) Grand Prix de Paris (2 400 m, Longchamp) Prix du Moulin de Longchamp (1 600 m, Longchamp) Prix de l‘Arc de Triomphe (2 400 m, Longchamp) 11. International weekend obstacle (Auteuil) Criterium continental (2 100 m, Vincennes)

HISTORIE text: Ondřej Blahník, Petr Malík

ITÁLIE květen červen září září září říjen. listopad.

ŠVÝCARSKO 9. 6.

8. 9.

Swiss derby (2 400 m, Frauenfeld) Grosser preis der Schweiz (Aarau)

NĚMECKO 7. 7.

21. 7.

28. 7.

4. 8.

1. 9.

22. 9.

Deutsches Derby (2 400 m, Hamburg) Grosser Preis von Berlin (2 400 m, Berlin-Hoppegarten) Grosser Dallmayr Preis (2 000 m, Mnichov) 118. Deutsches Traber derby (1 900 m, Berlin-Mariendorf) Grosser Preis von Baden (2 400 m, Baden Baden) Preis von Europa (2 400 m, Köln)

Premio Presidente della Republica (2 000 m, Řím – Capannelle) Gran Premio di Milano (2 400 m, Miláno – San Siro) Corsa Siepi di Merano (p.p., 4 000 m, Merano) Premio Vittorio di Capua (1 600 m, Milano – San Siro) Gran Premio Merano (stch., 4 000 m, Merano) Gran Premio del Jockey Club (2 400 m, Milano – San Siro) Premio Roma (2 000 m, Řím – Capannelle)

ŠVÉDSKO 27. 5.

16. 6.

30. 7.

1. 9.

29. 9.

Elitloppet (1 609 m, Solvalla) Svenska Grand national (4 800 m, Strömsholm) Hugo Abergs memorial (Jägersro) Svenskt Trav-Derby (Jägersro) Grand prix d’l UET (Solvalla)

ASIE HONG KONG 8. 12.

International Races (Hong Kong - Sha Tin)

SINGAPUR 19. 5.

International Cup (2 000 m, Kranji)

JAPONSKO 26. 5.

23. 6.

27. 10.

17. 11.

24. 11.

22. 12

SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY 30.3.

Dubai World Cup (2 000 m, Meydan)

SEVERNÍ AMERIKA

Tokyo Yushun (Japanese Derby)(2 400 m, Tokyo) Takarazuka Kinen (2 400 m, Hanshin) Tenno Sho (2 000 m, Tokyo) Mile Championship (1 600 m, Kyoto) Japan Cup (2 400 m, Tokyo) Arima Kinen (2 500 m, Nakayama)

AUSTRÁLIE AUSTRÁLIE 6. 4.

13. 4.

19. 10.

26. 10.

6. 11.

KANADA 13. 10.

Golden Slipper Stakes (1 200 m, Sydney - Rosehill) The BMW (2 400 m, Sydney - Rosehill) Australian Derby (2 400 m, Sydney - Randwick) Caulfield Cup (2 400 m, Melbourne – Caulfield) Cox Plate (2 000 m, Melbourne - Moonee Valley) Melbourne Cup (3 200 m, Melbourne – Caulfield)

Canadian International (Woodbine)

AFRIKA JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA 6. 7.

Durban July (2 200 m, Greyville)

USA 4. 5.

18. 5.

8. 6.

25. 7.

3. 8.

28. 9.

1. – 2. 11.

Kentucky Derby (2 000 m, Churchill Downs) Preakness Stakes (1 900 m, Pimlico) Belmont Stakes (2 400 m, Belmont Park) Travers Stakes (2 000 m, Saratoga) Hambletonian (1 600 m, Meadowslands) Jockey Cup Gold Cup (2 000 m, Belmont Park) Breeder’s Cup (Santa Anita)

Vysvětlivky: bez označení: rovinové dostihy Překážkové dostihy Klusácké dostihy

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

33

HISTORIE

LEGENDY KLASICKÝCH DOSTIHŮ

Century

Šampiónova „srdcovka“ Žokej Josef Šach (1919–1986) na vlastní oči zažil zrod prvních dvou klasických dostihů, jak je známe dnes. Když přišel ve třicátých letech do učení, Velká jarní cena se běhala v dubnu jako Trial Stakes a spíše než britský vzor svou formou i názvem odkazovala na rakouskou obdobu ve Vídni. Za „klasické dostihy“ se v té době považovaly v širším smyslu klíčové dostihy sezóny s určitou chovatelskou hodnotou, kromě Derby se k nim například počítala Cena prezidenta republiky. Koncept skutečných klasických dostihů pro tříleté hřebce a klisny se začal rozvíjet až po druhé světové válce. Nově vznikly Oaks i St. Leger a jako poslední v roce 1949 Jarní cena klisen, jejíž první ročník vyhrál právě Šach v sedle ryzky Bosny. Bývalé Trial Stakes v průběhu let měnily název na Velkou jarní cenu, Memoriál dr. Frankenbergera a Jarní cenu hřebců, až

34 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

na konci čtyřicátých let se definitivně ustálila Velká jarní cena.

Mnohonásobný šampión čs. žokejů Šach byl v té době na vrcholu jezdeckých sil, mezi lety 1945 a 1973 vyhrál pětkrát Jarní cenu klisen a sedmkrát Velkou jarní cenu. Dvakrát v kariéře se mu podařilo získat oba dostihy se stejným koněm a v roce 1971 s tím byla spojena velká publicita. Šach tehdy vytvořil veleúspěšnou dvojici s hnědkou Century ze stáje Mladý svět. Tehdejší ředitel hřebčína Napajedla dr. František Lerche přišel na svou dobu s revolučním konceptem, jehož jádro by mohlo i s odstupem času zajímat dnešní marketéry. Část napajedelských koní – a byli mezi nimi často ti nejlepší jako Century – nechával po domluvě běhat za Mladý svět, Turf klub, Besedu naší vesnice a další uskupení, která sice hřebčínu nechávala prakticky veškerý zisk, ale dokázala svým barvám, a tím i samot-

ným dostihům, získat obrovskou popularitu.

I úspěchy Century na každém kroku sledovala redakce, za kterou běhala. Hnacím motorem těchto aktivit byl zkušený novinář a spisovatel Antonín Jelínek, pozdější autor slavné Dostihové čítanky. Klisnu si původně vybral jen na základě jejího jména, Lerche ji původně pokřtil na Censuru, a Jelínek snil o titulku „Mladý svět si osedlal Censuru“.

Bylo mu při tom jedno, že mohutná hnědka hřebčího typu nepobrala příliš krásy a ve stáji byla velmi nepříjemná. Na dráze nakonec vyzrála v obrovskou osobnost a s výjimkou derby vyhrála většinu prestižních dostihů své doby. Jelínkovi a Šachovi tak nakonec nemuselo vůbec vadit, že po kritické poznámce v Rudém právu museli Censuru přejmenovat na Century. Po zvolení Koněm roku 1971 se vrátila do chovu rodných Napajedel.

HISTORIE text: Martin Cáp | foto: archiv autora

LEGENDY KLASICKÝCH DOSTIHŮ

Tarantella

Zakladatelka dynastie Ve druhé polovině 60. let vládli československému turfu koně z hřebčína Napajedla, stále častěji se ale začaly prosazovat i barvy úplně jiného regionu. Do chovu plnokrevníka začala masivně investovat Velkovýkrmna Zákupy, která postupně vybudovala hřebčín Mimoň a toužila se Napajedlům vyrovnat. Jako základ chovu posloužili koně ze zrušeného hřebčína Ahníkov u Chomutova, importy ze socialistických zemí a pochopitelně koně z Napajedel.

Jednou z prvních osobností Mimoně byla hnědka Tarantella, která se v roce 1967 ozdobila vítězstvím v Jarní ceně klisen. Dceru

Masise a příslušnici staré napajedelské rodiny Toquade trénoval v Chuchli Adolf Rada a jezdil mladý Jan Košťál.

Do své slavné sezóny Tarantella vstoupila vítězstvím ve Velkém jarním handicapu tříletých, dnešním Memoriálu Rudolfa Deyla, a navázala právě úspěchem v Jarní ceně klisen.

Ve Velké červnové ceně se jí v silné konkurence hřebců v čele s fenomenálním Silverem napoprvé nedařilo, ale v Čs. derby si připsala výborné třetí místo. Vedení Velkovýkrmen se poté uchýlilo k netradičnímu kroku, který později zopakovalo i se svými dalšími hvězdami – poslalo Tarantellu pro povinné vítězství

na vlastní malé dráze v Mimoni. V měření sil s koňmi ze socialistických zemí na tehdejším mezinárodním mítinku klisna obstála a přivezla z berlínského Hoppegartenu jedno druhé a páté místo.

V chovu se Tarantella stala jedním z mimoňských pilířů. Dala několik kvalitních koní a v osmdesátých letech se blýskla hned dvěma vítězi derby. Taran vyhrál modrou stuhu v roce 1983, Trocadero o dva roky později.

Velké zásluhy Tarantelly o severočeský chov dodnes připomíná pamětní kámen nedaleko pastvin, kde je pohřbeno její srdce.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

35

PŘÍBĚH

První a poslední majitelé: Fidelis Schlée a Hana Nová s „Mirečkem“, který ve 23 letech vypadá opravdu skvěle

36 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

PŘÍBĚH text: Aleš Pohořal | foto: Martin Haleš, Marek Skála

Dobrodružná cesta na aukci aneb Jak to bylo na začátku Začalo to už na londýnském letišti, kde nám chtěl úředník kontrolovat, kolik máme pytlíků sekané s chlebem, a když mu Roman oznámil účel cesty, málem se zhroutil. Měli jsme sice papíry, ale nevěřil nám ani slovo.

Tohle vše pokračovalo, když jsme si chtěli půjčit auto. Jakmile jsme vytáhli obálku s jednolibrovkami, okamžitě jsme padli do wpodezření, že chceme auto ukrást a až telefonát do hřebčína v Newmarketu, kde jsme měli zastávku, nás vysvobodil.

Mezitím nám volal dr. Schlée, jak jsme na tom, byl taky trochu nervózní a i po drátech bylo cítit, že při tomto rozhovoru padlo hodně „dunhillek“.

Merlin Bohemia v sedle s amatérem Františkem Kouckým při svém posledním vítězství 28. 10. 1997

Psal se rok 1992 a do našich dějin po sametové revoluci začali výrazně vstupovat podnikatelé, děly se do té doby věci málo vídané.

Například koupě koně do soukromých rukou, a to i ze zahraničí. Jedním z průkopníků byl známý podnikatel Fidelis Schlée, který pojal

nápad, že si pořídí koně rovnou na aukci v anglickém Doncasteru. Tuhle cestu jsme podnikli ve trojici trenér Roman Vítek, propagátor dostihů Oleg Gubín a já. V kapse jsme měli velkou hotovost v malých bankovkách.

Pro místní jsme tehdy byli totální exoti.

To co se dělo, když jsme dorazili do Doncasteru, je z dnešního pohledu k neuvěření.

Ubytovali nás u vdovce, kterého jsme pro jeho vizáž přezdívali plukovník, a ten nám kladl otázky typu: Máte u vás silnice? Když jsme mu kladně odpověděli, vyběhl před dům, kde už čekalo pár místních a sdělil jim naši pro ně překvapivou odpověď. A tak to pokračovalo, padaly další otázky a vdovec se hodně naběhal… Netušili jsme, co se stane po našem nevinném dotazu, zda byl někdy za „Kanálem“. „Jednou ve Francii a byla to hrůza, představte si, že ti barbaři si při snídani namáčejí do kafe rohlík!“ S výrazem nejvyššího odporu dlouho

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

37

PŘÍBĚH

nemluvil, aby si mohl od toho otřesného zážitku odpočinout.

Vyrazili jsme na dražbu a pozorovali koně při předvádění. S naším limitem 10 000 liber jsme vytipovali první den dražby tři koně, které by se podle našeho názoru do limitu vešli. Prodali se za 45, 56 a 80 tisíc. Smutně jsme seděli před druhým dnem dražby v baru a popíjeli nejlevnější whisky, když k nám přisedl dražitel a vyslechl naše stezky. „ No zítra určitě něco koupíte,“ řekl s lišáckým úsměvem a odešel. Ráno byl představen kůň, který začal na tisíci guineích, měli jsme zájem, 500 pak přihodila starší lady, a když jsme byli na dvou tisících, zvedl Roman ruku a dražitel rychle řekl: „Raz, dva, tři,“ a bylo prodáno.

Starší lady se také pokusila zvednout ruku, aby přihodila, ale zřejmě jí to revmatismus nedovolil udělat rychle a tak přišla s křížkem po funuse. Oslavovali jsme spolu s plukovníkem, který nevěřil, že vůbec jsme něčeho takového schopni, a když Oleg Gubín porazil hostitele ve znalosti operních zpěváků světa, což byl plukovníkův koníček, mysleli jsme, že nám na hrudi přistane britské vyznamenání.

potvrzoval sám kůň. Ten na rozdíl od většiny svých vrstevníků žije a nejen to. Ve stáji Preláta v Přední Kopanině se mu věnují a i díky nevšední péči paní Hany Nové, která ho nyní vlastní, je v naprosté pohodě. „Je to miláček, vozím mu mrkvičku, vitamíny, až se mi ve stáji smějí, že to s péčí přeháním. Nepřešla ho ani ta svéhlavost, kterou byl pověstný,“ dodává s úsměvem jeho současná opatrovatelka.

Ten kůň, kterého jsme koupili, byl později pojmenován Merlin Bohemia, vyhrál v kariéře deset dostihů, z toho tři v Německu. „„Mireček“ byl neuvěřitelně svéhlavý, a přestože mnohokrát zvítězil, podezírám ho, že nikdy nepodal absolutní výkon a šetřil se,“ vzpomíná Fidelis Schlée. A jeho slova jakoby

Koně, které vlastnil dr. Schlée, patřili k nejlepším. Vzpomeňme jen na Ajantu (koně roku 1993), Hyphena nebo Gay Devila, ty už nakupovala pro majitele s rodinou Vítků Stáňa Stiborová a měli prakticky vždy šťastnou ruku. Mireček tuto cestu zahájil...

Kolem koně se při focení shromáždili ti, co s ním měli nebo mají něco společného. Vpravo trojice, která ho kupovala: Oleg Gubin, za ním Roman Vítek a zcela vpravo autor

38 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

www.aesale.cz

nejjednodušší nákup prověřených dostihových koní v tréninku pro vaši stáj KVALITA / PROFESIONALITA / TRANSPARENTNOST GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

39

Dostihy jsou pro mě svátkem

Trpělivost růže přináší, nabízí se říci v případě mladé dostihové stáje MONTE NEGRO. První nabídku, aby si pořídil dostihové koně, dostal její majitel JIŘÍ POSÁD již dávno. Tehdy ale nechtěl s odůvodněním, že by na ně neměl čas. Tomu rozumím, protože patří mezi hrstku majitelů, kteří zdaleka nevidí své svěřence pouze občas a to na dostizích, ale je jedním z mála, již tráví mnoho času i přímo ve stájích. A odměna, která se za trpělivost dostavila, je více než příjemná. Stáj založil v roce 2011 a rok na to se stal její reprezentant hřebec Kadyny vítězem Českého derby. Jiří Posád tak má trofej, po které mnoho koňáků pouze touží. Ale že by kvůli tomu usnul na vavřínech nebo ztratil chuť na další vítězství, v našem rozhovoru vyvrací.

40 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jan Němec | foto: Martin Haleš, Petr Lusk

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

41

ROZHOVOR

Poslední chvíle v paddocku před startem derby. Zleva: Jiří Posád, Jiří Chaloupka a František Holčák

Jaký je váš osobní tip na vítěze letošního derby?

Začínáte dobře (smích). Ne vždy je můj tip správný, ale v tomto případě bych si přál, abychom loňské vítězství obhájili.

uvidíme. Navíc jsme vloni koupili ještě jiného koně - dvouletého valacha Mister Avation, takže by to v ideálním případě mělo být tak, že když se nebude dařit jednomu, tak by měl uspět druhý (smích).

A dovedete si představit, že by v derby mohl uspět váš francouzský nákup z kraje letošního roku, tříletý hřebec Always On Sunday?

Samozřejmě, že bych si to dovedl představit, ale víte, jak to je. Trochu pověstného štěstí musíte vždycky mít. Při koupi Kadynyho jsme předpokládali, že budeme vlastnit koně, který bude běhat na umístění. Ukázalo se však, že jako dvouletý nebyl ještě úplně zralý, přesto běhal a díky tomu byl i trochu přetažený.

Ale když koupíte dvouročka, tak moc čekat nemůžete, červen je hned. Před derby jsme ho dvakrát otestovali, ale s jeho výsledky jsme spokojeni nebyli. Dokonce se dá se říci, že jsme byli zklamaní. Ale pak derby vyhrál a všechno nám vynahradil. Také už víme, že ho musí jezdit pouze žokej, který ho dobře zná. Uvidíme zda „Sandík“ také dosáhne na takové úspěchy. Zatím se ale jeví dobře.

Do našich stájí přišel dost pozdě, protože jsme zprvu měli v merku jiného koně, jehož nákup ale nevyšel. Věřím, že se ale nakonec aklimatizuje dobře. Pedigree tam je, tak

Kolik koní bude vaši stáj reprezentovat v letošní sezóně?

Celkem čtyři. Naše stáj je mladá, letos nás čeká teprve třetí sezóna. Prvním naším koněm byl Handsome Jack, který teď přešel do tréninku od Františka Holčáka k Radkovi. Je pětiletý, vloni začal skákat, tak věřím, že se mu povede. Ale je to také kůň, který potřebuje trochu trpělivosti. Kadyny by měl ještě rok nebo dva běhat roviny na krátkých tratích. Jestli potom začne skákat, to se uvidí.

Ve tříletém ročníku budou běhat Always On Sunday a Mister Avation. Toho jsme přivezli z Irska. Původem by to měl být kůň na delší tratě. Jako dvouletý nebyl ideálně „menežovaný“, takže bude také potřebovat svůj čas. Pokud se neukáže ve svých třech letech, nebude to znamenat, že bychom ho hned prodávali. Předpoklad, že by se mohl postupem času zlepšovat, má. Je to kůň, kterého jsme původně kupovali na překážky do Itálie, ale v tamějším turfu jsou teď také finanční potíže, tak ještě uvidíme.

42 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

A co se týká Kadynyho, můžeme se těšit na jeho účinkování na domácích drahách?

V Čechách ho určitě uvidíme, ale jezdit chceme i do zahraničí. Že bychom ale dnes měli přesně naplánováno, kdy a kde poběží, to samozřejmě nemáme. Všechno se bude také odvíjet od toho, jak se bude v průběhu sezóny jevit, zatím vypadá dobře. Ale do zahraničí se určitě vypravíme. Nakonec, byli bychom sami proti sobě, kdybychom jezdili jen u nás a nezkusili poměřit jeho síly se zahraniční konkurencí. Prodat jeho kvality a vyvrátit co říkají všichni kromě nás, že jeho vítězství v derby byla jen náhoda.

Jak by měla letošní sezóna dopadnout, abyste s ní byl spokojen?

Spokojený bych byl, pokud by všichni čtyři koně byli zdraví a pokud by se umístili. Tím by nám dokázali vrátit všechnu tu péči, která je jim věnována. Zatím nevíme, zda v derby poběží oba naši tříletí koně, protože do dostihu je přihlášených spousta koní. Nechci říkat, že přijedeme derby vyhrát, ale samozřejmě, že bychom si to přáli. Když ale nevyhrajeme a jen se umístíme, tak budeme také spokojeni. Ale hlavní je, aby po sezóně zůstali všichni naši koně zdraví.

ROZHOVOR

Po té co jste se vloni stal po velmi krátkém působení v turfu majitelem derby-vítěze, neztratil jste motivaci nebo hnací motor?

Vůbec ne, ba naopak. S Frantou jsme v tomhle povahově stejní, chceme vyhrát každý dostih.

chovu nebo z Polska, tak musíte uznat, že to s koňmi umí. Ať jsou na něj názory jakékoli, je to srdcař, který koně miluje a rozumí jim.

Kdybych nemohl mít koně u něj, tak bych je ani nechtěl.

Zmínil jste trenéra Františka Holčáka.

Slyšel jsem, že jste hřebce Always On Sunday koupil, aby s ním opět vyhrál derby a stal se tak držitelem největšího počtu trenérských vítězů derby u nás. Je na tom něco pravdy?

To je jen jedna z těch nesmyslných historek, které se vypráví. To víte, že bych to Frantovi přál, ale kvůli tomu jsem koně nekoupil.

Navíc, on není typ člověka, který by sháněl majitele, aby mu svými koňmi zajistili umístění v nějakém žebříčku. A ještě je jedna věc, která mě opravdu rozčiluje. Když jsme koupili Handsoma za třicet tisíc, tak nikdo peníze nezmiňoval, ale když jsme zaplatili sto šedesát za Kadynyho, tak s kým jsem mluvil, ať už to

Vzpomenete si, jak jste se s trenérem Holčákem seznámil?

Svého času jsem měl chalupu v Karlovicích, díky tomu jsme o sobě věděli. Sice jsme se tedy neseznámili přes koně, ale je pravda, že k nim vždycky brzy řeč sklouzla. Je to už dvacet let, co za mnou přišel a řekl mi: „Ty Juro, máš tady krásnou chalupu i louky, pořiď si koníka.“ Tehdy jsme mu na to řekl, že ano, ale až na to bude čas. A ten přišel teprve před nedávnem. Říkáte, že ke koním vás současný trenér vašich koní nepřivedl. Jak jste se k nim tedy dostal?

Já jsem rodák ze Znojma a pocházím ze zemědělské rodiny. Můj dědeček i táta se

covi nadávat? Ta může být ráda, že se o sebe postarám a že nemám boční vývod (smích).

Dostihový sport a všechno kolem něj je poměrně složitá disciplína. Snažíte se do ní proniknout?

Ze všech sil. Od Františka jsem dostal literaturu, takže hodně čtu. Kromě vašeho časopisu čtu i všechno ostatní, co je dostupné, čerpám informace z internetu. Dřív jsem si kupoval noviny, abych věděl, jak hrála Zbrojovka, Sparta nebo Baník a dneska mě to nezajímá. Dneska se dívám, co se kde běželo za dostihy, co se koupilo za koně, jak to funguje v turfu ve světě. Hodinu vydržím na internetu sledovat průběh dražby, ač se jí, co by kupující, neúčastním, jen abych viděl, jak to chodí.

Koně se tedy stali vaším jediným koníčkem?

To zas ne. Snažím se trochu pohybovat, přiměřeně k věku. Zkusil jsem i golf a docela mě to chytlo, takže už do toho taky sem tam párkrát ťuknu, když je čas. Pořád něco vymýšlím.

Z vašeho povídání je patrné, že máte ke sportu kladný vztah. K němu patří také sázení. Jak jste na tom se sázením vy?

Nesázím často, ale na koníky ano. A pochopitelně na svoje (smích). Ale hráč jsem. Nikdo to neví a ani jsem to nikde nepublikoval, ale na Kadynyho jsem vsadil dvacet tisíc. Věřil jsem mu, což byla ve spojení s kurzem, jaký měl, ta nejlepší kombinace. Ale když jsem stál u okénka a hlásil kolik a na koho sázím, tak si ti co byli za mnou, říkali, že jsem blázen.

Spokojený úsměv majitele derby-vítěze Jiřího Posáda

byl novinář, známý nebo neznámý, všichni mluvili o penězích. Co je drahé? Derby jsme vyhráli. Navíc v tomto dostihu běželi koně jiného majitele za více než sto šedesát tisíc! Říkám, tak zkuste koupit dobré auto za pět korun! To už je horší utratit pět tisíc za špatného koně, než pořádně zaplatit za kvalitu! Samozřejmě, že původ ani peníze nejsou zárukou, že kůň bude vyhrávat, ale pokud se s ním bude dobře zacházet, tak tam předpoklad je.

A u Holčáků záruku ve správném zacházení se všemi mými koňmi mám. Nechci říct, že je Franta starý koňák, protože je mladší než já, ale je to zkušený koňák. Když se podíváte, jakých výsledků s koňmi dosahoval ještě v době, kdy u nás žádné importy nebyly a dostihy se jezdily jen s koňmi z našeho

pohybovali kolem půdy a hospodaření. Doma jsme měli dva páry koní a já jsem na nich jako malý kluk jezdil. Ale dal jsem se na ně až dnes.

Vedení firmy převzal můj syn, takže už mám dostatek volného času, abych se mohl věnovat koním. Zrovna dneska jsem byl ve stájích od půl sedmé ráno až do oběda. Kdybych si koně pořídil před pěti šesti lety, kdy jsem se ještě musel věnovat firmě, tak bych svoje koně viděl ve stáji jednou za rok, proto jsem to také tehdy neudělal a pořídil si je až teď. Do stájí chodím dvakrát třikrát týdně a rozhodně to není na pět minut.

A nehubuje vám rodina, že trávíte tolik času ve stájích?

Prosím vás, kvůli čemu může rodina důchod-

Všechny vaše koně jsou importy. Myslíte si, že je možné dosáhnout úspěchů v dostizích i s koňmi z našeho chovu?

To si nejsem až tak jistý. Když jsem byl ještě kluk, tak když se řeklo Napajedla, tak to mělo zvuk. A že je to tak pořád, jsem si myslel ještě před třemi roky. Ale když o tom dneska už něco málo vím, a i s ohledem na to co slyším od Franty, tak mám strach, že je český chov anglických plnokrevníků na úbytě. Hřebčíny se prodávají a v případě Napajedel se obávám, že je dřív nebo později čeká podobný osud a že i tam s chovem dříve nebo později skončí. Špatného koně můžete koupit i v Irsku, ale z Napajedel už roky pořádný kůň nepřišel.

V dostizích jsou tito koně sice preferovaní, mají svoji kategorii a prémie, pokud dosáhnou na umístění a pochází z našeho chovu, ale obávám se, že ta prvotřídní kvalita tam chybí.

