časopis Krasec č. 18

číslo 18 zima 2011

JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

DOPORUČENÁ CENA 25 Kč

Portrét Josef CIBOCH

Vilém Hrdlička STRAKONICKÁ NOC NETOPÝRŮ

Věra Soukupová ŘEKNI MI, CO JÍŠ...

Vychází s podporou Ministerstva životního prostředí.

Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

Téma: JÍDLO

CALLA, České Budějovice

PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC

(tel. 384 971 930, calla@calla.cz, www.calla.cz) Specializované poradenství v oblastech: energetika, ochrana přírody a ekologická obnova po těžbě surovin.

CEGV CASSIOPEIA, České Budějovice (tel. 385 520 951, info@cegv-cassiopeia.cz, www.cegv-cassiopeia.cz) Poradna: úterý a čtvrtek 12:00 – 15:00 h.

Specializované poradenství v oblastech: environmentální výchova dětí a mládeže, pro pedagogické pracovníky tvorba a realizace školních vzdělávacích programů, budování školních přírodních zahrad.

ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU, Třeboň (tel. 384 722 088 , vydry@vydry.org, www.vydry.org) Poradna: středa a čtvrtek 14:00 – 18:00 h.

Specializované poradenství v oblastech: ochrana přírody a volně žijících živočichů, problematika náhrad škod způsobených chráněnými druhy, handicapovaná divoká zvířata, odpady.

DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie, České Budějovice (tel. 774 650 592, daphne@daphne.cz, www.daphne.cz) Poradna: ve všední dny po předchozí domluvě.

Specializované poradenství: hospodaření šetrné k přírodě a krajině, dotační možnosti pro péči o přírodu a krajinu, zákonné povinnosti zemědělců vzhledem k životnímu prostředí, ochrana přírody.

Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.

MĚSÍC

VE DNE

Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna www.mesicvedne.cz

EKOCENTRUM – Elektrárna královského města Písku, o.p.s. (tel. 737 605 605, marek.andel@quick.cz, www.elektrarna.info) Poradna: úterý a středa 9:00 – 11:00 h.

Specializované poradenství: obnovitelné zdroje energie, vzdělávání a environmentální výchova dětí a mládeže.

EKOWATT, České Budějovice (tel. 389 608 211, karel.srdecny@ekowatt.cz, www.ekowatt.cz) Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 17:00 h.

Specializované poradenství: energetické úspory a obnovitelné zdroje energie.

HNUTÍ DUHA ČB, Kaplice (tel. 380 311 459, ceskebudejovice@hnutiduha.cz, www.hnutiduha.cz) Poradna: pouze po předchozí telefonické či emailové domluvě. Poskytujeme všeobecné poradenství a specializace na bio zemědělství, odpady, účast ve správních řízeních.

JIHOČESKÉ MATKY, České Budějovice (tel. 387 312 650, jihoceske.matky@ecn.cz, www.jihoceskematky.cz) Poradna: středa – 10:00 – 16:00 h.

Specializované poradenství: metodická pomoc pro účast ve správních řízeních týkajících se ochrany přírody a krajiny, pomoc při zapojování veřejnosti do procesů EIA, metodická pomoc při zakládání občanských sdružení.

OCHRANA FAUNY ČR (tel. 731 738 225, ekocentrum@ochranafauny.cz, www.ochranafauny.cz) Poradna Votice: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h.

Poradna Tábor: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h., pátek 8:00 – 12:00 h.

Poradna Příbram: středa 10:00 – 15:00 h.

Specializované poradenství v oblasti výuka průřezových témat na školách.

ROSA, České Budějovice (tel. 387 432 030, rosa@rosacb.cz, www.rosacb.cz) Poradna: pondělí 13:00 – 17:00 h., úterý 9:00 – 14:00 h., čtvrtek 8:00 – 12:00 h.

Specializované poradenství: odpovědná spotřeba, přírodní zahrady a permakultura, místní produkty, ekodítě, (ekologické pleny a dámské hygienické potřeby, hračky atd.), voda.

ZO ČSOP Šípek, Český Krumlov (tel. 721 179 755, info@ekocentrumsipek.cz, www.ekocentrumsipek.cz) Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 16:00 h., úterý 9:00 – 12:00 h. a 13:00 – 16:00 h. čtvrtek 9:00 – 12:00 h. (po domluvě i mimo tyto hodiny) Všeobecná ekoporadna

ZO ČSOP Šumava, Vimperk, 1. Máje 144 (tel. 777 812 835, poradna@csopsumava.cz, www.csopsumava.cz) Poradna: úterý 8:00 – 13:00 h. a 14:30 – 17:00 h., pátek 8:00 – 12:00 h.

Specializované poradenství: ochrana přírody a krajiny ve vztahu k regionu Vimperska (vč. oblasti NP a CHKO Šumava),druhová ochrana rostlin a živočichů, životní prostředí, ekologické zemědělství, trvale udržitelný způsob hospodaření.

ZOO OHRADA, Hluboká nad Vltavou (tel. 387 002 211, education@zoo-ohrada.cz, www.zoo-ohrada.cz) Poradna: prostřednictvím internetového formuláře na www.zoo-ohrada.cz, odkaz „ochrana přírody“ Specializované poradenství: ochrana volně žijících živočišných druhů, welfare zvířat v zájmových chovech.

CO JE KRASEC Občanské sdružení Krasec, které vzniklo v r. 2007, je platformou ekoporaden a ekovýchovných organizací Jihočeského kraje poskytující komplexní služby veřejnosti v oblasti EVVO (environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty) a ekologického poradenství. Krasec sdružuje 16 organizací a jednoho pozorovatele (k 9. 6. 2011). Aktivity Krasce v rámci kraje: l Koordinace sítě KRASEC - Podporujeme vzájemnou spolupráci a výměnu zkušeností členských organizací, informační servis, pořádání vzdělávacích seminářů a školení pro ekoporadce a lektory EVVO. Na pravidelných setkáních se organizace navzájem seznamují s novinkami, publikacemi a aktivitami. l Poradenství pro veřejnost - Základní činností poraden je všeobecné environmentální poradenství pro veřejnost, studenty, veřejnou správu i podnikatele, doplněné odbornými specializacemi. Poradci odpovídají pomocí e-mailu, telefonu a osobně. Internetová poradna pro veřejnost na www.krasec.cz. l Environmentální výchova na školách - Střediska ekologické výchovy sdružená v Krasci poskytují školám lektorované výukové programy, metodickou pomoc a další vzdělávání pedagogů (konference, semináře a exkurze). l Semináře, školení, akce pro veřejnost - Pořádání seminářů, exkurzí, besed a dalších vzdělávacích a osvětových akcí na aktuální témata pro nejširší veřejnost.

Nad tímto textem vidíte kontakty na poradny sítě KRASEC. Informace o všech členech Krasce najdete na www.krasec.cz

Jihočeský občasník o životním prostředí Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách.

Zveřejněné články obsahují názory autorů, nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno) ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady.

V y d á v á: Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC A d r e s a r e d a k c e: KRASEC, o.s., Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice e-mail: krasec@krasec.cz O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a: Zdenka Jelenová R e d a k č n í r a d a: Libuše Jozková, Jiří Guth, Marie Brůčková, Josef Kadubec, Jan Juráš Velké

f o t o n a o b á l c e: © Foto Jan Juráš

S a z b a, g r a f i k a a t i s k: Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov E v i d o v á n o: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312 TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE

Vychází s podporou Ministerstva životního prostředí.

Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

© KRASEC 2011 ISSN 1802-1441

EDITORIAL

Z OBSAHU

Vážené čtenářky a čtenáři, Dnešní téma se bez výjimky týká úplně každého, ať už se k němu stavíme jakkoli. Jídlo, strava, chléb náš vezdejší… Je fascinující, jaké všechny souvislosti nás při promýšlení obsahu napadaly. Uspokojování téhle základní živočišné potřeby má totiž souvislost v podstatě s čímkoli ve sféře praktického života, výchovy i filozofickoduchovního přesahu. A tak také spoustu nejrůznějších přesahů nabízejí naši dnešní autoři.

Věra Soukupová se ve dvoustránkovém článku pokusila aspoň nakousnout velmi mnoho otázek a vykřičníků, týkajících se naší konkrétní stravy každodenní – víte například, koho a jakou měrou sponzorujete, když si koupíte obyčejný konvenčně vyprodukovaný banán?

Dostaneme se také ke geneticky modifikovaným plodinám – pro leckoho možná nečekaně je prof.

Sehnal ve svém článku obhajuje, zatímco environmentální skeptik Jiří Guth k tomu ve svém Glosáři přidává varovnou poznámku – čtěte prosím obojí, a pokud vás problém zajímá, tak než budete hlásat nějaký „jednoznačný názor“, vyhledejte si raději další odborné zdroje. Protože (P)pravdu (o čemkoli) musí hledat každý sám – jak říká v rozsáhlém rozhovoru vrcovický sedlák Josef Ciboch. Rozhovor s tímhle farmářským sečtelým hloubavcem mne opět (již se nějakou dobu známe) mile překvapil. Nakonec jsme se totiž nebavili ani tak moc o kravách, jogurtech, ceně mléka či ekologickém farmaření, ale o norimberském procesu, náckovství dnešní společnosti, ústavním soudu, výchově k občanství a českém prezidentovi.

Jedině pokud se začneme zamýšlet skutečně zeširoka, můžeme se – snad – někdy dobrat jakéhosi lepšího světa, pro nás i naše věrné zvířecí souputníky, které v dnešním systému hromadně degradujeme na hospodářské živočišné produkty, jejichž utrpení se děje tak daleko od nablýskaných supermarketových chladicích boxů, že jen málokoho se vnitřně dotýká. I o tom mluví Josef Ciboch, který každé své zvíře doprovází osobně až do konce; zajímavým protipólem je pak esej našeho strakonického kolegy Honzy Juráše, týkající se veganství.

ZDENKA JELENOVÁ

MÍSTNÍ PRODUKTY Z CHLUMECKA str. 4 Letos jsme se (po únavné zkušenosti s odchovem odmítnutých jehňat v koupelně a krmením z lahve) rozhodli špatné matky poslat do klobás, což zpestřilo jídelníček nám, i lidem, kteří si klobásy koupili...

LUCIE ČERNICKÁ

PRÍKLAD MÔJHO ŽIVOTA str. 18-19 Bolo jasné, že cesta späť nie je riešenie, no cesta vegetariánstva do raja taktiež neviedla...

POHLEDEM MATOUŠE ŠIMKA

Africké zamyšlení Jedním z důvodů, proč vyhledáváme „bio“ potraviny, je ohled na vlastní zdraví – chceme se cítit zdravě a dožíti se vysokého věku. Co se nad tím zamyslet z jiného, méně sobeckého pohledu – co kdybychom se sami stali potravou, byli bychom zdraví a „bio“?

V civilizační kleci Evropy na nás z vyšších pater potravní pyramidy téměř nic netlačí. Jiné to bylo v africké savaně, kde nás v noci strážil jen Masaj s oštěpem. Pro tamní šelmy sice nejsme zrovna preferovaná potrava, přesto je znám třeba případ lidi lovící staré lvice, jíž už se obtížně lovily pakoně a spol. V jiné oblasti Keni jsme nocovali v kempu a projevili zájem o nabídnutou tradiční večeři. Zavolali nás za hodinu, už byla tma, a naši černošští průvodci s pochodní a ma-

MILAN MARINČÁK

četou nás vedli po stezce prošlapané džunglí horského tropického lesa a tvářili se tajemně... „Sakra, tati, pochopili to správně, že chceme večeři, ne že máme být tou večeří?! Táhnou nás na tajné místo, kde si už jen budeme moci vybrat, na jaký způsob nás budou podávat...“ říkám napůl v legraci a napůl v obavách. Nakonec jsme dorazili na ohněm osvětlené prostranství v lese s proutěným sezením a výbornou rýží s místní zeleninou. Takovou dobrotu a zážitek jsem v žádném kempu u nás nezažil. V duchu jsem se skvělým hostitelům omlouval za své obavy.

Musel jsem se však zamyslet, jakou bych byl vlastně potravou. Příliš si nelámu hlavu nad tím, co zrovna jím, jak je to konzervováno, a alkohol ani cigaretový kouř nejsou zrovna tím, čemu bych se úzkostlivě vyhýbal. V potravním řetězci bych akorát představoval další zatěž škodlivinami (které se v potravním řetězci kumulují) a těžko bych mohl být označen za „biopotravinu“. V porovnání s produktem ekologického zemědělství vážně eklhaft. A myslím, že zdaleka nejsem sám… Je na čase s tím něco dělat!

Autor je ekoporadcem v ČNF pro vydru.

3 Jihočeský občasník o životním prostředí

Přeji Vám příjemné počtení.

VEGANSTVÍ – RADIKALISMUS, NEBO ŘEŠENÍ? str. 24 I když je při nejrůznějších debatách nad kusem pečeně na etické aspekty dnešního způsobu chovu zvířat naráženo až jako na jedno z posledních témat, pro většinu veganů je právě tento důvod tím nejdůležitějším...

JAN JURÁŠ

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Zprávy od partnerských organizací 4-5 PORTRÉT Josef CIBOCH: Sedlák ví, že neexistuje svoboda bez řádu 6-8 NA NÁVŠTĚVĚ Jan JURÁŠ: Cassiopeia Strakonice 9 Z REGIONU Libuše JOZKOVÁ Soutěž „Jihočeská ratolest“ 10 Alena HRDLIČKOVÁ Do knihovny za zvířátky 11 Libuše JOZKOVÁ Mrkvička 2011 12 Vilém HRDLIČKA Strakonická Noc netopýrů 13 Marie KAMENÍKOVÁ Nebezpečí u vody 15 POD LUPOU Jiří ZILVAR: Zelená energie a jaderné elektrárny 16 PŘÍLOHA PRO RODINU Vaříme s Líbou I Z domácí mléčné kuchařky II Na krmítku U tlustýho III Výlety bez aut IV TÉMA Petr STUPKA, Otta ŠANDERA Jak chutná mléko 17 Věra SOUKUPOVÁ Řekni mi, co jíš...

18-19 Alena HRDLIČKOVÁ Chléb náš vezdejší 20-21 Jan JURÁŠ Lesk a bída farmářských trhů 22-23 František SEHNAL GMO – hrozba, nebo příležitost?

24 Ivoš STEHLÍK Domácí vzdělávání a světová kuchyně 25 ESEJ Jan JURÁŠ Veganství 26 ODJINUD Milan MARINČÁK Príklad môjho života 27 GLOSÁŘ Jiří GUTH GMO a český česnek 28 PANORAMA Tipy na webové stránky, nové knihy, recenze…

29 FEJETON Irena VACKOVÁ „Být tupým hamburgerem?“ 30

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC

Místní produkty z Chlumecka

Konference aktivní rodičovství Aktivní rodičovství ADÉLA CHADIMOVÁ, adela.chadimova@rosacb.cz

Lutovský mošt Občanské sdružení Vespolek (člen Krasce) letos využilo úrodu z lutovských ovocných alejí na výrobu místního produktu „Lutovský mošt“. Chceme ukázat, že péči o krajinu je možné spojit s citlivým hospodářským využitím krajiny. Obnovované aleje využíváme k extenzivní výrobě potravin, což vrací kulturní krajině smysl. Také je čím odměnit místní dobrovolníky, bez kterých by naše snažení nemělo budoucnost.

Podařilo se nám vylisovat zhruba 1450 litrů moštu, tj. 290 pětilitrových krabic s kohoutkem. Krabice s moštem jsme si díky grantové podpoře Nadace VIA a jejího programu ČSOB a Era pro podporu regionů nechali vyrobit v profesionální moštárně.

Mošt má díky tomu trvanlivost do března 2012. Zavázali jsme se prodejem moštu vydělat zpět vložené peníze, které budeme na moštování využívat i v dalších letech, takže máte-li chuť na mošt, kontaktujte nás na: O. s. Vespolek, vespolek@ecn.cz, případně na tel.: 732 483 158, nebo si mošt můžete koupit v Borovanech na adventních trzích, či v českobudějovickém obchodě U dobráka.

Chov ovcí Starý Hospodář

Jihočeský občasník o životním prostředí

4

Konference „Aktivní rodičovství“ se konala 15. října 2011 na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Organizačně se na ní podílela i českobudějovická Rosa, o.p.s., která se v rámci své činnosti věnuje jak propagaci látkových plen a bezplenkové metody, tak nově také hračkám, a radí rodičům a pedagogům, jaké hračky pro děti vybírat tak, aby byly bezpečné a ekologicky šetrné.

Irena Vacková na přednášce „Nevyměňuj staré věci za nové...“ prozradila účastníkům, jak při výběru hraček postupovat, na co si dát pozor, jaké materiály upřednostňovat a co znamenají různé certifikace a značky.

U prezentačního stánku jsme během celého dne pokračovali v poskytování poradenství, na instalované výstavce hraček jsme pak ukazovali konkrétní příklady, děti i dospělí si mohli hračky sami vyzkoušet a pohrát si s nimi.

Na konferenci nechyběla ani výstava pratelných plen a potřeb pro bezplenkovou komunikační metodu, odpovídali jsme tedy i na dotazy z této oblasti péče o dítě. Rozdali jsme informační materiály zaměřené na hračkovou a plenkovou problematiku a do přednáškové místnosti jsme instalovali sadu informačních bannerů propagujících používání pratelných plen.

Adéla Chadimová v odpoledních hodinách vedla tvořivou dílnu pro děti, na které se vyráběly hračky (panáčci) z různých zbytkových materiálů – vystačily si s drátky, novinami, Foto autorka kousky vlněné příze a knoflíky.

Konference s názvem Aktivní rodičovství nebyla jen pro „aktivní rodiče“, ale i pro rodiče, kterým není lhostejný vztah k životnímu prostředí. Konference se konala za finančního přispění Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí.

Autorka pracuje jako ekoporadkyně v Rose.

Na loukách u rybníka Starý Hospodář (k.ú.

Lutová, Chlum u Třeboně) chová Martin Kolář ovce plemene Merino Landschaft. Toto plemeno má některé výborné vlastnosti, pro které je jeho chov poměrně snadný.

Ovce jsou tzv. kombinovaně užitkové, to znamená, že se hodí chovat je na maso a vlnu. Mohou být celoročně na pastvě – dokonce se schovat do boudy ani v zimě nechtějí. Jehňata mají výborné maso, které se hodí pro téměř jakékoliv kuchyňské zpracování a není vůbec cítit skopovinou.

Ovce jsou to s jemnou vlnou, která nekouše, takže se hodí na spřádání a plstění i výrobků, které se dotýkají kůže (čepice, šály).

Letos jsme se (po dalším opakování únavné zkušenosti s odchovem matkami odmítnutých jehňat v koupelně, předsíni a krmením z lahve po hodině a půl) rozhodli špatné matky poslat do klobás, což zpestřilo jídelníček nám, i lidem, kteří si klobásy koupili.

Zájemci o klobásy a maso z jehňat mohou psát na e-mail: lucernicka@atlas.cz, až budou klobásy či jehňata na prodej, ozveme se.

Další odpadky žáci umisťují na časovou osu dle doby jejich rozkladu, když je venku pohodíme. Zabýváme si i tím, co patří a nepatří na kompost. Prací s obrázky a krátkými texty se žáci seznamují s fungováním spaloven a skládek (řízená – černá) a technologií recyklace vybraných materiálů. Program je realizován pro třídy zapojené v projektu. S jednou z nich již proběhl i monitoring „Co od nás ODPADá?“, kdy žáci celý týden zaznamenávali, jaký druh, jaké množství, kde, kdy a hlavně kam odhazují odpadky. Získané výsledky jsou nyní zpracovávány a snad budou i zajímavým doplňkem brožury o nakládání s odpady v Třeboni, jejíž nové aktuální vydání plánujeme.

Součástí projektu je též exkurze, při které navštívíme provoz, recyklující vyřazené pneumatiky, a také město Písek, kde nás provedou inspirativním odpadovým hospodářstvím tohoto města. Studenti ve spolupráci s lektory ČNF pro vydru vymyslí a připraví některá stanoviště na stezku při oslavách Dne Země 2012. Ve hře je i jarní happening, kdy by se studenti účastnili vzdělávání dospělých spoluobčanů přímo mezi nimi ve městě a spojeno by to bylo s odpadovou výtvarnou dílnou. V jednání je též manuální brigáda – pomoc při likvidaci menší černé skládky vytipované Správou CHKO Třeboňsko. Jak vidno, z některých gymnazistů se mohou stát hotoví odpadoví experti, kteří mohou šířit odpadovou osvětu.

LUCIE ČERNICKÁ, VESPOLEK

Autor je ekoporadcem v ČNF pro vydru.

Co od nás

ododpadá? nás odpadá?

MATOUŠ ŠIMEK, msimek@vydry.org Český nadační fond pro vydru zajišťuje pro Gymnázium Třeboň vybrané aktivity v rámci projektu zaměřeného na hospodaření s odpady. Jedná se například o výukový program „Doba odpadová“, při kterém třídíme směs dovezených obalů podle značek – z nich poznáme výrobní materiál, a následně si povíme, jak se liší vytříděné druhy plastů z hlediska vlivu na zdraví a životní prostředí.

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC

Nová ovocná alej alej vvPošumaví Pošumaví JIŘÍ ŠEJNA, jiri.sejna@csopsumava.cz Dvacet jedna jabloní, dvacet sedm třešní a osm jeřábů ptačích, to jsou nové dřeviny, které byly vysazeny do pošumavské krajiny podél cest u obce Lčovice na Vimpersku. S nápadem obnovit starou ovocnou alej na dvou cestách vycházejících z obce Lčovice přišla paní starostka Lčovic poté, co obec získala cesty do vlastnictví od Pozemkového fondu. „I naše organizace o této cestě věděla, a to, že se na nás obec obrátila s prosbou o pomoc s jejím ozeleněním, nás velice potěšilo.“ sdělil Jakub Hromas, jednatel ZO ČSOP Šumava.

Finanční prostředky na výsadbu nového stromořadí se podařilo získat na základě úspěšně podpořeného projektu z Programu péče o krajinu MŽP ČR. Důležitý byl kvalitně napsaný projektový záměr a především pak dohoda všech zúčastněných stran – nejen Foto autor vlastníků pozemků, ale i sousedů, aby nově vysazené stromy nepředstavovaly v budoucnu problém pro obsluhu cesty a okolních pozemků.

Pro lčovickou alej byly použity prostokořenné sazenice vysokokmenů. To jsou stromy, u kterých vzniká korunka až ve výšce okolo 170 centimetrů a celková výška nově vysazovaných stromů byla i přes dva metry. Každý strom se pak připevnil k dřevěnému kůlu a byla k němu umístěna ochrana proti okusování od volně žijících zvířat. Na závěr je vždy nutné nově vysazené stromy důkladně zalít.

Do lčovické aleje tak přibyly nové dřeviny, které kromě toho, že zkrášlí pošumavskou krajinu a poskytnou útočiště volně žijícím zvířatům, přinesou v budoucnu užitek i místním obyvatelům, neboť byly vysázeny kvalitní odrůdy ovocných dřevin. Z jabloní lze jmenovat odrůdy jako letní Ametyst, podzimní Rubín nebo zimní Topaz, třešně zastupuje „samosprašná“ Stella a „chrupka“ Büttnerova.

Autor je předsedou ZO ČSOP Šumava.

Pane,

pojďte hrát! pojďte sisi hrát!

IRENA VACKOVÁ, irena.vackova@rosacb.cz

V Borovanech, v areálu chráněné dílny Nazaret, jsme začátkem listopadu uspořádali pod názvem „Pane, pojďte si hrát.“ výstavu hraček, šetrných k dítěti i k přírodě. Výstava byla navíc interaktivní – děti se jen smutně nekoukaly přes vitrínky, ale s každou hračkou si mohly opravdu pohrát. Za tři dny sem zavítalo přes 220 dospělých a 333 dětí, což bylo na tak malý prostor více než dost. Vystaveno bylo na 200 exponátů, hlavním cílem bylo ukázat rodičům, které hračky jsou šetrnější pro přírodu, bezpečnější pro dítě, že existují i značky, ukazující na zvýšený stupeň bezpečnosti a testování. Dále mohli poznat, které materiály jsou šetrnější (dřevo, ale bez povrchové úpravy nebo s šetrnými vodou ředitelnými a netoxickými nátěry, dále textil – nejlépe biobavlna, vlna, papírový karton, kov, ale i rozložitelný plast z kukuřičného škrobu). Také je důležité dát přednost českým výrobcům, jednak kvůli přepravním vzdálenostem, ale také podpoříte českou ekonomiku a zaměstnanost. Výrobky z ČR navíc splňují přísnější normy a výroba i odpadové hospodářství provozovny jsou oproti zemím JV Asie mnohem striktnější.

Rosa k tématu nabízí i další akce, určené zejména pedagogům, rodičům a pracovníkům mateřských center a ekoporaden. Na semináři „Hračky, plasty, recyklo-hračky“ se přítomní dozvěděli, proč nepoužívat PVC, a vyrobili si látkovou panenku. Z kurzu „Hra a hračky – alternativní přístupy“ (Waldorfská škola, Montessori pedagogika, celistvá na smysl zaměřená pedagogika F. Ketta) si účastníci kromě teoretických poznatků odnesli i vlastnoručně vyrobeného vlněného skřítka. Součástí akcí byla i výstavka šetrných hraček. Více informací najdete na www.ekodite.rosacb.cz.

Autorka pracuje jako ekoporadkyně a lektorka ekologických výukových programů v Rose.

Tématem dalšího „Večera s přírodou“, který uspořádal Český nadační fond pro vydru na konci října, byl trh s místními výrobky.

O místních značkách, internetových stránkách, obchodech a trzích zaměřených na tyto produkty zasvěceně povídal Jožka Kadubec z Rosy. Připravil pro nás i mnoho sýrových či zeleninových ochutnávek ze svého budějovického obchodu „U dobráka“, kde prodává právě „jídlo z blízka“. Eva Potužáková a Luděk Švejcar z třeboňského Informačního a kulturního střediska pak sdělili své postřehy, zkušenosti a plány ohledně letošních úspěšných farmářských a řemeslných trhů v Třeboni. Lucie Černická z o.s. Vespolek nakonec pověděla o svých zkušenostech místního producenta a všem nabídla výborný mošt vlastní výroby. V diskuzi se například řešilo, jak na trh dostat jen místní producenty a zamezit prodej vychytralým překupníkům.

MATOUŠ ŠIMEK, ČNFV

Vespolek vítězem Jihočeské ratolesti O. s. Vespolek zvítězilo v prvním ročníku soutěže „Jihočeská ratolest“ s projektem „Krajina Mikuláše Rutharda 2. etapa, Dosadba vysokokmenných starých odrůd podél historických polních cest v krajině Chlumecka“ (více o celé soutěži na následující straně).

Vespolek má v péči tři aleje podél polních cest u Lutové, kde jsme v loňském roce s pomocí dobrovolníků vyřezali z náletů padesátileté jabloně a hrušně starých a krajových odrůd. Celkem to je 109 stromů. Letos jsme v rámci výsadeb podpořených Nadací Partnerství, Jihočeským krajem a AOPK ČR vysadili s pomocí dobrovolníků celkem 114 vysokokmenných sazenic jabloní a hrušní starých odrůd. Lidí, kteří nám přišli pomoci, bylo v loňském roce asi deset, letos asi sedmdesát, takže se těším na příští rok a všem za Vespolek děkuji.

