Monitoring a terapie obezity

Univerzita Karlova v Praze 1.lékařská fakulta

B02329 Monitoring a terapie obezity 4. ZAJÍMAVÉ POZNÁMKY

Praha 2012 ©

Doc. MUDr. Leoš Středa, Ph.D. Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.

Tloustnout znamená stárnout Hubnutí a politika v Československu 50. a 60. let 20. století V době nedostatku za druhé světové války ani bezprostředně po jejím skončení nepředstavovala v českém prostředí kila navíc závažný problém.

Naopak, více než polovina mužů zápasila s podváhou a průměrná hmotnost oproti mírovým časům poklesla o více než desetinu.

V publikacích se častěji objevovaly výkrmné diety než návody na odtučnění.

Nepříliš bohaté příděly, které si jen málokdo mohl počátkem padesátých let dovolit pravidelně doplňovat za vysoké ceny ve volných prodejnách, udržovaly průměrnou váhu obyvatelstva na poměrně nízké úrovni. Po definitivním odbourání lístkového systému v roce 1953 a překonání následné zásobovací krize se situace začala měnit. Průměrná spotřeba na osobu a den brzy přesáhla hranici 3000 kalorií a lékaři se stále častěji setkávali v ordinacích s osobami s přebytečnými kily. Již v roce 1960 trpělo kolem třiceti procent všech obyvatel nadváhou a o osm let později hovořili odborníci v souvislosti s výskytem obezity v Československu o odstrašujících číslech. V Čechách a na Moravě se přitom problémy s nadváhou objevovaly dříve a výrazněji než na Slovensku. K proměně nepřispívala jen větší dostupnost potravin, ale také změna životního stylu.

Výrazně ubývalo fyzicky namáhavé práce. I proto odborníci v daném období zdůrazňovali význam diferencované stravy, odlišené podle pracovního zařazení, věku a pohlaví. Nadměrná tloušťka se přitom šířila u starších žen, ale postiženo bylo i značné procento mužů a zřetelně přibývalo i dětí trpících nadváhou. Svou roli v postupném rozvoji míry obezity hrály návyky a zkušenosti z předchozí doby. Především tuky se v očích značné části veřejnosti staly prestižní potravinou. Velkou oblibu tučných jídel v české společnosti někteří dietologové vysvětlovali dlouhodobou chudobou národa.

Zastaralé představy z počátků éry industrializace přitom sdíleli také vrcholní straniční funkcionáři, kteří měli zásadní vliv na cenovou politiku. Nic na tom neměnila skutečnost, že otec prezidenta Antonína Zápotockého, politik a publicista Ladislav Zápotocký, už na začátku 20. století v jednom článku zpochybňoval absolutní přínosnost masa pro lidskou výživu.

NEZDRAVÝ KNEDLÍK V poúnorové společnosti zaujímalo jídlo velmi důležité místo v životě občanů. Koncem padesátých let konstatoval Ferdinand Peroutka v jedné ze svých rozhlasových promluv, že podle zahraničních návštěvníků Československo kráčí v čele maloburžoazního hnutí, a touha po konzumu hmotných statků podle těchto svědků přehlušila vše ostatní. Vzhledem k nedostatku průmyslového zboží se spotřeba koncentrovala do pokrmů a nápojů. Podle výzkumu veřejného mínění z roku 1967 se dobrá strava řadila v žebříčku materiálních hodnot na druhou pozici, hned za kvalitní bydlení. Za hlavního viníka prudkého růstu počtu obézních lidí odborníci nepovažovali vysokou konzumaci omastku, ale spíše sacharidů, které se na český stůl dostávaly hlavně v podobě moučných pokrmů. Symbolem jídla vedoucího k tloušťce se stal především kynutý houskový knedlík, zařazovaný často mezi prázdné kalorie, tedy potraviny

bez jakékoliv biologické hodnoty. Nejryzejším příkladem sacharidu byl sice cukr, ten však na rozdíl od obilovin nebylo nutno do republiky dovážet v obrovských kvantech z ciziny. Rychlé snížení spotřeby cukru, přestože pro něj zdravotníci plédovali, navíc naráželo na obtížně překonatelný odpor ekonomů. Tuky byly vnímány přinejmenším v první polovině sledovaného období spíše jen jako „spolupachatel“, protože v mnohých jídlech sacharidy v poměrně hojné míře doprovázely. Teprve později se tento poměr začal obracet – zároveň s proměnou spotřebních zvyklostí a nabídky na trhu.

Problém vysokého podílu složek přispívajících k obezitě se ovšem týkal nejenom jejich výskytu v otevřené, primární podobě, ale stále větší roli hrála jejich nepřímá spotřeba. Odborníci se tomuto jevu snažili čelit požadavky na změnu některých konzervačních technologií, propagací chovu nových plemen jatečného dobytka a snahami o rozšíření nabídky drůbežího a králičího masa. Z omastků přitom po celé sledované období odsuzovali bojovníci za správnou výživu zejména sádlo, máslo naopak patřilo spolu s rostlinnými oleji mezi tuky preferované. Přes protesty odborníků byly ceny řady potravin obsahujících vysoký podíl sacharidů a tuků značně dotovány, což pochopitelně růstu jejich konzumace významně nahrávalo. Nejvýrazněji se tento jev dal dokumentovat na mouce a moučných výrobcích, později poměrně výrazně klesaly například ceny cukru a tučného masa. Ani ve snaze o změny receptur a technologií nebývali lékaři příliš úspěšní, základní překážku představoval obvykle nedostatek kvalitních surovin. V první polovině padesátých let se hovořilo o tloušťce v souvislosti s nenáviděným maloměšťáctvím, již od šedesátých let se ale obezita vcelku po právu označovala jako choroba chudých lidí. Nepříznivě se projevovala i šetrnost při využívání potravin. Snaha nezanechávat zbytky vedla podle expresivního vyjádření proslulého psychiatra Vladimíra Vondráčka k tomu, že se z mnoha žen stávaly chodící odpadkové koše. Velmi rozšířeným jevem byla obezita také v domovech důchodců, kde se kombinoval naprostý nedostatek pohybu s nepříliš luxusní dietou založenou na sacharidech a poměrně vysoké tukové dávce. Ne vždy se však spojování tloušťky s chudobou propagačně hodilo. Často se jevilo vhodnější naopak mluvit o vlivu civilizace a rostoucí životní úrovně. Zvyšující se počet obézních tak vlastně dokládal úspěchy při budování socialismu.