Z toho co říkáte, předpokládám, že chovatelské ambice nemáte?

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

43

ROZHOVOR

JIŘÍ POSÁD Narozen: 30. 11. 1949 Největší úspěch: Vítězství v Českém derby 2012 Do českého turfu vstoupil v roce 2011 založením dostihové stáje Monte Negro.

Do té doby se naplno věnoval podnikání v ocelářství. V letošní sezoně budou jeho

stáj reprezentovat celkem čtyři koně.

V tréninku využívá výhradně služeb Františka a Radka Holčáka. Kromě času, který tráví u koní, si rád zahraje golf. A jak sám říká, když má teď na penzi čas, pořád něco vymýšlí.

Nefalšovaná radost jezdce, majitele a trenéra po převzetí poháru pro vítěze derby

Vůbec. V mém věku je to už jen o tom zajet se podívat do stájí, na Františka, dát si štamprdli slivovice. V neděli jet s koníkem do Chuchle, tam si dát klobásku, vyhrát derby a jet domů (smích). Věnovat se chovu je běh na ještě delší trať, než mít stáje a běhat dostihy, a na to už nemám ani věk.

Jedna z otázek, kterou pokládám všem majitelům dostihových koní, se týká jejich pohledu na úroveň českého turfu. Jaký je ten váš?

Je to pohled věci příliš neznalého, v oboru krátkodobě působícího, ale není úplně dobrý.

Tak jako koně musí trénovat dobrý trenér, tak i firmu musí vést dobrý manažer. Náš turf mi přijde až příliš ustýskaný. Pořád dokola je slyšet, že nejsou sponzoři a peníze. Krize je celosvětově všude a ve všem. Ale ten, kdo

44 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

nebojuje, tak ať to odpíská a jde to místo něj dělat někdo jiný. Navíc mám pocit, že celá turfová obec žije ve velké nejistotě z toho, co bude. Podle mého nemusí být ve vedení našeho turfu výhradně odborníci, kteří rozumí koním, ale musí to být dobří manažeři. Ať mají pro trenéry a majitele koní konkrétní vizi a ať je vidět, že se na závodištích něco vybudovalo. Když si jdu na některých z nich sednout na tribunu, tak mám strach, jestli si nezapíchnu do zadku hřebík. S penězi a bez nadšení dokáže dělat kde kdo. Ale když není dost peněz, o to víc musí být toho nadšení.

A právě nadšení a chutě není podle mého tolik, co by bylo v téhle době potřeba. Čím jsou pro vás dostihy?

Jestli těmi dostihy myslíte neděli, dvě hodiny odpoledne v Chuchli, tak to je pro mě svátek.

Je to taková odměna i pro všechny, kteří se o koně starají, ať je zima nebo léto, všední den nebo neděle. Pro ně i pro mě je to taková odměna. Ještě se musím naučit brát si na ně košili a kravatu. Když říkám, že je to pro mě svátek, tak aby to bylo, jako když jde člověk v neděli do kostela. Aby tam nebyl jen v riflích a košili špinavé od koní. To se ještě naučím.

Takže pokud letos opět vyhrajete derby, už si pro pohár nepůjdete v riflích, ale v košili a v kravatě?

Určitě. To už by mi Franta ani nedovolil, abych tam vedle něj stál v tričku. Akorát nevím, jestli tam v tom obleku budu už v jednu odpoledne a převléknu se až pak. Ale nějak to vymyslím.

ROZHOVOR

Jezdec Jiří Chaloupka v paddocku v sedle Kadynyho před Slovenským derby

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

45

„Staňa“ Tak říkají STANISLAVU POPELKOVI jeho nejbližší. Loni oslavil padesátku, ale málokdo by mu ji hádal. Přes dvacet let, tedy skoro polovinu svého života, trénuje dostihové koně a lásku k nim zřejmě podědil po svém otci, který byl zakladatelem zdejšího tréninkového centra. To se nachází nedaleko obce Hvozd, jež leží asi třicet kilometrů západně od Olomouce. Zdejší koně dosahují slušných výsledků navzdory skutečnosti, že se jedná převážně o vlastní odchovance, což je v době kvalitních importů více než pozoruhodné. Stanislava Popelku jsme navštívili v polovině ledna, kdy se pomalu rozbíhala příprava na dostihovou sezónu 2013.

46 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jiří Klokočka | foto: Jiří Klokočka, Petr Lusk

STANISLAV POPELKA Narozen: 26.dubna 1962 (50 let) ve Hvozdě u Prostějova Profese: dostihový trenér a chovatel Rodina: manželka Lenka, synové Stanislav a Lukáš Současné působiště: Hvozd u Prostějova (farma Na Srdéčku) Trenérská bilance: 845 startů, 89 vítězství, zisk koní 9 896 960 Kč

Trenérské úspěchy: Velká cena českého turfu (2007 – Oligarch), Cena prezidenta republiky (2007 a 2008 – Oligarch), Prvomájová steeplechase (2007, 2008 a 2010 – Mandarino), Polerův memoriál (2010 a 2011 – Ursan), I. kvalifikace na Velkou pardubickou (2010 – Mandarino), Cena Labe (2011 – Nikas), Křišťálový pohár (2012 – Čáriray)

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

47

ROZHOVOR

Čáriray v sedle s Petrem Tůmou se blíží k vítězství v Křišťálovém poháru 2012.

Venku ve výběhu jsem viděl nějakou omladinu. To je váš odchov?

Ano, to jsou všechno mí ročci a já doufám, že je mezi nimi nějaká naděje a že by tam mohl být nějaký další Mandarino nebo Hirsch.

Z Larie a z Městi jsou tam dva pěkní hřebečci po Sholokhov. Byl jsem připouštět v Německu a pevně doufám, že budou dobří. To víte i chov je hodně o štěstí a o naději.

Poměrně dlouho jsem trénoval pouze své odchovance, než si někteří majitelé všimli,

že i s koňmi z vlastního chovu lze na dráze dosahovat dobrých výsledků. Pak tu začali postupně přibývat cizí koně a v současné době jich zde trénuji sedmnáct od různých majitelů.

Od kterých například?

Tak třeba šest koní pana Karla Zatloukala, majitele dostihové stáje Nýznerov. Ti se nachází v Olešnici, což je přes dva kopečky asi devět kilometrů odsud. Tam se o ně stará můj kolega Pavel Poles, se kterým spolupra-

cuji. Dále u mne stojí sedm překážkových koní dostihové stáje Lokotrans pana Karla Jalového, která má ještě své rovinové u Edy Kotába v Chuchli. Pak je tu několik koní Stajňa Corinne ČR manželů Pavla a Corinn Šeniglových, kteří neváhají za svými koňmi jezdit pravidelně až ze Švýcarska. Po jednom koni tu mají Libor Hanák, Láďa Ježek nebo pan Prokop. Koně, o nichž jistě bude řeč jako například Čáriray patří panu inženýrovi Šev-

„Jsem šťastný, když nám všem dělají koně radost“ číkovi nebo Nikas reprezentuje dostihovou stáj Castor pana Petra Kupky.

Pak tu jsou takoví lidé jako pan Jan Sobotka, zástupce stáje EŽ Praha a.s., který je sponzorem některých mých odchovanců, například Hirsche, Korinky nebo Mandarina. Ti běhají pod jeho barvami. Rád bych se zmínil o významné podpoře manželů Ludmily a Miloše Dvorských, majitelů konické lékárny. Jsem vděčný všem za jejich důvěru a na oplátku se snažím dělat svou práci jak nejlépe dovedu a jsem šťastný, když nám všem dělají koně radost.

Stáje Stanislava Popelky.

48 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR

Jak tady máte své koně rozdělené?

Přestože jsem své stáje rozšířil, stále je kapacita omezená, a proto musí být část koní ustájena jinde. Zde ve Hvozdě je centrála a jak jsem se již zmínil, spolupracuji s Pavlem Polesem, který se stará o několik koní.

Zde ve Hvozdě je celkem sedmadvacet boxů, ale je to počítáno včetně chovných klisen. Další čtyři koně mám nedaleko v Jesenci. Je tam ustájena například trojnásobná vítězka Velké benešovské ceny a jedna z mých chovných klisen Korinka nebo plemeník Scater, kterého jsem na podzim koupil od Vocáskových.

Možná by byl zájem a já bych mohl trénovat ještě více koní, ale je to spojené s vyššími nároky na zaměstnance a dalšími nutnými komplikacemi. Tento stav nám vyhovuje a umožňuje věnovat se našim koním naplno.

Kolik máte zaměstnanců?

Je tu pět na stálo zaměstnaných lidí a tento kolektiv občas doplňuje několik amatérských jezdců. Chci, aby se jezdily tak tři loty denně, což si myslím, že je optimální a umožňuje to lidem, aby je práce stále bavila.

Jak trénujete v zimě?

U nás mají koně v listopadu a v prosinci takové prázdniny. V tento čas se věnujeme spíše obsedání mladých koní tak, aby až ti starší začnou v lednu trénovat, mohli ti mladí s nimi chodit pracovat a učit se od nich.

V lednu se pomalu začíná s objemovou prací.

Bohužel nedisponuji cvalovou dráhou, proto jsem odkázán na přírodu a rozmary počasí.

Nyní v lednu jsou podmínky velmi dobré

pro klusání, ale docela by se mi hodilo, kdyby připadlo tak deset patnáct čísel sněhu. To bych pak mohl už začít cválat a pomalu koně připravovat na vyšší objemy práce.

Přiznám se, že tohle je pro mě velmi romantické období, když mohu cválat s koňmi ve sněhu. Navíc koně to mají také velice rádi.

Jste více orientován na překážky. Čím je to dáno?

Mladí koně začínají na rovinách, když však neprokáží třídovost, přecházejí na překážky.

Pravdou je, že v okolí abyste nějakou rovnou louku pohledal. Tady jsou hlavně kopce a to je pro trénování překážkových koní mnohem vhodnější, což spíše nahrává tréninku překážkových koní.

Pracujete raději s lidmi nebo s koňmi?

Samozřejmě s koňmi. S lidmi je to někdy o dost složitější.

Nikas s Mandarinem nedokončili loňskou Velkou pardubickou. Bylo to pro vás velké zklamání?

Samozřejmě jsem z toho byl trochu smutný.

Bohužel letos měl ve Velké pardubické smůlu, protože jak jistě víte, tak za zahrádkami šel oranicí, ve které klopýtl a klinkl si hlavou skoro o zem. Bylo to tak nečekané, že to jeho jezdec Petr Tůma neuseděl a spadl. Víte, jezdci podobné kolize čekají zejména na překážkách, ale při cvalu po rovině je to přece jenom neobvyklé. Nikas šlápl do nějaké prohlubně nebo krtiny a bylo to. Pak však pokračoval v dostihu sám a téměř až do cílové rovinky držel krok

s Orphee des Blins. Pravda, že už bez zátěže, ale zase ho nikdo nehonil (smích).

Věřím, že by jinak mohl být někde vpředu, neboť vím, že dokáže prostát takový dlouhý konec. Je to tempový kůň, ale Velká pardubická je také hodně o štěstí, které při nás nestálo.

Hlavně, že je koník v pořádku a doufám, že když mu zdraví vydrží, může se ještě tří čtyř ročníků Velké pardubické zúčastnit. Rovněž mne mrzí, že i Mandarino nedokončil Velkou pardubickou. A to hlavně proto, že to byl jeho poslední dostih a tak už nebude mít možnost opravy.

Znamená to, že Mandarino končí svou dostihovou kariéru?

Už je to tak. Rozhodli jsme se, že úplně skončí.

Trochu ho zlobí kloubek a úpon mezikostního svalu na sezamskou kost. Není to nic vážného, ale nechceme riskovat nějaké horší zranění už proto, že je to kůň, který nám kromě již zmíněné radosti vydělal i slušné peníze. Proto si zaslouží důstojný odpočinek.

Možná jako trojnásobný vítěz Prvomájové ceny by mohl v Lysé nad Labem zavádět koně do tohoto dostihu, ale o této čestné funkci se zatím jedná.

Máte v dostizích nějaký nesplněný sen?

To je přece jasné. Vyhrát Velkou pardubickou (smích)!

Také mám sen mít ve stáji dobrého koně, který bude vyhrávat velké dostihy. Takovým byl například Mandarino. Spolehlivý kůň, který mi udělal spoustu radosti a k dokonalosti mu chybělo snad jen to vítězství ve Velké.

Nikas pod Dušanem Andrésem vyhrává Cenu Labe 2011.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

49

ROZHOVOR

Popelka věří, že mladí odchovanci půjdou ve stopách úspěšných koní z minulosti.

Mohl byste říci, že byl Mandarino koněm vašeho srdce?

Zcela jistě, ale bylo jich více. Vzpomínám na svého nejlepšího rovinového koně, kterým byl nepochybně Oligarch. Pak musím jmenovat Korinku, Hirsche a Mrazíka, kteří také byli koňmi mého srdce.

i rychlý krátký dostih na tři tři. On byl zvyklý chodit více ze špice, ale trochu jsme na tom zapracovali a například v Brně vyhrál dostih úplně zezadu. Znamená to, že je už lépe ovladatelný, netahá tolik a jestli ještě trochu zmoudří... kdoví, možná se za dva tři roky postaví na start Velké pardubické.

Máte tu kromě Nikase ještě nějakého adepta do Velké pardubické?

Trénujete ze sedla nebo přípravu vašich svěřenců „kontrolujete“ ze země?

Ještě pořád jezdím, ale musím se přiznat, že letos jsem v sedle ještě nebyl. Teď je tu spousta práce s různými stavebními úpravami a většinu si toho musím zařídit sám s pomocí mých kamarádů řemeslníků. Takže trochu bojuji s časem a často není lehké to všechno skloubit dohromady.

V tuhle chvíli nikoli. Nikas je pro letošní rok naší jedinou nadějí do tohoto dostihu.

Do budoucna by tu snad pár adeptů bylo, ale ti potřebují ještě nějaký čas, aby dozráli a nasbírali zkušenosti. Je potřeba, aby se vyskákali a abychom také dobře zjistili jejich vytrvalostní kvality.

Můžete být konkrétnější, o kterého nebo o které koně se jedná?

Třeba reprezentant stáje Lokotrans hnědý valach Borderland. V Poplerově memoriálu byl těsně druhý. Je to dobrý skokan a nyní záleží na tom, jaká distance mu bude nejlépe vyhovovat. Zatím je vidět, že seběhne klidně

50 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Honza Faltejsek, Petr Tůma, Marcel Novák, Pavel Kašný. Zároveň se omluvám všem, na které jsem snad zapomněl.

S kterými jezdci budete letos spolupracovat?

Rád bych spolupracoval se všemi těmi dobrými (smích).

Kterého vítězství si ceníte nejvíce?

Tak to není určitě jenom jedno. Například velmi cenné je vítězství Oligarcha v Ceně prezidenta, kterou vyhrál dokonce dvakrát.

Tenhle kůň vyhrál i Velkou cenu českého turfu. Mandarino vyhrál kvalifikaci na Velkou pardubickou a ve Velké byl dvakrát čtvrtý a jednou pátý, což se myslím také cení. Navíc je jediným trojnásobný vítězem Velké prvomájové steepechase v Lysé nad Labem. Jsem také pyšný na trojnásobné vítězství Korinky ve Velké benešovské steeplechase. Velmi důležité bylo i druhé místo Hirsche ve Velké pardubické v roce 2008 a vítězství Nikase v Ceně Labe v roce 2011. Nesmím zapomenout na loňské velmi lehké vítězství Čáriraye na proutkách v Křišťálovém poháru. A ještě Mrazíkův triumf ve Zlaté sponě.

A které považujete za ty dobré?

Tak určitě Pepa Bartoš, Jarda Myška, Marek Stromský, Dušan Andrés, mladý Pepa Váňa,

Máte ještě čas na sebe? Myslím tím jestli máte nějakou zálibu nebo koníček?

Přiznám se, že zálib moc nemám, ale mohu

ROZHOVOR

TROCHA HISTORIE ANEB OTEC ZAKLADATEL

Připomeňme si jména úspěšných dostihových koní z hřebčína Srdéčko.

Z rodiny klisny Hymny to byla Historie (Seal, GB), Herbona (Sharp End, GB), Harta (Patcher, IRE) a krev zakladatelky této

Dle zápisu v matrice byl ve Hvozdu

rodiny koluje i v žilách druhého z Velké

hospodský Popelka již v roce 1860 a byl to

pardubické 2008 Hirsche (Favoured

Stanislavův praprapraděd. Tato hospoda

Nations, IRE). Z Korby byla úspěšná

zde stojí doposud a na jejím provozu se

zejména Kavárna (Verona) a k rodině

podílí celá Popelkovic rodina. A to včetně

přísluší i vynikající steeplerka Korinka (Bin

Stanislavových sester a švagra.

Saddad, USA). K rodině klisny Melodie patří Meries (Seal, GB), Mendrika (Seal,

I Stanislavův děd se věnoval svému šenku

GB), Monagua (Noble Law, GB) a také

a kromě něj vlastnil i tažné koně. A právě

šestinásobný vítěz na překážkách

tehdy se zrodila láska k těmto výjimečným

Mrazík (Noble Law, GB). Klisna Deplree

tvorům u jeho syna Ing. Stanislava Popelky

zanechala koně takových kvalit, jakými

staršího, který byl nestorem českého

byly klisny Dívenka (Veronal) či Dilana

dostihového sportu a otcem současného

(Veronal), hřebci Dinarik (Abad, SU),

trenéra.

Delgádo (Ludovico, GER) a zejména Dextrin (Veronal), špičkový steepler

S dostihovými koňmi začal Ing. Stanislav

s dvanácti vítězstvími a jen s jedním

Popelka v šedesátých letech minulého

nedotovaným místem z dvaceti pěti startů

století. Kromě amatérského ježdění

v překážkových dostizích. Z pozdějších

a trénování se zabýval i chovem. Zatím

nákupů klisen se prosadili bratři Joul

ještě na zahradě rodinného domu. Avšak

a Jampol po Abad (SU) z Jamavy.

v roce 1969 vznikl v objektu bývalého pastvinářského družstva, zvaném Srdéčko,

V 90. letech přechází hřebčín a stáj

mini hřebčín a dostihová stáj, působící pod

do vlastnictví rodiny Popelků. Z tohoto

hlavičkou JZD Bohuslavice. Od Hvozdu je

období neujde pozornosti nákup klisny

to necelé dva kilometry.

Měsť (SU) po Mistnik (GB) a výsledky jejích potomků – Mandarino (Bin Saddad, USA),

říci, že jsem veliký sportovní fanoušek. Zejména u televize, kde si nenechám ujít žádnou sportovní událost, především pak fotbal, tenis a hokej.

Moje srdeční záležitost je fotbalový klub Sigma Olomouc, na kterou mám společně s mým veterinářem permanentku. Takže když nejsou dostihy a jen trochu to jde, jsme osobně přítomni každému utkání našeho milovaného klubu.

V zimně si také rád zalyžuji, ale asi jen třikrát za zimu. Loni jsem dostal k narozeninám poukaz na lyžařský zájezd, který letos určitě využiji a moc se na to těším.

Musím říci, že si to mohu dopřát i díky výbornému kolektivu, který zde ve Hvozdu mám a kterému vděčím za výsledky, jichž se nám podařilo dosáhnout. To totiž není zásluhou jednotlivce, ale celé party lidí, kteří se mnou dělají koně a za to jim patří dík.

Rád bych poděkoval i mé rodině za velikou trpělivost. Zejména pak manželce, která si mě díky mé časově náročné práci moc neužije, avšak stále při mně stojí a je mojí velikou oporou.

Zde inženýr Popelka pracoval ve funkci

Maldini a Mikeila, oba po I Shall Stay

ekonoma a vedoucího chovu koní.

(USA), i dalších. To již Ing. Popelka předal

A právě v oblasti chovu koní zaznamenal

žezlo svému synovi Stanislavovi, aby dál

zdejší hřebčín výrazné sportovně-

hájil modro žluté barvy stáje (dres modrý,

chovatelské úspěchy.

žlutý klín, modro žlutá čapka), které koně z Hvozdu nosí bezmála padesát let.

Prvními chovnými klisnami byly Hymna

Zakladatel stáje a její dlouholetý patriot

(Biskaj) a z hřebčína Albertovec

zemřel 29. března 2010. Jak poznamenal

zakoupená kolekce Korba (Masis),

jeden ze smutečních hostů, odešel český

Melodie (Cejlon) a Delpree (Delirium, IRE),

Friderico Tessio…

z nichž každá založila ve Hvozdu rodinu.

Zdroj: www.jezdectvi.cz

Ve Hvozdě narazíte na hospodu rodiny Popelků.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

51

REPORTÁŽ text: Jiří Klokočka, Petr Malík | foto: Zenon Kizsa

PROSTĚJOV

hlavní město českého turfu

Trenér Grzegorz Witold Wroblewski

Přestože se v Prostějově žádné dostihy nikdy nekonaly ani nekonají, stává se toto město ležící v severní části Hornomoravského úvalu na jediný večer v roce hlavním městem českého turfu. Každoročně se zde v polovině ledna setkávají jezdci, trenéři, majitelé dostihových stájí a dostihoví činovníci, aby se zúčastnili vyhlášení výsledků populárních anket a šampionátů.

Tento večer je však rovněž jakousi slavnostní tečkou za uplynulou sezónou.

ZELENÉ BOTY MARKA SVAČINY Stejně jako v minulých ročnících se i letos stal dějištěm XVIII. Galavečera českého turfu Národní dům v Prostějově. Tato kulturní památka pochází z ateliéru jednoho z nejvýznamnějších českých architektů Jana Kotěry a je kulturním a společenským centrem města.

52 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Pro potřeby českých turfmanů je místem důstojným a reprezentativním.

Tomu také odpovídaly slavnostní róby přítomných dam a elegantní obleky pánů.

Až na pár ojedinělých výjimek, které si s vhodným dress codem příliš hlavu nelámaly, byly všechny dámy okouzlující a pánové šarmantní. Asi nejodvážnější módní kreaci si překvapivě dovolil muž. Nebyl jím nikdo jiný než moderátor večera, opět velmi dobrý Marek

REPORTÁŽ

Svačina, který k ležérní rozhalence v tmavém obleku zvolil brčálově zelené boty. Ale ani tato „atrakce“ nepřilákala do Prostějova nejvyšší představitele českého turfu. Marně se Svačina snažil v průběhu slavnostního vyhlašování pozvat na pódium prezidenta Jockey clubu ČR Ing. Václava Luku staršího a nedovolal se ani doktora Ivana Přikryla. Na slavnostním večeru bohužel chyběla i největší dostihová celebrita Josef Váňa, který se musel omluvit kvůli svým pracovním povinnostem v Itálii.

ROVINOVÉ OSOBNOSTI Vyhlašovala se celá řada kategorií, jejichž výsledky byly již známé. Například kdo se stal v loňské sezóně nejúspěšnějším jezdcem a jezdkyní, kteří z trenérů si roce 2012 vedli nejlépe, případně jaká dostihová stáj.

Naopak „koňské“ kategorie byly velikou neznámou a o jejích výsledcích se pouze spekulovalo. Jejich výsledky byly očekávány s největším napětím, zejména pak anketa o nejlepšího koně roku.

Po slavnostním zahájení začalo samotné vyhlašování anket. Jako první si začali pro svá ocenění chodit nejúspěšnější loňští žokejové – tedy pardon – od letošního roku již jen jezdci!

Rada Jockey Clubu ČR na svém zasedání 9. ledna 2013 totiž oficiálně zrušila titul žokej.

Tudíž dalším logickým krokem by měla být i změna v názvu tohoto nejvyššího dostihového orgánu na „Jezdec Club ČR“. Jednu z prvních trofejí večera si odnesl nejlepší jezdec žák, kterým se stal Michal Mach, a titul nejlepší amatérský jezdec tentokrát připadl Heleně Pejškové. Nejlepším rovinovým jezdcem za rok 2012 se podruhé za sebou stal Jaromír Šafář. Nejúspěšnějším rovinovým trenérem byl již potřetí v řadě vyhlášen Ing. Václav Luka mladší působící v Bošovicích u Písku.

Poté byl vyhlášen nejlepší majitel, respektive nejúspěšnější dostihová stáj. Tou se stala stáj Dr. Charvát.

Změnou pravidel na letošním Galavečeru českého turfu v Prostějově byla přerušena dlouholetá hegemonie Hřebčína Napajedla coby nejúspěšnějšího chovatele rovinových dostihových koní. Nejlepší chovatel je od roku 2012 ten, jehož startující odchovanci vydělají průměrně nejvíce peněz. Proto prvenství tentokrát připadlo chovateli Luďkovi Červen-

Martin Bláha

kovi. Koněm, který mu pomohl k zisku této trofeje, je překvapivá klasická vítězka Merlyp, která se prosadila v Oaks.

stáje Pegas. Poté následovalo vyhlášení nejlepšího tříletého hřebce (Kadyny) a klisny (French Quebec).

DVOULETÍ, TŘÍLETÍ, SPRINTER A VYTRVALEC

Nejlepším sprinterem se stal Aprilius a vytrvalcem Donn Halling, který získal ocenění rovněž jako nejlepší starší kůň roku 2012.

Po osobnostech přišli na řadu opět čtyřnozí přátelé. Tuto sérii zahájilo vyhlášení nejlepšího dvouletého hřebce (Renny Storm), dvouleté klisny (Beryaska), objevila se i jedna novinka ve scénáři galavečera. Tou bylo vyhlášení nejlepšího dvouletého koně českého chovu, kterým se stala klisna s poetickým jménem Harfa, reprezentantka Dostihové

PŘEKÁŽKOVÉ OSOBNOSTI A KŮŇ ROKU První, komu byla věnována videovizitka, byl nejúspěšnější překážkový jezdec. Podobně jako jeho rovinový kolega i on obhájil titul šampióna z předešlého roku. Jaroslav Myška

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

53

REPORTÁŽ

za svou kariéru získal celkem pět titulů a pro ocenění si nemohl přijít ze stejného důvodu jako nejlepší překážkový trenér Josef Váňa.

