GALOPP REPORTER 06/2013

115 Kč | ROČNÍK 4./2

06/2013 | DOSTIHOVÝ MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

OSTROVNÍ PŘEKÁŽKOVÉ LAHŮDKY Kdo vyhrál Gold Cupy

FRANTIŠEK VÍTEK Legenda českých dostihů

ČESKÉ DERBY 2013

EDITORIAL

GALOPP REPORTER Dostihový čtvrtletník Galopp Reporter vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o.

GR je evidován pod číslem MK ČR 19578 Adresa redakce: Stanislava Maliny č.464, 397 01 Písek e-mail: redakce@galopp-reporter.cz Telefon: +420 382 200 211 Fax: +420 382 200 210 Šéfredaktor: Ing. Petr Malík Redakce: Jiří Klokočka Jan Němec Jaroslav Fabris Ondřej Blahník Fotografové: Petr Lusk Martin Haleš Martin Kozák Zenon Kisza Vladimír Homola Grafická úprava a sazba: MgA. David Mikeš (PILOT design studio) www.galopp-reporter.cz

115 Kč | ročník 4./2

Informace publikované v každém vydání Galopp Reporteru jsou vždy platné k termínům uzávěrek jednotlivých sekcí, avšak od tohoto data mohlo dojít k jejich změně. Děkujeme za pochopení.

06/2013 | dostihový magazín o koních a lidech

115 Kč | ROČNÍK 4./2

06/2013 | DOSTIHOVÝ MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

O DOSTIHOVÝCH SVÁTCÍCH Cheltenham, Wels, Punchestown, Drážďany. To jsou jména závodišť, která jsem v uplynulých týdnech navštívil. Některé při ostře sledovaných svátcích, jiné při běžných dnech. Některé poznatky si přečtete v právě otvíraném druhém čísle GALOPP REPORTERu, jiné zážitky jsou však přenositelné jen velmi obtížně. Jejich společným jmenovatelem je pohoda, s jakou se setkáte na zmiňovaných místech.

Nevzpomínám si, že bych potkal někoho nervózního, nadávajícího, neochotného nebo rozčilujícího se. Většina lidí byla příjemných, i vykázání ze zapovězených míst dokázali přijmout s úsměvem na tváři. Většina věcí nebyla nejmenší problém. Bylo jedno, jestli jste stáli ve frontě na toaletu, nebo jste se snažili odjet ze závodiště. Před dopravou ze závodišť na britských ostrovech skutečně smekám. Nevím, jestli tam projektanti lépe navrhli ulice, nebo mají více dobrovolníků a policistů na důležitých místech, ale v drtivé většině to klapalo jako na drátkách.

Návštěvníci – to je samostatná kapitola. Drtivá většina se jich přichází bavit, zažít příjemný den s přáteli, něco vsadit, něco popít. Zkrátka udělat si perfektní párty. Bavili se i lidé na provinční dráze ve Welsu, stejně jako několik kilometrů za hranicemi v Drážďanech. Domácí zkušenosti? Tu je naštvaný jeden, tu druhý, třetí šlápl čtvrtému na „kuří“ oko, a tak bych mohl pokračovat. Blíží se rovinový vrchol sezony, a tak přicházím s nápadem. Pojďme si dostihy užít. Usmát se na druhého, pochválit jeho oblek, pozvat kamaráda na skleničku, společně si vsadit a přát si úspěch. K tomu se navíc obléknout do gala.

Dostihy jsou sport, zábava, o průmyslovém odvětví můžeme v Česku úspěšně pochybovat. To samé několikrát povýšené platí i v navštívených zemích. Přesto tam vládne pohoda a příjemná atmosféra. Proč by tomu tak nemohlo být i u nás? Běžný život přináší mnoho starostí a trablů, zkusme je na chvíli hodit za hlavu a pojďme se bavit.

Věřím, že se pobavíte i na stránkách našeho časopisu. Tentokrát jsme ho zasvětili rovinovému svátku roku – derby. Jednou z nejvýznamnějších legend českého dostihového sportu je bývalý jezdec a trenér a v současnosti aktivní senior František Vítek. Když ho potkám na dostizích, čiší z něj pohoda a nadhled nad věcí. Možná namítnete, že si to může díky svému postavení dovolit.

Dovolme si to i my ostatní. Třeba i tím se změní náš pohled na současné dny a týdny.

Užívejte krásné dny s úsměvem na tváři, ať vám koně dělají radost, ale na druhou stranu platí, že v každém sportovním klání může vyhrát jen jeden. Kdyby vždy vyhrál ten samý, nebyl by sport fenoménem současnosti, byl by nudný. Nechť je pro vás GALOPP REPORTER nejen zábavou a odreagováním, ale také inspirací! To vše vám přeje

OSTROVNÍ PŘEKÁŽKOVÉ LAHŮDKY Kdo vyhrál Gold Cupy

FRANTIŠEK VÍTEK Legenda českých dostihů

české derby 2013

Petr Malík

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

1

OBSAH

10

18

10 DERBY – PERLA MEZI KLASICKÝMI DOSTIHY

Dostih na 2 400 metrů, jehož vítěz si odnáší věnec s modrou stuhou, má výjimečné postavení mezi pěticí klasických zkoušek.

Už jen se dostat na start je snem pro každého trenéra, jezdce, majitele, chovatele a ošetřovatele. A co teprve vítězství?

Seznamte se s historií a mezinárodními zajímavostmi prestižní zkoušky.

Text: Petr Malík

18 LEGENDA FRANTIŠEK VÍTEK

Stále ho můžeme potkávat na každém významnějším dostihu. Tento nenápadný a skromný pán v placaté čepici je mnohonásobným vítězem všech českých klasických dostihů. Těch z derby má na svém kontě šest, včetně vítězství v klasické trojkoruně!

Zejména mladší účastníci a návštěvníci dostihů možná neví, že tohle bývala česká trenérská hvězda první velikosti.

Text: Jiří Klokočka

54 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE SYSTÉM A ŘÁD

42 VŠECHNY STÁJE TRÉNUJÍ A VYHRÁVAT CHCE KAŽDÝ Do českého turfu vstoupil ve snaze zajistit své potravinářské firmě reklamu. Je fakt,

2 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Rozhovor s trenérem a trojnásobným derby-vítězem Filipem Neubergem, který připravuje své svěřence v malebné krajině pod Ralskem. Například vloni si jeho klisna Merlyp připsala vítězství v Oaks. Tuto sezónu však Neuberg na významnější úspěch zatím ještě čeká.

Text: Jiří Klokočka

62 CHRÁNĚNÁ JMÉNA KONÍ

34 24 HODIN PŘED DERBY Jana Ráji a Jiřího Chaloupky.

Povídání se dvěma předními českými jezdci a posledními vítězi Českého derby za rok 2011 a 2012 nejen o tom, jak prožívají nejvýznamnější rovinový dostih a jak se na něj připravují, ale třeba o tom, jak odpočívají či jakou mají životosprávu.

Text: Jiří Klokočka

že koně hájící barvy jeho stáje Rabbit Trhový Štěpáno na sebe díky svým velmi dobrým výsledkům pozornost strhávají. Přes nedlouhou historii stáje se jezdcům v bílém dresu se zelenobílými rukávy podařilo uspět ve všech našich klasikách. Jediné derby zůstává pro „Rabiťáky“ nepokořeno. Jak do toho letošního mají nazbrojeno a další zajímavosti prozradil zakladatel stáje Ing. Zdeněk Jandejsek, CSc. Text: Jan Němec

Věděli jste, že pojmenovat si vlastního dostihového koně nemusí být zrovna lehký úkol? Na otázku jaká kritéria musíte dodržet, aby jméno vašeho čtyřnohého miláčka bylo řádně zaregistrováno v plemenné knize, odpoví tento článek.

Text: Jiří Klokočka

70 TOMÁŠ JANDA: ČESKÉMU CHOVU VĚŘÍM Na dostizích ho potkáte téměř pravidelně.

Zábava se mu stala postupně zaměstnáním.

Mnozí mu vyčítají, že importy kazí českých chov. Dražbu v Pardubicích vymyslel a vybudoval doslova od nuly, ale ona si

našla pevné místo v českém dostihovém kalendáři, ač tomuto projektu mnozí před několika lety nevěřili.

Text: Ondřej Blahník

80 NEJVĚTŠÍ DOSTIHOVÁ PÁRTY

Na jižním londýnském předměstí se nachází Epsom, lázně, ale také místo konání nejprestižnějšího světového dostihu. První červnovou sobotu se v Epsom Downs konal 234. ročník The Derby stakes, dostihu, který by měl jednou v životě navštívit každý, kdo má rád dostihy.

Text: Petr Malík

OBSAH

62

86

86 OSTROVNÍ PŘEKÁŽKOVÉ LAHŮDKY

Vrcholy ostrovní překážkové sezóny se konají pravidelně s přicházejícím jarem. Na kultovní závodiště do anglického Cheltenhamu a irského Punchestownu se na překážkové festivaly sjíždí desítky tisíc diváků, aby shlédli vrcholy překážkového roku.

Získat zlaté trofeje je snem majitelem vlastnícího kvalitního steeplera.

Text: Petr Malík

96 ŽENA A KŮŇ

Možná budoucí filmová hvězda stála modelem v naší pravidelné rubrice. Studentka mezinárodní konzervatoře a vášnivá koňařka Zuzana Bláhová poodhalila své půvaby a prozradila něco ze svých tužeb a snů.

Text: Jiří Klokočka

112 NAVEED GILL: OTEC ČESKÉHO PÓLA

O pólu jsme dlouhá léta jen slýchávali, ve výjimečných případech jsme ho mohli sledovat v televizi. Pan Naveed Gill se dlouhou dobu věnoval parkúru, až ho přátelé zlákali k pólu. V roce 2008 založil Prague Polo Club a snaží se o popularizaci tohoto zajímavého odvětví v České republice.

Text: Jan Kužel

96

112

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

3

Irsko: Cross country dostihy patří neodmyslitelně k britským překážkovým festivalům. V Punchestownu stejně jako ve Francii a ve východočeských Kolesách koně absolvují několik cvalových skoků ve vodě. V irském krosu je tato překážka zařazena dokonce třikrát.

6 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Velká jarní: 92. kapitolu napsal první díl klasické Trojkoruny – Velká jarní cena. Na těžké půdě sledovali diváci dramatický doběh, ve kterém se prosadil opomíjený valach Talar v sedle s žokejem Jiřím Chaloupkou. Velmi pěkný výkon podal také druhý Mister Westminster. Oba koně patří k favoritům Českého derby.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

7

UDÁLOSTI text: Petr Malík | foto: Petr Lusk, Zenon Kisza

Události, na které se bude vzpomínat 1. Talar vítězem Velké jarní ceny

nejvíce sil a o více než délku porazila Beryasku. Pouze devět klisen se postavilo na start, což byl nejnižší počet od vzniku České republiky v roce 1993. V sedle vítězky si triumf po třech letech zopakoval žokej Tomáš Lukášek.

První díl klasické Trojkoruny nabídl překvapivé rozuzlení, když se prosadil hnědý valach Talar v sedle s Jiřím Chaloupkou. Poprvé od té doby, co Rada Jockey clubu České republiky umožnila valachům starty v klasikách, se neprosadil nikdo z hřebců. Václav Luka si připsal první vítězství v tuzemském klasickém dostihu. O půl hodiny dříve zvítězila jím připravovaná Ley Percy ve slovenské Jarní ceně klisen.

3. Janáček a Minařík v čele šampionátů 2. Jarní cena klisen pro českou odchovankyni Nidara z chovu Jiřího Trávníčka se prosadila v Jarní ceně klisen, první klasice sezóny. Mezi devítkou klisen měla na hluboké půdě

8 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Příjemný je pohled na jezdecké šampionáty v Německu a Španělsku v polovině května. U našich západních sousedů se daří Filipu Minaříkovi, šampionovi z let 2005 a 2011. Za čtyři a půl měsíce nasbíral 24 čárek. Solidních úspěchů dosahuje Minařík také ve Francii, kde často hostuje. Na Pyrenejském poloostrově se daří Václavu Janáčkovi, po pomalejším začátku se rozjel a opět okupuje první příčku šampionátu. Do Česka zavítal Janáček 12. května do Mostu, ale neprosadil se.

UDÁLOSTI

4. Počasí odložilo začátek sezóny O osm dní později než bylo plánováno, začala česká dostihová sezona 2013. O posledním březnovém víkendu zasypal slušovické závodiště sníh, který znemožnil konání premiéry. Kvůli stavu dráhy byla odložena také pražská premiéra, a tak jsme byli svědky nejdelší zimní dostihové přestávky v novodobé historii. Neběhalo se 24 týdnů, tedy 168 dní

5. Bobs Worth triumfoval v Cheltenhamu Osmiletý svěřenec Nickyho Hendersona Bobs Worth nastupoval v roli favorita do nejprestižnějšího ostrovního překážkového dostihu Betfred Cheltenham Gold cupu na 5 300 metrů. Svoji roli splnil a pod Barrym Gerraghtym zvítězil o sedm délek před Sir Des Champsem, který se prosadil o více než měsíc později v The Tote. com Punchestown Gold cupu na 4 900 metrů. V obou dostizích Sir des Champs porazil Long Runa.

7. Dopingový skandál Godolphinu Ve druhé polovině dubna otřásl Anglií největší dopingový skandál v historii. Pozitivně bylo testováno celkem 15 koní ze stáje Godolphinu, které připravoval Mohamed Al Zarooni. Všichni pozitivně testovaní koně na anabolické steroidy mají zakázané starty na šest měsíců a samotný trenér má zákaz výkonu funkce na osm let.

Později bylo zjištěno dalších sedm pozitivních koní z tréninku Al Zarooniho.

8. Nové vedení ČSCHPMDK Druhou březnovou sobotu se konalo v Napajedlech výroční valné shromáždění Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní. Bylo zvoleno nové 12 členné prezidium svazu a prezidentem se stal Jiří Trávníček, majitel DS Pegas a chovatel.

Tímto krokem se obměnila také třetina Rady Jockey clubu České republiky jako dostihové autority. Snahou nového vedení je získat dostihům větší prestiž ve společnosti.

9. Big Shu a Toutancarmont vládnou krosům Na jaře se tradičně koná několik prestižních dostihů cross country na ostrovech, ale také ve Francii. Krosové dostihy se konaly v rámci festivalů v Cheltenhamu a Punchestownu a oba vyhrál osmiletý Big Shu v sedlem B. M. Cashem. Ve Francii ovládl dva díly celoročního Crystal cupu šestiletý valach Toutarnacarmont, který nepoznal porážku v posledních šesti startech. 16. května byla uzávěrka přihlášek do Velké pardubické, mezi přihlášenými najdeme 59 jmen.

10. Black Caviar ukončila kariéru

6. Outsider se prosadil ve Velké národní Grand National je v Česku zcela jistě nejznámějším anglickým překážkovým dostihem díky účasti několika tuzemských koní v tomto klání. 6. dubna napsala další svou kapitolu a z vítězství se radoval 67:1 nabízený Auroras Encore v sedle s jezdcem Maniou. Jedná se o druhého nejpřekvapivějšího vítěze v posledních 45 let. Letošní Velká národní nabídla první pád až na osmé překážce v pořadí, což se nikdy v historii nepodařilo.

V polovině dubna přiletěla zajímavá zpráva od protinožců z Austrálie. Po sérii 25 vítězství ukončila kariéru skvělá sprinterka Black Caviar. Zvítězila ve čtrnácti dostizích Gr. 1 a jediný zahraniční start absolvovala loni v červnu na mítinku Royal Ascot, kde neměla daleko k porážce, ale situaci zvládla. Takto odešla do chovu neporažená, ač se ještě spekulovalo, že bude startovat i za rok.

11. Klusáci zatím neběhají Zatím marně čekají příznivci klusáků na zahájení sezony 2013.

Do poloviny května nebylo zřejmé, kdy se tuzemská sezona rozběhne a na jakém závodišti. Snahou Českého klusáckého spolku je zahájit sezónu ve Velké Chuchli. Český klusácký sport zažívá zřejmě nejhorší chvíle od krize ve třicátých letech 20. století.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

9

Derby Perla mezi klasickými dostihy

10 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

DERBY text: Petr Malík | foto: Martin Haleš, Petr Lusk

Vítěz se zapíše do historie, poražení upadnou v zapomnění. Každý kůň má jeden jediný pokus, jak se zapsat mezi výjimečné, šance na opravu neexistuje. I to dodává jeden a půl míle dlouhému klání punc mimořádnosti. Navíc historie soubojů o modrou stuhu píše už třetí století. The Derby Stakes se v průběhu desetiletí vyvinulo v nejprestižnější a nejdůležitější klasický dostih světa. České derby napíše v neděli 23. června svou 93. kapitolu a pro každého jezdce, trenéra, majitele, chovatele a ošetřovatele motajícího se okolo rovinových koní není více než triumf právě v derby.

V současnosti je slovo derby ve sportovním slovníku spíše synonymem soubojů městských či tradičních rivalů v různých kolektivních sportech a veřejnost zapomněla, odkud vlastně slůvko pochází. „Samozřejmě mě to mrzí, že lidé pod slovem derby už vidí něco jiného než to koňské. Přenesený význam se však natolik vžil, že už skoro

nikdo nechce vidět do hloubky, kde a jak vzniklo,“ připomíná trenér Čestmír Olehla.

Jen naprostá menšina našinců ví, že ve druhé polovině 18. století žili v Anglii lord Derby a významný dostihový činovník sir Bunbury, kteří se rozhodli založit test pro tříleté hřebce a klisny. Nejprve se běhalo na distanci jedné míle, ale po čtyřech ročnících byla prodloužena na míli a půl a tato délka vydržela až do dnešních dní.

Ani jeden z gentlemanů nechtěl v otázce pojmenování dostihu ustoupit, a tak přišla ke slovu stříbrná mince. Ta se přiklonila na stranu lorda Derbyho. Navěky nám zůstane zachováno jméno Sira Bunburyho, neboť jím vlastněný Diomed se stal prvním vítězem Derby, které bylo odběhnuto 4. května 1780.

Postupem času se stal derby-den v Anglii téměř státním svátkem. Nezasedal parlament, v mnoha podnicích a úřadech se nepracovalo, obchody byly uzavřeny. Stati-

síce lidí vyráželi od Epsomu, do lázeňského města vzdáleného 15 mil od Londýna.

Jubilejní dvoustý ročník sledovalo přímo na závodišti tři čtvrtě miliónu diváků, další stamiliony seděly u televizních obrazovek a doslova hltaly každý metr slavného klání.

Znáte další podnik, který přitahuje takovou pozornost?

Není pravidlem odměňovat dostihového koně, zpravidla tou největší poctou je jim potlesk diváků na závodištích. Pokud však kůň vyhraje derby, je dekorován věncem s modrou stuhou. V mnoha stájích můžete najít věnce ještě dlouhé měsíce po dostihu a modré stuhy mají vždy to nejčestnější místo.

Společně s Velkou jarní cenou a St. Legerem tvoří derby tzv. klasickou Trojkorunu.

Vyhrát všechny tři dostihy je mistrovský kousek. V kolébce turfu, Anglii, byla Trojkoruna na spadnutí minulý rok, ale Camelot doběhl v St. Legeru na druhém místě. Čes-

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

11

DERBY

Rakouský derby-vítěz 2011 Noble Champion a žokej Terence Hellier

ká historie zná sedm držitelů Trojkoruny, a to od roku 1946, kdy byl odběhnut první ročník nejdelší klasiky, St. Legeru. Posledním držitelem Trojkoruny byl před čtyřmi lety Age of Jape. Letos už má šanci jedině Talar.

Výjimečnost derby spočívá také v jeho jedinečnosti. Anglický plnokrevník se na jeho start může postavit pouze ve třech letech. Ani ne po roce a čtvrt, co se poprvé objeví na dostihové dráze. Historie zná několik případů, kdy kůň před derby absolvoval pouze jeden nebo dva starty a poté triumfoval v nejprestižnější zkoušce. „Příprava koně do derby, to je o jediném okamžiku, jak říkají Angličané, just in time.

Velká pardubická to je něco jiného, ta je o dlouhodobých plánech,“ ukazuje podstatný rozdíl Čestmír Olehla, který zná velmi dobře oba dostihy.

Vlastní dostih, to je pořádný kvapík.

2 400 metrů uběhnou koně v čase okolo dvou a půl minuty. Během 150 vteřin se rozhoduje o bytí či nebytí. Jeden je oslavován, většina smutní. Pokud do Velké Chuchle dorazíte poprvé právě na derby, z bezprostřední blízkosti sledujete koně pouze dvakrát, krátce po startu a následně v rozhodující bitvě před cílem, kdy je

12 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

tribuna doslova ve varu. Vše ostatní se odehrává desítky až stovky metrů od vás. Než se pořádně rozkoukáte, je hotovo.

Reparát v jedné zemi není možný. Evropský dostihový kalendář nabízí několik možností, že kůň může absolvovat několik derby v různých zemích, ale samozřejmě to nejprestižnější je doma, kde je připravován.

Angličané a Irové mohou absolvovat obě

ostrovní derby, neboť je oddělují v kalendáři čtyři týdny. Čeští koně mnohokrát startují v Praze i v Bratislavě. Letošní rok nabízí dokonce možnost trojboje Praha – Varšava (Bupadešť) – Bratsialava. Jednotlivé souboje o věnec s modrou stuhou se konají po dvou týdnech, což se zvládnout dá, ale zdárně tuto kombinaci zvládnou jen výjimeční jedinci, které můžeme počítat na prstech jedné ruky.

Historie tuzemského nejprestižnějšího dostihu je mnohem chudší. Ve druhé polovině 19. století se začalo běhat derby na území tehdejšího Rakousko-Uherska (jehož Česko bylo součástí) a Velká Chuchle viděla první ročník 22. května 1921. Podle francouzského vzoru bylo pojmenováno Cena Československého Jockey clubu a vítězi se stali Boxerl s Jakubem Vincenzem. Až na jedinou výjimku (rok 1995) se derby běhalo vždy ve Velké Chuchli. Také česká edice dostihu je velkým svátkem dostihového sportu, který láká tisíce diváků. Česká pravidla oblékání nejsou tak striktní jako ta ostrovní, ale také do Velké Chuchle se vyplatí přijít v obleku (V Anglii musí být tmavý), dámy v šatech, s kloboukem na hlavě. Pokud majitel koně startujícího v derby nemá patřičný oblek, je to bráno jako společenské faux pax. Na ostrovech je naprosto nemyslitelné přijít špatně ustrojen. „Shodou okolností jsem se dostal na dostihy poprvé v roce 1976, a to na derby, které vyhrál Sudan. Okamžitě jsem se tak seznámil s hlavní událostí dostihového sportu,“ vzpomíná trenér a bývalý jezdec Ivan Kub. „Od 12 let, co jsem se začal motat okolo dostihů, jsem věděl, co je to derby.

Do Prahy jsem se nemohl vypravit, ale v dostihových zpravodajích nebo v Jezdectví jsem četl o panu Vítkovi, dokázal jsem

DERBY

Kadyny po vítězství v Českém derby 2012 společně s vodičem Kamilem Píchalem, který byl v sedle Českého derby-vítěze 1999 Ray of Lighta

vyjmenovat jednotlivé vítěze od prvopočátků tuzemského dostihu,“ vzpomíná trenér Čestmír Olehla, kterého proslavily spíše triumfy ve Velké pardubické.

Derby není historickým reliktem, magnetizuje všechny. „Je to největší cíl a sen, kterého můžu dosáhnout. Jeho význam jsem začala vnímat někdy v učení a po návratu z Německa je to absolutně nejvíc,“ sděluje Helena Blažková, která jako jezdkyně skončila na druhém místě a v minulém roce sedlala do dostihu Kaptaha. „Je to těžký už se na start dostat, někomu se to povede třeba jednou za život. Když člověk dostane dvouletý koně, tak přemýšlí, že toto by mohl být zrovna ten, se kterým by se to mohlo podařit. Před tříletou sezónou si v zimě říkám, že toto je právě ten pravý, loni to byl Kaptah, letos Feraclos nebo Nyani Tomba,“ doplňuje Blažková.

Zkušení trenéři brzy rozeznají, zda mají šanci si dělat zálusk na start v derby nebo ne. „To se ve stáji pozná, jaký ten kůň bude, zda by na derby mohl mít nebo ne, a tak naděje si člověk nedělá příliš dlouho. Samozřejmě jsou majitelé, kteří dají koně do derby, aby se zviditelnili. Když je kůň šancovej, tak je to taky o štěstí,“ je přesvědčen Ivan Kub, dnes trenér. Jako jezdec absolvoval sedm derby a nejvíc si pamatuje Slovenské, kde byl třetí s podceňovaným Venem. „To byl velký zá-

žitek, v tom ročníku jezdili jezdecké hvězdy Michael Kinane a Andreas Suborics, kteří skončili přede mnou.“ Derby by chtěl mít ve své sbírce i Čestmír Olehla. „Rád bych měl i tuto čárku než půjdu do důchodu, rozhodně je to vzrušující záležitost, ale to musí mít člověk štěstí na majitele, aby mu takového koně pořídil.

Možná budu mít jednou důvěru,“ přemítá Olehla, kterému spadlo do klína vítězství s Tankredem ve Slovenském derby před 10 lety po diskvalifikaci vítězky. Sám vidí svůj handicap v dlouhodobém směřování svých svěřenců. „My jsme překážková stáj a tak na každého koně koukám jako na potenciálního překážkáře.“ Rovinový svátek roku už klepe na dveře, na mnoha místech už se rozebírají šance jednotlivých účastníků. Mnoho lidí v nejbližších dnech neprohodí jako první otázku, jak se máš nebo něco podobného, ale dotaz, kdo vyhraje derby? Co člověk to názor, to osobní sympatie či antipatie. „Ve Velké jarní se mi líbil Talar Vaška Luky, Mister Westminster Josefa Váni, dobrý kůň je Bathyrhon, ale vytrvalost jednotlivých koní ukáže až Velká červnová,“ doplnil k šancím jednotlivých koní Ivan Kub. Máte stejný nebo odlišný názor?

Teď už ovšem rychle do gala, blíží se dostihový svátek roku!

20. Slovenské derby v loňském roce vyhrál německý Maximool v sedle s Rastislavem Juráčkem

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

13

DERBY

Derby v Evropě a ve světě

Slovo „derby“ je v tuzemských končinách obvykle používáno v souvislosti s fotbalem, zejména jedná-li se o utkání pražských rivalů Sparty a Slavie. Když si vezmeme na pomoc encyklopedický slovník a vyhledáme si v něm výraz derby, dostane se nám dvou vysvětlení: – velké koňské dostihy – utkání tradičních, obvyklých, místních soupeřů

14 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

DERBY text: Otakar Nový | foto: Martin Haleš

Derby jako dostih vzniklo na oslavě po prvním ročníku The Oaks Stakes v roce 1779, kde byl nový dostih naplánován, a bylo rozhodnuto, že by měl být pojmenován buď podle hostitele, dvanáctého hraběte z Derby, anebo podle jednoho z jeho hostů Sira Charlese Bunburyho. Podle legendy o pojmenování rozhodlo losování za pomoci mince, avšak je pravděpodobnější, že Sir Bunbury, stevard Jockey Clubu, prostě ustoupil svému hostiteli. První ročník Derby se konal ve čtvrtek 4. května 1780 a zvítězil v něm Diomed, hřebec ve vlastnictví Sira Charlese Bunburyho, který tak získal odměnu 1 065 liber a 15 pencí. První čtyři ročníky se uskutečnily na distanci jedné míle, která byla v roce 1784 změněna na aktuální vzdálenost jedné a půl míle. Lord Derby dosáhl prvního úspěchu ve „svém“ dostihu v roce 1787 díky koni jménem Sir Peter Teazle. Pojmenování „Derby“ se posléze stalo synonymem pro velké dostihy po celém světě a jako takové bylo využito mnohokrát – zde je přehled těch nejslavnějších.

EPSOM DERBY – THE DERBY STAKES (THE BLUE RIBAND OF THE TURF) Závodiště:

Epsom Downs (Epsom, Anglie)

Kategorie:

Group 1

První ročník:

1780

Aktuální sponzor:

Investec (od roku 2009 do roku 2022)

Distance:

1 míle 4 furlongy 10 yardů (2 423 metrů)

Povrch:

tráva

Dráha:

levotočivá

Propozice:

3letí s výjimkou valachů

Váha:

st 0 lb (tj. cca 57,2 kg), úleva: 3 lb 9 (cca 1,4 kg) pro klisny

Dotace:

1 325 000 Ł (2012), 751 407,50 Ł prvnímu

Oficiální název anglického derby je THE DERBY STAKES, všeobecně zkracovaný na The Derby, v mezinárodních souvislostech je označované jako Epsom Derby a podle současného sponzora jako Investec Derby. Jedná se o dostih se statutem Group 1 otevřený pro tříleté plnokrevné hřebce a klisny, který se koná začátkem června na dráze v Epsom Downs poblíž Londýna na vzdálenost jedné míle, čtyř furlogů a deseti yardů, což v kontinentálních mírách činí 2 423 metrů. Je to nejbohatší dostih v Británii a nejprestižnější z pěti tzv. „klasických“ dostihů. Tvoří prostřední část tzv. Trojkoruny, ve které mu předchází 2 000 Guineas a po něm následuje St. Leger. Pokus o její zisk je však v posledních letech spíše výjimkou – jejím jediným poválečným držitelem se stal v roce 1970 Nijinsky a po něm pouze tři koně (Nashwan – 1989, Sea the Stars – 2009 a Camelot – 2012) dokázali vyhrát 2 000 Guineas a Derby, přičemž jen Camelot se postavil na start St. Leger, ve kterém byl o tři čtvrtě délky poražen Enckem.

Derby se zpočátku konalo ve čtvrtek na konci května anebo začátkem června v závislosti na tom, kdy byly Velikonoce. V roce 1838 byl závod přesunut na středu, aby lépe zapadl do jízdních řádů tehdejších železnic, nicméně termín jeho konání byl stále odvozen od Velikonočních svátků. Ve 20. století se závod konal první středu v červnu, a to od roku 1900 do roku 1995 s výjimkou válečných let 1915 – 1918, kdy to bylo v úterý. Také během druhé světové války

od roku 1942 do roku 1945, kdy se konal v sobotu, stejně jako to bylo v poválečných letech 1947 – 1950 a znovu v roce 1953. V roce 1995 se termín změnil z první červnové středy na sobotu a od té doby se všechny ročníky uskutečnily v tento den. Derby se pravidelně koná na dráze v Epsomu, výjimkou byla období obou světových válek, kdy se v letech 1915 až 1918 a 1940 až 1945 Derby uskutečnilo v Newmarketu – tyto ročníky jsou známé jako tzv. „New Derby“.

PRIX DU JOCKEY CLUB (FRANCOUZSKÉ DERBY) Kategorie:

Group 1

Dráha:

Chantilly (Chantilly, Francie)

První ročník:

1836

Distance:

2 100 metrů (1 m 2 ½ f)

Povrch:

tráva

Dráha:

pravotočivá

Propozice:

3letí s výjimkou valachů

Váha:

58 kg (úleva: 1,5 kg pro klisny)

Dotace:

1 500 000 € (vítěz: 857 100)

PRIX DU JOCKEY CLUB, často označované jako Francouzské derby, je dostih kategorie Group 1 pro tříleté hřebce a klisny, který se koná na dráze v Chantilly každý rok na začátku června. Podoba dostihu byla inspirována anglickým Derby a byl pojmenován na počest Jockey Clubu sídlícího v Newmarketu v Anglii. První ročník se uskutečnil v roce 1836 a původně byl vyhrazen pouze pro koně narozené a odchované ve Francii. Distance dostihu byla zpočátku 2 500 metrů, v roce 1843 došlo ke zkrácení na tradičních 2 400 metrů. Během revoluce v roce 1848 se dostih uskutečnil ve Versailles a ročník 1871 byl vzhledem k probíhající francouzsko-pruské válce zrušen. Dostih byl zrušen i v roce 1915 a v následujících třech letech byl nahrazen Prix des Trois Ans, která se v roce 1916 konala v Moulins, o rok později v Chantilly a v roce 1918 v Maisons – Laffitte. První dva ročníky po 1. sv. válce se konaly v Longchamp. Náhradní dostih s názvem Prix de Chantilly se uskutečnil i v roce 1940 a to v Auteuil na distanci 2 600 metrů, Prix du Jockey Club se znovu uskutečnila v letech 1941 a 1942 na závodišti v Longchamp, v letech 1943 a 1944 se na distanci 2 300 metrů uskutečnila na závodišti v Le Tremblay, aby se na další tři roky opět vrátila do Longchamp, přičemž v druhém roce byla otevřena i pro zahraniční účastníky. Současný systém kategorizace dostihů zavedený v roce 1971 Prix du Jockey Club zařadil do nejvyšší kategorie s označením Group 1. Prvním v cizině trénovaným koněm, který francouzské derby dokázal vyhrát, byl v roce 1982 Assert. V roce 2005 byla distance dostihu zkrácena na současných 2 100 metrů.

KENTUCKY DERBY je dostih se statutem Grade 1 pro tříleté plnokrevníky, který se každoročně koná první květnovou sobotu v Louisville v americkém státě Kentucky jako vrchol dvoutýdenního Kentucky Derby Festivalu. Dostih se koná na distanci jedné a čtvrt míle (2 km) na dráze v Churchill Downs. Dostih je

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

15

DERBY

KENTUCKY DERBY (RUN FOR ROSES)

AUSTRALIAN DERBY

Grade 1

Kategorie:

Group 1

Závodiště:

Churchill Downs (Louisville, Kentucky, USA)

Závodiště:

Randwick Racecourse (Sydney, Australia)

První ročník:

1875

První ročník:

1861

Distance:

1 ¼ míle (2 000 metrů)

Distance:

2 400 metrů (1 ½ míle)

Traťový rekord:

1:59,40 (Secretariat 1973)

Povrch:

tráva

Povrch:

písek

Dráha:

pravotočivá

Dráha:

levotočivá

Propozice:

3letí

Propozice:

3letí

Váha:

hřebci a valaši - 56,5 kg, klisny – 54,5 kg

Váha:

řebci a valaši 126 lbs (57,2 kg), klisny 121 lbs h (55 kg)

Dotace:

1 500 000 A$

Dotace:

2 000 000 $ (vítěz: 1 425 000 $)

Kategorie:

ve Spojených státech označovaný jako „Nejzajímavější dvě minuty ve sportu“ s ohledem na to, jak dlouho zhruba trvá, anebo také „Run for the Roses“ podle deky pro vítěze zhotovené z růží. Je to první částí Trojkoruny v USA, ve které ho doplňují Preakness Stakes a Belmont Stakes. Na rozdíl od Preakness a Belmont Stakes, jež se neuskutečnily v letech1891–1893, respektive 1911–1912, se Kentucky Derby uskutečnilo pokaždé od své inaugurace v roce 1875. Účast v Kentucky Derby je v Severní Americe velice prestižní záležitost a obvykle má přednost před všemi ostatními dostihy včetně Preakness Stakes, Belmont Stakes i Breeders‘ Cupu.

V roce 1872 plukovník Meriwether Lewis Clark ml. cestoval do Anglie, kde navštívil Derby, slavný dostih, který se tam koná od roku 1780.

Odtud Clark pokračoval do Paříže, kde v roce 1863 skupina nadšenců vytvořila francouzský Jockey Club a zorganizovala Longchamps, což byl v té době největší dostih ve Francii. Inspirován svými evropskými zážitky po návratu domů do Kentucky Clark založil Louisville Jockey Club, jehož cílem bylo získat prostředky na vybudování kvalitně vybaveného závodiště nedaleko města. Tato dráha se brzy stala známou jako Churchill Downs, když byla označována po Johnovi a Henrym Churchillových, kteří poskytli pozemek pro závodiště. Oficiálně byla dráha pojmenována jako Churchill Downs v roce 1937.

17. května 1875 se před návštěvou odhadovanou na 10 000 lidí uskutečnil první ročník, v němž se v poli patnácti koní prosadil hřebec Aristides odjetý Oliverem Lewisem, pozdějšího člena Síně slávy Ansela Williamsona. První ročníky Kentucky Derby byly odběhnuty na distanci jedné a půl míle (2 400 metrů) stejně jako vzor v Epsomu.