Některé vysazené odrůdy jsou skvělé na moštování (např. Grávštýnské či Řehtáč soudkový), jiné na pálenky (hlavně hrušně, např. Medule, Muškatelka), na sušení (hrušeň Krvavka,či Panenské české), nebo na povidla. Jiné odrůdy dlouho vydrží – třeba Strýmka – tu je možné podle starých knih uskladnit krechtováním, dozrává v únoru a vydrží i do července.

LUCIE ČERNICKÁ, VESPOLEK

Foto Vespolek

5 Jihočeský občasník o životním prostředí

Dát dítěti to nejlepší je přáním většiny rodičů. Dejme jim tedy příležitost vyrůstat ve zdravém životním prostředí. Stačí se zastavit, zapřemýšlet a konat. Darujme jim možnost zdravě žít na zdravé planetě. Darujme jim Zemi bez zbytečných odpadků. Rosa se svými aktivitami snaží nabídnout alternativy, možnost vybrat si to nejlepší – pro sebe, pro své dítě, pro naše životní prostředí... A týká se to konkrétně také dětských hraček.

Místní místním v Třeboni

PORTRÉT

JOSEF CIBOCH:

Sedlák ví, že není svoboda řádu svoboda bez bez řádu Zdenka JELENOVÁ, jeleni@mybox.cz Říká o sobě, že je sedlák se syndromem mesianismu, trpící často smutkem z neutěšeného stavu dnešního světa. Vyučen kovářem se v sedmnácti letech, začátkem 90. let, rozhodl, že bude hospodařit na rodovém gruntu. V minimlékárně na statku ve Vrcovicích spolu s manželkou Petrou denně zpracují zhruba 250 litrů mléka od 26 dojnic, které mají jména, vědí, jak chutná čerstvá pastva a jsou chovány v maštali s volným pohybem. Z jejich „šťastného“ mléka vznikají tradiční jogurty, tvaroh, přírodní sýry, pomazánky a mléko.

Původně měli Cibochovi v nedalekém Písku mlékomat, kvůli klesajícímu zájmu se ale přeorientovali na výrobu mléčných produktů v biokvalitě – ač nemají certifikovanou značku.

Prodávají přímo ze dvora, na farmářských trzích i v obchodech. Jejich pasterované mléko v obchodě vyjde na 25,- Kč, čerstvé neupravené mléko prodávají ze dvora, litr za 12,- Kč.

Jak se vám vede?

Jak říká klasik: mravenčí práce :-). Je těžké se každé ráno znova přesvědčit, že má cenu vstát a jít do toho samého kolotoče, že to, co člověk dělá, bude mít jednou nějaký výsledek. Nevím, jestli jsme se tehdy na začátku nepřecenili, jestli to nadšení, které máme, stačí. Každopádně náš záměr dostat se do povědomí lidí se povedl, poměrně dobře to začalo fungovat...

Bohužel ne až do té míry, že bychom všechny naše výrobky prodali v Písku a okolí, musíme dovážet i do vzdálenějších míst, dneska je zrovna manželka Petra na farmářském trhu v Českých Budějovicích, dovážíme i do Prahy, odkud si to distribuují do farmářských prodejen Český grunt. Což nám zabírá cenný čas. Počítali jsme s tím, že třicetitisícový Písek těch našich 200 litrů mléka denně zkonzumuje, ale ukazuje se, že asi ne.

Jihočeský občasník o životním prostředí

6

V čem je podle vás problém?

To by byla asi otázka pro nějakého marketinkového specialistu. Možná nám chybí reklama, ale říkáme si, že reklama lidi spíš štve… Lidi mají málo času a dobře si rozmyslí, jestli mají tři čtvrtě hodiny ztratit v malém obchůdku, nebo zajet do velko-řetězce a nakoupit tam za stejnou dobu úplně všechno. Pro někoho hraje roli i vyšší cena. Stejně ale věřím, že důvěru lidí postupně získáváme. Hlavně jsme každý večer šťastní, když jsme zdraví – pokud bychom se ráno nemohli postavit na nohy, tak by to byl průšvih, protože to tu na nás všechno stojí, zvířata musí pít a žrát, mléko se musí zpracovat... Každý měsíc musíme sehnat nemalé množství peněz, abychom vůbec mohli pokračovat. Výrobky si nemůžeme dovolit zdražovat, faktury musíme platit… je to kolotoč. Zatím se ale vyhýbáme dodávkám do supermarketů, nechceme upadnout do tenat nadnárodních řetězců.

Josef Ciboch, foto autorka

O farmářských trzích a podvodnících Z druhé strany ale se zdá, že stále více lidí se začíná zajímat o to, co jedí, a vyhledávat kvalitnější produkty...

To je samozřejmě naše veliké štěstí. Lidi začínají přemýšlet, berou věci vážně, navštěvují selské trhy... Veze se na tom ale i spousta podvodníků, kteří dělají vše pro zisk. Setkali jsme se i s tím, že kdosi nakoupil máslo odněkud z Polska a prodával ho jako naše vrcovické na druhé straně republiky – my přitom máslo vůbec neděláme.

Jak se tomu bránit?

Lidi se hlavně nesmí nechat odradit. Výrobky farmářů musí být náležitě označeny, kromě toho stačí se dotyčného pořádně vyptat. Člověk, který cokoli produkuje na své farmě, o tom musí vědět absolutně všechno – to prostě poznáte... Nás se taky lidi vyptávají na všechno možné – a my vysvětlujeme, vysvětlujeme, vysvětlujeme. Jsem přesvědčený, že by se podpora místních výrobců obecně měla stát součástí určité místní kultury, prestiže, pocitu hrdosti, že máme vlastní značky, vlastní šikovné lidi, kteří něco dovedou. Některé aspekty globalizace jsou jistě výborné, když si můžu občas koupit dobré francouzské víno nebo ochutnat ovoce, které jsme za mého dětství neznali ani z obrázků…

Ale záporné dopady globalizace jsou asi horší...

Když zůstaneme u potravin, tak vidíme, jak se vše vozí křížem krážem nesmyslně po celém světě, jak se mnohé oblasti úzce specializují a přicházejí obrovská rizika, ekonomové to nazývají „všechna vejce v jednom košíku“ – když se pak něco stane, tak je celá oblast zasažená a není alternativa, jak to nahradit. Druhá věc je, že jestliže něco umíme tady u nás, tak bychom se toho neměli vzdávat, nemůžeme to jen tak zahodit, protože právě teď se to zrovna nevyplácí... Když s tím přestaneme, tak to už třeba v budoucnu nedoženeme, nevrátíme zpátky – to se týká i ubývající orné půdy…

Půda bude rodit pořád Vztah k půdě patří k našim tradicím...

Pole tady vznikala tisíce let a je to obrovská hodnota, kterou nám zanechali naši předkové – je to dokonce tak velká hodnota, že když si koupíte pole, tak si náklady nemůžete dát do daní, nikde na světě, protože pole nemá odpisovou hodnotu – pokud se k němu chováte aspoň trošku odpovědně, tak bude rodit pořád! Proto máme v hymně „A to je ta krásná země“ – vztah národa k zemi je staletími otestovaný. Sepjetí s hroudou.

Petra Cibochová, foto autorka

Problém je, že to bylo na 40 let přerušené...

Ano, a setrvačnost tohoto přerušení je obrovský problém. Naše práce má smysl až v okamžiku, kdy to budeme schopni předat další generaci, která to bude schopna zvládnout. Předat to ne jako chomout, který jsem celou dobu dřel, ale aby to převzali dobrovolně... Musí v tom vidět smysl, živobytí. Sedlák nemusí nikdy spoléhat na nějaké podpory zvenku, venkov má spoustu nevýhod, ale nevytváří ghetta závislých lidí. „Venku“ znamenalo mimo hradby, znamená to ztrátu bezpečí města, spoléhat se sám na sebe, vzít život do svých rukou. Možná jde o lidskou touhu člověka žít svobod-

PORTRÉT ně... Asi to zní paradoxně, když vidíte, jak jsme připoutaní ke každodenním povinnostem, ale jde o vnitřní cestu k nezávislosti. Člověk něco sám vypěstuje, pak tím nakrmí svoje zvířata a ta mu za to něco dají... spolupráce člověka se zvířaty a přírodou, těžko se hledají slova.

Život byl vždycky boj o přežití Zastavme se chvíli u historie vaší rodiny...

V historii se musíme vrátit až k Josefu II., rok 1848 – zrušení povinnosti robotovat. To byl milník, kdy se z nevolníků stali svobodní lidé – pro mne je to tím silnější, že zrovna tady ve Vrcovicích máme dost ojedinělý pomníček, který postavili sami sedláci za to, že dostali do vlastních rukou své životy. Tehdy začala vznikat hrdost člověka, který hospodaří na svém. Pro historii mého rodu to samozřejmě bylo významné, tehdy odkoupili pozemek a začali.

Víte, odkdy tu vaše rodina žije?

První písemná zmínka o mých předcích je z roku 1654, kdy po Bílé hoře nastupovaly nové pořádky, nové daně, a to bylo třeba písemně zachytit.

Samozřejmě, že ti lidé tu žili dávno předtím... Tehdy platilo, že život je boj o přežití, pokud nebudeš přes rok pracovat, tak v zimě umřeš hlady. My nevíme, co znamená slovo hlad – zaplať Pán Bůh! A nikdy to snad nepoznáme. Doufám, že i díky českým sedlákům.

Jak šla statkem historie v problematickém 20. století?

Podstatný milník byla pochopitelně nacistická okupace. Můj dědeček neodváděl to, co měl, část obilí zatajil – a někdo ho udal. Děda si to odseděl v píseckém vězení a propadl mu veškerý majetek. Naštěstí tu nebyla zavedená elektřina, takže o statek nikdo neměl zájem... Po válce pak jsme statek nabyli zpátky, abychom ho brzy zase pozbyli... Nadlouho. Nemá cenu se k tomu vracet, nechci – kdo chce, ten přece ví, jak to tehdy bylo.

Jak se k tomu staví váš nejstarší, čtrnáctiletý potomek?

Nebudu ho určitě nutit, ale nechtěl bych, aby odtud utekl... Byl bych rád, aby Pepča šel napřed na zkušenou do světa, třeba na farmy do Švýcarska, aby napřed něco viděl a zažil, než se bude skutečně rozhodovat, co se životem. Jsem rád, že není lhostejný a zajímá se o svět kolem sebe. Dodávám k tomu příklad profesora Kaďouska, matematika z filmu Škola základ života, který při klíčovém hlasování o osudu studenta Benetky nehlasoval a zapříčinil jeho vyloučení – a mladá kolegyně se ho rozhořčeně ptala: „Proč jste nehlasoval?“ Já v tom vidím prvorepublikové sdělení: Proč jste nehlasovali? A stejně hluboký význam to má i pro dnešek. Člověk nesmí být zahleděný jen sám do sebe a nezajímat se o okolí…

Asi je to hodně věc výchovy v rodině...

V raných začátcích soukromého hospodaření se dělo, že otec vzal synka, obešli všechny hranice, a na jejich konci vzal klacek a seřezal ho. Z dnešního pohledu brutalita – ale tenkrát rána tolik neznamenala a ten člověk už nikdy nezapomněl, kde ty hranice jsou, a co jeho není, že je nedotknutelné.

Jde o vzájemný respekt, úctu k druhému člověku. Vlastnictví je něco, na čem závisí životy lidí. A pak ovšem existuje vlastnictví, které je nemravné a dalece přesahuje rozumnou hranici a naopak ničí jiné lidi, kteří mají nouzi. Je taky důležité, že jestliže někde něco slíbíš rukoudáním, tak je tvoje povinnost to splnit – a pokud to nejde, tak musíš jít a říct „omlouvám se, já jsem to nezvládl a chci to nějak nahradit“. A tady já vidím spojitost s křesťanstvím, kdy ten druhý řekne „ano, já ti to odpouštím“...

Přesto: Za komunistů jste přišli o všechno?

Do domu nastěhovali kanceláře nově založeného JZD. Tátu poslali do PTP (Pozn.: pomocné technické prapory pro „nespolehlivé“ vojíny), nebylo jasné, jestli se vůbec vrátí... Děda onemocněl, doma jen ženské, povinné odvody byly nesplnitelné – nakonec vše tzv. „darovali státu“...

Jak to dopadlo na tatínka?

To byste se musela zeptat jeho... Určitě to na něm zanechalo stopy, zahořklost, zatrpklost. Každé zlo zanechává stopy... Někdo pak neumí odpouštět a těžko se toho zbavuje. Je těžké hledat pozitivní vztah k někomu, kdo vám hodně ublížil... Navíc situace v roce 89 dala lidem krásné, ale nadsazené a nesplnitelné naděje. Zklamání pak bylo o to hlubší.

Restituce nemohly vrátit historii zpátky, zničené životy... Rodiče šli do restitucí jen proto, že jsem to chtěl já – mně bylo tehdy šestnáct, sedmnáct let...

Mladí by měli jít do světa…

Je snadné dělat lepší svět na dnešní vesnici?

Skladba obyvatel na venkově dnes není jako za první republiky, kdy na každé vesnici byl pan řídící, pan farář a pan starosta, kteří tvořili určitou elitu a autoritu. Tady bývaly dvě hospody, obchod, švec, a tak dále – naprosto soběstačná komunita. Za bolševiků to všechno zmizelo, a dneska to hrozně schází!

Vzpomínáte na nadšení začátku 90. let?

Na úřadech tehdy byly návaly, fronty žadatelů o restituce, všichni byli nabití energií, jak budou hospodařit... Nejsmutnější bylo sledovat sedmdesátileté udřené sedláky, pro které to všechno přišlo příliš pozdě.

Nadšení je někdy zničující, bylo mi z toho smutno, když ještě někteří lidi kolem na ně házeli špínu a posmívali se... To byla skutečná tečka za režimem, který ty lidi definitivně zničil. Ale je tu spousta lidí, kteří u toho zůstali, našli si svůj obor hospodaření a mají už ve svých dětech i nástupce.

Most k odpuštění?

Jak je pro sedláka důležité křesťanství?

Pokud mám říct, jak to vidím já, tak křesťanství je důležité pro každého člověka. Křesťan je člověk, který patří Kristu – tomu, který za nás něco zaplatil, vykoupil nás. Co to ale vlastně znamená? Co stojím, co je moje hodnota? Křesťané věří, že hodnota člověka je nekonečná, nevyčíslitelná, stejně jako oběť Boha, který poslal to nejcennější – svého syna... A Kristus si vybíral „své lidi“ z nevzdělaných obyčejných venkovanů. To, že se narodil v chlévě, má pro sedláka význam... Proto mělo sedlácké „plemeno“ ke křesťanství blízko. Když se podívám na dnešní situaci, je to složité... Rozhodně neměřím člověka podle toho, v jakého boha věří či nevěří. Ale zároveň jsem přesvědčený, že každý potřebuje něco, s čím se poměřuje, potřebuje řád, to je například úloha Desatera. Teď vyšla zajímavá knížka – Psychologie komunismu, těším se, že v ní možná najdu klíč k tomu, jak chápat některé lidi, kteří žijou kolem mne. Jak možná nějaký most k odpuštění...

Co vám říká téma vegetariáni, veganství?

To jsme zase zpátky u Bible. Já obdivuju lidi, kteří si dokážou odříct maso, které je tak dobré, jejich vztah ke zvířatům – klobouk dolů, já bych to nedokázal. A oni se přitom ještě usmívají a mají dobrou náladu! Ale když se podíváte, jak to řeší Ježíš... Teď zdůrazňuju, že jsem laik a berte to jen jako mou osobní interpretaci. Společnost Izraelitů byla striktně svázána různými příkazy a zákazy. A Kristus vystoupil jako velký revolucionář, když říká, že je třeba hledat v liteře ducha – když spadne v sobotu oslice do jámy, tak ji vytáhnu, i když se v sobotu nesmí pracovat. Apoštolům říká: Jděte, a když vás někam pozvou, tak jezte, co vám dají. To je podle mne

7 Jihočeský občasník o životním prostředí

To jste to tehdy už měl tak srovnané v hlavě, že jste věděl, co chcete?

My jsme byli „děti revoluce“, já jsem to hluboce prožíval a jsem tím zasažen dodnes. Psychiatři tomu myslím říkají „syndrom mesianismu“ – mysleli jsme, že jsme ti, kteří budou dělat lepší svět, že to máme v rukou, že na nás to záleží – tak v takové bláhovosti já jsem do toho šel. A asi jsem z toho dodnes nevyrostl .

Historické foto rodinného statku na přelomu 20.-30. let 20. stol.

Kobylu Milku vede Cibochův dědeček Josef. Z archivu J. Cibocha

PORTRÉT podstatné. Když mi něco nabídnou, tak si vážím těch lidí, kteří mi něco dávají s nejlepším vědomím – a proto to od nich přijímám s úctou, nemůžu říct „Tohle JÁ nejím.“

Své krávy na jatka doprovázím A co utrpení zvířat – asi nejsilnější motiv vegetariánů?

To určitě nezpochybňuju. Často si kladu otázku, že tady mám dobytek, beru mu mléko, maso – co mne k tomu opravňuje? Rozhodovat, kdy třeba půjde kráva na jatka... Pokaždé, když tam doprovázím některé své zvíře, tak vždycky tak trochu sám umírám, pro mne to vůbec není jednoduché.

Já ale věřím, že tím, že přestanu jíst maso, nebude ze mne lepší člověk, že se nemůžu ospravedlnit od toho, co se na zvířatech děje, od jejich utrpení… Ráj na zemi podle nás křesťanů nelze zavést lidskou zásluhou. V každém z nás je dobro i zlo, a každý s tím musíme bojovat – a člověk buď najde sílu, aby to zlo zvládnul, anebo to zlo zvládne jeho. Ale rozhodně si vážím už jenom toho, že ti lidé mají vůli to vydržet, je to ctnost. Z druhé strany by se to asi nemělo přehánět, stavět třeba veganství nade vše…

tu, protože ten je podle něj nejdůležitější! To je na hlavu postavené, ústavní soud musí naopak hlídat parlament. A z těch poslanců se nikdo nezvedne a neřekne „Pane prezidente, tohle je velezrada!“. Podívejte, ve výmarské republice dali „demokraticky“ Hitlerovi plnou moc – stal se z něj žalobce, soudce i kat v jednom. A to se nikdy stát nesmí! To je ale třeba učit naše děti už od školky. Výchova k občanství by měla být stejně důležitá jako matematika. A v tomhle já vidím cestu k lepší budoucnosti.

Je to ale hodně dlouhá cesta...

Je to pomalé a obtížné, ale vidíte jinou možnost? Jediné řešení je nebát se a nahlas opakovat: jestli chceme mluvit o demokracii a právním státu, tak si musíme nejdřív říct, co to znamená – a pak, jestli to opravdu chceme.

Jsme ochotni respektovat řád, nebo potřebujeme nějakého monarchu?

Všimněte si, jak lidi přitahuje, když prezident vystupuje rázně, až despoticky! Tady je fakt nebezpečí, že k těm spoustám zklamaných lidí přijde někdo, kdo jim nabídne: „Dej nám svou loajalitu a my se o tebe postaráme.“ Masaryk říkal, že Češi jsou národem lokajů. A to se přeneslo až do našich časů. Izraelci byli podřízeni Desateru. Řád – a svoboda. Musíme se o to snažit každý sám, na svém místě, vysvětlovat to především vlastním dětem a lidem kolem sebe. Musíme každý žít podle toho, čemu opravdu věříme. A dobře si hlídat, koho zvolíme do zastupitelstva, do parlamentu – nedat jim nic zadarmo.

Je nás málo – ale musíme se snažit!

Foto autorka

Člověk by neměl ničemu propadat bezvýhradně…

Dědoušek, který měl tak rád fajfku, ji v době půstu odložil a zapálil si až po Velikonocích – každý si musí najít tu svou slabinu, a s ní se utkat... Je to složité. Spousta mladých dnes propadá nihilismu, odmítá jakékoliv zkušenosti „starých“, vyznávají brutální liberalismus – „JÁ jsem suverén a nade mnou nikdo není“, JÁ si můžu říkat, co chci o čemkoliv...

Jihočeský občasník o životním prostředí

8

To je taky představa svobody...

Když Izraelité odešli z Egypta, z otroctví, za svobodou, tak museli na dlouhé cestě pouští poznat, že neexistuje svoboda bez řádu – a tam dostali Desatero. Svoboda je důležitá ve spojení se řádem, jinak je to zvůle, nerespekt lidí k lidem, šovinismus – který vidíme dnes a denně kolem sebe.

Dělnická strana, Hitlerovi odkojenci nám tady mohou své primitivní teorie „svobodně“ vykládat a hlásit se k tomu nejhoršímu, co lidstvo kdy potkalo... V roce 2011! Jakto, že se nenajde v občanské společnosti síla, která řekne DOST?! Jak je to s tou naší kulturou?

Jste optimista?

No, to bohužel už nejsem. Já se vlastně chovám velice nekřesťansky, protože bývám velmi smutný a křesťané by neměli být smutní. Mne to ale všechno strašně trápí. Profesor Vojtěch Cepl, agnostik s ohromným smyslem pro humor, který přečetl vagóny knížek, říkal, že podobná situace byla v Americe v 19. století. Ze sociologického hlediska rozvrácená společnost. Ale našla v sobě morální sílu postavit se tomu. Možná je nás zatím málo, ale musíme se snažit. Nejde všechno stavět jenom na ekonomice. To se pak opravdu nedopočítáme. V televizi by neměli diskutovat politici – ti se starají jenom o svou popularitu – ale vzdělaní lidé, kteří rozumějí tomu, co ta politická rozhodnutí opravdu v praxi znamenají.

Podívejte se na seriál Jistě, pane ministře! Rozdíl oproti dnešku je jen v tom, že tam ten ministr měl ještě aspoň jakési zábrany...

Co nejvíc znepříjemňuje život dnešnímu farmáři?

Teď dostanete odpověď klasického cholerika! Zakomplexovaní úředníci a jejich nesmyslné kontroly. Jaký má na evropskou politiku vliv několik ztracených ušních známek Cibochových krav? Nula nula nic. Odpověď by měla znít: Cibochu, jsi bordelář, dej si to do pořádku. Ale ve skutečnosti: Ale ve skutečnosti hrozí sankce a krácení dotací. Evropské právo se k nám dostane, aniž by lidi byli ochotní chápat, o co jde. Je jednodušší říct „To je nařízení shora, dělám jen to, co mi nařídili.“ A jsme zase na začátku. Mne ovšem jedna z takových arogantních kontrol rozlítila tak, že jsem šel pro vidle. Naštěstí jsem k nim nedošel, jen jsem kopl do dveří, takže jsem dosud tady. Život je strašně těžkej, ale krásnej – i když bych to občas nejraději vzdal, utekl od toho všeho. Ale ono to nejde, to člověk udělat nemůže.

Stránky farmy: www.minimlekarna.cz

Nemocná společnost a Norimberský proces Ale co s tím?

Já bych vám řekl, co s tím, ale je to nadlouho. Musím se vrátit do doby po válce, kdy Norimberský proces zavedl do Evropy ohromnou změnu – po odsouzení válečných zločinců museli Němci přijmout ústavu, vypracovanou americkými odborníky. Dali jim to nejlepší z toho, co měli dvě stě let vyzkoušeno. Aby už nikdo nemohl říkat „Já jsem jen plnil rozkazy a respektoval platné zákony,“ přičemž dobře věděl, že je to zákon nemravný – člověk od přirozenosti dokáže rozeznat dobro a zlo. Do té nové ústavy byl mimo jiné začleněn Ústavní soud – a ten rozhoduje na základě SVĚDOMÍ.

Neboli Kantův kategorický imperativ. Rozum a svědomí nejsou úplně stejné věci.

A to platí i pro naši současnost...

Jistě – tohle všechno je právě dneska strašně důležité znát, tu historii...

Jak je možné, že prezident Klaus si dovolí předstoupit před parlament a hlásat, že ústavní soud je třeba omezit a v podstatě podřídit parlamen-

Foto autorka

NA NÁVŠTĚVĚ

Cassiopeia Cassiopeia Strakonice Jan JURÁŠ, jan.juras@knih-st.cz Od roku 1995 je součástí základního článku Hnutí Brontosaurus Forest v Českých Budějovicích i Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia. Hlavním posláním organizace je výchova k trvale udržitelnému způsobu života, realizovaná především výukovými programy, školními projekty a metodickou podporou učitelů. V letošním roce se souhvězdí Cassiopeii rozrostlo o další hvězdu. V rámci projektu „O krok blíž“ vznikla pobočka krajského ekocentra ve Strakonicích.

Své nové povinnosti, radosti i strasti nám přiblížilo kvarteto pracovníků: manažerka projektu Miluše Dušková a lektoři výukových programů Pavlína Eisenhamerová, Petra Tůmová a Dalibor Kříž – v odpovědích se vzájemně doplňovali.

Můžete říci něco více o projektu „O krok blíž“?

Projekt „O krok blíž“ je, obrazně řečeno, krok směřovaný ke školám na Strakonicku a Písecku v oblasti environmentální výchovy. Hlavním výstupem projektu je zřízení pobočky ve Strakonicích, která bude sloužit školám v zájmové oblasti. V minulosti zde neexistovala ucelená nabídka těchto služeb. Například vesnické školy byly od nich prakticky odříznuté.

Projekt by měl odstranit toto znevýhodnění vůči jiným regionům Jihočeského kraje.

Jak probíhá realizace projektu, oslovování zájemců, tvorba programů a zařizování vašeho nového pracoviště?

Shora ve směru hodinových ručiček: Dalibor, Pavlína, Petra, Mili.

Foto archiv sdružení Cassiopeia

Co považujete za nejdůležitější při práci s dětmi, které hodnoty byste jim chtěli předat ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí?

Při práci s dětmi se snažíme o to, aby se děti samy naučily přemýšlet o vztahu k životnímu prostředí a přírodě. To platí pochopitelně i pro dospělé. Těšilo by nás, kdyby se děti naučily nacházet zázraky přírody, které se odehrávají každý den.

Můžete potenciální zájemce nalákat na některé zajímavosti nebo speciality?

V září jsme si pořídili zajímavou výukovou pomůcku - ručně vyráběný kolovrátek. Jedná se o jihočeský výrobek. Děti si na něm budou moci vyzkoušet, jak se dříve spřádala vlna. Nepranou ovčí vlnu jsme dostali darem od místního chovatele.

Od března do září tohoto roku jsme intenzivně pracovali na tvorbě výukových programů a seminářů pro pedagogy. Zároveň jsme hledali vhodné prostory pro naše působení. S tím nám velice pomohlo Město Strakonice.

Od května sídlíme v budově pobočky Šmidingerovy knihovny Za Parkem.

Zázemí tu máme ideální. Jednak zde sídlí ekoporadna a pak také místní knihovna. V tomto prostředí vytvořili lektoři s pomocí metodiků nabídkový katalog výukových programů, který začátkem školního roku obdržely všechny školy. Z katalogu si pedagogové vybírají program, který je zaujal. V září jsme uspořádali setkání s koordinátory EVVO, kde jsme představili nové ekocentrum pedagogům.

V letošním roce nabízíme čtyři akreditované semináře. Jelikož je každý ze seminářů jinak tematicky zaměřený, postupně nacházejí své příznivce.

Na podzim se koná seminář Školní zahrady v přírodním stylu. Na jaro připravujeme dva semináře o přírodních zajímavostech Strakonicka a Písecka. Nesmím zapomenout na seminář EnviroArt , ve kterém se učitelé dozvědí informace o environmentálním umění. Na tomto semináři se i oni stanou umělci.

Jelikož jsou výukové programy v rámci získaných prostředků zdarma, zájem o ně je předpokládám veliký.

Jak probíhá spolupráce s Cassiopeiou v Českých Budějovicích a jakým stylem sháníte informace do vašich výukových programů?