Ten sbírá šampiónské tituly jako Karel Gott slavíky a podobně jako „božský Kája“ už ani neví, kolik jich má. V době konání galavečera se oba šampióni nacházeli pracovně v Itálii a ceny tak za ně přebírali jejich zástupci. Bohužel ani další oceněný nebyl přítomen. Majitel dostihové stáje Pegas Ing. Jiří Trávníček se stal nejlepším překážkovým majitelem a ocenění za něj převzal jeho dvorní trenér Grzegorz Witold Wroblewski. Nejlepším chovatelem se stal in memoriam Konrád Neuwirt.

Po překážkářských osobnostech přišlo na řadu vyhlášení nejlepšího koně proutěnkáře (Čáriray) a nejlepšího steeplera (Orphée des Blins). Vyhlášen byl i nejlepší kůň českého chovu (Renny Storm) a ocenění za dlouholetý přínos českému turfu si odnesl šéf a majitel dostihového závodiště v Lysé nad Labem Jan Palyza.

Pro nejlepší české turfmany pouze to nejlepší české sklo

Zlatým hřebem večera bylo jako tradičně vyhlášení nejlepšího koně. Tuto trofej si odnesla vítězka loňské Velké Pardubické Orphée des Blins, která o pouhé dva hlasy (nejtěsnější výsledek za rok 2012) přestihla Donn Hallinga!

Trenér Grzegorz Wroblewski před přítomným publikem přislíbil účast klisny ve Velké pardubické 2013.

AFTERPARTY Když se všechny poháry a květiny rozdaly, pozval hlavní organizátor akce Mgr. Zdeněk Karlach přítomné k večeři. Ta se podávala v přilehlých sálech Národního domu, výběr Marek Svačina vyzpovídává manželku majitele nejúspěšnější dostihové stáje Dianu Charvátovou.

NEJLEPŠÍ KONĚ SEZÓNY 2012 kategorie

jméno koně

stáj

počet hlasů

Kůň roku 2012

Orphée des Blins

DS Pegas

31 hlasů

Kůň českého chovu

Renny Storm

Stáj Monika Agro P.

35 hlasů

Starší kůň

Donn Halling

DS Maentiva

58 hlasů

Tříletý hřebec

Kadyny

Mento Negro

47 hlasů

Tříletá klisna

French Quebec

Dr. Charvát

85 hlasů

Dvouletý hřebec

Renny Storm

Stáj Monika Agro P

59 hlasů

Dvouletá klisna

Beryaska

Hřebčín Křenek

91 hlasů

Sprinter

Aprilius

Stáj Monika Agro P.

38 hlasů

Mílař

Dux Scholar

Ramzan Kadyrov

24 hlasů

Vytrvalec

Donn Halling

DS Maentiva

67 hlasů

Proutěnkář

Čáriray

Sectori Ševčík-Vlachovice

47 hlasů

Steepler

Orphée des Blins

DS Pegas

78 hlasů Galavačer je opravdu pěkná akce.

54 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ

byl z několika jídel a několika druhů vín, jež byly přichystány na stolech.

Pak už se pomalu rozjížděla zábava a s přibývajícími doušky se postupně uvolňovala nálada. Na parketu se začaly nesměle objevovat první taneční páry a v přísálích se tvořily hloučky debatujících gentlemanů, kteří obdivovali róby přítomných dam. Zkušeným zrakem hodnotili jejich křivky a proporce, jen se jim do hodnocení občas připletly odborné termíny patřící spíše na aukci anglických plnokrevníků. Avšak v tomto případě se spíše než o neomalenost jednalo o profesionální deformaci.

S postupem času začalo rovněž docházet k jisté formě věkové segregace, když se mladší část hostů postupně ztrácela v podzemních prostorách Národního domu. Právě tam se rozjížděla diskotéka pro „mladé“. Starší hosté pak dávali přednost živé kapele nahoře v sále a klasičtějším tancům polce či valčíku. Dole to vřelo jako v úle. U baru byla tlačenice, která na první pohled vypadala, že se tu nalévá zadarmo. Z tanečního parketu se ozývalo dunění, jakoby „dýdžej“ obsluhoval místo cédéčka buchar, a všichni se tvářili spokojeně a šťastně. Noc je mladá a je tolik důvodů

Vítězka Ladies Cupu (nejlepší profesionální jezdkyně) Vendula Korečková a nejlepší amatérská jezdkyně Helena Pejšková.

proč se radovat a slavit. Dostihová sezóna je daleko a tréninky se teprve pomalu rozbíhají.

Ani žádné diety nehrozí a je dost času myslet na všechen ten dostihový stres a shon. Vždyť příležitostí k setkání jinde než na dostizích

je tak málo, i proto je potřeba si tenhle večer náležitě užít. A dá-li bůh, stane se za rok město Jiřího Wolkera opět na jeden večer hlavním městem českého turfu.

KONĚ ROKU V ANKETĚ JOCKEY CLUBU ČR OD ROKU 1993 rok

jméno koně

1993

Ajanta (Večerník Praha)

1994

Latén (Hřebčín Napajedla)

1995

Regulus (Nicola Ahrend – vítěz derby)

1996

Glowing (Kora-Law Soziri Velké Karlovice – vítěz derby)

1997

Yocker (Lucie a Tereza Kalenských)

1998

Blueridge Dancer (FCC Folprecht Brno)

1999

Ray of Light (FCC Folprecht Brno – vítěz derby)

2000

Peruán (DC Zámrsk, MUDr. Bruna V. – vítěz VP)

2001

Tribal Instinct (Ray Racing – vítěz derby)

2002

Poderoso (Galaxie-H.M. – vítěz derby)

2003

Registana (Wrbna Racing – vítězka VP)

2004

Darsalam (Stáj Turan – vítěz derby)

2005

Darsalam (Stáj Turan)

2006

Kolorado (Wrbna Racing)

2007

Scyris (Dr. Charvát)

2008

Blue Coral (Dr. Charvát)

2009

Age of Jape (Bača Palkovice – vítěz derby)

2010

Shamalgan (Ardak Amirkulov)

2011

Shamalgan (Ardak Amirkulov)

2012

Orphée des Blins (DS Pegas – vítězka VP)

Jezdec Petr Foret se chlubí pěkným šekem za druhé místo v šampionátu

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

55

HISTORIE

Miroslav Šusta v sedle Caravelly. Xaverovská klisna byla v roce 1970 prvním zvoleným .Koněm roku

Miroslav Šusta:

Odešla poslední legenda Bojovník, srdcař, rváč... To jsou slova, jimiž se obvykle hodnotí povahy vrcholových sportovců.

Jen výjimečně při takových příležitostech padne spojení „hodný člověk“ a pokud, je dodáváno jaksi omluvně. Od nepaměti se totiž věří, že dobré srdce a ohleduplnost stojí skutečné kariéře spíše v cestě. Příběh chuchelského žokeje a trenéra Miroslava Šusty však tyto zažité mechanismy nabourává. Když na sklonku minulého roku ve věku 85 let zemřel, všem pamětníkům bez rozdílu se kromě slavných vítězství vybavily právě jeho skromnost a zásadovost. Odešla s ním poslední legenda „staré Chuchle“, která byla vždy trochu jiná než ostatní..

56 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

HISTORIE text: Martin Cáp | foto: archiv autora

Tu sobotu 14. října 1944 se sice na chuchelském závodišti konaly dostihy, ale skuteční diváci v ochozech chyběli. Přiblížily se poslední měsíce druhé světové války a veřejné sportovní akce byly z obav před nálety zakázány. V Chuchli se těch pár podzimních týdnů běhaly „Výkonnostní zkoušky“. Na závodiště měli přístup pouze majitelé, funkcionáři, novináři a osazenstvo stájí, zatímco dostihové publikum se sešlo na chuchelském kopci Hvězdárna přímo nad závodištěm. Druhým dostihem byla „Jízda jezdčíků“ na 2200 metrů a jejím vítězem se stala tříletá hnědka Bobina v sedle s neznámým mladíčkem Miroslavem Šustou. Klisna stáje Ostrava porazila jistě o jednu délku stejně starého Vizeadmirala s Jiřím Zálešákem. Nesla 39 kilogramů a vítězný učeň uplatnil úlevu 3,5 kg. Nikdo nemohl vědět, že právě začala více než šedesát let trvající kariéra u dostihových koní, ani to, že těsně poražený učeň Zálešák bude o mnoho let později Šustovou pravou rukou v slavné šamorínské stáji. Jedna věc se ale dala tušit už tenkrát – mimořádný talent sedmnáctiletého chlapce, který měl všechny předpoklady změřit už brzy síly s tehdejšími hvězdami Josefem Šachem, Karlem Havelkou či Oldřichem Mertou jako rovný s rovnými.

Poslední z Rosákovy školy Narodil se 18. srpna 1927 v Ondřejově a otec z něj chtěl mít řezníka. Provozoval v rodné vsi obchod s dobytkem a pro lásku svého syna ke koním neměl pochopení. Zaúřadoval však strýc, který vzal malého Mirka na dostihy do Chuchle a dopřál mu vidět na vlastní oči vítězství legendárního Lionela s žokejem Lesliem Lomaxem v Modré stuze českomoravské, válečné náhražce derby. Chlapec záhy pochopil, že právě v tomto povolání by mohl svou váhu 35 kilogramů proměnit v přednost, a když objevil inzerát v listu Národní politika hledající „lehké chlapce k dostihovým koním“, nemohlo ho v Ondřejově už nic udržet. V červnu 1943 nastoupil do učení k Jaroslavu Rosákovi.

Muž se slavnou minulostí v té době pomalu směřoval ke konci kariéry. Bylo mu 67 let a jeho slavná působení v Berlíně, Vídni či Bělehradu byla dalekou minulostí. Ve Velké Chuchli si držel malý lot kolem sedmi, osmi

koní, což byla zhruba třetina ve srovnání s největší pražskou stájí Karla Šmejdy.

Jakkoli Miroslav Šusta nikdy nebyl vypravěčem květnatých historek, své chuchelské začátky dokázal i po letech vylíčit do nejmenších podrobností. „Přišel jsem na dvorek k trenérovi a on říká: Tak se tady dívej na kluky…

Ale já jsem se tady svezl už předtím, takže mě v sedle viděl. Byl jsem kluk z vesnice a ke koním jsem měl odmalička blízko. Vydržel jsem se dívat jen chvíli… Tenkrát byl ve stáji bývalý derby-vítěz Jánošík a kluci říkali: Toho ti nedá pucovat. Jenže Rosák po týdnu přišel a říká – Vezmi si Jánošíka…“ Jaroslav Rosák měl několik zásad a poměrně čitelný trenérský rukopis. Byl výborným trenérem klisen, ale dokázal také pragmaticky dovést starší handicapové koně k pravidelným úspěchům. I při tvrdším menežování s množstvím startů mu řada svěřenců vydržela ve stáji do vysokého věku. Své koně posílal do dostihů bez bičíku a po jezdcích vyžadoval maximálně efektivní vyjetí rukama. „Nemůžu si na něj stěžovat,“ vzpomínal Šusta. „Dával zásadně přednost učedníkům. Jakmile přišel majitel, Rosák mu řekl: U mě jezdí moji lidi.

A tak se až na občasné výjimky nestalo, aby u něj jezdili cizí jezdci. Posazoval buď stájovou

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

57

HISTORIE

jedničku Oldřicha Mertu, nebo učedníky.“ Tímto způsobem Jaroslav Rosák vychoval dlouhý zástup jezdců a trenérů, kteří později zásadním způsobem ovlivnili tvář československého turfu. Vyučili se u něj Karel Havelka, Jaroslav Houra, Václav a Josef Mildorfové, Oldřich Merta, František Puck a mnozí další.

Miroslav Šusta tuto dostihovou školu absolvoval jako jeden z posledních. Vyučil se v roce 1948 a Rosák brzy nato odešel do penze.

Sen o Velké pardubické Nedlouho po svém vyučení odešel Šusta na vojnu a tam se před ním otevřela nečekaná kariéra překážkového jezdce. Jako jeden z posledních totiž prodělal vojenskou službu u jezdeckého útvaru. Armádní dostihový sport měl v Československu velkou tradici, ale po komunistickém převratu se pomalu blížil jeho soumrak a jména jako Rudolf Popler, Hynek Býček nebo Josef Seyfried se postupně ocitla v nemilosti. Šusta zpočátku sloužil v Litoměřicích u výborného armádního jezdce Botlíka a později se dostal do Staré Boleslavi k vítězům Velké pardubické Kotkovi a Jungmannovi. Protože jezdil úspěšně parkúry a několikrát se zúčastnil i armádních steeplechase v Chuchli, začínal se před ním rýsovat příslib účasti ve Velké pardubické.

Původně slíbené angažmá na pozdějším

S Hviezdarem, vítězem Čs. derby 1971.

58 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Slavnostní nástup čs. ekipy na Mezinárodním mítinku socialistických států. Miroslav Šusta úplně vlevo v reprezentačním dresu.

vítězovi Varovi ve Velké pardubické sice nakonec nevyšlo, ale v roce 1951 se na start nejslavnějšího překážkového dostihu přece jen dostal. V sedle těžko ovladatelného, ale výborně skákajícího Titana měl nicméně smůlu.

Dostal se jen ke třetí překážce – před Malým vodním příkopem měl v početném poli málo místa na odskok a Šusta se neudržel v sedle.

O reparát se už nikdy nepokusil, za což mohly do značné míry dobové okolnosti 50. let, dlouho nepřející startům profesionálních jezdců ve Velké pardubické. Po vojně se navíc Šusta znovu vrátil na místo, které se stalo jeho osudem – do Velké Chuchle.

Stará Chuchle a její kořeny Na tehdy jediném rovinovém závodišti se mezitím výrazně změnily poměry. Během tří let po „Vítězném únoru“ byly postupně znárodněny stáje, sázkové kanceláře a prakticky všechno, co mělo nějakou spojitost se soukromým vlastnictvím. Jezdci, trenéři a ošetřovatelé se stali zaměstnanci Státního závodiště a mohli pracovat jen s tím, co bylo doma k dispozici.

Což platilo nejen pro svěřené koně z Napajedel, Xaverova a slovenských chovů, ale v širším smyslu také pro zkušenosti, profesní dovednosti a pojetí dostihového sportu. Velká Chuchle se obrátila sama do sebe a s výjimkou Mezinárodních mítinků socialistických států neměla prakticky žádné zrcadlo, kde by se mohla poměřit s okolním světem.

Miroslav Šusta patřil k poslední generaci, která ještě zažila kořeny „staré Chuchle“. Poznala z první ruky vliv maďarských a rakouských žokejů na jezdecký styl v Československu a vstřebala jako ideál určité uspořádání stájí a jejich štábní kulturu, jak ji pěstovali staří dostihoví světoběžníci, než postupně zvětrala v realitě socialistického turfu.

Stárnoucí chuchelští trenéři, u kterých Šusta rozbíhal svou kariéru, přinášeli v mládí jako rovinoví a překážkoví jezdci do Československa cenné zahraniční know-how. Ferenc Hofbauer vyhrál stovky dostihů od Německa

HISTORIE

Jezdec a trenér PP Šamorín v jedné osobě

a Maďarska až po země jako Rumunsko nebo Jugoslávie. Jaroslav Houra důvěrně poznal klima vídeňské Freudenau, Josef Celler se zkoušel prosadit v Belgii, Karel Havelka ve Francii a Josef Koloc se dostal až do Bejrútu.

Kolem své čtyřicítky většina z těchto zkušených koňařů dostala šanci trénovat, a třebaže jen výjimečně shromáždili ve stáji více než patnáct koní, mohli se obklopit početným stájovým týmem. Na pozici obročníka – „futráka“ – obvykle měli k dispozici staršího a podobně zcestovalého praktika se zkušenostmi sahajícími ještě do éry monarchie. S jezdeckým obsazením si nemuseli dělat starosti, vedle jezdecké jedničky mohli sáhnout ještě po dvou, ale někdy i třech dalších jezdcích, kteří byli nuceni trpělivě čekat na svou šanci a učit se od starších kolegů. Stájový kolektiv doplňovali další pracovní jezdci a ošetřovatelé. Jeden člověk se v takto složené stáji staral o dva, tři koně.

Smůla a štěstí v derby

Miroslav Šusta patřil řadu let k těm, kteří si v chuchelské hierarchii museli počkat. Svého padesátého vítězství na rovině sice dosáhl už v roce 1953 na Mezinárodním mítinku ve Varšavě s hřebcem Moravanem, ale dlouho byl považován za spíše překážkového jezdce.

Trpělivě sbíral zkušenosti na pozicích stájové

dvojky, větší šanci mu dal starší kolega Karel Havelka, když převzal do tréninku koně hřebčína Napajedla, a Šusta, se mimo jiné, dostal do sedla tehdy ještě neznámého dvouletka Masise. Prosadit se v těžké konkurenci proti Šachovi, Havelkovi a Hulešovi ale nebylo snadné.

Z role častého jezdce vodičů a nosiče vody poprvé vykročil v dramatickém Čs. derby 1952, kde v cílové rovině s Peršanem předstihl favorizovaného Detvana a sahal po vítězství.

V závěru rychle rozběhnutého dostihu nakonec přilétl další favorit Hájek s Oldřichem Mertou a odkázal Peršana na druhé místo.

Protože byli oba koně ze stejné stáje, rozšířil se po závodišti názor, že Peršan mohl zvítězit, ale Šusta musel počkat na stájí předurčeného favorita a disciplinovaně splnil trenérův pokyn. Oficiálně tuto verzi nikdo nepotvrdil, ale samotný Šusta dlouho těžce nesl, že musel s tak dobrým koněm dělat tempo jinému.

V největším dostihu sezóny si pak vybral štěstí o osm let později, když trenér Karel Truhlář a stáj Tlumačov narychlo sháněli jezdce pro favorita Cejlona. Šusta byl volný a svěřenou šanci naplno využil. Ostatní jezdci kalkulovali právě s tím, že na Cejlonovi sedí poprvé v životě, ale tehdy třiatřicetiletý žokej se nenechal zaskočit a když se mu 200 metrů po startu zdálo tempo pomalé, převzal iniciativu.

Výsledkem bylo pohledné vítězství a respekt soupeřů.

Lepší derby, než sportka Když dostal příležitost, chopil se jí bez váhání.

Na Mezinárodním mítinku vyhrál s výborným Korbelem, během čtrnáctidenního působení v Budapešti dokázal pětkrát zvítězit a také čtyřměsíční angažmá ve východoněmeckém Halle nebylo neúspěšné. To však byly pohříchu jediné možnosti, jak se ukázat v zahraničí. Šustova generace víc prostoru k profesnímu růstu zkrátka nedostala, a tak nebylo divu, že při občasných srovnáních s mezinárodně ostřílenými Maďary, Poláky či Sověty často tahala za kratší konec. Ve druhé polovině šedesátých let vnesl čerstvý vítr do starých chuchelských pořádků trenér a jezdec v jedné osobě Nikolaj Laks, některé další stáje zase začaly využívat služeb maďarských žokejů. Jeden z nich, Mihály Pintér, stál symbolicky u zrodu Šustovy trenérské kariéry.

Právě Maďarovo angažmá totiž jeho českého kolegu přimělo k odchodu z xaverovské stáje Jaroslava Houry, a to přesto, že o rok dříve poprvé vyhrál šampionát jezdců na rovině.

Nové místo našel v chuchelské pobočce slovenského hřebčína Šamorín, jehož koně opatroval veterán František Hurban. Poprvé v životě se ujal ježdění i trénování zároveň.

Mezi plnokrevníky, které Šusta od svého někdejšího šéfa přebíral, byl také Hviezdar.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

59

HISTORIE

Legendy čs. turfu naposledy v dresech - zleva: Jaroslav Mašek, Miroslav Šusta, Josef Bořík, Karel Havelka, Oldřich Merta a Josef Šach.

„Takový divoch, velký a těžký kůň. Hodný, ale hůř ovladatelný,“ vzpomínal na něj později.

Na jaře Šusta začínal se svou nadějí v malých dostizích a ještě v květnu byl Hviezdar pátý v bezvýznamném Handicapu Mimoně.

Už o čtyři týdny později ale vyhrál Cenu Státního závodiště, obdobu dnešního Memoriálu dr. Frankenbergera, a obratem také Velkou červnovou cenu.Do derby šel jako spolufavorit proti populární klisně Century ze stáje Mladý svět a hned v první trenérské sezóně dovezl Šustu k dalšímu vítězství v derby. Podobně jako s Cejlonem opět ze špice a v tradici mistra Rosáka bez biče. Když se Šusty ve vážnici ptali novináři, co pro něj tento úspěch znamená, vypravil ze sebe jen: „Bože, strašně moc…“ A dodal, že derby je pro něj víc, než pro jiné lidi výhra ve sportce.

Jezdeckou kariéru ukončil Miroslav Šusta v roce 1976, jako trenér však pro Šamorín dál dobýval jeden úspěch za druhým. V roce 1977 nasedlal v Bohatierovi dalšího vítěze derby, na klasické pocty dosáhla i výborná klisna Sarna v St. Legeru.

Odchod a návrat Nejtěžší zkouška ale na Šustu teprve čekala.

Začátkem osmdesátých let se jeho koním

60 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

přestalo dařit a Šamorín se uchýlil k tahu, který obvykle dělají fotbalové kluby – rozloučil se s trenérem. Na Šustovo místo nastoupil Harry Petrlík a pro trenéra dvou vítězů derby najednou po více než třiceti letech v Chuchli nebylo místo.Na čtyři roky odešel do smíchovské tržnice, později jezdil s multikárou ve filmových ateliérech na Barrandově. Bral sportovně to, co by někdo jiný nesl jako velkou křivdu. „V ateliérech to byl skvělý život, už odpoledne jsem obvykle měl volno. K tomu volné víkendy a žádná zodpovědnost, to byla pro mě po těch letech u koní obrovská změna,“ vzpomínal s nadhledem. V penzi se začal na dostihy vracet v roli „kouzelného dědečka“, který nezištně pomohl a poradil těm, kteří si s něčím nevěděli rady nebo byli v problémech.

Například žokeji Stanislavu Koubkovi pomohl rozlousknout klíčovou otázku, jak správně odjezdit tempaře Barbakana v posledním Čs. derby. To už pár let opět pomáhal u koní.

Na závodiště se vrátil nějaký čas poté, co mu zemřela manželka. Jednoho dne v roce 1988 se totiž náhodou potkal v chuchelské samoobsluze s Ferdinandem Minaříkem, který v té době podobně jako kdysi Šusta fungoval v dvojroli jezdce a trenéra. Slovo dalo slovo a Šusta začal do Minaříkovy stáje docházet na pravidelnou výpomoc, díky níž Minařík získal nejen spolehlivou pravou ruku, ale i trpělivého mentora pro oba syny, v té době začínající v sedlech plnokrevníků. Později

Šusta ještě na pár let zakotvil v chuchelské učňovské stáji, kde předával své zkušenosti nejmladší generaci.

Jít příkladem Na sklonku života se mu podařila věc, kterou nezvládl nikdo z jeho vrstevníků. Ačkoli byl žijící legendou, podařilo se mu navázat kontakt s dalšími generacemi jezdců a nadšeně je podporoval.

Jako muž staré školy leckdy nešetřil kritikou současného stylu a láteřil nad délkou třmenů, stále větší výškou a nedostačující kondicí současných jezdců, ale zároveň byl rád, že je při tom. „Všechny nás naučil strašně moc.

Nemarnil čas dlouhými přednáškami, šel na to úplně jinak – vlastním příkladem. Když člověk viděl jeho zásadovost, poctivost a dochvilnost, nemohl k tomu zůstat lhostejný…“ řekl žokej Filip Minařík, jeden z mnoha žáků a obdivovatelů Miroslava Šusty.

123. vELKÁ PARDUBICKÁ s čEsKoU PojIšťovnoU

123. vELKÁ PARDUBICKÁ s čEsKoU PojIšťovnoU

123. vELKÁ PARDUBICKÁ s čEsKoU PojIšťovnoU

123. vELKÁ PARDUBICKÁ s čEsKoU PojIšťovnoU

25. 5.

22. 6.

24. 8.

14. 9.

Den Dopravy a stavitelství – ruský Den

polský Den

Den regionů

Den evropy – francouzký Den

první kvalifikace

Druhá kvalifikace

třetí kvalifikace

čtvrtá kvalifikace

13. 10.

123. vELKÁ PARDUBICKÁ s čEsKoU PojIšťovnoU

www.synthesiapark.cz

NAPSALI JSTE NÁM…

OVĚŘENÍ > PRAVOSTI <

RUSKÝCH PLNOKREVNÍKŮ

62 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

NAPSALI JSTE NÁM…

v plnokrevném chovu déle než pět generací.

V českém chovu anglického plnokrevníka najdeme spoustu klisen importovaných z Anglie, Irska, Francie, Německa i USA, které toto potvrzují.

m z k e n na člá

a l s í č o inuléh

VÁŽENÝ PANE DURUTTYO, NA SLOVÍČKO… Velmi si vás vážím jako průkopníka etologie v chovu anglického plnokrevníka, nemohu však souhlasit s vámi prezentovanými závěry ohledně „pravosti“ ruského anglického plnokrevníka, které jste publikoval v časopise Galopp Reporter.

Ve vašem článku „Ověření *pravosti* ruských plnokrevníků“ jsou některé údaje, jenž ve mně vzbuzují přinejmenším úsměv a vzhledem k publikování těchto údajů v odborném periodiku, kterým Galopp Reporter bezesporu je, i mírné rozpaky. Týkají se jednotlivých kritérií, podle kterých vyslovujete závěr, že „ruský“ anglický plnokrevník a „český“ anglický plnokrevník jsou dvě zcela odlišná plemena koní.

Pokud bychom podle některých těchto vámi publikovaných kritérií hodnotili mezi sebou populaci „amerického“ anglického plnokrevníka a „českého“ anglického plnokrevníka, museli bychom dojít nutně k závěru, že se rovněž jedná o dvě rozdílná plemena koní.