V roce 1896 byla délka dostihu zkrácena na současných 1 a čtvrt míle (2 000 m).

Derby je často označováno jako „The Run for the Roses“ podle deky zhotovené z 564 rudých růží, kterou je dekorován vítěz. Tato tradice vznikla v roce 1883, kdy newyorkský prominent E. Berry Wall daroval růže dámám na post-derby párty, kterou navštívil zakladatel a ředitel Churchill Downs plk M. Lewis Clark. Toto gesto přivedlo Clarka k myšlence, udělat z růže oficiální symbol Kentucky derby. Nicméně nebylo to dříve než v roce 1896, kdy bylo doloženo, že vítěz je dekorován růžemi. Věnec a trofej pro vítěze jsou věnovány Guvernérem státu Kentucky.

AUSTRALSKÉ DERBY je dostih kategorie Group 1, který se koná každoročně v dubnu na závodišti Randwick v australském Sydney. Je určen pro tříleté koně, v letech 1932 – 1956 se jej nesměli účastnit valaši.

16 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Inaugurační ročník se konal v roce 1861 jako AJC Randwick derby Stakes a vítězem se stal Kyogle, vnuk Touchstona, který byl čtyřnásobným šampionem plemeníků ve Velké Británii a Irsku. V roce 1865 byl název dostihu změněn na AJC Australia Derby Stakes, poté od roku 1873 do 1993 se nazýval AJC Derby, přičemž tento název je používán dodnes, ačkoli od roku 1994 zní oficiální název dostihu AJC Australian Derby.

Původně se dostih konal na distanci 1 ½ míle, která byla v roce 1972 změněna na 2 400 m (= 11,93 furlongu), aby odpovídala metrickému systému. V roce 1978 se dostih nekonal, neboť na základě reorganizace došlo od roku 1979 ke změně termínu z jarního na podzimní.

Dostih pořádaný na distanci 2 400 metrů na pravotočivé travnaté dráze vyhrála řada velikánů australského turfu jako například Phar Lap, Tulloch a Kingston Town.

Oficiální záznamy ukazují, že v roce 1928 vyhrál derby Prince Humphrey, ale tento kůň se dostihu nezúčastnil. Byl to kůň pojmenovaný Cragsman, po stejném hřebci, ale z jiné matky. Tato záměna vyšla najevo, když Dick Tate z Toowoomba viděl obrázek vítěze Derby a byl si vědom, že Prince Humphrey měl jiné znaky a měl i fotografie, které to dokazovaly.

TOKYO YŪSHUN (JAPONSKÉ DERBY) Kategorie:

Grade 1

Závodiště:

Tokyo Racecourse (Fuchü, Tokyo, Japonsko)

První ročník:

1932

Distance:

2 400 metrů

Povrch:

tráva

Dráha:

levotočivá

Propozice:

3letí hřebci a klisny

Váha:

hřebci – 57 kg, klisny – 55 kg

Dotace:

286 000 000 ¥

TOKIO YŪSHUN, označovaný jako Japonské derby, je dostih kategorie Grade 1 pro tříleté plnokrevné hřebce a klisny na distanci 2 400 m pořádaný na Tokijském závodišti na konci května nebo začátkem června. První ročník se uskutečnil v roce 1932 a jedná se o japonský ekvivalent anglického Epsom derby. Je druhou částí japonské Trojkoruny, kde mu předchází Satsuki Sho (japonský ekvivalent anglických 2 000 Guineas) v druhé polovině dubna a ná-

DERBY

sleduje Kikuka Sho (japonský ekvivalent anglických St Leger Stakes) na konci října.

Od roku 2010 je Tokyo Yūshun, spolu s několika dalšími dostihy JRA japonské domácí kategorie Grade 1, včetně dalších klasik jako Satsuki Sho a Kikuka Sho, otevřen mezinárodní konkurenci kvůli zařazení Japonska do International Federation of Horseracing Authorities‘ ICS Part I category, v níž jsou všechny klasifikované black type dostihy v termínové listině JRA otevřeny mezinárodní konkurenci. Tyto dostihy byly před rokem 2010 omezeny pouze na koně v japonském tréninku, před rokem 2001 byly omezeny dokonce pouze na koně japonského chovu, avšak tato překážka byla postupně uvolňována. Současná pravidla povolují účast nanejvýš 7 koní neodchovaných a netrénovaných v Japonsku.

Satsuki Sho (japonské 2 000 Guineas), Aoba Sho a Principal Stakes jsou oficiálními trialy na Japonské derby. Umístí-li se kůň v těchto třech dostizích na určených pozicích, má zajištěno místo na startovní listině derby bez ohledu na získané dotace. The Kyoto Shimbun Hai je oficiálně považován za jeden z trialů, i když za normálních okolností nezajišťuje start v derby. NHK Mile Cup není oficiálním trialem, avšak získal důležitost, když koně jako Tanino Gimlet, King Kamehameha a Deep Sky vyhráli (nebo v něm startovali) před svým vítězstvím v derby.

UAE DERBY Kategorie:

Group 2

Závodiště:

Meydan Racecourse (Dubai, United Arab Emirates)

První ročník:

2 000

Distance:

1 900 metrů (1 a 3/16 míle)

Povrch:

Tapeta

Dráha:

Levotočivá

Propozice:

3letí ze severní polokoule a čtyřletí z jižní polokoule

Váha:

sev. p. – 54,5 kg, již. p. – 59,5 kg (úleva pro klisny – 2 kg)

Dotace:

2 000 000 $

UAE Derby je dostih kategorie Group 2 pro tříleté plnokrevníky na distanci 1 900 m (cca 9,5 furlongu) na povrchu tapeta pořádaný každý rok poslední březnovou sobotu v rámci Dubai World Cup Night na závodišti Meydan v Dubaji (SAE).

První ročník se uskutečnil v roce 2000 a statusu Group 2 dosáhl o dva roky později. Původní distance 1 800 metrů byla v roce 2002 prodloužena na 2 000 metrů, poté v roce 2004 zkrácena zpět na 1 800 metrů, aby v roce 2010 byla opět mírně prodloužena, tentokráte na 1 900 metrů. UAE Derby je v současné době dotováno 2 000 000 $.

Rekord dostihu drží vítěz jeho druhého ročníku (na distanci 1 800 metrů) Express Tour, který cílem proběhl v čase 1:47,04. Nejúspěšnějším majitelem je domácí stáj Godolphin, jejíž zástupci dokázali zvítězit sedmkrát, přičemž všechny připravil nejúspěšnější trenér historie dostihu Saeed bin Suroor. O pozici nejúspěšnějšího jezdce se s dvěma triumfy dělí Frankie Dettori a Weichong Marwing.

ČESKÉ DERBY Dráha:

Conseq Park (Velká Chuchle, Praha)

Kategorie:

Graded 3

První ročník:

1921

Distance:

2 400 metrů

Povrch:

tráva

Dráha:

pravotočivá

Propozice:

3letí

Váha:

58 kg (úleva pro klisny 1,5 kg)

Dotace:

2 500 000 Kč

České derby je dostih pro tříleté koně na distanci 2 400 m, který se koná zpravidla koncem června na dostihovém závodišti v Praze – Velké Chuchli (letošní ročník se uskuteční 23. června).

Krátce po vzniku samostatného Československa byl začátkem roku 1919 založen i Československý Jockey Club, který se začal zabývat otázkami obnovy válkou značně zdecimovaného domácího chovu a dostihového provozu. Již v květnu 1920 se poprvé otevřelo závodiště ve Velké Chuchli a zatímco první sezóna byla více méně experimentální, pro druhou Jockey Club připravil pevný kalendář, jehož vrcholem mělo být derby. Slavnostní okamžik nastal 22. května 1921 a podle francouzského vzoru bylo nazváno Cena Československého Jockey Clubu. Favority v poli sedmi koní byli samozřejmě zahraniční koně – maďarský Androclus a rakouští hřebci Boxerl a Pirók, přičemž prvním českým derby vítězem se nakonec stal právě Boxerl s rakouským jezdcem Jakobem Vinzenzem. Celková dotace dostihu činila 45 000 Kčs, z toho pro vítěze 30 000 Kčs.

DERBY U SOUSEDŮ Z derby dostihů v sousedních zemích se vymyká to německé, které je v klasifikačním systému zařazeno se statutem Gr. 1 a svou dotací 500 000 eur patří k největším evropským dostihům, tradicí se mu může rovnat derby rakouské (první ročník německého derby se uskutečnil v roce 1869, první ročník toho rakouského dokonce o rok dříve), to však významem zapadá mezi ostatní derby dostihy středoevropského regionu.

Německo – Hamburg – Horner Rennbahn (7. července 2013) 144. Deutsches Derby – Group 1 3 l. hř. + kl., 58 kg, 2 400 metrů, 500 000 € (vítěz: 300 000) Polsko – Varšava – Tor Służewiec (7. července 2013) Nagroda Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej – G1 POL (kat. A) 3 l. hř a kl., 2 400 metrů, 175 000 Zl (vítěz: 100 000 Zl) Rakousko – Ebreichsdorf – Magna Racino (30. června 2013) 145. Österreichisches Galopper – Derby – Grade II (AUT) 3 l. hř. a kl., 2 200 metrů, váha 58 kg, 60 000 € (vítěz 30 000) Slovensko – 21. července 2013 21. Slovenské derby – Gd–3 3 l. hř a kl., 2 400 metrů, váha 58 kg, 60 000 € (vítěz 30 000)

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

17

Legenda František Vítek

Měl jsem tu čest se s ním seznámit na tribuně chuchelského dostihového závodiště, které stále navštěvuje a málokterý dostih si nechá ujít. Letos oslaví pětasedmdesáté narozeniny a mnoho návštěvníků dostihů možná neví, že tento nenápadný pán patří k nejvýraznějším legendám českého turfu. Jako jezdec dvakrát vyhrál Velkou pardubickou a sedmkrát se stal šampiónem jezdců steeplechase. Od devětašedesátého roku působil jako trenér a kromě vítězství v nejvýznamnějších dostizích získal vítězství ve všech klasikách – a ve všech vícekrát! Stále z něho vyzařuje entuziasmus, pozitivní energie a veliký klid. Je velice skromný, vtipný a skvělý vypravěč. Takový je FRANTIŠEK VÍTEK.

18 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk, Filip Breibisch, archiv Františka Vítka

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

19

ROZHOVOR

Havran v Ceně MNV Lysá nad Labem (1964)

Jak, kdy a kde jste začínal s koňmi?

V Puchlovicích u Hradec Králové jsme měli hospodářství a měli jsme i tažné koně. Takže od malička jsem se kolem nich motal. A zřejmě bych zůstal doma a věnoval se „kolchozničení“, protože rodiče měli pole do patnácti hektarů.

Tudíž ještě nebyli kulaci a nesměli nikoho zaměstnávat a všechno museli zastat sami. A tak jsem musel z domu. Naštěstí jistý pan Synek, který kdysi sloužil u vládního vojska a byl přítelem mého strýce, mi tehdy doporučil, abych se šel učit do Kladrub. Dokonce jsme se tam byli s otcem podívat. Avšak asi čtrnáct dní nato přišel pan Synek s tím, že pro mne bude lepší učiliště ve Velké Chuchli v Praze.

To tehdy bylo krátce otevřené, a tak jsem tam v roce 1953 nastoupil.

Jaké tu dobu vzpomínáte?

To víte, byli jsme mladí a vyjukaní. Tehdy jsme bydleli v internátu v Trnové, což je kousek od Jíloviště směrem na Příbram. Bylo nás veliké hejno. Tak padesát dětí, někteří kluci museli dokonce bydlet dole v botárně, protože jsme se tam sotva vešli.

Brzy ráno jsme odjížděli do Chuchle, abychom tam byli na šestou. Po práci, kolem jedenácté dopoledne, jsme se vraceli zpátky do Trnové na oběd. Poté zase zpátky do školy, a když si

20 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

vezmete, že z Jíloviště to byly dva kilometry na internát, tak jsme měli pohybu až až.

Dnes je v Chuchelském učilišti převaha děvčat a vy jste mluvil pouze o chlapcích. Měli jste ve škole i děvčata?

Ano, ale chodily s námi jenom čtyři holky!

Vzpomínám si, že jedna byla z Písku, druhá z Třeboně a jedna z Vysokého Mýta. Na tu čtvrtou si bohužel nevzpomínám. Ale vím, že ani jedna u toho nezůstala. Po půl roce nastoupila Míla Hermansdorferová (M. H. se stala se první ženou, které se podařilo zvítězit v Československém derby, na ryzákovi jménem Crapom v roce 1972 – pozn. red.).

Myslím, že přišla někdy po Vánocích.

Kam jste směřoval po škole?

Ještě o prázdninách po posledním ročníku jsme tři kluci jeli na střední veterinu do Kroměříže. Byli jsme ale mladí, naivní a blbí jak vantroky, takže nás všechny vyhodili a ani se s námi nebavili. My jsme ale byli rádi, že máme školu za sebou. A já se těšil ke koním.

Tehdy byly všechny koňské podniky pod státním závodištěm Praha a já jsem byl přidělen s nějakým Mirkem Janáčkem k panu trenérovi Truhlářovi do Velké Chuchle. To byl ten, který byl v Liverpoolu s Rudolfem Poplerem

(kapitán Rudolf Popler se v roce 1931 zúčastnil Velké liverpoolské, kterou však ve druhém kole vzdal – pozn. red.).

Pan Truhlář byl velmi hodný pán, který dával učedníkům šanci, takže jsme měli dost možností se svézt.

Z Velké Chuchle jsem odešel někdy v šedesátém roce a nastoupil do Semenářského státního statku Svobodné Dvory u Hradce Králové, které mělo pod sebou Lysou nad Labem. Tam jsem strávil dva roky, po kterých jsme byli propuštěni, a díky jednomu mému kamarádovi jsem sehnal místo v JZD Hlavice, jehož předseda pan Hvízdal byl veliký fanda do koní.

Pro ně jsem pracoval vlastně až do doby, než jsem šel do soukroma.

Byl jste úspěšný žokej. Dvakrát jste vyhrál VP. Je veliký rozdíl mezi ježděním tehdy a dnes?

Určitě veliký. Vždyť si všimněte, na jak krátkých píglech (třemenech) dneska ti kluci jezdí. Nejen na rovinách, ale i na překážkách.

Jinak se sedí v sedlech, která jsou také jiná než tehdy. Nakonec tenkrát byly skoky mnohem těžší. Naštěstí překážkové dostihy prodělaly veliký posun ke zvýšení bezpečnosti. Dříve to opravdu někdy býval dost masakr.

ROZHOVOR

Na kterou etapu svého profesního života nejraději vzpomínáte a na kterou byste nejraději zapomněl?

Pamatuji období, kdy jsme nemohli dlouho vyhrát Velkou pardubickou. Rusáci nás dost válcovali a tak se vybralo dvanáct dobrých jedničkových koní jako Havran nebo Koran. Ti se soustředili na jízdárně v Poděbradech, kde se přes zimu „naskákali“. Potom se přestěhovali sem do Lysé nad Labem, kde pokračoval soustředěný trénink. Z toho se vytvořil základ pro Velkou pardubickou. Nakonec z toho bylo moje první vítězství ve Velké pardubické s Koranem v třiašedesátém roce. Asi šest let před tím vyhrávali pardubickou jen Rusové.

A asi moje nejhorší profesní období bylo o rok později, kdy jsem jezdil Bitčana. To moc byl dobrý kůň, který měl už nějaké vyhrané dostihy. Já s ním nastoupil do dostihu a tenhle koník nebyl úplně v pořádku. Znáte to, majitel tlačí, trenér tlačí. Byl to tehdy takový lehčí steeplechase před Velkou pardubickou. Já jsem s tímto koněm upadl, ale ještě těsně před tím do mne narazil jeden Rumun a vyhodil mi rameno.

Tím pro mne byla Velká ztracená, co však bylo horší, že si těsně před Velkou pardubickou v Ceně Volhy na velké vodě zlomil Koran nohu.

Místo mě jej tehdy jel František Venhoda.

Já měl rameno v čudu, Bitčan zchromnul a Koran byl po smrti. To ale nebylo všem smůlám konec, neboť ještě tutéž sezónu jsem přišel o dalšího koně, o Havrana. Stalo se to sice

rovněž pod jiným jezdcem, nic to však nemění na faktu, že tato sezóna byla nejnešťastnější v mém životě.

Jak vypadaly dostihy tehdy, když se konaly mezinárodní mítinky?

Tenkrát byly dostihy třeba pětidenní. Vybrala se ekipa koní i lidí. Běhalo se ve středu a v neděli. Naše ekipa čítala kolem šestnácti koní. Když si vezmete, že se tam sešlo několik takovýchto ekip pomalu ze všech spřátelených zemí socialistického bloku, tak těch pět dní bylo akorát, aby se to stihlo. Když jsme cestovali autem, bývalo to kolikrát pěkné dobrodružství. Do Moskvy se jelo přes Varšavu a jen do hlavního města Polska se několikrát auto spravovalo. Ve Varšavě jsme přespali a pokračovalo se až do Moskvy. A opět se neustále spravovalo (smích). S koňmi se cestovalo lépe vlakem. Sice to bylo poněkud zdlouhavé, zato pro koně o mnoho šetrnější.

V roce 1969 jste získal trenérskou licenci.

Mohl byste srovnat práci trenéra dostihových koní tehdy a nyní?

Dneska jsou trenéři pod nesrovnatelně větším tlakem než kdysi. Důležitým faktorem je skutečnost, že většina z nich pracuje jako soukromí podnikatelé. Nemají tolik peněz na to, aby mohli zaměstnávat odpovídající počet zaměstnanců.

Třeba jednoho člověka na tři koně. Pamatuji na dobu, kdy jsem byl například v Poděbradech a měl jsem jako jediný na starost tři koně! A to ještě proto, že jsem se o Donceho, kterého jsem velmi miloval, chtěl starat sám. Jinak tam byli dva lidi na tři koně. Dneska si takový luxus může dovolit málokdo. Dokonce se domnívám, že nikdo.

Oproti minulosti mají dnešní trenéři, ale i chovatelé možnost využívat výdobytků moderní vědy jako například rozbory krmení a speciální krmné směsi, vitamíny a výživové doplňky.

Já osobně jsem začal spolupracovat s doktory Lískou a Krupilem. Rovněž s brněnskou veterinou. Konkrétně s doktorem Hanákem. Ten se později obklopil všemi kluky, co trénovali koně.

A tak s ním začali spolupracovat Česťa Olehla, Jirka Janda, Dvořák, Franta Horák i náš Roman.

Jak taková spolupráce vypadala v praxi?

Odebírala se krev, měřilo se EKG a dělala se celá řada testů, jejichž výsledky pomáhaly ke stanovování tréninkové zátěže a tréninkových metod.

Za svou trenérskou kariéru jste dosáhl úspěchů, o kterých by se mohlo většině současných trenérů jen zdát. Můžete prozradit „recept“ na takový úspěch?

Moje začátky vůbec nebyly lehké. Začínal jsem s osmi zcela průměrnými koňmi, ale

v družstvu, o kterém jsem už mluvil, jsme měli veškerou podporu, neboť předseda byl koním příznivě nakloněn. Byl to také dobrý manažer a v začátku nám hodně pomohl.

Myslím, že jsem měl hlavně veliké štěstí na dobré lidi, s kterými jsem spolupracoval.

Koran ve Velké pardubické (1963) v popředí ošetřovatel Jiří Odstrčil

Vy jste trénoval hlavně koně pocházející z hřebčína Napajedla. Pamatujete si na začátek této spolupráce?

V šedesátém devátém roce skončil trenér Čechura a já jsem převzal několik jeho koní, které trénoval pro Napajedla. Byli ještě napsáni na něj, ale připravoval jsem je já. V tomtéž roce na podzim jsem dostal trenérskou licenci a mohl jsem začít trénovat naplno a na své triko.

S těmito několika koňmi jsme dokončili sezónu a hned následující sezónu jsem měl koně od různých majitelů včetně Napajedel.

Na podzim jsem dostal dva napajedelské ročky, nějakého Jašmaka a Linii. Hřebeček byl dýchavičný a kobylka strmá. Byli to takoví horší koníci, ale byli z Napajedel! Mezitím jsem změnil zaměstnavatele, jak jsem již řekl, a v roce sedmdesát tři si JZD Hlavice vzalo do pronájmu z Napajedel dva koně a za rok další dva. Tato spolupráce se začala stále více rozvíjet a prohlubovat, až jsme měli kolem dvacítky napajedelských koní.

Koran na Taxisu v pozadí rumunský Fulger

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

21

ROZHOVOR

Vzpomenete si na svého prvního napajedelského vítěze?

Samozřejmě. Byla to v roce sedmdesát čtyři Flexareta, která zvítězila v Jarní ceně klisen.

(V následujících dvou letech získal František Vítek další dvě vítězství v tomto klasickém dostihu. Celkem jich získal sedm, z toho tři s napajedelskými svěřenci – pozn. red.)

Kterého svého vítězství si nejvíce ceníte?

Asi všech derby vítězství. Je to přece jenom nejprestižnější dostih. Mimo jiné ze všech šesti titulů patřily čtyři napajedelským koním. Byli to Valdaj, Latina, Lancelot a Lykeion. Nesmím ale zapomenout ani na naprosto výjimečnou Arvu, která sice patřila plemenářskému podniku Topolčianky, ale byla to vítězka klasické trojkoruny. Pro zajímavost tahle kobyla tehdy stála 508 tisíc korun!

Když už jste zmínil Arvu, rád bych se zeptal, jak bylo možné, že ji tehdy v roce 1988 jel anglický žokej? Ředitel bratislavského závodiště doktor Šurda, který pocházel z Topolčianek, měl vlivné konexe a vše zařídil. Prostě to nějak šlo.

Který z vašich koní vám nejvíce uvízl v srdci?

Tak jednoznačně to byl Donce. To byla opravdu srdeční záležitost.

Koňařina je krásný, ale těžký chlebíček, zejména pak trénování koní. Kdybyste měl tu moc vrátit čas, vydal byste se jinou cestou?

Asi jo. Nebo spíše – určitě ano. Není to lehký život. Víte, když se tomu chce člověk věnovat a něco dokázat, musí tomu hodně obětovat.

Jak byste zhodnotil současnou úroveň českého potažmo evropského turfu?

Problém je, že výše dotací na dostihy naprosto neodpovídají cenám koním a nákladům na provoz. Škoda, že zde nefungují sázky tak, jako ve světě, kde je právě sázkový průmysl nejvýznamnějším zdrojem financí pro dostihový sport.

Vy si nenecháte ujít většinu dostihů u nás.

Sázíte?

Ne, nesázím, já jsem na to úplně blbej (smích).

Ale vloni jsem si vsadil. Olinka – manželka mého syna Pavla mne požádala, abych za ni vsadil na Orphee des Blins. Pětistovku. Tak jsem se nechal zviklat a vsadil si na ni také.

Stovku. A ono to vyšlo!

Jak vzpomínáte na Vlastimila Smolíka a kde se poprvé vaše cesty protnuly?

Vlasta byl podstatně mladší než já a tehdy byl ve Velké Chuchli u trenéra s maďarskými

22 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

kořeny Fera Pucka, pak přešel k Radovi. A když skončil u Rady, přešel k Havelkovi. Pak jsem měl docela dobré koně a od půlky sezóny začal Vlasta pomalu jezdit pro mě. Později ho Havelka uvolnil a Vlasta se stal mým dvorním rajťákem.

Byl to velmi pracovitý kluk, stejně jako v generaci před ním to byli Havelka – Šach. Havelka měl hlavu a Šach ruce, tak tomu bylo podobně i ve Smolíkově generaci.

Minařík měl hlavu a Smolík ruce. Ale znovu říkám, že to byl opravdu velmi pracovitý člověk, který to uměl nejen s koňmi, ale také s lidmi, které uměl dostat na svou stranu. Na Vlastu velmi rád vzpomínám.

Jak pohlížíte na úroveň dnešních jezdců?

Tak předně je málo šikovných pracovních jezdců. Ale jinak jsem docela mile překvapen, co se vyvrbilo dobrých jezdců. Například

Vašek Janáček, Zatloukal, Šafář. Předtím ještě kluci Koplíkovi. Teď i ti mladí jezdci jsou docela nadějní. Já to vidím docela pozitivně.

A co trenéři?

Jednou stranou mají trenéři možnost pracovat s koňmi, o jakých se nám mohlo jen zdát.

Druhou stranou jim však není co závidět. Spolupracovat s některými majiteli a vyjít s nimi je někdy dost těžké a vyžaduje to velikou dávku trpělivosti a sebezapření.

Je veliký rozdíl mezi trenérskou prací tehdy a dnes?

Mnoho trenérů mělo a má možnost sbírat zkušenosti v dostihově vyspělých zemích. To za mne samozřejmě možné nebylo. Někdy to ale nemusí být ideální v tom smyslu, že venku je přece jenom jiná úroveň koní a tudíž to umož-

FRANTIŠEK VÍTEK Narodil se 17. září v roce 1938. Pochází z Puchlovic u Hradce Králové. Po ukončení základní školní docházky odešel do Velké Chuchle, kde se vyučil u trenéra Karla Truhláře.

velké úspěchy jako trenér především v rovinových dostizích. Celkem sedmnáctkrát se stal šampionem rovinových trenérů, což je rekord v historii našeho turfu.

Svůj první dostih odjezdil 30. 5. 1954, když v Ceně jezdčíků, handicapu IV. kategorie na 1 600 metrů, v sedle Sibiřana skončil v poli poražených až na osmém místě.

Šestkrát jeho svěřenci vyhráli Derby, byli to Valdaj, Latina, Arva, Lancelot, Lykeion a Regulus. Vyjmenování dalších vítězů velkých dostihů by zabralo mnoho řádků, za všechny jmenujme jen některé – Flexareta, Nikolas, Latén, Victoria Regia, Kleon, Lévi, Nikos, Meander, Sparta, v posledních letech například Gay Devil nebo Hyphen.

Prvního vítězství dosáhl téhož roku koncem srpna, když s klisnou Burma vyhrál dostih jezdčíků.

Překážkové dostihy začal jezdit od roku 1957. První vítězství získal 23. 6. na dráze v Lysé nad Labem. S klisnou Carmen vyhráli steeplechase na 3 200 metrů.

V Pardubicích poprvé zvítězil v srpnu roku 1961 s polokrevným běloušem Opálem. Již o dva roky později v sedle Korana získal prvenství ve Velké pardubické a stejný úspěch si zopakoval také v roce 1965 s klisnou Mocná.

Ve Velké pardubické startoval celkem šestkrát, dvakrát zvítězil a čtyřikrát dostih nedokončil (s Japanem, dvakrát s Libanem a naposledy v roce 1972 s Cranem).

Kromě výše jmenovaných sklízel také velké úspěchy v sedlech výborných překážkářů Havrana, Bytčana, Larexe a dalších.

Jako jezdec získal 2 vítězství v rovinových dostizích a 73 v překážkových. Celkem osmkrát byl šampionem ve steeplechase.

Koncem šedesátých let převzal po Václavovi Čechurovi trenérský úsek v Lysé nad Labem. Zde slavil

Sedmnáctkrát byl šampiónem trenérů v rovinových dostizích.

Ve spolupráci s JZD Mír Všelibice, Hřebčínem Napajedla a žokejem Vlastimilem Smolíkem dosáhl František Vítek jako trenér výborných výsledků ve významných rovinových dostizích.

Na překážkách byli úspěšní v prvních letech Japan, Liban, Cran, později Marquis a Aral.

Na mezinárodních mítincích se vítězně dokázali prosadit Latina, Nikolas a Kleon, řada dalších pak v mezinárodních dostizích v Bratislavě.

V jeho díle úspěšně pokračují i oba synové, MVDr. Roman Vítek a Pavel Vítek.

Druhý jmenovaný působí již několik let v Puchlovicích, rodišti svého otce.

František Vítek žije ve Dvorcích u Lysé nad Labem, nedaleko závodiště.

Zdroj: www.pardubice-racecourse.cz

ROZHOVOR

TABULKA ÚSPĚŠNOSTI

Derby vítězové

Trenérské úspěchy Jezdecké úspěchy Klasiky

Jedničky

Valdaj

1979

József Vas

Latina

1980

Vlastimil Smolík

Arva (vítězka klasické trojkoruny)

1988

William Lord

Vítěz velké pardubické v letech 1963 (Koran) a 1965 (Mocná)

7 vítězství v Jarní ceně klisen

5 vítězství ve Velké červnové cen

Osmkrát vítěz v šampionátu překážkových jezdců

Lancelot

1989

Vlastimil Smolík

3 vítězství ve Velké jarní ceně

5 vítězství ve Velké ceně Prahy

Lykeion

1991

Vlastimil Smolík

3 vítězství ve Velké ceně Čs. turfu

Regulus

1995

Libor Šindar

6 vítězství v Československém derby 9 vítězství v Oaks 7 vítězství v St. Leger

5 vítězství v Ceně prezidenta Mnoho dalších vítězství v dostizích nižších kategorií

Hlavním stájovým žokejem Františka Vítka byl rovněž legendární Vlastimil Smolík, který byl nejúspěšnějším jezdcem československé historie (15x rovinový šampión, 659 vyhraných dostihů).

Sedmnáctkrát vítěz v šampionátu rovinových trenérů

ňuje trenérům uplatňovat například tvrdší metody trénování, což při aplikaci v našich podmínkách může působit kontraproduktivně.

Diplomaticky se dá říci, že koně končí se svou sportovní kariérou dříve, než by museli.

Co váš rodinný život. Vy jste byla celá rodina koňácká. Takže naprostá harmonie, shoda, idyla?

Moje paní má také chuchelské učiliště. Pak

si udělala ještě střední zemědělskou školu v Jindřichově Hradci. U koní pak nepracovala, ale zázemí a domov vždycky udělala.

I moji rodiče mi fandili a na své syny jsem velmi hrdý. Opravdu si nemohu na svou rodinu jakkoli stěžovat.

Kdy jste s trénováním nadobro skončil?

V roce 2006 a měl jsem skončit tak o tři roky

dříve. Poslední roky nebyly dobré. Neměl jsem lidi, neměl jsem rajťáka. Doktor Charvát mi dával dobré koně, ale řekl jsem mu, že se mi nechce trénovat koně za tři milióny, a pak aby se na tom kdosi jen tak drndal. Nakonec mi dal takovou docela dobrou kobylku. Never Blue se jmenovala a byla to taková trochu smolná kobylka, s kterou jsme toho už moc nepředvedli. Takže by se opravdu vůbec nic nestalo, kdybych to zabalil o ty tři roky dříve.

Přestože byste si mohl užívat důchod, pracujete na plný úvazek pro své syny. Baví vás to, a co přesně děláte?

Pavlovi pomáhám s dopravou koní. On pracuje pro francouzské trenéry a připravuje jim zde koně. Já když mohu, tak mu zajišťuji dopravu do Francie. Někdy ještě provedeme transport přímo ve Francii, když je třeba. Přespíme, naložíme sedm nových koní a frčíme zpátky do Čech. Celá akce trvá cca čtyři dny.

Romana doprovázím, když má nějakou větší akci, dělám mu „podržtašku“ (smích). Nejčastěji když dělá zuby, tak mu držím koně a dělám instrumentáře.

Vy jste bezesporu česká dostihová legenda.

Koho však vy považujete za výraznou osobnost současného českého turfu?

Ať je to, jak je to, každopádně Vencu Luku (Ing. Václav Luka starší je prezidentem JCČR – pozn. red.). To, že se dostihy udržely, je především jeho zásluha. Stačí se jen podívat do sousedního Polska nebo Slovenska. Tam padly dostihy až na samé dno, i když se snad teď pomalu opět zvedají.

V roce 1994 v Lysé nad Labem nešla voda a tak se koně napájeli ručně ze studny

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

23

ANKETA

ŘEKLI O FRANTIŠKU VÍTKOVI: Dovolil jsem si oslovit tři významné osobnosti českého turfu a požádal je o pár slov o Františku Vítkovi. Zajímal mě jejich názor na tuto českou dostihovou legendu.

Ferdinand Minařík

Ing. Václav Luka starší

František Holčák

bývalý úspěšný žokej, dvojnásobný šampión československých jezdců, vítěz nejvýznamnějších rovinových dostihů

prezident Jockey clubu ČR

trenér rovinových a překážkových koní, na svém kontě má šest derby vítězství a pět z Velké pardubické

František Vítek byl v první řadě velice solidní člověk, na kterého bylo vždy spolehnutí. Po odborné stránce se mu nedá nic vytknout. Vždycky měl výborný materiál, který si plně zasloužil. Trenérskou práci dělal na velmi vysoké úrovni. Měli jsme spolu vždycky velice nadstandardní vztahy a v minulosti jsem pro něj jezdil celou řadu koní, s kterými se mi podařilo dosáhnout velmi slušných výsledků.

Například vzpomenu na jeho klisnu Latinu, s níž jsem vyhrál v Budapešti Cenu Prahy.

S Františkem jsme v podstatě stále v kontaktu, neboť se často potkáváme na dostizích, kde si vždycky popovídáme.

24 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

O Františku Vítkovi a jeho rodině musím mluvit pouze v superlativech. Panu Vítkovi se kdysi přezdívalo „Lišák“, neboť měl pro dostihy vytříbený cit a disponoval neuvěřitelnou chytrostí. Byl velice trpělivý a uměl na koně počkat. To byla veliká deviza, která v dnešní době často chybí. Zkrátka to byl veliký koumák. Sám jsem si splnil sen, neboť jsem měl u pana Vítka svého jednoho koně. Jmenoval se Tamburine Man a vyhrál mi v devadesátémsedmém Cenu vytrvalců.

Dnes však už málo mladých lidí ví, kdo to byl František Vítek. Bohužel se jedná i o lidi z branže, ale tak už to v životě chodí. My jsme k němu vzhlíželi a on byl pro naši generaci vzorem.

Pan Vítek je můj vzor. Trenér, který vyznává staré dobré a osvědčené pravidlo, že kůň musí mít vždy „čistý žlábek a hezký chlup“. Disponoval partou velmi schopných a vysoce profesionálních spolupracovníků. Měl tu výsadu, že si mohl své koně vybírat a tudíž měl vždy dobrý materiál. Měl skvělé zázemí, kterého uměl perfektně a bezezbytku využít.

František Vítek byl vynikající, exkluzivní profesionál, zkrátka dobrý trenér.

Vloni se mi podařilo srovnat jeho skóre v derby vítězstvích, a jestli ne letos, tak určitě v budoucnu bych ho rád překonal.

123. VELKÁ PARDUBICKÁ S ČESKOU POJIŠŤOVNOU

123. VELKÁ PARDUBICKÁ S ČESKOU POJIŠŤOVNOU

123. VELKÁ PARDUBICKÁ S ČESKOU POJIŠŤOVNOU

22. 6.

24. 8.

14. 9.

POLSKÝ DEN

DEN REGIONŮ

DEN EVROPY – FRANCOUZKÝ DEN

DRUHÁ KVALIFIKACE

TŘETÍ KVALIFIKACE

ČTVRTÁ KVALIFIKACE

13. 10.

123. VELKÁ PARDUBICKÁ S ČESKOU POJIŠŤOVNOU

www.synthesiapark.cz

REPORTÁŽ

SYNOVÉ FRANTIŠKA VÍTKA

MVDr. Roman Vítek

TVRDÁ IDYLA Čerstvý padesátník Roman Vítek pracuje v současné době jako veterinární lékař. Dvě desítky let se věnoval tréninku dostihových koní a podobně jako otec dosáhl velmi slušných výsledků.

Jeho koně zvítězili v téměř třech stech dostizích. Na svém kontě má i deset vítězství v klasických zkouškách.

Lysá – koňské Eldorádo „Bydleli jsme v Praze a na dobu, kdy otec ještě jezdil dostihy, si moc nepamatuji. Byl stále na cestách, ale když mi bylo deset a bratrovi pět, přestěhovali jsme se do Lysé nad Labem.