Je větší než jsme předpokládali. Už nyní se nám plní kalendář na celý školní rok. Zájem škol je veliký. Pochopitelně je pro školy zajímavé, že výukové programy jsou v tomto školním roce zdarma. Ale jsou tu i jiné důvody. V minulosti byla po těchto službách v regionu větší poptávka než nabídka. Především menší školy v okolních vesnicích vítají vznik nového ekocentra s nadšením.

Cassiopeia v Českých Budějovicích je naší mateřskou organizací. Nacházíme u ní plnou podporu, hledáme zde inspiraci a získáváme cenné zkušenosti. Toho si vážíme. Metodikové z Cassiopeii koordinují tvorbu našich výukových programů a seminářů pro pedagogy. S lektory pak konzultujeme dobrou praxi z výuky.

V nabídce máte také semináře pro pedagogy. Máte objednávky i v této oblasti?

Na příští rok se vám podařilo sehnat grantové prostředky na uspořádání ekofestivalu. Na co se můžeme těšit?

Hranice oblastí výukových programů se vzájemně prolínají a jsou mezi nimi úzké vazby. Proto se nelehce rozdělují na skupiny. Důležité je mezi nimi hledat souvislosti. Pokud bych však musela rozčlenit naše programy do hlavních oblastí, byly by čtyři. Terénní programy, interiérové přírodovědné programy, programy domácí ekologie a rukodělné programy, které úzce souvisejí s tradicemi a řemesly.

Již nyní můžeme prozradit, že Ekofestival na Otavě se bude konat 2. června 2012 ve Strakonicích. Můžete se těšit na biojarmark, zajímavé přednášky o biopotravinách, vzdělávací programy pro děti a hudební produkci. Do této akce se zapojí i žáci z místních škol formou výtvarné soutěže o nejlepší ekoplakát. Jejich díla budou ke zhlédnutí na akci pod širým nebem.

Odnesou si děti z některých programů i něco jiného než jen nové vědomosti a informace?

Jak vidíte vaši budoucnost tady ve Strakonicích?

Z některých výukových programů si děti odnesou malý dáreček, například přírodní mýdlo, plstěnou kuličku z vlny či bylinkový pytlíček. Dále usilujeme o to, aby si děti odnesly smyslový prožitek, něco si vlastnoručně vytvořily a při tom vzájemně spolupracovaly. Každý program je proto vyučován interaktivní formou.

Plánujeme rozvíjet vzájemnou spolupráci se školami v regionu. V příštím školním roce chceme aktivně zapojit i mateřské školy. Z jejich strany už nyní přicházejí zajímavé podněty.

Pak bychom byli rádi, kdyby nás Strakonice přijaly za své, to je pro naši další činnost důležité.

Autor pracuje v ekoporadně Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích.

Jihočeský občasník o životním prostředí

Jaké jsou hlavní oblasti a témata výukových programů?

9

Z REGIONU

Nová jihočeská nová koncepce koncepce EVVO LIBUŠE JOZKOVA, jozkova@kraj-jihocesky.cz EVVO je obecně vzato preventivním nástrojem v oblasti ochrany životního prostředí. Cílem je odpovědné chování k životnímu prostředí a rozhodování v souladu s principy udržitelného rozvoje, a v tomto smyslu zaměřené vzdělávání, výchova a osvěta.

Výchozím materiálem pro zpracování krajských koncepcí EVVO v naší republice byl Státní program EVVO přijatý v roce 2000 vládou ČR. Koncepce EVVO Jihočeského kraje byla zpracovávána v roce 2002 a dokončena na začátku roku 2003 – v březnu pak byla schválena Zastupitelstvem Jihočeského kraje s platností na dobu neurčitou.

Během následující doby ale došlo v této oblasti k celé řadě změn v legislativě, financování z regionálních, státních i evropských zdrojů, a k rozvoji EVVO v celé ČR také díky tzv. „síťovým projektům“ (i Krasec je jednou z takto vzniklých sítí ekologických organizací). Tyto změny si postupem času vyžádaly aktualizaci koncepce nejen v našem kraji.

V jižních Čechách se na nové koncepci začalo pracovat ve druhé polovině roku 2010 a na zpracování se aktivně podíleli členové Koordinační skupiny EVVO – největší díl práce odvedly Helena Jaloševská a Renata Švestková, do přípravy dokumentu se také aktivně zapojil Tomáš Smrž z CEGV Cassiopeia. Návrh koncepce prošel připomínkováním, poté byl předložen k projednání v radě kraje a následně v zastupitelstvu. Zastupitelstvo schválilo novou krajskou koncepci EVVO v listopadu (usnesení č. 397/2011/ZK-27 z 8.11.2011). Materiál není rozsáhlý, 18 stran textu je rozděleno do devíti kapitol.

Schválenou Koncepci EVVO Jihočeského kraje na období let 20122020 najdete na www.kraj-jihocesky.cz.

Soutěž jihočeská „Jihočeská ratolest ratolest“ Libuše JOZKOVÁ, jozkova@kraj-jihocesky.cz První ročník soutěže projektů na ochranu životního prostředí „Jihočeská ratolest“ vyhlásilo letos v červnu občanské sdružení Krasec pod záštitou členů Rady Jihočeského kraje Ing. Karla Vlasáka a RNDr. Jany Krejsové. Cílem soutěže je přispět ke zlepšení životního prostředí v Jihočeském kraji a informovanosti o něm, ocenit a propagovat kvalitní projekty, které mohou inspirovat k dalším podobným řešením, a vytvářet databázi příkladných projektů realizovaných na území Jihočeského kraje.

Do soutěže mohly být přihlášeny projekty informační, osvětové, výchovné, poradenské či projekty s přímým dopadem na ochranu přírody, které se realizovaly alespoň z části na území Jihočeského kraje a byly ukončeny do konce června. Soutěž byla rozdělena do čtyř kategorií podle typu subjektů, které mohly projekty podávat:

10

A) Obce, svazy obcí, mikroregiony

Jihočeský občasník o životním prostředí

B) Školy všech stupňů C) Místní občanské iniciativy a sdružení D) Neziskové organizace, které měly v době realizace projektu profesionální zaměstnance Uzávěrka přihlášek projektů do soutěže byla 10. října. Do soutěže se se svými projekty přihlásilo 24 organizací – šest projektů v kategorii A, deset projektů v kategorii B, jeden projekt v kategorii C a sedm v kategorii D. Projekty se hodnotily podle následujících kritérií: l konkrétní

měřitelný přínos pro přírodu a stav životního prostředí

l příkladnost,

inspirativnost projektu pro další možné následovníky

l dlouhodobý

přínos projektu (tj. efektivita a využitelnost výstupů po jeho skončení)

l míra

dopadu na veřejnost a další cílové skupiny projektu.

Na základě těchto kritérií vybrala hodnotící komise 1. listopadu vítězné projekty v každé kategorii.

Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo v pátek 4. listopadu na krajském úřadu při zahájení osvětově vzdělávacích „Jihočeských

Vyhlášení výsledků soutěže projektů Jihočeská ratolest: Mgr. Lucie Černická z O.s. Vespolek přebírá od radního Jihočeského kraje Ing. Karla Vlasáka a předsedy o.s. Krasec Petra Kurze ocenění.

dnů s Krascem“. Ceny vítězům předali členové Rady Jihočeského kraje, kteří nad soutěží převzali záštitu.

V kategorii „obce, svazy obcí, mikroregiony“ zvítězil projekt Svazku obcí Blatenska s projektem „Všechno lítá, co peří má – 7. ročník projektu Příroda Blatenska“, hezké druhé místo získal projekt „Rok na vsi“ malé obce Bušanovice z Prachaticka, jako třetí se umístil projekt „Stromy absolventů“, který do soutěže přihlásilo město Vimperk.

V kategorii „školy“ byly zastoupené projekty mateřských, základních i středních škol. První místo patří MŠ Slavonice, která do soutěže přihlásila svůj zajímavý a inspirativní projekt „Průvodce naučnou stezkou Korálky poznání – metodika EVVO pro učitele MŠ“, druhé místo obsadila MŠ Františka Ondříčka, odloučené pracoviště MŠ Dlouhá, na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích s projektem „Zahradní oslava: Den Země“ a jako třetí byl oceněn komunitní projekt „Environmentální výchova (nejen) před školou“ Gymnázia, SOŠE a SOU Kaplice.

Do třetí kategorie „místní občanské iniciativy a sdružení“ se přihlásil pouze jeden projekt, ale ocenění si zasloužil. Jde o projekt „Včelařství jako součást environmentální výchovy dětí, mládeže a široké veřejnosti“, který přihlásilo do soutěže Apicentrum vzdělávání Václava Jakše o.s. z Protivína.

V poslední kategorii „neziskové organizace“ získal první místo projekt „Krajina Mikuláše Rutharda 2. etapa – Dosadba vysokokmenných starých odrůd podél historických polních cest v krajině Chlumecka“, který realizoval o.s. Vespolek Jindřichův Hradec. Projekt v sobě zahrnuje nejen péči o krajinu, přírodu, zachování starých odrůd ovocných stromů, ale i obnovu tradic, práci s komunitou, ekologickou/environmentální výchovu dětí i osvětu dospělých v praktické, srozumitelné a příjemné formě. Druhé místo získal projekt „Stromy a hmyz“, který do soutěže přihlásila Calla – Sdružení pro záchranu prostředí a třetí místo projekt „Revitalizace Křemežské kotliny“ organizace DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie.

Autorka pracuje na Krajském úřadu Jihočeského kraje.

Z REGIONU

Do knihovny zazazvířátky zvířátky ALENA HRDLIČKOVÁ, alena.hrdlickova@knih-st.cz Do strakonické Šmidingerovy knihovny děti, ale i řada dospělých, nemíří vždy „jen“ pro pěknou, případně „povinnou“ četbu. Díky spolupráci s ochránci přírody se tu totiž pravidelně konají i nejrůznější atraktivní akce, například tvořivé podvečery na pobočce Za Parkem. Pobočka občas organizuje dokonce I setkání s živými zvířaty. O dvou z nich dnes píše naše pravidelná spolupracovnice.

Setkání s živou kunou Asi před dvaceti lety se jeden čas zdálo, že k nám do knihovny chodí strašit nějaký duch. Nad dětským oddělením se z prázdné půdy ozývaly kroky, a protože knihovna sídlí na starém hradě, vypadalo to opravdu tajemně. Pak se stejně jako v mnoha podobných případech ukázalo, že hluk dělají kuny skalní.

Nedávno jsme se v promítacím sále gymnázia mohli setkat s živou kunou skalní „tváří v tvář“, na akci, pořádané v rámci pravidelných přírodovědných přednášek. Přijel pan Tomáš Pollak z horažďovické záchranné stanice a přivezl dvouletou kuní samičku, kterou vychoval z nalezeného polomrtvého mláděte. Pokusy vykrmit je Sunarem se nálezci nedařily, a tak došlo na to, co se v takové situaci má udělat hned – mládě se dostalo do povolaných rukou.

Je pravda, že kuna někdy vleze někam do tepla a ještě tam udělá škodu. Také přepadává kurníky, chytá veverky, vybírá ptačí hnízda...

Proč tedy nalezené mládě zachraňovat? Právě o tom jsme si na besedě vyprávěli. Dozvěděli jsme se i o jiných zvířatech chovaných v záchranné stanici. Návštěvu si zde často domlouvají celé skupiny, hlavně školní třídy. Rozhodně se ale zvířata ve stanicích neocitají v zajetí proto, aby bylo co vystavovat. Stanice slouží k jejich záchraně, uzdravení – a pokud to jde, vracejí se do svého přirozeného prostředí.

Některá by se však už sama živit nedokázala, proto zůstávají.

A jak je to s těmi druhy, které dostávají přízvisko „škodlivé“? Dívá-li se člověk na bezbranné nalezené mládě, je mu ho zkrátka líto. A v přírodě mají své místo i predátoři, ať se nám to líbí, nebo ne. Plní důležitou funkci zdravotní policie, odklízejí mršiny, brání přemnožení jiných druhů. Na půdu nebo do kurníku vlezou v případě, že se jim naskytne příležitost. Příroda ale nepočítala s tím, že se kuna dostane do uzavřeného prostoru, odkud nemá kořist kam utéci, a zabije tedy větší kořist, než odnese. Musíme proto naše domácí zvířata dobře zabezpečit. Místo odpuzování predátorů pomocí vlasů, psích chlupů, Sava nebo třeba ultrazvuku se osvědčilo spíše ucpání otvorů, dvojité pletivo a pod.

Kuna chovaná panem Pollakem dostávala zpočátku ze stříkačky mléko určené pro štěňata, nyní se živí stravou, jaká je vhodná pro koťata. Žere také granule a za odměnu tu a tam navlhčený piškot. Kromě chvilky, kdy si na něm pochutnávala, lezla po svém chovateli, jemně ho kousala do uší a hlavně se schovávala pod svetr.

Foto Vilém Hrdlička

Vypadalo to legračně, jak každou chvíli odněkud Foto autorka vykoukla.

Dozvěděli jsme se, že každý, kdo chce chovat divoké zvíře, musí mít povolení od krajského úřadu a od veterinární inspekce. Kuna musí mít i dostatek zábavy, protože je to inteligentní, hravý tvor. Je vázaná na svého majitele, vyžaduje pozornost a také ji oplácí.

Byli jsme panu Pollakovi vděční, že za námi přijel. V minulosti jsme horažďovickou stanici navštívili, a také jsme měli dvě besedy s jejím dlouholetým pracovníkem panem Karlem Průchou. Jsme rádi, že po jeho odchodu do důchodu má stanice dalšího zasvěceného a obětavého vedoucího.

Hadi – máme je rádi?

Pohlédneme-li hroznýšovi z očí do očí, uvidíme, že je má jako korálky.

Nic hrozného na nich není. Strašidelně působí temné skvrny v jejich blízkosti, které vypadají jako prázdné oční důlky na lebce. Celé hroznýšovo tělo je šedivé a černé, a kdyby se člověk setkal s dvoumetrovým jedincem někde v divočině, asi by ho to opravdu úplně ochromilo. V říjnu v promítacím sále strakonického gymnázia při přednášce „Hadi – máme je rádi?“ to ale bylo něco docela jiného.

Pan Lukáš Hulec přivezl z Přírodovědné stanice při horažďovickém DDM hroznýší mláďátko staré jen tři a půl měsíce. Kromě něj měl s sebou v plátěných sáčcích dvě korálovky sedlaté a jednu užovku červenou. Když je začal na stupínku jen tak ledabyle vyndavat ven, v plném sále to pochopitelně zašumělo. Při pohledu na usměvavého chovatele ale obecenstvo rychle ztratilo strach a všichni si začali dovezené plazy se zájmem prohlížet a osahávat.

Tak se každý mohl přesvědčit, že nejsou ani slizcí, ani oškliví. To, že budí respekt, je v úplném pořádku, ale přehnaný strach před nimi je zbytečný. Je velká škoda, že se je lidé snaží dokonce i zabíjet, ačkoliv jsou chránění (včetně jedovaté zmije) a užiteční. Právě proto Šmidingerova knihovna s místní ZO ČSOP přednášku pořádaly – aby mohli účastníci svůj vztah k těmto obdivuhodným tvorům přehodnotit. Pan Hulec promítl i velmi hezkou prezentaci, pohovořil o našich domácích druzích hadů a o tom, že k jejich hlavní potravě patří drobní hlodavci.

Ani se zmijím jedem to není tak zlé, pokud na něj nemáme alergii.

Jednak hadi jedem šetří a jen asi v polovině případů jej při kousnutí skutečně do rány vypustí, jednak zdravý člověk dokáže následky ve zdraví přečkat, potřebuje jen lékařský dohled. Sérum se podává jen ve zvlášť těžkých případech, protože působí v organismu jako cizorodá látka a je lépe se bez něj obejít. Samozřejmě nejlepší je vyhnout se střetu s hadem a v blízkosti vyhřátých kamenitých ploch nebo zídek se raději nepohybovat. Je zbytečné volat nebo tleskat, protože to zmije neslyší. Hadi mají špatný i zrak a v době před svlékáním dokonce nevidí vůbec, protože jejich kůže je celistvá, překrývá i oči, a je-li už stará, není tak průhledná. Velmi citlivě zato reagují na otřesy půdy, na tělesnou teplotu a na pach. Dáme-li jim šanci, mnohem raději volí útěk, než souboj. A jsou-li v klidu, chovají se dokonce přátelsky, jak jsme se mohli při přednášce dostatečně přesvědčit :-).

Autorka pracuje ve Šmidingerově knihovně Strakonice na podočce Za Parkem.

11

Z REGIONU

Mrkvička 2011 Mrkvička 2011příprava – nečekaně adrenalinová Libuše JOZKOVÁ, jozkova@kraj-jihocesky.cz V úterý 18. října 2011 se na krajském úřadě v Českých Budějovicích konala v pořadí již pátá konference environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) pro pedagogy mateřských škol Jihočeského kraje. Letošní konference byla trošku „adrenalinová záležitost“, protože necelý týden před akcí se ze zdravotních důvodů omluvila důležitá lektorka, která měla zajišťovat část dopoledního i odpoledního programu, a k tomu bylo přihlášeno jenom asi dvanáct účastníků...

Jihočeský občasník o životním prostředí

12

Kdo někdy organizoval podobnou akci, ví, jaké to je, když pár dní před termínem se nemůže akce zúčastnit důležitý přednášející. Nemocná paní lektorka za sebe doporučila náhradnici, která se věnuje stejnému tématu (využití hudby a hry na hudební a zvukové nástroje při práci s dětmi v mateřské škole). Když už to vypadalo nadějně, omluvila se i druhá lektorka a čas běžel. Nejen Pavla Čížkovská z CEGV Cassiopeia, která měla konferenci organizačně na starost, usilovně sháněla nové lektory. Nakonec se podařilo. Sice ne na téma hudební, ale rukodělné a změněný program byl také zajímavý.

V dopoledním bloku se 42 účastníků setkání (kromě Strakonicka zde byly zastoupeny mateřské školy ze všech okresů kraje) o novinkách, které nabízí centrum Cassiopeia – mimo jiné ekologické výukové programy pro školy v nově otevřené pobočce ve Šmidingerově knihovně ve Strakonicích (více na str. 9), upravené prostory přírodní zahrady pro výuku i veřejnost, zajištění výletu na farmu s domácími zvířaty poblíž Českých Budějovic.

Monika Pýchová měla připravenou inspirativní prezentaci o přírodní zahradě MŠ v rakouském Kremsu, což vyvolalo mezi účastníky diskusi na téma legislativa a hygienické normy v EU, Rakousku a ČR. Například nechat děti hrát si v rozmáčeném pískovišti či bahništi a stavět si domečky z větví, dřevěných špalků, trubek a kamenů si většina učitelů nás neumí v praxi školy vůbec představit. Děti by takové hry vítaly, ale střet s nastavenými pravidly a normami se zdá být téměř nevyhnutelný. Jak je možné, že v Rakousku to lze a v Čechách nikoliv?

Rozhodně zde má důležitý význam názor a přístup zřizovatele školy a hlas rodičů dětí, pak lze třeba nastavit i určitá mimořádná nebo méně běžná pravidla fungování mateřské školy.

K tématu školní zahrady v přírodním stylu se vázal i příspěvek Lenky Smržové ze sdružení Krasec, která je zároveň externí vyučující na českobudějovické pedagogické fakultě. Přítomné seznámila s obsahem bakalářské práce své studentky – učitelky mateřské školy v Písku, která na příkladu školní zahrady řešila, jak a kde sehnat finanční prostředky na úpravu a následnou údržbu zahrady. Další Lenka ze sdružení Krasec, Barčiová, pohovořila o novém projektu „Podaná ruka“ (podpořený z OP VK), který je zaměřený na metodickou podporu EVVO a multikulturní výchovy, bude se realizovat v roce 2012 a mohou se do něj zapojit také mateřské školy Jihočeského kraje. Více informací je možné získat e-mailem: lenka.barciova@seznam.cz.

Pavla Čížkovská informovala o síti Mrkvička v rámci našeho kraje i celé

republiky, což je dlouhodobý program Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Jde o vzdělávání a informační podporu mateřským školám v naplňování environmentální oblasti Dítě a svět Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Síť je stále otevřena novým zájemcům o téma EVVO a od roku 2011 mohou být řádnými členy i mateřská centra, dětské kluby a základní školy zastoupené 1. a 2. ročníky.

S krátkým příspěvkem vystoupila Irena Vacková z o.p.s. Rosa, která prezentovala hračky šetrné ke zdraví dětí i k přírodě. Výstavka hraček byla k nahlédnutí přímo na konferenci a Rosa ji nabízí i k zapůjčení (více na str. 5).

Na závěr dopoledního bloku měly připravený příspěvek paní Alena Krejčová (ředitelka školy) a Marie Křížová (koordinátorka EVVO) z MŠ Duha v Soběslavi. Prezentovaly dlouhodobý školní projekt „Babička Kořenářka“, který je součástí školního vzdělávacího programu. V rámci tohoto projektu, do kterého se zapojil celý pedagogický sbor (škola má 11 tříd) a kde je velmi důležitá podpora a spolupráce ze strany zřizovatele školy i rodičů dětí, nasbírala škola mnoho zkušeností, o které se může podělit a inspirovat další školy. Na samém začátku v roce 2008 byl projekt podpořený ze strany MŠMT; byl zaměřený na přeměnu školní zahrady a s tím související aktivity a činnosti.

Tvořivá odpolední část programu nabídla tři dílny, ve kterých se všichni účastníci konference postupně vystřídali. První z nich vedla Růžena Vinciková z CEV Dřípatka Prachatice a ze starého novinového papíru, odstřižků látek a s pomocí nití a šikovných rukou zde vznikaly papírové figurky, zvířátka a další „věcičky“. Druhou dílnu vedla Alena Kurzová z centra Cassiopeia, která učila, jak se z páru froté ponožek dá vyrobit hračka – zvířátko, nejvíc asi zaujali pejsci, ale je možné vyrobit třeba kočku, opičku či myš, záleží na fantazii a zručnosti. Třetí dílna byla netradiční a také zajímavá. Paní Iva Czyžová (z Českých Budějovic) s sebou měla různě velké barevné šátky a učila základům japonského furoshiki – balení předmětů různých tvarů a velikosti do šátků.

Praktické a ekologické obaly. Pro učitelky z MŠ (a jednoho učitele, který je pravidelným účastníkem konferencí EVVO) připravila na téma balení do šátků i motivační komiks pro malé děti, který je zároveň využitelný jako omalovánka.

Konferenci zajistilo Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia za finanční podpory Jihočeského kraje.

Inzerce

Autorka pracuje na Krajském úřadu Jihočeského kraje.

Z REGIONU

Strakonická noc netopýrů Noc netopýrů VILÉM HRDLIČKA, posta@csop-strakonice.net Strakonická ZO 20/01 ČSOP ve spolupráci se Šmidingerovou knihovnou pořádala již třetím rokem setkání s netopýry. Během pátečního zářijového večera měli strakoničtí občané možnost podniknout krátkou exkurzi do života našich drobných létajících sousedů, kteří s námi často žijí, ale pro jejich soumračný nebo noční způsob života bývají přehlíženi. Toto setkání vedla paní Tereza Bradáčová, která je členkou společností ČESON (Česká společnost pro ochranu netopýrů) a Nyctalus a studentkou Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

A co dělat, když netopýr vlétne do bytu? Nepanikařit, nechat zhasnuto, otevřít okna a roztáhnout záclony. V opačném případě, při pokusu o chycení, skončí často netopýr někde za skříní a situace se jen zkomplikuje.

Na břehu Blatského rybníka byla provedena praktická ukázka echolokace místních netopýrů a byl zjištěn výskyt netopýra vodního.

Toho stačily baterky dětí zachytit do světelného kuželu, takže jsme mohli pozorovat, jak netopýři vodní provádějí elegantní osmičky nad vodní hladinou a jak loví hmyz. Vycházku jsme zakončili na malém parkovišti u strakonického hradu, kde Terezka poznala posledního netopýra našeho večera, netopýra pestrého.

Bylo toho řečeno hodně a mnohé zde nebylo popsáno, nebyl to ani účel tohoto článku. Chtěl jsem jen upozornit na vědomosti dětí o životě našich netopýrů. Někdy to vypadá, jako by dospělí na to, co věděli z mládí, už zapomněli. Mám na mysli někdy nezodpovědný a hrubý přístup stavebních firem při zateplování domů a mnohdy laxnost samotných obyvatel.

Co napsat závěrem? Že byl o akci zájem, dokládá počet návštěvníků.

Přišlo jich 55 a byli všech věkových kategorií. Skupinka se rozešla po více než třech hodinách povídání v době, kdy již byly na noční obloze hvězdy a citelně se ochladilo. Zdařilá akce, velice vstřícný, zajímavý, odborný a obětavý přístup Terezy Bradáčové a jejího manžela Martina.

A hlavně: kdo se zúčastnil, odnesl si kromě drobných prospektů praktickou zkušenost, že netopýři jsou obdivuhodní tvorové a měli by mít prostor vedle nás. Neměli bychom na ně zapomínat, třebaže zrovna nepatří mezi domácí mazlíčky nebo užitková zvířata.

Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.

VAROVÁNÍ ODJINUD: Krutá zbytečná smrt Pozůstatky několik set netopýrů rezavých objevili nedávno při kontrole panelového domu v Lovosicích pracovníci AOPK ČR. Analýza koster bohužel ukázala, že se jednalo o letní kolonii samic s mláďaty.

Představte si, že umíráte postupně hladem a žízní uvězněni za pevnou mříží s výhledem na svobodu... Drsné, že? Přitom by stačilo tak málo: před umístěním mřížek prověřit, zda se v dutině střechy nějaká zvířata nevyskytují, případně použít preventivní jednosměrnou uzávěru...

Bohužel tyto skutečnosti se stále na řadě míst ignorují a pod vrstvou izolace či za mřížkami tak často masově hynou nejen netopýři, ale třeba i rorýsi.

Foto Borek Franěk, ČESON, www.ceson.org

13 Jihočeský občasník o životním prostředí

V úvodu se návštěvníci vycházky dozvěděli o zajímavém životě netopýrů, jako například jak rodí mláďata, kde žijí, jak spolu komunikují, čím se živí a také kolik jich vlastně u nás žije. V České republice máme od dubna 2011 celkem 27 druhů netopýrů. Bližší informace je možno načerpat např. na stránkách www.ceson.cz.

Největší ohlas měl asi přímý kontakt účastníků, zejména dětí, se dvěma hendikepovanými netopýry Pepíkem a Jeníkem. Okolo nich bylo stále živo. Moc se líbilo hlavně jejich krmení moučnými červy – larvami potemníků. Děti s potěšením pozorovaly žravost hlasitě mlaskajících tvorečků a zvláště jejich čipernost a možnost svolání na potravu v krmítku tak, že se poklepává prstem o jeho hranu. Dále si Terezka připravila zajímavou pomůcku. Postavila na lavičku polystyrénové makety panelového a rodinného domu a děti je měly doplnit tak, že na ně špendlíky napichovaly obrysy netopýrů. Že i ty nejmenší ve svých hlavičkách pilně pátraly, kde je možno netopýry najít, netřeba rozvádět. A dařilo se jim to výborně. Když byl počet siluet vyčerpán, všechny se ocitly na správných místech. Tam, kde můžeme netopýry nalézt i ve skutečnosti. A tak dospělí mohli obdivovat bystrost a vědomosti dětí, kterým nečinilo žádné problémy nalézt všechny úkryty.