TWIGGY V ČECHÁCH Lékaři ovšem vstoupili do boje s barokními tvary s velikou vervou. Jako výzkumná i poradenská centra fungovaly v roce 1953 podle sovětského vzoru založený Ústav pro výzkum výživy lidu v Praze-Krči a pražský Ústav kosmetiky, jež si na nedostatek zájemců nemohly stěžovat.

V propagandě zdravého životního stylu zahrnujícího i přiměřenou výživu pak klíčovou roli sehrával Ústřední ústav zdravotnické osvěty, z jehož dílny vycházely stovky plakátů a letáků. Představu, že člověk s kulatým bříškem dobře a zdravě vypadá, střídalo nové heslo: Tloustnout znamená stárnout.

Důraz byl přitom kladen na zdravotnickou část problematiky, na zajištění vyvážené, plnohodnotné stravy, zajišťující plný pracovní výkon, neohrožovaný však chorobami z nadváhy. Estetická stránka zůstávala zpočátku v pozadí. Propagace kultu štíhlosti v padesátých letech mohla dokonce představovat ideologický problém. Dobře to ilustruje článek Boženy Solnařové v časopise Výživa lidu z roku 1955. Autorka zde kriticky rozebrala

stravu mladých děvčat a jejich snahy o štíhlou linii spojila s kritikou poměrů na Západě, kde přitažlivý zevnějšek je pro ženu jednou z mála možností sociálního vzestupu a životního úspěchu. Zištní módní tvůrci podle Solnařové za pomoci davové psychologie vnucují estetické ideály, které nemají nic společného se zdravým, přirozeným půvabem. Dívky v kapitalistickém světě, omezující v dietách masivně především přívod tuku, jsou podle ní ubohé bytosti, zbavené jedné z oprávněných radostí každého člověka. S takovými nelze ani zdaleka srovnávat naše dívky, nelekající se tuhé práce ani tělesné námahy a těšící se ze všech darů života. Nastoupily úspěšně cestu k ideálu ženy, která spojuje půvab, zdraví a sílu. Postupně se však podobné názory vytrácely a nakonec se i v Československu našlo dost obdivovatelů dobového symbolu maximálně štíhlé linie – slavné britské modelky Twiggy. Lékaři varovali, že se její vyhublý ideál pro české „Vlasty“ a „Šárky“ nehodí. To už však nebyla obrana statné ženy-socialistické pracovnice, ale reakce na zdravotní problémy českých dívek, způsobené drastickým hubnutím. Pozvolné otvírání světu spojené s přejímáním nových estetických a módních představ přispělo nejenom k výměně vědeckých poznatků mezi Východem a Západem, ale samozřejmě i k obrovskému boomu nejrůznějších zaručených diet, horlivě opisovaných zejména ze západoevropských ženských časopisů. Snad největší popularitu získala v této době hollywoodská dieta, založená především na vysoké spotřebě vajíček a citrusového ovoce. Její praktická aplikace ve zdejších podmínkách ovšem narážela na obtížně překonatelné překážky. Opatřit dostatek pomerančů či grapefruitů v zemi neustále zápasící s nedostatkem deviz byl úkol téměř nadlidský. Vejce se sice většinou po skončení lístkového hospodářství jevila jako dostupné zboží, zde však již v padesátých letech lékaři varovně zdvihali prst s připomínkou vysokého cholesterolu a nebezpečí pro žlučník. (V době přebytku tohoto zboží však veřejnost ujišťovali, že téměř neexistuje lepší zdroj bílkovin.) Diety sestavované v prostředí Ústavu pro výzkum výživy lidu si většinou naopak zakládaly na pestrosti a vyváženosti stravy, která měla zaručit správný podíl přísunu sacharidů, tuků i bílkovin (při doporučované spotřebě 1g bílkovin na 1kg tělesné váhy denně). Zvláštní důraz byl přitom kladen zejména na dostatek bílkovin živočišného původu a vitaminu C, tedy látek, které podle dobových názorů určovaly biologickou hodnotu stravy. Lékaři a dietní sestry se při sestavování alespoň částečně snažili respektovat omezené možnosti českého trhu (i když se v jídelníčcích často vyskytovalo například tradičně nedostatkové telecí maso). Základ tvořil pevně stanovený počet kalorií, který se nesměl za žádnou cenu překročit. Diety byly rozděleny do tří stupňů – asi 1000, 1200 a 1500 kalorií. Pro rychlejší hubnutí se doporučovalo nasazovat odlehčovací zeleninové a ovocné dny, během nichž činil přívod energie pouhých 600–800 kalorií. Přísná kontrola množství potravin samozřejmě přinášela pacientům zase jiné problémy, zvláště pokud se chtěli stravovat mimo domov. Přesné odvažování si vyžadovalo nezvyklé objednávky, třeba půl šálku mléka s třetinou rohlíku. Hlavním nepřítelem zdravotníků nadále zůstávaly sacharidy, což našlo výraz i v bodové dietě. Nezpochybnitelným parametrem se stala právě jejich dávka. Cukr se při dietách často nahrazoval umělými sladidly, například sacharinem. V druhé polovině šedesátých let se hitem staly cyklamáty, které však odborníci přijímali se