Tu považuji za svůj domov a tam jsme také

26 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

začali „koňsky“ růst. Domnívám se, že to bylo naše veliké štěstí, protože Lysá je nejen velmi dobře strategicky položené město, odkud je všude blízko, ale je to pro koně „bohem políbené místo“. Přírodní písek, lesy protkané množstvím cest vhodných pro cval. Roli tu hraje i polabské podnebí, které je relativně přívětivější než jinde. A protože tam má chov koní několikasetletou tradici, jsou tam lidé, kteří to s koňmi umějí a mají k nim vztah. Ostatně

první plnokrevníci, kteří přišli do Čech, stáli v Lysé nad Labem. To všechno jsou další faktory, které člověka ovlivňují,“ říká Roman Vítek a dodává, že díky velikému otcovu talentu a citu pro trénink, začali do Lysé přicházet stále kvalitnější a lepší koně. Kromě toho měl otec Vítek i schopnost obklopovat se velmi schopnými a poctivými lidmi, bez jejichž pomoci by se tato práce zvládala jen stěží.

REPORTÁŽ

Dětská práce povolena „Je třeba si uvědomit, že v tak velikém provozu, jakým tehdy tréninkové středisko mého otce bylo, se nároky na zaměstnance a nás děti nedaly moc rozdělovat. Zaměstnanci měli alespoň pevnou pracovní dobu, na rozdíl od nás.

Nejdůležitější pro nás však asi bylo, že jsme mohli vyrůstat mezi dobrými koňmi a hodně dobrými lidmi,“ vzpomíná doktor Vítek.

To vše dohromady vytvářelo přímo ideální prostředí a předurčovalo další životní cestu Romana i jeho bratra Pavla. Rozhodování o tom, co budou v životě dělat, bylo tak víceméně jednoznačné.

Oba bratři Vítkové měli brzy jasno v tom, že zůstanou u koní. Roman však více narostl a ani k dostihovému ježdění neměl ty správné předpoklady jako mladší Pavel. Proto se začal zajímat o obor, který by nejlépe uplatnil při práci trenéra. V tomto rozhodování jej asi nejvíce ovlivnil jeho tehdejší vzor, šéf kliniky chorob koní tehdy pan docent Hanák.

Vysokou školu veterinární v Brně dokončil v sedmaosmdesátém roce a čtyři roky nato nastoupil do Velké Chuchle jako soukromý trenér dostihových koní. Předtím ještě strávil rok na stáži v Anglii a ve Spojených státech, kde sbíral cenné zkušenosti pro svou pozdější práci trenéra.

Chtěl jsem se vrátit jako king „Přestože jsem si práce mého otce velice vážil, toužil jsem vydat svou vlastní cestou. Těšil jsem se, že až se vrátím, všem ukážu, jak se to ve světě dělá. K mému velikému překvapení jsem ale zjistil, že žádné zásadní rozdíly tam a tady neexistují. I náš otec nás učil, že všechno začíná u poctivé péče o koně. Že tajemství úspěchu při práci s koňmi tkví ve slušném a citlivém zacházení s nimi. V tom, že dokážete objevit jejich přednosti a silné stránky a těch pak využít. Takže když jsem se vrátil, v podstatě jsem navázal na to, co jsme zde dělali předtím,“ přiznává Roman Vítek. Dále prozradil, že asi největší rozdíl tkvěl v kvalitě koní, s kterými měl v zahraničí možnost pracovat. Ta se prý s úrovní těch našich bohužel nedala srovnat.

Podobně jako tomu bylo v případě nesrovnatelné kvality drah a také počtů koní. Ale v tom nejzásadnějším, co již bylo řečeno, musel dát syn zapravdu svému otci. A tak mne napadá, jakých výsledků by asi dosahovali poctiví čeští

MVDr. ROMAN VÍTEK je ženatý a o své manželce Zuzaně mluví jako o „nekoňské ženě“, a tuto skutečnost bere jako přednost v jejich vztahu. Jeho dvacetiletý syn Jakub je vyznavačem florbalu a fotbalu. V současné době studuje univerzitu ve Skotsku obory, které nijak nesouvisí s koňmi. Zřejmě si však uvědomil, že mu koně chybí, proto si

koňáci typu Františka Vítka například v takové Anglii s tamními špičkovými plnokrevníky.

Po návratu ze zahraniční stáže nastupuje Roman Vítek jako trenér dostihových koní v pražské Velké Chuchli a stává se žádaným koučem. Jednak díky svému vzdělání a také díky nabytým zkušenostem z domova i ze zahraničí. Ale v neposlední řadě je jméno Vítek velmi dobrou značkou kvality. Získává dvacítku dobrých koní a svého vlastního stájového jezdce. Přichází první výrazné výsledky a zanedlouho dochází ke spojení s otcovou stájí.

Plody této šťastné „fúze“ na sebe nenechávají dlouho čekat a otec a syn Vítkové prožívají velmi úspěšnou dekádu ověnčenou celou řadou úspěchů.

Cesta na Vysočinu a zase zpět „Další výborná etapa mého trenérského života se odehrála na Vysočině. Dostal jsem nabídku od pana Trávníčka, majitele dostihové stáje Pegas, a tak se naše rodina odstěhovala z Prahy

při tomto studiu udělal i britský výuční list jako jejich ošetřovatel. Díky tomu si nyní přivydělává v jedné sportovní stáji ve městě Aberdeen nejen jako ošetřovatel, ale i jezdec.

Kdoví, možná jednou i on zakotví u koní a ponese koňařskou štafetu rodiny Vítků dál.

do Zhoře u Jihlavy. Na toto období také velmi rád vzpomínám. Panu majiteli jsem pomohl vybudovat moderní tréninkové středisko západního střihu, kde bylo velmi příjemné pracovat,“ vzpomíná na své poslední trenérské působení Vítek. Dlužno dodat, že do Zhoře Vítkovi odešli po povodních v roce 2002, díky nimž přišli takřka o všechno.

Roman Vítek v roce 2009 tuto svou profesní etapu ukončil a začal se naplno věnovat veterinářské praxi. Specializuje se fyzioterapii koní a je vyhledávaným odborníkem na léčbu pohybového aparátu koní. „Nebylo to však vůbec snadné rozhodnutí po tolika letech a v mém věku začít úplně od začátku a na jiné koleji. Velmi mi v tomto rozhodnutí pomohl MVDr. Zdeněk Krupil, který byl dlouholetým veterinářem mých koní, ale hlavně je to můj přítel, který mě nezištně podpořil nejen morálně, ale také materiálně. Za to mu patří můj obdiv a dík,“ uzavřel naše povídání doktor Roman Vítek. Se svým otcem Františkem Vítkem je stále v kontaktu, neboť ho často využívá jako asistenta při náročnějších veterinárních výkonech i na cestách.

Přestože je doktor Vítek především uznávaným fyzioterapeutem, je rovněž i vyhledávaným koňským zubařem

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

27

REPORTÁŽ

SYNOVÉ FRANTIŠKA VÍTKA

Pavel Vítek S TÁTOU BYLA LEPŠÍ ŘEČ VE STÁJI NEŽ DOMA Mladší z bratrů Vítkových pracuje na rodinném statku v obci Puchlovice, která se nachází necelých dvacet kilometrů západně od Hradce Králové. Zde se narodil otec František Vítek a zde hospodařili i jeho rodiče a předci. Pavel zdědil koňařské geny po otci a stejně jako on se věnuje trénování koní. Pavel Vítek je tak trochu solitér stojící poněkud stranou českého turfu, neboť pracuje pro slavného a úspěšného francouzského trenéra Guye Cherela, pro něhož zde připravuje mladé překážkové koně.

Lepší jsou koně než piáno Pavel Vítek se narodil v Praze, ale své dětství prožil v Lysé nad Labem, kde otec pracoval jako trenér dostihových koní. Se starším bratrem Romanem vyrůstali mezi koňmi a od út-

28 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

lého dětství jim byly vštěpovány zásady, jak s koňmi pracovat a jak o ně pečovat. Zde Pavel získával schopnost vcítit se do koňské duše a tady se také učil, jak nejlépe souznít s pohybem koňského těla. „Od malička mě to táhlo ke koním. Místo abych cvičil na klavír, utíkal jsem do stáje.

Nejvíce ze všeho mě lákalo jezdění, a proto jsem také nastoupil do chuchelského učiliště.

Ale myslím, že až tak v sedmnácti jsem si byl naprosto jistý, že chci v životě dělat jen koně,“ vzpomíná na své začátky Pavel Vítek a pokračuje: „S tátou bylo ve stáji fajn. Dokonce s ním byla jednodušší řeč v práci než doma. Jako mladšímu mně nikterak nenadržoval. Dokonce si myslím, že mi mohl třeba s ježděním pomoci více, ale neudělal to. Možná proto, aby mě neprotěžoval. Tehdy mi to bylo trochu

REPORTÁŽ

líto, ale dnes jsem ho už pochopil a vím, že to v konečném důsledku bylo pro mne lepší“.

Možná i to byl jeden z důvodů, proč se Pavel rozhodl o několik let později odejít na zkušenou do světa, začít dělat věci po svém a spoléhat se jen sám na sebe.

Puchlovický camp and draft Pavel Vítek v současné době pracuje jako jakýsi „scout“ neboli vyhledávač talentů. Jeho úkolem je příprava překážkových koní a přísná selekce nadějných a talentovaných od těch méně schopných.

Na statku v Puchlovicích má stabilně více jak čtyřicítku zejména dvou a tříletých koní, které podrobuje překážkovému tréninku. Zaskákaní koně se s „posudkem kvality“ vrací zpět do Francie, kde je čeká kariéra překážkových koní. Ti méně šikovní se prodávají jako dostihoví koně pro méně náročný dostihový provoz nebo jako hobby koně.

Jak ale „kluk z Čech“ získal tak zodpovědnou práci pro jednoho z nejuznávanějších překážkových trenérů země, která patří k dostihovým Mekkám světa? „Jako mladý jsem v jedenadevadesátém roce navštívil Francii coby turista. Jedno ze slavných francouzských dostihových závodišť v Ateuil mě tak okouzlilo, že jsem tady toužil zůstat déle.

Proto jsem napsal na Jockey club ČR dopis s žádostí o stáž. Jeden pán z Napajedel mi v tom hodně pomohl, protože měl ve Francii kontak-

ty. No a rok nato jsem seděl v Auteuil na koni,“ usmívá se Pavel Vítek, jenž své francouzské angažmá započal jako stážista. Posléze dostal příležitost jezdit dostihy pro slavné trenéry, jakými byli Jacques Barbe a Jean Dask. Vítkova stáž měla původně trvat tři měsíce, avšak protáhla se na dlouhých šest let.

O tom, že se Pavel Vítek ve Francii dobře uvedl a uplatnil, svědčí skutečnost, že dostal důvěru od již zmíněného trenéra Guye Cherela.

Vítek = značka kvality Jako si Pavel Vítek vysloužil respekt v zemi galského kohouta coby schopný trenér překážkových koní, doma v Česku platí za vysoce erudovaného odborníka na francouzské dostihové reálie a rovněž za odborníka na tamní koně. Ostatně to byl on, kdo také stál za loňským úspěchem dostihové stáje Pegas, jejíž svěřenkyně, polokrevná klisna s poetickým jménem Orphee des Blins, suverénně zvítězila v jednom z nejtěžších překážkových dostihů na světě, ve Velké pardubické.

Zmíněná klisna byla Vítkovým tipem a na jeho doporučení byla zakoupena Jiřím Trávníčkem majitelem stáje Pegas. Ostatně Trávníček není jediným, kdo využil rad Pavla Vítka, neboť jeho znalosti, zkušenosti a rovněž cenné kontakty mají v oblasti českého turfu cenu zlata. A to někdy doslova. Přesto se Pavel Vítek netají tím, že jeho hlavním zájmem je

a bude trénování koní, které se za léta proměnilo v životní vášeň.

Velikou oporu má ve své rodině a to nejen ve svém otci, který mu vydatně pomáhá zejména při transportech koní do Francie a zpět, ale také ve své manželce Olze, jež se rovněž podílí na chodu tréninkového střediska. „Nejstarší dceři Elišce bude brzy patnáct a už má své tři koně, s nimiž jezdí parkúry a military. Pak mám ještě dvojčata Pavlíka a Natálku. Hlavně Natálka je na koně celá litá, takže to vypadá, že i děti budou pokračovat s koňmi,“ říká pyšný otec a znamenitý trenér Pavel Vítek.

Koňařský chlebíček má někdy tvrdé kůrky, ale jak to trefně nazval starší z bratrů Vítků Roman, je to světonázor. Není důležité jen to, co člověk dělá, ale i s jakým zaujetím, láskou a poctivostí k tomu přistupuje. Zdá se, že zatím všichni Vítkové svou práci dělali a dělají po čertech dobře a také se zdá, že tyhle zdravé koňařské geny rozšířili dál.

Snad se tedy bude jméno Vítek objevovat kolem koní i nadále.

Nejúspěšnější koně Pavla Vítka: Diplomatka

2. Prix de la Piste v Senonnes-Pouance

Mauriti

1. Prix Haras D´Ecouve a 1. Prix Dauphine – Auteuil

Wetak

1. Prix Girard a 1. Prix Meli Mělo – Auteuil

Corbellino

1. Prix Cholet – Cholet

Sainte Borgue

1. Argentan

Rodina Pavla Vítka

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

29

TOP 10

VÍTĚZŮ DERBY Lze sestavit žebříček deseti nejlepších vítězů

Nakonec jsme jako hlavní kritérium zvolili

prakticky neměl možnost běhat jinde než v Praze?

Českého derby? Galopp Reporter se o to pokusil

mezinárodní použitelnost koně ve své době, jako

A pokud necháme Simplona jako zástupce

a musíme zodpovědně říci, že jen velmi těžko. Ať už

pomocný ukazatel pak úspěšnost v chovu a jakýsi

napajedelských šampionů třicátých let mezi

člověk na vlastní oči viděl deset, dvacet nebo třicet

„flair“, který musí každý derby-vítěz mít. Kandidátů

Prahou, Vídní a Budapeští, nekřivdíme tím podobně

ročníků derby, ocitá se na poli čiré dojmologie.

výrazně ubylo, ale pochybnosti zůstaly. Pokud

disponovaným Tornadovi, Přemyslovi a Rekovi?

Vždyť jak srovnat kvalitu koní, kteří běhali v různých

zůstávají ve výběru Masis se Symbolem, proč

Zkrátka a dobře, otázek bylo stále víc. Jenže každý

dobách, proti různě silným soupeřům a před

vyřadit další šampiony východního bloku Korbela

žebříček obsahuje větší či menší nespravedlnosti

různým publikem? Pod tímto zorným úhlem působí

a Lyona? A co Liberál, který v chudé poválečné

a z povahy věci zůstává subjektivní, což ale této

relativním dojmem i jinak exaktní data o počtu

konkurenci patřil k prvním hvězdám tehdejších

disciplíně neubírá na zábavnosti. Po všech škrtech

vítězství, vyběhaných dotacích a handicapových

mezinárodních mítinků? Je skutečně třeba vyřadit

a změnách vyšla Galopp Reporteru následující

známkách.

Lionela jen proto, že za druhé světové války

sestava.

1. DARSALAM (2004) Už je to téměř deset let, co hřebec v majetku Ardaka Amirkulova zahájil velké tažení Evropou. České derby bylo jen začátek, následovala grupa 1 v Kolíně nad Rýnem, německý St. Leger, Baden Baden a účast na Royal Ascotu.

2. MASIS (1955)

3. NORA JEANE (1997)

4. AGE OF JAPE (2009)

Český kůň 20. století vyhrál derby v novém

Irská hnědka stáje Rainbow Racing působila

Vítěz trojkoruny ovládl modrou stuhu v Praze

rekordu 2:32,2 a později na stejné distanci Cenu

na konci 90. let jako zjevení, ze čtrnácti startů

i Bratislavě, přičemž jeho úspěchy měly osobitou

Moskvy za 2:28,4. Kvůli zranění musel jako čtyřletý

deset proměnila ve vítězství. Poprvé prohrála až

atmosféru. Přes naléhání početných fanoušků se

odejít do chovu a nechal tak otevřené, kam

ve Slovenském derby po nešťastném průběhu

ale nevydal na cestu do západní Evropy, nýbrž

až mohl vyrůst. V chovu rodných Napajedel

dostihu, což byl z různých důvodů její jediný

zamířil na překážky. I tam patří k nejlepším.

zanechal obrovskou stopu jako mnohonásobný

zahraniční start. V chovu dala hned několik

šampion československých plemeníků.

jedničkových koní.

30 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

TOP 10 text: Martin Cáp | foto: ???

ČESKÉ REPUBLIKY 2012 5. NORBERT (1970)

6. SYMBOL (1954)

7. SIMPLON (1934)

Stáj Xaverov zažívala nejslavnější éru na přelomu

Napajedelský tmavý hnědák v barvách

Železný vytrvalec Simplon tři roky vládl největším

60. a 70. let i díky Norbertovi. Odchovance

hřebčince Prešov vyhrál v roce 1954 trojkorunu

dostihům na okruhu Praha-Vídeň-Budapešť. Syn

hřebčína Kerteskö Maďaři chvíli považovali

i oba hlavní dostihy mezinárodního mítinku

šampiona Simsona a skvělé klisny Lissy ovládl

za nového Imperiála. Během pěti týdnů běžel

Velkou cenu i Cenu Moskvy. Jeho příběh však

československé i rakouské derby a jeho účast

tři derby – z toho československé a maďarské

neměl happy – end, kvůli kapřímu chrupu

ve velkých dostizích své doby pravidelně vedla

vyhrál, v rakouském byl těsně druhý. Pak se

a dalším chybám na kráse nedostal šanci

ke škrtům soupeřů.

vrátily zdravotní problémy a Norbert odešel

v chovu a po skončení kariéry byl nemilosrdně

do chovu, kde dal mimo jiné derby-vítěze Tarana

utracen.

a Dynamita.

8. TRIBAL INSTINCT (2001)

9. ARVA (1988)

10. OHNE SORGE (2003)

Irský import stáje Ray Racing ve třech letech

Do přehledu největších derby-vítězů patří

Jako jeden ze dvou koní zaběhla derby pod

vyhrál klasickou trojkorunu, později patřil řadu let

napajedelská ryzka ve slovenském majetku

hranicí 2:30 a na dráze okusila porážku jen

k nejlepším mílařům střední Evropy a kultovním

už jen proto, že „její“ Československé derby

dvakrát. Ve slovenském derby sice byla kvůli

koním posledních let. Celkem si připsal

1988 a souboj s tréninkovým kolegou Laténem

dopingovému nálezu diskvalifikována, nic to

24 vítězství, po skončení kariéry působil krátce

považují mnozí znalci za jedno z nejpoutavějších

však nemění na jejím postavení výjimečné

v chovu.

derby historie. Vítězka Trojkoruny se později

osobnosti. Do chovu odešla v dalekém

prosadila v německém chovu, její dcera Asuma

Kazachstánu.

dala několik grupových vítězů.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

31

HISTORIE

LEGENDY KLASICKÝCH DOSTIHŮ

Premysl

Tajný recept bratru Byli dva bratři, které potkali dva další bratři.

Tak by mohla znít pohádka o dostihových událostech třicátých let, kdy se v pražské společnosti a byznysu úspěšně pohybovali bratři Pavel a František Kominíkové. Oba propadli dostihovému sportu a toužili po úspěchu v Československém derby, které se jim povedlo získat díky průzračně jednoduché strategii. Nakoupili nejlepší ročky v hřebčíně Napajedla a dali je do tréninku do Vídně nebo maďarského Alagu. Jejich nejúspěšnější koně byli paradoxně rovněž sourozenci.

Jako první se dočkal Pavel, jehož šťastná hvězda vyšla v roce 1934. Když derby v Chuchli

32 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

pohodlně stylem start-cíl ovládl napajedelský ryzák Simplon (Simson – Lissy), Kominík zářil na všechny strany. O rok dříve totiž koupil na dražbě ročků hřebcova pravého bratra Přemysla, což se nyní ukázalo být více než prozíravou investicí. Její hodnota raketově vzrostla poté, co Přemysl v péči vídeňského trenéra Josefa Slepeckého zahájil kariéru.

Rakouský tisk brzo psal o nejlepším koni, jakého Vídeň viděla od zániku monarchie, a byť to bylo poněkud diskutabilní hodnocení, Přemysl vyhrál derby a posléze také modrou stuhu ve Vídni, kde ho odjezdil slavný Australan Brownie Carslake.

Nadšený Kominík už plánoval dobytí velkých dostihů v Německu, jenže Přemyslovy nohy nevydržely tréninkovou zátěž a musel odejít do chovu. Majitelův starší bratr František brzy nato koupil Přemyslova pravého bratra Simonela a ejhle – magické spojení hřebce Simsona s klisnou Lissy zafungovalo i do třetice. Simonel vyhrál derby a vyrovnal bilanci bratrů Kominíkových v modré stuze. To už se ale psal válečný rok 1939 a Kominíkovi měli úplně jiné starosti…

HISTORIE text: Martin Cáp | foto: archiv autora

LEGENDY KLASICKÝCH DOSTIHŮ

Barbakan

Vzestup valašského mága

Nebyl největší hvězdou své doby, ba ani tříletého ročníku. Ale 28. června 1992 byl ryzák polského původu Barbakan (Czubaryk – Bandera) nejlepší a navždy se zapsal do historie jako poslední vítěz Československého derby.

Jeho příběh krásně ukazuje staré kouzlo derby, v jehož listině vítězů se vedle sebe nacházejí neporazitelní šampioni, velcí vytrvalci i ti, co byli v den D prostě nejšťastnější. Bůh suď, ke které z těchto kategorií měl nejblíže tempař běhající v barvách Zbrojovky Vsetín.

Ve Velké jarní ceně byl čtvrtý, v Saint Legeru

druhý a také trenér František Holčák si mezi svými tříletými více cenil pozdějšího Koně roku Law Soziriho.

V derby ale žokej Stanislav Koubek dokonale rozvrhl tempo a připravil životní dostih sobě i Barbakanovi. Stylem start-cíl porazil domácí soupeře i rakouského favorita Belmonteho a časem 2:30,7 překonal dvaadvacet let starý rekord Norberta. Ještě rok zůstal na rovinách a později našel novou parketu v překážkových dostizích. To slunečné odpoledne v Chuchli ale začal ještě úplně jiný příběh. Čtyřicátníka

Františka Holčáka do té doby znali dostihoví diváci jako trenéra vítězů Velké pardubické Valencia a Libentíny, teď však sedlal svého prvního derby-vítěze a nemělo zůstat jen při Barbakanovi. Během dalších dvou dekád ho následovali Glowing, Ray of Light, Tribal Instinct, Age of Jape a Kadyny. Šest vítězů derby dokázali v Česku připravit jen František Vítek a Jaroslav Mašek. Pokud Holčák dokáže vyhrát derby ještě jednou, stane se nejúspěšnějším trenérem v historii Českého derby.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

33

34 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

DUEL Text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

35

DUEL

Derby znamená v oblasti rovinových dostihů totéž, co v překážkových Velká pardubická. Je to vysoce prestižní událost a po Velké i nejbohatší dostih. Už jen samotná účast v něm se cení.

A co teprve vítězství? Proto jsme pozvali k rozhovoru vítěze posledních dvou ročníků tohoto dostihového svátku. Hlavním tématem bylo samozřejmě derby, ale jak už to bývá, nakonec jsme s JANEM RÁJOU a JIŘÍM CHALOUPKOU skončili u jídla.

Jan Rája na koni Roches Cross (2011)

Jak dnes s odstupem času vzpomínáte na vítězství v derby?

Rája: Pro mne to byla obrovská euforie, protože za svou kariéru jsem jezdil hodně derby favoritů. A byli to koně s kurzem třeba jedna a půl! Nikdy jsem však na vítězství nedosáhl.

S Charleem jsem byl jednou druhý jinak pořád nic. Vítězství je pro nás žokeje takový hnací motor. Nejdříve chcete být žokejem, pak vyhrát šampionát a nakonec derby.

Moje účinkování v tom vítězném bylo čtrnáct dní před jeho konáním ohrožené. Dvanáctého června mne z Chuchle odvážela sanitka do Motola, kam jsme však nedorazili. Já se totiž nechal vysadit. Mezitím mě odchytl Pepa Váňa a mazali jsme do plzeňské fakultní nemocnice k doktoru Tomanovi. Po operaci následovala

36 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

krátká rekonvalescence pod dohledem léčitele pana Šlechty a šestadvacátého června jsem seděl na Roches Crossovi. Po všech těch letech čekání a všech těch peripetiích před dostihem mělo pro mě toto vítězství nepopsatelnou chuť a to co jsem prožíval, se dá jen těžko slovy vyjádřit.

Chaloupka: Já jsem naopak nikdy žádného favorita v derby nesedlal. Navíc jsem loni vůbec neměl mít koně. Proto jsem to nehrotil a týden před derby jsem si uspořádal pěknou narozeninovou oslavu. V neděli po party jsem se probudil a volá mi pan Holčák, že pro mne má koně. Kadyny neměl kdovíjaké výsledky, ale ve Francii běhal jako dvouletý velmi dobře. Navíc to byl velmi drahý kůň, takže tam potenciál

měl být. Nastudoval jsem si pár videí a zjistil jsem, že potřebuje svižný průběh dostihu.

Přesně to se v derby podařilo. Byl to poctivý dostih s ideálním průběhem a já skoro od začátku cítil, že to bude dobré. Až do cílové roviny jsme byli stále vzadu a nějakých čtyři sta metrů před cílem jsme za to vzali a všechny předběhli. Byl to krásný dostih a ještě krásnější pocit z vítězství.

Vzpomínám si na vítězství Roches Crosse, kterého jste pobídkami bičíkem zrovna nešetřil. Myslíte si, že to bylo dobře?

Rája: Když bojujete v tak velikém dostihu a cítíte, že ten kůň stále při pobídkách zabírá, nemůžete přestat jezdit. Uvědomíte-li si, kolik úsilí do toho vložil trenér a majitel peněz

DUEL

Jiří Chaloupka na koni Kadyny (2012)

a všichni si moc přejí vyhrát, nelze na to nemyslet. A tak holt jdou občas regule stranou a člověk musí udělat věci, které nejsou úplně košer. Když to ale vyjde, je všechno zapomenuto, smazáno a odpuštěno. Celý život pak už bude kůň a tým okolo něj zapsán jako vítězové derby.

A protože koně nemají tachometr a vy nemáte stopky, jste to vy, na kom leží odpovědnost za správné odhadnutí těchto veličin. Důležité je odhadnout i schopnosti koně a to jsou věci, které se nedají naučit. To prostě musíte mít nějak v sobě a částečně se to dá získat i zkušenostmi.

Oba platíte za vysoce respektované jezdce a zejména trenéři oceňují váš smysl pro tempo.

Vysvětlete co vlastně „smysl pro tempo“ znamená?

Rája: Někteří trenéři mají striktní ordre (trenérovy pokyny jezdci před dostihem, pozn. red.), podle kterého se musíte řídit a jít, jak se říká, s davem. Pak jsou trenéři, kteří to víceméně nechávají na jezdci, neboť každý dostih se nějak vyvíjí a jezdec může na tento vývoj reagovat.

Chaloupka: Naprosto s Honzou souhlasím. Opravdu je velmi důležité, jakého máte koně. Někteří se dají v tempu jen stěží udržet a vypadávají z něj. Pokud mám například koně, o kterém vím, že bývá rychle na nohách, chodí zepředu, ale nestíhá, je to známka, že je tempo příliš rychlé. Pak tomu musím přizpůsobit strategii. Stačí pak být trpělivý a počkat, protože je dostih přepálený a většina koní se unaví.

Naopak je-li dostihové pole stále v balíku, zna-

mená to, že je dostih pomalý a já můžu jít klidně dopředu. Toto jsou docela dobré ukazatele pro jezdce, jak správně odhadnout dostih.

Jak intenzívně a pečlivě se na dostihy připravujete?

Chaloupka: Pokud jezdím koně, kterého už znám, nejsou přípravy nutné. Mám-li ale jet neznámého koně, vždycky se snažím získat o něm co nejvíce informací. To byl i příklad Kadynyho, kterého jsme měl možnost vidět pouze jednou na vlastní oči ve Velké červnové, kde nic moc nepředvedl. Proto mi pan Holčák vyhledal veškerá dostupná videa a já je pečlivě nastudoval. Kadyny musí být klidně schovaný v koních, ale dostih nesmí mít pomalý. Tento kůň naopak potřebuje rychlý průběh a pak

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

37

DUEL

uplatní svůj skvělý závěr. Bohužel slovenské derby bylo velmi opatrné, protože byla velmi hluboká půda. Zvolili jsme stejnou taktiku jako v Praze, ale díky pomalému tempu jsem se s ním trochu pral. Měl jsem ho celý dostih hodně v rukou a on pak už nechtěl v závěru závodit. Tak jsme skončili šestí.

Rája: Víte, ono je to jako s těmi starými koňmi.

My staří matadoři, co už jsme něco odjezdili, nepotřebujeme nějaké veliké přípravy.

Máme takové své rituály a většinou víme, co si můžeme dovolit. Například si netroufneme, zvláště před velikým dostihem, udělat chybu v životosprávě. Podle mne je nejdůležitější být stále v dobré fyzické kondici a držet si váhu.

Umět eliminovat případné starosti, stresy a být v psychické pohodě a také být dostatečně odpočatý. A když dostanete do důležitého dostihu favorita, musíte umět udržet nervy na uzdě a nesložit se z toho.

Už máte nějakého koně do derby?

Chaloupka: Pokud bude vše v pořádku, měl bych být v sedle Talara, s kterým jsme vyhráli Velkou jarní pro trenéra Václava Luku a stáj

GM Electronic. Ten kůň má velkou třídu a uvidíme, jak se vyrovná s tratí dlouhou 2 400 metrů.

Rája: Já jsem vázaný stájovými povinnostmi a zatím není zdaleka jisté, který z našich koní se derby zúčastní. Situace se stále mění podle toho, jak koně běhají a v jaké jsou fyzické kondici.

V tuto chvíli bych zmínil vítězství Little Raktiho v Memoriálu dr. Frankenbergera.

Kdy se rozhoduje o tom, kterého koně dostanete?

Chaloupka: To je velice různé, neboť můžete mít dohodu už na předzkoušky. Například Velkou červnovou. Pokud se nedostaví nějaký slibný výsledek, může to trenér řešit výměnou jezdce, nebo na to nemá kůň a jste rázem volní

Myslíte už na zadní kolečka, až nebudete moci jezdit? Co třeba trenérská kariéra? Přemýšleli jste o tom?

Rája: Mě hlavně baví ježdění. Jako jezdec si odjezdíte svého koně, a když se to zrovna nepovede, tak vás to samozřejmě strašně mrzí, ale za týden zas máte čistou hlavu. Naproti tomu trenér to má o mnoho složitější, neboť musí hledat příčiny a řešení dané situace. Například zvolení jiné taktiky, nebo výměna jezdce. Pak tu jsou další starosti vyplívající z nespokojenosti majitelů a komunikace s nimi bývá někdy

JAN RÁJA * 12. ČERVNA 1972 VE VYŠKOVĚ Vystudoval SOUZ ve Velké Chuchli (1987– 1990) a v současné době působí v rodině Vocáskových v Němčicích u Pardubic.

Oaks, tak i St. Leger vyhrál s legendární klisnou Ready for Life), Jarní cena klisen v roce 2007.

Jan Rája za svou kariéru vyhrál téměř sedmdesát dostihů I. kategorie. Dvakrát se stal jezdeckým šampiónem na rovinách, poté, jak sám říká, byl věčně druhý za Janáčkem.

Jeho velikou zálibou je rybaření a lyžování.

Aktuálně také in-line brusle.

Na svém kontě má vítězství celé řady prestižních jedničkových dostihů a kromě Velké jarní ceny získal vavříny všech klasických dostihů.

Vítěz Českého derby v roce 2011 s koněm Roches Cross, Vítěz Oaks v letech 2005 a 2011, St. Leger v roce 2005 (stejně jako

38 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

pro jiného adepta. Tato otázka začíná být aktuální tak od Frankenbergera (Memoriál dr. Frankenbergera je rovinový dostih na dva kilometry, který se koná v polovině května na mosteckém Hipodromu - pozn. red.).

Z prvního manželství má tři dcery. Barunku (18), Elišku (12) a Verunku (10).

Společnost a podporu na všech dostizích, ale i mimo ně, mu dělá jeho přítelkyně Nina Janáčková. ŽIVOTNÍ MOTTO: Nejlepší je nic neřešit, ono už se to posere samo.

DUEL

JIŘÍ CHALOUPKA * 3. ČERVENCE 1980 V BRNĚ Vystudoval Střední zemědělskou školu a dálkově se vyučil v jezdeckém oboru na Slovensku.

V současné době působí ve Velké Chuchli, kde trénuje sedm koní pro dostihovou stáj CK Martin Tour.

Vítěz Českého derby v roce 2012 s koněm Kadyny (v derby byl 3 x druhý a 4 x třetí), Saint Leger, 2 x Velká Jarní cena. CEBC sprint, Středoevropský pohár – míle, 5 x Cena Prezidenta Republiky. K těmto vítězstvím náleží ještě 45 vyhraných dostihů v I. kategorii

složitá. Což chápu. Každý chceme vyhrát.

Trenérskou licenci zatím nemám, ovšem kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka, jistě bych ji zvážil. Ale jak říkám, ježdění mě ohromně baví a to je myslím pro tu prácí nejdůležitější.

Takže zatím nic nehledám a hodlám jezdit tak dlouho, jak jen to půjde.

Chaloupka: Já už jsem měl přebírat stáj v Tochovicích, ale přišla nabídka od dostihové stáje CK Martin Tour, abych pro ně trénoval sedm koní. Jejich příprava mne baví a nedokážu si představit, že bych v životě dělal něco jiného nežli koně. Trénování je zase něco jiného a je s tím daleko více starostí. S CK Martin Tour mám smlouvu do konce kalendářního roku, ale kdybych měl trénovat déle, určitě bych se tomu nebránil.

Na svůj trenérský úspěch zatím čeká.

Mezi jeho záliby patří horolezecká stěna a snowboard.

Letos 10. srpna plánují svatbu s přítelkyní Zuzanou Bérovou. ŽIVOTNÍ MOTTO: Když něco děláte poctivě, dříve nebo později se to vyplatí!

Jaké jsou vztahy mezi jezdci?

Rája: Myslím, že jsme se všemi kluky kamarádi.

Z práce se moc neznáme, pojí nás hlavně dostihový den. Jsem přesvědčen, že kdyby se z nějakého důvodu zrušily dostihy v den jejich konání, zůstali bychom tady a byla by velká sranda. Všechno ale končí v okamžiku otevření startovacích boxů.

Tam už jede každý za sebe a nikdo si v dostihu nic nedaruje jen proto, že je s někým kamarád.

Například tady Jirka mi minulou neděli přivíral stopu, ale regulérním způsobem. Já už jsem měl toho svého koně tak nachystaného a potřeboval jsem jet…

Chaloupka: Já jsem to dobře věděl (smích – oba).

Rája: Teď už jsme byli v cílové rovině a já si říkal: „Sakra Jirko, uhni, otevři mi to!“ Ale Jirka

si naprosto profesionálně tu svou pozici držel a prostě mne nepustil. A přestože jsme spolu dobří kamarádi, tohle je profesionální sport, který je nejen o „vítězné pentli“, ale také o penězích. A jsou to peníze nejen naše, ale také peníze trenérů, majitelů a rovněž celých realizačních týmů.

Chaloupka: Když se vrátím k té situaci, o které mluvil Honza. Kdyby můj kůň nešel, tak bych Honzu samozřejmě pustil, ale ten kůň měl stále plno sil. Nikdy bych nikoho vědomě nepoškodil, ale jel jsem rovně a nakonec jsme tu čtvrtou pozici udrželi. A to bylo důležité.

Respektují vás vaši mladší kolegové?

Rája: To je složitější. V těch mladých je někdy těžko ovladatelná dravost, jakoby i oni měli nasazené „blinkers“ (tzv. stínidla, pomůcka pro koně, která jim zabraňuje v pohledu do stran – pozn. red.) a nedívají se kolem sebe. Z toho někdy vznikají karamboly nebo častěji „prudší“ slova.