Těmi jsou například otevřené větrací otvory v panelových domech, spáry mezi panely, pod krycím plechem či parapetem okna aj. U rodinného domku se netopýři mohou ukrývat za okenice, pod bedněním štítu, v hřebeni střechy a na dalších místech, které by člověka ani nenapadly.

Proč si netopýři hledají tyto náhradní domovy? Je to prosté. V přírodě klesá počet jejich přirozených úkrytů, mezi které patří hlavně staré listnaté stromy s různými puklinami a opuštěnými dutinami od šplhavců, dále pukliny ve skalách či jeskyně. Je velmi důležité tato místa chránit, protože většina z nich slouží jako dlouholeté úkryty, které se obtížně nahrazují.

Dá se očekávat, že pokud děti, které měly možnost si umístění siluet vyzkoušet na zmíněných maketách budov, půjdou okolo zateplovaných domů, budou asi rychle vědět o možnosti výskytu malých létajících sousedů. Možná si také všimnou, že s netopýry bydlí v onom domě třeba rorýsi v otvorech atiky nebo pod jejím plechem ve výklencích výtahových šachet. V dilatačních spárách pak je možno kromě netopýrů najít sýkory, rehky a vrabce, pod balkonem nebo i lodžií vlaštovky či jiřičky. Možná se bude jednat zrovna o jejich dům a ony poradí svým rodičů nebo sousedům. Rozhodně byl tento moment pro vzdělání a vědomost zúčastněných dětí i dospělých jedním z klíčových.

Nejen že se účastníci vycházky dozvěděli, které druhy by mohli v terénu potkat a jak je pomocí bat-detektoru určit, ale také co dělat, když nějakého netopýra najdou například ležet ve dne na chodníku nebo na trávníku. Nejjednodušší je dát zvíře pomocí hadříku nebo rukavic do krabice s proděravělým víkem. Dovnitř umístit ještě víčko s čistou vodou a hadříkem, aby se měl netopýr kde schovat. Pak stačí počkat na soumrak a netopýra zkusit vypustit. Pokud neodletí, je potřeba kontaktovat odborníky (www.ceson.org; www.nyctalus.cz).

Foto Český nadační fond pro Vydru

Z REGIONU

“

Hliník se odstěhoval odstěhoval do Humpolce... do Humpolce...”

ALENA HRDLIČKOVÁ ...a kyselé deště obsahují mimo jiné i ředěnou kyselinu sírovou. A smrky mají mělké kořeny a kromě toho je příroda vybavila do chladných a vlhkých podmínek... Jak to všechno souvisí? O tom jsme si v pátek 11.11.2011 vyprávěli v promítacím sále strakonického gymnázia s Prof. Ing. Hanou Šantrůčkovou, CSc. z Katedry biologie ekosystémů Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Při přednášce „Co vyprávějí šumavské smrčiny“, která i s promítáním prezentace a s odpovídáním dotazů trvala dvě hodiny, jsme probrali spoustu vzájemně provázaných témat, přitom nikdo neměl pocit únavy nebo zahlcení informacemi.

Debata tak trochu připomínala televizní pořad Na plovárně – jednak právě tím, co všechno se dá během krátké doby říci, jednak přátelskou atmosférou. Vše bylo řečeno s nadhledem, humorem a s úctou ke všem, kdo jsou ve hře. Stejně se chovalo i publikum, od mladíků až po důchodce.

A jak je to s tím hliníkem? Opravdu se stěhuje. Vlivem kyselých dešťů se vyvazuje z hornin, vytváří rozpustné sloučeniny, z nichž některé jsou jedovaté, a dává se do pohybu. Při tom se dostává tam, kam nemá. Je to totéž, co známe z kuchyně – při styku potravin kyselé povahy s hliníkovým nádobím se jídlo "obohacuje" o prvek, který nám škodí. Příroda počítala s určitým znečištěním prostředí a dala živým organismům schopnost se s ním vyrovnat. Nepočítala ale s tím, že jeden z těchto organismů – člověk – bude spalovat uhlí a naftu, rozvíjet spotřební průmysl, hnojit chemikáliemi, chovat jatečná zvířata atd, a to vše v mnohem větší míře, než je nutné k životu. Při takových činnostech se do ovzduší i přes ochranná opatření dostává množství agresivních látek a přenáší na velké vzdálenosti. Pak dochází k vymývání živin z půdy a na druhé straně právě k uvolňování hliníku, toxického jak pro lidi, tak pro stromy.

Jihočeský občasník o životním prostředí

14

rostou na padlých kmenech. Stojícími pahýly jsou aspoň částečně chráněné proti horku, mají dostatečnou výživu a ani geneticky na tom nejsou špatně, byť mnohé mají vysazované předky pocházející z ciziny (smrk je cizosprašný, a tím je ozdravění genofondu umožněno). V národním parku není cílem zisk, ale ochrana přírody a studium přirozených ekosystémů, přičemž zisk díky měkké turistice přichází i tak. Pro nadcházející generace bude Šumava přitažlivá daleko více jako ukázka vysokohorské přírody než jako člověkem přetvářená krajina. A právě o budoucí generace se nyní jedná. Záleží na nás, jestli naši potomci budou mít na Šumavě takové starosti jako nyní my, nebo jestli to bude území přinášející radost a poznání.

Autorka pracuje ve Šmidingerově knihovně Strakonice.

Smrky se brání tak, že svoje mělké kořeny směřují více k povrchu půdy – tam je totiž o něco čistěji. Nejen že jsou pak tyto stromy náchylnější k vyvrácení, ale také více trpí v teplejších obdobích suchem. Nasávání hliníku s vodou se tak jako tak úplně nevyhnou, a ten obsazuje ta místa v buněčných membránách, která byla přírodou určena pro přijímání živin. Těch je navíc v půdě málo. To všechno přispívá k oslabení smrku, který je náchylnější k napadení škůdci.. V užitkových stejnověkých monokulturách, kde smrky nejsou prostřídány jedlemi a listnáči, pak nacházejí škůdci specializovaní na smrk doslova prostřený stůl. Porosty odumírají, a pokud jsou velkoplošně vykáceny, vzniknou holiny. Na nich se vítr svobodně rozběhne a snadno se dostane do zbylých, otevřených porostů, kde napáchá další škody. Výsledek známe z mnoha příkladů, hlavně ze Šumavy. V knize Hany Šantrůčkové, Jaroslava Vrby a kolektivu autorů „Co vyprávějí šumavské smrčiny“ se o současných problémech i o možnostech řešení píše podrobně a zasvěceně – přitom přístupnou a srozumitelnou formou, stejně jako jsme to zažili při přednášce. Na webových stránkách http://kbe.prf.jcu.cz/files/Sumava/ je možno tuto knihu volně stáhnout a utvořit si na problematiku vysokohorských lesů vlastní názor.

Hana Šantrůčková a další odborníci doporučují postupovat v užitkových lesích klasicky, aby vlastníci nepřicházeli o zisk za dřevo. Na většině území Národního parku je třeba hospodařit přírodě blízkým způsobem, podsazováním pomáhat vytvořit přírodě blízké porosty s patřičným podílem listnáčů. Takováto odolná společenstva by sousedila s první zónou NP, jejíž území by bylo žádoucí pozměnit tak, aby nebylo tolik rozdrobené. Návrh odborníků na jeho rozlohu a hranice se takřka shoduje s předběžným návrhem MŽP. Co se týká špatně přístupných lesů ve vrcholových partiích, těžká technika by v nich silně narušila půdní poměry. Odvezení mrtvého dřeva by přivodilo úbytek nutných živin a velké výkyvy teploty na povrchu půdy. Naproti tomu ponechání mrtvého lesa vlastnímu vývoji je pro semenáčky příznivé. Místo v trávě, kterou by v těchto místech těžko někdo ožínal,

Foto autor

DOBRÁ ZPRÁVA: Hořečky znovu rozkvetly Na loučkách v okolí starého lomu u osady Jaroškov nedaleko Stach letos po pěti letech opět vykvetly jedny z nejcennějších rostlin Šumavy a Pošumaví – hořeček mnohotvarý český a hořeček nahořklý. Přispěla k tomu celoroční péče ZO ČSOP Šumava. O lokalitu se začali starat v roce 2009 ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a s vlastníky zdejších pozemků. Do té doby se zde nehospodařilo vůbec (nebo velmi špatně), což bylo v rozporu s biologickými potřebami těchto rostlin. Dříve hojné hořečky se v důsledku absence či změn hospodaření ocitly v ČR na pokraji vyhynutí.

Více na www.csopsumava.cz.

JAKUB HROMAS, ZO ČSOP Šumava

Z REGIONU

Co chystá Hamerský potoknana Hamerský potok rokrok 20122012 Jana DVOŘÁKOVÁ, nezarka@email.cz Na rok 2012 chystá Hamerský potok o. s. z Jindřichova Hradce další sérii akcí. Většina z nich bude ještě probíhat v rámci projektu podporovaného ze SFŽP s názvem „Obojživelníci, plazi a lidé“. Zatímco v předchozích letech byly obojživelníci a plazi v popředí našeho zájmu u většiny akcí, nyní jsme se rozhodli pro částečné odlehčení od této havěti.

Je pravdou, že úplně by to bez nich nešlo, a tak hned na 21. únor jsme připravili v Městské knihovně v Jindřichově Hradci besedu s místním chovatelem hadů. Jeho svěřenci vzbudili velký ohlas, už když uzavírali naučný program pro děti „Jindrovy hadičky a ještěřičky“, a proto si jistě zaslouží samostatný program.

Předchozí dva ročníky „Žabího běhu“, uskutečňované vždy záměrně v termínu svatého Řehoře, směřovaly k rozhýbání po zimním spánku společně se žábami putujícími ze svých zimovišť. V roce 2012 jsme se rozhodli svou pozornost posunout k dalším obojživelníkům – čolkům, jichž se problémy s migrací týkají také. Pro veřejnost jsou však čolci neznámou skupinou živočichů, takže 17. března vyrážíme na „Pochod čolků“.

Svět budeme uklízet 22. dubna, 5. května již poněkolikáté přivítáme ptačí zpěv a opět uvidíme ukázku kroužkování ptáků.

Květen a červen chceme prožít ve znamení vážek. Po oba měsíce bude k vidění v Městské knihovně v Jindřichově Hradci výstava fotografií vážek, potápníků a chrostíků „Zajímavý svět“. Neděle 20. května bude

patřit dětem na Jindrově naučné stezce – tentokrát připravujeme vycházku pro rodiče s dětmi „Jindra je na vážkách“. A aby to dospělým nebylo líto, tak 9. června zase my velcí „Neváháme jít na vážky“.

Naše sdružení právě zajišťuje velký projekt revitalizace rybníčku v nedaleké Radouňce v rámci projektu OPŽP. S jeho významem a výstupy chceme místní seznámit 23. června při přednášce „Revitalizace zblízka“.

Poprvé se chceme zapojit do série akcí pořádaných v rámci „Evropské noci pro netopýry“. Věříme, že 24. září přilákáme na večerní pozorování netopýrů a povídání o nich dostatek dětí i dospělých.

Na „Vycházku na houby“ vyrazíme do lesa s mykoložkou 23. září. Tuto výpravu pořádáme již podruhé pro velký ohlas. Před dvěma lety zájemce o houbaření neodradila ani zima, ani časná ranní hodina.

Sérii akcí pro veřejnost zakončíme 7. října výletem do údolí. „Návrat údolím do historie“ si už své příznivce našel. Při procházkách porovnáváme současnou krajinu s mapami zaměřovanými v roce 1848. Zatím nám nikdy nepřálo počasí, tak uvidíme tentokrát.

Autorka je jednatelkou o.s. Hamerský potok.

Nebezpečí nebezpečí u vody Marie KAMENÍKOVÁ, mkamen@vydry.org Břehové porosty u vod tvoří pro značnou část vodního ptactva důležité a mnohdy nepostradatelné místo k zahnízdění či úkrytu před predátory. Mnozí z nich zde pak vyhledávají potravu – a následkem rybářské nepořádnosti se poté občas dostávají i do záchranných stanic, v tomto případě Záchranné stanice Českého nadačního fondu pro vydru v Třeboni.

Foto autorka

vých porostů se tak nestane smetiště plné nástrah, jak tomu bývá poslední dobou.

Na fotografii je mladá labuť se spolknutým smotkem vlasce, který jí téměř odřízl horní část zobáku a kvůli kterému nemohla přijímat potravu. Labuť se podařilo zachránit včasnou operací a po několika dnech mohla být vypuštěna zpět do volné přírody. Bohu-

žel už ji však rodina nepřijala zpět mezi sebe.

Jiným případem, který jsme v Třeboni řešili, byla labutí samice se spolknutým háčkem.

Labuť měla protržený hltan i hrtan. Taktéž se ji podařilo zachránit – háček byl vyjmut a rána zašita. Po několika dnech byla vypuštěna zpět ke svým mláďatům.

Autorka pracuje v ČNFV.

Jihočeský občasník o životním prostředí

Velký problém pro nemalou skupinu vodních ptáků, ale i pro v těchto porostech se vyskytující savce, totiž představují svévolně zanechané rybářské háčky a vlasce po sportovním rybaření. Záchranné stanice velmi často přijímají kachny, labutě a jiné vodní ptáky v lepším případě zamotané do rybářského vlasce, neschopné pohybu, v horším případě s háčkem zabodnutým v zobáku či háčkem spolknutým. V každém případě čeká takto chycená a zamotaná zvířata, bez lidské pomoci smrt vyhladověním či vykrvácením, nebo rychlým ulovením dalšími predátory.

Přitom by tomuto zbytečnému utrpení šlo lehce předejít. Stačí, když si každý rybář po sobě uklidí zamotané rybářské vlasce a háčky a místo po něm zůstane čisté. Z břeho-

15

POD LUPOU

Zelená energie a jaderné elektrárny: komu komupatří patří budoucnost? budoucnost?

JIŘÍ ZILVAR Konference pod tímto názvem připravená Heinrich Böll Stiftung společně s Hnutím Duha, českobudějovickým sdružením Calla a Zelenou akademií se konala 13. října 2011 v pražském hotelu Jalta. Tématem pro české i zahraniční odborníky byly perspektivy jaderné energetiky, energetických úspor a obnovitelných zdrojů – tedy něco, co se nás i regionálně velmi silně týká...

Foto autor

Jihočeský občasník o životním prostředí

16

Konferenci otevírala přednáška francouzského analytika Mycla Schneidera, který se zaměřil zejména na vývoj jaderné energetiky ve světě a na její současný sestupný trend. Výstavba nových jaderných elektráren (JE) přestala růst v roce 1989 a začala stagnovat. Nejvíce JE bylo celosvětově v provozu v roce 2002. Od té doby se jich staví méně a méně, přičemž dalším „hřebíkem do rakve“ novým projektům byla Fukušima, která vedla k zastavení stavby nebo ke stornování řady projektů. Velmi k tomu přispívá také ekonomická stránka jaderné energetiky. Obnovitelné zdroje energie (OZE) dlouhodobě a stále rychleji zlevňují a investice do obnovitelné energetiky celosvětově ročně rostou o 30 %. Jaderné elektrárny jsou naproti tomu stále dražší a investice do jádra meziročně klesají. K ekonomice JE se podrobněji vyjádřil Stephen Thomas.

Navázal František Hrdlička z ČVUT, který vycházel převážně ze scénářů a údajů OECD, jak pokrýt světovou spotřebu při nárůstu světové populace v roce 2050 a zároveň snížit emise CO 2. Pokud ji chceme pokrýt, máme řadu možností – opakovaně zdůrazňoval, že to zcela jistě nebude jen jedna technologie, tj. jádro nebo OZE, ale mix zdrojů.

Scénářů bylo několik, ovšem ten s vysokým podílem OZE vycházel jako jednoznačně nejdražší. Hrdlička nicméně uvedl, že moderní jaderné technologie jsou nesmírně technologicky náročné a že pro jejich stavbu nejsou (minimálně v ČR) dostatečné kapacity – zaostává jaderné vzdělávání.

Na to Františku Hrdličkovi oponoval Mycle Schneider, že lidi v konečném důsledku nezajímají kilowatthodiny nebo ropa, lidé chtějí energetické služby (dopravu, svícení, chlazení...). Spíše než hon za počtem kWh bychom měli sledovat, jak tyto služby poskytnout co nejefektivněji.

Stephen Thomas podrobil JE kritice z ekonomické stránky. V roce 2003 vyhlásil US Department of energy renesanci jaderné energie. Nové jaderné reaktory měly být jednodušší, bezpečnější, a především levnější – s cenou do 1000 $/kW. Ve skutečnosti ceny vystoupaly nad 6000 $/kW. Doba výstavby a investiční náklady jsou zásadní kámen úrazu. Prakticky nikdy se projekt jaderné elektrárny nevejde do původně stanoveného rozpočtu a časového plánu – jako současné příklady byly na celé konferenci zmiňovány finská JE Olkiluoto a francouzská Flamanville. Konečné náklady JE bývají často 2x vyšší, než bylo původně plánováno. A právě to je velmi riskantní z pohledu bank – nechce se jim půjčovat peníze na stavbu, o níž se neví, kdy bude dokončena, kolik bude stát a kdy splatí svou výstavbu. Ratingové společnosti (Moody's apod.) pak stavbu JE také nehodnotí kladně a energetickým společnostem se započatými projekty JE snižují rating.

Nižší rating následně zvyšuje cenu půjček. A nejde jen o půjčky. Jak rostou ceny JE, klesá poptávka a zmenšuje se trh s jadernými technologiemi – menší počet výrobců vede k dalšímu růstu cen. A to do celkových nákladů nejsou započteny náklady na likvidaci JE. Tyto faktory by podle Thomase vedly k útlumu výstavby nových reaktorů i bez Fukušimy.

Martin Sedlák z Hnutí DUHA doplnil informace z České republiky.

Doba výstavby Temelína se prodloužila třikrát, náklady rovněž.

Nedošlo k odstavení žádných uhelných elektráren, jak bylo slibováno.

Pouze vzrostl export elektřiny, ten odpovídá produkci Temelína.

Následovala prezentace Charlotte Loreck z berlínského Öko institutu.

Ohlášený ústup od jádra nebyl z německého hlediska až taková revoluce, protože původní plán ústupu od jádra byl projednáván už 10 let a počítal s ukončením provozu JE v roce 2023. Lhůta pro odstavení JE se v současnosti o 1 rok zkrátila (na rok 2022), což z pohledu energetického trhu není tak zásadní. Podle Charlotty Loreck se Němci bez jádra zvládnou obejít. Současné odstavení sedmi reaktorů jejich energetika výrazně nepocítila a jako demonstraci uvedla graf dlouhodobého srovnání – z něj vyplynulo, že křivka dovozu elektřiny (který stoupnul po odstavení reaktorů) kopíruje jednak předchozí roky a jednak koreluje s poklesem výroby z větrných elektráren v tomto období.

Další Charlottin graf znázorňoval tvorbu ceny silové elektřiny. Z něj vyplynula další zajímavá věc – aby byla JE nebo uhelná elektrárna konkurenceschopná, musí jet naplno, vyrábět určitý objem elektřiny.

A čím více elektřiny vyrobí OZE, tím méně ji bude potřeba z konvenčních zdrojů, což bude snižovat konkurenceschopnost konvenčních zdrojů, po jejichž elektřině nebude poptávka a nevyplatí se jim snižovat výrobu. I podle ní Německo nepotřebuje JE z hlediska energetického, ale z hlediska tržního. Německo navíc nebude chtít zvyšovat udržitelnost své energetiky na úkor jiných zemí, nebude chtít dovážet jadernou energii.

Po Chartlottě Loreck nastoupil Petr Otčenášek z ČVUT, který přistupoval k problému z úplně jiného konce – z etického. Podtrhl, že zdůvodnění pro německý ústup od jádra připravila etická komise (ne ekonomická, energetická...), šlo o etické rozhodnutí (odborné studie, které prokazují realizovatelnost tohoto projektu, jsou zpracovávány od roku 1990 a stále aktualizovány). V tom vidí obrovský krok dopředu.

Když byla řeč o státní podpoře OZE, zdůraznil, že jaderná energie byla původně vojenský projekt, a proto se jí v minulosti dostalo a dostává obrovské podpory.

Konferenci zakončil Martin Bursík. Zaměřil se zejména na fakt, že OZE a decentralizovaná výroba elektřiny jsou nejmodernější technologie výroby elektřiny a takto je potřeba k nim přistupovat. Na vrub JE podotkl, že pokud se s plánováním a financováním výstavby nedokáží adekvátně vypořádat Finsko a Francie, jak asi dopadne výstavba těchto zdrojů v ČR? Prezentace či videa z konference jsou k dispozici na webu http: //www.boell.cz.

Zpráva z konference v nezkrácené podobě vyšla na odborném portálu TZB-info (energie.tzb-info.cz), který byl hlavním mediálním partnerem konference.

S

LÍBOU

rady a náměty „trvanlivé“ a motivující. Otevíráme tu časopisovou formu poradny a nezapomínáme ani na nejmenší čtenáře.

Tipy na výlety zaujmou jistě celou rodinu. Budeme rádi, když nám napíšete vaše dotazy, postřehy či náměty, a to buď písemně na adresu Krasec, o.s., Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice, nebo ještě lépe e-mailem: krasec@krasec.cz.

CO

DĚLAT

K D Y Ž ...

Kdy můžeme začít krmit ptáky?

Krmivo podáváme zpočátku po menších dávkách a pravidelně, od počátku listopadu. Při mrazech a vyšší sněhové pokrývce dávky zvyšujeme. Přikrmovat je možno až do konce března.

Co patří na krmítko? l nejvhodnějším

krmivem jsou jakákoliv semena (slunečnice, proso, konopí, mák, lněné semínko, řepka, drcená jádra vlašských a lískových ořechů či semena plevelných rostlin z odpadu při úpravě obilí) a různé bobule a plody (bez černý, jeřabiny, hloh) l v obchodech lze zakoupit přímo speciální míchané směsi pro krmení ptáků l z potravin konzumovaných lidmi můžeme ptákům nabídnout ovesné vločky, strouhanou housku (ne slanou!), maso (nakrájené na kousky), strouhanou mrkev, tvaroh, vnitřní sádlo nebo lůj l čerstvé kousky jablek – z důvodů dodání potřebných tekutin l ptáci se rádi koupají – podávání vody za mrazu může způsobit tvorbu námrazků na vlhkém peří a tím dočasné ztížení letu (ztížený únik před predátory apod);

Co nepatří na krmítko? l kuchyňský

Čím krmit vodní ptactvo (labutě, kachny, lysky, racky)? l suché pečivo rozdrobené na menší kousky a změklé ve vodě (POZOR!!! tvrdé pečivo může ptákům způsobit zranění jícnu), piškoty a vařené těstoviny l velmi vhodné jsou nezkažené zbytky nasekané zeleniny

Připravil ČNFV

Krmítka lze snadno vyrobit i recyklací pet-láhve nebo kartonové krabice od mléka či džusu.

Foto Mgr. Eva Pěčková, podrobný návod na http://pomocucitelum.cz.

1 babické listové těsto (balení 500 g) nebo vlastnoručně zhotovené těsto podle vyzkoušeného a osvědčeného receptu, 400 g dýně hokkaidó, 4 středně velká jablka, 1 mléko salko v plechovce, 200 g perníku na strouhání nebo už rovnou perníku nastrouhaného (před Vánoci bývá docela dobře k sehnání perník strouhaný), 50 g hrozinek, 100 g jader vlašských ořechů, 2 kávové lžičky mleté skořice, 1 lžička mletého zázvoru, ½ lžičky mletého hřebíčku, ½ lžičky mletého kardamonu (hřebíček a kardamom je možné vynechat, ale pokud je, chutná štrúdl lépe), hladká mouka na pomoučení válu, 1 žloutek na potření štrúdlu.

Dýně jsou už i v Čechách v posledních letech více využívány v kuchyni a dýně Hokkaidó je jedna z nejoblíbenějších. Na podzim roku 2011 se dýně docela dost urodily, takže se ještě i v čase vánočním může u leckoho doma dýně někde na suchém a chladnějším místě skrývat a čekat na využití a zpracování. Nemusí se upravovat jenom na slano, může se třeba nastrouhat do štrúdlu.

Dýni dobře omyjeme, rozkrojíme a odstraníme semínka. Dýni i se slupkou nastrouháme na hrubo, stejně tak jablka, která k dýni přidáme, dále přidáme skořici, zázvor, hřebíček, kardamom a vše společně dobře promícháme. Mléko salko můžeme přidat tak, jak je, nebo ho můžeme předem nechat zkaramelizovat (1 hodinu vaříme zcela ponořenou plechovku ve vodě, pak necháme vychladnout a zkaramelizovaný obsah použijeme; vzhledem ke spotřebě energie to není příliš „eko“), salko promícháme s okořeněnými jablky a dýní. Těsto rozválíme na pomoučeném válu na jeden velký nebo dva menší pláty, posypeme strouhaným perníkem a na něj rozetřeme oslazenou dýni s jablky, posypeme hrozinkami a nasekanými jádry ořechů. Svineme do štrúdlu, který na povrchu potřeme žloutkem rozmíchaným v polévkové lžíci vody, a zvolna pečeme při teplotě 150-160 stupňů.

Sýrové slané pečivo místo smažených brambůrků

I

280 až 300 g pšeničné hladké celozrnné mouky nebo mouky z pšenice špaldy + hladká mouka na podsypání těsta, 120 g Hery nebo másla, 100 g sýru niva, 100 g sýru eidamská cihla, ½ sáčku prášku do pečiva, 2 žloutky, 5 – 6 polévkových lžic mléka, 1/2 až 1 kávová lžička soli, mletá sladká paprika, drcený kmín, provensálské koření, sezamová semínka apod. – záleží na chuti, fantazii a tom, co se právě v kuchyni a spíži nachází.

Mouku promícháme s práškem do pečiva a solí, přidáme rozdrobený tuk, na jemno nastrouhaný sýr a mléko dle potřeby – zpracované těsto musí být hladké, nelepivé a nedrobivé. Na pomoučeném vále vyválíme plát 3-5 mm silný a buď vykrajujeme tvary vykrajovátkem, nebo jenom nožem/rádýlkem krájíme proužky (čtverečky) ve velikosti jednohubek.

Na plech dáme pečící papír a přeneseme na něj vykrojené kousky. Žloutky rozmícháme ve zbylém mléce nebo ve 2 polévkových lžících vody a potřeme celý plát těsta před nakrájením, pokud budeme krájet jenom nožem. Pokud budeme vykrajovat formičkou, potřeme žloutkem až kousky poskládané na plechu a zbylé těsto ještě dále zpracujeme. Kousky potřené žloutkem jemně posypeme mletou paprikou, drceným kmínem, provensálským kořením, sezamovým semínkem apod. (vybereme dle chuti – ne vše dohromady). Dáme péct do trouby vyhřáté na 150-160 stupňů, pečeme do mírného zrůžovění.

LIBUŠE JOZKOVÁ

Jihočeský občasník o životním prostředí

odpad a zbytky slané, sladké, kořeněné a uzené výrobky ani přepálený tuk l těstoviny,

Vánoční (novoroční) štrúdl trochu jinak

Příloha pro rodinu

VAŘÍME

Na prostředním vyjímatelném dvojlistu nabízíme

Příloha pro rodinu

ZELENÁ

DOMÁCNOST

Z domácí mléčné kuchařky Prodloužení trvanlivosti docílíte ohřevem mléka na teplotu 70 stupňů.

Při zahřívání mlékem míchejte. Po dosažení teploty mléko co nejrychleji zchlaďte, nejlépe ve studené lázni, a uložte ho v lednici.

