časopis Krasec č. 17

číslo 17 léto 2011

JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

DOPORUČENÁ CENA 25 Kč

Portrét Dana a Pavel KINDLMANNOVI

Juraj Vysoký PRALESY SLOVENSKA

Marie Pacovská INVAZNÍ ŠELMY

Toto číslo vzniklo za finanční podpory SFŽP, MŽP, Magistrátu města ČB, Jihočeského kraje a Lesů ČR.

Téma: LES

PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC

CALLA, České Budějovice (tel. 384 971 930, calla@calla.cz, www.calla.cz) Specializované poradenství v oblastech: energetika, ochrana přírody a ekologická obnova po těžbě surovin.

CEGV CASSIOPEIA, České Budějovice (tel. 385 520 951, info@cegv-cassiopeia.cz, www.cegv-cassiopeia.cz) Poradna: úterý a čtvrtek 12:00 – 15:00 h.

Specializované poradenství v oblastech: environmentální výchova dětí a mládeže, pro pedagogické pracovníky tvorba a realizace školních vzdělávacích programů, budování školních přírodních zahrad. ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU, Třeboň (tel. 384 722 088 , vydry@vydry.org, www.vydry.org) Poradna: středa a čtvrtek 14:00 – 18:00 h.

Specializované poradenství v oblastech: ochrana přírody a volně žijících živočichů, problematika náhrad škod způsobených chráněnými druhy, handicapovaná divoká zvířata, odpady.

DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie, České Budějovice (tel. 774 650 592, daphne@daphne.cz, www.daphne.cz) Poradna: ve všední dny po předchozí domluvě.

Specializované poradenství: hospodaření šetrné k přírodě a krajině, dotační možnosti pro péči o přírodu a krajinu, zákonné povinnosti zemědělců vzhledem k životnímu prostředí, ochrana přírody.

Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.

MĚSÍC

VE DNE

Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna www.mesicvedne.cz

EKOCENTRUM – Elektrárna královského města Písku, o.p.s. (tel. 737 605 605, marek.andel@quick.cz, www.elektrarna.info) Poradna: úterý a středa 9:00 – 11:00 h.

Specializované poradenství: obnovitelné zdroje energie, vzdělávání a environmentální výchova dětí a mládeže.

EKOWATT, České Budějovice (tel. 389 608 211, karel.srdecny@ekowatt.cz, www.ekowatt.cz) Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 17:00 h.

Specializované poradenství: energetické úspory a obnovitelné zdroje energie.

HNUTÍ DUHA ČB, Kaplice (tel. 380 311 459, ceskebudejovice@hnutiduha.cz, www.hnutiduha.cz) Poradna: pouze po předchozí telefonické či emailové domluvě.

Poskytujeme všeobecné poradenství a specializace na bio zemědělství, odpady, účast ve správních řízeních.

JIHOČESKÉ MATKY, České Budějovice (tel. 387 312 650, jihoceske.matky@ecn.cz, www.jihoceskematky.cz) Poradna: středa – 10:00 – 16:00 h.

Specializované poradenství: metodická pomoc pro účast ve správních řízeních týkajících se ochrany přírody a krajiny, pomoc při zapojování veřejnosti do procesů EIA, metodická pomoc při zakládání občanských sdružení.

OCHRANA FAUNY ČR (tel. 731 738 225, ekocentrum@ochranafauny.cz, www.ochranafauny.cz) Poradna Votice: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h.

Poradna Tábor: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h., pátek 8:00 – 12:00 h.

Poradna Příbram: středa 10:00 – 15:00 h.

Specializované poradenství v oblasti výuka průřezových témat na školách.

ROSA, České Budějovice (tel. 387 432 030, rosa@rosacb.cz, www.rosacb.cz) Poradna: pondělí 13:00 – 17:00 h., úterý 9:00 – 14:00 h., čtvrtek 8:00 – 12:00 h.

Specializované poradenství: odpovědná spotřeba, přírodní zahrady a permakultura, místní produkty, ekodítě, (ekologické pleny a dámské hygienické potřeby, hračky atd.), voda.

ZO ČSOP Šípek, Český Krumlov (tel. 721 179 755, info@ekocentrumsipek.cz, www.ekocentrumsipek.cz) Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 16:00 h., úterý 9:00 – 12:00 h. a 13:00 – 16:00 h. čtvrtek 9:00 – 12:00 h. (po domluvě i mimo tyto hodiny) Všeobecná ekoporadna ZO ČSOP Šumava, Vimperk, 1. Máje 144 (tel. 777 812 835, poradna@csopsumava.cz, www.csopsumava.cz) Poradna: úterý 8:00 – 13:00 h. a 14:30 – 17:00 h. pátek 8:00 – 12:00 h.

Specializované poradenství: ochrana přírody a krajiny ve vztahu k regionu Vimperska (vč. oblasti NP a CHKO Šumava),druhová ochrana rostlin a živočichů, životní prostředí, ekologické zemědělství, trvale udržitelný způsob hospodaření.

Zoo Ohrada, Hluboká nad Vltavou (tel. 387 002 211, education@zoo-ohrada.cz, www.zoo-ohrada.cz) Poradna: prostřednictvím internetového formuláře na www.zoo-ohrada.cz, odkaz „ochrana přírody“ Specializované poradenství: ochrana volně žijících živočišných druhů, welfare zvířat v zájmových chovech.

Jihočeský občasník o životním prostředí Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách.

Zveřejněné články obsahují názory autorů, nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno) ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady.