Před dostihem si můžete říkat, co chcete a být kdovíjaký kamarád s kým chcete. Jakmile je však odstartováno, každý chce být na té nejlepší pozici, každý má své ordre, každý má jiného koně a každý chce vyhrát. Takže kromě trenéra ještě poslouchat kolegu kamaráda prostě nelze.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

39

DUEL

Chaloupka: Tohle možná trochu funguje ve Velké pardubické, kde před dostihem pan Váňa poradí mladým jezdcům jak a v jakém tempu najíždět konkrétní překážky. V rovinách, zejména v derby je strašně málo času a oproti steeplu je to velmi krátké. Před obloukem už potřebujete mít dobré místo v poli a tak na nějaké domluvy není prostor ani čas.

Chaloupka: Co se životosprávy týče, tak je to stejné jako před každým jiným dostihem. Žádná večeře a k snídani něco, co se dá snídaní nazvat jen těžko. Přiznám se, že jsem poslední dobou objevil vynikající nápoj, který si v předvečer dostihů dopřeji. Po sauně nebo po běhání si dám vždy jedno nebo dvě piva. Cítím se po něm skvěle a velmi dobře spím.

Jan Rája v minulosti absolvoval celou řadou překážkových dostihů. Dokonce jel čtyřikrát Velkou pardubickou. Přesto se vás, pánové, zeptám, nepřemýšleli jste o překážkách?

Rája: Já jsem si opravdu docela zaskákal, ale mou prioritou vždy byly a budou roviny. Nyní více než dříve jsem na sebe opatrnější a překážky jsou přece jenom o dost rizikovější než roviny, které jsou mou obživou číslo jedna. Měl jsem to štěstí, že jsem míval dobré překážkové koně a velmi mne to bavilo. Raději se však budu držet svého „kopyta“.

Rája: Tohle máme s Jirkou stejné.

Chaloupka: Já jsem o tom také přemýšlel, ale zatím se na to nechystám. Jedny překážky mám odjeté. Tady v Chuchli jsem absolvoval hirdy (proutěné překážky – pozn. red.), ale moc dobře jsem se nesvezl. Určitě bych to nechtěl kombinovat, ale nechci také říkat „nikdy“.

Ostatně ještě nedávno jsem tvrdil, že nebudu trénovat a trénuji. Takže uvidíme, ale zatím určitě ne.

Vlastimil Smolík vyhrál derby šestkrát, myslíte, že je v dnešní době možné se této bilanci aspoň jen přiblížit?

Chaloupka: Nechci říkat, že zrovna já, ale někdo určitě (smích). Takový Venca Janáček kdyby neodešel do Španělska, šanci by určitě měl. A kdyby tu jezdil třeba ještě dvacet let? Je mi třiatřicet tak se uvidí.

Slavný irský žokej Michael Kinane jezdil do padesáti a jako padesátník vyhrál derby a Cenu vítězného oblouku.

Rája: Kolik toho ale vymístoval (smích)? To je další stránka věci. My nejsme jenom sportovci, ale jsme i ošetřovatelé a pracovní jezdci. My si nemůžeme dovolit jezdit po dostizích v slušivém sáčku. My musíme denně makat v práci.

Kterou klasiku byste chtěli ještě vyhrát?

Chaloupka: Klidně bych ještě vyhrál derby.

Ale ještě jsem nevyhrál Jarní cenu klisen a Oaks.

Rája: Přál bych si vyhrát Velkou jarní a pak bych to měl už kompletní.

Jak vypadá vašich posledních 24 hodin před derby?

40 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Chaloupka: Tak to bych si ho vychutnal (smích)! Ale jak vidíte i tohle Venca dobře umí.

Já si to raději odpustím, protože když se do toho opřu, neumím přestat. Taky bych toho snědl strašně. Ale jak jsem říkal, nahradil jsem to saláty a docela dobře to funguje.

Jak se vám daří udržet si váhu?

Chaloupka: Jsou kolegové, kteří mají tělesné předpoklady a s udržením váhy nemají zásadní problém. Přiznám se, že toto bohužel není můj případ. Hlídání váhy se musím dost věnovat.

Když jsem byl mladší, dost mi to vadilo a často jsem si říkal, jestli to mám vůbec zapotřebí se takhle trápit. S léty jsem si na to však už zvykl a mám svůj vychytaný systém. Nejhorší je jaro, když musí člověk hubnout, ale dostihy se ještě neběhají. Jakmile se však rozběhne sezóna, tak je to mnohem snadnější. Dostihy mám pořád velmi rád, tak mne hlídání váhy nijak nevadí.

Rája: Já pocházím z typické moravské rodiny.

Když přijedu domů do Kyjova, tak mě tam přivítá moje pohostinná maminka a můj brácha se sestrou svými postavami nezapřou typické Moraváky. A tak to na první pohled vypadá, že do téhle rodiny ani nepatřím. Sám si mezi nimi připadám jako „Somálec“ a schytat od někoho z nich facku, tak ležím. Navíc je ty moje diety dost štvou. A když maminka dá na stůl řízky, okurky, víno, slivovici, já to všechno musím odmítnout. Ona je pak nešťastná a říká: „Tož dyť je to enem maso, co s tebú chlapče? Slivovicu nepiješ, po vínu tě pálí žáha, řízky nežereš – šak ty nejsi ani náš!“ A tak svoji životosprávu řeším spíše rybami a sýry. Tuňák, makrely a také pivo mám moc rád.

Mohly by tuto dietu zkusit ženy, které bývají se svou váhou a postavou nespokojené?

Rája: Raději bych to nedoporučoval, neboť nejsou-li na to trénované, mohly by zkolabovat (smích). Já i Jirka jezdíme od nějakých šestnácti let a ta naše těla jsou za tu dobu na neustálé hladovění a žíznění zvyklá.

Jakou máte tedy aktuální váhu?

Chaloupka: Bez toho abych se nějak drasticky dehydratoval, mívám v pátek kolem devětapadesáti kilo. Což je na mě myslím docela dobré. Pak do neděle sundám tak dvě kila. V neděli večer se najím a mám třeba šedesát jedna kilo, ale pak zase najedu na ten můj systém.

Chaloupka: Jsou určitě mnohem šetrnější metody jak zhubnout. Ale například já jím hodně zeleninové saláty a nemyslím, že bych nějak extrémně trpěl.

Rája: Mám to hodně podobné jak Jirka. Také dávám kolem dvou kil dolů. Když se pak napijete a trochu se najíte, máte tři kila hned nahoře.

Tělo se chová jako houba, která všechno nasaje zpátky.

Rája: Je to opravdu o cviku. Když je vám šestnáct sedmnáct a najedený máte padesát sedm kilo, chtějí, abyste shodil na nějakých padesát čtyři. Když pak jste starší a máte přes zimu kolem sedmdesáti...

Chaloupka: Tak to teď naštěstí nemívám.

Snažím se to hlídat, abych neměl zjara moc na shazování. Takže se snažím držet na nějakých pětašedesáti. Trochu mi to vystřelí o Vánocích, a když jedu na hory, ale pak to hned zase zkoriguji. Nejhorší jsou pro mě volna (smích).

Rája: Ano souhlasím s Jirkou. I pro mě jsou dny volna ty nejzrádnější (smích).

Mohu dosvědčit, že v tom nejste sami. Před Vánocemi jsem byl s Václavem Janáčkem a s několika přáteli na večeři, a přestože mi velmi chutná a vážím víc než vy dva dohromady, skoro jsem mu v tom jeho „zobání“ nestačil!

Vaše práce vyžaduje poměrně asketický přístup k životu. Kdybyste tehdy věděli, co všechno to obnáší, zvolili byste si jinou práci?

Chaloupka: Jako mladý jsem o tom hodně přemýšlel. Ale dnes bych volil stejně a žádné zaječí úmysly nemám. U koní jsem vyrostl a tahle práce mi přinesla spoustu krásných chvil a radosti.

Rája: Od chvíle co jsem si jako dítě sedl na poníka, jsem ani na okamžik nepřemýšlel, že bych v životě dělal něco jiného. Byl jsem do koní blázen. Vystřihoval jsem si je z časopisů. Na poníkově sedle jsem měl krátké třmeny a na helmě jsem musel mít potah jako opravdový žokej.

Naštěstí tomu asi chtěl i osud a nevyrostl jsem do takových rozměrů jako zbytek rodiny. Tahle skutečnost rovněž podpořila mé uvažování a já si splnil svůj dětský sen.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

41

Všechny stáje trénují a vyhrát chce každý Rozhodnutí vstoupit do dostihového průmyslu učinil z ryze pragmatických důvodů. Své firmě Rabbit Trhový Štěpánov a. s. tak chtěl zajistit zviditelnění a reklamu. Pravda, řada dostihových stájí vznikla z mnohem poetičtějších důvodů. Ovšem, pokud by se našlo více zájemců, kteří by se dali na koně s cílem zviditelnit svoje podnikání, jako to učinil Ing. ZDENĚK JANDEJSEK CSc., český turf by radostí jen zaplesal. Pojďme tedy společně poodhalit zákulisí dostihové stáje Rabbit Trhový Štěpánov a. s.

42 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jan Němec | foto: Martin Haleš, Petr Lusk

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

43

ROZHOVOR

Klisna Rabbit Montjeu dobíhá v roce 2007 druhá v Oaks na hipodromu v Mostě

Jste majitelem jedné z největších dostihových stájí působících v současné době v českém turfu. Co vás vedlo k jejímu založení?

Naše firma v minulosti podporovala formou sponzoringu řadu aktivit. Peníze jsme dávali do fotbalu, hokeje i jinam. Nevyhovovalo nám ale, že jsme mnohokrát ani nevěděli, kde naše podpora končí. Navíc efekt z těchto námi investovaných peněz se projevoval pouze na okresní nebo maximálně krajské úrovni, což nám nevyhovovalo. Proto jsme se rozhodli, že budeme naší firmu Rabbit Trhový Štěpánov zviditelňovat vlastními silami, vlastními aktivitami. Tak vzniklo rozhodnutí založit dostihovou stáj. Koupili jsme část statku a předpokládali jsme, že budeme mít pět až deset koní. Pak jsme si ale řekli, že když už máme všechno, co k provozu dostihové stáje potřebujeme, včetně lidí a zázemí, bude synergický efekt větší, když se koním nebudeme věnovat pouze okrajově.

44 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Ale prvotním impulsem byla potřeba zajistit pro aktivity naší firmy reklamu. Zabýváme se prodejem potravin, které dodáváme do prodejních sítí, ale máme i vlastní prodejny. Z tohoto důvodu je pro nás reklama důležitá. A volba na turf padla proto, že jsme díky naší dostihové stáji vidět nejen na dostihových závodištích, ale i v televizi. Navíc koně mají blízko i k oboru, ve kterém podnikáme, tzn., zemědělství, potravinářství a živočišná výroba.

Kudy vedla vaše cesta ke koním?

Já měl ke koním vztah od mala. Pocházím ze zemědělského prostředí a koně jsme doma měli, už když jsem byl malý kluk. Ale jak to bývá, život mě profesně zavál jinam a ke koním jsem se vrátil až se založením naší dostihové stáje.

Což bylo tuším před sedmi lety?

Ano, bylo to v roce 2006. Ale úplně původně

jsme se dostihům chtěli věnovat také formou sponzoringu. Dokonce jsme s tím i začali, šlo o koně doktora Semaníka. Ten mi krátce na to, spolu s Václavem Lukou, nabídl, abych se s nimi jel podívat do Coolmoru. Souhlasil jsem a už po cestě mě oba hecovali, že bychom si tam mohli jednoho koně koupit společně. Dopadlo to tak, že jsme každý koupili po jednom koni, a já toho nejdražšího z nich! Šlo o klisnu Rabbit Montjeu, která tenkrát opravdu nestála málo. Zajímavé bylo, že mi den po návratu z dražby volali přímo z Coolmoru, abych ji tam nechal a nabízeli mi, abych si místo ní vzal tři jiné koně. Táta té klisny totiž tenkrát vyhrál velké dostihy a úspěšní byli i jiní koně z té rodiny, proto o ni nastal velký zájem.

Nabídku jsem ale nevyužil a mám ji dodnes, zrovna má třetí hříbě. A když už jsem ji tehdy koupil, tak padlo i rozhodnutí, že si založíme svoji vlastní dostihovou stáj. Svého prvního

ROZHOVOR

jeme, že jména začínají na počáteční písmeno jména jejich matky.

V letošní sezóně budete mít na dráze celkem 32 koní, z nichž 27 bude běhat roviny.

Stejně tak v minulosti účinkovali vaši koně především na rovinách. Jaký je důvod, ze kterého preferujete roviny před steeplechase?

Ono to není ani tak proto, že bychom roviny preferovali. Venku to chodí jinak, ale u nás koně v drtivé většině začínají na rovinách a teprve až prokážou třídovost, pokračují na překážkách. Za čas tím pádem může být ten poměr jiný. Ale protože jsme mladá stáj, tak starších koní tolik nemáme, a proto většina běhá roviny.

Ve stájích máte poměrně silné pole tříletých. Jaké naděje do tohoto klasického ročníku vkládáte a jaké výsledky od nich v letošní sezóně očekáváte?

To víte, všechny stáje trénují a vyhrát chce každý, takže říkat jaké výsledky očekávám, není dost dobře možné. Ale po jejich prvních zkouškách to nevypadá špatně a zdá se, že by se mohlo povést dosáhnout na celkem dobré výsledky. Když by se nám podařilo v klasických zkouškách získat alespoň umístění,

kými nervy. Jak prožíváte starty koní vy, coby majitel?

My už za sebou nějaké úspěchy v klasikách máme, takže vím, že to s sebou napětí nese, ale těžkou hlavu si z toho zas tolik nedělám. Jak jsem říkal, je to i díky tomu, že už pár úspěchů v klasických dostizích máme. Ať už jde o jarní ceny nebo Oaks. Pouze v derby jsme zatím žedný velký výsledek neudělali, proto mě bude letos zajímat ze všech klasik nejvíce.

Po loňské sezóně jste si postesknul, že jste sice získali historicky nejvyšší počet vítězství, ale všechna byla z dostihů nižších kategorií.

Máte zpracovanou nějakou strategii, pomocí které byste tuto bilanci chtěli letos vylepšit?

Máme. Zahájili jsme trénink o něco dříve. Se všemi koňmi jsme začali na přípravách pro letošní sezónu pracovat už vloni v listopadu.

Podmínky přes zimu sice nebyly ideální, bývalo by se nám hodilo více sněhu, ale přesto koně systematicky šest dní v týdnu pracují.

Dosavadní výsledky ukazují, že by to očekávaný efekt přinést mohlo. Je jen otázka, zda během měsíce nedojde k tomu, že ostatní stáje případný tréninkový handicap stáhnou a dojde ve výsledcích k vyrovnání. Ale snažili jsme se pracovat tak, abychom na lepší výsledky

nákupu jsem ale nelitoval, kobyla měla opravdu úspěšnou kariéru, byť se jako dvouletá příliš nejevila. Nakonec doběhla v našem Oaks druhá a ve slovenském třetí. Kromě toho v Mostě vyhrála i na rovině kategorie listed a mnohokrát se v dostizích umístila.

Mluvil jste o tom, že hlavním důvodem pro vaše rozhodnutí dát se na koně byla reklama firmy. Předpokládám, že z tohoto důvodu je řada koní pojmenována po firmě, kterou provozujete…

To má dva důvody. Jednak se tak děje skutečně z reklamních důvodů. Za další se nám díky systému v pojmenovávání importovaných koní daří snadno orientovat v jejich původu.

První ve jméně je u nich Rabbit a druhou část vždy představuje jméno otce. Proto například právě Rabbit Montjeu. Pokud máme druhého koně po stejném otci, dostává jméno po dědkovi. Ale u koní z vlastního chovu respektu-

Zdeněk Jandejsek (zcela vlevo), trenér Allan Petrlík a žokej Jan Verner ve vítězném paddocku na pražském dostihovém závodišti

tak budeme celkem spokojeni. Tréninkové podmínky máme dobré, dokonce si je troufám označit za nadstandardní, proto věřím, že se to po intenzivním jarním tréninku někde projeví.

Mimochodem, start koně v klasickém dostihu bývá pro jeho majitele spojen s vel-

dosáhli. Trochu jsme na koně i zatlačili. Trenér se vloni snažil klást důraz především na to, aby koně nebyli vystavováni byť jen vyššímu riziku zranění a v případě dvouletých usiloval o velmi pozvolné zapojení do dostihů. Zdraví koní zůstává prioritou i nadále, to je samozřejmé, ale pro letošek jsme se s trenérem dohodli, že tlak

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

45

ROZHOVOR

a požadavky na rychlost u našich koní budou oproti loňsku větší.

Nejčetnější zastoupení z koní, kteří budou letos hájit barvy vaší stáje, mají dvouletí. Jde celkem o jedenáct koní. To není málo…

Počet dvouletých je vyšší než jsem původně předpokládal. Mým záměrem je mít jich každý rok zhruba osm. Letos se ale jejich počet shodou různých okolností vyšplhal až na jedenáct, což jsem pro jednu sezónu připustil proto, že ve stájích na tolik koní místo máme a máme i potřebný mančaft. Ale je tomu tak mimořádně, nebudeme mít každý rok tolik mladých koní.

Pět dvouletých pochází z vašeho vlastního chovu. Často se potkávám s názorem, že koně našeho chovu nemají šanci uspět v konkurenci importů. Jak to vidíte vy, jako chovatel?

Já bych to až tak černě neviděl. Samozřejmě, že v importech máte mnohem větší možnost výběru, o tom není pochyb. Při koupi koně z venku se máte možnost soustředit jak na rodinu matky, tak i na původ po konkrétním hřebci, nebo to máte možnost i všelijak kombinovat. Ale cena za potomky z opravdu kvalitních kobyl, kteří přijdou na dražbu, je tak vysoká, že se vám z dotací v našich dostizích nemá šanci nikdy vrátit. S takovými koňmi by se muselo jezdit na dostihy do zahraničí, což s sebou nese další nároky na zázemí, personál a další věci a do toho se já osobně nemám chuť pouštět. Osobně to vnímám tak, že přijatelná cena placená za koně při nákupech v zahraničí se s ohledem na možnosti a ochotu českých majitelů pohybuje v rozpětí od osmi do patnácti tisíc euro. Za tyto peníze se dají pořídit takoví koně, kteří se po připuštění vhodným hřebcem dají od kvalitních kobyl, jako jsou například Vadeona, Montjeu, Mikrop Fong, odchovat i u nás. To jsou klisny, které měly všechny handicap osmdesát, devadesát kilo, takže jde o opravdu dobrý chovný materiál. Je ale potřeba pro koně českého chovu vytvořit prostor. Dát jim příležitost, aby se ukázali v dostizích koní domácího chovu. Pak se jich podle mého najde i pár takových, kteří budou schopni své síly poměřovat i s těmi importovanými.

Ve vašem středisku dokonce využíváte i vlastního plemenného hřebce Rol´over Beethovena…

To je koník, který byl se záměrem působení v plemenitbě pořizován. V době jeho nákupu jsme teprve začínali a zrovna jeho jsme pořídili i trochu z nerozumu, protože je to kůň spíše na kratší distance. A těch zajímavě dotovaných se u nás mnoho neběhá. Je to ale kůň s velmi

46 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Ing. ZDENĚK JANDEJSEK, CSc. Narodil se 5. listopadu 1954. Je ženatý, s manželkou Vlastou má tři děti. Podniká v oblasti zemědělství a potravinářství.

Dostihovou stáj, která nese stejné jméno jako jeho firma, RABBIT Trhový Štěpánov a. s., založil v roce 2006. Přes nedlouhé působení v českém turfu se koním hájícím barvy jeho stáje podařilo získat velmi zajímavé výsledky. Za všechny jmenujme

vítězství a dvě druhá místa v Oaks, vítězství a druhé místo ve Velké jarní ceně nebo vítězství v St. Legeru. V tréninku svých rovinových koní využívá služeb Allana Petrlíka, ty překážkové pak trénuje jeho bratr Harry Petrlík. Provozuje vlastní tréninkové středisko v Pičíně u Jankova v okrese Benešov.

dobrým původem. Jeho otec byl hřebec Mozart (IRE), do kterého se vkládali obrovské naděje, ovšem stačil připustit pouze necelou šedesátku klisen a po té uhynul. Rol´over Beethoven nebyl zdravotně v pořádku, neměl v pořádku nohu, proto se mi jeho nákupem podařilo za dobrou cenu získat původově velmi zajímavého hřebce. Uvidíme, jak si letos na dráze povedou jeho potomci, startovat by měli i v klasikách. Ročně ale připouští tak deset klisen, což není nic. Aby se dalo jeho potomstvo hodnotit, potřeboval by alespoň jednou tak vysoký počet klisen. Jednou z příčin, proč nemá příliš potomků, je i nepřiměřeně velký počet hřebců u nás. Je to jedna z věcí, se kterou bude pro zlepšení českého chovu nutné něco udělat. Zajistit, aby počet hřebců u nás nebyl tak nepřiměřeně vysoký. Velký počet hřebců s sebou nese jejich nižší kvalitu a to není správná cesta.

myslím, že jeho angažování byl krok správným směrem. A protože jsem vystřídal už několik trenérů, dokážu to díky možnosti srovnání posoudit.

Český turf potřebuje širokou základnu majitelů

Jakou důležitost přikládáte účasti koní vaší stáje v zahraničních dostizích?

Samozřejmě mě to láká, ale myslím si, že do zahraničí by se mělo jezdit až s těmi koňmi, kteří něco předvedou u nás. S koňmi, kteří u nás opakovaně dosáhnou dobrých výsledků v jedničkových a listed dostizích. A budou je tady schopni podávat opakovaně. Pak má cenu vyjet ven. Účastnit se zahraničních dostihů jen pro dobrý pocit, že moji koně jezdí venku a při tom se nikdy nedostali na tabuli, v tom smysl nevidím.

Dvorním trenérem vašich rovinových koní je Allan Petrlík. Jak jste s jeho prací spokojen?

Myslím si, že po složitém životním období se mu podařilo dostat se do úplně jiné polohy.

Vidím, že koním dává, co potřebují. Je u nich pořád, snaží se, aby se jejich výkony posouvaly dopředu. Nejsou s ním žádné problémy, je vstřícný a dá se s ním diskutovat. Někdy mám pouze dojem, že by mohl některé věci vyhodnocovat jednodušeji. Větší impulsivnost se ale někdy u lidí, kteří jsou svojí prací mimořádně zanícení, vyskytuje. A on mezi lidi, kteří doslova žijí svojí prací, patří. Z tohoto hlediska je to někdy složitější, ale vůbec se to netýká jednání směrem ke mně. Z pohledu nasazení, odpovědnosti a dodržování mezi námi uzavřených dohod je vše v naprostém pořádku. Naopak si

Získal u vás angažmá výhradně díky svým profesním kvalitám nebo mělo na vaše rozhodnutí vliv i řekněme lidské hledisko?

Já jsem chtěl mít na pozici trenéra svých koní někoho, kdo bude mít dostatek zkušeností.

Nezastírám, že jsem měl z jeho angažování trochu i obavy, ale nakonec rozhodlo, že koně, které jsem dříve sponzoroval, trénoval jeho otec a to byl Pan trenér. A on u svého otce působil, takže jsem předpokládal, že se od něj tomuto řemeslu naučil a že má pro to, aby tuhle práci dělal kvalitně, dobrý profesní základ.

Takže jsem se rozhodl to s ním zkusit s tím, že když to nepůjde, tak to nepůjde. A po dvou letech spolupráce musím říct, že jsem s ním neměl jediný problém.

V březnu letošního roku jste byl zvolen do prezídia Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní a následně jste byla za svaz nominován do Rady Jockey clubu. Čeho byste chtěl na těchto pozicích dosáhnout a co byste chtěl oproti dosavadním zvyklostem v českém turfu změnit?

Já chci sledovat především dvě věci. Za prvé, pokud má náš turf dobře fungovat, musí tady být široká základna majitelů. To znamená, že musíme mít dostatek dostihů i pro majitele, kteří si své koně financují z vlastní výplaty.

Vítězný Win for Us s Janem Vernerem

Nově se musí vytvořit prostor především pro tento typ majitelů. To znamená pořádat dostatek dostihů pro české koně a vytvořit fungující systém dotací pro jejich majitele. Mým zájmem bude, aby se z financí, které z nejrůznějších zdrojů přicházejí do dostihového sportu, vyčlenila část peněz, která poputuje cíleně na tento typ dostihů. To je první a zásadní věc. Druhá se týká majitelů velkých stájí. Když už ročně kryjeme u našich koní rozdíl mezi tím, co vydělají a kolik jsou skutečné náklady částkou kolem čtyř až pěti milionů, tak aby byl efekt z takto investovaných peněz co největší.

To znamená, aby se náš turf podařilo co nejvíce posunout dopředu. A to bez peněz nepůjde.

Je proto potřeba využít našich finančních možností, ale i kontaktů v podnikatelské sféře, aby se do dostihů podařilo nejen od nás, ale i od nových sponzorů, zajistit přísun dostatku peněz. To jsou dvě věci, o které budu především usilovat.

Vaše finanční možnosti jsou dány úspěšným podnikáním. Díky tomu se ve spojení s vaší ochotou podporovat český turf běhá Velká jarní cena holdingu Rabbit CZ s dotací jeden milion korun. Podnikáte v oblasti zpracování a distribuce masa a vajec. Kromě jiného produkujete také králičí maso. Prozradíte nám, jak často mají u Jandejsků k obědu králíka?

U nás králík není tak často, ale když už ho máme, tak nepochází z firemního, ale z vlastního chovu (smích). Pravda, firemní chov králíků máme velký, ročně produkujeme sto padesát tisíc králíků, díky čemuž jsme jediným velkoproducentem králíků u nás. Důvod, ze kterého míváme králíka z domácího chovu, spočívá v tom, že se jejich odchovu věnuje moje pětaosmdesátiletá a stále čilá matka.

To musí mít vaše maminka radost, že jí ze syna vyrostl takový chovatel králíků…

Tak to nevím (smích). S odvětvím produkce králičího masa jsme ve firmě začínali, to je pravda. Dokonce nám díky tomu dodnes zůstal i název firmy. Ale nyní králíci tvoří maximálně sedm procent objemu produkce firmy.

Začínali jsme tím, ale dnes už to není nosným, nýbrž doplňkovým odvětvím podnikání.

Hlavním důvodem, proč v něm pokračujeme dodnes, jsou vysoké výkupní ceny za králičí kůže.

Jsou koně vaším jediným koníčkem nebo si najdete čas i na jiné aktivity?

Já koníčků příliš nemám, protože tím mým největším je práce a tomu také odpovídá čas, který jí věnuji. Na další aktivity se už moc času nedostává. Ale tu a tam si dodnes s partou kamarádů zahraju tenis. Když jsem byl mladý,

tak jsem sportoval hodně, ale když pak přibylo práce, tak to bylo na úkor sportování. Ale dřív jsem se pohybu věnoval hodně, ať už to byl fotbal, hokej nebo další sporty.

Dovolte, aby poslední otázka byla spíše bilanční. Jak by měl vypadat český turf za pět let, abyste byl opravdu spokojený?

To je těžká otázka. Já bych byl spokojený, pokud by se podařilo rozšířit český chov anglického plnokrevníka, a tím se povedlo vytvořit širokou majitelskou základnu, o které jsem mluvil. K tomu bych byl rád alespoň za desítku dostihů ročně pro koně českých chovatelů.

Při tomto počtu dostihů by se vytvořil už dostatečný prostor, aby se ukázalo, kteří ze zúčastněných koní mají třídovost a mohou tak poměřovat své síly i s importy. Dále bych byl nesmírně potěšen, pokud by se u nás povedlo pohnout se sázkami. Ty totiž dovedou přinést do turfu více peněz a zároveň mají potenciál získat pro turf více příznivců. Je velká škoda, že se na koně nedá sázet na internetu, že jediná možnost, jak si vsadit, je přímo na závodišti.

Pokud se tohle podaří změnit, jsem přesvědčen, že to k dostihům přitáhne daleko víc lidí.

A to by mělo být společnou snahou všech, kteří to s českým turfem myslí vážně a kteří chtějí usilovat o jeho další rozvoj.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

47

Jarní protagonisté

Nidara a Talar 48 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ text: Jaroslav Fabris | foto: Martin Haleš, Petr Lusk

JARNÍ CENA KLISEN – DUEL FAVORITEK PRO NIDARU Nejnižší účast za dobu existence samostatné České republiky měla letošní Jarní cena klisen.

Koneckonců už únorový termín přihlášek napověděl, že zájemců o start v první české klasice není mnoho, když se na nich objevilo jen 21 jmen, přičemž o rok dříve byl tento počet bezmála dvojnásobný.

O FAVORITCE, KTERÁ NEBĚŽELA V té době byla horkou aspirantkou na úspěch v Jarní ceně klisen Reglisse. Nová akvizice stáje Dr. Charvát totiž strávila juniorskou část ka-

riéry v Irsku a za tamní výkony získala vysoký rating 95 liber, tedy o šest liber více než jiná reprezentantka modrožlutých barev a vítězka loňské edice dostihu French Quebec. Jenže čísla jsou jedna věc a krása dostihů tkví právě v tom, že zdaleka nejsou všeříkající. Trenérem Tomášem Šatrou připravovaná Reglisse se totiž nedostala včas do optimální kondice, takže zkušený chuchelský kouč na klisnu netlačil a po rychlé práci konané šest dní před dostihem se rozhodl pro její škrtnutí. Koneckonců signálů, že nákup Reglisse sebou nese značná rizika, bylo dost. Vždyť irský trenér Edward Lyman po jejím červencovém triumfu prozradil, že ji kvůli špatné krmitelnosti nemůže pořádně trénovat. Vzhledem k subtilní postavě dostala přezdívku Kate Moss. Zmiňme, že tato anglická supermodelka váží dle dostupných údajů při výšce 170 cm necelých 48 kilo. Příběh Reglisse se tedy na jaře nevyvíjel podle představ jejího realizačního týmu, ovšem sezóna je dlouhá a její vrchol přijde až na konci června.

DOSTIH O DVOU KONÍCH Postupně se okruh aspirantek na úspěch v úvodní klasice začal úžit i o další jména a na startovní listině jich tak nakonec zbylo jen devět. Výrazněji byla před startem ovšem skloňována jen dvě. Jedním z nich byla Beryaska, která loni kralovala celému ročníku dvouletých, když nejlepší hřebce porazila v Ceně zimního favorita. Na start šla ovšem bez startu v nohách. Už na začátku své kariéry naznačila své možnosti také Nidara. Reprezentantka DS Pegas totiž oba své loňské starty proměnila ve vítězství, přičemž to hodnotnější z nich získala v Simsonově ceně, o jejíž kvalitě svědčí skutečnost, že v ní všechna tabulová umístění získali koně patřící do Top 8 českého juniorského handicapu. Tímto červnovým výkonem ovšem loňskou sezónu ukončila, a protože v první polovině sezóny u dvouletých hraje

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

49

REPORTÁŽ

větší roli než třída jejich ranost, bylo trochu otazníkem, kam se zařadí v klasickém ročníku.

Tento otazník zodpověděl už Deylův memoriál. V něm sice nepotvrdila roli favoritky, ale těsným druhým místem rozhodně nezklamala.

Navíc obě zbylé medailistky z hlavního trialu českou klasiku vynechaly a zamířily do jejího slovenského ekvivalentu.

POMALÉ TEMPO HRÁLO PRO NIDARU Samotný dostih výrazně ovlivnilo jeho pomalé tempo, které vyústilo v nejpomalejší Jarní cenu klisen od roku 1980. Obě favoritky se v jeho průběhu hlídaly na třetí čtvrté pozici, přičemž výhodnější výchozí pozici do závěru měla právě Nidara. Ta také dokázala po zatočení do cílové roviny akcelerovat rychleji než Beryaska a rychle tak na ni získala zhruba třídélkový náskok. Z něj sice svěřenkyně Václava Luky postupně ukrajovala, přesto se k Nidaře nedostala blíže než na jeden a čtvrt délky. Obě klisny vlastní delší původy, takže v druhé dámské vytrvalecké klasice, kterou je mostecké Oaks, se jejich souboj může zopakovat. Stáj DS Pegas se tak po bezmála deset let po úspěchu Catoffle v Oaks dočkala vítězství v některém z českých klasických dostihů.

Talar nepatřil v paddocku k nejvíce sledovaným koním

Trochu překvapivý je také fakt, že Nidara je za posledních deset let teprve čtvrtou klisnou, která došla k vítězství v Jarní ceně klisen tradiční cestou přes Deylův memoriál.

KLASIKA NAMÍSTO TRIALU Trenér Grzegorz Witold Wroblewski převzal trénink koní v majetku Jiřího Trávníčka na začátku roku 2010 a od té doby jeho svěřenci ovládli pětici českých klasických trialů,

přičemž žádný z nich v samotné klasice na svůj úspěch nenavázal. Samotný Deylův memoriál ovládly reprezentantky DS Pegas dokonce v předchozích dvou letech a samotný trenér Wroblewski připravil jeho vítězku i v roce 2009, kdy uspěla Rabbit Zamindar. Ovšem ani ona o tři týdny později další vítězství nepřidala. Tyto indicie tedy napovídaly, že od Nidary se žádný velký progres oproti vstupu do sezóny čekat nedá, jenže na rozdíl od let minulých tu byl jeden zcela zásadní rozdíl – dlouhá zima.

Teploty pod bodem mrazu totiž panovaly ještě začátkem dubna. Mezi vůbec nechladnější místa republiky patřila Vysočina a právě na ní u obce Zhoř se nachází základna DS Pegas.

Koneckonců trenér Wroblewski před sezónní premiérou Nidary sděloval: „Tak špatnou zimu jsem ještě nezažil. Obvykle jsem zvyklý posílat koně do dostihu stoprocentně připraveného, ale tentokrát jde především o zahřívací start před Jarní cenou klisen.“ A jak se 5. května ukázalo, všechno špatné je nakonec pro něco dobré, protože forma Nidary vygradovala v den D.

LUKÁŠKŮV NÁVRAT DO BÍLOČERVENÝCH BAREV Skládanka vedoucí k vítězství v Jarní ceně klisen měla ovšem i další důležité dílky a jedním z nich bylo nepochybně jezdecké obsazení.

Zatímco totiž realizační tým spolufavoritky Beryasky zachoval důvěru Vendule Korečkové, přestože volní byli například špičkový čeští žokejové Jiří Chaloupka a Jan Rája, v sedle Nidary nastala změna. Jejím jezdeckým partnerem byl totiž ve zmíněné předzkoušNeúplný realizační tým Nidary: majitel Jiří Trávníček a žokej Tomáš Lukášek. Trenér Grzegorz Wroblewski byl toho dne v Budapešti

50 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ

Třináctka žokejů pózuje v paddocku před Velkou jarní cenou

ce Michal Mach, který do Zhoře k trenéru Wroblewskému nastoupil v průběhu zimy a i kvůli následnému odchodu Petra Foreta se stal tamní jedničkou. Mladý jezdec, který se začal v dostizích častěji objevovat až v loňském roce, sice patří k největším českým talentům, ale s velkými dostihy nemá mnoho zkušeností.

Důvěru tak dostal Tomáš Lukášek, jehož výborný výkon byl jedním z důvodů porážky Nidary ve zmiňovaném „Deyláku“. Za připomenutí přitom stojí, že sám Lukášek byl v počátcích své kariéry před Jarní cenou klisen sesazen. Stalo se tak v roce 2007, kde ho po vítězství v Deylově memoriálu s Hanover Lady vystřídal v jejím sedle Jan Rája, který se o tři týdny později radoval z klasického úspěchu.

Zběhlejším turfmanům pak netřeba připomínat, že Tomáš Lukášek ještě za éry trenéra Romana Vítka ve stáji DS Pegas několik let působil. V kontextu jeho květnového úspěchu je pak zajímavé, že při svém odchodu ze Zhoře na konci roku 2009 si v jednom z televizních rozhovorů postěžoval na zvaní jiných žokejů na velké dostihy.

ÚSPĚCH OWNER-BREEDER TRÁVNÍČKA

VELKÁ JARNÍ CENA – PŘEKVAPENÍ JMÉNEM TALAR

Úspěch Nidary je rovněž úspěchem českého chovu, tedy jak se to vezme. Její otec Kallisto totiž v českém chovu nikdy nepůsobil a matka Nana d’Anjou byla importovaná z Francie, kde se narodila i samotná Nidara. Už v roce svého narození se ale stěhovala do Česka, takže u jejího francouzského sufixu nalezneme hvězdičku, která znamená nárok na majitelské prémie pro české odchovance. Pro jejího majitele Jiří Trávníčeka to nebyl první chovatelský úspěch.