Domácí jogurt vyrobíte i bez speciálního zařízení. Litr mléka nejprve zahřejte, jak je popsáno výše, a pak zchlaďte na teplotu 40 stupňů. Do litru mléka vmíchejte půl kelímku bílého jogurtu (Madeta), nebo vlastní jogurt z předchozí výroby, případně sušenou jogurtovou kulturu, kterou lze zakoupit v prodejnách zdravé výživy. Poté vše nalijte do čistých skleniček se šroubovacími víčky a držte v teplotě 35 – 40 stupňů 4 – 6 hodin. Osvědčený způsob je zabalit uzavřené skleničky do peřin.

Někdo vyrábí jogurt ve skleničkách umístěných na vlažném topení přes noc, nebo postavených do teplé a lehounce přihřívané vody.

Ideální prostředí nastavíte v moderních troubách, pokud mají ohřev na 30 stupňů nebo kynutí na 35 stupňů.

Hotový, hustý jogurt uložte v lednici, vydrží vám i dva týdny – pokud ho nesníte dříve.

Tvaroh z kyselého mléka je naprosto famózní. Pokud vám mléko přímo od kravky zkysne, radujte se. Stačí ho krátce zahřát opět na teplotu kolem 70 stupňů, tím dojde k jeho sražení. Poté ho nechte zchladnout a následně nalijte do plátýnka vloženého do sítka, nechte vykapávat syrovátku a podle míry stlačení plátna se sraženým mlékem získáte měkký nebo tvrdší tvaroh vynikající chuti. Také lze vyrobit tvaroh ze sladkého mléka za pomoci mléčného zákysu nebo kysané smetany a syřidla (Laktochym). Tak se totiž běžně vyrábějí sýry.

Acidofilní mléko – vyrobíte z čerstvého mléka snadno a je výborné. Nejprve mléko za pár vteřin zahřejte na 70 stupňů, pak ho rychle také za stálého míchání zchlaďte na pokojovou teplotu, přidejte do něho trochu koupeného acidofilního mléka nebo sušenou acidofilní kulturu a nechte ho v pokojové teplotě stát do druhého dne. Pak vychlaďte a pochutnejte si. Podobně můžete vyrobit i zákys s probiotickou kulturou, pokud ji přidáte do předem zahřátého a co nejrychleji zchlazeného mléka, a podobné lahůdky posilující naši imunitu.

PAVLA ŠANDEROVÁ

Zelinářčin rok Už jste někdy kupovali zajíce v pytli? A ještě jste za něj zaplatili předem? V podobě zeleniny sklizené několik hodin předtím, než doputuje na váš stůl. Každý týden překvapení, co se urodí. Inspirace pro vaši kuchyni, nové chutě, starší odrůdy, sdílení hubených i bohatých částí sezóny s hospodářem. To okusili lidé, které tuto sezónu provázela zelenina z Hodonic.

Zelinářské dobrodružství začíná v zimě. Jak odhadnout, kolik jakých semínek pořídit? Kilo špenátu? A kolik mrkve sní tři tucty rodin? Budou jí stačit dva kilometry řádků? A současně potřebujete prodat úrodu, která ještě není zaseta. V létě na to nebude čas. Plány na důmyslnou propagaci vzaly rychle za své. Rozeslala jsem několik mailových nabídek, a záhy mi nestačila kapacita políčka.

Zelenina přímo pro někoho

Jihočeský občasník o životním prostředí

II

Inspirována americkou tradicí bedýnkových systémů jsem nabídla možnost předplatit si zeleninu na celou sezónu. Dočkala jsem se pozoruhodné reakce: předplatné zvolili téměř všichni. Hned zjara mi tak lidé svěřili obrovskou důvěru a podporu. S většinou z nich jsem se skrz zeleninu potkala poprvé!

Kopr nechceme. Kopru víc. Co s jedním pórkem? Fazolí jsme přejedení. Ty fazolky jsou úžasné, příště chceme nášup. S každým zákazníkem se snažím před sezónou osobně potkat. Potřebuji vědět, co kdo má rád a co nerad, co si sám pěstuje. Každý má vyhrazena tři přání – už při setí tak vím, pro koho co bude. Více salátů pro Kateřinu, měsíček pro kojící maminky, poslední tuříny vyšetřím pro Ivu a Vendu, první rajčata pro malého Jáchyma a kytici lichořeřišnic pro Madlenku s Rozárkou.

Šetrné, místní, ale co doprava?

Daří se mi úsporná opatření skoro ve všech krocích. Semínka nakupujeme s kolegy ve velkém na váhu, balená v obyčejných papírových sáčcích. Veškeré obaly, které používám, jsou vratné a opravdu kolují sem a tam, dokonce i síťové pytle od brambor. Tašky a košíky se zeleninou se dají pohodlně odnést pěšky či na kole. Kromě orby jsou ostatní polní práce dílem lidských rukou.

Slabým místem zůstává doprava z pole. Zatím jsem nenašla nikoho, kdo by chtěl například své cesty do práce spojit s dopravou zeleniny.

Foto autorka

Jinou možností by bylo vytvořit skupiny přibližně deseti lidí, kteří by se v cestách za zeleninou střídali. Na každého by vyšla řada dvakrát za rok a byla by to příležitost i k rodinnému výletu a obhlídce pole.

Cesta k lidem Však také cennější, než dobře prodat, jsou lidé, které jsem díky tomu všemu potkala. Zelenina se mi stala cestou k obohacujícím setkáním, k možnosti strávit sezónu na nádherném místě, ke spolupráci se sousedním Bemagrem. Naše plány se stále více prolínají a naše společná nabídka se rozrůstá. Třeba to časem budou i kompletní rodinné nákupy jako alternativa k anonymnímu nakupování jinde.

Zkušení zelináři prý sklidí polovinu toho, co zasejí. Odhady některých druhů jsem tedy až třikrát navyšovala a doufala, že i díky respektování příznivých dní podle Měsíce to vyjde o trochu lépe a dostane se i na ty, které jsem na jaře musela odmítnout.

Ovšem hlodavci, srnky a zajíci se činili též – daň za hospodaření na krásném a požehnaném místě. Na okraji zničené vsi, v krajině, která znovu ožívá lidskou péčí. Ráda se aspoň o část z té nádhery podělím.

MARTINA FILIPOVÁ, Hospodářství Hodonice

Příloha pro rodinu

DĚTI PRO NEJEN

III

Jihočeský občasník o životním prostředí

Příloha pro rodinu

VÝLETY

BEZ

AUT

Na běžkách úbočím Kletě a Hřibového vrchu Když na běžky, tak na Šumavu. Hurá na Kvildu! Ano, centrální Šumava nabízí krásnou přírodu a ideální podmínky pro běžkaře.

Jenže se to poněkud rozkřiklo: po šumavských pláních vedou čtyřproudé běžkařské dálnice, na kterých se to při pěkném počasí jen hemží sportujícími spoluobčany. Lze jen doporučit, pokud si chcete

červené). Odtud dál cestou po vrstevnici k rozcestí Bílý kámen, po červené dolů, ale po 700 metrech odbočit po vrstevnicové cestě doleva, než narazíme na žlutou, po níž se dáme dolů doprava. Před Jiříčkovým vrchem uhneme po cestě klesající doleva a tou se brzy připojíme k cestě, po které jsme stoupali z Třísova, a z kopce rychle dosvištíme až do této obce. Popsaná trasa je dlouhá 30 km, bez kličky k Hřibovému vrchu 23 km. Vlaky zpět do ČB jedou v 15:16, 17:19 a 19:16. Když máme čas, můžeme se kousek od zastávky jít pokochat obrovskou třísovskou lípou či se projít po keltském oppidu.

MATOUŠ ŠIMEK

užít strojovou stopu, četnou možnost občerstvení, poměřit svou rychlost a výdrž s jinými běžkaři, či se pokochat výhledem na ležící ženu ideálních tvarů (výhled na Velký Roklan z louky nad Filipovou hutí). Pokud si však výlet na běžkách chcete užít spíše v komorní atmosféře a v těsnějším sepjetí s okolní přírodou, stačí se vydat do předpolí Šumavy, do CHKO Blanský les.

Jihočeský občasník o životním prostředí

IV

Budete mít co do činění s hlubokými lesy, kde se častěji setkáte s buky a jedlemi a budete se většinou pohybovat po strmějších úbočích, než na zvlněných šumavských pláních. Trasa ale vede po cestách, jež většinou nestoupají přímo do svahu, ale povlovněji. Přesto výlet vyžaduje alespoň průměrnou fyzickou zdatnost a schopnost orientace.

Do batůžku sbalte mapu, termosku s čajem, trochu jídla a rezervního oblečení (běžkařské vosky dle vlastní zkušenosti a uvážení). Výlet lze pochopitelně uskutečnit jen při dobrých sněhových podmínkách. Ty je možno před výletem ověřit na stránce http://meteo.klet.cz či telefonátem na ČHMÚ v ČB, na Správu CHKO Blanský les či na obecní úřad v Třísově či Holubově, popř. do nějakého místního penzionu či restaurace (např. restaurace Kleť).

Výlet začíná na železniční zastávce Třísov, kam jede v sobotu i neděli z nádraží v ČB vlak v 8:07 (příjezd v 8:39), další až o 2 hod. později.

Kolem obce Třísova již můžeme stoupat po zasněžených loukách a nad obcí se připojíme na cestu vedoucí vzhůru do lesa. Po 1 km uvidíme napravo pod námi hájovnu a po chvilce dojdeme na rozcestí, ze kterého budem pokračovat tzv. Javorovou cestou sledující víceméně vrstevnici. Po 2,5 km následuje krátký výšvih, po kterém se k nám připojí zelená turistická značka. Nad námi se na chvilku zjeví sedačková lanovka, ale my stoupáme dál po zelené, připojí se i žlutá. Charakter okolních lesů již odpovídá skutečnosti, že se nacházíme v 1. zóně CHKO, mezi stromy můžeme obdivovat i četná granulitová skaliska. Z rozcestí se dáme po žluté, která traverzuje šikmo vzhůru k další vrstevnicové cestě, po níž vede také naučná stezka Okolo Kletě.

Z rozcestí s modrou značkou se pak dáme doprava dolů po modré, po předchozích rovinkách a stoupání následuje zasloužený, téměř dvoukilometrový sjezd tzv. Kukveitskou cestou. Kdo má však dobrý čas a choutky dobýt vrchol Kleti i místní hospodu, může si z rozcestí odbočit po žluté i modré doleva – jedná se o ideální trasu pro běžkařské zdolání vrcholu. Při sjezdu Kukveitskou cestou si občas raději připlužíme (když je rychlý sníh), abychom se zdárně a bez karambolu dostali na rozcestí v sedle. Zde je možno dát se doleva a z časových důvodů si zkrátit cestu o kličku k Hřibovému vrchu. Pod ním však můžeme vidět krásný suťový pralesovitý porost s buky a jedlemi, kde jsem loňskou zimu ověřil přítomnost rysí rodinky. Můžeme zde najít stopy této krásné šelmy, která ráda odpočívá na skalách a chodí po padlých kmenech, popř. ji se štěstím zahlédnout. Na stromech u cesty občas také míjíme cedulku, že území sledují Rysí hlídky organizované Hnutím Duha. Před odbočkou k severním svahům pod vrcholem Hřibového vrchu je třeba si v mapě pohlídat správné odbočení z modré značky a celou trasu této kličky, jež nás zavede zpět k rozcestí v sedle. Tentokrát překřížíme naše stopy a pokračujeme JVJ k hájovně Uhlířská, posléze k hájovně Plánský (mezi hájovnami chvíli po

Mapa trasy

Televizní večerníčky z Pohádkového království Od narození kapra Jakuba a zahájení projektu Jižní Čechy pohádkové uplynulo 16 let. Postupně jsme vytvářeli s malířem Jaroslavem Kerlesem charakteristická pohádková loga pro obce a města, kde vznikaly Pohádkové info-kanceláře se sběratelskými razítky (dnes přes 200 míst).

Začali jsme vydávat pohádkové mapy, vandrovní knížky a cestovní pasy.

Díky Krajskému úřadu Jihočeského kraje a Jihočeské centrále cestovního ruchu s ředitelkou ing. Pavlou Konopovou se letos podařil velký krok. AT studio animované tvorby představilo pilotní tříminutový díl jihočeských televizních večerníčků.

Příběhy z podvodního i pozemního světa zatím můžete prožívat při četbě knihy Pohádky z jižních Čech a Šumavy nebo poslechu stejnojmenných CD, které s Václavem Vydrou natočil pohádkový král Zdeněk Troška.

Na zcela novém druhém CD se dozvíte o horažďovických a žirovnických perlách, prachatické stezce, budějovickém pokladu, rytířích na Rožmberku a v Táboře, šumavském řezbáři a strakonických dudách, volarské zimě, hlubockých pytlácích, borovanských borůvkách a proč se Zlivi říká Mrkvanov.

BÁRA STLUKOVÁ A MARCEL GOETZ

TÉMA

Jak chutná to pravé mléko to pravé mléko PETR STUPKA, OTTA ŠANDERA, kremzezd@sendme.cz Známý šéfkuchař Petr Stupka si povídal s lidmi, kteří nakupovali mléko u automatu.

Všichni ho chválí. Jedni z něj dělají puding, další krupicovou kaši nebo domácí jogurt.

První automaty na mléko se začaly provozovat v listopadu roku 2009. Cesta ke spotřebiteli je velmi krátká, takže čerstvost je zaručena.

Rád vzpomínám na doby mého dětství, kdy jsme bývali s bratrem u dědy a babičky na samotě nedaleko Pacova na Vysočině. Krom jiného si dodnes naprosto přesně pamatuji na chuť másla právě stlučeného v máselnici a nakyslou smetanu nabranou na prst z kameninového krajáče a pochopitelně i na mléko přímo od kravky. A právě za tou chutí opravdového mléka jsem se tentokrát vydal v rámci kuchařského putování na jihu Čech.

Jsem moc rád, že si i dnes můžeme chuť čerstvého mléka připomenout a podle libosti dopřát. Jen se přitom nesmíme nechat obelstít nápisy na krabicích i jiných obalech mléka v našich obchodech a také všelijakými hlasy, které nás varují před konzumací syrového mléka, neboť nás stihne nebo může postihnout nejedno neštěstí, ba přímo zdravotní katastrofa. Nechci se pouštět do polemiky ani se dobírat důvodů, proč se ony hlasy proti konzumaci přirozeného mléka ozývají. Mám jen jediný cíl. Pochválit ty, kdo zařídili, že si můžeme čerstvé mléko koupit.

Mléko, se kterým se nedělá po nadojení nic jiného, než že se zchladí a uzavře do tanku, ze kterého se pak stáčí přímo nám. Ještě než jsem se vydal k mléčnému automatu, udělal

Foto Pavla Šanderová

závěr se dostává ke slovu pan Klimeš, který po celou dobu plnil jednu lahev za druhou. „Do tohoto automatu se vejde 200 litrů mléka, ale my už podle toho, kam jedeme, nabereme většinou tolik, kolik reálně prodáme, takže stále stáčíme čerstvé mléko v nejvyšší jakostní třídě, v kvalitě „Q“, jak se v mlékárenském oboru označuje.“ Námi dodávané mléko se produkuje ve stáji, kde je převaha krav holštýnského plemene, které jsou doplněny českou strakou. Ustájení je volné zabezpečující zvířatům dostatečnou volnost pohybu. Krmení je prováděno směsnou krmnou dávkou.

Její obsah je kukuřičná siláž, travní senáž, luční seno a jadrné krmivo. Dojení krav probíhá v rybinové dojírně, kde je zabezpečena hygiena při zacházení s mlékem a krátká cesta mléka do nádrže na zchlazení. Mléko je v chladícím tanku zchlazeno během dvou hodin na teplotu 4-6°C, která zabezpečí, aby se bakterie v mléce obsažené nemnožily a jejich množení zůstalo na limitech určených pro jednotlivé třídy kvality.

V jižních Čechách jsou automaty na mléko například také v Táboře, Milevsku, v Třeboni a na dalších místech. No, jen houšť, říkám si, když konečně v klidu upíjím z litrové sklenice čerstvé mléko. Ostatně, záleží to jenom na nás, zdali chceme našim dětem založit do jejich paměťové chuti lahodné čerstvé mléko, nebo nějaké limonádové příchuti tvářící se z reklamy rádoby přirozeně.

Kontakt: ZD Podkleťan Křemže, Chlum 178, 38203 Křemže, web www.opravdovemleko.cz.

17 Jihočeský občasník o životním prostředí

Foto Pavla Šanderová

jsem si takovou malou anketu a poptával se lidí, zda pijí mléko a jestli ochutnali to opravdu čerstvé. Svůj průzkum v ulicích Českých Budějovic shrnu velmi snadno, neboť skoro všichni dotázaní mléko konzumují, většina mléko jako takové i ráda pije a to mě mile překvapilo.

Co se týká mléka z automatů, to už bylo trochu horší, protože jen jednou za čas si načepují u Terna nebo u multikina, někomu přiveze litr babička, ale kdyby bylo po ruce, tak by většina sáhla po tom „co je přímo od kravky, protože to je úplně jiná chuť“. Konstatoval usměvavý mladík, kterého jsem zpovídal na Lidické třídě, „kupujeme ho každé pondělí tady u polikliniky“, dodal. Následně jsem zjistil, že pojízdná mlékárna, tedy automat umístěný na vleku za automobilem, jezdí v úterý na trase Vodňany, Zliv, Hluboká a ve středu jsme si ji vyčíhli pěkně po ránu v Ledenicích u prodejny COOP. Překvapilo mě, jak bylo během necelé hodinky strávené s Pavlem Klimešem ze společnosti TOKO u mléčného výčepu rušno. „Naše firma prodává a také provozuje tyhle automaty a mléko v nich má přísný původ. Je z družstva Podkleťan z Křemže,“ odříkává Pavel Klimeš a pokračuje: „Je udržováno ve stálé teplotě čtyři stupně a celé zařízení splňuje všechna kritéria pro zachování kvality i hygienických předpisů.“ Víc ale už neřekl, protože z jedné strany se dotazuje školák, zda si může koupit mléko do školy, ale jenom půllitr, a z druhé strany vybaluje paní celou baterii lahví k načepování. Ptám se, zda to má pro sousedky, a dostává se mi odpovědi: „Kdepak, to my stačíme všechno vypít. Děti tohle mléko milujou.“ Jiná paní si tu nechávala láhev k načepování a jde si nakoupit do obchodu, a další se svěřuje, že nejlepší je tohle mléko do kávy, že to je úplně jiný kafe.

Do sklenice s malovanou kravičkou, plastové lahve i petky od limonády se čepuje jeden litr za druhým a vedeme přitom řeč o čtyřprocentní tučnosti, tedy plnotučnosti, které mléku dává onu krásně nasládlou chuť, o tom jak udělat z mléka skvělý jogurt v peřinách, a že není mléko třeba převářet, ale jen zahřát na krátkou dobu ani ne minutu na teplotu 70 stupňů.

Dostaneme se i na to, jak skvělý je z tohoto mléka puding a což potom krupicová kaše, načež paní Zdena dodává, že i v těstě na knedlíky se tohle poctivé mléko pozná. Až na

TÉMA

Řekni mi, co jíš, coa já jíš,ti povím… a já ti

povím...

VĚRA SOUKUPOVÁ Jenže – skutečně víme, co jíme? Vyřčená otázka je jednou z nejčastějších, když pátráme po složení našich snídaní, obědů, večeří… či prostě stravy obecně. Občas opravdu netušíme, občas se zdá lépe nevědět či se na jídlo dívat raději zdálky než zblízka. A to, i když též o jídle zblízka bude řeč. A nejen o něm.

Je neradno jíst hovězí – hrozí nemoc šílených krav. Drůbeží se také nedoporučuje – existuje riziko ptačí chřipky. Vajíčka jsou též nevhodná – můžeme dostat salmonelu.

Ve vepřovém na nás číhá nebezpečí slintavky a kulhavky. Ryby se konzumovat nemají – vždyť voda je plná těžkých kovů! Ovoce a zelenina jsou nezdravé – plné insekticidů… …a tak zůstaneme raději o chlebu a vodě, nebo také raději ne – většina pečiva obsahuje lepek a balená voda? Ekologové varují.

Nejen hlad, ale tedy i jídlo může způsobovat lidem problémy. Jídlo je opravdu věda!

Vše není vidět na první pohled. To, co sníme, ovlivňuje naše zdraví stejně tak jako naše chování k přírodě. Je to zejména o půdě, na které plodiny rostou. S jídlem (a potencionálně pak i našim zdravím) souvisí čistota ovzduší, vody, ale třeba i kultura stolování.

Není bio jako bio

Jihočeský občasník o životním prostředí

18

Bioprodukt značí potraviny a produkty „z pole či zahrady“ pěstované v systému ekologického zemědělství, v souladu s přírodou. Šetrné hospodaření kontrolují nezávislé organizace (KEZ, AB CERT, BIOKONT CZ) pověřené Ministerstvem zemědělství. Žel, značka je placená, což řadu drobných místně hospodařících zemědělců odrazuje.

Navíc spotřebitelé mají o značce „bio“ stále nízké povědomí či zkreslené představy.

Zapomeňte na mýty, že vždy musejí být tyto produkty několikanásobně dražší. Některé jsou cenově srovnatelné či dokonce levnější.

Kdo biu nevěří, může zkusit ochutnat třeba rajče nebo mrkev z konvenčního zemědělství a v biokvalitě (nebo jen ze své zahrady). Se zdravím i chutí souvisí nepoužívání umělých sladidel, barviv, konzervačních látek atd.

Oproti tomu konvenční zemědělství se leckdy podobá chemickému mixu: pole jsou ošetřována až 300 druhy pesticidů (v EZ je jich povoleno cca 30), ztráta chutě a barvy jsou nahrazovány umělými barvivy a konzervanty (např. levnější chemický vanilin místo vanilky).

Kritéria pro ekologické zemědělce jsou platná nejen pro pěstování plodin či chov živočichů, ale i zpracování produktů, obchod, dovoz a skladování. Pro udělení certifikátu má své opodstatnění i umístění pozemků. A jedná-li se o „maso“, musí být pro zvíře zajištěno welfare (etické zacházení, včetně transportu a porážky).

Více o bioproduktech: hnutiduha.cz/BIO/, sekce mze.cz, biospotrebitel.cz, pro-bio.cz, agronavigator.cz – o sekce BIO.

Ne všechno BIO se třpytí a Čechy nad bio Řada drobných hospodářů nabízí produkty ve stejné kvalitě jako bioprodukty, avšak bez loga „bio“. O certifikaci (vzhledem ke zmíněným finančním nárokům) nemají zájem. Nepotřebují ji – funguje jim prodej ze dvora, přebytků na trzích, bedýnkování… Navíc jejich produkty jsou místní a food miles (cesta jídla, kilometráž produktů z pole na stůl) pak nezatěžuje přírodu tolik, jako některé biovýrobky z dalekých krajů (jáhly z Číny).

Negativem pro odpovědné spotřebitele může být i omezený sortiment českých bioproduktů v maloobchodní síti či naopak prodej biovýrobků v hypermarketech. A tak si vyberte každý sám. Můžete se také na vlastní oči při návštěvě ekofarmy přesvědčit, jak a kde jsou zvířata chována, plodiny pěstovány, farmář usměvavý, milý, vstřícný, ochotný.

Ideální je vypěstovat si „jídlo“ na vlastní zahradě. Patříte-li mezi ty méně šťastné a vlastní políčko nemáte, co balkón, nebo třeba sdílený kus půdy?

Výhodou produktů zblízka je jejich čerstvost; pěstování či chov, výroba a zpracování, doprava a další aspekty s tím související s minimální ekologickou stopou. Navíc podpoříte místní drobné hospodáře, z nich se dříve nebo později mohou stát vaši známí.

Více např. na http://www.eposcr.eu/ wp-content/uploads/2011/04/ prodej_ze_dvora.pdf, http://www.nalok.cz/najdisisvehofarmare, http://www.biospotrebitel.cz.

Klasa – už není, co bývala…

V různých anketách se dozvídáme, že Češi biu nevěří, leckdy ani značku neznají, co však znají a často i preferují, jsou výrobky označené značkou Klasa. Ta dříve představovala národní značku kvalitních domácích potravinářských a zemědělských výrobků s povinným minimálním podílem tuzemských surovin a podílem národní práce. Velkou propagací si Klasa zajistila svou klientelu a tak ještě dnes většinová veřejnost věří, že se skutečně stále jedná o značku „českých“ (národních) produktů a výrobků. Klasa je však nadále značkou kvality, nad níž dohlíží Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ale žel česká být už nemusí...

O krok blíže nežli Klasa – regionální značky Čím blíže k vašemu domovu – blíže i k vám, tím lépe: regionální produkty. Výhodou je znalost jejich původu, originalita, vazba na území, podpora místních producentů a řemeslníků a tím i místní ekonomiky, pomoc zviditelnění produkce daného regionu…

Jediné, co občas regionální produkty postrádají, je právě šetrnost k životnímu prostředí.

V jižních Čechách mají oficiální zastoupení (certifikaci regionální produkt) oblasti Šumava a Prácheňsko. O značku usilující Novohradské hory se jí sice oficiálně nepyšní, avšak regionálních produktů má i tato oblast, stejně tak jako i další (např. Třeboňsko), více než dost.

Jablkobraní u Lutové - z těchto jablek bude Lutovský mošt, foto Vespolek

TÉMA Ono nakonec někdy netřeba honosných značek, když stejně některé výrobky, které značku získaly, v inzerující oblasti neleží. Též někdy je blíže našemu místu region blízkého zahraničí, než český…

Více informací: www.regionalni-znacky.cz.

balí. Vypěstováno nerovná se baleno. Toť ta finta. To znamená, že „české“ pomeranče dostali v Čechách pouze síťku a rýže v Polsku akorát tak krabičku nebo sáček na zabalení.

Proto opět stejné varování – při nákupech přemýšlejte zdravým (selským) rozumem.

INTERMEZZO Dovozy a vývozy potravin: drůbeží maso (v tis.tun) 3,8 ze Slovenska do ČR 4,1 z ČR na Slovensko vejce (v milionech ks) 15,2 ze Slovenka do ČR 18,9 z ČR na Slovensko.

Podotýkám, že jde o produkty, které lze produkovat v obou zemích a dokonce i ve stejném čase.

Matematika na talíři

Rýže z Polska, pomeranče z Čech? České pomeranče a polská rýže? Zní to neuvěřitelně. Budou-li však spotřebitelé sledovat visačky na baleném zboží, možná budou po místu, kde se v Polsku pěstuje rýže pátrat. Nedopátrají se… Ono totiž místo produkce se nemusí rovnat místu, kde se zboží

Foto Václav Bartuška

Jak chutnají éčka Věřte – nevěřte, některá chutnají nebo alespoň chuť k jídlu povzbuzují. Éčka jsou přídatné látky (aditiva), např. konzervanty, ochucovadla, zahušťovadla, barviva apod.

Nejčastěji používaný – glutaman sodný (E621) – obsahuje řada instantních polévek, omáček, koření či ochucovadel. Jsou mu připisovány např. neblahé vlivy související s neurologickými problémy (bolesti hlavy), nevolnosti či zvracení či potence ještě většího „oživení“ živých dětí (neřku-li hyperaktivita).

Bez éček asi nežije dnes nikdo z nás. Někteří se jim snaží sice vyhnout, většinou však v mylné představě, že éčka představují největšího stravovacího strašáka. Jenže ony ty éčka nejsou všechna špatná. A tak hurá na nákup, do telefonu nahrát éčková čísla a jde se zkoumat.

Více např. na http://www.emulgatory.cz/.