značnými rozpaky. Jejich používání bylo u nás na rozdíl od západoevropských zemí nakonec zakázáno. Velký důraz se kladl i na pravidelný rytmus stravy a poměrně častá jídla. Preferování pravidla raději častěji a málo než zřídka a mnoho, které se rozšířilo v šedesátých letech, vycházelo z výzkumů odborníků vedených Pavlem Fábrym. Badatelé sledovali krysy, které dostávaly najíst v nepravidelných intervalech. Zjistili přitom, že trávicí orgány krys si jakoby „pamatují“ zážitek hladu a v období hojnosti si začnou ve zvýšené míře utvářet tukové zásoby. Poznatky ze studia laboratorních zvířat pak byly aplikovány i na lidi. Proto se nedoporučovaly nějaké krátkodobé absolutní hladovky a spíše se preferovalo umírněné stravování. Dieta se měla proměnit v doživotní řeholi.

Kromě klasických redukčních diet se v šedesátých letech objevovala také poměrně radikální střídavá dieta, sestavená hlavním dietologem československého ministerstva zdravotnictví Přemyslem Doberským.

Spočívala na kontrastu – jeden den se konzumovaly tuky v podobě mléka a šlehačky, následovaly bílkoviny ve formě tvarohu, další den byl zasvěcen masu a poté kralovalo ovoce. Právě jednostrannost v průběhu dne měla zabraňovat ukládání tuků. Pouze občas byly vkládány dny s klasickou, smíšenou dietou. I když se autor dušoval, že není cílem jeho diety vzbudit nechuť k jídlu, představa, že budete celý den pít bílou kávu a proložíte ji šlehačkou, moc lákavě nezněla. Navíc se ukázalo, že uživatelé této diety si zejména tukový den drobně vylepšovali, takže nakonec během kúry nezhubli a někdy i přibrali. S dietami z Ústavu pro výzkum výživy lidu, respektive s léčením v rámci tohoto pracoviště se spojovala ještě jedna nepříjemnost – dost drastickým způsobem se zde vyšetřovalo množství tělesného tuku.

Proslulým se stalo zejména pacienty mimořádně nenáviděné vážení pod vodou.

LÉČBA VÍNEM Léčba otylosti samozřejmě v některých případech vyžadovala komplexnější přístup, než mohla zajistit ambulantně ordinovaná dieta. Vedle lázní a letních či zimních táborů pro otylé, například v Mariánských Lázních, Třeboni nebo Deštné, si velikou proslulost udržovala léčebna v Dolní Lípové. Prosperovala již v době první republiky, kdy se v ní léčil například český cestovatel a orientalista Alois Musil nebo herci Helena Bušová a Hugo Haas. Dolní Lípová se stala legendární především dvěma prvky své léčby – vínem, jehož se v některých fázích kúry mělo vypít i víc než litr denně, a tancem. Autorem diety nebyl lékař, nýbrž sedlák a přírodní léčitel Johann Schroth, který lázně založil už v první polovině devatenáctého století. Dieta počítala s vyloučením kuchyňské soli, tuků i bílkovin. Základ stravy vedle červeného vína, které ovšem u abstinentů bylo možno nahradit ovocnými šťávami, tvořilo suché, neochucené pečivo. Nejdůležitější faktor pro hubnutí však představovala skutečnost, že mezi proskribovanými pokrmy a nápoji se ocitla i obyčejná voda. Suché dny se střídaly s pitnými, v nichž se právě konzumovalo množství vína. Jako doplňkové cvičení se podporoval tanec, při němž se měl člověk hodně vypotit. Sklon k pocení podporovaly zpočátku i večerní zábaly. Principem hubnutí byla tedy v zásadě dehydratace pacientů. V některých případech pak údajně stačilo, aby člověk po absolvované kúře vlezl do bazénu, a celý efekt léčení byl pryč. Není divu, že přes svoji slávu metody z Dolní Lípové vzbuzovaly určité