V y d á v á: Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC A d r e s a r e d a k c e: KRASEC, o.s., Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice e-mail: krasec@krasec.cz O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a: Zdenka Jelenová R e d a k č n í r a d a: Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová Marie Pacovská, Josef Kadubec, Jan Juráš V e l k é f o t o n a o b á l c e: © Foto Václav Bartuška S a z b a, g r a f i k a a t i s k: Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov E v i d o v á n o: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312 TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE

Co je KRASEC? Občanské sdružení Krasec (KRAjská Síť Environmentálních Center) vzniklo v roce 2007 jako pokračování projektu podpořeného Evropským sociálním fondem.

V současné době sdružuje Krasec 16 organizací. Původní činnost sítě center spočívala v koordinaci a podpoře ekologického poradenství v Jihočeském kraji.

V roce 2008 došlo ke změně stanov a činnost občanského sdružení byla rozšířena o podporu a koordinaci ekovýchovných center v regionu. Vznikla tak platforma ekoporaden a ekovýchovných organizací Jihočeského kraje, otevřená i novým zájemcům o spolupráci a poskytující komplexní služby veřejnosti v oblasti environmentální výchovy, vzdělávání, osvěty a poradenství. Nad tímto textem vidíte kontakty na provozované oficiální poradny sítě KRASEC. Informace o všech členech Krasce a další kontakty najdete na webových stránkách: www.krasec.cz

Toto číslo vzniklo za finanční podpory SFŽP, MŽP, Magistrátu města ČB, Jihočeského kraje a Lesů ČR.

© KRASEC 2011 ISSN 1802-1441

EDITORIAL

Z OBSAHU AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Zprávy od partnerských organizací 4-5

Vážené čtenářky a čtenáři, dostalo se Vám do rukou další číslo občasníku jihočeských „zelených“ organizací sdružených v síti Krasec. Tentokrát jeho stránky propojuje téma LES. A můžete se na něj (i do něj) podívat skutečně z mnoha úhlů a na různých místech.

Pokud jde o ten místopis, tak například s Matoušem Šimkem porovnáme dvě jihočeské národní přírodní rezervace – Žofín a Žofinku, s naším slovenským kolegou poodkrýváme některé problémy, s nimiž se potýkají pralesy na Slovensku, a s Danou a Pavlem Kindlmannovými se podíváme ještě mnohem dál – až na ostrov Papua-Nová Guinea.

PORTRÉT Dana a Pavel KINDLMANNOVI: Jak se plní životní sny 6-8

INVAZNÍ DRUHY ŠELEM

str. 9

Invazní druhy významně ohrožují druhovou rozmanitost. Všežravý mýval má hustou šedou srst a jeho hlavní charakteristikou je výrazná černobílá obličejová maska. Díky své přizpůsobivosti dnes zcela běžně obývá i města...

MARIE PACOVSKÁ

NA NÁVŠTĚVĚ Josef KADUBEC EKOWATT

Úplně suše, s wikipedií řečeno: „Les je porost dřevin, v němž je vyvinuto stromové patro. Chápeme ho jako velmi složitý lesní ekosystém, tvořený složkou rostlinnou (fytocenózou), živočišnou (zoocenózou) a abiotickým prostředím (biotopem). Dle obecně přijímané lesnické definice se za les považuje porost, v němž stromy dosahují výšky alespoň pět metrů a zápoje korun alespoň 25 procent.“ České ani evropské lesy, na rozdíl od tropických pralesů, obecně neohrožuje nadměrná těžba – ačkoliv poslední zbytky původních evropských (pra)lesů jsou neuváženými lidskými zásahy bohužel poškozovány poměrně často. Lesy u nás každopádně obecně považujeme za národní bohatství a od 30. let 20. století dochází ke zvyšování jejich rozlohy. Koncem 18. století byl jejich podíl na celkové rozloze České republiky 23 procent – dnes dosahuje až 34 procent a předpokládá se jeho další růst.

To jsou všechno dost strohé statistiky. Co ale les znamená pro lidskou duši? Jaké pocity měli v lese naši předci třeba v předminulém století?

Proč je nám v lese (většinou) příjemně? A jak na člověka působí, když les padá k zemi za řevu motorových pil? Jak bychom se asi obešli bez spousty dřevěných výrobků a jak bychom se cítili bez možnosti volně se projít v zeleném svěžím příšeří voňavého a nepřebernými formami života kypícího lesního ekosystému? I o tom všem bude řeč na následujících stránkách.

ZDENKA JELENOVÁ

16

PŘÍLOHA PRO RODINU Chcete získat plaketu přírodní zahrady?

I Jak topit dřevem, peletkami a jinou biomasou II Budky, kdo ve vás přebývá? III Výlety bez aut IV

LESU ZDAR!

str. 18

„...Ze mne je dřevo tvé kolébky i tvojí rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš mojí prosbu: Nenič mne!“…

JAN KUKRÁL

UPÍŘI JIHOČESKÝCH LESŮ

str. 22-23

Neublíží jim kříže ani stříbrné kulky, nemají ani ostré špičáky k sání krve, přesto představují pro obyvatele a návštěvníky větší nebezpečí než příbuzní legendárního hraběte Drákuly...