Rozdílná vůně kávy aneb Urodí se v Čechách fair trade Fair trade – spravedlivý obchod, fair trade – celosvětové hnutí snažící se o sociálně spravedlivější svět, tedy konkrétně obchod se zemědělci a řemeslníky z méně rozvinutých zemí. FT umožňuje „dorovnání“ znevýhodnění, důstojné životní podmínky, spravedlivé ceny, odmítá dětskou práci a společenské vykořisťování. Snaží se o udržitelný rozvoj i produkci, pořádá vzdělávání producentů, pracovníků i spotřebitelů. .

Podrobnosti např. na http://www.fairtrade.cz/, http://www.fair-bio.cz/.

19

Slow food – p-o-m-a-l-u ve zrychlené době Angličtináři nepřekládejte – ono slow food totiž není totiž přímým opakem proklínaných fast foodů. Slow food je ekogastronomické hnutí fungující na principech udržitelnosti krajiny a biodiverzity – místního a kvalitního (jídla, tradice). Mezinárodní hnutí Slow Food vzniklo v 1986 jako odezva na otevření nové pobočky nadnárodního řetězce McDonald na historickém náměstí Piazza di Spagna v Římě.

Cílem hnutí se stalo vytvořit paralelu ke globální subkultuře, průmyslové velkovýrobě potravin a standardizaci prostřednictvím chemických chutí. Vzájemná pohostinnost hnutí je rozšířena do celého světa. Členové SF si kladou za cíl naučit vážit si kultury stolu, chránit a vychutnávat místní produkty, které by mohly být odsouzeny k zániku na úkor mezinárodní standardizace potravinářských výrobků. Jinými slovy, jde vlastně o návrat

Foto Václav Bartuška

Co tedy jíst?

Jak se v tom vyznat? Otázka ze začátku textu… Vlastní produkty, bioprodukty, české výrobky, místní produkty, slow food, fair trade …čemu dát přednost, co si vybrat a jak?

Otázek asi dnes zůstane více než odpovědí.

Postupně se však můžeme dopracovat k výsledku, budeme-li přemýšlet a jednat (alespoň někdy), nebudeme-li lhostejní, naučíme-li se používat rozum a hledat informace!

Jihočeský občasník o životním prostředí

Food miles značí kolik kilometrů (mílí) musely jednotlivé komponenty našeho jídla dohromady urazit, aby se dostaly na náš talíř. Jde o jeden z parametrů ekologické šetrnosti (výroby) a o ukázku ekostopy potravin. Uvažovali-li bychom pouze food miles, platilo by tvrzení, že čím lokálnější – tím menší dopad na životní prostředí (min. přeprava, letadla – CO2), ale i na kvalitu produktů (čerstvost).

Za pozornost stojí zvláště komodity, které je u nás běžně možné vyprodukovat (zelenina, maso, víno). Nevrtá vám hlavou, jak je možné, že i přes tisíce kilometrů může být kuřecí maso z Brazílie levnější, než české? Čím to asi bude?

INTERMEZZO Víte, kolik stojí banán? Předpokládejme 7Kč. Víte, co kdo z toho má a za co se platí, komu co náleží?

2,80 Kč obchodníkovi 1,40 Kč dovozci 70 hal. náklady na lodní transport 35 hal. na různé poplatky 1,05 Kč na balení a skladování 70 hal. pěstiteli a sběračům (dohromady) – tj. 10% O podmínkách pěstování banánů snad někdy příště. Jen prostě to, že někdo to zaplatit musí – buď my zaplatíme spravedlivou cenu zboží tomu, komu náleží (kdo nám jej vypěstoval), nebo zaplatí svým zdravím a znevýhodněnými podmínkami právě lidé lopotící se na polích v zemích „třetího světa“.

Chutná hezky jihočesky „Pod mocným tlakem konkurence si plně uvědomujeme silný marketingový potenciál, daný neopakovatelností přírodních podmínek a tradicí produkce ceněných zemědělských produktů se známkou Jihočeského kraje. Je čas s tím něco udělat.“ Krásné to motto Regionální agrární komory Jihočeského kraje pro aktivitu Chutná hezky jihočesky.

Zejména pod kurzívou psaný text by se asi řada ekoporadců a „zelených“ ekonomů podepsala. Proč pak ale chybí (krom využití místních surovin) mezi hodnotícími kritérii: inovativnost (originalita, původ, regionalita, inovativnost ve zpracování), sensorické posouzení, design výrobku a specifické posouzení (vliv výrobku na zdraví zákazníka, dostupnost výrobku na trhu, bioprodukt), větší zaměření se na vliv a dopady pro životní prostředí? Minimálně však z patriotismu stojí za to na oceněné výrobky se podívat a ochutnat je.

Více informací: www.chutnahezkyjihocesky.cz.

k moudrům předchozích generací, trpělivosti, prioritě přírody (vs. zisku), diverzitě a místním plodinám vč. zpracování.

Více info např. na http://www.slowfood.cz/.

TÉMA

Chléb náš nášvezdejší... vezdej ší Většina našich pradědečků žila na venkově v rolnických a řemeslnických rodinách. Co bylo jejich "denním chlebem"?

1. U Králů v Klenčí ...Teplý chléb – i pro zdravého jed. Chléb z pece – žaludek nechce, ale z lísy i mrtvého vzkřísí. Proto selky při každém pečení vyškrabou díži a z toho těsta upekou mnohem menší rozpek, který rychleji chladne než velký bochník. Viděli jste někdy povedený rozpek ze žitné výražky?

Zapečená sůl a drobné rohlíčky kmínu ježí se na jeho povrchu, svrchní kůra dělí se jako šachovnice v pravidelná pole, jak ho selka nožem nařízla ještě dřív, než ho sadila na samý kraj pece, spodní kůrka bílá a hladká, když na ní kotníkem zaťuká, zvoní jako sklo, lehký je jako peří, zkynulý jako buchta, a střídka jeho je kyprá jako vlna, vonná a chutná tak, že se s ní nic na světě srovnávat nemůže... Takový rozpek přinesla teď selka na dlani a položila ho na stůl.

Ach, ten se povedl! Zavelebil král a pocítil, jak dravý hlad ho nutí, aby popadl nůž, ukrojil si patku a zakousl se do ní... Na míse kouřila se z kyselého mléka polévka smetanou zalitá, tak zdravá, že vyhání z těla devateru nemoc, rozehřeje a rozproudí krev, takže po každé lžíci volají všecky žilky v těle ještě! ještě! K tomu jsou brambory na loupačku, krásně vařené, moučné, jež sice dusí v hrdle, ale polévka je spláchne a odplaví až do žaludku, kde si poleží a zasytí i největšího jedlíka.

A nakonec čeká všecky vzácná pochoutka. Selka v dobré náladě, že se jí boží dar tak vyvedl, aby i ostatní potěšila a rozradovala, odskočila od stolu do sklepa, přinesla na čistém talíři zbytek veliké hroudy čerstvého, jako kanárek žlutého másla a postavila je k rozpeku.

Jihočeský občasník o životním prostředí

20

Pomazanka! Zatleskala ručičkama malá Marjánka. A na rozpek děti! To abyste mámě políbily ruku, přidal se k chvále muž a už nožem křižoval spodní kůrku, už načínal bochníček, až to chrustalo, už si nechal skrojenou patku, mazal a podával selce.

Taková pěkná, vzácná chvilka lidského štěstí a spokojenosti snesla se v té chvíli na měkkých křídlech do selské světnice a usedla ke Královic stolu.....

Baar, Jindřich Šimon: Osmačtyřicátníci (1924)

2. U čerchovských dřevorubců Hde byjvá v podruzství stará Andrýsková, tám se kouří z komína nejspíš. Je jí teky hezkých sedmdesát, ale do díla byla jakživa voheň...

Po ní zatápívá Vávrová, potom Barbora. Vokolo štyr do pěti kouřívá to všechno...

Matka do hrnce s vodou nasype trochu mouky a zaleje kyselým mlékem, scedí brambory a za okamžik půl tuctu spokojených tváří a tvářiček radostně se tlačí k nevelkému stolu, na němž uprostřed se kouří z veliké, jediné mísy kyselé polívky; kolem ní "koroptve" se rozutíkaly na malá hejna, tulící se každé pod ruku některého jedlíka... Matka po snídani honem poklidí - ještě že ani jídel ani mis nebylo tolik! ... A už je kůš na zádech a už pospíchá žena chvatná k lesu - pro trávu...

Někdy o jedenácté se vrátí. Co dřív? Plotna studená, a na poledne musí být žena s obědem na pasece; děti tahají za faldy, naříkají na hlad, nejmladší v peřince spíná ručky a pláče nejvíc. V chlévě meká netrpělivě kozička nebo bučí kravička. Všickni musejí počkati! Napřed plotnu! Když to v ní praská, dojde na kojence, ale pak s ním ty druhé musejí s očí, aby mu nebylo líto, mámu-li by viděl a nemohl by k ní a ona k němu... A chutě dál s vařením! Nastrouhá syrových bramborů, přisype prášek mouky a přileje mléka; zamíchá a vysype všecko na

Kamenná vana na kysané zelí z kláštera ve Vyšším Brodě, která původně byla někde uvnitř a teď je vystavená venku před budovou.

Foto Vilém Hrdlička

vymaštěný pekáč a šup s tím do horké trouby! Pak může odskočiti do chléva...

Do lesa ženy mladé i maličká "díďátka" za tátou k obědu přinesou a ty trochu větší doběhnou, aby tu měl tatík celé své domácí štěstí na očích pohromadě... Kromě těchto návštěv má dřevorubec na pasece skrovnou potěchu v odpočinku při posnídálku o deváté hodině...

Každý v ruce "praskák" a krájí černého domácího chleba krajíc po krajíci, jako hodné klíny. Hrnec s čerstvou vodou, jež musí nejmladší hoch, nebo jestli přítomna "divče", donésti, koluje z ruky do ruky a od úst k ústům. Při tom se hovoří. Veselé i smutné, veřejné i tajné dostane se na přetřes; bývá smích a bývá i tvrdé slovo, ale než se vstává od posnídálku, je zas všude dobře... Kromě těchto chvílí dře a dře náš lesní muž bez oddechu, bez únavy... S večerním šerem vrací se do dědiny... Už mnoho nemluví ani nedělá - síly jsou vyčerpány... Večeře, společná hlasitá modlitba a - na lože, aby se mohlo ráno vstávati! ... ... Je neděle, zavoní sváteční snídaně - káva... Do nedávna drobívali i do kávy pro všecky do jedné mísy. Deset, dvanáct housek tříkrejcarových jako hodné želvy ztratilo se v tom drobení, jako když zapráskne a kávy na jednoho jistě litr musí matka rozpočísti; na malé-li méně, na ty velké jistě víc...A ten oběd sváteční! Kdybys nevěděl, hosti můj, po klidu svátečním a po bohoslužbě, že je svátek, po stolu dřevorubcově bys toho nepoznal. Mísa křenové omáčky mlékem zalité a k ní mísa tuhých knedlíků ze syrových brambor nebo mísa vdolků nebo lívanců a omáčka nějaká kyselá... Někdy ještě "zajist" trochu kaše...V létě přibude do lístku jen snad omáčka z čerstvých hrušek nebo z hub...

A stará Barbora, dřevařka "eště z tich staryjch", která znávala léta hladová, ještě prý si nad tím pořadovným stolem často myslívala zvláště co prý nastaly ty bílé mouky – aby tím nehřešila...

O svátcích je všecko jako o nedělích, jen se na stolech přilepší a tu zas o hlavních svátcích libuje si dřevař v hojnosti egyptské. Bývá maso a bývají i koláče, šišky, calty, mazance, všecko podle doby...

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci (z kapitoly napsané r. 1901 pro časopis "Zlatá Praha")

TÉMA 3. U Cimburů v Putimi

5. U Bartošů o posvícení

... "To je tak," počal Cimbura – vyšed z ovčína na dvůr za knížetem, zeširoka po selském způsobu svém důkladně a podrobně vykládat, "země nás nejen nosí, ale i živí – milujeme-li ji ne slovem, ale skutekem – to jest prací. Proto s velkou zálibou pěstuji a chovám všecko, co mě na vlastní nohy staví – co mě činí neodvislým – svobodným člověkem... Jím nejraději to, co mi živnost poskytuje. Od svého útlého věku, vyjí-maje léta vojenská – snídám mléko a chléb si do něho drobím – chléb černý, chutný a vonný, jako je černá a vonná země, ze které ho dobývám.

Vojta nemůže z bratrance Pepíka oči spustit. Stále ho hladí, drží ho za ruku. Všechno, co má, už mu snesl, i svého houpacího koně mu nabídl.

Bylo to obyčejné kolébadlo, na něž strýc tesař směle postavil něco se sedlem, co děti uznaly za koně. Matka marně dává Josefovi koláče, bábovku s cukrem a hrozinkami, kávu ze smetany. Nešťastné dítě už se najedlo hrušek, kyselých švestek a zelných košťálů. Pepánek s Vojtou dávno věděli, co je dobrého, a opatřili ho dostatečně těmi lahůdkami...

V celé Putimi není řezníka a masa nekupujeme a nejíme jindy než o památkách, kdy i piva se napiju. Vejce, kroupy a krupice, hrách a čočka, proso a mák, ze zelenin mrkev, okrouhlice a zelí, tvaroh a máslo a pak pšeničná i ječná mouka – to nás na selském stole živí.

Zachce-li se lahůdky – máme čerstvou anebo sušenou švestku, hrušku, štěpné jablko anebo křížalu – jediným kořením jest sůl a co roste v zahrádce – petržel a křen, cibule a česnek s marjánkou..."...

Baar, Jinřich Šimon: Jan Cimbura (1908)

4. U Kořánů na Březníku Tu se stávalo, že stará hospodyně k němu přisedla, o bývalých časech rozmlouvala. Z počátku těžko rozuměl nezvyklému německému nářečí bezzubé stařeny. Znenáhla přivyknul a porozuměl... O všem věděla, jen o žádné nouzi o chléb, té tehdy nebylo při vší skrovnosti...

Prostřela režný ubrousek, mísu plnou naložené hověziny v divoké omáčce, k tomu talíř s knedlíky. Dal se do jídla. Polévka byla výborná, maso mu jaksi nejelo, zdálo se mu, že páchne, knedlík byl tvrdý jako žulová skála... Jakáž pomoc! Kde tu vzíti čerstvého masa? Nevídáno, přivykne; má mladý žaludek...

Klostermann, Karel: Ze světa lesních samot (1894)

Župan, Franta: Pepánek nezdara (1917)

6. U Kronerů v čase hladu K Brunovcům se váže jeden z mých nejsilnějších zážitků. Ještě dnes mi naskočí husí kůže, když si na to vzpomenu. Tam jsem se vrátil, když jsem přišel z německého totálního nasazení. Byl máj, konec války a konec strašlivého utrpení. A já jsem se vracel ke svým, do Brunovců.

Ten pocit se nedá popsat. A to přivítání s matkou, která pro mě v životě tolik znamenala! Stáli jsme na dvoře a pro slzy jsme skoro neviděli. Pod nohama se mi pletlo pět malých slepiček, zobaly zrnka ječmene, která vypadla z mých děravých šatů. Z rozbombardovaného Německa jsem cestoval, jak se dalo, poslední úsek jsem se vezl ve vagoně, ve kterém se někdy převáželo obilí. Několik zrnek jsem si pro každý případ nasypal do kapsy. Z dětství vím, že pár obilných zrnek stačí, aby člověk nezahynul hladem. Teď se jimi sytily slepice. Odehnal jsem je, posbíral jsem, co nestačily vyzobat, zrníčka jsem ofoukal a vložil je mamince do dlaně. Rozplakala se ještě víc a já s ní. Prý si je nechá na setí...

Leikert, Josef: Osud tak chtěl.

Rozhovor s Jozefem Kronerem (2000) Ukázky z knih vybrala ALENA HRDLIČKOVÁ, Šmidingerova knihovna Strakonice.

Všechno jeje JEDlé JEDlé 21

ALENA HRDLIČKOVÁ, hrdlickova@knih-st.cz

Hanka Synková je totiž kamarádka mojí spolužačky ze studií. Znám ji osobně a můžu se zaručit, že její knížka není šitá horkou jehlou – Hanka má totiž tak zodpovědnou povahu, že neověřené informace by nikdy nešířila. Ani v dobách, kdy byla známou redaktorkou rozhlasového Kolotoče, ani teď, kdy pracuje jako poradkyně zdravého životního stylu. Jakmile jsem její knížku přečetla, hned jsem ji poprosila o besedu pro strakonickou veřejnost.

Na svoji pracovitost Hanka před několika lety málem doplatila.

Zanedbávala doléčení běžných nachlazení, krátila dobu odpočinku a výsledkem byl stav, kdy spolu s lékaři marně hledala pomoc při únavovém syndromu. Až po dvou letech se vyléčila, přičemž nedovedla říci, co jí vlastně pomohlo. Vyzkoušela toho totiž víc – všechno, o čem se stačila dozvědět. Pokračovala tedy ve čtení odborné literatury, navštěvování přednášek i ve sdílení zkušeností se spoustou přátel a známých. Vystudovala i Institut životního stylu. A jak to tak bývá, je sama sobě i pokusným králíčkem – viz www.atelierzdraviakrasy.webnode.cz.

Foto Jan Juráš

Při besedě, která se uskutečnila 11.10. ve společenském sále Šmidingerovy knihovny, se mluvilo o zdravé stravě, bylinkách, cvičení, masážích, doplňování energie moxou, léčení pomocí zeleného ječmene a chlorelly, atd. A také o zdravých vztazích mezi lidmi, které jsou ještě důležitější. Ani naši besedu by bez nich nešlo uskutečnit – Hanka by si ve svém nabitém programu neudělala čas přijet až z Kamýka nad Vltavou, dobrovolníci by si nedali práci s přípravou ochutnávek, obecenstvo by se nedostavilo...

O výsledku akce vypověděl velký potlesk a chvála.

Jihočeský občasník o životním prostředí

Pomáhat početné skupině dětí, rodičů i seniorů v knihovně při výběru literatury je radost, ale i velký závazek. S duševní potravou je to jako s jídlem – měla by být jak chutná, tak i výživná a zdravá. Proto mě tak zaujal vtipný název knížky Všechno je JEDlé. Vzápětí jsem se zaradovala i nad jménem autorky.

TÉMA

Lesk a bída lesk a bídatrhů trhů farmářských JAN JURÁŠ, jan.juras@knih-st.cz Za rok 2011 přibylo v ČR více než 50 nových farmářských trhů.

Pokud vezmeme v potaz, že o rok dříve jich byla necelá třicítka, mohli bychom si gratulovat. Která jiná oblast lidského podnikání se může prsit takovým nárůstem? Má to ale několik podstatných háčků, nad kterými bych se rád zamyslel z pozice nadšence a zroditele jednoho z oněch 50 trhů.

Na začátek snad trocha teorie o tom, co to farmářské trhy jsou, nebo spíše čím by být měly a v mnoha případech nejsou. Téměř ve všech provozních řádech jednotlivých trhů, volně dostupných na internetu, si můžeme přečíst, že: „předmětem prodeje na farmářských trzích je výhradně zboží, které tématicky odpovídá charakteru farmářských trhů, vychází ze zemědělské a venkovské tradice a jedná se o potraviny a jiné zemědělské produkty, u nichž je podmínkou regionální původ“.

Pojmy jako prvovýroba nebo malovýroba jsou v některých případech dosti ošemetné, avšak klíčové. U rostlinných komodit, případně řemeslných výrobků, máme jasno, do křížku se dostáváme u produktů živočišného původu, kde je ve hře ještě další zpracování prvotní suroviny.

Objevování Ameriky Sečteno podtrženo – farmářské trhy by neměly být ničím jiným než místem, kde si bude moci zákazník koupit produkty nebo výrobky regionálních zemědělců, producentů a řemeslníků. Nic nového pod sluncem, říkáte si. To tady přece vždy bylo. Ano. Většina z toho však zanikla v lomozu nákupních vozíků a cinkotu ušetřených desetikorun, čemuž notně napomohl konkurenční boj nejen jednotlivých obchodních řetězců, ale i boj na poli evropském (v některých zvrácených

Jihočeský občasník o životním prostředí

22

Chlumanský trh, foto Jiří Šejna

Borovanský trh, foto Jana Sequensová

případech i zámořském) a nešťastně zvolený systém zemědělských dotací. Výsledkem tohoto koktejlu byla možnost cestovat při návštěvě oddělení Ovoce a zelenina prstem po mapě po takových exotických místech jako je Čína, Nový Zéland nebo Izrael. V současné době se do ČR dováží přibližně 60% těchto potravin ze zahraničí, u živočišných produktů je situace obdobná. Farmářské trhy se v tomto případě nabízejí jako jedna z možností, jak tento nepříznivý stav alespoň částečně zvrátit.

Kontrola je základ Aby se daly trhy skutečně nazvat farmářské, mají pořadatelé v rukou několik způsobů, kterými je možno původ zboží zkontrolovat. Nejjednodušším z nich je určitě osobní nebo zprostředkovaný kontakt s farmářem. Pokud známe subjekt, jeho výrobní postupy a základní dokumentaci, není důvod pochybovat. Stejná situace je u řemeslných výrobců. Živočišné produkty je možné kontrolovat na základě veterinárního registračního čísla, přiděleného každému výrobci, v případě zprostředkovaného prodeje souhlasu výrobce. Prvovýrobci rostlinných komodit jsou kontrolovatelní na základě registrace zemědělského podnikatele, která má spolu s regionálním kontaktem velkou vypovídací schopnost. Na pozoru bychom se měli mít před prodejci přijíždějícími na trhy z větší dálky a s širokým spektrem komodit.

Pokud jsou na trhy připuštěni i prodejci vlastních přebytků ze dvora, kteří zmíněné dokumenty nevlastní a jsou v podstatě limitováni jenom celkovým objemem prodaného zboží, musíme využít selského rozumu a intuice a na základě sezónnosti, škály, množství a vzhledu produktů odhadneme, zda se nejedná o podvrh. Velmi důležitý je i přístup samotných nakupujících, zajímajících se o způsob pěstování nebo výroby. Někdy utrousí podstatné informace i samotní farmáři, kterým na trzích vzniká v mnohých případech i nechtěná konkurence. Ta od nepoctivců bolí dvakrát tolik.

Za zcela marný krok ministerstva zemědělství považuji vytvoření etického kodexu farmářských trhů, který má deklarovat všechny výše uvedené hodnoty, bohužel je pouze na dobrovolné bázi, tudíž žádné podstatné řešení nenabízí. Pokud by byl chápán jako souhrn zásad, bez kterých by účast na trhu nebyla možná, dalo by se o nějakém významu hovořit.

To, co může úroveň farmářských trhů skutečně v jádru ohrozit, je případ, kdy jsou organizovány v zájmu zisku z pronájmu velkého množství míst k prodeji nebo stánků. Cena se liší město od města, dle mého názoru by měla být víceméně symbolická, aby zároveň neodrazovala běžné farmáře. Nebudu nikomu sahat do jeho podnikatelského svědomí, ale vím, že ve větších městech (včetně toho největšího), je situace diametrálně odlišná a o přívlastku farmářský by

TÉMA se nechalo v mnoha případech úspěšně pochybovat. Nápovědou může být zmiňovaná cena za pronájem, komerční či nekomerční charakter prostranství, vztah pořadatele nebo provozujícího subjektu k místu, kde se trh koná, potřeba rychlého čerpání peněz z grantové výzvy atd.

O zelenině, o zelenině vaření a inspiraci BARBORA ŠÍMOVÁ, pomocprirode@seznam.cz

Farmář nad zlato Před uspořádáním prvních farmářských trhů v mém městě jsem mailem či po telefonu oslovil něco okolo dvou set farmářů a řemeslných výrobců, převážně z jižních Čech. Svůj stánek jich však zaplnilo pouze 17. Pro své rozčarování jsem samozřejmě začal hledat důvody, některé jsou zjevné, některé už méně. Pokud se znovu zamyslíme nad statistikou, uvedenou v úvodu článku, je jasné, že takový obrovský nárůst objemu prodeje se musí někde projevit. Zcela určitě vzrostl na trzích podíl nefarmářského zboží, stejně jako nemůžeme pochybovat o tom, že schopnost producentů reagovat na zvýšenou poptávku se s každým novým trhem rapidně snižuje.

Protože je český farmář druhem dozajista „zvláštním“, můžeme jenom spekulovat, zda má tento stav pouze racionální důvody. Věčná škoda těch farmářů, kteří nechtějí nabourávat svůj status quo, pustit se do neprobádaných vod a nasytit dychtivé zákazníky. Každá nová řádka brambor nebo každá bedýnka českých rajčat má přece smysl. V zemědělských komoditách je v tomto ohledu na tom nejhůře maso, následováno ostatními živočišnými produkty. Tyto potraviny, navíc mnohdy z chovů šetrnějších, extenzivních nebo ekologických, musí být tak nahrazovány uzeninou, sice české provenience, avšak s téměř žádnou přidanou hodnotou. Paradoxně se u těchto stánků budou tvořit vždy ty nejdelší fronty.

Co dál?

Ať už jsou farmářské trhy sebevětší módou či boomem, představují díky své oblíbenosti určitý fenomén, který nezůstává bez odezvy. Část uvědomělejších spotřebitelů zcela jistě donutí podívat se při příští návštěvě obchodu s potravinami na zemi původu ovoce či zeleniny. Část farmářů možná přinutí před spaním přemýšlet o rozšíření stáda.

V supermarketech budeme potkávat stále více českých vlaječek, zabodnutých u těch surovin, které se v našich zemích odjakživa pěstovaly, akorát nad nimi český zákazník v minulosti zlomil hůl.

Jak budou farmářské trhy vypadat v budoucnu, závisí nejvíce na nás pořadatelích, avšak také na férovosti prodejců a zdravé drzosti zákazníků, kteří poskytují nepostradatelnou zpětnou vazbu. Nechť nám všem přinášejí radost a dobrý pocit.

Inzerce

Zelenina jako malovaná Bedýnku tvoří vždy základní druhy zeleniny (např. brambory, cibule, mrkev), a dále sezónní druhy kořenové a listové zeleniny, bylinky, případně ovoce.

Velikost a cena: malá bedýnka (cca 2-5 kg zeleniny) 150,- Kč střední bedýnka (4-10 kg zeleniny) 300,- Kč velká bedýnka (7-15 kg zeleniny) 450,- Kč Přesnou váhu nemůžeme zaručit, jiná je na jaře s listovou zeleninou a jiná na podzim, když obsahuje dýně, giganty, řepu a podobné plodiny.

ukázka letní zeleninové bedýnky v hodnotě 300,- Kč Další informace a objednávky:

Barbora Šímová, tel.: 604 626 894, e-mail: simova.barus@gmail.com

Autorka je koordinátorkou občanského sdružení Stanice „Pomoc přírodě“ a v Týně nad Vltavou a okolí provozuje bedýnkový prodej zeleniny.

23 Jihočeský občasník o životním prostředí

Autor pracuje v ekoporadně Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích.

Když jsem byla malá, rodiče pracovali na dvou zahradách, doma jsme stále chroupali nějaké kedlubny, hrášky, fazolky a saláty. Jako studentka jsem zahrádkaření považovala za něco pro mě vzdáleného asi tak, jak může být vzdálené studentce umění fungování traktoru.

Později jsem se ale vdala a začala vařit pro svou rodinu. A začala nakupovat zeleninu v supermarketech. A začala studovat zdravou výživu...