A vede mě k tomu hlavně to, že obě „cizí populace“ – tedy ruská i americká – dosahují prokazatelně lepších výsledků na dostihových drahách než ta naše, česká. A plemeno anglický plnokrevník je šlechtěno od samého

začátku své existence pouze na jednu jedinou vlastnost - na rychlost! Tak který plnokrevník je vlastně neplnokrevný?

V některých bodech máte plnou pravdu. Co se týká použití inseminace v plnokrevném chovu – a vámi zmiňovaného případu hřebce Gazolit – je z hlediska řádu plemenné knihy jeho zapsání do ní nepřípustné. Nesouhlasím však s jednoznačným „odsouzením“ klisen importovaných v minulých letech jako „koní nelegálního původu“, protože neměly výsledky na dráze. I v chovech anglického plnokrevníka „ve zbytku světa“ se nachází rodiny, které po několik generací nejsou schopné dát koně nadprůměrné dostihové třídy. Je jen na chovateli, do jaké míry klisnám zařazovaným do svého chovu věří. Z vámi jmenovaných klisen nedokázala Gazelda dát žádného dobrého koně, ale Galantnaja dala klisnu Gubernia ohodnocenou v generálním handicapu tříletých koní 73 kg. To je jistě nadprůměr ročníku, ale daleko důležitější je výkonnost potomků klisny Gubernia, kteří dosáhli rovněž nadprůměrné výkonnosti a dokázali jako jediní čeští odchovanci soupeřit s importovanými koňmi v dostizích, jako jsou Velká červnová cena a Derby. Garibaldi dokonce Derby revanche vyhrál. Tím, co jsem napsal v předchozích řádcích, chci jen poukázat na to, že mnoho klisen z jakékoli destinace jejich původu nedokáže přenášet vlastnosti potřebné pro založení rodin, které vydrží

Rovněž v otázce „rozdílnosti v metodice a způsobu zdokumentování původu plnokrevníků“ uvádíte údaje, se kterými se opravdu bylo možné v chovech bývalého SSSR setkat. Abychom ale byli objektivní, pane Duruttyo, k poslední větě v této kapitole… cituji: „V polovině 80. let bylo do Plemenné knihy zaslané hlášení o ulíhnutí hříběte původem z Ruska s datem narození 30. prosince…“.

Vzhledem k tomu, že připouštěcí sezóna v chovu anglického plnokrevníka začíná v ČR 15. února, a ze svých chovatelských zkušeností vím, že klisna anglického plnokrevníka je schopna porodit životaschopné hříbě po 315 dnech březosti, si tudíž dovolím tvrdit, že hříbě narozené 30. 12. nebylo ojedinělé ani v našich tehdejších chovatelských zařízeních a uvedení jejich skutečného data narození bylo pouze věcí „správného vyplnění údaje“ na připouštěcím lístku a v další prvotní evidenci vedené v těchto ústavech.

Do České plemenné knihy anglického plnokrevníka svazek 1. (vydal Jockey Club České republiky v roce 1997) je ale zapsán hnědák Prostor, po Patcher (IRE) z Polina po Spring Haven (IRE), narozený 5. 8. 1994!!! Jeho chovatelem byl VÚCHS Rapotín. Vzhledem k tomu, že připouštěcí sezóna končí v České republice 15. 7., myslím, že si každý gramotný člověk snadno spočítá, že u tohoto koně nemělo být o jeho nezapsání do plemenné knihy anglického plnokrevníka vůbec pochyb!!!

Přesto se tak stalo! Tolik tedy k „Rozdílnostem v metodice a způsobu zdokumentování původu plnokrevníků“ jako argumentu „neplnokrevnosti“ anglických plnokrevníků pocházejících ze zemí bývalého Sovětského svazu nebo Ruska.

K otázce číslo 1 vašeho souboru mi dovolte otázku. Pokud tvrdíte, že nejde odchovávat v klimatických podmínkách hřebčínů na Kavkaze anglické plnokrevníky, ale například kabardinské plemeno koní, museli bychom plnokrevníky českého chovu považovat za neplnokrevné koně (patrně teplokrevníky).

V rovinových dostizích totiž opakovaně, v celých desetiletích, poráželi tito „kabardinští koně“ elitu českých anglických plnokrevníků, odchovaných v těch nejslavnějších českých a moravských hřebčínech v nesporně lepších

NAPSALI JSTE NÁM…

klimatických podmínkách. Nebo neplatí to, že anglický plnokrevník je nejrychlejší plemeno koně na světě a tuto jeho vlastnost nelze přikřížením jakéhokoli jiného plemene zlepšit, ale existuje plemeno kabardinského koně, které je rychlejší než „praví angličtí plnokrevníci“. Nebo je ještě jedno vysvětlení: v klimatických podmínkách Kavkazu lze odchovat anglické plnokrevníky, kteří jsou schopni v rovinových dostizích porážet anglické plnokrevníky odchované ve „zbytku světa“.

Co se týká ostatních specifik, která jste ve svém článku pominul, myslím, že právě v nich byly a dosud ještě jsou ty skutečné rozdíly mezi SSSR (Ruskem) a „zbytkem světa“.

Jsem přesvědčen, že pokud by v některém z vámi pominutých specifik (týkajících se například ustájení, způsobu pastvy a kvality ošetřovatelských prací v chovech hřebčínů jako Voschod nebo Kabardinskij) došlo k převzetí praxe používané v některých chovatelsky vyspělých zemích (Anglie, Irsko, Francie), byli by odchovanci těchto hřebčínů plnokrevníkům ze „zbytku světa“ ještě mnohem důstojnějšími soupeři.

Rovněž v otázce efektivity uplatnění ruských koní ve světovém chovu anglických plnokrevníků a v čs. chovu tohoto plemene nemohu s vašimi závěry souhlasit. Předně je třeba podotknout, že účast v dostihu Washington D. C. International podmiňovalo pozvání pořadatelů na základě prokázané výkonnosti koně v dostizích. To znamená, že i Zaběg i Anilin si museli tuto poctu vybojovat na úkor jistě několika desítek výborných plnokrevníků ze „zbytku světa“. Trochu zarážející je spíše fakt, že z celého tehdejšího lidově demokratického bloku se té cti dostalo právě jen koním z bývalého Sovětského svazu a ne koním z ostatních zemí včetně Československa. Jedinou výjimkou byl maďarský ryzák Imperiál narozený v roce 1960 v maďarském Kisbéru po Imi z Hurry, který dokončil tento dostih na čestném sedmém místě. Čím to bylo? Bylo to jednoduše dáno nedostatečnou výkonností plnokrevníků v těchto výše jmenovaných zemích. A jen na okraj uvedu, že být v takovém nejprestižnějším dostihu světa třetí (byť o čtrnáct délek), prezentuje (pokud uvážíme jen délku přepravy a náročnost aklimatizace) vynikající výsledek. Nevím tedy, kde jste vzal názor, že tento kůň se stal cituji: „Ostudou SSSR v oblasti chovu plnokrevníků.“ Pokud jde o hřebce Anilin a jeho uplatnění v chovu je pravdou, že poté, co absolvoval vynikající dostihovou kariéru (mimo jiné zvítězil 3x v Preis Europa, byl druhý ve W. C. D. I., to zna-

64 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

mená, že běhal a vyhrával dostihy na úrovni, které ani zdaleka nedosahovali „praví“ angličtí plnokrevníci např. z Československa a dle vás měl tedy „nadprůměrnou výkonnost“) – se v chovu neprosadil, jak by se na hvězdu jeho formátu slušelo. To, že takový osud mají i dostihoví koně „ve zbytku světa“, si můžeme ukázat na hřebci Secretariat amerického chovu. Tento ryzák byl jednoznačně nejlepším anglickým plnokrevníkem planety, co se týká schopnosti vyhrávat dostihy. V chovu (a je bez pochyb, že dostal mnohem lepší příležitost z hlediska potenciálních matek svých potomků než Anilin) nedokázal dát koně, který by se mu z hlediska výkonnosti na dostihové dráze jen zdánlivě přiblížil. A takových příkladů najdeme ve všech chovech všech zemí, v nichž se angličtí plnokrevníci chovají a běhají se dostihy, spoustu. A že ani vámi popsaná a ve světovém chovu správně prezentovaná i používaná poučka: „původ, výkonnost, exteriér“ nezaručuje při zařazování hřebce do plemenitby úspěch, dokazují každoročně statistiky vydávané jednotlivými autoritami, které se zveřejňováním výsledků dostihů a plemenitby v jednotlivých zemích anebo celosvětově zabývají. Co se týká skupiny hřebců, které zmiňujete jako neúspěšné plemeníky v tomto kriteriu hodnocení (otázka 4), by bylo dobré zhodnotit také kvalitu a množství klisen, kterými při svém působení v plemenitbě disponovali. Pouze jeden z těchto hřebců (Salon) měl možnost připouštět v Napajedlích (dostal pouze 8 klisen). Jen on a ještě Rezon měli možnost působit v tehdejších prvotřídních chovech (Šamorín, Mimoň) a měli tak aspoň teoretickou šanci se v chovu prosadit. Ještě mi dovolte připomínku k vámi uváděné „diferenci charakterizující ruské koně z aspektu výkonnostního (dostihové kariéry) a klasických plnokrevníků“. Tyto diference jsou v toto článku velmi obecné a tudíž jako kriterium pro hodnocení čehokoli nevhodné.

Za vyloženě nešťastné považuji posuzovat rozdílnost etologie anglických plnokrevníků a importů ze SSSR/Ruska podle reakce koně na stresovou část dostihové přípravy či dostihového dne, případně na jednom prokázaném případu osvojení si hříběte plnokrevnou klisnou. Lze bezesporu souhlasit s tím, že anglický plnokrevník je plemeno koně výrazně senzibilní a vnímavé na podněty vnějšího prostředí s mnohdy velmi výraznými až bouřlivými reakcemi na ně. Vlastní dlouholeté zkušenosti a několik let pozorování koní v těchto situacích mne však vedou k závěru, že míra těchto projevů je ovšem mnohem více závislá na jiných faktorech (věk koně, pohlaví, původ jedince v souvislosti s vhodným výbě-

rem rodičovského páru, zacházení s mladým koněm v průběhu odchovu a především zacházení a míra /únosnost/ tréninkové práce a případné negativní zkušenosti koně s některými situacemi z odchovu a tréninku).

Lze to doložit tím, že různí koně z hlediska původu mají stejné projevy podle stáje či tréninkového lotu, ve kterém se pohybují. A co se týká těchto projevů nervozity v situacích před startem dostihu, považuji jednoznačně vyšší míru těchto projevů (a nadměrné pocení zvlášť) za spíše projev nepřipravenosti na zátěž (ať už nepřipravenosti psychické nebo fyzické) a s tím spojené negativní zkušenosti. Toto platí i pro vámi uváděný příklad koní startujících v překážkových dostizích a následně zvítězivších ve Velké pardubické (Elfast, Sagar, Železník). Pozorný (i televizní) divák má každoročně možnost vidět koně defilující v paddocku před startem tohoto dostihu. Pro příklad uvedu několik vítězů z lotu trenéra Váni: Decent Fellow (GER), Sixteen (FR) a v poslední době úspěšný Tiumen (POL).

Na žádném z těchto koní nebylo před startem těžkého dostihu (kterého se navíc účastnili opakovaně) vidět nervozitu či přílišné pocení.

Naopak. Dalo by se říci, že se paddockem skoro ploužili. A tito koně nemají s ruským neplnokrevníkem nic společného. Určitě ale byli svým trenérem na dostih dobře připraveni.

Na závěr si dovolím ještě poznámku k většímu zastoupení ryzé barvy u „ruských“ plnokrevníků jako důkazu o neplnokrevnosti.

Ve vámi uváděných materiálech nikde neuvádíte (vaše grafy to potvrzují) zmínku o zbarvení strakoš, případně žluťák v rámci plemene anglický plnokrevník. V odborné literatuře není jiná zmínka o výskytu těchto zbarvení v rámci plemene anglický plnokrevník, než že toto zbarvení se v čistokrevné populaci A 1/1 nevyskytuje. V současné americké populaci anglického plnokrevníka se ale obě tato zbarvení vyskytují. A dokonce takto zbarvení plnokrevní koně vítězí v dostizích. Buď je tedy variabilita zbarvení u koní větší, a nebo… , že by…?

Touto mou reakcí na váš článek v žádném případě nechci jakkoli snižovat vaši erudovanost, které, jak už jsem na začátku tohoto článku napsal, si velmi vážím. Bylo by mi potěšením se s vámi setkat a prokonzultovat některé (nejen) z výše uvedených hypotéz osobně.

Ing. Viktor Eichler, Katedra speciální zootechniky ČZU Praha

Zemský hřebčinec Písek státní Podnik je svým posláním jedinečné chovatelské zařízení v České republice.

Slouží k zajišťování zákonem určené veřejné služby v oblasti chovu a především plemenitby koní.

Všechny aktivity probíhají v úzké spolupráci s uznanými chovatelskými sdruženími teplokrevných a chladnokrevných koní u nás.

Nachází se v uceleném areálu s architektonicky cennými budovami, díky čemuž má od roku 2010 status Národní kulturní památka.

Srdečně Vás zveme k návštěvě!

Zemský hřebčinec Písek státní podnik U Hřebčince 479, Písek Tel.: +420 382 214 121 | e-mail: hrebcinec.pisek@quick.cz

www.zemskyhrebcinecpisek.cz GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

65

Václav Janáček

Chci jezdit tak, jak nejlépe dovedu V zemi, která je proslulá zejména býčími zápasy a fotbalem, působí již dvě sezóny. Tu druhou – loňskou završil ziskem žokejského šampióna a to s převahou jakou tamní turf dlouho nepamatuje. Ve svých sedmadvaceti letech má za sebou pět žokejských titulů v Česku a jeden na Slovensku. Zkušenosti sbíral v Anglii, Německu i Švýcarsku, ale až ve Španělsku dozrál jako Portské víno. V Česku se mu léta přezdívá „Pinďa“, avšak při vyslovení této na první pohled nelichotivé přezdívky je slyšet uznání a respekt. Žokej VÁCLAV JANÁČEK si to zaslouží, neboť jezdit dostihy po čertech umí.

66 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jiří Klokočka | foto: Martin Haleš, Petr Lusk

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

67

ROZHOVOR

Maminka je zdravotní sestra a otec jezdil po montážích. Jinak já pocházím z velikého statku, kde hospodařili mí prarodiče a kde bylo vždy spousta zvířat. Takže jsem na ně byl zvyklý a vždycky jsem je měl rád. Tady možná začal i můj pozdější vztah ke koním.

Jako kluk jste začínal s fotbalem, proč jste toho nechal?

Fotbal byla moje veliká vášeň, ale pak jsem byl na zdravotní prohlídce a lékařka pojala podezření, jestli nemám nějakou růstovou poruchu. Proto jsem podstoupil vyšetření růstového hormonu a lékaři mi pro jistotu zakázali veškerý sport. V tu dobu jsem hrál rovněž tenis, se kterým jsem také musel skončit. A to už jsem měl licenci a mohl jsem se začít věnovat tenisu jako profesionál. Dokonce jsem měl zakázaný i tělocvik ve škole!

Nakonec mi zůstali jen ti koně. Možná to bylo i tím, že mou zálibu v koních mé okolí nebralo moc vážně.

Přesto jste udělal v dostihovém sportu skvělou kariéru. Máte slávu, respekt, vážnost, peníze. Existuje ještě něco, co vám přináší práce u koní?

V první řadě mne samozřejmě baví každé dosažené vítězství. I proto, že to přináší radost celému týmu kolem. Trenérovi, majitelům a všem, co mi pomáhají. Chci se neustále zlepšovat a dosahovat dalších a vyšších met.

Stále cítím, že nejsem na svém maximu a ještě je stále co dokázat. Doufám, že tenhle rok přinese zase něco nového a nějaké zajímavé úspěchy.

Omlouvám se za klišé, ale nemohu se nezeptat na to, jak a kde začala vaše cesta ke koním?

Já jsem ke koním přičichl asi až v osmé třídě, když jsem jezdil na tábory. Tehdy nám vedoucí zadali nějakou zábavu pro děti, v rámci které bylo i povožení se na koni. To bylo mé první setkání s koňmi, kteří mě fascinovali.

Když jsem měl volnou chvilku a vedoucí mne pustili, už jsem běžel do stáje pomáhat, s čím bylo zrovna třeba. Shodou okolností se tato

68 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

stáj nacházela deset kilometrů od mého bydliště, takže jsem ji začal navštěvovat i později.

Byla to stáj, kde byli převážně parkuroví koně a na nich jsem začal jezdit. Pak jsem absolvoval pár Hubertských jízd a ta rychlost se mi zalíbila. Tak jsem pomalu přešel na dostihové koně, kterých v té mé stáji také pár bylo. A tak začal můj život s koňmi.

Nepocházíte z koňácké rodiny. Čím se zabývají vaši rodiče?

Jaký byl váš závěr loňského roku?

Pravdou je, že poslední měsíc roku 2012 byl hodně náročný. Síly docházely, motivace mizela a já už se viděl doma na Vánoce mezi svými. V závěru roku jsem neměl skoro žádné volno a už jsem neměl sílu na sobě pracovat a strašně si potřeboval odpočinout.

Když neberu týdenní volno spojené se svatbou, tak má poslední dovolená byla v prosinci 2009. To jsme byli s partou na čtrnáctidenní dovolené v Egyptě. To byla dobrá a nezapomenutelná přejídačka! (smích) Jaké dráhy vám nejvíce sedí?

Nejradši mám rychlé dráhy a hlavně levotočivé. Rád jezdím s bičem zprava a nerad si ho přehazuji. Mám rád, když je cílová rovinka tak kolem pěti až šesti set metrů. Například nádherná dráha je na San Siru. I když zrovna tohle je pravotočivá dráha, ale rovinka je tam perfektně dlouhá, takže je dost času udělat si prostor.

ROZHOVOR

Ale asi nejradši mám Madrid. Ten je levotočivý a nějakých čtyři sta domů. V San Sebastianu je pravotočivá s velmi krátkými rychlými oblouky. Cílovka je poměrně dlouhá, ale poměrně nerovná až vlnitá. Když je hluboko, tak se tam velmi špatně jezdí. Koně si tam přehazují nohy, a když nemáš zrovna dobrého koně, tak se pozná, že mu docházejí síly.

Naproti tomu špatná dráha není v Mijasu.

Je tvořená směsí starého polytrucku. Je to osmnáct set dokola a já na tu dráhu rád vzpomínám, neboť jsem tam udělal docela dost vítězství a měl jsem tam samé dobré koně.

Půlnoční letní dostihy mají díky početné návštěvě turistů skvělou atmosféru. Nejlepší fanoušci jsou Angličani, kterým občas hodím brýle. Párkrát byli mezi diváky i Češi, kteří mi velmi fandili, což bylo opravdu perfektní a moc rád na to vzpomínám.

Co se distance týče, mám raději dostihy od nějakých čtrnácti set do dvou tisíc, kde se musí více přemýšlet a dostih se odehrává ve svižném tempu. Přesto jsem vloni udělal nějaké rekordy právě na krátkých tratích.

V Madridu jsou dostihy do 1 200 metrů na rovné dráze, na které jsem si musel dlouho

zvykat. Díky dvěma skvělým sprinterům, které máme v naší stáji, se na tyto dostihy velmi těším. Musím říci, že s těmito koňmi je to vždycky pořádný hukot!

Můžete prozradit něco o životě ve Španělsku?

Přiznám se, že mě život v Madridu moc nebere. Je to tam fajn ještě tak v létě, to když jsme byli například v San Sebastianu kousek od moře. A to i přesto, že jsem tam tehdy dost tvrdě pracoval. Například v srpnu jsem byl celkem dvacet dní na dostizích a stávalo se, že jsem nebyl klidně tři dny doma. Pak jsme se ale snažili s Inkou prostřídat u malé, abychom si pořádně užili moře. Naštěstí je tam všude docela hodně zeleně a spousta lesů.

V Madridu si zábavu vyhledáváme na různých atrakcích. V létě tam bývá často nesnesitelné vedro a to vás zachrání jen bazén!

Jaká je to země a jací jsou Španělé? Řekl bych, že se mentalitou od Španělů nikterak výrazně nelišíme. Mají své specifické zvyky a například jiný styl oblékání. Co je tam ale naprosto odlišné je jejich životní

styl. Většinou se pracuje od devíti do dvou, pak je oběd. Někteří se do práce už nevrací a někteří po siestě pracují do osmi večer. V létě tam bývá dlouhý noční život. Vidět na ulici o půlnoci děti a kočárky je naprosto běžné.

Pro našince je to trochu „crazy”, ale co se týče práce u koní, ta je všude víceméně stejná – i ve Španělsku.

Jakou řečí tam komunikujete?

Mezi lidmi španělsky a s trenérem i manažerem anglicky. Ale často se mi stává, že střídám oba dva jazyky. Když si třeba nemůžu vzpomenout na nějaké slovíčko, tak použiji jazyk, ve kterém si na něj zrovna vzpomenu. Bohužel asi už nikdy nebudu umět cizí jazyk bůhví jak plynule, ale s tím jsem se už smířil.

Když jsme spolu mluvili naposledy, šel jste tehdy na fotbal na ligu mistrů. Chodíte často?

A byl jste na koridě?

Moc často nechodím. Dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky. Můj manažer má permanentky na Real, tak mě občas pozve. Když jsem byl ještě ve Španělsku sám, tak jsem si každou sobotu chodil zahrát fotbal s kolegy

Václav Janáček s trenérem Václavem Lukou mladším

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

69

ROZHOVOR

ze stáje. Teď, když tu mám rodinu, snažím se všechen volný čas věnovat ji.

Nyní plánujeme přestěhování do takového rezidenčního sídla, kde je bazén a tenisové kurty. Jestli to vyjde, budu se moc těšit. Co se týče koridy, na té jsem nebyl a ani mne to neláká. Co bych ale docela rád zkusil, je běh před býky ulicemi Pamplony. Tato tradice se koná jeden týden v létě a myslím, že by to mohla být docela prča. (smích) Jak vypadá váš všední pracovní den? Musí se šampión ještě ohánět vidlemi?

Naštěstí ne, ale kdybych musel, tak by mi to vůbec nevadilo. Nakonec o San Sebastianu jsem se již zmiňoval a tam jsem dělal všechno.

Jinak do stáje chodím brzy ráno tak, abych už v sedm seděl na prvním koni. Pak musím odjezdit tak tři čtyři loty a v jednu mám konec. Ostatní ošetřovatelská práce se mne netýká. Samozřejmě když uvidím nějaký problém s koněm, tak o něm ihned informuji odpovědné lidi a snažím se ohlídat, aby se o ten problém řádně postarali. Jsem to já, který na dostizích na těch koních jezdí, a chci, aby byli v naprostém pořádku. Někteří kolegové se mi dokonce smějí, že z práce odcházím poslední, ale já si své koně raději ještě jednou obejdu a pořádně se podívám, jestli je všechno v pořádku. Po tréninku si je pořádně vyvodím a s trenérem všechno proberu, abych měl stále o všem přehled. Jsem prostě rád, když jsem informovaný.

Nikdy jste se netajil pozitivním vztahem k domovu. Nevyloučil jste ani návrat domů.

Teď je však situace zase trochu jiná. Jste nejlepším žokejem ve Španělsku a budete jistě chtít titul šampióna obhájit. Co by se muselo stát, nebo jaké okolnosti by vás přiměly k návratu domů?

Tak jednoznačným důvodem by bylo, kdybych nebyl v první trojce nejúspěšnějších žokejů. Nejen z finančního hlediska, ale i z dalších třeba rodinných důvodů. Být s rodinou daleko od domova a hrát zde nějaké čtvrté páté housle by mne určitě nebavilo a nebylo by to fér ani vůči mé rodině. Když budu na špici, tak tam zůstanu. Když ne, tak si budu hledat něco jiného nebo se vrátím domů. Jde samozřejmě také o to, jestli budu cítit, že na to mám nebo ne.

V Česku jsem si jistou pozici vydobyl a myslím, že bych z ní mohl nějaký čas ještě žít.

Ale kdybych to měl shrnout, tak můj budoucí profesní život záleží především na tom, jakou budu mít formu a jak na tom budu zdravotně.

Nesmím ale zapomenout ani na důležitou skutečnost, že Viktorka začne za pár let chodit do školy a to bude rovněž rozhodující.

70 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

VÁCLAV JANÁČEK Narozen: 23. července 1985 (27 let) v Chroustovicích na Chrudimsku Profese: dostihový jezdec Rodina: manželka Ingrid, dcera Viktorie (3) Současné působiště: v Madridu u trenéra Gillerma Arizcorrety Kariéra podle JC ČR (2002 až 2013): 1803 startů, 364 vítězství (55 triumfů v nejvyšší kategorii), jím vedení koně vydělali více než 27,6 milionu Kč, celkem má na kontě více než 500 vítězství První start: 7. dubna 2002 v V. kategorii ve Velké Chuchli

První vítězství: 5. července 2003 v V. kategorii v Karlových Varech Největší úspěchy: pětinásobný český šampión (2006 - 2010), slovenský šampión (2010) a španělský šampión (2012), rekordman v počtu vítězství za sezonu v Česku – 82 Nejvýznamnější vítězství: dvojnásobný vítěz Českého derby (2006 Laureat, 2008 Tullamore), vítěz italského St. Legeru (2012)

Manželka Ingrid Koplíková s dcerou Viktorií

Jak vypadá běžný trénink? Je mu přítomen trenér Arizcorreta?

Skoro vždycky, i když má své asistenty, kteří na trénink dohlížejí. Trenér se soustřeďuje zejména na koně, před nimiž je nějaký důležitý

dostih nebo kteří jsou nějak problematičtí. Ale není to vždy podmínkou. Trénujeme hlavně na pískové dráze a v našem týmu je kolem patnácti lidí. Koní ve stáji je asi padesát.