VÁCLAV HÖNIG

POHLEDEM JANA JURÁŠE

Na miskách vah Každý člověk, který se začne zabývat ochranou něčeho nebo bojem za něco, co podle něj má smysl, bude si dříve nebo později pokládat otázky. Touha po jejich zodpovězení však paradoxně přináší otázky další a další. Lhostejno, jakou cestou jsme se ocitli na tenkém ostří protiproudí, neboli ve strakatější menšině stejnobarevné vládnoucí masy. Získáme podezřelé přesvědčení, že nejenom předmět našeho zájmu, ale hlavně způsob, kterým se snažíme ovlivnit trajektorii vržené bowlingové koule, je ten správný. Sami jsme se už mohli mnohokrát přesvědčit, že jakkoli jsou náš čas a energie, které dokážeme věnovat smysluplným aktivitám, z globálního pohledu nicotné a omezené, vždy záleží pouze na způsobu jejich využití, zda přijdou vniveč, nebo budou přetvořeny na skutečnou hodnotu.

TÉMA Matouš ŠIMEK Žofín a Žofinka Jan NOVÁK Jak správně pečovat o hospodářský les Alena HRDLIČKOVÁ Les a člověk Václav HÖNIG Upíři jihočeských lesů Ivana JONOVÁ Nejen o lese s Fr. Langmajerem Jana NOVÁKOVÁ Ráj na zemi

17 18-19 20-21 22-23 24-25 26

ODJINUD Juraj VYSOKÝ Pralesy Slovenska 27 Dana MAGERSTEINOVÁ Změni havárie ve Fukušimě pohled občanů na jádro?

28

3

PANORAMA Tipy na webové stránky, nové knihy, recenze…

29

FEJETON Irena VACKOVÁ Těžaři

30

Pokud nemá být odbíháno od tématu několika následujících listů: není asi v našich silách posoudit, jestli náš čas zasvěcený záchraně několika stromů v naší ulici – a tudíž naše nepřítomnost někde jinde – náhodou nepřispěl k nějakému nerozvážnému (čti promyšlenému a prospěchářskému) rozhodnutí některého z politiků, jemuž mohou padnout za oběť stromů celé hektary.

Ale co s tím? Co je v našich silách? Jsme odkázáni pouze na sbírání střepů, nebo jsme schopni zabránit rozbití? Dalo by se říci, že spotřební chování nás všech tvoří podobu tohoto světa. Nevede cesta ke změně tudy? Další otazníky...

Vždy budeme mít v rukou pouze několik málo zrnek a na výběr z mnoha a mnoha různě velkých a různě barevných misek pomyslných vah. A vždy budeme žít s pocitem, že nám přísluší jen a pouze ty menší z nich a větší jsou zneužívány neinformovanou většinou, přihazující celé hroudy a hýbající rafičkou všeobecného štěstí a pokroku. Jak moc budeme v této nepřehledné mozaice tápat a dopředu vzdávat bitvy, které by mohly skončit v náš prospěch, záleží asi jen na nás samotných. Nezbývá než přemýšlet a tvořit, tvořit a přemýšlet.

Autor pracuje v ekoporadně při Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.

Jihočeský občasník o životním prostředí

Přeji Vám příjemné počtení.

Z REGIONU Marie PACOVSKÁ Invazní šelmy v našich lesích 9 Kamil BJAČEK Lesní pedagogika v jižních Čechách 10 Jan KUKRÁL Zavítejte do kolébky lesnického školství 11 Jan JURÁŠ Rozhlédnout se?

Ano, ale z jiného kopce!

12

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Ekotrh v Českých Budějovicích 2011 Ve čtvrtek 22. září bude probíhat světový den bez aut, v rámci něhož se na českobudějovickém náměstí uskuteční třetí ročník akce s názvem Ekotrh. V několika desítkách stánků představí lidé, organizace i firmy ekologicky šetrné a místní výrobky. K vidění budou tradiční řemesla – předení ovčí vlny, kovářství, keramika. Prodejní nabídka bude i potravinová v principech jídla z blízka, bio-zelenina, domácí sýry, med, nápoje a další. Svoji činnost představí českobudějovické ekologické organizace, u kterých může veřejnost najít odpovědi k tématům ekologické domácnosti, úspor energie, ochrany přírody a další. Nebudou chybět ani výrobky z chráněných dílen, zdravá výživa, prodej látkových plen nebo přírodní kosmetiky. Ekotrh se bude konat na náměstí Přemysla Otakara II. v časovém rozmezí 8 až 18 hodin za podpory Magistrátu města České Budějovice a MŽP. JOSEF KADUBEC

Ekocentrum

Ekocentrum Šípek Šípek

Radka KUBIZŇÁKOVÁ, vedouci@ekocentrumsipek.cz V letošním roce Ekocentrum veřejnosti nabídlo a ještě nabídne spoustu zajímavých a poučných akcí a nově i výstav uznávaných českých fotografů. Mezi nejpovedenější besedy v tomto roce musíme zařadit "Netopýří vycházku", která nás mile překvapila velkou účastí dospělých i dětí. Tereza Březinová netopýry patřičně představila, ukázala dva živé handicapované jedince a po setmění se s účastníky vydala do térénu vystopovat netopýry pomocí echolokace.

V dubnu nás navštívila novinářka Olga Šilhová se snímkem "Slzy Konga" a povyprávěla nám, jaká je ve válečném Kongu těžká situace, zvláště pro ženy. V prvních měsících roku 2011 proběhla rovněž přednáška "Plazi a obojživelníci ČR" a beseda o včelaření.

V letošním roce Ekocentrum vůbec poprvé pořádá příměstské tábory pro děti. Již proběhl jarní ekotábor a čekají nás dva ekotábory o letních prázninách. Místa máme ještě volná a přijímáme přihlášky.