Jednou, když jsem takhle v krámě přehrabovala naplesnivělé cibule, jsem se opravdu rozzlobila a rozhodla se začít s pěstováním. Ukázalo se to být dosti pracným. Ono se to musí pořád plet! Zalévat! A okopávat, ani sklidit to není úplně bez práce! Ale ten pocit, když vytahujete ze země nádherné kořeny mrkve, řepy, trháte voňavé natě a sbíráte lusky! Když si říkáte, tak z čeho dnes budu vařit? A rozhlížíte se kolem a přímo na záhonu si vyberete to, co vzápětí v kuchyni přetvoříte v lahodný voňavý pokrm. To je mou motivací k pěstování zeleniny – nádhera barev, vůní a chutí a široké možnosti použití. Zelenina je pro mě v kuchyni základem.

Nejpestřejší je zahrada i kuchyně zajisté v létě, kdy je dokonce nadbytek. Kdo si zvykne na sezónní přístup, ví, že v létě musí myslet na zimu. A tak suší, mrazí, zavařuje, aby si letní pestrost mohl dovolit i v zimě. Přesto je třeba vždy vycházet z aktuálně dostupné zeleniny.

Například pozdní podzim – základ tvoří kořenová a košťálová zelenina, cibule, brambory a dýně. Když máte k dispozici stále stejné druhy zeleniny, vyžaduje to jako nezbytné koření přidat vždy špetku fantazie. Přesně takovou, abyste ze stejných surovin uvařili pokaždé něco jiného, aby to pokaždé jinak, ale stejně výborně chutnalo.

Velkou pomocí jsou zelené byliny a natě. A pak schopnost improvizace. Při kontaktu s odběrateli zeleniny jsem zjistila, že není úplnou samozřejmostí. Většina z nás vychází z toho, co se naučila v mládí. Ženy vaří tak, jak to poznaly u svých maminek a babiček. Základem chuťových inovací je opustit alespoň z části tuto bezpečnou cestu tradice a vydat se na neznámé chodníčky nových kombinací. Přitom nemusí jít o nic složitého. Stačí jen obyčejná zelenina na pánvi – lze ji dělat na sta způsobů, podle toho, co máte zrovna v ledničce, v mrazáku, na zahrádce, v bedýnce.

Zjišťuji také, že lidé mají vůči některé zelenině předsudky. Prostě ji nechtějí přijmout, zkusit. Možná kdysi jim ji někdo předložil v nechutné podobě nebo v nechutné situaci. Dnešek je však novou šancí, jak přijít zelenině na chuť. Například špenát. Kdo z nás ví, jak vlastně vypadá či chutná syrový? Nebo červená řepa. Každý ji zná zavařenou v ostrém kořeněném a kyselém nálevu. Jenže řepa si zaslouží mnohem víc – a my také. Lze ji jíst syrovou, vařenou, pečenou, kvašenou či naloženou, pestrost použití zvyšují nejrůznější kombinace s jinými druhy zeleniny.

Každý, kdo se zkusil odpoutat od smetanových omáček s masem a bramborami, vám potvrdí, že při vaření vám za chvíli začne radit vaše vlastní tělo. Ono totiž velmi dobře ví, že salát ze syrových rajčat, okurek a paprik je pro ně dobrý hlavně v létě. Jakmile zazebou ojíněná rána, vaše tělo zatouží po zapečených bramborách s česnekem a po pohance s mrkví, dýňovou polévku si objedná každý týden aspoň jednou. Stejným způsobem se můžete nechat vést i při používání zeleniny v kuchyni. Zkoušet, ochutnávat, zažívat a užívat si!

Někdy se mi stane, že usednu k talíři, ochutnám a s údivem si říkám: Teda! To je tak skvělé! Protože je to přece vždycky poprvé, žádný pokrm není dvakrát totožný. A když pak ještě uslyším tu větu: „Maminko, ta polívčička byla výborná!“ situace dosahuje dokonalosti.

Vychovávat si zeleninové strávníky, to je součástí kuchyňské praxe.

Proto nezoufejte, když na talířcích zůstane dušená brokolice a kapusta a místo dezertu naservírujte čerstvou mrkvičku s medem.

TÉMA

Geneticky modifikované modifikované plodiny plodiny – hrozba, nebo příležitost?

FRANTIŠEK SEHNAL, sehnal@bc.cas.cz Pro některé lidi je pojem geneticky modifikované (GM) organismy strašákem. Ve skutečnosti lidstvo modifikuje genom (soubor genů určujících dědičné vlastnosti) užitkových organismů několik tisíc let – nejprve výběrem a náhodným či záměrným křížením a v moderní době pomocí chemikálií a ozařování. Vzniklá genetická změna se vnějšně projeví (vybírají se jedinci s žádoucími užitkovými vlastnostmi), ale její podstata není známá.

Jihočeský občasník o životním prostředí

24

Nikoho také obvykle nezajímá, zda může změněná rostlina ohrozit životní prostředí a zda nemá vedlejší nevhodné vlastnosti (např. alergenicita v důsledku zvýšení obsahu lepku v obilovinách byla po staletí „utajena“). Rozvoj molekulární genetiky umožňuje využít ve šlechtění plodin zcela nové technologie, z nichž se nyní nejvíce uplatňuje transgenéza, tj. vnášení genů z jiných organismů. V roce 1996 byla v USA uvedena na trh GM kukuřice, která krom svých vlastních 32 000 genů obsahovala ještě jeden navíc: gen pro bílkovinu nazvanou Cry1Ab. Tento gen byl získán z běžné půdní bakterie Bacillus thuringiensis, proto se plodiny s Cry geny nazývají Bt plodiny.

Bt kukuřice obsahující gen Cry1Ab je odolná vůči obávanému škůdci, zavíječi kukuřičnému (Ostrinia nubilalis). Je řada typů Cry proteinů a každý z nich působí toxicky na určitou skupinu hmyzu (např. na některé housenky), případně háďátek. Pro ostatní organismy je zcela neškodný – postřiky spór B. thuringiensis se již mnoho desetiletí používají proti řadě zemědělských a lesnických škůdců a také proti larvám komárů (to je asi nejčastější použití v ČR). Oproti postřikům je produkce příslušného Cry proteinu přímo v plodině mnohem levnější, je vysoce cílená a protein není zničen prudkým sluncem nebo smyt silným deštěm, jako se to stává v případě spór. Dnes existuje řada GM plodin, které jsou díky obsahu Cry proteinů odolné vůči nejvýznamnějším škůdcům.

Nepřáteli plodin jsou krom chorob a škůdců také plevele, proti kterým používá moderní zemědělství chemické herbicidy. Z hlediska ochrany životního prostředí je nejvýhodnější glyfosát (prodávaný jako Roundup), který hubí všechny plevele, ale velmi rychle se po postřiku v půdě rozkládá. Jeho krátkodobé toxické působení je důsledkem inhibice enzymu EPSPS, který je pro rostliny životně důležitý (u živočichů není).

Protože glyfosát hubí i plodiny, musí se použít před vysetím. Po vzejití plodiny je však obvykle nutno aplikovat ještě další herbicid, který plodina snáší. Tím se zvyšují náklady i zatížení životního prostředí.

To bylo stimulem pro přípravu GM plodin, které díky genu z půdní bakterie Agrobacterium obsahují EPSPS necitlivý na glyfosát. U těchto plodin je možné použít Roundup kdykoliv.

Téměř všechny GM plodiny, které se dnes komerčně pěstují, jsou buď „Bt“, nebo „HT“ (herbicide tolerant), případně kombinují obě vlastnosti.

Pěstují se na desetině světové zemědělské půdy, z toho sója na 69,2 mil. ha, kukuřice na 41,7 mil. ha, bavlník na 16,1 mil. ha a řepka canola na jedlý olej na 6,4 mil. ha. Protože je pěstování GM plodin ekonomicky výhodné (úspory za insekticidy a herbicidy a jejich aplikaci), snižuje kontaminaci prostředí chemikáliemi a důsledným potíráním hmyzích škůdců také snižuje riziko houbových nákaz a tím kontaminace produktů mykotoxiny. Meziročně se plocha GM plodin celosvětově zvyšuje až o 10 %, pouze v Evropě dochází paradoxně ke stagnaci až k poklesu pěstování GM plodin. Dosud byly pro komerční pěstování v EU

Povinné označení pokusných pozemků s GM plodinami, foto archiv autor

schváleny jen dvě GM plodiny: Bt kukuřice odolná vůči zavíječi kukuřičnému v roce 1998 a škrobárenské brambory Amflora se zablokovanou syntézou amylózy, která je pro průmyslové zpracování méně vhodná než amylopektin, v roce 2010. V ČR se Bt kukuřice pěstuje asi na 5 tis. ha a Amflora na několika málo stech ha.

Většina států EU odmítá všechny GM plodiny. Hlavním důvodem je nedostatečné vzdělání v biologických oborech, prakticky žádný ekonomický tlak (velké subvence) a zčásti i oprávněná snaha o ochranu životního prostředí. EU vychází v případě GM plodin ze zásady předběžné opatrnosti a vyžaduje krom hodnocení vlivu na životní prostředí při zavádění určité GM plodiny také sledování jejího možného vlivu během komerčního pěstování. Samo o sobě je to bohulibé, ale velmi drahé a zcela se vymyká posuzování jiných agrotechnologií. Obávám se, že nikdo nevyhodnotil environmentální důsledky používání současné těžké zemědělské techniky, omezené rotace a divergence plodin nebo drastického snížení organické hmoty (chlévská mrva, pokud vůbec je, často končí v bioplynových stanicích), vůbec už nemluvě o tom, co asi na našich polích způsobily a způsobují používané chemikálie. Nicméně v případě GM plodin se musejí provádět časově i finančně náročné polní pokusy. Tým Biologického centra AV ČR, v.v.i., se jim věnuje od roku 2002, poslední pokus ukončil v říjnu 2011.

Na velkých plochách srovnával, jak dva různé typy GM kukuřice ve srovnání s geneticky podobnými odrůdami bez transgenu ovlivní výskyt asi 200 druhů bezobratlých živočichů. Zjistily se obrovské meziroční rozdíly a velká závislost na stanovišti, avšak žádný rozdíl mezi GM a ne-GM kukuřicí. Výsledky těchto a podobných studií jednoznačně prokazují, že obavy z možného poškození životního prostředí jsou neoprávněné.

Podpora: infrastruktura pro sledování vlivu GM plodin na životní prostředí byla vybudována s podporou Evropského společenství prostřednictvím projektu MOBITAG (7RP/2007-2013, GA 229518).

Poznámka: Prof. RNDr. František Sehnal, Csc., je český vědec, jeden z nejvýznamnějších českých entomologů. Byl prorektorem JčU (1992-1995), ředitelem Biologického centra AVČR, je členem Council for International Congresses of Entomology a od ledna 2008 čestný člen The Entomological Society of America, což je jedna z největších poct, jakých se může neamerickému entomologovi dostat. Podporuje pěstování vhodných geneticky upravených rostlin, jako je například Bt-kukuřice, neboť je považuje za ekologicky šetrnější než klasické postřiky.

POLEMICKÁ POZNÁMKA K TÉMATU: JIŘÍ GUTH NA STR. 28

TÉMA

Domácí vzdělávání vzdělávání kuchyně a světová kuchyně IVOŠ STEHLÍK, ivos.stehlik@tiscali.cz Je to už nějaký pátek, co jsme vzdělávali doma naše dvě dcery, ale pořád mám ty časy v čerstvé paměti. Jedním z netušených plodů naší domácí výuky bylo i rozšíření gastronomických obzorů.

V době, kdy se moje žena s dětmi prodírala pláněmi, horami, vodami a obyvatelstvem jednotlivých světadílů, na závěr každého probraného bloku učiva jsme společně připravili tematický večer věnovaný danému světadílu. Jeho vrcholem byla vždy večeře o několika chodech. Menu bylo složené ryze z tradičního jídla dotyčného světadílu. Je pravda, že jako dvorní zásobovač jsem měl nelehkou úlohu. Realizační tým, moje žena a dcery, mne vybavil dlouhým seznamem exotických přísad, které jsem sháněl při cestách s knihami po celé republice. Dlužno říci, že ne vždy úspěšně, pak musel realizační tým improvizovat. Což byla pro naše dcery také cenná zkušenost.

Každý tematický večer měl fantastický úspěch. Nejvíc se asi do naší paměti zapsal jihoamerický večer. Argentinská fazolová polévka, po které nás pálilo všechno, měla fantastický úspěch a od té doby je trvale zařazena do zlatého fondu našich občas využívaných receptů. Jana, která u nás bydlí, si se svým partnerem Láďou nacvičili rumbu, kterou okouzlili naše děti, že se od té doby věnují intenzivně tanci a dodnes je to nepřešlo. Vzpomínám-li na další kulinářské poklady, všechny chuťové pohárky omámil jablkový dort z Britské Kolumbie, výrazná byla šunka s medem z Kalifornie, řecká baklava, brazilský kávový koláč, africký tvarohový dort, indická polévka Mullgawny, rakouský královský dort, kiwi krém.

V přípravě večerů se jasně odrážel duch domácího vzdělávání.

Domácí vzdělávání, to je hlavně rodinná pospolitost. Vše jsme připravovali spolu a každý podle svých schopností a možností

Alexandra TILPOVÁ, superalexis@centrum.cz Sakra, zase jsem nestihla oběd... Hele, rychlé občerstvení, tak honem... Smažený sýr v housce prosím, s majolkou, ano. A jednu cocacolu. Pozdě odpoledne se z práce přiřítím domů a lednice zeje prázdnotou.. ještě rychle nakoupit. Ty jo, mám nějak hlad, tak tady jednu čokoládovou tyčinku na cestu. Co bych těm mým jedlíkům uvařila na večeři? Něco rychlého, jsem už dnes opravdu unavená. To jídlo mě prostě stresuje!

Poznáváte se v tom? Z mé praxe je tohle běžný příklad dnešního člověka. Jídlo už pro něj není potěšením, není něčím, co dělá rád a v klidu, ale úplným opakem. Stresujícím faktorem celého dne, ne-li celého života. Na jídlo myslíte v okamžiku, kdy máte už neuvěřitelný hlad, nebo ve chvíli, kdy si jídlo vyčítáte. Nevíte, co vařit, jak vařit... nebaví vás něco vymýšlet a pak zkonzumujete to, co je nejblíže. Přitom jídlo může být zdrojem pohody, gurmánským zážitkem, má se u něj setkat celá rodina.

Nabízí se otázka, proč tomu tak je. Strava byla odsunuta na druhou kolej, v podstatě se jídlo stalo zabijákem času. Trvá hodinu, než se připraví, a během pěti minut je snědeno, je po něm nepořádek.

Spousta lidí, kteří chodí do výživové poradny, by bylo nejraději, kdybych jim nejen sestavila jídelníček, ale nejlépe všechna ta jídla na

přispěl trochou do mlýna. Jitka s holkama vše vymyslely, připravily tabuli a hlavně vše s láskou uvařily a upekly. Já, jak už jsem se zmínil, jsem byl vrchní zásobovač a jedlík. Tehdy jsem jedl ještě za tři. Dneska jím s bídou za jednoho a půl a možná, že ke konci života se spokojím s těmi třemi zrnky rýže. To pak bude dobrota.

Autor je nakladatel a vydavatel, žije na statku ve Volarech, kde chová koně a věnuje se také starým řemeslům – www.knihystehlik.eu.

celý den i uvařila a oni by si je vždy jen vyzvedli. Nemají totiž čas a energii...

Jenže: Měli bychom vědět, co vaříme, uvědomit si vůni, ochutnávat, vylepšovat a vědět, proč to vaříme. Chystat si různé varianty svačin a večeří, obědů, plánovat vše se svými blízkými, experimentovat. Občas se mi zdá, že čím větší nabídka potravin na našem trhu je, tím jsou lidé zmatenější. Přemýšlím, jestli je to opravdu nedostatkem času a zaneprázdněním, nebo je to pouze lenost a možná i nevědomost, kvůli které je pro nás jídlo noční můrou. Rozhodně se na všem podílí i média, všechny ty reklamy o energii na celé dopoledne, o řízku bez majolky, o krému na strie a tabletkách na hubnutí. Málokdo je dnes v pohodě a umí si vychutnat kvalitní a dobré jídlo.

Myslím, že by si měl každý sám vyhodnotit, jestli opravdu, když přijde z práce, nenajde chvilku na to, aby si s potěšením naplánoval a připravil jídlo na další den a zapojil do toho i ostatní členy rodiny. Vždyť vaření ze zeleniny, kvalitního masa i příloh je barevné a pestré. A dle mého názoru se dá dobře spojit s tím, že si rodina popovídá, semkne se a přitom ví, že dělá něco pro své zdraví.

Nejde o to, že jeden z nás je hubený a jiný tlustý, jde o naši spokojenost, a především o naše zdraví. Je spousta potravin, které vás dokáží zahřát i v nadcházejících nepříznivých dnech. Dodají energii a vy se můžete usmívat, i když venku zrovna fučí a sněží. Tohle všechno se dá kvalitním jídlem ovlivnit a věřte, že i nemoci jsou spouštěny především stresem. Nebude tedy lepší místo toho smažáku v housce, snědeného v letu a zimě, si třeba sednout k dobrému čaji a sníst si k němu doma předem připravený celozrnný chléb obložený kvalitní šunkou, tvrdým sýrem a krásně nazdobený zeleninou?

Autorka pracuje jako výživová poradkyně.

25 Jihočeský občasník o životním prostředí

Jídlo jako stres? jako stres?

Foto Václav Bartuška

ESEJ

Veganství radikalismus, nebo řešení – radikalismus, nebo řešení?

JAN JURÁŠ, jan.juras@knih-st.cz Snad nadobro pryč jsou doby, kdy při vyslovení pojmů vegetarián nebo vegan téměř každému naskočil v duchu obrázek nazelenalého, podvyživeného a rachitického individua, vznášejícího se na obláčku meditace a konzumujícího naklíčené cosi, nevalné chuti i vůně.

Společnost se za několik posledních desítek let v tomto ohledu posunula skutečně o krok dále. Ať už se jedná o určité přijetí těchto stravovacích alternativ za plnohodnotné nebo nabídku nejrůznějších podniků. Na druhou stranu společnost přivedla i ke smutné dokonalosti to, díky čemu se drtivá většina vegetariánů a veganů na tuto cestu vydává.

Veganství je druh stravování a životní styl založený na odmítání konzumace živočišných produktů (maso, mléčné výrobky, vejce, med), zřeknutí se výrobků z kůže či kožešin, odmítání podpory zábavy, založené na vykořisťování zvířat (cirkusy, dostihy...), a v neposlední řadě bojkot produktů testovaných na zvířatech. Jelikož obsáhlost tohoto tématu výrazně přesahuje rozsah článku, pokusím se alespoň v několika bodech nastínit hlavní důvody k minimalizace živočišných produktů v naší stravě.

Kapka soucitu v moři lhostejnosti

Jihočeský občasník o životním prostředí

26

I když je při nejrůznějších debatách nad kusem pečeně na etické aspekty dnešního způsobu chovu zvířat naráženo až jako na jedno z posledních témat, pro většinu veganů je právě tento důvod tím nejdůležitějším. Na světě je v současné době zabíjeno každoročně přibližně 70 miliard zvířat. Těžko představitelné číslo. Pro některé z nás je však ještě více zarážející způsob, jakým je se zvířaty nakládáno, než jejich bídné životy ukončí rána z milosti. Podivnou logikou jsme se dostali z pozice jednoho z živočišných druhů do pozice vládce nad vším živým. Proto nám už po staletí přijde zcela běžné, že jsme vybrali několik málo druhů a degradovali je na výrobní jednotky, u kterých posuzujeme pouze jatečnou výtěžnost, dojivost nebo počet vajec. Kdo nám dal právo nazývat část zvířecí říše domácími mazlíčky a jinou část hospodářskými zvířaty? Ne to, zda dokáží přemýšlet jako my nebo mluvit, ale to, zda dokáží cítit bolest a utrpení, by pro nás mělo být směrodatné. Rozhodování však probíhá z větší části u regálů supermarketů nad úhledně zabalenými kusy „produktů“...

Několik příkladů z běžné praxe: Potravinu „čerstvá vejce z klecového chovu“ získáváme umístěním nosnice většinou po dobu jednoho snáškového cyklu do bateriové klece, kde jí po celý život přísluší 550 cm2, tedy ještě o něco méně než formát tohoto časopisu. Zavřeného.

Brojlerová kuřata, zkušenými chovateli přezdívaná „nejrychleji rostoucí nádor na světě“, mají svá trápení za sebou již přibližně po 40 dnech.

Tedy pokud končetiny unesou zběsilý nárůst jejich přešlechtěných těl.

Selata, která mají z deprimujících podmínek velkochovů tendenci k agresi, jsou v prvních týdnech života bez utišení bolesti kastrována a jsou jim bez umrtvení uřezávány ocasy a zuby. Produktivní prasnice jsou z malého kotce před porodem přesouvány do ještě těsnější klece, který umožní selatům sát bez rizika zalehnutí, aby mohly být po několika týdnech „osvobozeny“ dalším umělým oplodněním. U krav je situace obdobná. Mléka není bez telete – a to je po několika hodinách krávě odebráno.

Tyto skutečnosti a praktiky dle mého názoru nepatří do 21. století, ať se je snažíme obhájit jakkoli.

hypertenze, diabetes, rakovina nebo osteoporóza. Mnoho úspěšných veganských sportovců bourá zažité mýty o kalorické nedostatečnosti této stravy nebo o nutnosti přijímat živočišné bílkoviny. Druhou stranou mince je samozřejmě fakt, že veganská dieta není zcela bez rizik a může se jí bez obav věnovat pouze člověk v této oblasti alespoň rámcově vzdělaný. Stěžejní živiny, resp. potraviny, ve kterých se vyskytují, nalezneme v každé publikaci, zabývající se tímto tématem.

Nikdy jsem nevěřil tomu, že tolik lidí staví nad vznešenější hodnoty něco tak nedůležitého jako je chuť. Ale nezbývá, než tento fakt přijmout a kontrovat téměř nekonečnou nabídkou rostlinných surovin, které jsou dnes běžně k dostání. Nahradit živočišné produkty srovnatelnou rostlinnou alternativou není už nejmenší problém.

Koupě se nám navíc odmění i zlepšením zdraví

Pomoc životnímu prostředí od jídelního stolu Ač se nám to možná nezdá, i největší environmentální problémy dneška souvisejí s intenzivní živočišnou produkcí. Zemědělství se stalo společně s dopravou největším znečišťovatelem a černou dírou v plýtvání prostředky. K získání jednoho kg masa je u některých zvířat zapotřebí až 16 kg krmiva, na jeho produkci se spotřebuje 3700 litrů vody. Živočišná výroba má celosvětově největší podíl na znečišťování zdrojů vody. Vezmeme-li v potaz emise metanu, změny ve využívání půdy a ostatní činnosti spojené s intenzivním zemědělstvím, stane se z něj odvětví nejvíce přispívající ke skleníkovému efektu (dokonce více než doprava). Poptávka po krmivu a pastvinách je též jednou z hlavních příčin ničení deštných pralesů. Pokud budeme vidět jistou souvislost mezi fakty, že přes 800 miliónů lidí na světě trpí podvýživou a zároveň se zhruba 80% světové produkce sóji a kukuřice a třetina produkce obilovin využívá ke krmení hospodářských zvířat, dostáváme se do poměrně zajímavé schizofrenie.

Tak, jako jsme se naučili třídit odpad, používat šetrnější čistící prostředky nebo více jezdit MHD, i způsob stravování je cestou, jak změnit něco k lepšímu – a to nejen ve vztahu k životnímu prostředí nebo našemu zdraví, ale především k naším bližním – zvířatům.

Autor pracuje v ekoporadně Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích.

Zdraví a chuť Zdravotní prospěšnost veganského stravování byla v roce 2003 potvrzena vydáním Stanoviska Americké dietetické asociace a Kanadských dietologů. Na základě přibližně 250 různých pramenů prohlásili tuto stravu, pokud je dobře rozvržena, za vhodnou pro všechna životní období. Včetně těhotenství, kojení, dětského věku i dospívání. Dobré rozvržení stravy je samozřejmě základ a dnes mu již může pomoci velké množství literatury, internet nebo osobní mnohaletá zkušenost.

Ze statistik je zřejmé, že přechod k rostlinné stravě výrazně napomáhá v prevenci civilizačních onemocnění, jako jsou srdečně-cévní choroby,

Foto archiv autora

ODJINUD

Príklad môjho života

príklad života

MILAN MARINČÁK, marincakmilan@seznam.cz

Hmmm, ako pojať príspevok do časopisu Krasec. Nikdy som nič podobné nerobil, snáď naposledy na škole. Som kuchár, vegánsky kuchár. Nakoniec som sa rozhodol použiť príklad môjho života, ako a aké jedlo ma sprevádzalo a sprevádza, a ako sa skrz zmenu prístupu k nemu zmenilo moje myslenie a cítenie...

Narodil som sa v malej dedinke na východnom Slovensku. Väčšinu detstva som strávil v dvojposchodovom bytovom dome, kde bývalo niekoľko rodín. Obklopený peknou prírodou, pred domom sme mali malú záhradku a v nej sme pestovali prevažne sezónnu zeleninu.

V lete a jeseni sme chodili na ryby, huby a lesné plody. Od babičky, ktorá žila v rovnakej dedine, sme mali zase domáce mlieko, tvaroch, čerstvý sýr, nakladanú kyslú kapustu, vajíčka.

Otec aj mamina boli vyučený kuchári, a tak jedlo bolo podľa klasických noriem výborne, z veľkej časti zo surovín, ktoré by sa dali nazvať domáce bio, ale hojne podporené bielou múkou, cukrom, tukom z konvenčných obchodov. A takto som si žil pomerne dlho. Zdravie mi neslúžilo, bol som obézny chalan, ktorý mal rád dobré jedlo a mal „prújem“ a boleli ho kolena a chrbát... Všetci zo súrodencov trpeli nejakým vážnejším neduhom. Bralo sa to ako normálny chod života.

Ilustrační foto

Zeleninový guláš s cizrnou – uvařit cizrnu, nakrájet cibuli, osmahnout na oleji, přidat nakrájené žampiony (větší množství), lehce je osmahnout, přidat na větší kusy nakrájenou zeleninu – mrkev, petržel, dýni hokaido, orestovat, přidat tymián, rozmarýn, chili papričku.

Vše, zalít vodou, vývarem z cizrny nebo červeným vínem. Část cizrny rozmixovat a tím guláš zahustit, část cizrny přimíchat celou. Lze zjemnit rostlinnou smetanou.

Grilovaná červená řepa – oloupanou řepu nakrájet na čtvrtky nebo osminky, promíchat v míse s olejem, sojovou omáčkou, anýzem, tymiánem, solí, dát do pekáčku, přikrýt alobalem nebo poklicí a při cca 200 stupních nechat zapéct asi 20 minut, pak sundat alobal nebo poklici, přepnout na gril a při teplotě 200 až 220 stupňů 10-15 min grilovat.

Jáhlový makovec – do vychladlých jáhel zamíchat mletý mák, švestky, mletý koriandr, dát do pekáčku, navrch nakrájet plátky másla, nechat zapéct.

27 Jihočeský občasník o životním prostředí

No prišla zmena veku a puberta, a ja som začal všetko spochybnovať.

Moj zdravotný stav sa vyhrotil, cítil som sa zle, a tak som začal uvažovať. Prial som si zmenu a narazil som na knihy o vegetariánstve, karme, utrpení zvierat... V nich sa písalo, že vegetariáni sú zdravší, že menej škodia planéte (pôda potrebná na chov hovädzieho dobytka by nakŕmila x-krát viac ľudí, ako mäso, ktoré sa takto ako potrava z tejto plochy vyprodukuje), že človek nie je uspôsobený, aby sa živil primárne mäsom (nemá zuby ani tráviacu sústavu tak navrhnutú), a tak ďalej. Zdalo sa to logické, jasné. Rozhodol som sa nejesť mäso. To bola rána pod pas pre mojich rodičov, otec robil v tom čase masiara. Súhlasili, ale prišli s tým, že si budem musieť variť sám. A takto ma nasmerovali na terajšie povolanie.