Vždyť jen loni získali jedničková vítěz jím odchovaní Hyacint s Dorotkou a za připomenutí stojí i vítěz Pardubického St. Legeru 2010 Makléř. Všichni zmínění koně navíc pocházejí z jiných matek, což budiž důkazem toho, že chov prezidenta Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní stojí na pevných základech.

Zatímco Jarní cena klisen byla jen o dvou jménech, tak v druhé z jarních klasik by vítězstvím nepřekvapil snad nikdo ze zúčastněných.

Na startu byla totiž třináctka koní, jejichž předchozí formy pocházely z devíti různých dostihů, a tudíž jejich srovnání bylo jen velmi obtížné. Čtveřici účastníků první části klasické trojkoruny dokonce čekala česká premiéra.

FRANCOUZSKÁ CESTA K ÚSPĚCHU Jedním z koní, které šlo jen obtížně zařadit, byl Talar. Svěřenec Václava Luky se sice už předtím v Česku představil, když v říjnu finišoval druhý mezi debutanty, ale o jeho třídě

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

51

REPORTÁŽ

z vlastních zdrojů. Tedy až na jednu výjimku, kterou byla právě Velká jarní cena. V den jejího konání totiž Vendula Korečková startovala v Bratislavě a Petr Foret byl v sedle druhého z bošovických koní Everest Hilla. Do sedla Talara se tak vyhoupl Jiří Chaloupka a nabídnutou šanci bezezbytku zužitkoval, když získal své čtvrté a zároveň nejočekávanější klasické vítězství. Tomu se při kurzu 12:1 věří jen těžko, takže si krátce zrekapitulujme jeho předchozí úspěchy. Ten premiérový získal už jako sedmnáctiletý žák v sedle Librilly, která sice do St.Legeru 1997 odskakovala jako největší outsider, přesto vzala trojkorunu výtečné Noře Jeane. Druhé získal o deset let později ve Velké jarní s v kurzu 17:1 odskakujícím Lordem Silvanem a to nejcennější si připsal loni v sedle Kadynyho, na jehož vítězství v Českém derby jste si mohli vsadit v poměru 20:1. Zdá se tedy, že Jirka Chaloupka má na klasická překvapení patent.

Realizační tým Talara: zleva majitelka Miluše Mikulášová, trenér Václav Luka a žokej Jiří Chaloupka

tento start mnoho nenapověděl. Každopádně už tehdy předvedl silný „spíd“ a cvalovou akci, která dávala tušit rezervy, a i proto se v předchozím čísle Galopp Reporteru objevil mezi nadějemi pro letošní klasiky. Své další starty před Velkou jarní absolvoval ve Francii. Tam letos získal čtvrté a šesté místo v dostizích kategorie G (v české terminologii VII. kategorie), což by mohlo svádět k domněnce, že podal slabé výkony. Jenže zjara nelze v dostizích pro tříleté brát nikde na světě kategorie příliš vážně, protože řada kvalitních koní jde skrze horší dostihy nahoru, což koneckonců dokládá i skutečnost, že v únoru finišoval Talar jen krk za posléze v Groupe 3 umístěným Ivanem Groznym. Za druhé je také nutno zmínit, že ve Francii je složité uspět v jakémkoliv dostihu.

To je především důsledkem tamních štědrých dotací, když se i nejslabší dostihy běhají o částky kolem 15 000 euro. Vždyť kupříkladu v Jarní ceně klisen bronzová Darat Al Ayam ve všech pěti francouzských startech běžela zadarmo. Nicméně na handicapera Talarovi výkony velký dojem neudělaly a ten se tak s eliminačním handicapem 67 kilo musel až do úterního oznámení startovních listin klepat o samotnou účast.

takže ve startovacích boxech zbylo pro Talara místo a hned po jejich otevření se dostih začal odbývat v poctivém tempu. Vítězný čas, který je třetí nejpomalejší za posledních padesát let, sice tuto tezi nepotvrzuje, ale na jeho hodnotě se výrazně podepsala hluboká dráha. Zpočátku se na špici naháněla trojice koní vybavená stínidly, zatímco Jiří Chaloupka, známý svým výborným odhadem tempa, vedl Talara v zadní části pole. Po zatočení do cílové roviny ho nasměroval na méně rozbitý vnější okraj dráhy, kde se pohybovali i jeho nejvážnější soupeři Mister Westminster s White Motivmanem.

Ani oni ale nedokázali na Talarovu silnou koncovku najít adekvátní odpověď a ten se tak zbavil přívlastku nezvítězivší. Vítězná taktika přitom silně připomíná tu, kterou Chaloupka praktikoval v loňském Českém derby v sedle Kadynyho.

TALARŮV PŘEDVEDL NEJSILNĚJŠÍ SPÍD

Foret stěhoval ze zhořské centrály DS Pegas za svojí partnerkou a vítězkou loňského Ladies Cupu Vendulou Korečkovou do Bošovic, kde tak vzniknul mimořádně silný jezdecký tandem. Není proto divu, že v průběhu prvních dvou měsíců české sezóny volil Václav Luka jezdecké obsazení všech svých svěřenců pouze

Několik realizačních týmů si ovšem účast ve Velké jarní na poslední chvíli rozmyslelo,

52 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

UNIKÁTNÍ KLASICKÝ DOUBLE O čekání Václava Luky na první české klasické vítězství jsem se zmiňoval v předchozím čísle časopisu a zároveň jsem tehdy poznamenal, že o změnu by se mohla postarat Beryaska. Ta však v Jarní ceně klisen finišovala „až“ druhá a zdálo se, že mezi hřebci nemá Václav Luka tak dobré karty. Přesto se dočkal úspěchu, a protože přesně o půl hodiny dříve zvítězila Lay Percy ve slovenské Jarní ceně klisen, získal navrch unikátní double. Statistiku o nejkratším rozpětí klasických vítězství se mi dohledat nepodařilo, přesto si dovolím tvrdit, že v tomto ohledu byl světový rekorde minimálně atakován. Nebýt navíc zpoždění chuchelského programu o půl hodiny, které způsobily problémy ve startovacích boxech při úvodním dostihu, dělilo by oba triumfy jen několik okamžiků. Symbolické je, že první české klasické vítězství Václava Luky získal reprezentant stáje GM-Electronic. Tato firma totiž nevlastní jenom Talara, ale také celé bošovické tréninkové středisko.

ČTVRTÉ KLASICKÉ PŘEKVAPENÍ JIŘÍHO CHALOUPKY VÝBORNÉ JARO V průběhu zimy se loňský vicešampión Petr CHOVATELE ŠNÁBLA

Radek Šnábl je znám především jako spolupracovník ministerstva financí, který má na starost státní arbitráže, přičemž výrazné mediální publicity se mu dostalo v roce 2008, kdy byl odsouzen za to, že na daních připravil Českou republiku o několik miliónů korun. Nepříliš

REPORTÁŽ

Talar a žokej Jiří Chaloupka

lichotivou pověst získal také ve světě turfu, což se koneckonců dotýká i příběhu Talara. Toho totiž vlastnil až do loňského léta, kdy ale trenér Václav Luka, společně se svými kolegy Filipem Neubergem a Jiřím Jandou, podal na jeho Hřebčín Křenek návrh na insolvenční řízení kvůli dluhům za trénink. V rámci vyrovnání pak Talara získal Václav Luka, který ho následně prodal majitelům stáje GM-Electronic.

Radek Šnábl tak u valacha figuruje pouze v roli chovatele, přičemž na tomto poli byl zjara velmi úspěšný. Jeho odchovankyní je totiž také druhá z Jarní ceny klisen Beryaska a umístění mezi dvojicí nejlepších v obou jarních klasikách je v posledních letech nevídaný chovatelský úspěch. Oba zmínění úspěšní klasici byli sice odchováni v zahraničí, ale jejich matky už se stěhovaly do polabského Hřebčína Křenek.

Bohužel z něj jen několik dní po Talarově úspěchu přišla smutná zpráva o uhynutí jeho teprve dvanáctileté matky Tashreefat.

VÍTĚZOVÉ VELKÉ JARNÍ V DERBY Velká jarní cena je symbolickou tečkou za první částí dostihového kalendáře, přičemž po jejím odběhnutí vše směřuje k Českému derby, kterým o šest týdnů později celá sezóna vyvrcholí. A nakolik je právě výsledek Velké jarní ceny směrem k derby důležitý? V zemích patřících na vrchol dostihové pyramidy často nijak zvlášť, protože mezi absolutní světovou špičkou hraje každý metr roli a prosadit se tedy na distancích od sebe vzdálených 800 metrů je úkol pro opravdového superkoně. V Česku je ovšem daleko pravděpodobnější výskyt koně, který své soupeře bude třídou výrazně převyšovat a tudíž dokáže uspět i tak říkajíc „proti distanci“. Vždyť ze čtyř předchozích vítězů Velké jarní mají dva na svém kontě také triumf

v Českém derby (Age Of Jape, Roches Cross) a Innovator triumfoval v jeho slovenském ekvivalentu. A jaké jsou šance Talara pro České derby? Rozhodně ne špatné. Šance na prostání 2 400 metrů dlouhé distance totiž vzbuzuje jeho dostihový projev a částečně je podporuje také původ, protože jeho matka běhala na tratích 2 000–2 800 metrů. Jeho otcem je sice mílař Whipper, ale ten je rovněž otcem výše uvedeného Roches Cross, s nímž Talara pojí i jména mateřského otce a otce báby. A když je řeč o derby, zmínit je třeba ve Velké jarní stříbrného Mistra Westminstera. O jeho vytrvalosti totiž není nejmenších pochybností, a i proto ho v polovině května mnoho turfmanů pasovalo na derby vítěze.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

53

„Nejdůležitější je systém a řád,“ říká rodák z jihomoravského Kyjova, který do svých jedenácti let žil v Olomouci. Odtud se s rodiči přestěhoval do Napajedel. Zdejší hřebčín byl na počátku osmdesátých let centrem českého chovu anglického plnokrevníka a napajedelští odchovanci ovládali české dostihové dráhy. V Napajedlech se začal formovat jeho vztah ke koním a stejně jako jeho otec Quido, který je stále aktivním trenérem, i on se vydal na koňařskou dráhu. Dnes má na kontě celou řadu vítězství ve významných dostizích, pět šampiónských trenérských titulů a pět klasických vítězství. Jeho působištěm je Pavlin Dvůr u Mimoně, kde FILIP NEUBERG začal již svou čtrnáctou sezónu.

54 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jiří Klokočka | foto: Petr Lusk

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

55

REPORTÁŽ

Tréninková dráha v Pavlině Dvoře měří 1200 metrů

Podařilo se vám získat tři modré stuhy vítěze derby. Jak na to vzpomínáte a kterého z těchto vítězství si nejvíce ceníte?

Asi nejraději vzpomínám na to první, protože když je něco poprvé, tak to má pro člověka jistou výsadu. Nutno zmínit, že všichni ti tři koně zaběhli tři nejlepší časy. Byly to nejrychlejší derby v české historii. Vůbec nejlepší byl Talgado.

Docela zajímavá je skutečnost, že jeden z našich koní, který není tak známý, zaběhl český rekord derby-distance 2 400 metrů. Jednalo se o Memoriál Vlastimila Smolíka v Karlových Varech a Ixos tuto trať zdolal za 2:28,22! (Talgadův derby rekord činil čas 2:28,46 – pozn. red.)

Kde se nyní nachází Ohne Sorge, Laureat a Talgado – vaši derby vítězové?

Ohne Sorge je v Kazachstánu v hřebčíně Ardaka Amirkulova (slavný kazašský režisér a majitel dostihových koní – pozn. red.), kde prý nepanují kdovíjaké podmínky.

Laureát je v Německu u svého majitele a Tal-

56 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

gado je rovněž v Kazachstánu, kde působí jako plemeník.

Letos to vypadá, že se derby odbude bez vašich svěřenců. Proč je tomu tak a jak to vypadá s účastí vašich koní ve zbývajících letošních klasikách?

Z derby jsem odhlásil Asharona a Trust on Scyrise, protože se domnívám, že nebudou ještě připraveni. Jinak jsou přihlášení tři koně do St. Legeru, což je v tuto chvíli jaksi jediná naděje, co se významných dostihových podniků týče. Do tohoto klasického dostihu jsou přihlášeni oba zmiňovaní koně plus klisna Christera. Bohužel letos máme ve stáji skromnější sestavu a tak si nějaké veliké plány do této sezóny neděláme.

Loni jste získal vítězství s klisnou Merlyp v Oaks. Po tomto klasickém dostihu zatím žádný výraznější výsledek nezaznamenala. Čím je to způsobeno?

Merlyp měla zdravotní problémy s měkkým patrem. Byla úspěšně operována na veteri-

nární klinice v Německu. Přestože je kobylka už v naprostém pořádku, zdá se, že tento zdravotní problém v ní zanechal nepříjemnou zkušenost. Proto se s majitelem rozhodujeme, že bychom s Merlyp přešli na překážky, což by pro ni mohla být zcela nová zkušenost, díky níž by zapomněla na minulé problémy.

Někdy kolem roku 2003 měli vaši koně dvakrát problémy s pozitivním nálezem na doping. V souvislosti s tím byla hodně zmiňována vítězka Českého derby klisna Ohne Sorge.

Jak to vlastně tehdy bylo?

Ne dvakrát, ale třikrát jsme měli problémy s dopingem. Stalo se to relativně krátce po sobě. První pozitivní nález byl u All Meine Träume a další rok byla pozitivní Ohne Sorge a na podzim Djibouti. Poslední případ se však stal mému kolegovi Jiřímu Švástovi. Od té doby jsme tu vyměnili veškerý stájový personál a velmi dbám na bezpečnost. Stáje se pravidelně zamykají a hlídáme, aby se sem zamezil přístup nepovolaným osobám. Domnívám se, že se tehdy sešla kombinace několika chyb

REPORTÁŽ

Kolotoč v Pavlině Dvoře

ve stáji. Například se stalo, že futrmajstr (zástupce trenéra, který se stará o krmivo) dával koním sirup proti kašli a já o tom ani nevěděl.

Navíc jsem byl tehdy zaměstnanec a nemohl jsem rozhodovat o tom, koho budu mít v týmu. Dále máte svého veterináře, kterému musíte věřit. On je odborník na to, který lék co obsahuje a případně je-li tam nějaká nepovolená látka. On musí vědět, jak dlouho se tato látka v těle udrží atd. Měl byste mít v týmu lidi, kteří budou odborně natolik vzdělaní, že znají základní zásady bezpečnosti a hygieny. Že když budou podávat nemocnému koni nějaké léky, dokonale si umyji ruce, než půjdou ke zdravému koni. U některých látek totiž stačí jejich stopové množství.

Naštěstí dnes v naší stáji pracují spolehliví lidé a takové problémy se již nedějí.

ale postupně se zase vraceli k běžné trenérské práci, neboť zjistili, že to nepřináší nějaké výraznější výsledky. Ono se toho moc u koní nedá vymyslet. Například ani měření času v našich evropských podmínkách nebývá moc platné, neboť zde hraje roli spousta proměnných. Máme různé dráhy v rozdílné kvalitě.

Jednou je dráha měkká, pak zase tvrdá.

Není ani moc směrodatné, jakého času dosáhne kůň v tréninku, neboť velmi záleží, jaký bude průběh samotného dostihu apod.

Pravdou je, že poslední dobou využívám váhu.

Pravidelně své koně vážím a kontroluji, jak jsou na tom váhově. Z toho se pak snažím usoudit, jak kůň snáší práci fyzicky i psychicky.

Na rovinách dosahují vaše koně výrazně lepších úspěchů. Je to způsobeno tím, že jste srdcem spíše „rovinář“ nežli překážkář?

Já mám překážkové koně velmi rád, ale vzhledem k tomu, že tu máme spíše mladší koně, musíme se více zaměřovat na roviny.

Co je podle vás na tréninku dostihových koní nejdůležitější a nejtěžší?

Dle mého soudu je jednoznačně nejdůležitější systém a řád.

Nejtěžší jsou všechny věci kolem, protože samotné trénování je nejlehčí a nejpříjemnější část mé práce. Odpovídám za chod celé stáje, za všechny problémy. Musím řešit finance, účetnictví, logistiku a jednání s majiteli.

Můžete prozradit něco o svých tréninkových metodách? Žádné zvláštní metody nepoužívám. Co se tréninkových dávek týče, ty jsou individuální.

Zde na dráze se cválá a vzadu je kopec Ralsko, do kterého se kluše. Mladší koně pracují více na dráze. Starší a překážkoví koně zase více klušou do kopců. Jsou zde různé trasy, kterých hojně využíváme.

Dnes je zvykem využívat sofistikovaných někdy až vědeckých pomůcek při tréninku.

Měření tepu, odběry krve, sledování koní pomocí GPS apod. Jaký na to máte názor?

Osobně se domnívám, že to nemá valnější význam. V minulosti jsem měl možnost sledovat při práci některé známé zahraniční trenéry, kteří rovněž podlehli těmto módním trendům, Filip Neuberg a loňská vítězka Oaks Merlyp

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

57

ROZHOVOR

Jaká vlastnost by neměla dobrému trenérovi chybět?

Trenér by měl zachovávat klid a nepropadat stresům. Je třeba umět čelit případným neúspěchům a být dobrým diplomatem nejen při styku s majiteli.

Každý trenér má svou teorii, kterou často neoblomně hájí. Ať už se jedná například o to, kde je nejlepší koně trénovat. Ať na závodišti nebo v přírodě a v kopcích. Nakonec stejně rozhoduje, jak dobrý je kůň. Pak je opravdu jedno, kde ho trénujete, protože opravdu dobrý kůň vyhrává všude. Například kolega Šavujev. Ten trénoval nedaleko odsud na hliněné dráze plné kamení a jeho Shamalgan vyhrával všechny dostihy a dokonce grupy v zahraničí. Dneska je tenhle kůň ve Francii, kde má zaručené mnohem lepší podmínky, ale výsledky se nezlepšily.

Možná zmizela harmonie mezi trenérem a koněm, nebo je Shamalgan už za svým vrcholem.

Každopádně vidíte, že žádný osvědčený recept na trenérskou vlastnost neexistuje.

Neubergerův dvorní jezdec MIlan Zatloukal

58 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Kdybyste měl schopnost rozumět řeči koní, co by vás nejvíce zajímalo a na co byste se jich nejradši zeptal?

No určitě bych se ho zeptal na jeho distanční optimum. Někdy je problém toto správně odhadnout. Výjimečně to trvá i několik let, kdy koně běhají nevhodné distance. Kůň třeba zvládá nevhodnou distanci, pro niž má například genetické předpoklady, relativně dobře.

Ale často proto, že je prostě dobrý. Pak se ale shodou nějakých okolností nebo i omylem zkusí jiná distance, mnohdy dost rozdílná, než jakou tento kůň běhá, a rázem zjistíte, že toto je to pravé. Takže bych se ho zeptal: „Milý koni, jaké máš distanční optimum?“ (smích) Můžete nějakým způsobem zasahovat do výběru a nákupu koní, které přicházejí do vašeho tréninkového střediska?

V poslední době skoro vůbec, neboť tu mám, až na malé výjimky, koně od různých chovatelů. Za poslední roky jsem byl přítomen

u nákupu tak jednoho koně ročně, protože mi sem chodí v převážné většině právě odchovanci zmíněných chovatelů. Zatím můj poslední nákup byl Montepucini, kterého jsem koupil v Baden-Badenu za šest set euro.

Jak jste spokojen s Milanem Zatloukalem, který od nějakého roku 2009 patří do první desítky nejlepších žokejů a nyní je vaším zaměstnancem?

Milan opravdu patří mezi špičku a jsem s ním velmi spokojený. Asi jediný problém, který má, je jeho váha. I když poslední dobou na tom dost zapracoval, takže se dostane na nějakých 56 kilogramů. Dlouho však měl 57, což je moc a tudíž přicházel o spoustu příležitostí.

V minulosti pro vás jezdil Václav Janáček a také Jaroslav Donoval. Janáček v současné době exceluje ve Španělsku, ale kde skončil Donoval?

Vašek Janáček tu prakticky vyrostl. Byl u mne od svých patnácti let a vlastně v Česku nikde

ROZHOVOR

Pavlin Dvůr

jinde nepracoval. Odchod do zahraničí jsem mu doporučil sám hlavně z toho důvodu, aby se ve své profesi dále rozvíjel. V Čechách si vybudoval takovou pozici, že si mohl vybírat ty nejkvalitnější koně. Také však potřeboval lepší a větší konkurenci, které se mu doma nedostávalo. Kde je Jarda Donoval přesně nevím, ale snad prý někde rozváží noviny.

Kterých svých vítězství, samozřejmě kromě derby, si nejvíce ceníte?

Asi logicky to jsou další klasická vítězství.

All Meine Träume nám v roce 2003 vyhrál Velkou jarní cenu a loni klisna Merlyp zvítězila v Oaks. Ale vyhrát za nějakých třináct let pět klasických dostihů není kdovíjaká bilance.

Vítězství ve velikých dostizích je však o kvalitě koní. Tudíž to nepřichází tak často a člověk musí být hodně trpělivý.

Potkat dobrého koně je často dílem štěstí.

Tak například výborná kobyla a vítězka derby Ohne Sorge byla kdysi zakoupena v Baden-Badenu za směšných 2 600 marek! Snad jen Talgado byl dražší kůň. Tuším, že stál okolo osmi tisíc euro.

Naopak které vítězství byste si přál ještě získat?

Určitě bych rád zkompletoval klasické dostihy.

Takže bych rád vyhrál Jarní cenu klisen a St. Leger. Pak bych se nezlobil za vítězství v oficiálním black type dostihu. A samozřejmě Velkou pardubickou.

FILIP NEUBERG (*1969) Od roku 1999 do roku 2005 zaměstnanec

Vítězství v klasických dostizích

hřebčína Pavlín Dvůr u Mimoně.

Velká jarní cena: 2003 All Meine Träume (Jaroslav Donoval)

Od roku 2006 zde působí jako soukromý trenér dostihových koní. V současné

Oaks

době má v péči třicet koní rovinových

2012 Merlyp (Petr Foret)

i překážkových. Deset z nich trénuje pro dostihovou stáj Orling.

České derby 2010 Talgado (Maria Magdalena Rosak)

Je ženatý s manželkou Ivanou. Jeho starší

2006 Laureat (Václava Janáček)

syn Bronislav se rovněž věnuje koním

2003 Ohne Sorge (Jaroslav Donoval)

a pracuje v Kolíně nad Rýnem u trenéra Petera Schiergena. Mladší Filip (17) studuje střední policejní školu v Holešově.

Jak nese vaše rodina například to, že nejste přes sezónu skoro každý víkend nebo minimálně skoro každou neděli doma?

Moje rodina žije v Napajedlech, takže se vidíme občas. Máme to trochu na dálku.

Máte nějaké záliby či hobby? Času mám opravdu velmi málo, ale když mohu, projedu se na kole nebo si zajdu zaplavat nebo do sauny.

Co považujete v životě za nejdůležitější?

Určitě aby byl člověk zdravý a spokojený.

Kdybyste měl tu moc vrátit čas, co byste ve svém životě změnil?

Asi bych změnil spoustu věcí. Zejména bych se pokusil vyvarovat chyb, kterých jsem se v životě dopustil. A přiznám se, že si nejsem zcela jist, zda bych se dal na dráhu trenéra dostihových koní (smích).

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

59

60 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

61

CHRÁNĚNÁ JMÉNA KONÍ Vítězka Vítězného oblouku Solemia. Takhle se už nikdy žádná klisna jmenovat nebude

Ty tam jsou časy, kdy se koním dávala jména jako Fuksa nebo Ferda. Zejména pak u koní tak vznešeného plemene, jakým je anglický plnokrevník. Na dostihových drahách se to hemží jmény, která většinou i vznešeně zní. A protože kolébkou dostihového sportu je stará dobrá Anglie, tak i většina jmen pochází z anglického jazyka. A pokud nepochází, alespoň se tak tváří. O tom, že správně pojmenovat dostihového koně nemusí být úplně jednoduché, svědčí následující řádky.

NEŽ DOSTANETE ŠTEMPL… Odchováte-li si hříbě anglického plnokrevníka nebo dostihového koně koupíte a máte jej v úmyslu řádně zaregistrovat, jedna z důležitých podmínek je tomuto koni dát jméno. V případě, že si koně kupujete ze stáje, většinou už jméno má. V zemích, v nichž je chov anglického plnokrevníka vysoce rozvi-

62 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

nutý, jako například v Anglii nebo Irsku, dnes často koupíte ročka, který má označení NN tedy „no name“ – žádné jméno, bezejmenný.

Důvod je čistě marketingový, protože většina budoucích majitelů si svého koně pojmenuje raději sama a má tak k němu bližší vztah.

Jakkoli se může zdát, že není nic snazšího dát svému koníčkovi jméno, opak se může více blížit pravdě, neboť pojmenování registrovaných anglických plnokrevníků podléhá poměrně přísným pravidlům. Ta jsou obsažena v Mezinárodní dohodě o chovu a dostizích

(Interanational Agreement on Breeding, Racing and Wagering) a každé země, jež se stala signatářem tohoto dokumentu, musí mít svou vlastní dostihovou legislativu v souladu s touto dohodou.

Návrh jména každého dostihového koně tak musí projít schvalovacím procesem, za nějž odpovídá příslušná dostihová autorita.

Jedná-li se o koně narozeného v Česku, schvaluje jméno Jockey club ČR. V případě, že se jedná o koně nakoupeného v zahraničí, musí se o schválení jména požádat v zemi jeho

ZAJÍMAVOST text: ??? | foto: ???

narození. A protože majitelé vymýšlejí pro své miláčky občas velmi kuriózní jména, jsou schvalovací orgány v kontaktu a navrhovaná jména spolu konzultují, aby nedošlo k porušení pravidel z důvodu jazykových bariér. Nutno dodat, že schválení jména v zahraničí nebývá levnou záležitostí. Například ve Francii musíte za registraci jména zaplatit poplatek ve výši čtyři sta euro!

PRAVIDLO Č. 1 Tím nejzákladnějším, ale paradoxně ne nejpřísnějším pravidlem výběru jména pro anglického plnokrevníka, je pravidlo počátečního písmene. To znamená, že jméno hříběte by mělo začínat na stejné písmeno, jakým začíná jméno matky (např. Tiumen – Toscanella, Aspirant – Aspiracija). Jak mi sdělila inženýrka Plachá, která se léta zabývala registrací jmen při JCČR, není opravdu toto pravidlo nikterak striktně vyžadováno. Zároveň dodala, že většina evropských zemí jej víceméně dodržuje s tím, že některé země mají v tomto ohledu i jistá specifika. Například v Maďarsku jména klisniček začínají stejným písmenem jako jméno matky a hřebečkům se dávají jména začínající stejným písmenem jako jméno otce.

Důležitým pravidlem je, že by majitelé měli jména svých koní zaregistrovat do konce října v roce, kdy se hříbě narodilo. Vzhledem k tomu, že se angličtí plnokrevníci rodí již v lednu a zjara je největší porodní boom, mají na jockey clubu v době vzniku tohoto článku plné ruce práce. Druhý vrchol přichází právě koncem října, neboť opozdilci nechtějí platit dvoutisícový poplatek za dodatečnou registraci. Avšak v řádném termínu je v České republice registrace jména zdarma.

V úvodu byla řeč o přísných pravidlech platících pro registraci jmen pro anglické plnokrevníky, ale zatím se zdá, že nic tak zásadního v cestě za pojmenováním nestojí.

Proto je na čase přitvrdit!

ZAPOMEŇTE NA COCA-COLU NEBO FERARRI Tento článek má název „Chráněná jména koní“, ale než se k nim dostaneme, je dobré zmínit se o tzv. nechráněných jménech a jménech chráněných pouze omezenou dobu.

V případě, že by se někomu líbilo jméno

jakéhokoliv plemeníka, je možné toto jméno znovu zaregistrovat pouze v případě, že je tento kůň již patnáct let po smrti nebo patnáct let po posledním krytí nebo v pětatřicátém roce svého života.

V případě chovných klisen je to deset let po smrti nebo deset let po posledním zaznamenaném roce, v němž byla připuštěna nebo dala hříbě a nebo v pětadvacátém roce života.

V případě ostatních koní pět let po jejich smrti nebo ve dvaceti letech jejich života. Jméno vašeho čtyřnohého miláčka nebude zaregis-

jmen obecně nepřijatelných (např. Hajzl, Jehovista, Adolf Hitler apod.).

Pozor, nesmí ani výslovností korespondovat s výše uvedenými výlukami (např. Heisel, Jeho Vista, apod.).

Je však nutné mít na paměti, že i v případě podaří-li se jméno porušující některé z pravidel přece jenom nějakým způsobem propašovat nebo protlačit k řádné registraci, může dostihová komise odmítnout přihlášku do dostihu!

Pohled do jedné ze starých plemenných knih

trováno, bude-li obsahovat více jak 18 znaků, a to včetně mezer a interpunkce, nebo pokud bude zakončeno číslem (např. Agent 007, Frankel 2 apod.)

Povoleny nejsou ani iniciály, pomlčky, čárky, středníky a další podobná znaménka včetně uvozovek. Jméno nesmí začínat jiným znakem nežli písmenem. Chová-li někdo zalíbení k některé veřejně známé osobě (např. Messi, Miloš Zeman, Rihanna apod.) a chtěl by použít její jméno, má bez písemného souhlasu také smůlu. Stejně tak, jedná-li se o jméno komerčního významu bez patřičného povolení (např. Coca-Cola, Microsoft, Ferrari apod.)

Zapovězena jsou i jména, která evokují emotivní nebo vulgární implikace, obscénní výrazy nebo poškozují zájmy politických, náboženských nebo etnických skupin, včetně

CHRÁNĚNÁ JMÉNA KONÍ Konečně se dostáváme k osvětlení pojmu „Chráněná jména koní“. Zatím jsme narazili na jména, jež jistou ochranu mají. Ovšem za určitých okolností je lze znovu použít. Existují však jména koní, která se nesmí již nikdy opakovat a navždy zůstanou pevně spojená s jejich slavnými nositeli. Jedná se o vítěze jedenácti mezinárodních dostihů pro tříleté a starší koně.

U nás v Evropě to jsou Prix de l´Arc de Triomphe, Irish Champion Stakes, King Georgie VI + Queen Elizabeth Stakes. Ve Spojených státech Breeders´Cup Turf a Breeders´Cup

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

63

ZAJÍMAVOST

zařadit do tohoto seznamu jméno významného koně, o něž si některá země zažádá a tuto žádost patřičně zdůvodní. Rovněž však dodala, že Výkonný výbor pro mezinárodní seznam chráněných jmen jej má snahu co nejméně rozšiřovat.

JMÉNA, JMÉNA, JMÉNA

Vedoucí plemenné knihy Ondřej Plachý

Classic. V Asii a Austrálii to jsou Melbourne Cup, Dubai World Cup, Hong Kong Cup a Japan Cup. Nelze zapomenout ani na Jižní Ameriku, kde se jedná o dva dostihy, kterými jsou Gran Premio Carlos Pellegrini a Grande Premio Brazil.

Stejná ochrana jako vítězům výše uvedených dostihů se poskytuje i výjimečným chovným koním.

64 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Matkám, které daly nejméně dva vítěze Group 1 a jednoho dalšího Black Type vítěze.

Dále pak plemeníkům, kteří dali minimálně patnáct jednotlivých vítězů Gd. 1.

Seznam všech těchto chráněných jmen je každoročně aktualizován a je k dispozici na internetu nebo je k nahlédnutí u každé dostihové autority té které země. Inženýrka Plachá mi ještě sdělila, že existuje možnost

Ke kolizím při schvalování jmen prý však nedochází nijak zvlášť často. Většina majitelů jsou rozumní lidé a při výběru správného jména spoléhají na vlastní kreativitu a často také chtějí, aby se ve jménech jejich koní promítlo něco z nich samotných. Někteří majitelé používají jména svých koní jako nosiče firemních log (např. Rabbit, Grácie apod.).

Někteří majitelé dávají jména svým koním po manželkách, dětech a vnucích proto, aby si své blízké naklonili nebo potěšili, nebo aby tímto způsobem vyjádřili svou lásku k nim. Častá jsou jména, která svědčí o majitelově smyslu pro humor (My Old Husband – můj starý manžel), zálibě v pohádkách (Mikesh), či může nést vzpomínku na výlet do Afriky (Nynani Tomba – svahilsky opičí pokání).

Někdy naopak může jméno vypovídat o koni samotném (Moula, Virvál, Narciska, Lumpik, Vysmata Bara) nebo o touhách jeho majitele (Love Me, Whisky Dream, So Easy). V některých případech majitel světu prostřednictvím jména svého koně sděluje například čím byl, čím je, nebo na čem mu hodně záleží (Četař, Chemik, Platba).

Ačkoli jsem se v úvodu zmínil o tom, že většina jmen dostihových koní pochází z anglického jazyka, několik výše uvedených příkladů tento zvyk porušují. Naproti tomu může i náš rodný jazyk znít kdesi v zahraničí libozvučně a třeba i exoticky. Proto se například v Anglii objevila jména koní jako Maso Uzeniny, či jedna britská dáma pojmenovala svého miláčka podle českého televizního reportéra Vlastimila Weinera.

Tak bychom mohli pokračovat dlouho a dlouho, neboť kolem jmen koní je toho tolik zajímavého, že by na to nestačil prostor jednoho vydání Galopp Reporteru.

Závěrem by se snad dalo vzdáleně parafrázovat staré okřídlené rčení: „Řekni mi, jak se jmenuje tvůj kůň a já ti řeknu jaký jsi.“ Těšme se společně na další krásná, kuriózní, roztodivná, ale i vtipná, výstižná a milá jména dostihových koní, neboť i ta jsou kořením tohoto výjimečného sportu.

ZAJÍMAVOST

DODATEK 1

jsem, prosím, pár jmen raději vynechal, neboť mi slušné vychování bránilo

V Anglii jsou dostihy velmi populární

v jejich publikování. Dokonce jsem upustil

a svědčí o tom například pořad na britské

od českého překladu, který raději nechám

veřejnoprávní televizi BBC The Graham

na ctěném čtenáři.

Norton Show, kde její hlavní protagonista požádal jednoho ze svých hostů, slavnou herečku Minie Driver (Dobrý Will Hunting, Fantom opery, Barneyho ženy), aby

DODATEK 2

přečetla pár jmen dostihových koní, o jejichž registraci se jejich majitelé marně

Na americké dostihové dráze v Monmouth

snažili. Jednalo se o slovní hříčky, které

Parku se v jednom dostihu sešli dva

na první pohled vypadaly velmi nevinně.

koně s velmi kuriózními jmény. Jeden se

Až při jejich vyřčení bylo slyšet, o jak

jmenoval My wife knows everything – Moje

nehorázně obscénní slova jde. Na každý

žena ví všechno (ví o všem – ve smyslu

pád se publikum náramně bavilo a krásná

nevěry) a druhý měl jméno The wife

slavná star se jen červenala.

doesn´t know – Ta žena o ničem neví.

Ben Timover – Bend him over

Oba koně se spolu utkali v cílové rovině

Neil Anblomee – Kneel and blow me

a jejich výkon byl poměrně vyrovnaný.

Oil Beef Hooked – I will be fucked

Takové obsazení a průběh dostihu

Anita Handjaab – I need a hand job

se musel zákonitě projevit na výkonu

Artur Foulksaycke – Ah for fuck sake

komentátora, který byl velice humorný.

I jméno fenomenálního Frankela zůstane na věky nedotčeno

Willy Fisterbottom – Will you fist her bottom Chcete-li zjistit, který z koní zvítězil, zadejte Ani se neodvažuji domyslet, kdyby se

si internetovou adresu:

tento „lot“ sešel v jednom dostihu. A to

www.youtube.com/watch?v=vMZsgUJG1h4

Stejně i Hurricane Run patří mezi doživotně chráněná jména

Poděkování za pomoc při vzniku tohoto článku patří bývalé vedoucí plemenné knihy A1/1 Ing. Věře Plaché, současnému vedoucímu plemenné knihy Ondřeji Plachému a Mgr. Janu Kuželovi.