Jednou měsíčně se účastníme s Fair Trade produkty Farmářských trhů v Českém Krumlově.

Samozřejmě po celý školní rok probíhají výukové programy ve školách na Krumlovsku.Již jsem zmínila probíhající výstavy známých fotografů. V březnu a v dubnu jsme se mohli pokochat fotografiemi Rostislava Stacha, nyní nás ohromuje makrofotografie hmyzu od Pavla Krásenského, a těšíme se na výstavu Václava Šilhy. V červnu se v pivovarských zahradách konal školní festival.

A co nás ještě čeká? V blízké době ornitologické vycházky akreditované MŠMT. V září nás znovu navštíví Tereza Březinová se svými netopýry. Zúčastníme se všech městských akcí se svým informačním stánkem a žáci z krumlovských i okolních škol předají pomocí divadelních představení veřejnosti vzkaz, jak se k přírodě chovat šetrněji. Záštitu nad akcí převzala místostarostka Krumlova Jitka Zikmundová a celým dnem nás budou provádět moderátoři z rádia Kiss.

Pátý Týden pátý Týdenplen plen opravdových Adéla CHADIMOVÁ Foto Rosa

Jihočeská ratolest

Jihočeský občasník o životním prostředí

4

O.S. Krasec vyhlásil 1. ročník soutěže projektů „Jihočeská ratolest“, určené obcím, školám i neziskovým organizacím, které od 1. ledna 2010 do 30. června 2011 uskutečnili na území Jihočeského kraje zajímavý projekt s přínosem pro životní prostředí.

Nad soutěží převzali záštitu radní Jana Krejsová a Karel Vlasák. Uzávěrka přihlášek je 10. října, vyhlášení vítězů v rámci Jihočeských dnů EVVO 4. listopadu. Více na www.krasec.cz.

MARIE PACOVSKÁ

Šumavské ekocentrum Od poloviny května lze Šumavské ekocentrum a ekoporadnu ZO ČSOP Šumava navštívit takto: v úterý 8-13 a 14,30-17 h.

Kromě poradenství nabízíme propagační a informační materiály týkající se ochrany přírody, praktické výrobky pro ochranu přírody (ptačí budky, krmítka aj.) a Fair Trade výrobky. Z novinek: plakáty a určovací klíče vydané Správou NPŠ a NP BW a květinové truhlíky z netkané textilie. Kontakty: Vimperk, ul. 1. Máje 144, www.csopsumava.cz.

JAKUB HROMAS

Osvětová kampaň zaměřená na dětské pleny s názvem Týden opravdových plen byla letos opět úspěšná. Už popáté jsme se připojili ke světové akci Real Nappy Week a v týdnu od 16. do 22. května nabízeli veřejnosti možnost dozvědět se něco nového ze světa pratelných plen. Do kampaně se zapojilo přes 70 organizací a náš kalendář akcí zaplnilo na 90 nabídek. Především se jednalo o besedy a přednášky, spojené s výstavou či prezentací plen. Také se soutěžilo o nejoblíbenější Plenu roku 2011 a o nejoriginálnější design pleny.

Maminky si mohly plenky samy ušít v rámci šicí dílny, v Brně jste mohli narazit na happening Plenkový pochod. Prodejci plen zase připravili různé akční slevy. Rodiče malých dětí, včetně těch nastávajících, se tak mohli dozvědět o přednostech moderních látkových plen a bezplenkové metody, o výhodách oproti jednorázovým plenám – pro děti, životní prostředí i rodinný rozpočet.

Kampaň opět ukázala mýty, které okolo látkových plen stále panují. Přetrvává povědomí o tom, že je s nimi spousta práce. Každým rokem jsou však stovky Foto autorka rodičů ohromeny tím, jak jsou moderní pleny barevné, jaké mají tvary, že kromě bavlny už jsou vyráběny i z bambusu, konopí či tencelu, a že jejich používání je skoro tak jednoduché jako u jednorázovek. Rodiče (především maminky), kteří však přišli pratelným plenám na chuť”, jsou právě těmi, kteří se do “ kampaně zapojují. Předávají dál nejen své bohaté zkušenosti, ale také přesvědčení, že prát je normální, a že by nám mělo záležet na tom, v jakém stavu svým dětem Zemi zanecháme.

Pokud někomu TOP unikl, ať nevěší hlavu. Plenky si k nám můžete přijít prohlédnout a osahat, případně vám ukázkové sady či výstavu plen zašleme poštou. V nabídce máme i informační letáky a plakáty – sledujte naše stránky www.ekodite.rosacb.cz.

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC

Stromy a lidé: oslava Dne Země oslava Dne výchovou Země ekologickou Michal RUMAN, michal.ruman@zdrojslavonice.cz Při příležitosti oslav Dne Země nabídla Slavonická renesanční o. p. s. základním a středním školám nový ekologický výukový program nazvaný Energie, co nás spojuje: STROMY. Vedle vědomostí o stromech se program soustředí především na prožitek s cílem posílit vztah dětí k lesu a vést je k pochopení významu přírody pro naší životní pohodu.

Program je dalším ze série připravované v rámci projektu „Znám, mám rád a pečuji o místo, kde žiji“. „Stejně jako v minulém roce, kdy jsme ke Dni Země nabízeli program Voda – zázrak za humny, jsme zvolili ekologickou farmu Penikov. Ta nabízí atraktivní prostředí – děti se tu dostanou do přímého kontaktu jak s rozmanitou a autentickou přírodou, tak se způsoby, jakými člověk přírodní zdroje odpradávna využívá,“ říká ředitelka organizace Olga Žampová.