pochybnosti. Proti kúrám vystupovali i odpůrci požívání alkoholu. Právě z jejich podnětu prověřovala užívání vína jako odtučňovacího prostředku i komise vědecké rady ministerstva zdravotnictví vedená Josefem Charvátem, která se však postavila na stranu léčebny. Přesto dny původního režimu již byly sečteny a v roce 1965 se o Schrothově dietě psalo jako o zastaralém a nepoužívaném postupu. Původní režim byl změněn, kúra v Dolní Lípové se přizpůsobila zásadám klasických redukčních diet, jen na víno ještě nějakou dobu dostávali pacienti poukázky. Nutno říct, že proti úpravě metody zřejmě výrazně neprotestovali, protože zdejší poměrně drastické metody někteří jen velmi těžko snášeli. Vedle lázní nebo doporučovaných tělesných svičení mohli pacienti zápasící s tloušťkou využít i medikamenty, ty však nepředepisovala většina lékařů s velkým nadšením. Poukazovali na fakt, že hormonální poruchy jen u málokoho představují příčinu jejich neúměrně vysoké váhy. Přesto někteří pacienti brali například thyreoglobulin forte ovlivňující chod štítné žlázy. Největší slávu si však získal medikament ze skupiny anorektik, tedy léků ovlivňujících chuť k jídlu, který se nakonec uplatnil poněkud jiným způsobem. Šlo o fenmetrazin, tak důvěrně známý mnoha vysokoškolským studentům připravujícím se na zkoušky. Velmi brzy totiž zjistili, že díky svým silně povzbuzujícím účinkům umožňuje učit se dlouho do noci. Hlavní nevýhodou fenmetrazinu i některých dalších anorektik byla skutečnost, že léky byly silně návykové. Celý boj proti otylosti přes svoji intenzitu a poměrně široký ohlas nevykázal u veřejnosti ve sledovaném období žádné výraznější úspěchy, přestože mu nahrávaly změny estetických představ ve společnosti. Konzumní styl života, který si společnost stále více osvojovala, se ukázal jako téměř neporazitelný protivník. I Československo si podobně jako například SRN prožilo svoji fresswelle, tedy doslova vlnu žravosti, která se podepsala na zdraví obyvatelstva. Limity v ekonomické oblasti a předsudky většiny vedoucích funkcionářů navíc vtěsnávaly představy o blahobytu do zastaralého rámce z dob, kdy většina lidí těžce fyzicky pracovala. Růstu nadváhy a obezity se tak dalo zabránit jen stěží a nový „socialistický“ člověk spíše než asketického budovatele lepších zítřků připomínal vypaseného buržou. Jen málo to mohly ovlivnit odborné přednášky, akce typu týdne Výživy a zdraví či sestavování vyvážených diet. Přesto je třeba ocenit snahu mnohých odborníků – propagátorů zdravé výživy – i jejich pacientů zvrátit nepříznivý trend a aktivně hledat východisko z pasti choroby, jejíž hrozba stále narůstala.

PhDr. Martin Franc, Ph.D - Masarykův ústav AV ČR (pro nakladatelství Lidové noviny), převzato z www.nln.cz Obezita patří k zásadním zdravotním problémům, který je řešen i v rámci Evropské Unie Ta poskytla pro financování devíti projektů výzkumu obezity od roku 1998 sumu 59 milionů EUR. Jde o víceletý program Evropské vědecké společnosti zaměřený na toto téma. Bylo stanoveno, aby tato práce pokračovala v souladu s tzv. Sedmým rámcovým programem, který poskytuje další vědecké údaje, abychom pokročili ve znalostech v oblasti výživy a zdraví. Nové poznatky tohoto druhu jsou důležitou složkou úsilí o zdravější stravu i v boje proti obezitě. Nástupcem Sedmého rámcového programu je program Horizont 2020, který má být klíčový pro financování inovací, vědy a výzkumu. Výzkum by se měl týkat mimo jiné také

metabolického syndromu a obezity, ale současně také demografického výzkumu. U specifické priority „Zdraví, demografické změny a wellbeing“ se témata zaměřují nejen na aktivní zapojení člověka do procesu léčby, ale také do péče o sebe sama. Mělo by jít o nový přístup, zejména o nastavení systému předcházení nemocí. Součástí společenských výzev je i zaměření na zajišťování vhodných potravin.

Pro monitoring a léčbu obézních je důležitá preference v oblasti zaměřené na biomedicínské inženýrství a eHealth. Obezita vyžaduje pravidelný monitoring, ale není vždy nutná fyzická účast pacienta v ordinacích, proto do budoucna můžeme předpokládat veliký rozmach eHealth a dálkového monitoringu pacientů.

V současnosti dochází zejména u mladých lidí ke snížení disciplíny, a to i v případě léčbý obezity, kdy ve většině případů není schopen či ochoten podstoupit striktnější dietu či zvýšit pohybovou aktivitu. Lze tedy předpokládat, že u diet převládnou aktivní diety, které neomezují pacienty v množství přijímané potravy. Z hlediska jiných léčeb obezity bude pravděpodobně stále populárnější farmakoterpie, v extrémnějším případě i bariatrie.

Boj s obezitou u mladistvých také podporují aktivní videohry, například Nintendo Wii. Jde o televizní konzoli, určenou především k interaktivnímu ovládání každé hry. Hráč neovládá hru pouhým mačkáním tlačítek, ale reálnými pohyby, které by v daných situacích dělal. Zajímavá je také nadstavba konzole balance board. Jedná se o bezdrátovou podložku se zabudovanými pohybovými senzory. Ty registrují jakýkoliv pohyb či náklon na základě změny tlaku chodidel na podložku. Navíc umí vyhodnocovat řadu údajů – váhu, BMI, držení těla a další. Všechny údaje jsou přenášeny na TV obrazovku. V pokoji tak můžete provádět interaktivní aerobik, posilování, jógu nebo závodit ve slalomu, skoku na lyžích, v kroucení obručí a hlavičkování míčů.

Přestože je obezita charakterizována dle nomenklatury WHO jako onemocnění, stále ve velké míře existují laické komerční weby a zařízení, které nabízejí „zázračné“ přípravky, které fungují maximálně jako placebo.