Po nejakom čase som videl, ze moje zdravie sa nejako nezlepšuje.

Vrchol všetkého bol, ked som to dotiahol k obličkovým kolikám. Bolo jasné, že cesta späť nie je riešenie, no cesta vegetariánstva do raja taktiež neviedla. Dnes už viem, že jedlo potrebuje istú kvalitu surovín a istý spôsob prípravy pre to, aby bolo prospešné, že to ma isté zakonitosti, ktoré som vtedy nepoznal.

No pomoc býva vždy po ruke. Náhodou, doma na polici, som narazil na knižku o makrobiotike, a tak som to začal skúšat. Niektoré potraviny boli pre mňa drahé, alebo nedostupné (riasy, tempehy, bio obilie...). A tak som začal hľadať alternatívu, ktorú som našiel k riasam v divokých bylinách. Dalšie silné plus môjho jedálnička bola kvalitná domáca zelenina, ktorú som si začal aj sám pestovať. Keďže od mala som mal s pestovaním skúsenosti, nebolo to pre mňa zložité, len teraz to nebola nútená práca nakázaná od rodičov. Inak som jedol konvenčné jahly, vločky, natural ryžu. Telo sa začalo čistiť a koliky odišli.

Dodnes si pamätám na dva úžasné okamžiky. Jeden, ked som sa z plných pľúc cez nos nadýchol – dovtedy som ho mával ucpaný. A druhý, ked som si spravil z koreňa lopúcha pokrm, ktorému sa vraví kinpira (mrkva, lopúch, osmažené na kvalitnom oleji, s trochou kvalitnej sójo-

vej omáčky). Po tomto jedle som sa cítil uvoľnene a energia začala pulzovať až do končekov prstov. Užasné! Alebo nezabudnem na pocit, ked som v kľude a mieri, poctivo žul celé zrno, domácu zeleninu a lušteninu a zrazu som cítil pokoj a mier. Kto nezažije, neuverí.

Po skončení strednej školy som odišiel na vysokú. Tu na takéto stravovanie neboli podmienky. Tak som sa vrátil k vegetariánstvu a snažil si kupovať čo najkvalitnejšie potraviny. Začal som chodiť občas do Góvindy, vegetariánskej reštaurácie „krišňákov“. No, necítil som sa fyzicky ani psychicky dobre a okrem toho som videl, že mladý chalani, ktorý boli pár rokov na tejto strave, majú zdravotné problémy, ako kŕčové žily, problémy so stolicou... Ich strava obsahovala veľa tuku, mlieka, cukru, bielej ryže, masla.

Ešte pár mesiacov na škole a ja som sa rozhodol zdravie a zmysel života hľadať inde a inak. Dalšia cesta bola Zaježová – komunita na strednom Slovensku, kde prišli ľudia z miest hľadať ľudskejší spôsob zivota.

Tu som staval slamené domčeky, dýchal čistý vzduch, jedol domácu zeleninu, obilie, kozý syr a domáci chlieb, pil pramenitú vodu a premýšľal. Lúčne údolí – farma na Morave, kde sa pestuje ekologická zelenina; komunita v Česku, kde som žil v maringotke, prebúdzal sa s ranným slnkom a chodil na huby a čučoriedky do lesa a vykopával korene pýru a pampelisky na čaje a polievky a z žihľavy, hluchavky a kozej nohy si varil špenát a cítil sa pevnejšie a zdravšie, ako kedykoľvek pred tým...

Teraz žijem v Prahe. Tato cesta vo mne však zanechala hlbokú stopu.

Niekedy pozerám okolo seba a pýtam sa, kam to smeruje... Obchody plné tovaru, ktoré ma dlhú trvanlivosť, instatné veci, zelenina zo skleníkov, pekne navoskovaná, za akčné ceny... Tony vody prevážane na obrovské vzdialenosti formou zeleniny v kamiónoch... V zdravých výživách slnečnicové semienka v bio kvalite z Číny... Až kam to môže dôjsť...?

Pre život, štastný život, potrebujeme zdravé telo a silu, si myslím. A tak hľadáme v lesoch, u mora, v horách, a intuitívne cítime, že v prírode tá Sila, ktora nás môže uzdraviť, je. A ona tam skutočne je, je v tak primárnej veci, ako je obilie (po obrovskom dlhom čase bolo schopné vyklíčiť zrnko nájdené v pyramíde), luštenina, „divá“ zelenina (v tej je sily a vitality najviac). Je to tak blizko, a predsa pre mnohých tak ďaleko!

Veľa ludom, niektorý sú moji dlholetý známy, pomohla zmena prístupu k jedlu vyliečiť sa z rakoviny, roztrúsenej sklerózy... a nájsť silu zmysluplne a hodnotne žiť. Možno je to aj Vaša cesta! Radostné dni.

ZAMYŠLENÍ

GLOSÁŘ JIŘÍ GUTH, jiri.guth@ecn.cz

Potrava a– aco dál... co dál...

VILÉM HRDLIČKA, posta@csop-strakonice.net Velmi často se setkávám s mísením názorů na téma vegetariánství a pojídání masa. Podívám-li se do svého nitra, ve výsledku v tom v určitém momentu nevidím příliš velkého rozdílu. Zvláště při současných vědeckých objevech v oblasti botaniky, ale i zoologie.

Jihočeský občasník o životním prostředí

28

GMO: nejde jen o bezobratlé K textu prof. Sehnala bych rád doplnil poznámku. Vzhledem k tématu tohoto čísla Krasce je samozřejmě nejdůležitější, že žádná genetická modifikace u schválených odrůd plodin určených k jídlu nezvýšila zdravotní rizika. Ovšem rizika spojená s genetickým inženýrstvím jsou mnohostranná a v některých směrech nemalá.

Především pěstování odrůd odolných k herbicidům vede přímo k vyššímu používání těchto chemikálií. I když některé jsou poměrně méně škodlivé než jiné (například glyfosfát čili Roundup díky svému rychlejšímu rozkladu), pořád to jsou jedy a účelem jejich užití je vyhubení všech vyšších rostlin na daném pozemku – s výjimkou plodiny modifikované k odolnosti.

Dále – možné dráhy a kaskády vlivů pěstování GMO musejí být důkladně a složitě zkoumány. Jistě lze uvítat potvrzení, že dva různé typy GM kukuřice ve srovnání s geneticky podobnými odrůdami bez transgenu neovlivnily výskyt asi 200 druhů bezobratlých živočichů. Jenomže výsledky této ani podobných studií neprokazují jednoznačně, že by všechny obavy z možného poškození životního prostředí v důsledku pěstování jakýchkoliv GM plodin byly neoprávněné. Ty výsledky (opakujeme: díky za každou dobrou zprávu) přece vždy platí jen pro určitý dílčí vliv pěstování určitých odrůd za určitých podmínek.

Konečně, podle některých environmentalistů zdaleka nejhorší vlivy pěstování GMO jsou ty ekonomické a společenské (zvýšení ekonomické závislosti zemědělců na průmyslu a finančním sektoru, posílení moci nadnárodních korporací, globalizace kapitálu, omezení biologické, ale i kulturní a technologické rozmanitosti apod.). Pro podrobnosti můžeme doporučit disertační práci Terezy Stöckelové „Biotechnologizace: Legitimita, materialita a možnosti odporu“, kterou v r.2009 vydal Sociologický ústav AV ČR.

Začnu od zvířat. Jednou jsem se dostal na ostrově Brač k porážce ovce, bylo to v pustině, nedaleko kláštera, uprostřed hor a ve zcela primitivních podmínkách. Viděl jsem porážku ovce od začátku do konce. Vše se odehrálo rychle, beze stresu. Za několik minut bylo zvíře zbouráno, naporcováno.

Jeho další osud jsem z časových důvodů nezkoumal. Ale zřejmě nebylo jediné, které tak skončilo. Soudě podle dalších ovcí a koz pod stromy.

Srovnám-li to, co jsem viděl a zažil na našich „humánních“ jatkách, byť před drahnými léty, jsou zde odlišnosti. Myslím, že tou základní je přístup k usmrcení zvířete, jeho vystavení stresu a způsob, jakým zvíře prožije svůj život před smrtí. Tady nechám úsudek na každém čtenáři, který bude mít chuť tento článek číst.

A co rostliny? Při zániku – smrti – nekřičí. Alespoň to neslyšíme. A co technika, kterou rostliny obděláváme? Jak veliké jsou plochy, které jsme obsadili monokulturami? Kolik padne při sklizni pod žacími a sklízecími stroji zvířat?

Kolik stanovišť živočichů bylo zničeno, abychom získali nová pole nebo louky? A jak je to s dopravou různých rostlinných potravin? Kolik se spotřebovalo energie?

Předchozí řádky zní pomalu jako znevažování rostlinné stravy. Ale není to tak míněno. Jednak je k přírodě šetrnější konzumovat ji přímo, a ne ke krmení zvířat na maso, jednak si myslím, že vše je otázka vzájemné tolerance názorů, smíření. Sám se snažím žít jako vegetarián, jehož jídlo je založeno na jednodušší a prostší stravě vyrobené pokud možno z domácích surovin a jen v nezbytném množství. Pokud se však vyskytnu ve společnosti přátel, kde hostitel nabízí jídlo s masem a uvedl bych jej do rozpaků, je pro mě důležitější akt porozumění, než pocit toho, že jej zklamu nebo že jídlo skončí v koši. Nastane-li vhodná příležitost, svůj postoj řeknu. Zatím jsem v tomto směru nezaznamenal nějakou nepříjemnost nebo napětí. Spíše toleranci a zájem.

Hlavně jsem tyto řádky napsal proto, že cesta myslím nevede prosazováním jednoho směru potravy. Spíše zamyšlením nad tím, jaké je naše místo v potravním řetězci. Jak se vlastně chováme. Jestli neholdujeme obžerství v zaslepení a zmanipulování. Ti, kteří zemřou pro nás, abychom žili, by měli zemřít důstojně. Jak rostliny, tak živočichové. A přibližně v takovém množství, abychom klidně žili a oni aby zbytečně netrpěli. Znamená to odpoutat se od nadvýroby, supermarketů a bezduchého pojíždění s nákupními vozíky, kdy pro cíl potravy nevidíme a přehlížíme své přátele, sousedy a často sami sebe.

Jak z toho? Třeba nově se probouzejícími farmářskými trhy, nepřekupními tržišti nebo drobnými podnikateli, kteří dokážou odhadnout potřebu podle počtu zákazníků. Kolik mají objednat potravního zboží.

Poznámka pod čarou: A co takhle krajina, horniny a kopce? Pozorovali jste někdy stavební stroje, jak požírají kameny, které ležely v krajině našich předků, proto abychom cestovali v krajině? Četli jste někdy o tom, kolik zmizí orné půdy v naší republice denně? Kolik z nás zaznamenalo nějakou novodobou pověst vztahující se k místu v krajině? Tu, která přežije generace?

Určitě jsem se nedotkl všeho, co se pod slovem potrava skrývá, nepopsal základní problémy potravních řetězců, nezmínil se o hladovějících národech, ale chtěl jsem nechat prostor pro příležitostného čtenáře. Čtenáře hloubavce...

Pro jeho úsudek, mysl, a možná změnu postoje v potravním kolotoči. Že téma potrava je běh na dlouhé trati, není třeba dál rozvádět. Ale pokud si chceme zachovat nějakou důstojnost, jasnou nekonzumní mysl, možná není jiné cesty. Jinak je totiž možné, že budeme bytostmi pouze s rodem „člověk“ – bez druhového označení „rozumný“.

V blogosféře, resp. ve virtualitě (opak reality), kolují spousty kritik na mdlou chuť dováženého česneku ve srovnání s naším, slovanským. Kdoví, jestli je nepíšou nebo nepodněcují pěstitelé z ČR, aby i racionálně – krom vlasteneckého „kupujte český česnek“– zdůvodnili co nejvyšší cenu svého produktu.

Nevím o žádném solidním srovnávacím testu, ale sám jsem si doma už dvakrát uspořádal vlastní – a výsledek byl jiný.

Dovážený česnek, v prvním případě z Číny, ve druhém ze Španělska, byl stejně nebo i více pálivý než tuzemský. Myslím, že hodně záleží na vlastnostech půdy, hlavně na obsahu dostupného vápníku.

Neměli bychom také zapomínat, že v Česku máme kapitalismus a tržní hospodářství. Jeden Valach na trzích ve Vsetíně tak prodává svůj česnek ve třech sortách podle velikosti a líbivosti paliček v cenách od 110 do 260 korun za kilogram.

Koupil jsem vzorky od všech a žádný nebyl silnější, pálivější než španělský česnek z nedalekého supermarketu – za rovnou stovku. Samozřejmě nechci zobecňovat, ale určitě je dobré si zachovat ostražitost i vůči paušálním respektive apriorním hodnocením právě opačným. Rada skeptického environmentalisty je zhruba taková: nedejte na fámy a kupujte česnek zblízka, když je za rozumnou cenu. A nebojte se ochutnávat.

Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.

Autor je biolog a ekologický poradce.

O vůni česneku

PANORAMA Doba jedová je doba jedová Knížka vysokoškolských učitelů fyziologie a toxikologie může jen těžko aspirovat na několikatýdenní vedení žebříčků nejprodávanějších knih.

Ledaže… Ledaže si zvolí téma, které se přímo týká většiny lidí a dokážou psát stylem aspoň o něco srozumitelnějším, než jsou –snad ještě pořádvysokoškolské přednášky. Obojí se podařilo Anně Strunecké a Jiřímu Patočkovi, když psali Dobu jedovou.

Shromáždili a okomentovali ty nejpodstatnější a nejvěrohodnější vědecké publikace o různých ekotoxikologických a obecněji biomedicínských rizicích v životním prostředí člověka.

Stručný průvodce po obsahu: Co se přidává do vody a potravin (mj. fluoridy, hliník, aspartam, melamin a samozřejmé „éčka”), Vitaminy (hlavně B, C a D), Rizika očkování (včetně očkování proti chřipce a proti rakovině děložního čípku), Kosmetika: co nám škodí na kůži i pod kůží (deodoranty, botulotoxin, škodlivé látky v šampónech…), Domácnost (zahrnuje i varování před snahou o přílišnou čistotu), Toxiny v životním prostředí (rtuť, dioxiny, bisfenoly a jiné) a Hormony (mj. o lásce, věrnosti, spánku, tmě a mládí).

Snad hlavním přínosem je vědecká metoda zpracování, která se nenechá oslepit sebedůmyslnější reklamou a která zároveň velí vážně a otevřeně se zabývat i argumenty protistrany. Mimochodem, na „nestrannou“ vědu už dnes věří málokdo. Ani Strunecká s Patočkou nejsou nestranní ve smyslu chladní nebo strojoví, bez svědomí. Naopak – uvědomují si, že bádají v nějaké situaci, kontextu. Protože nechtějí být jen fachidioty, zasazují své poznatky do onoho kontextu a jsouce – odpusťte trochu patosu - na straně slabších, neváhají upozorňovat zejména na zneužívání vědy nebo dokonce cenzuru jejích výsledků ze strany nadnárodních korporací. Nejsou to přitom nekritičtí alarmisté, i když v různých záležitostech varují opravdu naléhavě. Tam ale, kde prostě nemají dost relevantních vědeckých argumentů (vliv potravin z geneticky modifikovaných organismů – GMO - na lidské zdraví), píšou suše a korektně o „poměrně malých rizicích“. S ohledem na naladění české společnosti je snad významnější, že určujícím hlediskem autorů není technooptimismus, dosud zřejmě většinový, ale spíše praktická předběžná opatrnost.

Některé pasáže Doby jedové jsou až překvapivě „lidské“. Tam, kde stav poznání nedovoluje jednoznačné závěry, profesorka Strunecká připomíná zkušenosti a rady našich maminek i babiček. Samozřejmě jen ta doporučení, která přinejmenším nemohou uškodit. Bývají šetrná k našim peněženkám, tělům i k jejich osvětí. A nejspíš jen málokdo ze čtenářů Krasce jim bude vyčítat, že obvykle přispívají jen málo, pokud vůbec, k růstu hrubého domácího produktu.

JIŘÍ GUTH

TIPY ZE SÍTĚ Regionální vánoční dárek www.regionalni-vyrobky.cz Pokud se vám na letošní Vánoce nechce shánět dárky Made in China, můžete vybírat i z ryze českých výrobků s ohledem na životní prostředí. Sortiment v e-shopu se od loňska mírně rozšířil, můžete zde najít něco pro celou rodinu. Budějičáci mohou využít nabídku doručení dárku do vlastních rukou a ušetřit tak za poštovné.

Stromeček pod stromeček http://www.nadacepartnerstvi.cz/stromzivota/darujte-strom Jinou možnost, jak své blízké potěšit netradičním, ale smysluplným dárkem, najdete na stránkách nadace Partnerství – nadělte jim jeden z darovacích certifikátů, jímž symbolicky zasadíte své rodině nebo přátelům strom. Plnou výši ceny certifikátů nadace věnuje na výsadbu a ochranu stromů v české krajině a městech. Vybrat si můžete ze tří druhů – podle velikosti sazenice (stromek/strom) a místa vysazení (do krajiny/do města), a to v ceně 200, 1000 nebo 2000 Kč. Všechny darovací certifikáty jsou vytištěny na recyklovaném papíře a vlastnoručně je podepsal ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata.

Bionela ze Sušice http://www.bionela.cz/ Internetový bioobchůdek pro maminky a jejich děti, které milují přírodu a není jim lhostejný osud naší Země. Nabízí certifikované produkty, většinou vyrobené fair trade, které neobsahují žádnou chemii – např. oblečení pro děti ze 100% biobavlny a biovlny, látkové pleny a příslušenství, přírodní a bio kosmetiku a „ekodrogerii“ – praní, mytí, čištění... Kamenný obchůdek můžete navštívit v Sušici.

Výuková sada „Až se zima zeptá“

Českobudějovická kapela Epy de Mye, která svůj styl označuje jako beatfolk, v prosinci pokřtila svoji druhou desku s mnohovýznamovým názvem Maso! Album navazuje na úspěšný debutový počin Stopy nezmizí, který v roce 2008 dosáhl na 4. místo v žánrových cenách Anděl. „Zamýšleli jsme natočit syrovou desku s modernějším zvukem, která by zároveň byla věrným obrazem koncertů. Jedinou výjimkou jsou bicí, které natolik zapadly do písní, že je chceme studiově využívat i nadále,“ prozradila kontrabasistka a zpěvačka Lucie Cíchová.

Kromě ní tvoří kapelu ještě zpěváci a kytaristé Jan Přeslička, Dušan Vainer a Mirek Vlasák.

Kapela za šest let fungování dokázala nakazit posluchače muzikantským souzněním, charismatem, energií a silnými písněmi. Díky tomu se brzy dostala do povědomí dramaturgů a začala být pravidelně zvána na hlavní pódia folkových i multižánrových festivalů jako Zahrada, Prázdniny v Telči nebo Okolo Třeboně, z nichž si odnesla řadu ocenění. Rok 2011 zatím přinesl nejvíce změn. Původně čistě akustický zvuk byl obohacen o rytmiku a elektrické kytary a kapela se snaží proniknout na rockovou a beatovou scénu. Tento krok se zatím setkává s úspěchem. Důkazem je například výhra na kolínském Beat festu, kde kapelu celkem jednohlasně porota označila jako nejlepší kapelu festivalu. Jestli se i vy chcete nechat nakazit nevyléčitelnou chorobou šířící se rychlostí vzduchu, zajděte na jejich koncert.

Vše důležité najdete na stránkách www.epydemye.cz.

Nakladatelství Stehlík tento podzim opět potěšilo své příznivce vydáním nové knihy. Zpěv křídel je druhým svazkem edice Dech života a navazuje tak na úspěšný titul Stromy k nám hovoří. Nádherné barevné fotografie prachatického fotografa Pavla Bačeho umocňují nadčasové texty významných osobností (Gary Snyder, Jan Skácel, Margaret Cravenová, Iva Bittová, Forrest Carter, Erazim Kohák, Romain Rolland, Miloslav Nevrlý, Nanao Sakaki, Stanislav Vodička, Aldo Leopold a další).

Různorodost jednotlivých literárních textů od prastarých indiánských bájí z počátku času, přes poezii mnoha světových kultur až po vášnivou obhajobu divočiny svým moudrým poselstvím a přesahem posouvají knihu mimo kategorii běžných dárkových publikací. Na konci knihy je pečlivě uspořádaný seznam pramenů a seznam vyobrazených ptáků, takže publikaci lze použít i jako svérázný atlas ptáků s více než padesáti zobrazenými druhy. Na samotný závěr jsou představeny dvě organizace, které se dlouhodobě věnují výzkumu a ochraně ptáků.

Jsou jimi Česká společnost ornitologická a A Rocha.

Publikaci Zpěv křídel si můžete koupit u většiny knihkupců nebo na www.knihystehlik.eu

Zpěv křídel

29 Jihočeský občasník o životním prostředí

Českobudějovická Epy de Mye pokřtila Maso!

Český nadační fond v letošním roce vydal novou vzdělávací pomůcku „Až se zima zeptá“, která svou vtipnou a nenásilnou formou seznamuje děti se strategiemi, kterými různé druhy zvířat v našich přírodních podmínkách řeší zimní období. Dozví se tak o rozdílu mezi pravým a nepravým zimním spánkem, co to znamená, když je ptačí druh stěhovavý, stálý nebo přelétavý a jak tráví zimu obojživelníci, plazi a ryby.

Pomůcka je řešena jako soubor dvaceti volných komiksových listů a pěti listů pracovních, které si pedagog snadno nakopíruje v potřebném množství. Sada je určena primárně dětem prvních stupňů základních škol. Vytvoření této pomůcky podpořil Jihočeský kraj. /čnfv/

FEJETON Ireny Vackové Být tupým hamburgerem?

Po dlouhých letech pozorování zjišťuji, že to, co nás spojuje, není jazyk, ani zájmy, dokonce ani společné zvyky, ale jídlo. Všichni potřebujeme jíst.

Všichni máme rádi jídlo. Tedy asi krom anorektiků... Každý národ či stát má své národní jídlo. Když jedeme do ciziny a usedneme v domorodé restauraci, první, po čem se pídíme, je tamní kuchyně. Pokud nejsme zaskočeni pečenými červy či počtem chapadel vykukujících z talíře, rádi ochutnáme. I tak, chuťovými buňkami, poznáme mnoho o té které zemi.

Je-li národním jídlem musaka ze skopového masa, asi správně usoudíme, že se v dané oblasti chovají ovce. Převládá-li zelenina, je okolo celkem úrodná půda, jíme-li jídla převážně z banánů, asi jsme v místě s tropickým klima, nalijí-li nám jačí mléko, asi jsou kolem pastviny a na nich pobíhají jaci, pokud chroupeme jen zmrzlé tulení maso, je blízko severní pól (pokud by byl blízko jižní pól, chroupali bychom asi sušeného tučňáka nebo spíš konzervu ze zásob polární základny.) Člověk by neměl nabízené jídlo odmítnout. Hostitele bychom urazili. A tak, pokud cestujeme do zemí rovníkové Afriky nebo do Mexika, je nutné počítat i s tím, že budeme muset vyslovit větu: „Ta termití vajíčka (či housenky soumračníků) nebyla zas tak špatná, ale hlavně, ta spousta proteinů!“ Jídlo nám napoví hodně o klimatu a hospodářství země, ale i o temperamentu a zvycích obyvatel. Národy spíše živých povah budou mít jídla více

kořeněná až pálivá, národy bojovné určitě s masem, které prý vzbuzuje agresivitu, mírumilovné národy zase naopak jen zeleninku a ovoce. Někde se zobe rýže, jinde frčí batáty a ještě jinde do lidí padají knedlíky či těstoviny. Ne, opravdu nevím, co o Italech napovídají těstoviny. Ale ve spojení s boloňskou omáčkou jsou výborné a posypané parmazánem dokonalé, což snad dokazuje, že přátelství Itálie s Francií je za jistých okolností možné.

Také se mi líbí, že jídla a nápoje činí zeměpis zajímavějším. Než hledat nudné státy, každý se radši podívá, odkud se vozí uherák, šampaňské nebo kde leží tak směšná města se stejným názvem jako kus sýra gouda nebo eidam, kde se trhá provensálské koření a kde vymysleli tureckou kávu.

Jenže abyste podle jídla poznali cizí zemi, dnes už tak docela neplatí.

Stáda ovcí byla vybita a skopové se dováží třeba až z Nového Zélandu, banány se nejvíce konzumují v USA a v Německu, a převézt tropické ovoce nebo sezónní zeleninu ze Španělska třeba až na severní pól není žádný problém. Nehledě k tomu, že v každé zemi, najdeme uniformní Mc Donaldy.

Stejně tak jako láska prochází žaludkem, tak žaludkem procházejí i naše jídlo. Cesty Boží jsou nevyzpytatelné, cesty jídla celkem, až na pár kliček střeva, přímé. Jsme totiž to, co jíme. A kdo z nás by chtěl být „tupým“ hamburgerem? Kdo ošizeným párkem s hořčicí? Kdo skoro zkaženým masem a kdo zeleninou přeplněnou pesticidy?

Ale dost moralizování, musím běžet na oběd, už hlady šilhám, jejda, to mám ale zpoždění. Vypadá to, že dneska si nic neuvařím, že ze mě bude jen čínská instantní polévka Wong. S nudlemi. Mým hlavním písmenem dne pak bude E (E110, E621, E635, E330…). Dobře mi tak :).

Inzerce

PRODEJ

hovězího masa v Bio kvalitě za ceny, které nejsou výrazně odlišné od konvenčních.

Jihočeská ekofarma

"U Bychů" www.farmaubychu.cz, tel. 606176088, e-mail liborlev@email.cz

Jihočeský občasník o životním prostředí

30

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ VESPOLEK Nežárecká 62/IV, Jindřichův Hradec, PSČ: 377 01 Telefon: +420 732 483 158 E- mail: vespolek@ecn.cz www.vespolek.ecn.cz

ALTERNATIVA PŘÍSTUPU K VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ

Ekologická výchova

Montessori pedagogika

PŘEHLED ČINNOSTI Montessori programy Programy pro MŠ a první stupeň ZŠ Vzdělávací akce Akce během roku Výtvarné dílny Péče o krajinu, pozemkový spolek Místní produkty Výukové pomůcky a materiály Občanské sdružení Vespolek je členem jihočeské sítě environmentálních center Krasec

31 Jihočeský občasník o životním prostředí

FOTOREPORTÁŽ: FARMÁŘSKÉ TRHY Obnovit tradice zemědělských tržnic, podpořit české zemědělce, chovatele a malé řemeslníky, nabídnout čerstvou zeleninu, ovoce, květiny, sazenice, mléčné výrobky včetně nejrůznějších sýrů, masné a uzenářské produkty, med a domácí pečivo, ruční výrobky...

To vždy byly základní myšlenky tržišť. Zájem zákazníků se stále zvyšuje, a proto dnes vzniká trhů stále více – ovšem se všemi „riziky růstu“, o nichž, mimo jiné, píšeme uvnitř tohoto čísla.

Poměrně širokou databázi trhů najdete například na http://www.ceskefarmarsketrhy.cz/.

Fotografie Marie Brůčková (vlevo nahoře - inspirace z Provence) a Libor Šejna (momentky z chlumanského trhu).