Pilotní výuky se ve třech dnech zúčastnily děti 6., 7. a 8. tříd jindřichohradeckých škol.

V programu zasazeném do keltských dob dostali příležitost procítit stromy a les, srovnat různé způsoby hospodaření v lesích a zamyslet se nad dopady těžby dřeva. Prakticky si vyzkoušely, že les není jen zásoba dřeva na topení nebo nábytek, ale živoucí organismus, se kterým nás pojí silné pouto. Keltové jsou dodnes známí svou úctou ke stromům, i proto je program opředen keltskou mytologií.

Jedním z vrcholů programu byla návštěva místní truhlářské dílny. Děti si s pomocí truhlářů prošly cestu stromu z lesa po hotový výrobek, podle vlastností zkoušely poznat druhy dřeva, a nakonec si vyzkoušely práci s hoblíkem. Na dřevo a jeho vlastnosti se soustředila také prohlídka dřevěné vodní pily, technické památky ze 17. století, která je přístupná veřejnosti.

Na závěr si mohly zkusit, jak se dá čerpat energie ze stromů, s pokorou, prostým objetím a procítěním stromů.

Další informace o aktivitách Slavonické renesanční o. p. s.: www.zdrojslavonice.cz.

Adoptujte adoptujte břehuli!

Mezinárodní rok lesů Rok 2011 byl vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním rokem lesů. Při této příležitosti připravilo občanské sdružení Krasec společně s členskými organizacemi řadu akcí v jižních Čechách, určených pro širokou i odbornou veřejnost. Také semináře, přednášky a konference na tradičních listopadových „Jihočeských dnech s Krascem“ budou tematicky zaměřeny na les. Chceme lidem ukázat, jak je důležité hospodařit v lesích trvale udržitelným způsobem, a dovolit tak lesnímu ekosystému plnit všechny funkce. Někteří z členů Krasce – CEGV Cassiopeia, Český nadační fond pro vydru, Ochrana fauny ČR, Vespolek, ZO ČSOP Šípek a Zoologická zahrada Ohrada – během celého roku nabízejí různé výukové programy k tématu lesa, které si mohou objednat mateřské, základní i střední školy. Informace o akcích jsou průběžně doplňovány na www.krasec.cz.

Více informací o Mezinárodním roku lesů najdete na webových stránkách OSN: http://www.un.org/en/events/iyof2011/ nebo v českém jazyce na www.krasec.cz a www.lesnipedagogika.cz.

MARIE PACOVSKÁ

břehuli

Jiří ŘEHOUNEK, rehounekJ@seznam.cz

Ovčácké slavnosti

Projekty Cally na ochranu břehulí přinášejí také nové vědecké poznatky o jejich životě. Jen v posledním roce publikoval náš stálý spolupracovník a expert na břehule Petr Heneberg dva články v prestižních odborných časopisech, které vycházejí z poznatků zjištěných na jihočeských hnízdištích.

Týkaly se nových poznatků v péči o mláďata a prvního nálezu motolice Collyriclum faba z pískovny Záblatí na Břehule, foto Wikimedia Commons Třeboňsku.

Stále také doplňujeme poznatky o druzích, kterým přítomnost břehulí a péče o jejich kolonie také vyhovují. Ve starých hnízdních norách mohou hnízdit jiné druhy ptáků a skrývá se v nich i celá řada bezobratlých živočichů, samozřejmě včetně břehulích cizopasníků.

Samostatnou kapitolou jsou pak samotářské včely a další druhy blanokřídlého hmyzu, z nichž mnohé hrabou nory do stejných hnízdních stěn jako břehule. Břehule je z tohoto pohledu tzv. vlajkový druh. To znamená, že její ochrana v konečném důsledku pomůže i řadě dalších druhů, o nichž toho sice víme velmi málo, ale mohou být ještě ohroženější.

Pokud chcete břehule podpořit i vy, můžete se podívat na nový web Cally „Adoptujte břehuli“, který najdete na www.calla.cz/brehule. Pokud nemáte přístup na internet, zavolejte nám na břehulí mobil 736 424 325. Rádi vám vysvětlíme, v čem symbolická adopce břehulí spočívá.

Pátý ročník Ovčáckých slavností – tradiční letní akce ekoporadny Rosa – proběhne v letošním roce v neděli 7. srpna. Místo i čas zůstávají nezměněny – zahrada Podzámčí v Borovanech od 9 do 16 hodin. Již zaběhnutým zpestřením Ovčáckých slavností je soutěž Vlnění, kdy se čerstvě ostříhaná vlna skrze šikovné ruce přadlen a pletařek mění v šálu. Stejně tak tradiční jsou ukázky pasení ovcí pomocí psa, ukázka dojení ovcí, střih vlny. Program tentokrát doplní více stylové hudby a návštěvníci se mohou těšit i na další novinky. Pro chovatele bude připravena poradna a nejen pro ně také výstava plemen, které se chovají v novohradském regionu. Samozřejmě nebude chybět nabídka ovčích sýrů, masných pokrmů, možnost vyzkoušet si předení a práci s vlnou a aktivity pro rodiny s dětmi. Více informací sledujte na www.rosacb.cz.