Tisíce jmen anglických plnokrevníků se skrývají v těchto plemenných knihách

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

65

HISTORKY Z DOSTIHŮ

JAK JSME PROSILI ZLODĚJE… Cesta za dostihovým úspěchem skýtá mnohá úskalí a může být hodně trnitá. Život kolem dostihů přináší i příběhy na první pohled neuvěřitelné, ale ty, které nabízaím, se opravdu staly mé maličkosti osobně v různých koutech světa.

66 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

HISTORKY Z DOSTIHŮ text: Aleš Pohořala | foto: Petr Lusk

ZLODUCH NECHTĚL, POMOHL ZÁMEČNÍK Jeli jsme před lety s Romanem Vítkem a žokejem Liborem Šindarem do Lipska na dostihy. Startovat v barvách Večerníku se chystal Merlin Bohemia, který už byl v dějišti dostihů. Já se zmíněnými pány jsem cestoval autem až těsně před dostihem. Roman Vítek, který si rád pochutná na dobrém jídle, zastavil před hranicemi u pumpy. Klíče ovšem nechal v autě a zabouchl. Stáli jsme bezradně nad vozem, když v tom nám jeden z místních nabídl, že zná zloděje, který to dokáže otevřít za pár vteřin. Poslal pro něho, ale zloduch nakonec odmítl se slovy, že bychom ho stejně udali na policii. Nezbývalo, než v neděli hledat někde zámečníka. A protože se psal rok 1994 a mobily byly ještě v plenkách, vzal nás jeden z přihlížejících, kterému se nás zželelo, k zámečníkovi, jenž bydlel asi třicet kilometrů od místa „neštěstí“. Přestože byla neděle, byl doma a auto otevřel. Vyhráno však ještě nebylo. Zbývalo jen málo času, a tak Roman jezdil v Německu i po tramvajových tělesech, abychom byli na závodišti včas. Nakonec se to na poslední chvíli podařilo. Libor Šindar se těsně před vypršením časového limitu

Dostihové závodiště v Berlíně

zámečníku, děkujeme, zapsal jste se do dějin českého turfu, aniž jste to tušil…

JAK JSEM SE STAL PROTI SVÉ VŮLI SÁZKOVÝM GÉNIEM Dvorce Roland Garros v Paříži, ze kterých jsem psal reportáže z tenisového French Open, jsou naproti závodišti v Auteuil.

přišel k okénku, zapomněl jsem, jak se řekne devět, a abych neměl ostudu, tak jsem místo toho „dal“ osmičku, kterou jsem vyslovit uměl. Tušíte, co se stalo, vyšlo pořadí 7–8, a protože byla osmička totálním outsiderem, bral jsem tehdy 200 franků. Ale to ještě neměl být konec. Když jsem se chtěl podívat na další dostih, přišli ke mně dva návštěvníci, abych jim jako sázkový génius, tak se opravdu vyjádřili, poradil v následujícím dostihu. Dlouho jsem se vzpouzel, ale pak jsem dvě čísla řekl.

Polilo mě horko, měl jsem neblahé tušení, že to dopadne špatně, a tak jsem se velkou rychlostí „schoval“ za zdmi tenisového areálu.

Nemusím říkat, že jsem udělal hodně dobře, jen jsem se rozhlížel, jestli ti dva na mne nečekají někde u metra.

BEZDOMOVCEM NA DOSTIZÍCH

Na dostizích bývá nával

vyhoupl do sedla a s Merlinem Bohemia vyhrál. Chybělo jen málo a první vítězství koně českého soukromého majitele v Německu v nové éře bylo v háji. Tak ještě jednou, pane

A co bych to byl za koňaře, kdybych si mezi zápasy do Auteuil neodběhl. Podíval jsem se do programu a zjistil, že koně čísel 7 a 9 jsou těmi, které bych si chtěl zahrát. „Řeknu to francouzsky,“ hrdě jsem se kasal, ale když jsem

Stejně jako v Paříži jsem měl nutkání jet se podívat na dostihy i v Austrálii. V Melbourne zrovna zahajoval noční provoz na závodišti v Moon Valley. Oblékl jsem si nejlepší košili a nastříkal se deodorantem. Z tváře se mi linul odér pitralonu, neb jsem zrovna nic lepšího neměl. Když jsme dorazili s přáteli na dostihy, polovina diváků měla v sobě více než půl promile, což je tam povolená míra tolerance při řízení auta. Bylo narváno a hned za branou mi někdo roztrhl mou zánovní košili. To nejhorší ještě mělo přijít. Snažil jsem se sice vyhnout návštěvníkovi, který nesl na tácu osm piv, ale nepodařilo se. Zlatavý mok skončil na mém těle a oblečení. Těžko si dovedete představit, co způsobí směs vůně vyčpělého piva, deodorantu a pitralonu spojená s potem. Totálně promáčený jsem stál uprostřed davu, když jedna z dam v nádherných šatech a s ozdobou ve vlasech pravila: „Sem snad už pouštějí

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

67

HISTORKY Z DOSTIHŮ

každého bezdomovce.“ Mí přátelé mohli smíchy puknout. Nakonec jsem to absolvoval celé, protože v závěru bylo těch „bezdomovců“ stovky…

V BRATISLAVĚ ZA MARŤANA V Melbourne nic moc, ale v Bratislavě, to byla ostuda! S ředitelem Mariánem Šurdou jsem zrovna dokončil telefonickou debatu na téma oblečení na dostizích. Potom jsme zasedli v Praze do auta a jeli na slovenské derby.

Pomatuje na svou důstojnost, koupil jsem si novou kravatu, do igelitky vložil šaty a pěkně vyčištěné boty. Na sobě jsem měl vytahané triko, které bylo před dvěma lety bílé, šortky vzor 60. Ale co, na dostizích se převléknu.

Neodradilo mne ani to, když na mé triko vystříkl gejzír mastnoty z nakousnuté klobásy.

Navíc mi u šortek praskl zip a zachránila mne maminka dvou děvčátek, která mi pomohla dvěma zavíracími dětskými špendlíky zářivé barvy. Na závodišti v Bratislavě jsem sáhl do igelitky, ale byly tam jenom papíry.

Oblečení jsem zapomněl doma, a tak jsem se plížil areálem, aby mne nikdo neviděl. Co čert nechtěl, najednou se objevil v „zastrčeném koutě“ závodiště sám ředitel, který vedl nějaké hosty. Tak si to představte, on v šatech nejvyšší kvality, které nemají žádný zbytečný záhyb, s motýlkem, přesně a důkladně nošeným, že by mohl sloužit jako předloha k výrobě pravítek, a já ve zmíněné kombinaci s lesknoucími se barevnými špendlíky na poklopci…

Ředitel Marián Šurda je vždy velmi elegantní

Možná, že on si to pamatuje jen matně, ale já na jeho pohled nezapomenu. Vryl se mi hluboko do paměti. Byl to takový výraz, jako když potkáte na ulici živého marťana. Ani jsem se mu nedivil…

O (DOSTIHOVÝCH) VĚCECH POSLEDNÍCH Ten titulek jsem si vypůjčil od Karla Čapka, ale jinak je vše autentické. Pojal jsem totiž

ve splínu nápad, že až umřu, dám se rozsypat v cílové rovince ve Velké Chuchli. Svěřil jsem se s touto myšlenkou, ale se zlou jsem se potázal. Na ten nápad přišlo přede mnou už víc než šest koňařů!!! Tak jsem si řekl, že snad nebudeme zpopelněni a rozsypáni všichni najednou. Mohli bychom totiž posmrtně ovlivnit kvalitu dráhy, a to bychom, protože máme dostihy rádi, opravdu nechtěli. Pokud by se tak skutečně stalo, tak se předem vedení závodiště omlouváme.

PAN DOKTOR A ŠIBŘINKY Úspěšná klisna Ajanta plnila své „mateřské povinnosti“ v Německu a měli jsme ji ustájenou u starší paní na severu země, která se o ni opravdu dobře starala. Právě když jsme tam byli na návštěvě, tak se Ajanta nafoukla a bylo třeba zavolat veterináře. „To bude těžké, pan doktor byl včera na šibřinkách, ale zkusíme to,“ řekla majitelka stájí. To co přijelo a vystoupilo z auta, se moc veterinářem nazvat nedalo. Pan doktor se musel skvěle bavit. Když se opřel oběma rukama o auto, tak mu mezi nimi doslova propadla hlava tak, až se jí udeřil o kapotu. To ho probudilo. Když kráčel s injekcí a s třímetrovým „rozkmitem“ k Ajantě, měli jsme trochu strach, ale byl to profesionál. Najednou jako by vystřízlivěl, provedl suverénně zákrok a pak odvrávoral zpátky k autu. Ten balvan, který nám spadl z hrudi, byl opravdu slyšet…

Sázky, sázky a zase sázky

68 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

www.aesale.cz

nejjednodušší nákup prověřených dostihových koní v tréninku pro vaši stáj KVALITA / PROFESIONALITA / TRANSPARENTNOST

Tomáš Janda:

Českému chovu věřím TOMÁŠE JANDU znám delší dobu a od začátku to byl člověk, pro kterého byly věci spjaté s dostihy na prvním místě. U nás je znám spíše díky nákupům koní, ale jeho záběr v tomto odvětví je mnohem širší. A já u něj obdivuji, s jakou vervou se pouští do nových úkolů.

70 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Ondřej Blahník | foto: Martin Haleš, Petr Lusk

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

71

ROZHOVOR

Tuhle otázku nemám rád a připadá mi jako velké klišé. Přesto se zeptám. Co tě přivedlo k dostihům a ke koním?

Ke koním jsem se dostal trochu neobvyklým způsobem. Když mi bylo asi třináct, moji rodiče si pořídili se strýcem, který měl dopravní firmu, dostihového koně. Byl to Bakero a měli jsme ho u trenéra Krejčího na západě Čech.

Vztah ke koním jsme ale už nějaký měli. Matka jezdila na koních rekreačně a otec pracoval v zemědělství a potravinářství. Dostihy jsem do té doby sledoval spíše v televizi. Ale hned jak jsme si koně pořídili, začal jsem o prázdninách jezdit u trenéra Krejčího a v Praze chodit do jezdeckého oddílu. Začal jsem chodit na dostihy a během dvou let mě to tak chytlo, že už když jsem končil základní školu, byl jsem rozhodnut pracovat v dostihovém odvětví.

Po studiu na gymnáziu jsem šel na Vysokou školu zemědělskou v Praze na obor zootechnik – chovatel, který mi přišel nejblíže tomuto provozu.

Od počátku jsi tedy viděl své uplatnění v chovu dostihových koní?

Díky tomu, že jsem nejdřív chodil na praxe k trenérům, chodil jsem jezdit k trenérce Baštové, trenéru Krejčímu i Josefu Váňovi, uvažoval jsem zpočátku o trénování. Zajímalo mě vše o tréninku i ohledně výživy koní. Dokonce jsem si při vysoké škole udělal dálkově učňák ve Velké Chuchli. Díky mé váze ale nepřicházely stáže u předních zahraničních trenérů

72 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

v úvahu. Čím dál více mě také začalo bavit studium rodokmenů a chov, tak jsem se začal orientovat tímto směrem.

Tvoje kroky tak směřovali od trenérů do chovatelských středisek.

U nás jsem byl dva měsíce na stáži v Hřebčíně Napajedla. Pak následovaly dva roky strávené v Irsku v hřebčíně Coolmoru a na Gilltown Studu Aga Khana. Tam se mi podařilo projít všemi spektry – od porodnice po hříbata až po ročky a jejich přípravu do tréninku. Bylo to hodně poučné. Třeba oba irské hřebčíny mají úplně rozdílné provozy. Coolmore je velký hřebčín s komerčním zaměřením, Aga Khanův Gilltown Stud je menší, zaměřený na produkci koní pro vlastní potřeby. Později jsem měl možnost navštívit další chovatelská zařízení i tréninková střediska po celé Evropě.

Jak tedy přišlo tvé rozhodnutí stát se bloodstock agentem?

Dostal jsem se k tomu tak, že ještě v době studia mě začali oslovovat někteří zájemci, zpočátku spíše známí, zda bych jim pomohl koupit koně nebo poradit s připouštěním.

Měl jsem v tom hned od začátku úspěchy. Pro naši stáj jsme koupili Thunder Görl za pár tisíc marek a ona si vyhrála největší překážkový dostih v Německu pro čtyřleté. Také zvítězila v italském Meranu a má velký podíl na tom, že inspirovala další trenéry, aby jezdili tímto směrem. Do té doby se z našich koní v Itálii

snad ani nikdo neumístil. Také Carnavon patřil u nás k proutěnkářské elitě.

Více mě samozřejmě majitelé začali využívat, když jsem byl na stáži v Irsku a realizoval tak odtud další nákupy. Po návratu jsem měl v plánu jet ještě na stáž do Ameriky nebo Austrálie, ale těch objednávek na koupi a poradenství již bylo tolik, že jsem se rozhodl, že tohle mě může uživit. A nechtěl jsem ty klienty odmítnout a ztratit je. Také jsem v té době měl plán uspořádat u nás dražbu a říkal jsem si, že pokud vyjedu na pár let ještě ven, tak promeškám okamžik, kdy ji udělat nebo ji možná začne pořádat někdo jiný. Nelituji, že se to takhle seběhlo.

Práce bloodstock agenta mě baví a skýtá v sobě všechno z dostihového světa, v čem mám zkušenosti a znalosti.

Můžeš mi vysvětlit, co práce bloodstock agenta vlastně obnáší?

V zemích, kde dostihové odvětví funguje, je to standardní činnost jako trenér nebo jezdec.

V Anglii a Irsku jsou stovky agentů. Jejich činnost může být hodně široká, nebo se mohou specializovat jen na jeden segment jako nákup ročků, připařovací plány, nákup plemeníků a podobně. V tom velkém trhu se specializací uživí, ale většina má záběr širší. U nás vzhledem k malému trhu, ale především proto, že mě to všechno baví, nabízím celé spektrum toho, co může bloodstock agent dělat. Nejde jen o překupování koní, ale musíte toho koně

ROZHOVOR

umět vybrat. Musíte mít kontakty, zúročit svoje znalosti a zkušenosti. Agent dělá od nákupu koní všech kategorií, jako jsou hříbata, ročci, koně v tréninku, plemeníci či chovné matky, po sestavování připařovacích plánů, nominací k plemeníkům a poradenství ve všech aspektech, ať je to dostihová nebo chovatelská část.

Co jsi vlastně v tomto oboru již dokázal?

Nejviditelnější úspěchy jsou samozřejmě ty nákupy. Podařilo se mi koupit několik black type koní. Gr.3 vítěz Donn Halling, derby vítěz Roches Cross, Sakheart, Corcovada, Leo Gali.

Také spousta koní na překážkách, jako třeba Budapest. Dnes to již čítá asi třicet jedničkových vítězů, což je za šest let myslím slušný výsledek. Na dráze jsou i koně, kteří byli pod mým manažmentem komplexně, od výběru připouštění, přes veškerou organizaci odchovu.

Mezi ně patří Beryaska, Laran, Tarant a další.

Nakousnul jsi záměr udělat dražbu. Středoevropská dražba anglického plnokrevníka se ti, myslím, podařila, a to neříkám jen proto, že na tomto projektu s tebou spolupracuji.

Stejně jako bloodstock agenti, tak i dražby jsou ve světě nedílnou součástí dostihového průmyslu. U nás byla ta tradice přerušena. O tom, že dražba tady chybí, jsem byl přesvědčen delší dobu. Byly hlasy, že to tady nemůže fungovat, byly i nějaké pokusy od dalších subjektů, které nebyly příliš úspěšné, ale to mě neodradilo.

Letos v Pardubicích proběhne již šestý ročník.

Myslel jsem si ale, že za tu dobu to lidé budou brát více za své a dražba pro ně bude automatickou součástí dostihového dění. Bohužel to tak úplně není, takže nás čeká ještě spousta práce.

Na druhou stranu si myslím, že prokázala, že tady svoje místo má. Dokázala rozhýbat trh a umožnila prodat mnoho koní a je škoda, že ji jak kupující tak prodávající nevyužívají ještě více. Přineslo by jim to spoustu výhod. Ale i tak ji musím hodnotit úspěšně, protože za posledních pět ročníků to je několik stovek prodaných koní, ať to bylo na dražbě, což je ideální, nebo to bylo před dražbou či po ní.

To jich bylo skutečně tolik prodaných?

V katalogu bylo vždy tak sedmdesát koní, a když počítáme dobu od doby přihlášky do měsíce po dražbě, změnilo majitele až devadesát procent koní. Z tohoto pohledu ta dražba účel plní. Je škoda, že ti majitelé třeba nevydrží a prodají před dražbou. Na dražbě by pak mohli dostat lepší cenu. Zase dost kupců váhá a spekuluje, když koně mohou na dražbě získat za lepší cenu, než se pak po aukci ve stáji přebíjet i o vyšší částky. Je škoda, že u nás stále

nejsou lidé zvyklí dražit přímo na dražbě.

Přitom pro majitele to může být zajímavé a pro mnohé to může být větší adrenalin, než samotné dostihy. Kolikrát se divím, že majitelé a trenéři na té dražbě chybí, mohli by tak získat nějaké koně do stáje.

Také mě mrzí, že zde čeští chovatelé neprezentují své ročky. Vždyť pro ně není lehké prodávat a nalákat kupce, aby se k nim jeli podívat. Měli by své produkty více prezentovat, a i když se jim je zde nepodaří prodat, aspoň předvedou, jak jejich odchovanci vypadají. Kupci také často nevyužívají nabídky kvalitních koní na dražbě, i když se dle pozdějších výkonů pravidelně potvrzuje, že promarnili možnost jejich koupě za přijatelné ceny. Do budoucna ale stále věřím, že tahle dražba zde svoje místo má a budeme se snažit, aby se stále rozvíjela a aby dělala službu zdejšímu dostihovému odvětví.

S prodejem koní souvisí i další projekt, na kterém děláš, a to je AE Sale. Můžeš nám ho nějak představit?

Ve světě je běžné, že spousta koní je kupována se záměrem dalšího prodeje. Ať už je to u hříbat, která jsou pak prodávána jako ročci, tak u ročků, kteří jsou pak prodáváni na breeze up dražbách před dostihovou kariérou. Vzhledem k tomu, že na tom spolupracuji s trenérem Vaškem Lukou, jdeme cestou nákupu ročků a pozdějším prodejem na breeze up. Tady je velká výhoda výborného zázemí tréninkového střediska a Vaškův trénink. Projekt běží teprve třetí rok a ti koně jsou zatím hodně mladí.

V prvním roce jsme měli jen dva koně, loni jsme jich prodali devět a letos by to mělo být podobné. Za tak krátkou dobu je brzo na komplexní hodnocení, ale již teď se dá projekt hodnotit velmi kladně.

Jaké jsou nejviditelnější úspěchy tohoto projektu?

Letos se nám již podařilo na Breeze Up dražbě v Baden Badenu prodat za 13 000 eur hřebce, jehož pořizovací cena byla 4 000 eur. A že se nejedná o nekvalitní koně, potvrzují jejich výsledky. Mezi asi jedenácti koňmi, kteří se

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

73

ROZHOVOR

již ukázali na dráze, je třeba čerstvá slovenská klasická vítězka Ley Percy. V českém ekvivalentu se umístila Kobi a loni se v jedničkové společnosti dokázala umístit i Woolfilly. Hřebec prodaný do Itálie si tam také vede dobře a do Německa prodaná klisna, se tam letos umístila třetí v maidenu, což je nadějný výsledek. Do zahraničí byla loni prodána i ve dvou letech užitečná Sweet Words. Bohužel velká smůla potkala klisnu Literu, o níž její trenér i majitel mluvili v superlativech a i její debut tak zpočátku vypadal, ale během dostihu si zlomila pánev a musela být utracena. Nákup se záměrem dalšího prodeje ale realizuji i mimo tento projekt. Soukromě jsem pro majitele koupil například kobylku, která teď byla v Anglii prodána za 48 000 liber, což byla cena asi pětkrát převyšující její pořizovací cenu.

S Vaškem Lukou ale spolupracuješ i na provozu jeho tréninkové centrály.

V podstatě dělám manažera Luka Racing a myslím si, že tahle spolupráce je velmi úspěšná a jsme všichni spokojeni. Stájemi prošla spousta úspěšných koní a Vašek je již potřetí

74 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

šampión trenér. Jedna z věcí úspěchu je i to, že dokážeme pro majitele pořídit kvalitní koně, a Vašek je podle mě trenér na Evropské úrovni.

A co tvůj záměr dělat chov, ten se vytratil?

Jak jsem říkal, dlouhodobě moje představa byla dělat chov. Ale vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí vím, že k tomu jsou potřeba nemalé finanční prostředky, což je důvod, proč jsem se hned po vysoké škole nestal chovatelem. I když jsem poslední dobou slýchal, že jsem ničitelem českého chovu, tak pravdou je opak. Sám českému chovu věřím a vlastně dlouhodobě jsem malý chovatel. Za poslední dobu za moji stáj běhali jen vlastní odchovanci z Lakýrky a Thunder Görl. Potomci Lakýrky Luthien a Lerak se dokázali prosadit na překážkách i v jedničkové společnosti a dvě dcery Thunder Görl několikrát dokázaly zvítězit. Určité zdravotní problémy zastavily jejich kariéru, takže toho mohly ukázat ještě víc. Podle zkušeností ze zahraničí vím, o čem ten chov je, ale bohužel bez finančních prostředků se kvalitně dělat nedá. Na druhou stranu si myslím, že i když se u nás nedají srovnávat podmínky třeba

s Irskem, tak vidím, že v Německu, kde je v některých částech stejné podnebí jako u nás, se dají odchovat grupa koně. A proč by se tedy i u nás nedal odchovat kvalitní kůň.

Proto jsi spolupracoval na vybudování hřebčína DARHORSE pana Kopeckého v Krabčicích?

K dobrému chovu je potřeba spousta věcí, které v tuto chvíli moc chovatelů u nás nemá.

Proto vlastně jsem začal spolupracovat s panem Kopeckým, s majitelem stáje DAR. Jemu se zalíbila myšlenka, že tady chybí kvalitní chovatelské centrum a na základě toho jsme začali takové centrum budovat. Myslím, že v tomto hřebčíně jsou základní podmínky pro to, aby mohl být na evropské úrovni. Výborná kvalita půdy, pastvin, srážky, poloha. Nakonec se naše názory rozešly, v hodně věcech jsme se neshodli, takže spolupráci jsme ukončili, ale to nic nemění na tom, že ten hřebčín má potenciál.

Já ten český chov nebo spíš české chovatele kritizuji, ale to není z důvodů, že bych chtěl, aby český chov zanikl. Naopak si myslím, že každý

ROZHOVOR

by měli na to pak k němu posílat kobyly. Je to trošku začarovaný kruh. Ale kvalita hřebců u nás se poslední dobou i tak nezvedá a hřebci s naší kariérou tomu samozřejmě nepomohou.

Podobná situace se stala v jižní Americe, která stála na importovaných hřebcích. Kvalita tam šla radikálně nahoru, ale v posledních letech tam hodně začali zařazovat hřebce s domácí výkonností a chov tam začal stagnovat. Teď mají výhodu v tom, že si tam začali vozit plemeníky na druhou část připouštěcí sezóny, takže pořád tam mají přístup ke kvalitním plemeníkům. Plemeník by měl mít grupovou výkonnost a to prakticky nemá žádný z hřebců u nás v tréninku. A co se týká matek, do chovu by měly jít jedničkové a dvojkové kobyly s kvalitním původem a exteriérem. Bohužel ale chovatelé nemají prostředky, a proto majitelé nechávají klisny běhat dlouhou dobu na dráze nebo je nasměrují ještě do překážek. Potom je šance, že vyprodukují kvalitní hříbě mnohem menší.

dostihový průmysl musí mít vlastní chov. Co ale kritizuji, je nízká úroveň toho chovu. Mým zájmem je, aby u nás chov fungoval, a věřím, že v budoucnu se bude jeho kvalita zlepšovat.

Za posledních dvacet let šla jeho úroveň výrazně nahoru, ale v poslední době u nás nastává stagnace. Podpora chovu u nás není dělaná tak dobře. Třeba na importních poplatcích se vybralo 50 miliónů a nemám pocit, že by nějak pomáhaly zkvalitnit náš chov, na jehož zlepšení musíme pracovat.

V čem je tedy u nás konkrétní problém.

V chovném materiálu?

Ano, ale jde i o podmínky odchovu. Myslím si, že jak kvalita plemeníků rostla od roku 1990, tak v posledních letech spíš opět klesá a i kvalita chovných kobyl tolik neroste. Není motivace majitelů zařazovat kvalitní klisny do chovu a zároveň se nezlepšuje kvalita odchovu. Proto také klesají úspěchy koní českého chovu v posledních letech. Klesá úspěšnost odchovanců komerčních chovatelů, což je jedna z věcí, která mě mrzí a dotýká se mě z pohledu agenta.

V minulosti jsem zakoupil několik velmi dobrých koní českého chovu jako Serena, Fione

nebo Wahida, ale poslední dobou je nabídka kvalitních koní od komerčních chovatelů minimální. I ve světě je vidět, že přestože je krize, zájem o kvalitní ročky zde je a jejich ceny stoupají, ale o podprůměr nikdo zájem nemá.

To znamená, že opravdu jedinou možností konkurence schopného chovu, je produkovat kvalitu. Majitelé pak jsou za ni ochotni zaplatit slušné peníze. Chovatelé by tedy měli mít kvalitní matky a hřebce, kvalitní spojení, odchov, výživu, přípravu na prodej a pak ta hříbata a ročci jsou prodejní za slušné ceny. Takové koně bych rád nakupoval pro své klienty.

To se lehko řekne, ale mají vůbec čeští chovatelé šanci se k takovým podmínkám dopracovat?

Kvalita velmi často souvisí s financemi. V tom mají čeští chovatelé nevýhodu, že nemají dostatek prostředků na investice. Samozřejmě to je jedna z věcí, kterým by mohlo pomoci znovu zavedení chovatelských prémií, které se nyní prosadily, ale to je jen část. Kvalitní plemeník samozřejmě stojí peníze a u nás nejsou moc subjekty, které by měly na investici do kvalitního hřebce a případně dostatek chovatelů, kteří

Je také o tobě známo, že si se angažoval ve změnách, které proběhly v Českém svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní.

Mám zájem na tom, aby tu dostihový sport fungoval, a doufám, že se vněm budu ještě dlouho pohybovat. Nechci jen nadávat u piva, že je všechno špatně a jsem ochoten do zdejšího dění dát svůj čas i schopnosti. Jsem rád, že se našlo více lidí, kteří mají podobné vize a jsou ochotni pro ten sport něco udělat. Již teď se dějí změny, které mohou tento sport u nás posunout dál. Věřím v jeho světlou budoucnost, ale bude to stát velké množství práce. Dostihy jsou zajímavý sport, který může zaujmout velkou skupinu lidí. Je tu potenciál k nárůstu počtu diváků. Prakticky nic se nyní nedělá pro zvýšení sázkového obratu. Tady zatím neexistuje žádná marketingová strategie. V zahraničí vidím, co všechno se dá dělat a nestojí to skoro žádné peníze. Jde o to jen chtít. Potenciál pro nás je, že vidím velké množství do dostihů zapálených lidí, na kterých to tu vlastně stojí, řekl bych i trochu na vzdory toho vedení. Věřím, že pokud se začne systematicky pracovat, může to jít kupředu.

Na závěr nějaké tvoje cíle a sny do budoucna.

Cíle jsou zároveň sny a ty mám poměrně vysoké. Určitě bych chtěl, aby koně, na kterých se jako agent nějak podílím, vyhráli třeba Gr.1, Breeder‘s Cup nebo Ascot. Gr.3 již vyhrál Donn Halling. Na těch dostizích je zajímavé, že se nikdy neomrzí, že je pořád co vyhrávat.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

75

ROZHOVOR

76 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR text: Jana Šejnohová | foto: archiv Lenky Lojové

Vladimír Verner:

„Nejde o to, kolik máš peněz, důležité je, být spokojený.“ Pochází z dostihové rodiny a jako rodák z Pardubic by měl být pro překážkové dostihy téměř předurčen. Jeho kariéru zatím nezdobí žádná velká vítězství, ale co není, může být…Starší bratr populárního Honzíka s přirozeným talentem psát dostihové komentáře a šířit kolem sebe dobrou náladu – VLADIMÍR VERNER. Dostihový sport, konkrétně jezdectví, máte v genech. Váš dědeček jel dvakrát Velkou pardubickou, tatínek i přes nevoli rodičů také zběhl ke koním. Jak to bylo s vámi?

Na základce jsem měl dobré známky, a tak rodiče chtěli, abych si udělal nějakou školu. Protože mě bavily a baví počítače, šel jsem na technické lyceum v Chrudimi. Ve druháku jsem poprvé jezdil a s klisnou Amnestií pana Valáška jsem hned svůj první dostih vyhrál. To, že chci jezdit dostihy, jsem věděl odmalička, ale tenhle počin ukončil moje studijní úsilí nadobro.

Kam tedy vaše cesta po škole vedla?

Hned druhý den po maturitě jsem nastoupil k Jaroslavu Votavovi. To byla poměrně zajímavá životní eskapáda. Poznal jsem tam Lukáše Kasla, který je mým nejlepším kamarádem dosud. Hlavním majitelem tam byl pan Vičár (stáj Zámecký Vrch – pozn. red.) a koně jako

Florestano, Purpur nebo Iraklion vozili úspěchy ne z českých drah, ale z Itálie.

U trenéra Votavy jste ještě dostihy moc nejezdil. Kdy přišla změna?

Vlastně až u Ivana Mottla. Když jsem skončil u pana Votavy, pracoval jsem chvíli na závodišti v Pardubicích jako údržbář. Po práci jsem dojížděl na francouzské koně k Pavlu Vítkovi. Měl jsem dobrou práci, dobrého šéfa, ale potom, co jsem si trochu odpočinul, jsem chtěl víc než jezdit na sekačce a být jen divák. Jak člověk chytne jednou tuhle „pitomou nemoc“, tak už nejde utéct.

Ze závodiště jste tedy odešel. Kam? Na tři měsíce jsem odjel s Lukášem Kaslem do Anglie a po návratu jsem víceméně hned nastoupil k Ivanu Mottlovi. Jednou mi zavolal, když mu nemohl jezdit Michal Köhl, na dva

koně v Mimoni. Příšerně jsem to zkazil, jel jsem v hyrdách o kolo dřív (smích). Přesto mě pak trenér pozval, ať se někdy přijedu podívat.

Prý jsem popleta, ale slušný kluk. Když jsem to potom u Ivana viděl, řekl jsem mu, že bych u něj chtěl pracovat, a tu šanci jsem dostal.

Jakou dobu jste ve Chvalčovicích působil?

U Ivana jsem byl tři roky. Byl bych tam prakticky asi dodnes, kdyby se Ivan nerozhodl, že koně omezí a bude se věnovat i jiným věcem. Bylo tam sice hodně práce, ale bavilo mě to. Ivan je tvrdej, ale dobrej šéf. Mám ho hrozně rád a nedám na něj dopustit. Vlastně mu jezdím i teď, když si dělá koně sám. U něj jsem zjistil, že nejde ani o to, kolik máš peněz, ale že je důležitý být v životě spokojený a šťastný.

Od Ivana Mottla jste přesídlil k Tomáši Hurtovi, pro kterého pracoval předtím váš bratr…

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

77

ROZHOVOR

Když brácha skončil u Tomáše, byli tam chvíli s Lucií (Lucie Hurtová – pozn. red.) sami. Moje bývalá přítelkyně u nich jezdila, tak mi nabídli, abych šel k nim. Od bráchy jsem věděl, že jsou tam skvělí majitelé a Tomáš je rozumný. Přišlo mi to jako zajímavá nabídka, a proto jsem to vzal.

Jak jste v Černém lese spokojený?

Paní Trachtová s panem Trachtou jsou úžasní majitelé, stejně jako pan Kaucký a vlastně všichni majitelé, které máme. Máme dobrý tým, kde je pořád sranda. Zkrátka ideální práce, jedna z nejlepších, které se dají v Čechách u koní najít.

Nedaleko od Benešova v Pičíně působí v roli jedničky stáje Rabbit Trhový Štěpánov váš bratr Jan. Trávíte volný čas spolu?

Volný čas trávíme prakticky jenom spolu, pokud jeden z nás nemá přítelkyni, to se pak pozornost samozřejmě dělí. Jinak jedu buď já k němu, nebo on ke mně. Jezdíme na výlety a přes sezónu dáváme společně saunu.

Ač na to nevypadáte, vaším velkým koníčkem je jídlo a vaření…

Zkoušet vařit jsem začal už v Anglii. Bydleli jsme bokem v jedné vesnici a do města jsme se moc nedostali. Tak jsme jezdili na nákupy a pak jsem zkoušel doma něco ukuchtit, většinou podle receptů od mamky.

Jaké jídlo máte nejraději a co všechno už zvládnete uvařit?

Nejraději a nejčastěji dělám steaky. Zvládnu ale i francouzské brambory nebo špagety. Rád navštěvuju i nové restaurace, je to takový můj druhý velký koníček. I když v mém případě, protože si musím hlídat váhu, ne úplně vhodný.

Jakým způsobem se udržujete v kondici.

Jezdci většinou běhají, plavou…

Asi měsíc před sezónou jsem začal obden běhat. Občas jsem šel potom ještě na kolo, a když bylo ošklivo, tak plavat. Teď se přiznám, že v týdnu mezi dostihy moc nestíhám a jezdím spíš různě na práce.

Které závodiště je vám z pohledu jezdce příjemné, a které ne?

Z těch velkých mám rád Most, ze středních Lysou a z těch malých jsem si docela oblíbil Mimoň a Netolice. I když z Pardubic pocházím, nemám je rád, protože nemusím krosy.

Na závodišti jsem si sice odmalička hrál, ale nerad na něm jezdím. I přestože je závodiště obrovské, tak se točí kolem točných bodů jako na poslední provincii. Nevím jak ostatním, ale mně se to prostě nelíbí.

Téměř všichni jezdci prodělají za svou kariéru řadu zranění. Jak je tomu u vás?

Musím to zaklepat, ale zatím jsem jich prodělal minimum. Měl jsem jen „blbý“ otřes mozku, ze kterého jsem se probudil až k večeru, a pak rozdrcenou kličku. Ta nešla operovat, takže jsem s ní byl doma čtyři měsíce.

Nedávno jste zmínil, že byste se do budoucna rád věnoval tréninku…

Trénovat bych chtěl. Myslím, že vzhledem k tomu, že nejsem až takový ras, mohl bych v tom být lepší, než v ježdění dostihů. Takový můj sen je, že táta by dělal něco jako stájníka a brácha jezdil. Každopádně licenci si udělat chci. I kdybych ji pak nikdy nepoužil, tak pro klid duše, že jsem pro to udělal všechno.

Máte ještě nějaký soukromý či pracovní sen kromě trénování?

Mít takovou rodinu jako jsme byli my. Mít manželku, dvě děti a být spokojený.

78 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ROZHOVOR

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

79

NEJVĚTŠÍ DOSTIHOVÁ PÁRTY Ruler of The World vítězí v The Derby Stakes, nejprestižnějším klasickém dostihu světa!

80 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ text: Petr Malík | foto: Martin Haleš

Obrovská tradice, účast šlechty i tisíců obyčejných lidí, to je největší dostihová párty světa.

Místo konání? Závodiště v Epsom Downs. Termín konání? První červnová sobota. Vrcholem dvoudenního mítinku je nejvýznamnější klasický dostih světa s historií neuvěřitelných 234 let a s oficiálním názvem The Derby stakes. Vyhrát v Epsomu znamená zapsat se do historie dostihového sportu, vstupenku mezi nejvýznamnější plnokrevníky světa a také možnost zařadit se mezi plemeníky. Letos se touto cestou vydal Ruler of The World, svěřenec irského kouče Aidana O’Briena.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

81

REPORTÁŽ

Talent s Richardem Hughesem vyhrává Oaks

FENOMÉN AIDAN O‘BRIEN Kouč z irského Ballydoylu je už ve svých třiačtyřiceti letech světově uznávanou osobností. Bez jeho svěřenců se neodehrává žádný významný mítink nejen v Evropě, ale také v severní Americe či Asii. Ruler of The je čtvrtým koněm, kterého O’Brien připravil k vítězství v derby.