ROZHOVOR

Jaké jsou vztahy mezi jezdci ve Španělsku?

Je to podobné jako v Česku – tedy vztahy víceméně kamarádské?

Mimo dostihové dny se tu s žádným žokejem nestýkám. Potkáváme se pouze ráno na dráze.

Dalo by se říci, že mám mezi jezdci snad dva větší kamarády, s nimiž občas chodím do sauny. Ale jako u nás to opravdu není. Když jsem byl v Čechách, tak jsme například s Mildou Zatloukalem a ostatními kluky občas něco společně podnikali. Tady se bez toho musím obejít.

Je to dva roky, co do Španělska přišel nenápadný skromný kluk z Čech a teď je jezdeckým dostihovým šampiónem, který navíc dokázal porazit i Francouze. Jak moc to změnilo vaše postavení a vaši pozici tam?

Jsem rád, že se mi to podařilo dotáhnout až sem! Že by mě to však nějak pomohlo v mém postavení tady, se to moc říci nedá.

Možnost jezdit dobré koně pro různé trenéry závisí hlavně na mé aktuální formě a dobrých výsledcích. V téhle branži se velmi rychle zapomíná. Co bylo, bylo a všichni se soustředí hlavně na to, co bude. To je zde nejdůležitější!

Stále jezdím pro stejné trenéry a majitele a doufám, že bude dostatek koní se správnou formou pro daný dostih. Na jaře bude rovněž velmi důležité, dostat šanci na progresivních tříletých koních, s nimiž bude naděje dosáhnout v budoucnosti dobrých výsledků.

Jak je to s vaším účinkováním v zemi galského kohouta?

Aktuálně jezdím ve Francii maximálně pro mého šéfa nebo pro Václava Luku. Občas se mi podaří sehnat ryto i pro jiného španělského trenéra. Ovšem o nějaké pravidelnosti se zatím mluvit nedá, ale jsem rád za každý absolvovaný dostih v této dostihům zaslíbené zemi.

Asi hodně cestujete. Jak nejraději a jak nejčastěji, vlakem, autem nebo letadlem?

Cestování si užiji opravdu dost a dost.

V Česku jsem to přímo miloval. Tedy přesněji řečeno jsem strašně rád jezdil na dostihy autem. Ve Španělsku mě to přešlo. Například nejbližší závodiště je skoro pět hodin cesty z Madridu. A to už je trochu štreka…

Asi nejpohodlnější cestování je tady vlakem.

Bohužel je to zároveň nejdražší způsob dopravy. Na dostihy v Evropě se samozřejmě přepravuji letecky. Je to rychlé a celkem pohodlné. Hodně záleží na tom, s jakou společností letím. Někdy je to hodně logisticky složité, najít ty správně lety tak, aby vše do sebe zapadalo.

Jaká by byla rada mladým žokejům, kteří by chtěli být v tomto sportu úspěšní jako vy?

Klíčová je váha, ale hlavně silná a pevná vůle něco dělat a ne sedět doma nebo v hospodě chlastat a hulit. Obzvlášť na kouření jsem naprosto alergický. Nevím proč, ale cigarety přímo nesnáším. Je pravda, že třeba ve Francii jsou často vidět žokejové, kteří jdou s cigárem skoro až do paddocku, takže asi vliv na jezdecké výkony to nemá, protože Francouzi jsou výborní rajťáci, ale mně kouření dost vadí.

Abych se ale vrátil k tématu. Důležité je mít vůli stále se něco učit a chtít něco dokázat.

Mít cit pro koně a ke koním, ale to už musí být ve vás. To se nedá naučit a s tou vůlí je to podobné. V tomhle povolání je velmi těžké se prosadit a nikdo vám tu nedá nic zadarmo.

Pokud jste syn významného trenéra nebo majitele, který vám vyšlape cestičku, pak stačí jen nasednout a jet. Ale i tito šťastlivci musí nakonec stejně prokázat nějaký ten jezdecký um.

Kterých vyhraných dostihů ve Španělsku si nejvíce vážíte?

Už jsem tady vyhrál víc větších dostihů, ale zřejmě těmi nejdůležitějšími byly Memoriál Duque de Toledo s Ayanzem v roce 2011 a Oaks v roce 2012. Oficiálně jsou oba zařaze-

ny mezi black-type dostihy. Takto kategorizovaných dostihů je ve Španělsku schváleno pět. Čeho si v životě ceníte nejvíce?

Loni v létě jsem se oženil, mám krásnou ženu a dceru. Toho si cením nejvíce. Samozřejmě jsou pro mne důležité i mé profesní úspěchy, ale jednoznačně největší cenu má pro mě moje rodina.

Určitě máte sen, jaký dostih chcete vyhrát?

Nekladu si nějaké přehnané cíle, i když grupa jedna je grupa jedna... Jsem strašně rád, že jsem s Donn Hallingem vyhrál italský St. Leger a byl bych rád, kdyby ještě přišla podobná příležitost. Je mi však zároveň jasné, že grupových koní, na které bych se mohl posadit, moc není. Takže uvidíme.

Jaké jsou vaše cíle do sezóny 2013?

Neplánuji stát se opět šampiónem, navíc čím je člověk starší, tím je v plánování obezřetnější. Každopádně chci jezdit naplno a tak, jak nejlépe dovedu a uvidím, jak to dopadne.

Doufám, že ještě lépe než loni. (smích)

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

71

72 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

73

HISTORIE

Inspirace ze severu

74 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ text: Petr Malík | foto: Martin Haleš

Švédsko je zemí bojovných Vikingů, se kterými jsme několikrát v historii měli také co do činění. Je známo, že je to země s rozsáhlými sociálními vymoženostmi a tím i vysokými daněmi. Země s modrožlutou vlajkou dala v posledních desetiletích světu hudební skupinu Abba, skvělé tenisty na čele s Björnem Borgem a mnoho dalších zvučných jmen. Asi nejblíže máme ke Švédům v hokeji, už desetiletí svádíme nervydrásající bitvy, kde o úspěchu či neúspěchu rozhodují maličkosti. V zimě míří na sever především vyznavači běžeckých prkýnek.

Komu k srdci přirostly běžky, určitě by si jednou rád zkusil Vasův běh, legendární 90kilometrou pouť do Mory.

V létě nás okouzlí bílé noci a výjimečná příroda.

A dostihové Švédsko? Má dvě tváře. Cvalovou, která nabízí srovnatelný program jako je v Česku, a klusáckou, v níž Švédové patří ke světové špičce. Na starém kontinentu směle soupeří s Francouzi, evropskými lídry. Krátce po politických změnách došlo k bližšímu kontaktu mezi oběma zeměmi, ale byla to jen historicky téměř neznatelná epocha, která skončila fiaskem.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

75

REPORTÁŽ

Cvalové dostihy v Täby

MRAZIVÉ POLEDNE V TÄBY Je polovina ledna, okolí Stockholmu pokrývá asi 10 centimetrů sněhu, teploměr sice ukazuje nějakých pět stupňů pod nulou, ale vlhká zima pořádně zalézá za nehty. Blížíme se asi k nejznámějšímu cvalovému závodišti v zemi tří korunek v Täby. V okolí je několik nákupních center a převládá moderní zástavba. Z centra metropole je na závodiště nejlepší cesta vlakem, nedaleko závodiště je zastávka, ze které jste v areálu za několik minut. Aspoň

Dostihovým jezdcům je v lednu v Täby zima

76 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

na chvilku si přidáme jako ve Velké Chuchli.

Jinak je to spíš takové Jižní Město.

Do startu prvního dostihu zbývá zhruba hodina a půl, parkoviště je zatím prázdné, ale vzorně připravené na nájezd diváků. „V zimě chodí na dostihy nějakých 500 diváků, přece jen zima diváky příliš neláká,“ sděluje náš průvodce Magnus Gustavsson.

Za pár minut už se ocitáme v tribuně závodiště, která působí velice příjemným, domáckým dojmem. Když ji vidíme ze strany od dráhy, musíme chválit architekta, který ji navrhl, neboť má oválný tvar a je natočena na cílovou rovinku. Procházka tribunou nás utvrzuje v dojmu, že někdo při stavbě přemýšlel. I pro

návštěvníky je vše praktické a domyšlené, žádné přehnaně velké prostory, které by bylo v zimě velmi náročné vytápět. Na rohu tribuny s výhledem na dráhu najdeme restauraci, které se v průběhu dostihového dne zaplní.

Po prohlídce se ptáme, kdy byla tribuna v Täby postavena. Dozvídáme se, že v roce 1960. Potom už opravdu nezbývá, než jen nevěřícně kroutit hlavou. Tato dostihově naprosto funkční tribuna je o 30 let starší než ta pražská. Kde se inspirovali budovatelé chuchelského kolosu? Pro nás obrovská škoda, že to nebylo právě na severu… Za pár minut se dozvídáme, že dostihová dráha v Täby počítá své poslední měsíce. Že by i sever postihla krize a dostihy musely opustit další tradiční destinaci? „Cena pozemků v okolí už je tak vysoká, že se nám vyplatí závodiště i s tréninkovým centrem prodat a vybudovat novou dráhu na novém míst poblíž letiště Arlanda. Bude to pro nás zase takový návrat ke kořenům. Když bylo závodiště vybudováno, tak tady v okolí bylo mnoho lesů a celé bylo vybudováno v přírodě,“ vysvětluje Gustavsson a doplňuje: „Naši předkové udělali nejlepší tah, když pozemky koupili a všechno bylo naše. Dnes nám cena za pozemky zaplatí nové závodiště.“ Našinci je v tu chvíli smutno. Co bychom dali za to, abychom takové závodiště měli u nás.

Z bílé pláně vystupuje pouze perfektně připravený zlatavý písek dráhy, na kterém bude za pár minut zahájen dostihový den. Náš

REPORTÁŽ

průvodce nás bere i na dráhu samotnou a musíme ocenit kvalitu povrchu. Písek je naprosto sypký bez sebemenších hrudek a po prošlápnutí se dostanete na pevný podklad. „Sypký písek má zhruba deset centimetrů a pod tím, to musí být pevné, aby se koně mohli dobře odrazit,“ je nám vysvětleno.

Samozřejmě se zajímáme o to, jak je dráha připravována. Magnus Gustavsson říká: „Každé dvě až tři hodiny dráhu projíždí traktor, který ji upravuje. Tak se o ni staráme každý den v týdnu. Samozřejmě když je nějaké horší počasí, tak je dráha připravována neustále bez přestávek. Když má pršet, tak ji i prosolíme, aby nezmrzla.“ Při chůzi po ní musíme pochválit správce dráhy, neboť se stará skutečně pečlivě. Bez pískové dráhy by nebyl celoroční cvalový provoz na severu možný, proto bude nezbytnou součástí i nové dráhy, kde by se mělo začít běhat v roce 2015. Pískový podklad hraje na severu prim, tři čtvrtiny dostihů se běhají na písku, pouze čtvrtina na trávě.

ŽENY A TÉMĚŘ CELOROČNÍ PROVOZ Täby není jen dostihová dráha, ale také tréninkové středisko. „Také to se bude stěhovat

Téměř ukázkový autostart...

na novou dráhu,“ jsme ujišťováni průvodcem.

Ve Švédsku najdeme tři závodiště s častým provozem a dvě, která otvírají brány jen jednou v roce. Je mezi nimi i Strömsholm, místo konání švédské Velké národní, která by měla být zařazena i do Crystal cupu. V průběhu návštěvy se k nám přitočí jedna z činovnic a ukazuje program z loňské národní. Ptá se, zda známe trenéra Popelku, jehož Godea se postavila na start dostihu, který má mezi cvalovou obcí na severu velice prestižní postavení. Jinak jsou překážková klání skutečnou Popelkou. V Täby se běhají na dráze ve tvaru osmičky a skoky mají blíže k našim proutěnkám.

Kromě Täby, kde se běhá 11 měsíců v roce, se pravidelným provozem může pochlubit ještě dráha v Jägersro (od dubna do prosince) a v Göteborgu (od května do září). „U nás se neběhá v březnu, kdy končí zima, všechno taje a dráhu není možné udržet v provozuschopném stavu,“ dozvídáme se.

Na závodištích v Täby, Jägersro a Göteborgu jsou připravovány 3/4 švédských koní. „Čtvrtina koní je připravována mimo závodiště.

Jedna trenérka působí v lyžařském středisku Aare, odkud to má na nejbližší závodiště 10 hodin cesty, má opravdu ráda dostihy,“ usmívá se Magnus Gustavsson. Při prohlídce tribuny v Täby vidíme všechny trenéry, kteří

Klusáci ve Färjetadu

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

77

Dostihy v Täby

78 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ

chystají své svěřence nedaleko metropole.

Na první pohled nás zaujme vysoký počet žen. „Cvalové dostihy ve Švédsku jsou záležitostí žen, působí jich v nich zhruba polovina, jak trenérek, tak jezdkyň.“ Při dostizích se to v sedlech něžným pohlavím skutečně jen hemží.

Před prvním dostihem je vidět nízko nad obzorem sluníčko. Svítí, vytváří příjemnou atmosféru, ale příliš na studeném severu nehřeje. Dostihový program nabízí pouze pět klání, čtyři handicapy a jedno zápolení nezvítězivších. Celkové dotace se pohybují od 40 do 80 tisíc švédských korun, což je v přepočtu od 120 do 240 tisíc korun českých. Trénink koně na severu vyjde na 10 tisíc švédských korun měsíčně, a to jsou vlastně jediné poplatky, které platí majitel. „Zápisné při prvním startu je 300 korun a za každý další start se platí 100 korun,“ sděluje náš průvodce.

Inu na severu jsou přihlášky pouze symbolická částka, nikoliv jako u nás podstatná část rozpočtu. 95 procent dotací zaplatí výnos z dostihových sázek a 5 procent na ty nejvýznamnější dostihy zaplatí sponzoři. Vzhledem k tomu, že sázky provoz platí, také určují pravidla dostihového dne. Zapomeňte na půlhodinové přestávky, tady se běhá v rozestupech 20 minut a časy se musí dodržovat. Na druhý a třetí dostih se bere sázka Lunch double, při které hráči mají uhodnout vítěze těchto dvou dostihů. Tyto dostihy jsou přenášeny televizí v přímém přenosu a její čas je drahý.

Kromě Lunch double se bere na první čtyři dostihy sázka V4, kdy musíte uhodnout vítěze těchto klání. Ve čtvrtém můžete uzavřít ještě sázku na pořadí tří koní v cíli, pravidelně se sází na vítěze, místo a pořadí dvou koní.

Největší obrat je však na Lunch Double a V4.

Samozřejmě pětistovka návštěvníků by žádný velký obrat nevytvořila, na dostihových drahách je nabráno jen o něco málo více než 5 procent celkového sázkového obratu. Více než třetina je vsazena přes elektronická média (internet a aplikace) a zbytek je prosázen v kancelářích po celé zemi. Modrobílé logo sázkové kanceláře ATG najdete především v nákupních centrech.

Se sázkovým rokem 2012 panuje ve cvalové obci spokojenost. Objem sázek se zvýšil oproti roku 2011 o více než dva miliony na 265,1 milionu švédských korun. „Jsme spokojeni, my jsme měli sázkový nárůst, naopak na klusáky se sázelo méně,“ dodává Gustavsson.

Téměř čtvrtina prosázené sumy pochází právě ze sázky V4.

Ani ve Švédsku všechno nebylo vždy tak růžové, jak to vypadá. „V roce 1970 jsme napsali dopis králi, aby byly vytvořeny podmínky proto, abychom si mohli organizovat sázky, později byla založena společnost ATG a od té

doby je situace dostihového sportu výrazně lepší,“ přibližuje zásadní obrat ve švédských dostizích Magnus Gustavsson.

Krátce po druhé hodině už se zase závodiště vyprazdňuje, ještě je odběhnuta kvalifikace dvou tříletých koní na kilometrové distanci. Sluníčko už se pomalu odebírá ke spánku, ale dostihový kolotoč se ve švédské metropoli točí dále.

CHRÁM V SOLVALLE Není myslitelné, aby se dostihový sázkový kolotoč zastavil dvě hodiny po poledni, proto deset minut po druhé startuje první dostih na závodišti v Solvalle. Můžeme říci na hlavním švédském klusáckém závodišti, možná by bylo lepší říci nejznámějším. Tradičně koncem května hostí Solvalla prestižní Elitloppet, finálový heat na 1 609 metrů pro šestnáct pozvaných koní nejen z Evropy, ale i Spojených států amerických. Nedělní odpoledne nabízí 11 dostihů, které následují v rychlém tempu, převážně v rozestupu 20 minut. Než si pořádně rozeberete odběhnuté

navedl nás správně. Otevřena je jediná pokladna. Na první pohled se zdá tento vchod zbytečný a naprosto zapomenutý, ale jak se dozvídáme později, je velmi důležitý ve dnech Elitloppetu, kdy před jednotlivými vchody spí několik stovek fandů, kteří chtějí získat, co možná nejlepší místa na závodišti. „Místa k sezení na venkovní tribuně se neprodávají v předprodeji, získají je nejrychlejší,“ říká jeden z našich průvodců závodištěm. Brány všech tří vchodů se otvírají současně, aby nebyl nikdo zvýhodněn. „V minulém roce shlédlo Elitloppet 35 tisíc diváků,“ sděluje nám šéf závodiště Tore Fyrand.

Ač do startu jednoho z dostihů zbývá několik málo minut, před obrovskými skleněnými tribunami téměř nikoho nenajdete. Až se startovním pokynem vyjde na mráz asi dvacítka diváků. Drtivá většina zhruba z tisícovky návštěvníků je stále pečlivě ukryta v teple, které nabízí veškerý komfort. Od možnosti sázet po občerstvení různého druhu.

Sledovat švédský klusácký svátek v jedné z mnoha restaurací na závodišti by bylo úžasné, ale pro rok 2013 máme smůlu. „Vstupenky do restaurací na Elitloppet prodáváme zhruba půl roku dopředu a jsou okamžitě vyprodány,“

Dostihové Švédsko (údaje za rok 2011) Počet rovinových dostihů:

664

Startujících v rovinových dostizích:

1 423

Vyplacené dotace:

8 692 925 EUR

Průměrná dotace dostihu:

13 092 EUR

Počet překážkových dostihů:

23

Chov cvalových koní:

plemeníků 30, klisen 376, hříbat 270

Počet klusáckých dostihů:

9106 (z toho 1000 dostihů chladnokrevných klusáků)

Startujících v klusáckých dostizích:

13 534 (z toho 1585 chladnokrevných klusáků)

Vyplacené dotace:

85 798 133 EUR (z toho 7 654 284 eur v dostizích chladnokrevných klusáků; 3. místo v Evropě)

Průměrná dotace dostihu:

9 640 EUR (7 654 eur v dostizích chladnokrevných klusáků

Chov klusáků:

plemeníků 213, klisen 4 556, hříbat 3152 (chladnokrevní klusáci: plemeníci 50, klisen 579, hříbat 387)

Klusácké licence: Klusáci ve Färjetadu

jezdci 412, žáci 450, mladí jezdci 950, amatéři 5 682, trenéři 5 311, majitelé 13 762, chovatelé 2541

Sázkový obrat:

1 471 218 973 EUR

Zpět do dostihů:

189 275 828 EUR

klání, už je připraveno další. Dostihový kvapík umožňuje podstatně vyšší počet arbitrů, než je běžný u nás.

Cestu na závodiště nám ukazuje švédský mladík a končíme u stájí, kam nás samozřejmě nechce nikdo pustit. Tak se chystáme na pěší pochod okolo oválu, ale podél potoka vede osvětlená cesta, která končí u jednoho ze tří vstupů. Ač jsme mladíkovi příliš nevěřili,

nedává naději Fyrand. Elitloppet je skutečný fenomén, proto se pořadatelé snaží dostat na start skutečné hvězdy první velikosti. „Rádi bychom přivítali dvojnásobného vítěze Ceny Ameriky Ready Cashe, ale Francouzi se k účasti těžko přemlouvají, navíc Ready Cash má problémy s cestováním,“ slyšíme od Tore Fyranda. I laika vtáhne do hry perfektní informační systém na závodišti, nechybí velkoploš-

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

79

REPORTÁŽ

Klusáci ve Färjestadu

ná obrazovka, a to má okruh rovný kilometr.

Informace mají samozřejmě i aktivní účastníci, kteří musí bezpodmínečně dodržovat pravidla. „Pokud hodiny ukazují osm minut do startu, je to skutečně osm minut, ani sedm, ani devět,“ upozorňuje na základní fakt hlava závodiště. Na české poměry je v obloucích dráha poměrně hodně klopená. Pokud se však okolo dráhy tísní více než 30 tisíc lidí, musí to být kotel podobný tomu, jaký známe z velkých fotbalových arén celého světa.

Dvakrát v průběhu odpoledne poznáváme, že klusácké Česko není na severu zemí neznámou. Poprvé když přijdeme do dostihové komise, kde jeden ze čtyř členů říká, že zná projektanta, který projektoval klusáckou dráhu ve Velké Chuchli a podruhé v baru pro jezdce a trenéry. Tam nám dánský manažer říká, že se u nás buduje nová dráha v Ostravě.

Je vidět, že projekt, ke kterému vzhlíží s nadějí část tuzemské klusácké obce, je dobře znám i v dostihově vyspělé Evropě.

NOR VLÁDNE A VĚŘÍ V ROZVOJ Program na dráze už se blíží ke konci, když usedáme do kanceláře Tore Fyranda, Nora, který už tři roky vládne závodišti v Solvalle. „I když nemusím a mám volno, na dostihový den přijdu, abych viděl, jak to všechno probíhá,“ sděluje na úvod. Kancelář má v nové budově v oblouku mezi dráhou a stájemi.

Z okna kanceláře má perfektní výhled na celý areál. Vedle v místnosti jsou opuštěné stoly jeho kolegů, kteří zajišťují osm desítek dostihových dní na dostihové dráze v Solvalle za rok pořádaných. „Zatím pořádáme 80 dní, ale během pěti let se chceme dostat na 100 a jsem přesvědčen, že se nám to podaří,“ nepochybuje Fyrand, který přišel do Solvally jako profesionální manažer a za dobré služby mu byla prodloužena smlouva. Solvalla má přestávku pouze v červnu

80 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

a v červenci, kdy elita startuje na třech desítkách švédských drah. „Je potřeba, aby nejlepší koně a jezdci startovali i na jiných drahách ve Švédsku, aby koně získávali větší popularitu a lidé sázeli. Vždyť prostřednictvím sázek lidé tyto hvězdy platí,“ slyšíme logický důvod.

I zde slyšíme, že to není tak dávno, co byly problémy i ve Švédsku. „Do roku 1985 jsme sázeli pouze na závodištích, poté jsme založili sázkovou kancelář ATG a dnes se dá sázet na 3 000 místech po celém Švédsku. V současné době se stále více dostává do popředí sázení pomocí internetu a mobilních zařízení.

Důležité je, že máme vlastní televizní kanál.

Na závodišti může být tisíc lidí, ale u televize to sleduje 40 tisíc, kteří sází,“ vysvětluje nám hostitel. Nezapomíná se ani na nová média.

Když byl založen twitterový účet, během týdne měl 2500 followerů.

Několikrát Tore Fyrand zmiňuje dlouhodobost projektů, nikoliv pouze řešení okamžitých problémů. „Z roku 2013 mě zajímá pouze okrajově Elitloppet a to je všechno, já v současnosti intenzivně pracuji na dalším roce. Má práce je připravovat budoucnost, nikoliv minulost, proto máte v autě velké přední sklo a malé zadní,“ zní téměř neuvěřitelně v českých uších. Správný byznysmen ovšem takto uvažuje.

Jasná je i představa o tom, co se musí udělat, aby dostihy v zemi tří korunek stále prosperovaly. „Musíme oslovit především mladé lidi, také dámy a slečny. Dlouho byly dostihy zaměřeny na muže, převládaly mužské hodnoty a mužský způsob uvažování, to jsme museli změnit. Dostihový den musíme vždy zabalit do nějakého atraktivního programu, aby přilákal všechny skupiny obyvatel. Máme stejný princip jako McDonald, oslovte děti a vyroste vám nový zákazník!“ Dostáváme se i k praktičtějším otázkám švédských dostihů. Sever je znám svým drsným klimatem, který především v zimě může hodně hlasitě promlouvat do termínové listiny. „Běháme i při mínus 24 stupních, problém nemají koně, ale lidé, protože při takové zimě už

nemají cit v rukou a přestávají koně ovládat,“ zní vysvětlení. Větší problém vidí v bahnitém terénu. Stejně jako v Täby i v Solvalle je příprava dráhy na prvním místě. „Když očekáváme silný mráz, hoši vyrazí na noční směnu a celou dobu kypří dráhu pomocí traktorů, aby byla na druhý den ideálně připravena.“ Zaujala nás také informace, že o startu koně rozhoduje veterinář, jenž má přímo v areálu závodiště kliniku, na které může provádět i operace. „Když jsou koně na kroužku před dostihem, veterinář je ještě prohlédne a pokud kůň není podle něj v optimální kondici, start zakáže,“ doplnil Fyrand.

NA SKOK VE FÄRJESTADU Klusáci ve Švédsku běhají každý den s výjimkou dvoudenní vánoční přestávky. Většinu dní se běhá na dvou až třech závodištích, pouze v sobotu na jednom. „Sobota je hlavní den švédských dostihů, neboť se přijímá sázka V75, na kterou je největší sázkový obrat,“ dozvídáme se na menším útulném závodišti ve Färjestadu od Kena Karlssona, dostihového manažera dráhy. Dráha přivítá sázku V75 v průběhu roku 2013 třikrát, v únoru, dubnu a září. „Jinak pro nás jsou vyhrazeny hlavně pondělky, kdy se u nás pravidelně běhá.“ Někdy přes poledne, jindy od půl sedmé večer. „Bylo vysledováno, že v pracovní den mají lidé okolo oběda zhruba hodinu čas sledovat dostihy a vsadit si na ně, a tak se pořádají polední dostihy, při kterých je zajímavý jackpot na sázku Lunch double,“ vysvětluje Karlsson. To lednové pondělí za okny lehce poletuje sníh, přesto je restaurace v tribuně plná, zaměstnanci i senioři přišli na oběd a také si vsadit. Tentokrát Lunch double nabídl překvapivý doběh a výherci tak odcházeli se zajímavou výhrou více než 42 tisíc švédských korun. „Zima není na sázky na koně nejlepší období, více se sází od dubna do října, kdy je i lepší počasí,“ doplňuje nečekanou zajímavost Karlsson.