Léčba obezity by měla zůstat oborům medicína či elektronické zdravotnictví, ne komerčním subjektům bez jakékoliv odbornosti. Tomuto se blíže věnuje kapitola 4.4 – Rizika klamavé reklamy.

V současnosti dochází k pozitivnímu trendu, kdy se odborníci na hubnutí sdružují (příkladem může být Společnost pro výživu či STOB). Takováto sdružení mají větší šanci ovlivnit populaci z hlediska osvěty více, než jednotlivci. Je však důležité, aby si dokázali zachovat nekomerční pohled na otázky hubnutí. To je v dnešní společností složité, redukce nadváhy se stala zajímavým businessem.

I obchodní aktivity samozřejmě k hubnutí patřit mohou a mají. Jde jen o to, aby pod rouškou zeštíhlení nebyly nabízeny nesmyslné či krátkodobé redukční režimy. Sporný může být např. pohled na multi-level marketing (MLM), což je model přímé nabídky a přímého prodeje prostřednictvím zástupců, kteří jsou seskupeni do obchodní sítě. Jejich zisk je přímo závislý na počtu prodaných výrobků, proto může docházet k nepravdivým informacím nebo dokonce nátlaku na potencionální zákazníky. Obecné je

však MLM úspěšný obchodní systém, nelze tedy paušalizovat a házet všechny MLM prodejce do jednoho pytle.

Osvěta je nejlepší prevencí proti falešným nabídkám. Otázkou zůstává, na kolik je v populaci zájem o skutečnou odbornou osvětu a na kolik potencionální zákazníci hledají „bezpracný zázrak“.

Veletrhů a výstav zaměření na hubnutí, zdravý životní styl, metabolický syndrom je celá řada, pozitivní zkušenosti přinášejí spíše veletrhy spojené s odbornou částí (např. veletrh Bojujeme s tuky, jehož součástí je odborné lékařské sympozium Obézní, akreditované Českou lékařskou komorou).

Objektivitu informací si zachovávají i např. výstavní akce společnosti STOB. Hubnutí je v dnešní době komerční záležitost a jako u většiny komerčních záležitostí, i zde se najdou firmy, které chtějí profitovat na neznalosti / zoufalosti svých klientů, v tomto případě obézních. Můžeme se setkat s naprostými nefunkčními nesmysly (např. hubnoucí náplasti) s nulovým efektem a vysokou cenou, případně s relativně funkční záležitostí za přemrštěnou cenu (např. různé hubnoucí čaje, které sice drobný efekt na hubnutí mají, nicméně se prodávají ze přemrštěné ceny – zajímavé je, že látky, které na takovém čaji zajišťují thubnoucí efekt mívají stejné výrobní náklady jako čaj samotný).

Trh je doslova přesycen různými doplňky stravy, které mají pomoci pacientům zhubnout. Musíme si však uvědomit, že z hlediska zákonů ČR musí být u doplňku stravy prokázané jen a pouze nezávadnoust daného produktu. Tedy skutečný účinek se nezkoumá. Každý může dát na trh jakékoliv placebo a uvést, že pomáhá při hubnutí. Neznamená to samozřejmě, že všechny doplňky stravy jsou podvod (např. vláknina ve formě doplňku stravy skutečně při hubnutí pomáhá), je však třeba být obezřetný, co se pacientům předepisuje.

Obecně lze říci, že pokud vám jakýkoliv produkt slíbí zhubnutí více jak jedno či dvě kila týdně, jedná se o podvod. Lidské tělo nedokáže odbourat více tuků, než právě kilogram či dva za týden, zbytek je voda. Navíc metabolismus každého člověka je unikátní, jedna dieta může u pacienta A působit skoro až zázračně a mít nulový efekt na pacienta B. Na závěr desatero nejdůležitějších rad proti obezitě podle Prof. MUDr. Rajka Dolečka, DrSc, nestora české obezitologie: Uvědomte si nebezpečí obezity včas Obezita je nemoc, která je často doprovázena celou řadou problémů, obtíží a různých chorobných stavů. Ohrožuje naše zdraví, vzhled, někdy i naše svazky ve společnosti a svými důsledky a masovým výskytem i naši ekonomiku. Obezita zkracuje délku života, mnohdy ho znepříjemňuje, snižuje jeho kvalitu. Včasné odhalení nebezpečí obezity a její prevence má nebývalý význam. Prvními varovnými příznaky počínající obezity mohou být že se vám například nějak hůř zapíná sako nebo kalhoty, že se vám najednou stala malou halenka nebo podprsenka, sotva si zapnete knoflíček u košile, která vám ještě před rokem byla dobrá…Najednou se vám jako by

scvrkl opasek a musíte si udělat v něm další dvě dírky…Začínáte se víc zadýchávat do kopce… třebas si najednou uvědomíte, že jsou váš tatínek i maminka nějak hodně tlustí.

Najděte si vhodný motiv a zbavte se svých zlozvyků Aby se dostavil úspěch, tj. aby se obézní rozhodl, že musí zhubnout, musí obezitou ohrožený i již postižený věřit v nutnost snížení své váhy, musí být přesvědčen o nezbytnosti svého snažení. Jen tak bude mít potřebnou sílu, aby vydržel ve svém předsevzetí dostatečně dlouhou dobu, proti všem překážkám. Jinými slovy řečeno, každý si musí najít buď sám, nebo za pomoci své rodiny, přátel, lékaře, nebo stejně postižených vhodný motiv.