Tím prvním byl v roce 2001 Galileo, druhým o rok později High Chaparral. Poté se na deset let odmlčel, aby loni zvítězil Camelot, který měl čáku dokonce po více než třiceti letech získat klasickou Trojkorunu (triumfy v 2000 Guineas, Derby a St. Legeru). V St. Legeru však doběhl na druhém místě za zástupcem Godoplphinu…

Na čtvrtý úspěch políčil O’Brien velmi dobře, z dvanáctihlavého pole sedlal pět účastníků.

Hodně se mluvilo především o Battle of Marengovi v sedle s jeho synem Josephem. Dva z pěti koní byli vodiči a měli udávat odpovídající tempo, což se také podařilo. Nevyhrál však Battle of Marengo, ale Ruler of The World. Z českého pohledu kůň s neuvěřitelnou dostihovou historií.

Jako dvouletý nestartoval, jako tříletý se objevil na dráze dvakrát, vždy vyhrál a hned byl poslán na nejvyšší světovou scénu. Opět lehce zvítězil.

Nyní už jeho jméno vyslovuje s respektem celá Evropa a jeho kroky budou velmi pečlivě sledovány. Ať se představí v Irském derby nebo v Ceně Vítězného oblouku.

na jedničku. St. Nicholas Abbey lehce potřetí za sebou ovládl Coronation cup. Ruler of The Wolrd byla O’Brienova devatenáctá britská klasika. V domovském Irsku se blíží třicítce.

Irský překážkový šampion mezi amatéry v sezoně 1993/94 má potenciál svou bilanci ještě významně vylepšit. Pokud si uvědomíme, jaká síla pochází z chovatelského centra v Coolmooru, pro který je domovským koučem.

Aidanu O’Brienovi se podařil v rámci derby-mítinku v loňském roce unikátní hattrick.

Vyhrál všechny tři dostihy nejvyšší kategorie.

Was triumfovala v Oaks, St. Nicholas Abbey v Coronation cupu a Camelot v derby. Letošní sen o obhajobě skončil již v pátek, kdy Moth doběhla v Oaks „až“ čtvrtá. Sobota už vyšla

Investec Derby (sobota 1. června 2013, 2423 metrů, celková dotace 1 379 500 liber, vítěz 782 314 liber; 12 účastníků) pořadí

jméno

1.

Ruler of The World (Ryan Moore, trenér Aidan O’Brien, majitelé John Magnier, Michael Tabor a Derrick Smith) 7:1

2.

Libertarian (William Buick) 14:1

3.

Galileo Rock (Wayne Lordan) 25:1

4.

Battle of Marengo (Joseph O’Brien) 11:2

5.

Ocovango (Pierre-Charles Boudot) 8:1

Výrok:

1 ½ - kr. hlava – kr. hlava – 1/2.

Čas:

2:39,06 Trojnásobný vítěz Coronation cupu St. Nicholas Abbe

82 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ

Pro Angličany nejsou jen klasiky, ale také prestižní mítink Royal Ascot, tam už Aidan O’Brien posbíral 37 triumfů. Do historie se zapsal především čtyřmi triumfy Yeatse v Gold cupu.

Sedm triumfů O’Brien přivezl také z Breeders‘ cupu, což je podle Američanů mistrovství světa plnokrevníků. Právě St. Nicholas Abbey, už trojnásobný vítěz Coronation cupu, se dokázal prosadit v Breeders‘ cupu, ale také v Dubaji při dostihovém dni v rámci Dubai world cupu.

Ruler of The Worlda nasedlal O’Brien pro devětadvacetiletého Ryana Moora. Na start derby se Moore postavil poosmé a připsal si druhé vítězství. V roce 2010 byl v sedle Workforce Sira Michaela Stouta, se kterým v říjnu téhož roku vyhrál i nejbohatší kontinentální dostih – Cenu Vítězného oblouku.

Investec Oaks (pátek 31. května 2013, 2423 metrů, celková dotace 426 500 liber, vítězka 241 726 liber, 11 účastnic) pořadí

jméno

1.

Talent (Richard Hughes, trenér Ralph Beckett, majitelé James Rowsell a Mark Dixon) 20:1

2.

Secret Gesture (Jim Crowley) 3:1

3.

The Lark (Jamie Spencer) 16:1

4.

Moth (Joseph O’Brien) 5:2

5.

Liber Nauticus (Ryan Moore) 4:1

Výrok:

3 ¾ – ¾ – hlava – 3 ½.

Čas:

2:42,00 Příchod do vítězného paddocku!

Majitelé a žokej Ryan Moore při předávání čestných cen po Derby

Ruler of The World několik metrů před cílem

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

83

REPORTÁŽ

Derby si nemůže nechat ujít Její veličenstvo královna Alžběta II.

SPOLEČENSKÁ UDÁLOST Anglické dostihy to není jen tradice a noblesa, ale především mnoho zajímavostí, které vám mohou pomoci při uzavření sázky. Pokud chcete preferovat v derby outsidera s dvojciferným kurzem, dobře si to rozmyslete, neboť od roku 2000 nevyhrál kůň s kurzem 7:1 a vyšším.

Letos Ruler of The Wolrld vyrovnal Sinndara právě z roku 2000. Nebylo se co divit, Dawn Approach do Derby nebyl poražen, mnozí si mysleli, že zástupce Godolphinu protáhne sérii i v nesledovanějším dostihu světa. Nestalo se, doběhl poslední. Dostihy nad dva kilometry nebudou jeho parketa.

Sázení je na ostrovech samostatnou kapitolou, přijít na dostihy a nevsadit si je trochu nepatřičné. Stejně jako nemít na sobě frak, pokud chcete strávit odpoledne na Queens standu, Jedna z tanečnic na chůdách

84 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

tedy na tribuně, kde ve druhém patře sledovala derby samotná královna v doprovodu svého manžela a dalších šestnácti členů nejvyšších šlechtických kruhů z ostrovů. Před startem dostihového dne padaly odhady na 10 milionů prosázených liber jen v areálu samotného závodiště. Samozřejmě sázet se dá po celé Anglii, derby-den je svátkem celého království.

Na konání upozorňují snad všechny rozhlasové stanice, o tisku ani nemluvě.

Na prestižní místa na dvou tribunách se dostane jen pár vyvolených. Drtivá většina diváků sleduje program především uprostřed areálu, v jakémsi údolí vybaveném vším potřebným na párty či piknik. Na první pohled získáte dojem, že do Epsom Downs našlo cestu mnoho lidí, kterým jsou dostihy jedno a jen se přišli pobavit. Proto v areálu najdete několik pouťových atrakcí. Mnozí z diváků v „lidových“ zónách koně na živo ani nespatří. Paddock je neskutečně daleko a získat místo u bariéry není právě laciné. Musí stačit velkoplošná obrazovka. Ale

REPORTÁŽ

jen být u toho je zážitkem a prestižní záležitostí.

Proto se sobotní návštěva odhadovala na více než 100 tisíc diváků. I když máte vstupenku do správného sektoru, musíte si výhled zajistit dostatečně včas.

Epsom je zřejmě jedinou dráhou, kde stojí diváci podél celé jeden a půl míle dlouhé trati, což způsobuje fakt, že závodiště není oválem, na žádném místě se koně v dostihu neobjevují dvakrát. Od cíle je na start dobrých pár stovek metrů, ale ti co jsou uvnitř dráhy, rádi využijí alespoň krátkého a netradičního pohledu na skvělé anglické plnokrevníky.

Do startu prvního klání zbývají zhruba dvě hodiny a u bariéry již vidíte dámy v kloboucích, jak polehávají na dekách a hlídají si místo s nejlepším možným výhledem. Luští se křížovky, čte se dostihové zpravodajství, či se jen klábosí se sklenkou sektu nebo kelímkem piva v ruce.

Dámy mají róby doplněné klobouky, které uvidíte v Česku jen zřídka. Pokud by se takto oblečená dáma povalovala na trávě, bylo by to bráno jako společenské faux pas. Na ostrovech však platí jiné normy pro našince v mnoha směrech nepochopitelné.

VE ZNAMENÍ ZEBRY Celý areál v Epsom Downs se při derby-festivalu oblékl do modrobílé kombinace a na každém roku můžete potkat zebru, symbol investiční společnosti Investec z Jižní Afriky, sponzora nejen derby, ale celého dvoudenního festivalu.

Každé ze 14 klání během pátku a soboty má Investec v názvu. Partnerem nejprestižnějšího světového dostihu bude Investec do roku 2022.

Díky partnerství i celková dotace dostihu stoupá. Derby je v současnosti nejlépe dotovaným

Oblek na derby? U pánů frak, ať již černý nebo šedivý, a samozřejmě cylindr, u dam šaty a neodmyslitelný klobouk

dostihem ve Velké Británii. Necelých 1,4 milionu liber je částka odpovídající českému celoročnímu dostihovému rozpočtu.

Být partnerem festivalu je prestižní záležitostí.

Tváří letošního byla britská herečka Gemma Chanová a designérem klobouků Philip Treacy. Nechybí ani sázkový partner, neboť na ostrovech najdete velké množství společností, které berou sázky na dostihy, a samozřejmě partner časomíry. Šampaňské do všech stánků dodával Champagne Pol Roger, módním partnerem byla společnost Harvey Nicholls, která odměnila nejlépe ustrojenou dámu částkou 5 tisíc liber. Říká se vidět Neapol a zemřít. Každý turfman by měl navštívit derby-festival v Epsomu, kde na něj minimálně dýchne tradice téměř tří staletí. Žádné sportovní klání se nemůže pochlubit takovou historií a tolika příběhy, neboť opakování není možné.

K atmosféře Derby patří také různé hudební skupiny a bandy. Dámský „puntíkovaný“ kvartet právě zpívá před sochou Derby-vítěze z roku 1991 Generouse

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

85

Ostrovní překážkové lahůdky Sir des Champs s Davy Russelem poráží v dramatické koncovce Long Runa

86 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

REPORTÁŽ text: Petr Malík | foto: Zenon Kisza (Cheltenham) a Petr Lusk (Punchestown)

Velmi dobře známe v Česku Velkou národní alias Grand National, kterou již od 19. století hostí závodiště v Aintree u Liverpoolu. Více než sedmikilometrový dostih dokáže pobláznit celou Anglii, neboť je to handicapový dostih, a tak papírové šance jednotlivých účastníků by měly být srovnané. Navíc se na start staví vždy čtyři desítky koní, sázkové kanceláře tudíž mají žně. Sázející mají hlavu zamotanou, štěstí se může obrátit i na ty, kteří si vyberou koně s kurzy vyššími než 50:1. Z pohledu našince jsou Gold cupy hodně opomíjené, téměř zapomenuté, většinou je sledují pouze zasvěcení. Na ostrovech se však vítězové těší obrovské prestiži a získávají netušené renomé. Mnohem větší než vítěz z Aintree.

Pojďme a odhalme něco málo z tajemství prestižních dostihů, jejichž vítězové si odnášejí zlaté trofeje.

Oba Gold cupy, ať anglický (v Cheltenhamu) nebo irský (v Punchestownu), se běhají na distancích lehce převyšujících

5 kilometrů. Právě z těchto dostihů si vzali příklad pardubičtí pořadatelé, kteří v devadesátých letech založili Zlatý pohár, vrchol první poloviny sezóny. Zatímco u nás prestiž Zlatého poháru bledne jako novinové stránky na slunci, za kanálem La Manche je tomu právě naopak.

Starší, slavnější a prestižnější je jednoznačně dostih v Cheltenhamu. Jeho tradice se začala psát v roce 1924, což se nedá sice srovnávat s Grand National, ta je téměř o sto let starší. Hlavním důvodem, proč je Gold cup uznávanější, než Grand National, je skutečnost, že je podle propozic cenou a nikoliv handicapem. Všichni jeho účastníci nesou stejnou hmotnost podobně jako je tomu i v naší Velké pardubické. Proto v historických tabulkách najdete několik vícenásobných vítězů, zatímco Grand National má jediného, Red Ruma. Vítěz minulého ročníku nese v Aintree vyšší váhu a s tou se moc koní prosadit nedokáže.

Na start Gold cupů se z důvodu stejné váhy nehlásí tolik koní, proto jsou startovní pole většinou nepočetná, v letošním roce se ani jednoho dostihu nezúčastnilo alespoň deset koní. U ostřílených překážkových koní se forma nemění ze dne na den jako v rovinových soubojích, kde se i z outsidera může vyklubat hrdina. Ve steeplechase se zázraky rodí ojediněle. Edice 2013 v obou zemích vyhráli favorité, což potvrzuje výše uvedené. Trenéři o chlup horších koní už hledají alternativní program, sice ne tak finančně atraktivní, ale jejich svěřenci mají větší naději na vítězství, které vynese vyšší peníze než nízká dotace mezi elitou. Účast vyložených outsiderů bývá sporadická.

Punchestown Gold cup se zrodil až v šedesátých letech 20. století, a přece jen jsou irské dostihy ve stínu těch anglických. I když na překážkách je to s výkonností zhruba fifty fifty, dotace nedosahují takových výšek. Také letošní Festival v Cheltenhamu, jehož vrcholem je právě zmiňovaný

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

87

REPORTÁŽ

A

pit vstupenky. Žádosti o vstupenky posílají zájemci několik měsíců dopředu. Ceny ubytování se v Cheltenhamu v průběhu Festivalu šplhají do astronomických výšek.

Punchestown je přece jen komornější a menší. Návštěvy se pohybují okolo 15 tisíc diváků. Běhá se odpoledne až v podvečer, první klání bývá startováno až v půl čtvrté.

Festival v Punchestownu je dokonce pětidenní a nemá žádný jasný vrchol. Gold cup se běhá již druhý den, ve středu. Zatímco v Anglii dotace Gold cupu převyšuje všechny ostatní dostihy celkem podstatně, v Irsku jsou prize money srovnatelné s vrcholy jiných dní, možná i nižší. Vstupenky koupíte i u pokladen na závodišti bez velkých problémů. Navíc Punchestown je obec nedaleko Dublinu, na předměstí irské metropole jste za několik desítek minut.

Překážkové dotace jsou v obou zemích nižší než rovinové. Z celosvětového pohledu nejsou nijak závratné, když si uvědomíme, že překážkové koně moc startů za rok neposbírají, pro většinu nám stačí prsty na jedné ruce. Rozhodně to není hra milio-

poslední skoky A / CHELTENHAM Favorizovaný Bobs Worth si běží pro nejprestižnější triumf kariéry.

B / PUNCHESTOWN Koncovka, která přinesla mnoho diskusí, Sir des Champs tlačí na Long Runa.

Gold cup, ukázal, že v Irsku jsou připravováni velmi kvalitní koně. Během čtyř dnů hostí závodiště ve stotisícovém lázeňském městě západně od Londýna 27 dostihů a od prvního klání se vede pečlivá statistika, která ze dvou překážkových velmocí je lepší. Letos poprvé si celkové vítězství odvezli hosté ze Zeleného ostrova, jak se Irsku přezdívá.

Vyhráli 14:13 a rozhodlo se až v posledním dostihu mítinku. Vrchol festivalu však zůstal doma zásluhou Bobs Wortha.

Festival v Cheltenhamu je obrovskou společenskou událostí. Každý den míří do areálu několik desítek tisíc diváků, ač se běhá v pracovní dny. V pátek, kdy Festival vrcholí Gold cupem, bylo vyprodáno, ani v jedné z pokladen u závodiště nebylo možné kou-

88 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

B

ROZHOVOR

nů jako při mnoha rovinových dostihových dnech na jiných kontinentech. Obě sledovaná klání sponzorují sázkové společnosti.

Se sázkami na ostrovech je to poměrně složité, zejména s odvody zpět do dostihů.

Ani jedna ze zemí své sázkové údaje neposkytuje ani mezinárodní autoritě. Proto jsou jednotlivé sázkové společnosti především sponzory hlavních klání. Výhodu má divák, každý den si odnáší ze závodiště jinou čepičku sponzora. Boj o klienta zuří doslova na každém kroku.

tenhamu vede cesta ke slávě přes 22 klasických překážek, v Punchestownu přes 17. Typy skoků jsou stejné na obou drahách, srovnatelné s těmi pardubickými, i když ty ostrovní jsou přece jen mohutnější. Dráha v anglických lázních je lépe srovnatelná s českými reáliemi, takový cílový kopec

300 metrů v rozdílu distancí nehraje velkou roli. Mírně odlišný je počet skoků. V Chel-

hrdinové A / CHELTENHAM Barry Geraghty a Bobs Worth po triumfu v Gold cupu.

B / PUNCHESTOWN Sir des Champs dostává polibek od Davyho Russella po vítězství v Punchestownu.

B

A

však v Česku nenajdete. Hlavní irská překážková dráha snese spíše srovnání s motokrosem. Nahoru dolů, nejvyšší bod dráhy je několik stovek metrů za cílem, a tak se v průběhu Gold cupu na něj běží pouze jednou.

Obvod drah je více než dva kilometry.

Navíc v Cheltenhamu je výhoda, že jsou k dispozici dvě dráhy, stará a nová. Na té starší se běhají první dva dny Festivalu, na novější více vzdálené od diváků druhé dva dny. V Punchestownu se veškeré dění odehrává na jediné dráze, která zejména při rozmarech ostrovního počasí dostává pořádně zabrat. Péče o dráhu je doslova 24 hodinová. Letos anglické pořadatele trápil především noční mráz, a tak dráha musela být pokrývána černou folií. Když vyšlo sluníčko, tak podklad mnohem rychleji měknul. Přesto tradiční dostih Festivalu cross country musel být přeložen z úterý na čtvrtek.

Na obou závodištích je velmi dobře postaráno o diváky. Stánků s občerstvením je k dispozici přehršle. V Anglii najdete více stánků s pěnivým mokem než v Irsku.

Nezbytnou součástí diváckého zázemí jsou „vesničky“ pivovaru Guiness. Několik

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

89

ROZHOVOR

B

trofeje

A

A / CHELTENHAM V anglických překážkových dostizích není prestižnější trofeje, na první pohled ji přehlédnete, ale každý majitel si ji dá na nejčestnější místo.

B / PUNCHESTOWN O tuto trofej se bojuje každý rok koncem dubna v Punchestownu

The Betfred Cheltenham Gold cup steeplechase (pátek 15. března 2013, Cheltenham, 5331 metrů, celková dotace 550 tisíc liber, 9 startujících) 1. Bobs Worth (Geraghty, trenér Nicky Henderson, The Not Afraid Partnership, 11:4 – favorit), 2. Sir des Champs (McCoy), 3. Long Run Waley-Cohen), 4. The Giant Bolster (Scudamore), 5. Cape Tribulation (O’Regan).

Výrok: 7 – 2 ¾ – 6 – 6. Čas: 7:05,06.

Dokončilo 7 koní.

90 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

hodin před startem úvodního klání je tam rušno jako v úle. Dění na dráze napíše svou poslední kapitolu, ale v prostorech pivovaru se stále zpívá a hraje. Zajímavostí cheltenhamského závodiště je prostor pro diváky uvnitř dráhy. Na obou závodištích můžete krosy sledovat uvnitř dráhy, ale v Cheltenhamu můžete zevnitř sledovat i klasické steplechase nebo proutěnky.

V Cheltenhamu na dráze vládl osmiletý svěřenec Nickyho Hendersona Bobs Worth.

Potřetí v kariéře se představil v rámci Festivalu a potřetí mu zněl vítězný potlesk tribun.

Pro trenéra to bylo jubilejní padesáté vítězství v rámci Festivalu. Výborné výkony irských koní vedly k domněnce, že by se mohl prosadit Mullinsem připravovaný Sir des Champs, ale po zdolání posledního skoku nebylo co řešit. Bobs Worth jasně ukázal, kdo je pánem situace. Sir des Chapsovi nepomohl ani narychlo angažovaný Tony McCoy, mnohonásobný anglický překážkový žokej-šampion.

REPORTÁŽ

Bet online with TheTote. com Punchestown Gold cup (středa 24. dubna 2013, Punchestown, 5029 metrů, celková dotace 150 tisíc eur, 8 startujících) 1. Sir des Champs (Russell, trenér Willie Mullins, Gigginstown House Stud, 2:1 – favorit), 2. Long Run (Waley-Cohen), 3. First Lieutenant (Cooper), 4. Captain Chris (Johnson), 5. Quito de la Rouge (Townnend).

B

emoce

Výrok: ¾ – ½ – 13 – 13. Čas: 6:52,80.

Dokončilo 6 koní.

A

A / CHELTENHAM Polibek Barryho Gergahtyho.

B / PUNCHESTOWN Mohutný přípitek Davyho Russella.

Sir des Champs se radoval až v Punchestownu, kde na něj mocně dotahoval suverén z Kemptonu Long Run. Ač komisaři museli zevrubně řešit poslední metry dostihu, doběh ponechali. Sedmiletý reprezentant fialových barev měl k dobru necelou délku a do jeho sedla už se vrátil Davy Russell, neboť Mc Coy byl ve stavu práceneschopných. Vyhrát oba prestižní dostihy v jednom roce je unikátní záležitostí. Zatím posledním koněm, kterému se to povedlo, byl v roce 2006 War of Attrition.

Punchestownským Festivalem skončila překážková sezona 2012/2013. V neděli 28. dubna byla zahájena nová, která nabídne nové napínavé bitvy, a s přicházejícím jarem se opět bude čím dále více mluvit o dostizích, jejichž vítěz si odnese prestižní zlatý pohár.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

91

MÓDA NA DOSTIZÍCH text: Osmany Laffita | foto: Petr Lusk

Osmany Laffita Móda na dostizích

Vítejte na sluncem zalitých dostizích. Alespoň doufám, že při čtení těchto řádek, si užíváte slunečného a teplého počasí.

Pokud tomu tak je, nastal čas vytáhnout ze šatníku ty nejpestřejší kousky. Když ne na dostihy, kam jinam byste si oblékla šaty žluté, tmavomodré, zelené, purpurové, růžové anebo v odstínu lososové? Právě dostihy jsou místem „par excellence“ pro upoutání pozornosti. Nesplývejte s davem! Chcete přece, aby si vás všimli, tak ukradněte trochu pozornosti koním. Hned po vybírání výhry ze sázek je na druhém místě zábava z vybírání toho správného outfitu na dostihy. Ať vás ani ve snu nenapadne, vzít si na sebe šaty vhodné tak do nočního klubu. Květinové a další vzory jsou stejným základem jako dalekohled. Ale hlavně opatrně, určitě není vašim záměrem vypadat jako chodící květináč. Pokud se tedy rozhodnete pro vzory a výrazné barvy, je lepší vybrat jednodušší střih šatů. Nechcete přece vyplašit koně! Nezapomínejte na detaily, jako například sladit barvu laku manikúry a líčení. Také se nemusíte obávat sáhnout trochu po „vintage“ stylu.

Elegantní kabátky a šaty do „áčka“ jsou výbornými pro letní odpoledne a naladí vás správně na dostihovou náladu. Pocítíte pak spoustu závistivých pohledů vašich kamarádek, oblečených do riflí a plátěných kalhot.

Také záleží na výběru vašich bot. Pokud se rozhodnete pro šaty výrazné barvy, pokuste se je sladit s botami tělové nebo béžové barvy. Hlavě se nesnažte o kombinaci odvážných růžových šatů se žlutými puntíkatými botami! Myšlenkou je vyjímat se v davu díky eleganci a ne díky tomu, že budete vypadat jako šapitó Cirkusu Humberto! Buďte odvážné, ale ne směšné. Hlavně mějte na paměti, že jdete na událost konající se během dne a ne na pohřeb, takže černou nechte doma.

Nakonec podtrhněte svůj vzhled velkými náhrdelníky, prsteny a náramky. Nezapomínejte na vlasy.

Vypnuté, rozpuštěné, rovné nebo kudrnaté, na stylu až tolik nezáleží, hlavně na nich trochu zapracujte!

A nyní nastal konečně čas na šampaňské a oslavu vašeho dostihového outfitu.

Přesuneme se na pány. Ano pánové, mluvím s vámi. V těch riflích a teniskách! Příště vyzkoušejte oblek, který vám dobře padne a ne ten po svém tatínkovi. Příliš velký a rozevlátý. To si vyzkoušejte raději oblek po dědečkovi. Ve 30. letech byli střihy alespoň více střižené na tělo. Výbornou volbou je také sako v odstínu námořnické modré. Nebo klidně zkuste nějaké v pestré barvě. Ano, lidé si o vás budou povídat, ale o to přece na dostizích jde. Chodit do společnosti a povídat si s lidmi! Hlavní myšlenkou je bavit se. Klidně můžete mixovat styly a barvy, kalhoty vůbec nemusí být stejné barvy jako sako. Pokud jste v této oblasti začátečníkem, zkuste kombinaci bílých kalhot a tmavě modrého saka. Slaměné a Fedora klobouky z vás udělají Velkého Gatsbyho. Podívejte se na tento film, abyste si udělali představu, jak zábavné je být zábavným. Jsme přece na dostizích! Všechno je možné!

Nezapomínejte na boty. Hlavně si je pořádně naleštěte. Nikdo při pohledu na vaše zablácené boty nemusí vědět, že váš vjezd do garáže ještě není dokončený. Pokud si nejste úplně jistí, jak se správně váže kravata, podívejte se na Google, tam nejdete spoustu užitečných videí a rad, které vám poradí v nesnázích.

Nezapomeňte na dalekohled, váš odzbrojující úsměv… a samozřejmě parfém. Ženám se to bude líbit!

Užívejte si krásného léta, bavte se a nezapomínejte mi posílat své fotky na facebook – Osmanylaffita.

S láskou

92 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

MÓDA NA DOSTIZÍCH

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

93

MÓDA NA DOSTIZÍCH

Dáma na snímku se sice držela bezpečné barevné kombinace černá-červená-bílá, ale výsledek harmonicky nepůsobí. Silné černé punčocháče se vzorem samy o sobě působí tak výrazně, že se již nesnesou s dalšími prvky, ať již barevnými či jinými texturami materiálů.

Obrovský bílý pletený šál s třásněmi patří do stejné kategorie, stejně jak i rudé šaty. Pokud by se dáma držela pouze červených šatů, které sladila s botami a efektním fascinátorem, udělala by mnohem lépe.

Jemný lososový odstín pouzdrových šatů blonďaté dámě velice lichotí, zdůrazňuje odstín její pleti a celkově ji rozjasňuje.

Na všech detailech je znát, že o svém oblečení velmi přemýšlela. Drobné perličky najdete na šatech i všech doplňcích včetně lodiček.

Promyšlenému outfitu však chybí lehkost a hravost, čemuž nepřidá ani množství odstínů. Béžová na kloboučku s bílou síťkou, šedá kabelka, bílý deštník s broskvovými puntíky a stříbrné lodičky ve výsledku působí trochu zmateně.

Černobílé kostky hrají v letošní jarní sezoně velmi důležitou roli. Dáma skvěle sladila flitry vyšívané sako s efektním kloboukem a dbala i na drobné detaily. Žlutý pásek nejen ladí se stejně barevnými detaily na klobouku, ale zároveň dodá monochromatickému vzhledu jiskru. Délka sukně a vhodně zvolená výška podpatku lichotí postavě. Pozor jen na kabelku, ta se zde moc nepovedla.

Jednoduché psaníčko bez kovových ozdob by celkový výsledek povýšilo o stupínek výše.

bronz

stříbro

zlato

94 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

MÓDA NA DOSTIZÍCH

Na společenské události nemusíte chodit pouze v šatech či kostýmku se sukní.

Dobře padnoucí kalhoty také zapůsobí, jak dokazuje oblečení dámy na obrázku.

Zářivě růžovou hezky zkombinovala s bílou a docílila mladistvého, elegantně sportovního vzhledu. Dobře zvolila střih kalhot i nápadně řešeného vršku s bílým kožešinovým límcem. Doplňky sladěné s nejnápadnějším kouskem celkového vzhledu působí harmonicky.

zlato

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

95

ŽENA A KŮŇ

Zuzana Bláhová „Dostihovým sportem je postižená celá naše rodina!“ Dívka, která se stala tváří druhého letošního čísla našeho čtvrtletníku, udělala pro český turf veliký kus práce. Například by patrně nevznikl tento časopis, kdyby se jako malá holčička nezamilovala do koní. Ptáte se, jak je to možné?

Inu, láska otcovská je nezměrná jak nekonečný oceán a co bychom my, otcové, neudělali pro své dcery. Tak se koupil první koník a vášní pro tyto nádherné tvory byla rázem nakažena celá rodina. Majitel dostihové stáje DS MAENTIVA a vydavatel časopisu GALOPP REPORTER Martin Bláha svolil, abychom v této pravidelné rubrice představili jeho milovanou dceru.

96 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ŽENA A KŮŇ text: Jiří Klokočka | foto: Vladimír Homola | účes a make up: Anežka Hávová

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

97

ŽENA A KŮŇ

98 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ŽENA A KŮŇ

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

99

ŽENA A KŮŇ

Jaké tedy byly začátky s koňmi ve vaší rodině?

V Chrastinách nedaleko Písku máme víkendovou chalupu a kousek od ní je stáj se sportovními koňmi. S kamarádkou jsme u výběhu trávily celé hodiny. Nejdříve jsme koníkům nosily různé pochoutky a pak jsme je zkoušely nauzdit různými provázky a řemínky.

Aby všechno bylo „legální“ a bezpečné, domluvil nám můj taťka, že můžeme do stáje docházet a tak jsme se začaly pomalu učit jezdit na koni. Mým prvním osedlaným koněm byl poník Pepíček. Skvělé a trpělivé

trenérce Evě Baxové se zdálo, že bych mohla mít na jezdění talent a taťkovi navrhla, aby mi pořídil velkého koně. A tak se koupila Flóra, která se zanedlouho stala členem naší rodiny.

Flóra je český teplokrevník a s ní jsem se učila parkurovému skákání.

Mám pocit, že se ta vaše rodina od té doby poněkud rozrostla?

Je to tak. Dalším koněm byla kobylka, kterou měli v Chrastinách ustájenou nějací Holanďané. Tahle kobylka onemocněla těžkým tetanem a vypadalo to, že umře. Já jsem si ji za-

milovala a trávila s ní snad všechen volný čas.

Dokonce jsem u ní spala, krmila ji hadičkou, masírovala záda a zkoušela ji postavit na nohy.

Nakonec měla být utracena, neboť jí doktoři už nedávali šanci k přežití. A v tuhle chvíli zasáhl můj taťka a kobylku koupil a nechal mě, abych se ji pokusila zachránit. Představte si, že ona se z toho opravdu dostala a teď je z ní talentovaná skokanka. Tenhle moment pro nás všechny velmi znamenal a zřejmě velmi pozitivně zformoval náš vztah ke koním.

Nějaký čas nato se otec setkal s trenérem Václavem Lukou mladším a tam někde vzplála jeho láska k dostihovým koním. Dnes jich máme kolem dvaceti a pět koní sportovních.

Dostihovým sportem je těžce „postižena“ celá naše rodina i naši nejbližší přátelé a známí.

Můžete něco prozradit o vašem příteli?

Jan Kratochvíl je překážkový jezdec, který v současné době pracuje v tréninkovém středisku Josefa Váni v Mlýncích u Karlových Varů. A právě teď je v rekonvalescenci, neboť si před měsícem na šestkrát zlomil klíční kost na dostizích v Pardubicích. A podobně jako jeho šéf by už rád pracoval, aniž by se pořádně doléčil! Takže ho musím krotit jako malé dítě (smích). Honzíka miluji a je skvělé, že máme společné zájmy a stále si máme o čem povídat.

Pocházíte z jihočeského Písku, přes týden bydlíte v Praze a milého máte kdesi u Karlových Varů. To jste si asi docela vzácní?

Opak je pravdou. Každou volnou chvíli jsme spolu. Například já za Honzou dost často jezdím do Mlýnců, kde velmi ráda pomáhám ve stájích.

Krmím, místuji, čistím koně.

Ani se mi neptejte, jestli také jezdím, protože na to vám nemohu odpovědět, neboť nechci dělat mému tatínkovi zbytečné starosti.

Spíše tam napište, že v žádném případě nejezdím! Tak to bude lepší. A víte co, napište, že se tam jezdím učit texty. To bude nejlepší (smích).

Jinak Honza za mnou jezdí každé úterý a čtvrtek do Prahy a skoro všechny víkendy trávíme spolu.

Takže se zdá, že koníčky zas tolik nezanedbáváte?

Vůbec ne. Bez nich bych snad ani nemohla být. Pravdou je, že díky škole toho času nemám nazbyt, ale když je to jen trochu možné, hned jedu za koňmi. Dokonce se chystám, že se začnu učit koňské pólo, na což se moc těším.

Vy studujete poněkud neobvyklou školu.

Můžete o tom říci něco víc?

Oficiální název mé školy je Mezinárodní konzervatoř v Praze – obor herectví a musím říci, že jsem si tím splnila veliký sen, protože

100 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ŽENA A KŮŇ

herectví je moje veliká láska. Ostatně už jako malá holka jsem v Písku navštěvovala dramatický kroužek, který vedla báječná paní Marie Husinecká. Musím ale také říci, že původně jsem chtěla jít studovat chuchelské jezdecké učiliště, ale zde opět rázně zasáhl můj otec a zakázal mi to.

Jako otec ho trochu chápu…

Měl a vlastně stále má o mě strach a představa, že bych si mohla něco udělat, je pro něj velice trýznivá (smích). Nakonec by to nebylo ani poprvé. Znáte to, z koně se holt občas padá… …a ve filmu mají herci své dubléry, takže je riziko minimální, že?

Ve filmu možná, ale na divadle nikoli. Mojí velikou vášní je právě divadlo. Pravdou je, že na divadle zas moc nebezpečných scén není, ale minimálně pod nohy si člověk koukat musí (smích).

Vrátíme-li se na okamžik ještě k vaší škole, znamená to snad, že konzervatoř byla jakási náhrada za Chuchli nebo snad z nouze ctnost?

Tak to v žádném případě. Jak jsem již řekla, herectví podobně jako koníčci, jsou mé veliké lásky. A tím, že mi tatínek Chuchli zatrhl, mi tak pomohl vyřešit těžké dilema.

Dneska jsem šťastná, že mohu studovat konzervatoř, kde učí skvělí profesoři, kteří se snaží udělat z nás dobré herce.

Můžete prozradit, která byla zatím vaše poslední role?

Mám za sebou absolventské divadelní představení hry Ze života hmyzu bratří Čapků a já v něm hrála roli svůdné motýlice Iris. Krásná role!

Jakou roli byste si někdy v budoucnu ráda zahrála?

Mám velmi ráda Shakespeara, takže určitě Lady Macbeth nebo Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy.

Máte kromě koní a herectví ještě nějakou zálibu?

Mám celkem čtyři lásky. Svého Honzu, koně, herectví a tou poslední je zpěv. Miluji hudbu a ráda bych se věnovala zpěvu. Ostatně i ten máme na škole v osnovách a mám na něj skvělou profesorku. Terezie Švarcová se kromě zpěvu věnuje i skládání hudby. Ale popravdě řečeno bych se asi chtěla věnovat spíše populární hudbě. Hodně se mi líbí i muzikály a asi by mi vůbec nevadilo, kdybych mohla v nějakém účinkovat.

Umíte vařit?

Docela ano. Nejvíc mi jdou kuřecí prsíčka na kari s rýží. Také se občas pustím do pečení, a to pak udělám třeba takovou borůvkovou buchtu, kterou má Honza moc rád. Ale je to těžké, když máte vařit žokejovi, který skoro nic nejí…

Máte nějaký sen, který byste si chtěla splnit?

Víte, nepotřebuji Hollywood. Stačilo by mi hrát a zpívat v nějakém svobodném a všemu otevřeném divadle. Přiznám se však, že bych si moc ráda zahrála i ve filmu. Budu šťastná, když se budu moci věnovat oběma disciplínám.

Už jste někdy fotila podobné fotky a máte trému?

Je to moje první focení v životě a ráda bych si to zkusila. Vždyť která holka by si nechtěla zkusit, jak chutná práce fotomodelky? A co se trémy týče, tak se přiznám, že tu trochu mám.

Ale ve škole se učíme s trémou bojovat a vím, že tréma v rozumné míře je dobrá.

Jak se na to dívá váš partner, že budete fotit poněkud odvážnější fotky?