JOSEF KADUBEC

5 Jihočeský občasník o životním prostředí

Také v letošním roce Calla obnovila hnízdní stěny pro ohrožené břehule říční v jižních Čechách. Tentokrát se dostalo na kolonie v pískovnách Třebeč, Nakolice a Lžín. Úpravy stěn jsou nezbytné pro dlouhodobé přežití stabilní populace břehulí, které ztratily svá přirozená hnízdiště při regulacích řek. Stojí určitě za zmínku, že jihočeská populace břehulí klesla mezi lety 1999 a 2009 z téměř pěti tisíc párů na zhruba dvě tisícovky.

PORTRÉT

Dana a Pavel KINDLMANNOVI:

Jak se plní životnísnysny životní Zdenka JELENOVÁ, jeleni@mybox.cz Prof. Pavel Kindlmann vyučuje v Praze na Karlově univerzitě a zároveň pracuje v Centru výzkumu globální změny na AV ČR České Budějovice, dále pak vede Centrum pro výzkum biodiverzity. Jeho manželka Dana dnes vede jejich společnou farmu; předtím byla zahradnicí na pedagogické fakultě – pečovala především o tropický skleník s orchidejemi. Dlouhodobě, v rámci ČSOP a v občanském sdružení Modron, se věnuje projektům na záchranu a rozšiřování původních, tradičně pěstovaných odrůd ovocných stromů v jižních Čechách.

Manželé Kindlmannovi, foto Jan Voběrek

Manželé Kindlmannovi měli a mají velmi pestrý, až dobrodružný život; Pavel má za sebou mnohé cesty po celém světě a vědeckou kariéru doložitelnou mnohými publikacemi a citacemi. Zároveň si ale – dlužno dodat, že s velkou pomocí své věčně optimistické manželky Dany – stihl splnit téměř všechny životní sny, včetně farmy obklopené zelení a koňmi, na níž dnes ve vesničce Prostřední Svince u Velešína trvale žijí. A tady jsme si, ve třech, dlouze povídali. Témat na přetřes bylo požehnaně... Tihle dva se potkali v Českém svazu ochránců přírody, při mapování ovocných stromů. Zjistili, že mají podobné názory i sny, dalšími společnými životními tématy se kromě ochrany přírody staly například orchideje a jejich ochrana.

O FARMAŘENÍ A KONÍCH Kdy a jak jste s farmařením začínali?

Pavel Kindlmann: Vždycky jsem měl sen mít koňskou farmu, jsem starý koňák, jezdil jsem léta na Hluboké i v Chuchli. Můj život prostě jsou, kromě matematiky a biologie, koně. Když přišel rok 1989 a pak restituce, tak tady moje rodina měla dostat zpátky 25 hektarů, a já jsem tehdy přesvědčil otce, že si pozemky necháme vyčlenit a začnu tady svůj sen uskutečňovat... Před těmi devatenácti lety jsme sem ale přišli bez jediného stroje a začátky byly dost krušné...

Jihočeský občasník o životním prostředí

6

Paralelně s obnovou farmy jste pořád pokračoval ve vědecké práci a výuce na Karlově univerzitě?

PK: Ano, to jsem samozřejmě nemohl přerušit. Dana tady tehdy byla skoro pořád, já přijížděl hlavně na víkendy. Bydleli jsme na stodole na seně, měli pár brigádníků... Hlavně jsme ale dělali sami dva. Peněz bylo málo a všechno, co jsme měli našetřeno, šlo do farmy.

Dana Kindlmannová: Farma se rozkládá na ploše 25 hektarů. Získali jsme ji tehdy od družstva v naprosto dezolátním stavu. Teď tu máme tři české teplokrevníky, třináct poníků, tři kozy, asi 45 ovcí, z nichž máme ročně kolem 70 jehňat. A travní porosty, pastviny, které v podstatě stačí zvířata uživit.

Farmu obhospodařujete sami?

DK: Práce na farmě jsou většinou na mně, já jsem praktik, Pavel pracuje v Praze a taky umí jednat a psát projekty. Na těžké práce ale máme jednoho zaměstnance, který tady na farmě i bydlí.

Myslíte, že po vás jednou farmu převezmou vaše děti?

DK: Dcera vystudovala práva a dělá právničku v Praze, ale má to tu ráda a možná se sem někdy v budoucnu vrátí... Syn k farmaření není, je studentem historie v Budějovicích. Aspoň tu ale získal pěkný vztah k zvířatům, i když rozhodně netouží ani po farmě, ani po koních či přírodě...

O PAMĚTI KRAJINY A LIDÍ Přesun z města na vesnici byl v 90. letech poměrně oblíbené téma...

PK: Po revoluci spousta městských lidí odešla na venkov s ideály a představami, ale neměli ani šajn, co to vlastně obnáší. A po pěti, deseti letech často byli zpátky ve městě.

Velké téma profesorky Hany Librové v knize Pestří a zelení, nebo třeba českobudějovické Venkovské idyly...

PK: Lidi z města jsou odtrženi od přírodní reality, často žijí v přesvědčení, že „příroda je tu pro nás“... To se vlastně týká i těch současných diskusí o Národním parku Šumava. Přesvědčení, že si přírodu vytvoříme tak, aby nám vyhovovala. To je globální problém – a pak najednou přijdou události kolem Fukušimy, nebo si odfoukne sopka na Islandu, a ono to najednou nefunguje, ta představa člověka jakožto pána nad přírodou...

To je jako když napíšeme, že horolezci „pokořili horu“ - houby, ona je ta hora milostivě nechala na sebe vylézt!