Jen ten, který má náležitý motiv, má šanci, že vydrží ve chvílích pochyb a zkoušek, což mohou být pro obézního nejen každodenní problémy při pohledu na chutné jídlo, ale hlavně i různé rodinné slavnosti, svátky, recepce, bankety, rekreační pobyty, oslavy narozenin nebo nečekané starosti a úzkosti, při nichž ho jídlo mnohdy úspěšně uklidňovalo. Někdy „nebezpečí“ pro odtučňujícího se člověka může znamenat i absolvování pobytu o dovolené, kde může bez omezení jíst a pít kolik chce, kde třebas vládne režim „all inclusive“. Dostatečný motiv je nejlepší ochrana před všemi energetickými svody i za situací, kdy je motivovaný jakobysám proti všem. Vhodný motiv pomůže poučenému při odbourávání různých zlozvyků při jídle, které mohou významně napomáhat vzniku a udržení obezity, a přinutí také obézního, aby vyhledal potřebné zdroje vědomostí, jak proti obezitě bojovat, jak jí předcházet a která údobí života a které situace jsou pro její vznik obzvláště nebezpečná. A jen ten pádný motiv pomůže, aby to dodržování účinného předsevzetí bylo každodenní, za všech okolností.

A aby znamenalo i podstatně víc pohybu…A aby znamenalopečovat co do správné životosprávy, váhy, i o své děti.

Při hledání pádného motivu a při vysvětlování jeho významu pro obézního je významná, ne li i nezbytná, pomocv této oblasti erudovaného psychologa.

Buďte střídmí a zabraťně vzniku obezity včas Je jednodušší, levnější a zdravější obezitě předcházet než obezitu již vzniklou a její následky pro tělo léčit. PREVENTIVNÍ ZAMĚŘENÍ MEDICÍNY se u obezity ukazuje jako krajně správné a oprávněné. Protože obezita může mít své kořeny již v kojeneckém věku (uvádí semožnost vzniku hyperplastické obezity u kojenců, batolat a dětí překrmovaných hlavně těmi jednoduchými sacharidy), je důležité začít s prevencí obezity už v útlém věku, obzvláště u dětí s výskytem obezity v rodině, protože z obezity „vyroste“ jen poměrně málo dětí ! Zde je nutné intenzivně poučovat i prarodiče, aby děti nepřekrmovali, aby se vyvarovali podávat dětem neomezeně sladkostí, příliš tučné, aby zvykali děti na ovoce a zeleninu, aby je neodměňovali jen energií nabitými lákadly ve formě potravy a aby jim

zajistili dostatek pohybu a „lásku“ k pohybu. Snažte se, aby se proti nadměrnému přírůstku kilogramů začalo bojovat už během vyučování ve škole a ať se tam omezí slazené nápoje, všelijaké energií nabité sladkosti, které jsou dětem na dosah.

Je jistě dobré, když obézní jedinec zhubne, neboť tím se zmenší jeho obtíže, nicméně obezita již mohla např. poškodit jeho kyčelní nebo kolenní klouby, mohla nepříznivě ovlivnit jeho látkovou výměnu a vyvolat cukrovku, poškodit srdečně-cévní soustava. Proto je nejlepší nedovolit, aby se obezita vůbec vyvinula. Nezbytnou podmínkou pro toto je u mnohých střídmost.

Vzpomeňte si, že průměrná fyzická náročnost naší práce v posledních desetiletích stále klesala, při nezměněné a příliš často dokonce zvýšené energetické spotřebě, kterou podporuje i všudypřítomná reklama na různé kaloriemi (Jouly) nabité nápoje, sladkosti, pomazánky, rychlé občerstvení atd. Co z toho všeho může vzniknout a bohužel i vzniká – jedině obezita.

Neutišujte svou žízeň různými slazenými nápoji, pijte obyčejnou vodovodní vodu, neslazené minerálky..

Prastarý zvyk občasných dobrovolných půstů, ať už byly dodržovány z jakýchkoli pohnutek, nebyl špatný, neboť půsty představovaly i „odpočinek“ pro náš zažívací systém, snížení dodávky někdy zcela přebytečné energie.

Ukazatelem naší střídmosti je přiměřená tělesná váha. Jezte prostě tolik, abyste si tuto přiměřenou váhu uchovali. Daří-li se vám to, není pochopitelně třeba přidělávat si starosti a kazit si náladu počítáním kalorií (Joulů). Občas se podívejte, zda vám podezřele neroste na řemeni u kalhot počet nových dírek !

Více se pohybujte, sportujte a odpočívejte aktivně Jsou dvě poměrně rovnocenné cesty, jak zhubnout, jak zabránit přírůstku váhy: buď přijímat méně energie, tj.méně jíst, vyvarovat se energií nebitých potravin, anebo vydávat více energie, tj. více se pohybovat, pokud je to možné. Ideální je, když se oba tyto postupy spojí. Pohyb má i tu výhodu, že pomůže udržovat v dobrém stavu srdečně-cévní soustavu.

Nemusí zrovna každý závodně běhat, plavat nebo lyžovat – i když je žádoucí, aby nás sportovalo co nejvíce a pravidelně. Stačí i pravidelná, dostatečně dlouhá chůze každý den, několikahodinový pěší výlet o každém víkendu, práce na zahrádce apod. A víte, že může pomoci i taková „maličkost“: zkuste nevyužívat výtah při chůzi do vyšších pater, bydlíte-li ve více poschoďové budově. Chůze do schodů představuje několikrát vyšší výdej energie, nežli chůze po rovině! Spolubydlícím v budově vysvětlete, že bojujete proti obezitě a proto několikrát denně jdete pěšky nahoru a dolů např. do pátého poschodí. Udržování dobré tělesné kondice pohybem podporuje i udržení látkové výměny na patřičné úrovni – mírně zvýšená látková výměna vám může umožnit víc jíst, aniž byste při tom tloustli !