Färjestad není žádnou velkou dráhou, na ustájení je k dispozici 160 boxů, ale vždy před Velikonocemi hostí velký dostih pro pětileté klusáky, potvrzují se tak Fyrandova slova, že elita se musí představit i na menších drahách. Ve Färjestadu najdete dvě tribuny, obě samozřejmě zasklené. V tu chvíli si našinec opět posteskne, že alespoň jedna, ta obyčejnější, nestojí někde v Česku, klusákům by se dařilo mnohem lépe. A nejen klusákům, pokud bychom se nechali na severu daleko více inspirovat.

REPORTÁŽ

Zámek Drottningholm, kde bydlí švédský král

Měšťanské domy na náměstí Stortorg ve Stockholmu

Zima na zámku Skokloster nedaleko Stockholmu

Katedrála v Uppsale

Zámek Strömsholm v blízkosti závodiště

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

81

REPORTÁŽ

Kralovsky sen se zmenil ve

vitezny

Ten příběh se začal psát roku 1920 a jeho pravidelným termínem konání je poslední lednová neděle. Z názvu dostihu po dlouhých letech vypadlo jméno sponzora, přesto nic neztratil na svém lesku.

Z „obyčejné“ ceny se stala v letošním roce Grand prix d’Amerique.

Dostih obestřený mnoha „nej“ má nejvyšší dotaci ze všech evropských klusáckých klání, sleduje ho pravidelně přímo na závodišti ve Vincennes 40 tisíc diváků a televizní signál letí do 35 zemí. Francouzi Cenu Ameriky nazývají klusáckým mistrovstvím světa. Už jen účast v tomto dostihu je pro většinu trenérů, jezdců a majitelů mimo Francii a Švédsko těžko splnitelným snem.

82 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ text: Petr Malík | foto: Martin Haleš

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

83

REPORTÁŽ

PODĚKOVÁNÍ STÁLE ŽIVÉ Proč se právě ve Francii běhá Cena Ameriky?

Je to poděkování Francie Spojeným státům americkým za pomoc v první světové válce.

Každý rok je to velkolepé poděkování. Když vidíte před zahájením dostihového dne průvod, který prochází po dráze, připadáte si spíše jako v Hollywoodu než ve francouzské metropoli. Celkem 150 účinkujících je oblečeno do úborů s motivem americké vlajky, účastníci hlavního dostihu jsou představováni na nablýskaných harlejích, zní řízná hudba.

Když o přestávce před Cenou Ameriky nastoupí před tribunu francouzská Republikánská garda a vy sledujete její úchvatné představení s názvem Carrousel des Lances, každému příznivci koní naskakuje husí kůže.

Do startu chybí necelá čtvrthodina, když se objevuje na dráze klusák v červenobíle pruhované dece a v sulce je jezdkyně oděná do modrého úboru s bílými hvězdami. Za ním defiluje osmnáct účastníků prestižního klání, kteří si svou účast vybojovali v kvalifikacích.

Snad každý z účastníků má na tribuně svůj kotel fanoušků, kteří mohutně aplaudují, když hlasatel vysloví jméno jejich miláčka.

Nejvíce příznivců dorazilo za Timokem, fanoušci nejmladší účastnice Vaniky du Ruel mají žlutočerné šály. Příznivci top-favorita Ready Cashe pak prozíravě červené pláštěnky.

Dopoledne totiž v Paříži mírně prší, ale okolo poledne už i svatý Petr pochopí, že je dnes klusácký svátek. Krátce před startem „Ameriky“ spatříme i modrou oblohu a přichází se podívat také sluníčko.

Grand prix d’Amerique 2013 právě startuje!

84 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Přehlídka účastníků Ceny Ameriky začíná...

Vrcholný klusácký dostih je rovněž velkou společenskou událostí. Pravidelně je u příležitosti dostihu vyrobeno elegantní tričko, z jehož prodeje putuje část výtěžku na charitu.

Letos část tržby ze sněhobílého trika byla určena pro děti ve věku od 3 do 17 let, které trpí závažným onemocněním. Tváří celého projektu se stal vynikající francouzský basketbalista působící v NBA, Tony Parker. Kromě osobností společenského života byl tváří kampaně i jezdec Franck Nivard, který usedl do sulky favorizovaného Ready Cashe. Cena Ameriky se běhá na distanci 2 700 metrů, ve Francii samozřejmě nazývanou jako klasickou. V Americe a v ostatních zemích starého kontinentu se běhá spíše na tratích okolo dvou kilometrů. Ve Francii se běhají pořádné štreky, vždyť nejdelší dostih nejvyšší kategorie v zemi galského kohouta měří dokonce 4 400

metrů. Dráha na závodišti ve Vincennes je jedna nejdelších světových určených pouze pro klusáky, její obvod měří necelé dva kilometry, přesně 1975 metrů. V areálu je ještě „malá“ dráha, která je osvětlená, ale její délka je „pouze“ 1325 metrů.

Dráha na pařížském závodišti však není rovná. Prvních 500 metrů po startu koně nastoupají 4,5 výškového metru, následuje kilometrové klesání, při němž se dostanou o deset metrů dolů. Tento rozdíl musí opět vyběhnout během 700 metrů, cílová rovinka se potom mírně svažuje. Profil dráhy tak může hrát při významných kláních svou roli.

Historie klusáckých dostihů se začala psát ve Vincennes v roce 1880, ale již o devatenáct let dříve se začaly běhat na dráze steeplechase.

V roce 1873 se překážky přestěhovaly do Auteuil, a tak zůstal prostor pro vybudování klusácké dráhy, která byla oficiálně otevřena 7. září 1879. Areál má v současné době 42 hektarů a každoročně hostí 153 dostihových dnů, během kterých se odběhá 1255 dostihů. Současnou podobu dostala tribuna na závodišti v roce 1976, kdy byla postavena podle plánů architekta Phillipe Monnina za 9 miliard francouzských franků. Tribuna je 206 metrů dlouhá a dosahuje výšky 65 metrů.

Uvnitř najdete tři patra panoramatických restaurací. V devadesátých letech bylo uvnitř dráhy otevřeno parkoviště pro 2500 automobilů. Poslední lednovou neděli bývá tradičně zaplněno, stejně jako všechna místa v okolí hipodromu. Další primát má velkoplošná obrazovka na závodišti, která má plochu 118 metrů čtverečních a je největší v Evropě. Nemusíte být vybaveni dalekohledem a uvidíte každý detail v dostihu, neboť dění na dráze snímá na 30 kamer.

REPORTÁŽ

Royal Dream poráží Ready Cashe a blíží se k největšímu triumfu kariéry.

Maharajah právě udává ostré tempo dostihu, které se mu nakonec vymstí…

PODAŘÍ SE ZÁPIS DO HISTORIE? Grand prix d’Amerique měla v lednu 2013 velmi silný náboj, neboť osmiletý hnědák Ready Cash, vítěz předchozích dvou edicí dostihu, se mohl stát pátým koněm historie, který by si připsal třetí vítězství. Mohl tak napodobit Ourasiho, Uranie, Roquepina a Belina II. Navíc Raady Cash nastupoval ve výborné formě. Svěřenec trenéra Thierryho Duvaldestina v posledním

půlroce absolvoval šest startů, čtyřikrát vyhrál, jednou skončil na druhém místě a jednou pátý.

Vyhrál dva ze čtyř kvalifikačních dostihů, tzv. „Béčka“, neboť se jedná o Prix de Bretagne, Bourbonais, Bourgogne a Belgique. V Bourbonais a Bougogne vždy těsně vyzrál na Royal Dreama. Proto nebylo divu, že právě Ready Cash byl hlavním favoritem. Jeho předstartovní kurz se pohyboval okolo 2:1, nakonec odskočil ve výherním poměru 2,3:1.

Druhým favoritem byl švédský host Maharajah, jenž před dvěma týdny ukázal velmi

dobrou formu, i když přes přídavek 25 metrů dokončil na devátém místě, nicméně ve velmi dobrém kilometrovém tempu. Proto mnozí věřili, že zopakuje leden 2011, kdy bojoval s Ready Cashem o vítězství. V popředí zájmu byl i jeho krajan Raja Mirchi, který dva týdny před vrcholem sezóny spanilou jízdou ovládl kvalifikační test pro šestileté koně. Z domácích měl ještě jednociferný kurz na vítězství právě Royal Dream. Spolehlivý poctivec, kterému na přelomu roků bylo vítězství zapovězeno. Okolo cílového sloupku probíhal na druhém či třetím místě, ale triumf v nedohlednu.

Několik dní před dostihem francouzská média spekulovala o tom, zda Ready Cash vstoupí do historie či nikoliv. Nervozita šampiona byla značná, Franck Nivard absolvoval slavnostní přehlídku v kroku vedle koně a okamžitě jak to bylo možné, ho nasměřoval zpátky do stájí, kde vyčkal na poslední možnou chvíli, aby se vydal na start. Zatímco Richard Westerink s Timokem se ještě producíroval před tribunou, Nivard vzal Ready Cashe na místo startu okolo celého závodiště mimo hlavní mumraj.

Napodruhé se podařilo ostře sledovaný dostih odstartovat a švédští fanoušci se v tu chvíli probouzejí do hodně černé reality, kterou téměř nikdo nechápe. Maharajah a Raja Mirchi začínají dostih v pořádně svižném tempu, ba co víc, dokonce se na první pozici předhánějí. Každý znalec dostihového dění už tuší, co se stane v posledních metrech. Soupeři se přes ně přeženou jak vítr přes pustou planinu. Na začátku cílové roviny se tak stává.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

85

REPORTÁŽ

150 účinkujících v úborech připomínajících americké vlajky se představilo před začátkem dostihového dne.

To už je však pozornost upřena jinam.

O vítězství bojují právě Ready Cash a Royal Dream, kteří se neúčastnili nesmyslných závodů v úvodu. Zhruba 500 metrů před cílem se Ready Cash dostává do čela, tribuna exploduje, hattrick je na dosah, ale Jean Phillipe Dubois tentokrát

příkladně reaguje a dopřává Royal Dreamovi nadále ideální průběh. Když jsou oba koně před tribunou, Royal Dream se dostává před svého soka, ryk na tribuně ustává a zástupce modročervených barev stáje Victoria Dreams si běží pro snadné vítězství. V nejdůležitějším dostihu sezony se mu daří prolomit prokletí,

které ho celou zimu provázelo, a naplňuje své jméno Královský sen. „Ze začátku to bylo opravdu hodně rychlé, proto jsem měl strach, abychom to vydrželi, ale dnes ukázal Royal Dream výbornou formu,“ sděluje šťastný jezdec Jean Phillipe Dubois. Příznivci Ready Cashe ještě musí několik dlouhých minut trnout, neboť komisaři podali protest na jeho způsob klusu v cílové rovině. Nakonec je druhé místo pro dvojnásobného vítěze potvrzeno.

Vítězná sága rodiny Dubois v Ceně Ameriky pokračuje. V letech 1979 (High Echelon) a 1982 (Hymour) se z vítězství radoval otec Jean-Pierre, kterému je v letošním roce 73, a tak jezdecké řemeslo již musel pověsit na hřebík, neboť starty v dostizích jsou povoleny pouze do sedmdesátky. V roce 1996 zvítězil v sulce Coktail Jeta jeho syn Jean-Etienne. Druhý syn se dočkal o sedmnáct let později.

NA TROJKORUNU SI MUSÍME POČKAT Dostihová zima na závodišti ve Vincennes to není jen Cena Ameriky. Ta je třešničkou na dortu dění od listopadu do začátku března, Nejpočetnější zástup fanoušků přijel podpořit Timoka.

86 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ

Čísla Ceny Ameriky

1:12,0

Rekord dostihu, který po letošní edici drží společně tři koně, Offshore Dream (2007), Ready Cash (2012) a Royal Dream (2013). Tento kilometrový čas je zároveň rekordem dráhy ve Vincennes na distanci 2700 metrů.

4

Tolika vítězství v Ceně Ameriky dosáhl rekordman dostihu Ourasi, který se prosadil v letech 1986 až 1988 a v roce 1990. Trojice Uranie, Roquepine a Belino II vyhrála třikrát.

8

Jezdeckým rekordmanem Ceny Ameriky je Jean-René Gougeon, který dosáhl osmi triumfů, na druhém místě historických tabulek je Alexandre Finn se šesti úspěchy a třetí místo patří Josephu Verbeeckovi se čtyřmi triumfy.

5

Kvintet vítězství mají na své kontě tři trenéři Alexandre Finn, Henri Levesque a Jean-René Gougeon.

Grand prix D’Amerique (2700 metrů, 1 milion euro): 1. Royal Dream (Jean Philippe Dubois, trenér Phillipe Moulin, stáj Victoria dreams), 2. Ready Cash (Franck Nivard), 3. Main Wise As (Pierre Levesque), 4. Roxana de Barbray (Dominik Locqueneux), 5. The best Madrik (Christophe Martens), 6. Tiego d’Etang (Christian Bigeon), 7. Timoko (Richard Westerink). Km čas: 1:12,0 – vyrovnaný rekord dostihu.

Jezdec Jean Phillipe Dubois v zajetí novinářů několik desítek vteřin po doběhu

kdy se běhá téměř každý den. Dva týdny po Ceně Ameriky je na programu Prix de France na 2100 metrů a o další dva týdny později se běhá Prix de Paris na 4 150 metrů.

Vyhrát všechny tři dostihy v jednom roce se podařilo pouze Belinovi II v roce 1976.

Od té doby se zápis do historie nepodařil a tak pořadatelé v letošním roce založili klusáckou Trojkorunu, což je vítězství ve zmiňovaných třech soubojích v rámci jednoho měsíce.

V Ceně Ameriky si vítěz připíše půl milionu eur a v obou zbývajících po 200 tisících. Aby realizační týmy byly dostatečně motivované, zisk Trojkoruny je honorován prémií 200 tisíc eur. Za 29 dní může výjimečný klusák vydělat 1,1 milionu eur, což je z českého pohledu suma naprosto závratná.

Ani v sezoně 2013 se však Trojkoruny nedočkáme. Cena Francie, druhý díl, nabídla dramatický souboj, Royal Dream byl blízko druhému vítězství, ale Franck Nivard dokázal Ready Cashe zmobilizovat v pravý čas a u cílového mezníku byl opět o několik setinek dříve. Potřetí v průběhu této zimy rozhodly souboj osmiletých hřebců centimetry, pokaždé se radoval Ready Cash. Z bitvy roku však odešel poražen…

Jean Phillipe Dubois s pohárem pro vítěze, vlevo jezdec Ready Cashe Franck Nivard a vpravo třetí Pierre Levesque.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

87

MÓDA NA DOSTIZÍCH text: Osmany Laffita | foto: Martin Haleš

Osmany Laffita Móda na dostizích

Pojďme začít sezónu 2013 pevným předsevzetím! Pokud se rozhodnete jít na dostihy, udělejte sobě, koním a lidem kolem sebe jednu laskavost. Oblečte se, jak se patří!

Není vůbec důležité, jakým způsobem jste do dostihů zainteresováni, koně běží pro vás, tudíž to nejmenší, co můžete udělat, je vypadat alespoň tak elegantně jako oni. Koně se snaží, tak se snažte i vy. Pokud jste majitelem, je bez diskuze, že váš vzhled je i vizitkou vaší stáje. A pokud jste manželkou majitele stáje, platí to dvojnásob! Ukažte lidem kolem sebe, o čem je vaše stáj! Vyhraje-li některý z vašich svěřenců a vy si půjdete převzít cenu i to šampaňské vám bude ve vašem nejlepším outfitu chutnat mnohem lépe! Dejte divákům to, co od odpoledne na dostizích očekávají. Dejte jim pocit a touhu chtít se vrátit. Celý sport z toho bude profitovat. Pokud sázíte, určitě chcete vypadat co nejlépe, až si půjdete pro vyhrané peníze, ale také chcete vypadat dobře, i když prohrajete. Lidé alespoň nebudou mít tendenci si z vás utahovat. Pokud přijdete jen jako divák, abyste nasáli atmosféru dostihů, dovolte mi, prosím, abych vám pomohl.

Když jdete na dostihy, patřičně k tomu se oblékněte! Asi by vás také nenapadlo jít v džínách do golfového rezortu… Tak na to nepomyslete, ani pokud jde o koňské dostihy. Je čas zamyslet se nad tím docela vážně a od toho jsem tady já, abych vám pomohl. Můžu vás ujistit, že přijít na dostihy ve fraku a cylindru, když každý kolem mě má na sobě rifle, není moc dobrý pocit, ale vím, že pokud něco kážu, nemohu pak já sám tato pravidla porušovat. Když se jednou do toho dostanete, pak si ten dobrý pocit z nedělního oblékání na dostihy budete užívat. Je přece tak málo příležitostí, kam se můžete skutečně hezky obléknout. A vůbec nemusíte do sebe tolik investovat. Každý má určitě ve své garderobě tmavě modré sako, khaki kalhoty, boty typu Oxford s uzavřeným šněrováním, košili do obleku a kravatu. Není potřeba přehánět. A dámy, neříkejte mi, že se vám doma někde nepovaluje nějaký klobouk. Vůbec se nemusíte obávat, že by právě ten váš nebyl módní a stylový, protože klobouky se od roku 1850 vůbec nezměnili.

Pokud si nejste jisté, klidně mi napište na můj facebook (facebook/osmanylaffita).

Pokud chceme, aby nás brali vážně a zařadili pražské dostihy mezi ty světové jako Longchamp, Churchill Downs, Waregem a Ascot, je na každém, aby přiložil ruku k dílu.

I vy se podílíte na tom, zda se dostihy v České republice stanou zábavnou a pokaždé společenskou událostí. Na následujících stránkách uvidíte to, co diváci ve Svatém Mořici na takzvaném „bílém trávníku“. Je to trochu přehnané, ale točí se tam spousta peněz.

Norkové kožichy patří ke standardu. Nicméně, vůbec jsme neměli problém udělat spoustu fotek, inspirace byla všude kolem nás. Někdy až příliš. Udělejme si také trochu zábavy v Praze. Je to legrace hezky se obléknout, uvidíte sami. Aspoň jedno odpoledne se budete moci cítit jako páni světa.

S láskou

88 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

MÓDA NA DOSTIZÍCH

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

89

MÓDA NA DOSTIZÍCH

Růžové mámení

Odstíny modré

Klasika nad zlato

Kožešinová čepice barevně sladěná s lemováním zimní bundy působí promyšleně.

Je vidět, že dáma přemýšlí o detailech a nenechává svou zimní garderóbu náhodě.

Sympaticky působí i fakt, že zvolila výraznou barevnost, díky níž vyčnívá z davu.

Bílá, je stejně jako černá, velmi oblíbenou barvou pro zimní období. Světlý kabát lemovaný luxusní kožešinou užijete nejen na horách, ale i ve městě. Dáma na snímku zkombinovala barevně neutrální svrchník z několika odstíny modré. Zářivě modré nohavice ladí s bledě modrou obuví i s tmavě modrými rukavicemi.

Kabát klasického střihu z luxusní kožešiny využijete po mnoho let, nikdy totiž nevychází z módy, hodí se spoustu příležitostí a samozřejmě vás ochrání před nepřízní zimního počasí. Aby mimořádně luxusní svrchník vynikl v celé své kráse, vyplatí se ponechat zbytek oblečení v přirozených odstínech, bez extravagancí.

Ostře růžová sama o sobě působí jako stěžejní prvek, proto není potřeba ji kombinovat s dalšími prvky. Hadí vzor lesklé bundy již balancuje na tenké hranici mezi vytříbeným stylem a nevkusem. Méně je více. Barevnost dámě nicméně sluší a omlazuje.

stříbro

90 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Lehce rušivým prvkem je šála se zvířecím vzorem. Ta sice má neutrální odstíny stejně jako bunda, ale vzor se zbytečně „pere“ s výrazným kabátem. Větší pozornost i těm nejmenším detailům se vyplácí.

stříbro

zlato

MÓDA NA DOSTIZÍCH

Dokonalý doprovod Proč by se móda a styl měla týkat jen lidí, když i domácí mazlíčci, které vás věrně doprovázejí si také zaslouží pozornost a péči. Tento mops by mohl mnohé „dvounožce“ učit. Pletená kombinéza v zářivě červeném odstínu tvoří základ stylového oblečení. Kožešinová pelerína se saténovou mašlí perfektně ladí se zbytkem. Šířka mašle přesně odpovídá červenému obojku i s lemem botiček.

Bravo, tento outfit nemá chybu.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

91

ŽENA A KŮŇ text: Jiří Klokočka | foto: Jan Chrt, Petr Lusk

Mám ráda výzvy V dnešní době už mají snad všechny sporty ženský ekvivalent, včetně takového vzpírání. V jezdeckých sportech je to stejné. Dokonce v parkurovém skákání ženy převažují. Ovšem zcela jiná situace je v překážkových dostizích, které jsou téměř mužskou doménou. Není zde nouze o zranění a tento sport vyžaduje i značnou fyzickou sílu a pevnou vůli. Rovněž odvahu, stejně jako cit pro správný odhad tempa a smysl pro taktické myšlení. BARBOŘE MÁLKOVÉ nic z toho nechybí, proto je v současné době jedinou překážkovou jezdkyní v Česku.

92 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ŽENA A KŮŇ

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

93

ŽENA A KŮŇ

BARBORA MÁLKOVÁ Narozena: 6. prosince 1987 (25 let) v Přerově Profese: asistentka ředitelky Koučink Centrum s. r. o. Praha a překážková jezdkyně Kariéra podle JC ČR (2004 až 2012): 142 startů, 7 vítězství, jí vedení koně vydělali více než 350 tisíc Kč První start: 2. října 2004 v V. kategorii v Lysé nad Labem První vítězství: 21. září 2006 v proutěných překážkách IV. kategorie v Lysé nad Labem Nejvýznamnější vítězství: 26. května 2012 ve steeplechase III. kategorie na 3 700 metrů v Pardubicích s Weismülerem Nejmilejší koně: Weismüler, Bunt, Rubín,Florendo, Pepinka, Shabes, Marketplace a Zappata

94 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ŽENA A KŮŇ

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

95

ŽENA A KŮŇ

Nejedná se však o žádnou amazonku či „babochlapa“, jak sebe sama Bára vtipně nazývá, ale o velmi půvabnou a na první pohled velmi křehkou dívku. Jako nemnoho žen má smysl pro humor a sebeironii, což z ní činí příjemnou společnici. Zároveň jí však v žádném případě nechybí zdravé sebevědomí a jistá míra nezávislosti. Naneštěstí některé z těchto vlastností budí v mužích jisté obavy a mají strach ucházet se o takové ženy. Možná i tato skutečnost stojí za tím, že je Bára v současné době „singl“. Má však svou práci a milované koně a na toho pravého muže stále ještě čeká.

Když jsme si domlouvali tento rozhovor, zjistil jsem z vaší mailové adresy, že pracujete v jakési koučinkové firmě. Přiznám se, že mne poněkud překvapilo, že nejste u koní.

Přestože jsou koně moje veliká vášeň a v mém životě zaujímají jedno z prvních míst, je nutné říci, že možností, jak si v tomto oboru vydělat slušné peníze, není mnoho. Proto jsem si našla novou práci a působím jako asistentka ředitelky firmy Koučink Centrum v Praze. Musím přiznat, že jsem touto prací zcela pohlcena a velmi mne baví. Navíc rozjíždíme novou divizi zabývající se sportovním koučinkem, v němž budu jako aktivní sportovkyně pomáhat svými zkušenostmi.

Kdy jste začala brát tuto svou zálibu vážněji?

Myslím, že tak kolem jedenáctého roku mého života. V Radslavicích měl a stále má své dostihové tréninkové centrum trenér Pavel Složil. K němu jsem začala docházet častěji a pravidelně. Pavel nám dětem umožňoval ježdění na koních a pomáhal nám, jak jen mohl. Nakonec jsem do Radslavic dojížděla šestkrát týdně a díky mému talentu jsem mohla už ve dvanácti letech jezdit tréninkové práce a začala i skákat. Strašně ráda na tu dobu vzpomínám.

Vzpomenete si i na svůj první dostih?

Jistěže ano. Bylo mi asi třináct a jednalo se o terénní parkúr, který jsem absolvovala se slavným Marketplacem, který byl druhý ve Velké pardubické v roce 1997. Ale opravdový dostih jsem jela na poníku. Byly to dva dostihy, jeden rovinový a jeden na překážkách a oba jsem vyhrála. Ten opravdový a oficiální dostih byl až v učilišti někdy ve druhém ročníku. Mým koněm byl tehdy svěřenec trenéra Pecháta a jmenoval se Viník. Doběhli jsme čtvrtí a dobře si vzpomínám, jakou velikou morální podporu mi tehdy poskytl Pepa Bartoš, když mi řekl: „Neboj se nic, žádnej strach, to bude v pohodě. My na tebe když tak zařvem uhni a nezavazej, ty uhneš a vše bude v naprostém pořádku.“ (smích) Jen

96 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

si pamatuji, jak ten dostih strašně rychle utekl. Žádné taktizování, jen jsem byla ráda, že se držím v sedle a že už jsem konečně v cíli.