DK: Z druhé strany, když se vrátím k Venkovské idyle, tak dnes opět mnoho rodin odchází na venkov, doba přeje víc farmářským trhům, ekofarmám a podobně. Ale lidé jsou už většinou mnohem poučenější, než po roce 89.

Docházejí k tomu, že musí převzít zodpovědnost i za své zdraví, a s tím souvisí i vztah k potravinám, k zemědělcům... Vracíme se k tomu, jak to chápali třeba ti rolníci někdy před sedmdesáti lety – že nejde o rychlý zisk, ale o dlouhodobou udržitelnost místa, kde se svou rodinou žiju.

PK: Mně připadá, že v postkomunistické Evropě jsme dnes ještě v přechodné době, kdy je většina lidí ohromená možnostmi konzumu a jen těžce se obnovují tradiční hodnoty, hrdost na místní výrobky a podobně – to známe zatím spíš ze Švýcarska, Francie... A zákazníci jsou tam už ochotní si za regionální produkty z místních zdrojů připlatit.

DK: Ale kdybys víc cestoval po Čechách, tak už bys to také začal nacházet...

PK: Jenže je toho zatím málo, a místní lidi o to často vůbec zájem nemají – tak mi to aspoň například na Šumavě připadá. Také nabídka je zatím příliš malá. Chtělo by to ten přirozený vývoj nějak urychlit...

Jakým způsobem by to podle vás bylo možné?

DK: Myslím, že nejdůležitější je všemožně podporovat hrdost lidí na místo, kde žijí, a na to, co umí. Zájem o farmářské trhy stoupá, ale není prakticky co tam prodávat, nejsou dodavatelé a pěstitelé – a přitom si tolik lidí stěžuje na nezaměstnanost, ze zahrádek zmizela zelenina, nikdo nechová slepice... Není následek bez příčiny a je třeba začít hlavně u sebe.

Foto Jan Voběrek

PORTRÉT PK: No jo, ale vždyť sama děláš osvětu a aktivně tyhle myšlenky rozšiřuješ – a to právě je velmi důležité!

DK: Jde také o to, že v minulosti sedláci většinou pracovali tam, kde tvořil už jejich praděda... A věděli, že tam budou žít i jejich děti a vnuci. Tvořili krajinu tak, aby jim vyhovovala a aby se tam cítili příjemně. A proto pak byli v tom „svém“ prostředí v pohodě.

A tahle paměť byla v minulosti dost brutálně přerušena...

DK: Je to tak, i když ne úplně všude. Ale dnes se spousta lidí k tomuhle pohledu na farmaření a údržbu krajiny vrací. Pro mne osobně je to strašně důležité, vždyť mohu srovnávat s dobou, kdy jsme žili ve městě, v paneláku – byla jsem nervózní, uchvátaná, všechno mne stresovalo. Zatímco na venkově člověk pochopí, že mnohé změnit nemůže, že pánem je vždy příroda a té se prostě musíte podřídit. Když je sucho, horko, tak co s tím můžu udělat? Nemůžu si naplánovat, že to bude jinak... Dřív jsem si myslela, že za vše odpovídám, že všechno musím vyřešit a stihnout – a takhle to má nastaveno spousta lidí, hlavně ve městech.

O ZÁCHRANĚ STARÝCH ODRŮD Při mapování starých ovocných druhů jste se vlastně poznali – pokračujete v tom i dnes?

DK: Když jsme farmu zrekonstruovali a přestěhovali se sem, začala jsem na to mít zase konečně čas. Nyní mapuju ovocné dřeviny v Boleticích, odebíráme rouby, na farmě je pěstuju, a nakonec znovu vracím do krajiny.

Vytvářím tak biokoridory kolem naší farmy, v intenzivně využívané krajině, ze které dřeviny v podstatě úplně vymizely...

toho vědci racionálně vstupovali a vysvětlovali, že uvažovat a rozhodovat se musí pragmaticky a podle jasných faktů. To není kácet – nekácet, ale otázka lesních stupňů a nutnosti zachovat bezzásahové jádrové oblasti – tedy skutečně původní klimaxové smrčiny v nejvyšších partiích Šumavy.

Tam prostě člověk, notabene politik s jeho představou řízení přírody nemá co dělat. V nižších, okrajových částech parku se samozřejmě proti kůrovci zasahovat musí – a velmi razantně! Ale to nejsou původní horské smrčiny.

DK: Mně na tom připadá zajímavé, že my Evropané často moudře mluvíme do toho, jak se mají chránit pralesy po celém světě – tak když máme tady v Čechách zbytky původních vlastních lesů, musíme se přece snažit o jejich ochranu o to víc! Tohle jsou jediné zbytky původních lesů ve střední Evropě a mají stejnou hodnotu jako prales na druhém konci světa, jehož osud bohužel příliš ovlivnit nemůžeme. Tím víc se ale musíme soustředit na to, co máme tady u nás.

PK: Třeba na Papui, kde jsme spolu v létě byli, je přes 90 procent území skutečně původní les, zatímco u nás je to možná jedno jediné procento...

A tyhle poslední zbytečky je třeba chránit, a to samozřejmě bez kácení a aktivních zásahů člověka!

O ORCHIDEJÍCH A PRALESE Tím jsme se dostali k dalšímu tématu – váš projekt na Papui - Nové Guineji... Jak jste se vlastně dostali k orchidejím?

PK: Po mnoho let jsme s Danou prováděli management několika našich orchidejových luk, je to další téma, které nás dva od počátku spojuje...

Vysazujete jen na vašich pozemcích?