Nezapomeňte, že také pasivní odpočinek, tj. nečinné polehávání, popř. dlouhý spánek, může vyvolat váhový přírůstek. Proto odpočívejte aktivně, užitečným pohybem. Významné vědecké práce z posledních let ukázaly, že lidé, kteří poměrně méně spí (např. jen 5-6 hodin denně) jsou v e l m i často tlustší. Jedno z vysvětlení říká, že protože méně spí, potřebují větší dodávku energie a tady mohou přehnat s dodávkou energie, nebo si více chrání výdaje energie. Mohou do toho zasáhnout i ty různé metabolizmus tuků obhospodařující hormony.

Studie SZO (Světové zdravotnické organizace) uvádí, že tři čtvrtiny českých dětí nesplňuje mezinárodní doporučení pro pohybovou aktivitu 60 minut denně. Tuto smutnou skutečnost doplňuje místopředseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval konstatací (srpen 2012), že sport má u nás špatné finanční zázemí, že množství do sportu investovaných peněz stále klesá…Podporují se hlavně vrcholoví sportovci, zanedbává se „mravenčí“ práce pro všechny, tělocvik ve školách se zanedbává, méně lidí chodí např. do Sokola. Dnes téměř není vidět „čutající“ kluky na různých pláccích, v parcích.

Vyhýbejte se jednoduchým sacharidům, omezte tuky, přejte bílkovinám, zelenině a ovoci Pro vznik obezity mohou být (jíme-li jich nepřiměřeně)nejvíce nebezpečné jednoduché sacharidy (např.cukr a s ním spojené sladkosti) a tučná jídla, protože tuk má vysoký obsah energie – v malém objemu skrývá veliké množství energie. A tuky při tom méně zasycují, sacharidy o něco více. Pro vznik obezity jsou „nejméně nebezpečné“ bílkoviny.

Energeticky koncentrované sacharidy (cukr, mouka, rýže, apod.) bychom měli z větší části zaměnit za sacharidy méně koncentrované, např.ovoce, brambory. Ovšem pozor! I ovoce a brambory mají ne zcela zanedbatelný obsah energie, který u bramboru ještě, pochopitelně, zvyšuje, k nim během vaření přidávaný tuk. Mnoho jinak velmi disciplinovaných obézních, kteří vlastní ovocné stromy, přibude na podzim téměř pravidelně i o několik kilogramů, protože se „dojídají“ např. jablky nebo hruškami, švestkami, což někdy může představovat i denně l – 2 kilogramy ovoce navíc, s energetickým obsahem hodně přes 1 000 kcal (4 200 kJ). Energeticky bohaté kombinace sacharidů a tuku (např.čokoláda) jsou závažným nepřítelem štíhlosti.

Ideální je v tomto směru zelenina, která má skutečně minimální energetický obsah, a při tom je zásobárnou vitaminu C a dalších vitaminů, nezbytné vlákniny, četnýchantioxidantů. Měli bychom se snažit, aby nejen doma, ale i v podnicích veřejného stravování (včetně nemocnic), a hlavněve školních jídelnách, byly zelenina (různé saláty) a ovoce nedílnou součástí jídelníčku.

Jídlo před odchodem do práce budíž jídlem hlavním Mnozí z nás jedí nejvíce, když je spotřeba energie nejnižší, a jedí nejméně, když energii nejvíce potřebují. Jinými slovy velmi málo snídáme, zato si vše vynahradíme pozdním obědem a neobyčejně bohatou večeří. A to je zásadní chyba. Jídlo před odchodem do práce, nebo během práce, by mělo být hlavním, mělo by mít dostatečný energetický obsah, kdežto večer bychom už tolik jíst neměli. Dlouhé intervaly mezi jednotlivými jídly také nejsou nejvhodnější. Zdá se, že přebohatá dodávka energie po takové delší „hladovce“ podporuje ukládání tuku. V tom zřejmě leží to doporučení nevelké dodávky energie mezi hlavními jídly. To „mezi jídlo“ (snack) ale skutečně nesmí být velké, jinak by přílišná mezi jídla mohla tloustnutí spíš podporovat.

Dodržujte redukční dietu vždy a ve všem. Pozor na utajená přejídání !

Dietu je nutno se snažit dodržovat za všech okolností – při běžné práci, na cestách, na rekreaci, o dovolené, o vánocích, při rodinných slavnostech, na recepci. Není-li vyhnutí, musí se dodržovat alespoň základní pravidlo – vyvarovat se jednoduchých sacharidů (cukr, sladkosti) a příliš tučných jídel.

Vždyť po několika denních „sacharidových orgiích“ může váha odtučňovaného stoupnout i o více kilogramů, i když to pochopitelně energeticky neodpovídá nově vytvořené tukové tkáni. Je to následkem většího zadržení vody (následkem zvýšeného výdeje inzulínu), která se, bohužel, ne vždy během několika dnů sama od sebe vyloučí. Někdy to může trvat i delší dobu, což může způsobit, že obézní upadne do deprese, začne se uklidňovat jídlem – a je tu zase ten starý bludný kruh. Hlavně je třeba omezit tučná jídla a příkrmy (knedlíky, příliš mnoho brambor a rýže), energeticky příliš bohaté omáčky, sladkosti, pečivo, vyrážkový chléb, pivo.