Jste absolventkou chuchelského jezdeckého učiliště. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Moje maminka to hodně oplakala. Chodila jsem do jazykové základky a rodiče si pro mne plánovali trochu jinou budoucnost. Byli jsme celkem silný ročník. Mými spolužáky byla Inka Koplíková a Milan Zatloukal. A naši třeťáci byli například Vašek Janáček, Jaromír Šafář nebo Zdeněk Matysík. Přiznám se, že si dnes s odstupem času dovedu představit, že jsem mohla vystudovat nějakou praktičtější školu, neboť už vím, že se dají koně vcelku úspěšně dělat i jako „vedlejšák“. Naštěstí se mi podařilo najít práci, která nijak nesouvisí s mými milovanými koňmi, ale kterou mám moc ráda, a koním se mohu věnovat, jak jen to jde.

Jaké máte sny a plány?

Některé sny jsem si už splnila. Vždycky jsem toužila být součástí překážkového sportu.

Vzhlížela jsem ke všem těm skvělým jezdcům a nakonec jsem mohla být v šatně s takovou osobností, jakou je například pan Váňa.

S dalšími jsem se mohla postavit na start a závodit s nimi. Zatím jedním nesplněným snem je účast ve Velké pardubické. Ráda bych připojila své jméno k takovým ženským jezdeckým ikonám, jakými byly například Lata Brandisová nebo Eva Palyzová.

Kde v současné době trénujete?

Docházím do překážkových stájí, a to na Pohoří k Martině Růžičkové a do Dobšic k panu

Barboříkovi. Dojíždím také do Velké Chuchle k Barboře Schillové. Před nedávnem jsem začala pomáhat koňským pólistům. Je to velmi zajímavé a přínosné, přesto anebo právě proto, že je zde naprosto odlišný způsob ježdění.

Přiznám se, že mně to dost baví.

Máte nějakou zkušenost s focením?

Ne nikdy. Co se focení týče, jsem dost stydlivá a nemyslím si, že bych mohla být kdovíjaká modelka. Ale mám ráda výzvy a tohle výzva je! Tak proč to nezkusit. Navíc každá holka sní o tom, že bude modelkou nebo zpěvačkou…

Já chci jet Velkou pardubickou (smích).

Předpokládám, že máte kromě koní ještě nějaké další záliby. Můžete prozradit jaké?

Chodím ráda běhat, ale háček je v tom, že jen když nemusím. Když honím váhu, tak běhání přímo nenávidím (smích). Ale prozradím vám jednu velikou zálibu hraničící s úchylkou.

Boty. Mám jich více než třicet párů a není to pro mne zdaleka dost. Jak vidím nějaké pěkné botičky, musím je mít, kdyby na chleba nebylo! Navíc jich je většina velmi „praktických“.

(Bára ukazuje na čtyři páry bot s asi deseticentimetrovými podpatky, které si s sebou přivezla na focení). Čím vyšší štekle, tím lépe (smích). Ráda se oblékám tak, abych se v tom cítila dobře a pohodlně. Většinou si však potrpím na extravagantní modely. Je to asi dáno tím, že si potřebuji kompenzovat chvíle strávené u koní v dresu nebo pracovním jezdeckém mundůru. Takže ráda vyměním otěže nebo vidle za kabelku, hluboký dekolt a boty na jehlách. Zkrátka jsem ženská, která se ráda líbí a je středem pozornosti.

ŽENA A KŮŇ

Fotografování rubriky ŽENA A KŮŇ pro toto vydání proběhlo v areálu Zemského hřebčince Písek státního podniku s laskavým svolením jeho ředitele Ing. Karla Kratochvíle.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

97

ŽENA A KŮŇ

98 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ŽENA A KŮŇ

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

99

ROZHOVOR

100 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jana Šejnohová | foto: archiv Lenky Lojové

Lenka Lojová:

Udělat cvak umí každý...

Na první pohled působí nenápadně a nesměle. Na dostihových oválech ji nejčastěji potkáte s batůžkem a okem přitisklým na objektivu, jak zaměřuje svůj cíl. Má velký cit pro kouzlo okamžiku a snad právě proto jsou její fotografie nezaměnitelné – Lenka Lojová.

Odkud pramení vaše láska ke koním?

Ani nevím, asi to mám dané od narození.

Když mi byly tři roky, byla jsem s mámou u babičky a dědy na májích. Venku před chalupou zastavil kočár s koňmi a já se najednou ztratila. Objevili mě pod břichem jednoho z nich, jak si ho hladím. Od té doby jsou pro mě koně láskou na celý život.

Kdy jste poprvé vyrazila na dostihy?

To bylo ještě na základní škole. Přemluvila jsem rodiče, aby mě vzali na koníčky do Chuchle.

Dřív koní tolik nebylo a člověk neměl moc příležitostí někam za nimi chodit. Pravidelně jsem začala jezdit na dostihy až na střední škole.

Moje spolužačka chodila ke koním paní Faltové a i díky ní jsem k dostihům přičichla víc.

Nešlo ale jen o dostihy. Brzy jste začala pomáhat i ve stájích…

Začala jsem chodit k panu Minaříkovi, ke kterému mě vlastně přivedla náhoda. Odpověděla jsem na jeho výzvu, že přijme brigádníky, a už jsem v té stáji zůstala. Strávila jsem u něj pět krásných let. Když pak přišla práce, a to nejen přes týden, ale i o víkendu, už se bohužel stíhat nedalo.

„Na dostizích mě přitahuje adrenalin“ Na kterého koně z této doby nejraději vzpomínáte?

Určitě na Sorelinu. Jemňoučká líbivá kobylka a u mě láska na první pohled, Přišla k nám do stáje jako ročka, a když na mě poprvé vykoukla z boxu, věděla jsem, že sympatie budou vzájemné.

Proto je váš umělecký podpis na fotografiích „Sorelina“?

Přesně tak. Sorelina byla mým nejmilejším parťákem a zůstane v mém srdci navždy.

Kdy jste začala fotit a jaký byl váš první fotoaparát?

K fotografii jako takové jsem se dostala díky tátovi, který hodně fotil a snímky vyvolával doma. Ráda jsem s ním trávila čas ve fotokomoře a s napětím sledovala, jak se na papíře rýsují obrázky. Přišlo mi to tehdy jako malý zázrak. Víc jsem se fotografii začala věnovat až

na vyšší odborné škole v Táboře. Bydlela jsem na internátě a nevěděla, co dělat. Tak jsem si jednou půjčila od táty ruského Sokola a šla fotit. Pak Sokola vystřídala plně manuální Praktika, na které jsem se všechno naučila.

Máte ráda koně. Proč jste si k focení vybrala právě dostihy a ne třeba parkury nebo drezúru?

Přitahuje mě adrenalin. V dostizích zachycujete nejen krásu koně, ale i jeho rychlost a dokonalost splynutí s jezdcem. Pořád musíte sledovat nejen co je v objektivu, ale i co se dějem kolem. U parkúrů je to jednodušší. Je daný nějaký kurs, a i když se může něco přihodit, není to tak časté jako v dostizích.

Překážky nebo roviny, k čemu máte blíže?

Protože jsem byla v rovinové stáji, tak určitě k rovinám. Když se povede, že je dostih vyrovnaný a bojuje se až k cílovému sloupku, je to nádhera.

U překážek je přece jen větší pravděpodobnost, že se něco stane koni nebo jezdci, a to je pro mě stresující. Někdo by mohl namítnout, že roviny jsou pořád stejné, dostih co dostih. Není to ale pravda. Pokaždé běží jiní koně, probíhá jiný souboj, objeví se jiné kouzlo…

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

101

ROZHOVOR

Cítíte se více jako dokumentární fotograf nebo spíš fotograf zaměřený na detaily?

Podle nálady. Někdy mám den, kdy fotím čistě dokumentárně, jindy mám náladu si hrát. A pokud si hraju, jde o detaily. Odpovím tedy šalamounsky – jsem dokumentarista s občasnými tendencemi hrát si.

LENKA LOJOVÁ ...získala za své fotografie i několik prestižních ocenění: – 1. místo v kategorii reportáž, dokument (organizátorem časopis

Co fotíte radši – tréninky a zákulisí nebo samotné dostihy?

Při trénincích a v zákulisí se dá udělat spousta krásných záběrů. Člověk díky jim víc pozná život kolem koní. Dostihy jsou už pouze pomyslnou třešničkou na dortu, vrcholem přípravy, snažení. Fotit trénink je pro mne zábava a odpočinek v jednom, dostihy vnímám spíš už jako práci.

Československá fotografie) – 3. místo v kategorii artefakty (organizátorem časopis Československá fotografie), – účast v projektu vybraných

Na dostihy chodíte již od střední školy.

Jaký je váš doposud nejsilnější dostihový zážitek?

102 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Stejně jako ve všech prostředích i mezi dostihovými fotografy občas panuje rivalita.

Máte mezi nimi někoho, koho nejen uznáváte, ale je i vaším kamarádem?

Za kamarádku považuju určitě Pavlu Hanušovou, která je zároveň i vynikající fotografka.

Má oko a umí udělat moc hezké záběry.

fotografů „Ukaž co umíš“ – 2008 autorská výstava industriálních fotografií (Kladno)

Máte nějaký oblíbený typ koní? Kdo u vás vítězí - běloušové, ryzáci, hnědáci, statní či subtilnější?

V podstatě nemám vyhraněný typ, určitou slabost mám jen pro tmavé ryzáky, jejich barva je prostě úchvatná.

poval do St. Legeru, kde ho Bohemian Lad o nos porazil. Je pravda, že lví podíl na tomto triumfu měl Karol Šarina, který ho skvěle zajel. Vím, že pro mnoho lidí byla porážka Ray of Lighta zklamáním, ale pro mě to byla neskutečná euforie a radost.

Je to už hodně let zpátky. Bylo to v době, kdy jsem docházela k panu Minaříkovi a ve stáji jsme měli koníka jménem Bohemian Lad, což byl stejný ročník jako Ray of Light. Ray of Light vyhrál Velkou jarní, vyhrál i Derby a s puncem neporazitelného šampióna nastu-

Dá se dostihovou fotografií uživit?

V dnešní době spíš ne. Kdysi se to dalo, ale za úplně jiných podmínek. Vybavení je cenově dostupné, a když se blíže podíváte, téměř každý třetí návštěvník má na dostizích zrcadlovku. Všeobecně existuje hodně lidí, kteří si pořídí foťák a jako velcí fotografové dávají své fotografie zadarmo. Proti nim pak my, co fotíme za peníze, nemáme šanci.

Dostihová fotografie vás tedy neživí...

Pracuji v rodinné firmě, která se zabývá bazény, bazénovými technologiemi a příslušen-

ROZHOVOR

stvím. Jelikož sezóna bazénů je téměř totožná s dostihovou, mám od dubna do listopadu napilno. V zimě a na jaře, když je klid, občas vyrazím do stájí, popovídat si a zjistit, co je nového.

Kromě dostihů fotíte i domácí mazlíčky a svatby...

K focení koček mám blízko i díky tomu, že jednu mám doma. Ráda je fotím v domácím prostředí, kde nejsou zbytečně stresované.

Svateb už mám také několik za sebou. Když fotím svatbu, snažím se využít různé rekvizity.

Mým cílem je dělat fotky legrační, u kterých se všichni uvolní a ukáží, jací doopravdy jsou. Většinou jsou to pak ty fotky, které se prohlížejí nejvíc a u kterých se člověk zasměje a zavzpomíná.

dle vás nejdůležitější pro to, aby vznikl dobrý snímek?

Nejdůležitější jsou oko a pak cit, protože cvak umí udělat každý. Můžete mít sebelepší výbavu, ale když toto chybí, je vaše práce k ničemu.

LENKA LOJOVÁ ...je i výbornou kuchařkou, jak si můžete ověřit na receptu „KUŘE PODLE LENKY“ Postup: Kuřecí prsa obalená v mouce vložíme do pekáčku se směsí, kterou tvoří pomerančový džus, med, česnek, zázvor a troška chilli. Dáme do trouby a pečeme asi 20 minut. Podáváme

Celý náš rozhovor se točil kolem vašeho největšího koníčku – fotografování. Co je po-

s rýží.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

103

CELEBRITA

CHANTAL POULLAIN Chantal Poullain se narodila 17. srpna 1956 v Marseille ve Francii. Vystudovala divadelní akademii v Ženevě, následně studovala v Anglii. Do Československa přišla začátkem osmdesátých let. Byla provdaná za Bolka Polívku, se kterým má syna Vladimíra (24 let). Hrála ve více než desítce českých filmů, ztvárnila mnoho divadelních rolí. Od roku 1999 je kmenovou členkou Divadla Ungelt

104 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

(Praha). Před šesti lety natočila s Brněnskou filharmonií CD francouzských šansonů s názvem Chantal Poullain: Chansons.

Začátkem devadesátých let založila Nadaci Archa Chantal, která dodnes naplňuje své poslání - přetváří interiéry dětských oddělení našich nemocnic tak, aby se v nich malí pacienti cítili lépe.

Od narození miluje koně.

CELEBRITA text: Jan Němec | Fotografický materiál převzat z knihy Chantal Poullain: Život na laně s laskavým souhlasem Nakladatelství XYZ

Koho zajímají životopisná data nebo historky z divadla a podobné blbosti?

Připadal jsem si jako v kině, když dávají ten typ filmu, který vás vtáhne do děje od prvního záběru. Přitom jsem seděl v jedné příjemné pražské restauraci a vlastně jen poslouchal. Nebo spíše hltal vše, co herečka a zpěvačka CHANTAL POULLAIN říkala. A nejen o koních, které miluje, o čemž jsem z jejího vyprávění ani na okamžik nezapochyboval. Navíc se mi nestává často, abych se potkal s někým, kdo tak otevřeně mluví i o věcech, které si mnohdy raději necháváme jen pro sebe.

Co se vám vybaví, když se řeknou koně?

Partner. Kůň je pro mě síla, respekt, partner a lék na duši. Když jsem byla malá, tak mi můj děda říkal: „Lehni si na něj, poslouchej jeho tep, jeho teplo a on bude vnímat tvůj tep a tvoje teplo.“ Několikrát jsem slyšela, že kůň je blbé zvíře. To mě vždycky uráží. Myslím, že kůň vůbec není blbej. Naopak, člověku je partnerem. Musíte ho ale umět vnímat a musíte se od něj umět také nechat vést.

Nejen abyste vy vládnul koni, ale dovolit mu, aby vedl i on vás.

Při takovém vztahu ke koním se nabízí otázka, jestli vás neláká mít své vlastní koně?

Víte, já jsem vychovaná svým dědou a můj vztah ke koním je díky tomu trochu jiný.

Kdybych měla svého koně, tak se o něj budu i starat a budu na něm dennodenně jezdit. Pro mě nepadá v úvahu, abych měla svého koně někde ustájeného, staral se o něj někdo cizí a kdekdo na něm jezdil. Neříkám, že nejsou šikovní chovatelé a ošetřovatelé, kteří by se o něj neuměli postarat, to určitě ne. Ale takové to střídání jezdců, kdy na něm každou chvíli sedí někdo jiný, to není pro mě. Já ke koním chovám velkou úctu. Kůň, delfín, slon a gorila jsou má nejoblíbenější zvířata. Kůň pro mě navíc symbolizuje mého dědu, který pro mě byl velkou autoritou. Právě on mě o koních naučil nejvíc. Naučil mě je respektovat a cítit.

Nechal mě jezdit bez sedla dokud neuznal,

že nastal čas začít jezdit v sedle. Celé svoje dětství jsem díky tomu na koních jezdila jen tak a držela se pouze hřívy. Děda měl statek v Camargue na jihu Francie a jeho obývák měl jednu stěnu prosklenou s výhledem do stáje.

Choval kamarské koně, kteří jsou menšího vzrůstu, a když někdy otevřel dveře, tak chodili i vevnitř. To je důkaz, že vztah dědy ke koním byl opravdu hluboký. A v tomto duchu jsem byla vychovaná i já, proto si svůj vztah ke koním nechci zkazit.

Na koni jste se učila jezdit bez sedla. To je ta nejlepší průprava. Mýlím se, když si myslím, že na koni umíte jezdit velmi dobře?

Tak jezdit umím, ale už dlouho nejezdím každý den. Ale umím, bylo by smutné, kdybych neuměla, to by mě děda hnal! Mám dvě krásná sedla. Jedno po dědovi a druhé dvoumístné. Na něm jsem jezdila s Vladimírem, když byl ještě malý. Navrhnul ho jeden sochař a vyrobil mi ho sedlář. Je tak pohodlné, že na něm můžete i spát. Mám ho moc ráda, ale má podocasník a zdejší koně na něj nejsou zvyklí. Jednou jsem ho zkusila dát na nějakého koně tady a ten z toho úplně šílel. Typově mi víc vyhovuje toto sedlo, ale samozřejmě, že jezdím i na anglickém, jen je pro mě míň pohodlné. Nicméně, sedlo bude vždycky jezdce a koně oddělovat a já mám radši ten přímý kontakt s koněm. Ráda si na koni i lehám, abych s ním byla ve větším kontaktu.

Což je i dobrá fyzioterapie…

To absolutně. Když máte bolavá záda, tak je to úplně geniální. Kůň je ten, kdo vás léčí. Proto na nich jezdí i postižené děti. Kůň dokáže fascinovat a zároveň umí být něžný. A nikdy na vás nešlápne. Samozřejmě jsou i agresivní koně, kteří koušou a kopou, ale pokud je normální, tak na vás vědomě nešlápne. Akorát to nesmí být poník! Na ně jsem velmi opatrná!

Vzpomínám si, jak jednou s takovým větším poníkem přišel Bolek a chtěl ho věnovat Vladimírovi. Moc se mi nezdál, tak jsem si na něj nejdřív sedla já. Jen tak bez sedla. A on hned vyhodil a sundal mě. Pak podruhé, potřetí, počtvrté. Tak říkám Bolkovi: „Ty chceš, aby náš syn jezdil na takovém koni? Vyloučeno!“ Já mám ráda velké koně a u poníků jsem opatrná. Často jsou to takoví malí Napoleoni.

Váš syn Vladimír získal vztah ke koním po vás?

Ano, Vladimír jezdí dobře. Ale není z těch, kteří by vstávali brzy ráno, aby mohli jít na koně. Je i opatrnější než já. Občas říká: „Hele, dneska se necítím, dneska by se mi něco stalo.“ Má z koní velký respekt. Také začínal jinak než já s dědou, od začátku se učil v sedle. Na koni jezdit umí, ale není to takový fanatik jako já. Když jsem já poprvé seděla na koni, bylo mi jen pár měsíců, ještě mám někde fotku.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

105

CELEBRITA

Jak vypadal váš všední den, když jste ho trávila u dědy?

Děda vstával velmi brzo, protože chodil lovit kachny. Kolikrát ve čtyři ráno už voněly špagety nebo nějaké masíčko na grilu. Snídaně nebyly sladké, ale slané, což mi zůstalo do dnes. Častokrát jsem vstávala s dědou a od probuzení jsem byla u koní. Kromě toho, že jsem na nich jezdila, tak jsem se o ně samozřejmě i starala. Děda mě všechno, co bylo potřeba, naučil. A naučil mě s koňmi i spát. Spoustu lidí si nedokáže představit, jak je to fantastické. Vždycky, když chtěl vstát, tak do mě drknul, jako by mi chtěl říct: „Hele, probuď se, já chci vstát!“ Dny u dědy byly hodně volné, nebyla škola.

O svém dědovi vyprávíte tak, že je člověku až líto, že ho neměl možnost poznat osobně…

A já si myslím, že je škoda, že jste ho neznal osobně. Děda byl zvláštní osobnost a nádherný člověk. Pocházel z Normandie, kde měla jeho rodina velkou farmu, a koně miloval odjakživa. Pak vlastnil v Marseille fabriku na výrobu lodí. Ale bylo pro něj těžké žít ve městě, tak si záhy pořídil statek v Camargue. Od té doby pendloval mezi Marseille a Camrague, kde choval své milované koně.

Vždycky říkal, že v den, kdy na nich nebude moct jezdit, pro něj život skončí. Jak stárnul, tak ve svých pětaosmdesáti letech začal říkat, že má strach, že mu přestane sloužit srdce, trpěl i nějakými bolestmi. Měl obavu, že ho

opustí síly a že bude zátěží pro svoje děti, tak se ve stájích zastřelil. Napsal nádherný dopis na rozloučenou. Zmínil v něm, že nechce být nikomu na obtíž a že jeho život tím, že už nemůže jezdit na koních, ztratil smysl. Jeho vztah s koňmi byl opravdu zvláštní. Vzpomínám si, že když pro něj přijelo pohřební auto, tak dědovo kůň, na kterém jezdil hlavně on, přišel k tomu autu, jako by věděl, že dědu odveze a začal do něj kopat. Nikdo ho při tom nemohl zastavit, až bylo na odpis. Byla to podívaná jako z nějakého absurdního filmu. Ten kůň byl jako šílený a nedal se zastavit, protože věděl, že v tom autě odváží dědu.

A koně měli evidentně rádi vašeho dědu…

Strašně. Ten kůň žil po dědově smrti ještě rok a půl, ale nic ho od té doby nezajímalo. Pořád jen postával, koukal a zdálo se, jakoby čekal, ale zároveň věděl, že se nedočká.

Znal se Bolek s vaším dědou?

Jasně. Dokonce poprvé seděl na koni u mého dědy. Strašně se mu tam líbilo. Na to konto přišel s nápadem postavit si vlastní statek.

Takže jste ho vlastně ke koním přivedla vy?

Nevím, jestli můžu říct, že jsem ho přivedla ke koním. Ale tím, že se poznal s mým dědou, se v něm asi něco probudilo.

Jsme dostihový časopis, tak se nemohu nezeptat na dostihy v Olšanech. Nepletu se, že je tam Bolek pořádal?

To víte, že jo! Ježíšimarjá, Bolek pořádal tolik věcí! Od kovbojů přes parkúry až po dostihy.

A jaký vztah k dostihům máte vy?

To je otázka. U dostihů mám pocit, že se od koní žádá strašně moc a že ten kůň nemá možnost říct ne. Jsou i situace, kdy jsou dostihy velmi těžké a koně se při nich i vážně zraní. Chvílemi mi připadají až nebezpečné.

Mám pro ně pochopení, ale nejsou šálkem mé kávy. Parkúr, to ano. Drezura, to ano. V nich je to ten kůň, ta jeho krása, elegance. Nemám pochyb o tom, že by žokejové nebo majitelé neměli své dostihové koně rádi, ale zdá se mi, že v dostizích jde často také o peníze. A to je ve vztahu ke koním o něčem jiném, než mě učil můj děda. Stejně jako nemám ráda, když do Camargue přijedou davy turistů a vozí se tam na koních, kteří už znají ty trasy, po kterých chodí stále dokola. Respektuji, že i dostihy patří k naší civilizaci, ale osobně mám radši drezuru a parkúr.

V úvodu našeho povídání jste zmínila, že o pořízení vlastního koně neuvažujete. Vylučujete to i do budoucna?

Fotografie z přebalu knihy Chantal Poullain: Život na laně

106 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

CELEBRITA

Oddělení popálenin nemocnice v Brně po úpravách provedených Nadací Archa Chantal.

Víte, já mám v životě spoustu snů. Jeden z nich je bydlet na lodi a tam bych koně mít nemohla. Koně mě lákají, ale nevím, kam mě život zavede. Nevím, jestli budu žít na pevné zemi a budu tak moct mít stáje. Člověk nikdy neví.

Ale zatím není v plánu mít statek a stáje.

A loď je v plánu?

Loď je můj velký sen. A já se umím dost zakousnout, když mám velký sen. Lodí nemyslím houseboat, ale opravdovou loď s motorem, která sice kotví na stálém místě, ale kdykoli můžete nastartovat motor a vyplout. Ve Francii nebo v Holandsku je takový způsob bydlení běžný, ale tady ta tradice není.

Naopak, všichni dělají spíš potíže. Nikdo moc nestojí o to zabydlet ta nábřeží nádhernými loděmi plnými květin, života a krásy. Je tam sice pár hospod nebo hotelů, ale krásné je, když tam lidé bydlí a žijí. To je můj velký sen.

Nedávno vyšla vaše kniha Život na laně.

V ní se čtenáři dozví o vás všechno?

Dozví, dozví. Není to ale životopis. Je v ní

můj životní příběh. Že jsem tady, proč jsem tady, jak bylo předtím, také o mé rodině, ale hlavně je o výsledku těch let. Koho zajímají životopisná data nebo historky z divadla a podobné blbosti? To mi připadá absolutně nezajímavé a nic takového jsem nechtěla. Pro mě mělo smysl napsat knihu, která by mohla někomu pomoct, která by mohla posloužit jako inspirace. Jak jsem řešila tu či onu životní situaci nebo okamžik. Jak tu situaci vnímám s odstupem času a co mi přinesla nebo oč mě připravila. Cítila jsem, že vydání té knihy bude mít smysl pouze tehdy, když uvidím, že někomu pomohla nebo ho inspirovala. Pracovala jsem na ní spolu s Michaelou Zindelovou čtyři a půl roku a nepustila jsem ji dříve, než jsem si byla jistá, že ta kniha jsem já. Teď už naštěstí vím, že její vydání mělo obrovský smysl. Už mám důkazy, že pomohla. V odezvě na ni dostávám nádherné dopisy, ve kterých mi čtenáři píší, že jim kniha dává sílu a energii, že jim dává naději. Díky tomu jsem šťastná, protože vidím, že mělo smysl ji napsat. Život je něčím podobný dlouhé jízdě na koni. Někdy

se jede cvalem, jindy krokem a někdy se stojí.

A pak se znovu vydáváme na cestu. Samozřejmě jsou někdy i divoké okamžiky. Kniha je psaná po tématech a já o nich povídám.

Není to životopis v pravém slova smyslu.

Nenajdete v ní jediné datum. Už jen proto, že si žádné nepamatuji. Ani datum své svatby si nepamatuji. Vím jen, že jsem měla dvě. Jednu v Americe a druhou v Čechách a pokaždé se stejným mužem, ale který den to bylo, to vám neřeknu. Pamatuji si detailní situace, vůni, lidi, tváře. Ale jména lidí a datum jsou mé dva velké problémy. Proto jsem řekla, že uděláme knížku, ve které nebude žádné datum.