Mám jeho podporu, ale zároveň by byl rád, kdybych neukázalo všechno to, co jak on říká, patří jen jemu. Ale Honza je velmi tolerantní a rozumný a já se vynasnažím, abych nezklamala jeho důvěru a naopak aby mohl být na mne pyšný.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

101

ŽENA A KŮŇ

102 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ŽENA A KŮŇ

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

103

MARTIN KRAUS Narodil se 22. března 1983 v Praze. Dosud je svobodný, ale již čtyři roky žije s přítelkyní Klárou. Vyrostl na rodinném statku v Milešově nedaleko Orlické přehrady, kde bydlí dodnes. Vystudoval střední průmyslovou školu v Příbrami. Po maturitě se rok živil jako pojišťovací agent.

Následně odjel se svým kamarádem pracovat ke koním do Anglie, kam si s sebou vezl knihu – autobiografii francouzského herce Jean Paul Belmonda. Její přečtení ho inspirovalo

104 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

ke studiu herectví, které absolvoval na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Svoji první velkou roli získal ještě v době vysokoškolských studií, kdy s režisérem Zdeňkem Zelenkou natočil výpravnou televizní pohádku Kouzla Králů. V současné době hraje v televizním seriálu Cesty domů a je členem souboru pražského Divadla na Vinohradech.

Od dětství jezdí na koních. V minulosti se také věnoval motocrossu.

CELEBRITA text: Jan Němec, foto: Jiří Klokočka

Odjakživa jsem měl rád adrenalin Veselý mladý muž, který se snaží brát život s nadhledem. Navíc úspěšný ve svém oboru. Ač se pro studium herectví rozhodl až po té, co vystudoval střední průmyslovou školu a nasbíral první pracovní zkušenosti v oblastech své současné profesi na hony vzdálených, dostává se mu nyní velké divácké přízně. Důkazem toho je nedávno získané ocenění Objev roku v divácké anketě TýTý. Ano, správně tušíte, že jde o herce MARTINA KRAUSE, který si prostor v našem časopise zajistil díky svému více než vřelému vztahu ke koním.

V období, kdy jsme s Martinem Krausem pořizovali tento rozhovor, okupoval televizní obrazovky téměř denně. Pokud zrovna neúčinkoval v některém ze seriálů, byl hostem televizních soutěží nebo talk show. Sympatické na něm je, že když zrovna neztvárňoval nějakou roli a mohl tak být sám sebou, měl pusu věčně od ucha k uchu.

V případě Galopp Reporteru má další plusové body za blízký vztah ke koním, což je o něm také všeobecně známo. V jiném televizním pořadu na sebe zase prozradil, že krom herectví a jízdy na koni, se umí otáčet i v kuchyni a že uvařit menu o několika chodech pro něj také není nepřekonatelná překážka. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že patří do skupinky lidí, kterým se daří, na co sáhnou. Ovšem, že jeho cesta k profesi, ve které se našel a která ho baví, nebyla zcela přímá, pojednává i naše povídání. Co ale, zdá se, hledat nemusel, je láska ke koním.

Někde jsem se dočetl, že vám byly asi tři roky, když jste se poprvé posadil na koně.

Táhlo vás to do sedla samo od sebe, nebo vás k rajtování někdo přivedl?

Vzhledem k tomu, že jsem se u koní téměř narodil, bral jsem to jako samozřejmost. Jako každý malý kluk jsem si hrával na indiány a kovboje, jen s tou výhodou, že já měl k dispozici nejen klobouk a „kvér“, ale právě i toho koně. Byl jsem moc malý na to, abych poníka Zuzanu, kterého u nás měla ustájeného moje o rok starší sestřenice, nasedlal. Tak jsme na Zuzaně jezdili prostě jen tak. Byla to pro mě asi ta nejlepší škola ježdění, jelikož to byla škola hrou.

První jezdecké zkušenosti jste tedy sbíral na poníkovi. O nich je všeobecně známo, že dokážou být velmi svérázní. Jaká byla vaše Zuzana? Byla hodná nebo kousala a kopala jako mnozí poníci?

Zuzana byla, asi jako každý poník, pěkně šibalská. Neustále vyhazovala a dělala s námi pěkné rodeo. Na zem to ale nebylo daleko a tak jsme brali těch pár šrámu a odřenin s humorem.

Mnozí ze současných dostihových jezdců začínali v dostizích poníků. Lákalo vás, co by malého kluka, zúčastnit se dostihů?

To je asi jako kdyby se syn pekaře těšil, až si dá k snídani rohlík. Ke koním, jako ke sportu a opravdové lásce, jsem se vrátil až téměř v osmnácti letech. Do té doby jsem to bral jako samozřejmost. Hlavně jsem jezdil o prázdninách doprovody s turisty. Což někdy znamenalo i šest hodin denně v sedle.

Takže to pro mě byla spíše brigáda. Jako mladý kluk jsem tíhnul spíše k motorkám a také jezdil amatérsky motocross. Odjakživa jsem měl rád adrenalin.

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

105

CELEBRITA

Martin Kraus v sedle svého oblíbeného koně Blacka

Od mala žijete na statku nedaleko Orlické přehrady, ke kterému se váš tatínek dostal zajímavým způsobem. Prozradíte našim čtenářům, jak to bylo?

Tatínek se na statku narodil. Patřil Krausům.

Když bylo tátovi asi okolo deseti, prodali stavení rodině Bosákovým a postavili rodinný dům v sousední vesnici Milešov. O rok mladší maminka, v té době rodným jménem Bosáková, tak začala jezdit na venkov a pomalu ale jistě se s tatínkem seznamovat. Nakonec to skončilo svatbou a tatínek se v podstatě přiženil do rodného domova.

Jste absolventem střední průmyslové školy a vysoké školy herectví. Kam vás srdce táhne nejvíce? Ke koním, technice nebo herectví?

106 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Na střední školu tohoto směru jsem šel jen kvůli mým kamarádům kumpánům, kteří si vybrali právě průmyslovku. Na škole jsem vynikal jen o přestávkách a tělesné výchově.

Herectví mě strašně baví a nechává v neustálém napětí. Což mě příjemně uspokojuje, jelikož nejsem rád v klidu. Když jdu na jeviště či čekám na klapku, připadám si jak na startu motokrosových závodů. Na statku u koní jsem ale nejšťastnější!

preferuji parkúr. Než jsem se dostal na JAMU, jezdil jsem i závody.

Náš časopis se zaměřuje na dostihový sport. Jaký je váš vztah k dostihům? Byl jste se na ně někdy podívat?

Máme hlavně koně plemene český teplokrevník, takže co se dostihů týká, shlédnu jen jednou za rok Velkou pardubickou, kdy držím palce Váňovi. Tím pro mě dostihy končí.

Koňských disciplín je celá řada. Od westernu přes drezúru, dostihy až třeba po koňské pólo. Jaký styl je vám osobně nejbližší?

Já tomu říkám „Vydrastyl“. Zapnu svému Blackovi jen vodítko na stájovku, skočím na něj a lítám po lesích a loukách (smích). Ale jinak

Dopomohlo vám někdy to, že umíte jezdit na koních k většímu úspěchu u žen? Jinými slovy, lovil jste někdy na koně holky?

Můj poslední „úlovek“ je Klára. Před čtyřmi roky se k nám na statek přišla svést na koních a od té chvíle jsem ji už nepustil (smích).

CELEBRITA

staveních Divadla na Vinohradech. Jak se při svém mládí cítíte ve společnosti hereckých kolegů, kteří v mnoha případech představují českou špičku v daném oboru?

Já jsem pochopil jednu věc. Čím toho člověk dokázal víc a měl by právo být opravdu hrdý, jako jsou právě řady ostřílených bardů Na Vinohradech, tím víc jsou pokornější a lidštější k vám jako k zajíčkovi. Výborná plejáda strašně fajn lidí, kteří mají chuť vám pomáhat ve všech směrech.

Natočil jste filmovou pohádku, účinkujete v televizním seriálu, hrajete divadlo. Díky zkušenostem už tedy máte možnost srovnávat. Co vás baví víc, práce před kamerou nebo divadlo?

Mám dojem, že tohle by se srovnávat nemělo.

Je to úplně odlišná práce. Ale zkuste se mě radši zeptat tak za deset dvacet let. Netroufám si momentálně přesně odpovědět.

Nevím jak mi chlapi, ale žena na koni vypadá fantasticky. Navíc, když si poradí s takovým zvířetem jako je kůň, je to ta pravá pro život!!!

sám sebe. Takže až si jednou sednu na delší dobu a nebudu mít co dělat, pak se budu muset pořádně zamyslet co dál.

Ptal jsem se i proto, že na nedostatek úspěchů u žen si nemohl stěžovat váš herecký idol Jean Paul Belmondo. Ještě vás obdiv k této francouzské herecké ikoně nepřešel?

Je to osobnost, která mi přirostla k srdci a svým způsobem dala nějaký směr. Ač to může na někoho působit trochu dětinsky, že zkusím herectví, jsem se rozhodl po přečtení jeho biografie. Nebylo to samozřejmě tak jednoduché, ale za první impuls vděčím právě jemu. A zatím nelituji a jsem si jist, že litovat nebudu. A to i v případě, že bych třeba u herecké profese neskončil nadobro. Jak psal Belmondo ve své knížce: „…blbnu celý život a stále mě to baví!“ Tak asi tak.

Veřejnosti jste znám spíše díky účinkování v televizi a filmu. Ovšem vidět vás lze i v před-

Prozraďte nám na závěr našeho povídání, co vás ve vaší herecké profesi v nejbližší době čeká a kde vás budou mít možnost naši čtenáři vidět?

Ve Vinohradském divadle mi pan režisér Juraj Deák pomalu ale jistě zavírá vrátka, ale na Cyrana vás zatím srdečně zvu. Jinak plánujeme s Miroslavem Etzlerem nějaké zájezdové představení, kde by se diváci snad mohli zasmát, ale možná i poplakat, budeme-li šikovní. Jinak pokud mě scenáristi v Cestách domů nenechají třeba přejet autem, tak coby Dan Pánek diváky ještě chvilku zlobit budu. A pak se plánuje nějaké natáčení během léta, ale nechci to zakřiknout. Tak se nechte překvapit.“

Jste založením spíše systematický člověk a máte tudíž jasnou představu o dalším vývoji své herecké kariéry, nebo se plány příliš nezabýváte a vše ponecháváte náhodě či osudu?

U mě systém bohužel nevyhrává. Ne že bych žil jen okamžikem, přece jen, bylo mi už třicet.

Ovšem mám rád věci v pohybu a stejně tak

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

107

ŠÁRKA STRACHOVÁ Narozena: 11. února 1985 (28 let) Největší úspěchy: bronzová olympijská medailistka (2010), mistryně světa (2007),

108 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

2. na MS (2009), 3. na MS (2005), juniorská mistryně světa (2005) – vše ve slalomu

SPORTOVCI NA KONI text: Martin Hašek | foto: Barbora Reichová (Sport)

Šárka Strachová:

Kůň byl můj životní sen!

Má za sebou nejtěžší životní chvíle. Osmadvacetiletá lyžařka Šárka Strachová se v zimě úspěšně vrátila ke kariéře poté, co v létě zápolila s vážnými zdravotními potížemi. Mistryně světa a olympijská medailistka ve slalomu podstoupila operaci nezhoubného nádoru a měla metabolický rozvrat organismu. Když se její tělo i mysl zotavovaly k soubojům se světovou špičkou, sílu nabírala i v hořovické jízdárně, kde jí od loňska patří kůň jménem Douglas.

Když producenti pořadu Milka Ski Stars, ve kterém Eurosport představuje lyžařské hvězdy fanouškům prostřednictvím jejich zájmů mimo svahy, vymýšleli strategii pro pořad s Šárkou Strachovou, atraktivní téma se přímo nabízelo. Po záběrech z pražského Karlova mostu se štáb přesunul do Hořovic, kde Strachová zavedla kameramany přímo do stáje. „Dovolte mi představit mého koně, jmenuje se Douglas,“ líčila Strachová divákům. „Na koni jezdím ráda. Teď mám svého koně a jsem velmi šťastná. Je to pro mě skvělá relaxace.“ V zimě se Strachová věnovala svému vydařenému comebacku k lyžařské kariéře. Na jaře ale bude mít na svého koníka víc času.

Jak jste se ke koním vlastně dostala? Byl to okamžitý nápad, nebo spíš splněný životní sen? „Životní sen? To jste se trefil přesně! Životní sen to opravdu byl. Dostala jsem se k tomu tak, že jsem jako mladá holka dost jezdila. Byla jsem spíš samouk, žádná bravurní jezdkyně. Ale u koní jsem i pracovala, jezdila jsem na brigády.

Potom to lyžování dost vytěsnilo. Takových šest, osm let jsem nejezdila. Ale pořád se mi po tom stýskalo a loni po zimě jsem si říkala: Ráda bych se k tomu vrátila, vždycky to byl můj sen.“ Jak jste si svůj stesk po koních vyléčila? „Měla jsem dobré hodnocení jízdárny v Hořovicích u pana Opatrného. Tak jsme se tam vydali, jestli bych tam někdy nemohla zajet a svézt se na koni. Nakonec jsme se tam tak

skamarádili a líbilo se nám tam, že pan Opatrný přišel s tím, že tam má výborného koníka, a jestli bych ho nechtěla. Že je na prodej, že ho právě přivezl.“ Jak jste reagovala? „Podívala jsem se a musím říct, že to byla láska na první pohled. Byl to tehdy čtyřletý holandský královský teplokrevník. Rozhodla jsem se ho koupit. Rok poté, kdy jsem si říkala, že bych se občas na koni svezla, jsem v pozici, že jsem majitelka koně. Krásnýho koně, který může i skákat přes překážky.“ Co už všechno Douglas dokáže? „Teď se to všechno učí, trénuje. Určitě by mohl i závodit. Samozřejmě ne se mnou. Já nejsem na takové úrovni. Za zimu jsem se tam vůbec

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

109

SPORTOVCI NA KONI

nedostala a těším se, že na jaře trošku v jezdeckých dovednostech postoupím. Je to pro mě úžasné odreagování, takže se těším, že na to budu mít zase čas.“ Jak na vás Douglas reaguje? Pozná vás, když přijdete do stáje? „Věřím, že pokud se o koně staráte denně, tak si nějaký vztah vybudujete a kůň vás i poznává.

Ale vzhledem k tomu, že teď jsme se několik měsíců neviděli a má tam mnoho jiných slečen, které se o něj starají, ten vztah si budeme muset vybudovat později od základu.“ Co vám dávaly návštěvy stájí, když jste se zotavovala z těžkých časů, které jste si prožila loni v létě?

„Já jsem po letních problémech měla jízdu zakázanou kvůli otřesům. Nemohla jsem hlavou úplně otřásat. Ale i když jsem nejezdila, tak jsem se za Douglasem párkrát byla podívat.

A i když nejezdíte, tak jenom být s tím zvířetem je úžasná energie. Už i to byl pro mě vlastně relax. Ani jsem na něm nemusela jezdit.“ Co všechno se s vaším koněm dá podnikat? „Baví mě se o něj starat. Jezdí se na něm v halové jízdárně nebo venkovní jízdárně.

Když jste, co se týče jízdních dovedností, daleko, tak můžu vyrazit i ven. Ale to už koně musíte opravdu velmi dobře zvládat. Koně jsou hrozní janci. Támhle vyběhne veverka nebo spadne lísteček, práskne auto z výfuku a hned se lekají. Takže musíte vědět, co a jak na toho koně funguje. Jak reaguje, aby nedošlo

k nějakému zranění jeho nebo vašeho. Pro mě je to samozřejmě pořád koníček. Moje priority jsou někde jinde. Já jsem v tomhle nadmíru opatrná.“ Jaká máte s Douglasem další plány? Počítáte, že by v budoucnosti mohl jezdit na závody?

110 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

SPORTOVCI NA KONI

„Teď určitě ne. Já jízdu na koni miluju v tom smyslu s koníkem vyjet někam do přírody.

Jak se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, tak to opravdu sedí. Já už se těším, že se člověk sebere a jenom s koněm vyrazí někam do přírody. Vůbec nemám ambice s ním závodit na parkurových překáž-

kách. Když na to ten koník bude mít, ráda ho někomu přenechám, ať s ním závodí.“ Neměla byste o něj strach, kdyby se váš kůň někdy na závodech objevil? „Já myslím, že je ve velmi dobrých rukách.

Do závodů, kde by se mohl zranit, by ho nepus-

tili. Já se za ním třeba dva měsíce v kuse vůbec nedostanu. Ale jsou tam lidé, kteří se o něj velmi dobře starají. Má tam spoustu kamarádů.

Je to jízdárna, kde je přes sto koní.“

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

111

Naveed Gill Otec českého póla Chcete-li se něco dozvědět o koňském pólu, není na území České Republiky osoby zasvěcenější než pan Naveed Gill. Naveed Gill se stal průkopníkem své vášně, kterou se mu stalo právě pólo, a jelikož je toto sportovní odvětví u nás takřka neznámé, rozhodli jsme se mu položit pár otázek.

Jak jste se vlastně dostal k pólu?

Původně jsem dělával parkúr, ale před několika lety jsem se kvůli jednomu ze svých přátel rozhodl zkusit pólo. Začal jsem v Sotogrande v Santa Maria Polo Clubu a stále jsem tam zapsán jako člen. Ihned si mě pólo získalo, ale až do roku 2008 jsem si nenašel pořádně čas, abych se na něj mohl skutečně soustředit, to znamená, že jsem měl pouze dva týdny výuky v průběhu dvou let.

112 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

S cílem více se na to zaměřit jsem v roce 2008 založil klub s názvem Prague Polo Club. Jelikož jsme neměli žádné zázemí, trénovali jsme v Berlíně. V roce 2009 jsem se rozhodl plně soustředit na pólo v České Republice a začal jsem hledat místo s nějakým zázemím.

Co bylo hlavním impulsem, díky kterému jste se rozhodl založit první klub póla v České republice?

Nejdůležitější pro mě bylo to, že lidé říkali, že to nepůjde. Vždycky jsem měl rád výzvy – vybudovat z Tiscali jednu z největších telekomunikačních společností v ČR byla obrovská výzva – bojoval jsem se sílou Českého Telecomu, a to jak po zákonné stránce, tak s jejich produkty a službami. Lidé, právníci, politici i můj vlastní tým mi řekli, že se to nedá uskutečnit. Vyhrál jsem.

PÓLO text: Jan Kužel | foto: Petr Lusk, Martin Haleš, Šárka Veinhauerová, Daniel Korouš

Pólo je mnohem zábavnější než provozování telekomunikační společnosti, ale práce je to přinejmenším stejně těžká, ne-li těžší, protože nejde jen o výzvu vybudovat klub, ale v podstatě o budování celého nového sportovního odvětví na území České republiky.

Měl jste před pólem nějaké zkušenosti s jízdou na koních?

K jízdě na koni jsem se dostal celkem pozdě, bylo mi 25 let a byl jsem se svou přítelkyní o prázdninách v Irsku. Uměla jezdit a chtěla jet na vyjížďku. Našli jsme jí místo v blízkosti, kde jsme byli ubytováni. Když jsem mluvil s majitelem, bývalým žokejem steeplechase Val O`Connellem, který jí vyjížďku zařizoval, zeptal se mě, proč nejedu také. Řekl jsem mu, že jsem ještě nikdy nejezdil. Jeho přístup, jak ze mne dostat peníze, byl typicky irský, za pomoci urážek mě konečně dostal na koně a vyrazil ze mne nějaké peníze. První hodina byla přiměřená, jen chůze, ale i to je únavné, pokud na to nejste zvyklí. Takže jsem odešel ve velkých bolestech. Pak se mě zeptal, jestli se vrátím, řekl jsem ano, on mi však nevěřil a znovu mě zmanipuloval k návratu tak, abych mu dokázal, že se mýlil.

Samozřejmě jsem se druhý den vrátil a to on přesně chtěl. Další hodina pak byla dost neuvěřitelná. Zprvu krok, který přešel do klusu, jenž se následně proměnil v plný cval, přičemž já jsem se držel jako o život a křičel a on jen říkal, abych se nebál. Kůň běžel směrem k živému plotu. Jen jsem zavřel oči a on zastavil, nějak jsem zůstal v sedle. Křičel jsem na něj a on mi vše vysvětlil svou irskou logikou. Během jedné hodiny jsem prošel vším, za co bych v Anglii zaplatil stovky liber a strávil tím mnoho hodin, jen abych zjistil, že se mi ježdění nelíbí. Má přítelkyně se celé situaci jen smála. Zeptal se mě, jestli se mi to líbilo. Po chvilce přemýšlení jsem si uvědomil, že jsem právě zažil jeden z nejlepších momentů ve svém životě a jsem stále naživu.

pozemek pro hřiště na pólo s ustájením poblíž a s dobrou dostupností z dálnice. Věřím, že místo, kde jsme teď, je ideální pro pólo poníky a skvělé místo pro výuku póla. Máme dvě hřiště na pólo a úžasnou prostornou halu se skvělým povrchem. Hrabě Kinský Dal Borgo, majitel stáje dříve nazývané Hřebčín Ostrov, což byl dřívější domov slavných koní kinských, byl velmi vstřícný.

Jednou ze zajímavostí pro vaše čtenáře je, že když jsem stáje převzal, pracoval tam trojnásobný vítěz Velké Pardubické Pavel Liebich.

Měl rád mé pólo poníky, a i když na koni již delší dobu neseděl, přesvědčil jsem ho, aby to vyzkoušel.

bych, aby Českou republiku reprezentoval v zahraničí. Moje žena, která tvrdila, že pólo nikdy hrát nebude, si tuto hru velmi oblíbila a je nadšenou hráčkou. Je to úžasná věc, že můžu hrát se svou rodinou.

Jaký je hlavní cíl, kterého chcete dosáhnout, co se póla týče?

Mám mnoho cílů týkajících se póla, ale mým hlavním cílem je zviditelnit pólo v České republice natolik, aby jednoho dne přijeli ti nejlepší hráči světa a zahráli si tu. Bylo by skvělé sledovat je při hře, tak jako sledovat v jednom dostihu deset nejlepších dostihových koní na světě osedlaných deseti nejlepšími žokeji.

Gill Polo

Byl v České republice nějaký slavný klub póla před rokem 2008?

V České republice neexistuje žádná tradice póla, i když ironicky jeden z praotců póla ve střední Evropě byl praprastrýc hraběte Kinského, hrabě (a pozdější princ) Ulrich Ferdinand Kinský. Spolu s princem Ottou Windisch-Graetzem, princem Vincencem Auerspergem a hrabětem Giżyckým založili 23. října 1910 vídeňský Riding and Polo Club.

Takže v jistém smyslu se pólo vrátilo domů ke svým kořenům.

Jak se vaše rodina vyrovnává s vaší vášní pro pólo?

Skvěle, přestože jsem se vzdal všeho a zcela změnil svůj život. Musíme se více uskromnit, abychom udrželi provoz. Jsou se mnou, jsem na ně hrdý. Můj starší syn začal se skoky, je však velmi talentovaný na pólo, nyní je mu 11 a trénuje už druhým rokem. Mohl by být v budoucnu nejlepším hráčem republiky a rád

PASSION PEOPLE FUN

GILL PÓLO V ČÍSLECH rok založení:

2008

kapacita ustájení:

34 boxů

celková rozloha:

50 000 m2

hřiště:

2 pólo hřiště, 1 krytá hala

pólo poníci:

10

www.gillpolo.com

Poté jsem se začal učit jezdit s velkým zápalem, zejména cross-country a parkúr. V průběhu let jsem jezdil na hodně různých koních včetně těch, o kterých lidé říkali, že se na nich jezdit nedá. Jedna z mých nejlepších jezdeckých zkušeností bylo ježdění s Václavem Chaloupkou v jeho stájích v Tochovicích. Je to úžasný chlap, skvělý trenér a jezdec.

Bylo těžké najít vhodné místo pro váš klub?

Bylo to velmi těžké, nejsem milionář, takže jsem si nemohl prostě jen tak koupit pozemek vedle Prahy a postavit vlastní stáje. Musel jsem najít někde klub, který měl dobrý rovný Solapa, Argentine Criollo pólo pony – první pólo klisna importována do české republiky Naveedem Gillem v roce 2009

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

113

PÓLO

CO JE TO PÓLO PONÍK? Výraz pólo poník je tradiční výraz používaný pro popis koně jakékoliv velikosti a plemene, se kterým se hraje pólo. V dřívějších dobách bývala výška koní pro pólo omezena na velikost poníků, a tak se zrodil termín pólo poník. V současnosti se velikost průměrného pólo poníka pohybuje do 150 cm kohoutkové výšky. Nejběžnější plemena používaná pro pólo ve Spojených státech jsou plnokrevníci Quarter horse, americký kovbojský kůň a jejich kříženci. V Evropě se chovají čistí Criollo – argentinští koně, čistokrevní plnokrevníci a kříženci obou plemen. Pólo poníci jsou importováni z celého světa, například z Argentiny, Anglie, Nového Zélandu nebo z Mexika. Šárka Gill na plnokrevné pólo klisně z Brazílie

Výběr pólo poníka závisí na osobních preferencích a zkušenostech konkrétního hráče.

Mladí koně s předpoklady pro pólo se dají najít na mnoha místech a v jiných jezdeckých disciplínách. Noví adepti jsou často nazýváni ,,zelení koně“. Běžným zdrojem těchto koní jsou chovné farmy, ranče a závodiště. Mladí pólo poníci prochází několikaletým specializovaným tréninkem, než se stanou koňmi, kterým se tradičně říká ,,hotový poník“. Hotový poník je ten, který je připraven ke hře na turnaji v póle.

Koňské pólo jako sport se hraje na mnoha různých úrovních a každá vyžaduje specifický typ koně, který splňuje dané požadavky. Někdy ti nejlepší poníci cestují spolu s vrcholovými hráči na turnaje po celém světě, aby jim umožnili dosáhnout těch nejprestižnějších turnajových ocenění.

JAK VYPADÁ PÓLO PONÍK? Pólo poník má hlavu podobných rysů jako plnokrevníci s živým, inteligentním výrazem.

Požadován je dlouhý krk, silné plece, kratší hřbet a dobře osvalená záď. Nohy jsou silné, nejlépe s kratší silnou holení a tvrdými kopyty.

Výška se pohybuje okolo 153 cm v kohoutku, povoleny jsou všechny barvy. Charakteristický pólo poník vyniká odvahou, skvělou rovnováhou a „citem pro míč“, podobně jako americký quarter citem pro dobytek (cow sense).

Tomasz Setkiewicz

114 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

PÓLO

GILL POLO ARENA CHALLENGE CUP 2013, první halový turnaj v ČR, Šárka Gill hrající za tým GILL POLO, ketrou sleduje Naveed Gill a Matthew Blaken z týmu Maentiva

ARENA CHALLENGE CUP Veškerou energii hráči póla investují do tréninku s jasným cílem: zvítězit nad oponenty při měření sil v turnajových kláních. Jedna taková příležitost se naskytla hráčům působícím v České Republice koncem dubna v sídle GILL POLO klubu v Chlumci nad Cidlinou, kde se uskutečnil historicky první halový turnaj v pólu na území České Republiky.

Tohoto víkendového klání se zúčastnily celkem čtyři týmy: Tým MAENTIVA – jehož barvy hájili Naveed

Gill a Matthew Blaken

Tým INSIGHT HOME – zastoupený Janem

Průchou, Markem Robinsonem a Tomášem Novákem Tým DWOREK – za než bojovali Marek a Tomasz Setkiewiczovi a Graham Douglas

Tým GILL POLO – hájený Šárkou Gill a Kateřinou Zeka Dombiovou.

Na korektnost zápasu dohlížela rozhodčí certifikovaná Hurlinghamskou Pólo Asociací - Octavia Cambell-Davys. V sobotu hráči odehráli první čtyři utkání a v neděli dopoledne se účastnili již play-off za doprovodu moderátora Miroslava Šimůnka.

Velkou popularitu u diváků si získal již od začátku turnaje tým GILL POLO složený pouze z žen , což byl další doposud nevídaný unikát v Čechách. Dámy v prvním utkání prohrály s týmem MAENTIVA, kde se o napínavou atmosféru postaral proti sobě stojící manželský pár Šárka a Naveed Gill. Ti bojovali s takovým nasazením, až si leckterý divák mohl domýšlet, že v sázce by mohl být nejen výsledek

samotného zápasu, ale možná i nějaká úmluva o mytí nádobí v domácnosti. Odveta na sebe však nenechala dlouho čekat, když se oba týmy znovu setkaly v semifinále a tentokrát v dramatické hře za velkého aplaudování diváků zvítězily Šárka s Kateřinou a tím si zajistily třetí místo. Ve velmi náročném finálovém utkání se utkaly týmy Dworek proti týmu INSIGHT HOME. V závěru s menším bodovým náskokem zvítězil skvělý tým Dworek, který byl tvořen nováčky v pólu z Polska. Tomasz a Marek Setkiewicz dokázali i pod tlakem soupeře zachovat chladnou hlavu a za plné podpory zkušeného hráče Grahama Douglase v turnaji získali kromě cenných zkušeností i cenu nejvyšší.

Ocenění týmů, MAENTIVA, Dworek, Insigh home a GILL POLO

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

115

PÓLO

GILL POLO společně s hotelem Kempinski uspořádali 16. května 2013 párty u příležitosti slavnostního otevření zahrady ve stylu pólo.

Akce se zúčastnil zakladatel GILL POLO CLUBu Naveed Gill a jeho manželka Šárka Gill, kteří přivezli dva pólo poníky Palomu a Eclipse, aby hostům večírku představili skutečné pólo poníky a současně jim umožnili se na ně i posadit.

Poníci předvedli perfektní chování v průběhu 4 hodin, kdy se v jejich sedle prostřídala celá řada různých lidí.

Šárka a Naveed Gill vedou pólo klisny Eclipse a Palomu na zahradu

116 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Realizační team S.T.Dupont

PÓLO

Modelky na módní přehlídce Beaty Rajské, Česká Miss Gabriela Kratochvílová

Pólo i dostihy přímo vybízejí fanoušky, příznivce, jezdce a hráče, aby se oblékli co nejdokonaleji.

Nic to nedemonstruje lépe než módní přehlídka Beáty Rajské, která ukázala nádherný styl haute couture, jenž mohou ženy nosit k takovýmto příležitostem.

Bylo přítomno i mnoho dalších vystavovatelů, mezi nimi například takové značky jako Hästens, S.T. Dupont, Veuve Cliequot, Dušák, Ralph Lauren, The Adams Trio, Castel, Robert. H, GOF+FA, ve světě proslulé pro své luxusní zboží směřované do prostředí póla a dostihů.

Hosté se fotí s pólo poníky

Ani Beáta Rajská neodolala a osobně si vyzkoušela pohled na svět z koňského sedla

Místo pro odpočinek znavených návštěvníků zajistila firma Hästens

GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

117

PÓLO

Ride off - taktika v pólu kdy se jezdec snaží vytlačit svým koněm svého soupeře z linie míče

HISTORIE PÓLA 600 př. n. l.

První zaznamenaný zápas proběhl mezi Turkomany a Peršany (Turkomané vyhráli).

4. století n. l.

Byl založen Kalkata Polo Club, nejstarší dosud existující pólo klub.

1868

Perský král Sapoor II. se naučil hrát pólo ve věku 7 let.

Byl založen Malta Polo Club především díky tomu, že se na Maltě zastavovali armádní a námořní důstojníci cestou domů z Indie.

7. století n. l.

1869

Pólo se šíří z Číny do Japonska.

16. století n. l.

Hřiště na pólo (300 yardů dlouhé s brankami 8 yardů od sebe) bylo postaveno v Isfahánu, v té době hlavním městě Persie, vladařem Shahem Abbasem Velikým. Mogulové byli z velké části odpovědní za rozšíření hry z Persie na východ a v 16. století ji císař Babur představil i v Indii.

Pólo bylo oživeno v Japonsku 8. Shogunem Tokugawou, Yoshimunem (1684–1751) a hrálo se až do začátku 20. století. Byl to oblíbený sport posledního šóguna, který se vzdal moci ve prospěch císaře v roce 1868.

1850 Britští plantážníci objevili tuto hru v Manipuru (Munipoor) na barmské hranici s Indií.

1862 První pólo klub na světě byl založen Britskými pěstiteli čaje v Silcharu, západně od Manipuru.

Edward „Kuře“ Hartopp z 10. praporu husarů spolu s ostatními důstojníky zorganizoval svou první hru – tehdy známou jako ,,hokej na koních“ – během své dislokace v Aldershotu na narychlo zválcované Hounslow Heath proti 9. praporu kopiníků.

1872 První pólo klub v Anglii byl Monmouthshire, byl založen kapitánem Francisem „Tip“ Herbertem (1845–1922) ze 7. praporu kopiníků, a to na poli jeho bratra v Clytha Parku v blízkosti Abergavenny. All Ireland Polo Club byl také založen v roce 1872 Horácem Rochfortem z Clogrenane, Co Carlow.

1875 První oficiální zápas v Argentině proběhl 3. září, sem byla hra zanesena anglickými a irskými inženýry a farmáři.

1876 Podplukovník Thomas St Quintin z 10. praporu husarů představil hru v Austrálii – stal se ,,otcem australského póla“. Ve stejném roce se pólo dostalo i do USA prostřednictvím Jamese Gordona Bennetta ml., který spatřil hru v Hurlinghamu, kdyaž cestoval po Anglii.

1888 V Americe byly zavedeny handicapy.

1895 Výška pólo poníků byla navýšena ze 14 rukou na 14,2.

1910 V Anglii a Indii byly zavedeny handicapy.

1919 Výškové omezení pro pólo poníky bylo zrušeno.

2008 V ČR byl založen první pólo klub – GILL POLO CLUB.

Dnes se pólo hraje v 80 zemích po celém světě. V letech 1900–1939 bylo olympijským sportem a nyní bylo znovu uznáno Mezinárodní olympijskou komisí.

Stoupající napětí spojené s blížícím se termínem derby si začínají uvědomovat i koně samotní.

Zejtra už je zase derby.

Jsme pořádně připravený?

118 | GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH

Jóóó Letos si nemůžeme dovolit nic podcenit…

… přihrávka na Koreše a vypadá to, že se Slávie po 50 minutách konečně dostane na Sparťanskou polovinu!

Ty jo Kryštofe, ten váš team se každým rokem zlepšuje!

PÓLO

Zemský hřebčinec Písek státní Podnik je svým posláním jedinečné chovatelské zařízení v České republice.

Slouží k zajišťování zákonem určené veřejné služby v oblasti chovu a především plemenitby koní.

Všechny aktivity probíhají v úzké spolupráci s uznanými chovatelskými sdruženími teplokrevných a chladnokrevných koní u nás.

Nachází se v uceleném areálu s architektonicky cennými budovami, díky čemuž má od roku 2010 status Národní kulturní památka.

Srdečně Vás zveme k návštěvě!

Zemský hřebčinec Písek státní podnik U Hřebčince 479, Písek Tel.: +420 382 214 121 | e-mail: hrebcinec.pisek@quick.cz

www.zemskyhrebcinecpisek.cz GALOPP REPORTER | MAGAZÍN O KONÍCH A LIDECH |

119

TRÉNINKOVÉ STŘEDISKO BOŠOVICE Ing. Václav Luka – šampión rovinových trenérů 2010, 2011 a 2012

Kontakt: Ing. Václav Luka mladší tel.: +420 608 958 833 e-mail: luka@lukaracing.cz

www.lukaracing.cz

Re sys spira tém čn í

Svalový aparát

ita tal Vi akce &

Re & zd produkc raví e hříb at

ko Vý Zámečnická 411, 288 02 Nymburk, tel.: 325 513 822, fax: 325 513 365 email: vetoquinol@vetoquinol.cz www.vetoquinol.cz

t

Vétoquinol s.r.o.

ará

Výkon ve jménu vášně!

Nerv

ap vý bo hy by Po klou &

EQUISTRO®

Kůže, srst & kopyta

n& ele nasa ktr zen oly í ty

míny Vita rály ine &m

UCELENÁ ŘADA DOPLŇKOVÝCH KRMIV PRO ZDRAVÍ KONÍ

cí sy a v í ž Za ra & ját

ový

stém

systé

m

Partneři