Ti, co pořádají bankety a recepce, by měli pamatovat na to, aby si mezi záplavou dobrot mohl vybrat něco dobrého i jedinec, snažící se udržet svoji váhu nebo zhubnout.

Utajeného přejídání si většinou nikdo není vědom. Hospodyně si zřídka kdy uvědomuje, že dojídání zbytků po rodině představuje značné množství energie (a tedy i uloženého tuku) navíc. Pouhé čtyři kostky cukru denně navícv kávě, čaji mohou dodat do roka téměř ČTYŘI kilogramy tukové tkáně, a jeden půllitr 12° piva denně navíc dodá do roka energie na OSM kilogramů tukové tkáně. A tady je nutné dodat : Pokud se toho organizmus nezbaví sám zásahem svého metabolizmu. Nutno nicméně dodat, že existují takoví šťastní jedinci!

Obézní nebo obezitou ohrožení m u s e j í s možností utajeného přejídáním počítat a měli by se ho vyvarovat. Anebo musejí zvýšenou dodávku energie

vyrovnat vydatnějším pohybem. Jinak to nejde ! Proto je užitečné, když si obézní s dobrou motivací, když najednou přestal hubnout, občas nějakou dobu (např. l – 2 týdny) zapisuje všechno, co sní a vypije. Dělá-li to poctivě, bude často překvapen, kolik toho bylo energeticky značně navíc.

Neřešte své problémy, konflikty a starosti jídlem Je známo, že jídlo uklidňuje při úzkostných stavech, při různých nepříznivých situacích, při stresech, frustracích. Někdy je jídlo (navíc !) výrazem (následkem) nedostatku životního programu, jindy je jediným potěšením. Mnoho žen ztloustne, když je opustí manžel nebo druh. Řada lidí se přejídá z nudy, jiní tak kompenzují nedostatek pohlavního života.

Mnoho lidí kupodivu tloustne, když má starosti, neboť úzkostné myšlenky v noci zahání jídlem, a to převážně sladkostmi (vyplavují se při tom údajně tzv. endorfíny, “hormony dobré nálady“). Ovšem je třeba si zde uvědomit, že to „uklidňování jídlem“ může způsobit (a nejednou i způsobí) obezitu, která pak bude sama zdrojem starostí, úzkostí a obtíží…

Pozor na období nebezpečná pro vznik obezity V životě jsou údobí a situace, v nichž jsou jedinci k obezitě více „náchylní“. U žen je to, nejčastěji těhotenství nebo doba poporodní, často i přechod, u řady žen ipoužívání antikoncepčních tabletek.

U mužů i žen to bývá vstup do manželství, přechod z práce fyzicky náročné k práci fyzicky méně náročné, stavy po větších úrazech s nuceným pobytem na lůžku, s pracovní neschopností, aniž by se podstatně snížila dodávka energie v jídle. Často i stavy po přerušení kouření (pro větší chuť k jídlu, pro přerušení toxického vlivu nikotinu) mohou mít za následek výrazný vzestup váhy. Jednu dobu se udával průměrný vzestup váhy o 6 kg těch, kteří přestali kouřit. Také náhlé přerušení intenzivního sportování může vyvolat nečekaný váhový vzestup, když se organizmus včas nepřevede na sníženou dodávku energie při poklesu energetických nároků. Studenti nejednou tloustnou běhempřed zkouškových týdnů, protože celé dny sedí nad knihami a jí při studiu i v noci..

Smutnou zkušeností je skutečnost, že s přibývajícím věkem průměrná energetická spotřeba organizmu klesá. Prý toto začíná už ve čtvrtém desetiletí života. Takže stejné chuťové návyky a stejná energetická dodávka, které udržely jedince v jakž takž přijatelné váze do jeho čtyřicítky, toto už v

pozdějším věku nemusí udržet, pokud si jedinec nesníží dodávky energie nebo se nezačne víc pohybovat. A pokud ten stárnoucí jedinec nemá to štěstí, že si toto udržení váhy zajišťuje jeho organizmus sám svou „vnitřní regulací“.

Vytrvejte ve svém předsevzetí, pokud je to nutné,vyhledejte včas lékaře Nelze zhubnout naráz o mnoho kilogramů, které jste získali během více let.

Nedejte na reklamy, které vám slibují zhubnout o mnoho kilogramů například během 2 – 3 týdnů. Může to být, a většinou to skutečně i bývá,hlavně ztráta vody z těla u značně obézních. Musíte být trpěliví a vytrvalí. Pro mnohé to znamená žít ve střehu i více roků, dbát na to, aby se člověk nevrátil ke svým starým chybám a zlozvykům. Máte-li však dostatečný motiv, vše se dá vydržet. Pokud se vaším snahám o váhovou redukci nedaří a jste přesvědčeni, že postupujete správně (většina lidí si je dobře vědoma, zda dodržuje nebo nedodržuje pravidla hry), pokud se vám zdá, že máte stále víc zdravotních komplikací, je nutné se včas poradit s lékařem o podrobnějším vyšetření a o případném použití některých léčiv, o případné hospitalizaci nebo i o léčbě v lázních. Výsledky zde mohou být velmi dobré – důležité je však, tyto výsledky si udržet. Ovšem i při podávání různých léčiv platí současně základní pravidlo:snížit příjem energie (redukční dieta) a zvýšit výdej energie(více pohybu, pokud si ho můžeme dovolit).