Vyrostla jste ve Francii, pobývala jste ve Švýcarsku, v Anglii, dlouho žijete v Čechách. Kde je pro vás domov?

Pro mě je domov tam, kde jsou lidi, které miluju. To je můj domov. Ale vím, že moje duše je v jižní Francii. Cítím, že tuhle část světa potřebuju. Když přijedu do Marseille, mám pocit, že jsem vyrostla o několik centimetrů.

Totéž když jedu do Camargue, to jsou místa,

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

107

CELEBRITA

Dvoumístné sedlo, ve kterém Chantal vozila svého syna Vladimíra.

která miluju. Stejně tak cítím, že po těch letech, kdy žiju tady, patří půlka mého srdce České republice. Víte, být imigrant je strašně těžká věc. Jiný jazyk, jiná kultura, jiné názory. Někdy mám pocit, že nemám právo říct třeba: „Proč to děláte takhle!“ Nebo: „Proč je to takhle?!“ Ale kolikrát si řeknu: „Bože, Chantal, drž hubu! Tak běž zpátky do Francie, když se ti to nelíbí!“ Jsem Francouzka, tam je můj národ, tam mám právo naplno říkat své názory. Ale tady jsem neustále cizinka a někdy to cítím tak, že tu nemám úplně stejná práva. Navíc, lidé kolem mi to občas dávají najevo. Často i kvůli mé češtině, která není dokonalá. Sice jsem tady strašně dlouho, funguju tady, hraju tady divadlo, mám tady nadaci, ale přesto mám pocit, že nemám právo fungovat jako bych byla Češka.

Já jsem si dlouhá léta myslela, že se adaptuju a stane se ze mě Češka, ale teď už vím, že se to nikdy nestane. Někdy, když nastane problém, tak slyším: „No jo, ta ani neumí česky, to je ta Francouzska.“ Neříkám, že je to pořád, ale

108 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

je to tam. Sice nemám jinou bravu pleti, ale když otevřu pusu, tak je to slyšet. Dříve jsem usilovala o to, aby to tak nebylo, ale pak jsem si řekla, že ne, že budu, co jsem.

Tak to máte k problému, jaký popisujete, pro mě nečekaný přístup. A cítím, že mě i trochu mrzí, když vám někdo z nás dává najevo, že jste cizinka. Osobně si říkám, že náš postoj by měl být přesně opačný. Vždyť všechno, co děláte tady u nás, od divadla až po nadaci, jste mohla dělat ve Francii a my bychom z toho v takovém případě neměli vůbec nic.

Tak tohle nevím, to neumím posoudit. Ale je pravda, že můj bratr, který je psychiatr, jednou viděl fotky dětských oddělení v nemocnicích z dokončených projektů naší nadace. A jak se tak na ně díval, tak mi říká: „Tak to my nemáme. A ty, než abys to udělala tady doma, tak to děláš někde úplně jinde!“ (smích) Já jen doufám, že všechno, co dělám, jak o všem mluvím otevřeně a říkám věci, jak jsou, jak je

cítím, nějaký smysl a význam má. A když se mi pak stane, že se na mě na ulici někdo jen tak usměje, tak si v duchu říkám: „Děkuju!“ Tím úsměvem jsem totiž dostala energii.

Myslím, že si potřebujeme vzájemně dávat.

A zdá se mi, že tady v Čechách se dává málo. Že je tady zbytečně závisti, tendence uzavírat se do sebe a nevěřit si. Dřív byla v lidech nejistota, protože tady byli komunisti, a teď bych řekla, že vládne nejistota z toho, že musí být lidi sami sebou. A sami se sebou.

V tom s vámi musím souhlasit. A vidíte nějakou naději na zlepšení?

Určitě ano! Stačí, abychom si všichni uvědomili, že v sobě máme velikou sílu! Představte si, že jedete na koni. Nejprve jdete krokem, pak klusem, cvalem a nakonec se spolu dáte do trysku. V tu chvíli se vám vítr začne ze všech sil opírat do obličeje. A tahle síla pro mě představuje život. Jsem přesvědčená, že takhle obrovskou sílu máme úplně každý, jde jen o to ji v sobě najít.

CELEBRITA

Děda Chantal (Marcel Poullain), když ji poprvé posadil na koně.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

109

SPORTOVCI NA KONI

110 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

SPORTOVCI NA KONI text: Martin Hašek | foto: Vít Chalupa

Bronzoví kajakáři z Londýna

Poprvé jsme seděli na koni!

Závěr úspěšného olympijského roku, v němž na hrách v Londýně vybojovali bronzovou medaili, si členové reprezentačního čtyřkajaku na 1000 metrů oživili nafocením charitativního kalendáře pro Nadační fond tenistky Andrey Hlaváčkové. Na Statku na Hradě ve Stašově u Poličky na Svitavsku se Jan Štěrba, Lukáš Trefil a Josef Dostál, který přibral i přítelkyni, nakonec nechali přemluvit a poprvé v životě se vysoukali do koňského sedla. A byl to pro ně zážitek.

Jak se vám u koní líbilo? Štěrba: Mně se to líbilo, protože to byl dobrý kontrast. My se k tomuhle moc nedostaneme.

Když jsem byl mladší, jezdili jsme s rodiči na chatu a tam jsem se na koně posadil poprvé.

Bylo to něco jiného, než pražský kluk zná.

Doufám, že se kalendářů hodně prodá a my svým způsobem hodně pomůžeme rodinám s postiženými dětmi, jimž poputuje výtěžek z prodeje kalendáře.

Trefil: Byla to zcela nová zkušenost a vůbec ne špatná. Užili jsme si to a jsem rád, že jsme mohli pomoci.

Dostál: Až na tu zimu to bylo fajn. Užívali jsme si to moc. Říkali nám, smějte se, je tu krásně teplo, i když tam byly čtyři stupně nad nulou, foukal vítr a my jsme byli skoro svlečení…

V tomhle ohledu to bylo dost nepříjemné. Ale jinak tam byli fajn lidé a bylo to dělané pro dobrou věc.

Jak se zážitek líbil vaší přítelkyni Lucii?

Dostál: Myslím, že byla na koni poprvé a taky jí byla zima, ale líbilo se jí to. Byla ráda, že si to mohla zkusit. Beze mě by se k tomu asi nedostala.

Jak vypadá svět z koňského sedla? Štěrba: Zajímavě. On tedy jenom tak ťapal. Ale pro mě je to velké zvíře. V tom kalendáři, který jsme udělali, mám i pár fotek s poníkem. Aby to nevypadalo, že jsem jezdil jenom na tom poníkovi… Opravdu jsme seděli na dospělém koni!

Dostál: Mně museli dát koně, který je speciálně dělaný pro těžší váhy. Na ty ostatní jsem nemohl, protože by se prý pode mnou zlomili. Takže jsem mohl vlézt jenom na jednoho a trochu se s ním svézt. I když nevím, jestli se to dá považovat za svezení. Majitel vzal koně za uzdu a kousek se s námi prošel… Kůň byl v pohodě, akorát se mu občas podlamovaly nohy. Možná to bylo tím bahnem, co tam bylo…

Jaký máte vztah ke koním? Štěrba: Rodiče mají chatu kousek za Prahou.

Tam má shodou okolností jeden soukromník farmu, ranč, chová koně. Občas jsem je nakrmil, pohladil, ale na koni jsem nikdy neseděl.

Dostál: Já jsem nikdy nebyl žádný fanatik do koní. Beru je jako normální zvířata. Příbuzní ale na Slapech mají statek i s koňmi, takže to pro mě nebyla úplná novinka. Jednou měli

dokonce závodního koně, který běžel ve Velké Chuchli. Když jsem byl malý, jednou jsme se na něj šli podívat. Doběhl bezkonkurenčně poslední…

Jak často statek navštěvujete?

Dostál: Jednou, dvakrát do roka. S mým vytížením v kanoistice a dalšími koníčky to nelze stíhat. Jsem rád, když tam zajdu, ale času moc není.

Sledujete Velkou pardubickou? Štěrba: Když jsem byl mladší, tak jsem ji sledoval pravidelně. Teď s takovými intervaly.

Loni jsem viděl jen záznam. Poslední roky to moc nesleduju.

Dostál: Abych pravdu řekl, moc ne. Ale loni jsem se koukal. Zapnul jsem televizi a běželo to tam. Zajímalo mě, jestli pan Váňa vyhraje nebo ne.

Sázíte na koně?

Dostál: Ne, ne. To nikdy. Radši nesázím. To nejsou poctivě vydělaný peníze…

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

111

SPORTOVCI NA KONI

BRONZOVÝ ČTYŘKAJAK Daniel Havel (10. srpna 1991) – focení kalendáře se nezúčastnil kvůli soustředění Lukáš Trefil (21. září 1988) Josef Dostál (3. března 1993) Jan Štěrba (1. června 1981)

Kajakář Lukáš Trefil ve Stašově poprvé seděl na koni

Lukáš Trefil, Jan Štěrba a Josef Dostál na koních a s poníkem

112 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Disciplína: K4 1 000 metrů Společné úspěchy: bronzová medaile z olympijských her 2012 v Londýně, vítězství na závodě Světového poháru v Duisburgu 2012

Kajakář Josef Dostál a jeho přítelkyně Lucie při fotografování kalendáře pro Nadační fond tenistky Andrey Hlaváčkové ve Stašově na Svitavsku

SPORTOVCI NA KONI

Kajakář Josef Dostál a jeho přítelkyně Lucie při fotografování kalendáře

Jan Štěrba, Josef Dostál, Kateřina Šlégrová a Lukáš Trefil (zleva)

Lukáš Trefil pózuje na koni pod dohledem Renaty Abtové

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

113

U Kotásků na Slovácku

V polovině ledna vyrazila naše redakční výprava na Galavečer českého turfu do Prostějova.

Bylo to jen dva dny po sněhové kalamitě, která pokryla celou republiku půlmetrem sněhu, a tak byla naše cesta dlouhá a opatrná. Vydali jsme se na ni o den dříve, neboť jsme přijali pozvání na večírek pořádaný jednou z nejúspěšnějších osobností českého klusáckého sportu. „Tož vítajte, najprv si dáme štamprlu na uvítanou a potom vám dá mamka najest, beztak mosíte být hladoví,“ přivítal nás srdečně několikanásobný vítěz českého klusáckého derby a držitel tří set vítězství v klusáckých dostizích JAROMÍR KOTÁSEK.

114 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ text: Jiří Klokočka | foto: Jiří Klokočka

JAROMÍR KOTÁSEK Narozen: 14. září 1963 (49 let) v Ratíškovicích Profese: klusácký jezdec a trenér Současné působiště: Ratíškovice Jezdecká kariéra: 299 vítězství v Česku a na Slovensku, druhé místo v historických tabulkách, dvojnásobný jezdec šampion ČR (2006 a 2012), osminásobný vítěz Českého klusáckého derby (1998 – Limon, 1999 – Mirage Dakota, 2003 – Rayonora F, 2004 – Sandonora F, 2006 – Equalizer, 2007 – Sir Gill, 2008 – Walkie Talkie, 2010 – Zazazoo), čtyřnásobný vítěz Slovenského

klusáckého derby (1998 – Limon, 1999 – New Star Wind C, 2001 – Orlík, 2004 – Sandonora F) Trenérské úspěchy: Jeho svěřenci se dokázali prosadit, kromě domácích drah, na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Itálii, Německu a ve Francii. Současným českým klusáckým rekordmanem je Kotáskův svěřenec Sir Gill (km čas – 1:13,0), který dnes působí v roli plemeníka. Své potomky na dostihové dráze má i Orlík, zřejmě nejznámější Kotáskův svěřenec, který čtyřikrát zvítězil ve Francii.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

115

REPORTÁŽ

to už v pořadí asi druhá nebo třetí láhev vína, kterou přinesl na ochutnání. Víno je z Jaromírova vlastního vinohradu, který čítá na tisíc hlav, a jako správný Moravák si jej sám vyrábí.

Znalecky pokyvujeme hlavami a vychutnáváme každý doušek tohoto požehnaného moku.

Začátky u koní „Chlapi poďte jest, ať vám to nevystydne,“ zve nás ke stolu Jaromírova maminka a pokládá před nás pekáč plný pečeného vepřového.

Za ním přistává mísa s domácími houskovými knedlíky a lákavou trojici uzavírá mísa voňavého moravského zelí. Ještě než si začneme nandávat, dostáváme jako malý aperitiv další stopečku slivovice.

Jaromír Kotásek v sulce

Přivítání Naši čtyřčlennou výpravu vedl šéfredaktor Petr Malík, s nímž zadní sedadlo ve voze sdílel prezident České klusácké asociace Jiří Šplíchal, auto řídil produkční Filip Breibisch a moje maličkost hlídala jeho pozornost a odvracela případný mikrospánek.

V Ratíškovicích, kde se nachází tréninková centrála Jaromíra Kotáska, už byla tma. To, že jsme v samém srdci Slovácka, jsme poznali za nedlouho. Ve vyhřáté místnosti, kam nás uvedli, to vonělo vínem a pečeným masem a všichni nás srdečně přivítali v místním slováckém nářečí.

Našemu hostiteli nikdo z přítomných neřekl jinak nežli Jarin a většina z nich byli jeho nejbližší přátelé. Pravidelně v tuto dobu pořádá trenér a jezdec Jaromír Kotásek setkání s přáteli a majiteli, jimž trénuje koně.

Letos díky rozmarům počasí hodně pozvaných hostů nepřijelo a možná i proto byl náš příchod vítaným zpestřením. Na uvítanou jsme prohřáli své útroby několika stopečkami pravé moravské slivovice, která byla jemná jak ruce ratíškovské frajárky. Všude kolem znělo slovácké nářečí a my s kolegou Breibischem jsme tak nějak cítili, že musíme přítomné ujistit, že my nejsme Pražáci, že to „oni“. Tedy kolegové Malík se Šplíchalem. Přesto právě oni byli přivítáni jako staří známí. Jak by také ne, když jsou oba dlouholetými přáteli našeho

116 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

hostitele a také aktivními funkcionáři České klusácké asociace. A tak jediní, kdo se v klusácké problematice příliš neorientují, jsem já a Breibisch. Nikdo nám však tento handicap nevyčítal.

Jaromír Kotásek …patří k nejvýraznějším osobnostem českého klusáckého sportu. Na kontě má osm derby vítězství a celou řadu vyhraných významných dostihů. Jeho jméno zná i celá klusácká Evropa. Vždyť kdo se ze zdejších trenérů a jezdců může pochlubit tím, že působil u takových ikon evropských klusáckého sportu, jakými bezesporu jsou trenéři Holgert, Ehlert či francouzský šampión Lingvist. „Já ale vidím můj největší úspěch v tom, že jsem z ničeho vykřesal tuhle stáj, která funguje a která je finančně soběstačná,“ říká skromně Jaromír Kotásek, jenž kromě vlastních koní trénuje ve svém centru i koně cizích majitelů.

Nutno dodat, že ve cvalové branži je tato praxe naprosto běžná na rozdíl od té klusácké.

Jestli se „cvaláci“ potýkají s nedostatkem peněz, je tento problém v klusáckém sportu ještě palčivější, neboť tento sport zaznamenal za posledních několik sezón značný propad. „Kluci toto je staré víno. Toto je Vlašák, není tak aromatické, ale je to dobré rovné víno a je dělané po staru. Je v něm cítit už taková lahvová zralost,“ přerušuje naši debatu Jaromír a rozlévá nám lahodný mok do pohárků. Je

Tak tohle je ona pověstná moravská pohostinnost a my „balvani“ z Čech jsme nepřivezli, kromě pár výtisků posledního čísla Galopp Reporteru, žádný tekutý dárek. Možná by to bylo nošení dříví do lesa, ale lahvička Becherovky by určitě nikoho neurazila. Tak příště…

Umaštěnými ústy se Jaromíra ptám, co ho učarovalo na klusáckých dostizích a jakým řízením osudu se dostal ke koním. „Vždycky jsem měl rád zvířata, a proto jsem se rozhodl vystudovat Střední zemědělskou technickou školu v Kroměříži, veterinářský obor. Tam jsem poznal jednu z mých prvních školních lásek. Tohle děvče jezdilo na koních a já jsem ji přirozeně následoval. Takhle jsem se poprvé vážněji setkal s koňmi. Někdy kolem třetího čtvrtého ročníku jsem uviděl viset plakát oznamující, že se v nedalekých Mutěnicích konají dostihy. To jsem si nesměl nechat ujít a představte si, že tam běhali koně z jézédé Rozvoj Ratíškovice! Pro mne, zdejšího rodáka, to byla zcela nová zpráva. Ihned jsem tento jezdecký oddíl navštívil a začal do něj docházet. A tak jsem začal jezdit takové ty venkovské dostihy – pouťáky a dostihový sport mne úplně pohltil. I na vojně jsem pak pravidelně sledoval dostihové dění. Vystřihoval si články z novin o takových žokejích, jakými byli například pánové Smolík nebo Minařík,“ vzpomíná Kotásek na své začátky u koní.

Po vojně pracoval Jaromír jako zootechnik ve zdejším družstvu, které se v té době rozhodlo zredukovat stav koní. Jaromírovi se naštěstí podařilo zachovat v družstvu několik cvalových koní, ale jejich sportovní výkonnost nebyla nikterak vysoká.

REPORTÁŽ

V té době se ceny plnokrevných dostihových koní pohybovaly vysoko nejen nad možnosti Jaromíra Kotáska, ale i nad možnosti samotného družstva. Až náhoda svedla mladého dostihového nadšence s kovářem z nedalekých Vacenovic. „Kovář pan Brázdil jezdil jako amatérský jezdec malé dostihy. On mne poprvé dovedl ke klusákům. To bylo, tuším, v roce 1986.

A tehdy jsme koupili mého prvního klusáckého koně. Byla to klisna a jmenovala se Rona.

Pocházela z jedné malé stáje nedaleko Zlína, kde trénoval František Tihelka, bratr velkého klusáckého trenéra inženýra Jaromíra Tihelky. Téhle kobylce byly tři roky, dvanáctkrát běhala a osmkrát z toho za peníze. To byl přesně kůň, kterého jsme potřebovali. A ptal ses proč zrovna klusáky? Tak se na mě podívej, cožpak já bych mohl jezdit dostihy? Mám metr osmdesát a vážím devadesát pět kilo,“ směje se Jaromír Kotásek a odchází kamsi ven.

Vyserte sa na galavečér…

Za chvilku se vrací s novou lahví svého vína.

Tentokrát nalévá červené, které je rovněž lahodné, ostatně jako všechna předcházející.

V lednovém čase, kdy je venku sníh a mráz, přichází jeho rudý mok snad ještě více k chuti.

Maminka Kotásková servíruje na stůl nádherné koláče, které jsou jak malované a vypadají

Jaromír Kotásek zpěvák

spíše jako atrapy. Jenže atrapy takhle nevoní.

Inu jsme v pravé nefalšované slovácké vesnici a užíváme si upřímnou moravskou srdečnost.

K dokonalé idyle už snad chybí jen „husle a cimbál“. „Tož Jarine zabékaj ňáků pesničku,“ ozve se od stolu, jakoby mi někdo četl myšlenky a klusácký šampión bez váhání nasadí a zaplní místnost svým mohutným hlasem. Jsem také muzikant a rád bych se přidal, ale tohle prostě nedám…

Vzápětí se dovídám, že hudba a tanec jsou Jaromírovými velikými vášněmi. Vždyť ve svých rodných Ratíškovicích působí jako člen a dokonce vedoucí pěvecké sekce zdejšího souboru písní a tanců Ratíškovská dolina.

Vyjadřuji přání vidět Jaromíra v kroji a jedna z přítomných veselých dam, pronáší vřelou pozvánku: „Vyserte sa na nejeký galavečér a dojdite zitra na náš krojovaný ples. Tam Jaromírovi ročci

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

117

REPORTÁŽ

… a zase na dostihové dráze

bude Jarin v kroju a bude aj zpívať!“Velmi rádi bychom se zúčastnili, ale musíme opatrně odmítnout, neboť naše mise je přísně pracovní. Tak si alespoň Jaromíra odvádím stranou a ptám se ho na jeho rodinu a na její život s koňmi. „To je problém, o kterém bych raději nemluvil. Asi hlavně kvůli koním se mi rozpadly dva vztahy. Bohužel jsem zatím nenašel takovou, která by koně dokázala tolerovat. Bude mi padesát, su sám, mám však krásného syna, kterému je sedmnáct, ale mám také ještě pár dobrých přátel. Navíc se snažím obklopovat podobně naladěnými lidmi, jako jsem já. Víš, vždycky je něco za něco. Koně mi v životě přinesli mnoho radosti, ale byli taky příčinou mých rodinných nezdarů. Ale tak už

118 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

to bývá. Jsem optimista, třeba se ještě najde žena, která mě bude brát takového, jaký su,“ ukončuje Kotásek debatu o méně příjemné části života.

Ej, vínéčko bílé…

Kolega Filip Breibisch se jako jediný z naší výpravy rozhodl být po celý večer věrný znamenité moravské slivovici a přes mé protesty mě donutil vypít s ním několik dalších sklenek, přestože jsem se zaslíbil vinnému moku.

Asi netřeba zmiňovat co hrozí, když se míchá alkohol. Proto jsem musel provést protiopatře-

ní a promastil si žaludek další porcí pečeného masa. A bez chleba. Do toho přichází Jaromír s dalším vzorkem na košt. Tentokrát je to naprosto vynikající Müller Thurgau, kterému se prostě nedá odolat. Jak tohle dopadne?

Po odborném výkladu o výše zmíněné odrůdě se Jaromíra ptám na jeho záliby, má-li kromě koní vůbec nějaké. Dovídám se to, co jsem si od chvíle, když jsem ho uslyšel zapět, myslel. „Ja su od mládí veliký folklorista. Když zahraje dobrá cimbálovka, to mňa dobíja. S chlapama chodíme zpívat do sboru. Každé pondělí na osmů hodinu a o půl noci dom. Šavle hore, ruky hore. Zazpíváme si po děnině, nějaký

REPORTÁŽ

Do Francie – ano či ne?

Odhaduji se tak na dvě promile, ale kupodivu je mi stále dobře a mám chuť zpívat.

Rychle si však uvědomuji, že mé zdejší poslání je především pracovní a pokouším se o poslední novinářské klišé. Ptám se Jaromíra na to, co by chtěl v životě ještě dokázat a jaké trofeje mu chybí ve sbírce. „Možná tě to překvapí, ale co se koní týče, tak nic. Chtěl bych si dát do pořádku život. To je dneska má největší slabina. Člověk se vždycky dívá po tém, co nemá. A rád bych tomu obětoval všecko – a možná i ty koně. Nejsú žádný fanatik, ale co jsem v životě dělal, snažil jsem se dělat naplno. Estli se mi to nepodaří, pojedu

dál v koňách. Teď sa tu rýsuje možnost jezdit ve Francii. Jeden tamní majitel mě tam lanaří. To víš, je to velká neznámá. Kdyby se mi tam podařilo prorazit, bylo by to perfektní. Otázkou je, jakým způsobem prorazit.

Letos mi bude padesát a těžko někde daleko v zahraničí něco začínat, když tady mám fungující zázemí. Tak si říkám, jestli na to nejsem už starý… Druhou stranou je třeba říct, že možná větší nejistota je organizace klusáckého sportu v Čechách. Uvidím, jak to bude, jsem zdravý a ve formě. Přestože je ve Francii konkurence přímo nepředstavitelná, nebojím se jí. Syn bude za necelý rok dospělý a tak jestli se to nakonec podaří a ta nabídka dojde k dohodě, rozjel bych ve Francii trenérskou praxi. Něco mi říká, že bych to měl zkusit. Možná, že budu za půl roku doma, ale budu moci říci – aspoň jsem to zkusil!

„

Nechcu být pověrčivý, ale když o sobě řeknete, že jste nejlepší, tak zítra nevyhrajete a idete z hrušky dule. Na čím vyšší haluzy se cítíte, tým hlubší padáte… Mosíte dělat všechno tak, aby ostatní o vás řekli, že jsem nejlepší!

“

Motto Jaroslava Kotáska

ten pohárek dobrého vína vypijem. Prostě taková pánská jízda. Mám rád naše slovácké písničky. Dokonce máme vydané i cédečko.

Děláme svoju zabíjačku, chodíme koštovat vína, děláme svěcení vína. Nebo s chlapama jedem v krojach přes kopec do Dubňan nebo do Milovic. Sejdeme se tam třeba deset sborů a každý zazpíváme tři čtyři písničky a u tého si dáme vínko. To sú takové ty momenty, které ťa maximálně nabijů a u kterých sa pořádně odreaguješ,“ zasní se náš hostitel a já obdivuji, jak se zde na Slovácku udržují tradice. „My žádné tradice nedodržujeme, my tu tak žijeme,“ opravuje mne Jaromír Kotásek a dolévá mi sklenku, snad abych taky zakusil tu pravou chuť moravského Slovácka.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

119

TRÉNINKOVÉ STŘEDISKO BOŠOVICE Ing. Václav Luka – šampión rovinových trenérů 2010, 2011 a 2012

Kontakt: Ing. Václav Luka mladší tel.: +420 608 958 833 e-mail: luka@lukaracing.cz

www.lukaracing.cz

Re sys spira tém čn í

Svalový aparát

ita tal Vi akce &

Re & zd produkc raví e hříb at

ko Vý Zámečnická 411, 288 02 Nymburk, tel.: 325 513 822, fax: 325 513 365 email: vetoquinol@vetoquinol.cz www.vetoquinol.cz

t

Vétoquinol s.r.o.

ará

Výkon ve jménu vášně!

Nerv

ap vý bo hy by Po klou &

EQUISTRO®

Kůže, srst & kopyta

n& ele nasa ktr zen oly í ty

míny Vita rály ine &m

UCELENÁ ŘADA DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO ZDRAVÍ KONÍ

cí sy a v í ž Za ra & ját

ový

stém

systé

m

PartneĹ&#x2122;i