DK: Snažím se je nabízet i dalším zájemcům z okolí, takže staré ovocné odrůdy byly nedávno vysazeny i v okolí Křemže, kolem Kamenného Újezdu, Doubravic, Sedlce... Záleží na vlastnících pozemků – když projeví zájem, je možné na výsadbu získat i dotaci od Nadace Partnerství. Celá myšlenka vychází z faktu, že tyhle stromy vysazovali kdysi rolníci a sedláci ne pro sebe, ale pro své potomky, pro další generace.

PK: Z hlediska přírodovědeckého je to důležité proto, že při roubování se vytváří přesná genetické kopie matečného stromu. Množíme-li tak jen několik komerčně významných odrůd, snižuje se genetická variabilita daného druhu. Pomáháme-li přežití starých odrůd, které by jinak byly odsouzeny k zániku, pomáháme tak naopak genetickou variabilitu v rámci druhu zvyšovat.

Spolupráce s LČR probíhá dobře?

DK: Jistě, letos dokonce z popudu LČR Český Krumlov v tom novém sadu vybudovali ochranáři z ČSOP ve Velešíně loggery, neboli broukoviště pro saprofytické brouky (pozn.: žijící na rozkládajícím se dřevě).

A zkušenosti s vojáky při mapování v Boleticích?

DK: Musím je jen chválit – mají velký zájem, bez problémů nás do prostoru pouštěli, a vloni dokonce Vojenské lesy zažádaly o dotace na vysázení nového ovocného sadu, a skutečně tam vysázeli asi stovku stromů.

O LESE A ŠUMAVĚ Téma tohohle čísla je les – co pro vás znamená?

PK: Poslední stádium sukcese (smích)... Samozřejmě mne napadá především Šumava. Teď, když se rozpoutaly takové prudké spory kolem národního parku, tak mi to nedá a docela aktivně jsem se do toho zapojil...

Jak jste se k Šumavě vlastně dostal? Vím, že vystupujete ve hnutí ŠumavaPro, na demonstracích a podobně...

PK: Okrajově jsem se dříve zajímal o populační dynamiku kůrovce, ale nějak aktivně jsem se Šumavou nezabýval – to až v poslední době, když vidím, jaké nesmysly se kolem toho vyvíjejí a povídají. A že je třeba, aby do

Foto Jan Voběrek

A jak jste se tedy dostali na Papuu – Novou Guineu?

PK: Profesor Novotný z českobudějovického Entomologického ústavu AV ČR je už dlouhá léta ředitelem mezinárodní výzkumné stanice na Papui – Nové Guinei, kam jezdí čeští studenti i vědci z celého světa. Jeho tématem je výzkum biodiverzity tropického hmyzu. V současné době tam zahájili projekt, kdy budou při kácení dvou hektarů lesa dělat podrobné sběry a inventarizaci hmyzu žijícího v korunách stromů. Nutno vysvětlit, že ke kácení a vypalování pralesa tam dochází při tradičním stěhovavém způsobu zemědělství na relativně malých ploškách pralesa. Vědci v rámci toho zaplatí domorodcům za pomalejší postup kácení a okamžitý sběr, měření, vážení a další pomocné práce. No a přitom je možné velmi dobře prozkoumat epifyty (pozn: rostliny, které nekoření v půdě, rostou většinou na stromech; nepatří mezi parazity, svého hostitele využívají jen jako opěru) – tedy co roste v pěti rozlišovaných výškách, neboli stromových patrech. Bude se tu navíc srovnávat hektar sekundárního, přibližně 30 let starého, a hektar původního lesa. Projekt by měl významně přispět k výzkumu biodiverzity tropického lesa, takhle komplexně to zatím nikdo na světě nedělal. Stanice je v naprosto odlehlém místě, kam se musí doletět malým letadlem, a pak ještě den jít pěšky přes hřeben. Tam je domorodá vesnička a ve vedlejším údolí pozemek, kde probíhá kácení a výzkum.

Je domorodý způsob hospodaření udržitelný bez zničení přírody?

DK: Pokud nebudou mít peníze a budou hospodařit původními nástroji a způsoby, tak přírodě neublíží. Problém vznikne, jakmile se tam dostanou motorové pily a další technika.

Touží tamní domorodci po našich civilizačních „výdobytcích“?

PK: Většina území ostrova je ovládána domorodými kmeny, které mezi sebou neustále válčí, jsou poměrně divocí, hovoří mnoha různými jazyky...

7 Jihočeský občasník o životním prostředí

Je o ně mezi lidmi zájem?

DK: Letos v podstatě už žádné stromky k výsadbě nemáme a noví zájemci se zapisují do pořadníku... Je to asi i tím, že se snažíme různými způsoby vzbudit zájem. Na podzim ve Velešíně pravidelně připravujeme výstavu jablek a hrušek, ukazujeme, jak je využívat a zpracovávat. Moštujeme, vyhlašujeme soutěže o nejlepší koláče a záviny... Pan místostarosta Růžička mne v tomhle hodně podporuje. Na okraji Velešína jsme ve spolupráci s městem a Lesy ČR obnovili starý sad a nyní zde pořádáme různé akce pro celé rodiny. Cílem je, aby si lidi zase začali stromů vážit.

PORTRÉT DK: Vesničané nepotřebují k životu prakticky nic, pokud někam jdou, tak jediné, co si s sebou vezmou, je pár uhlíků. V chýších nemají skoro žádné vybavení... Nádoby mají z tykví a podobně, všechno jim dá okolní příroda.

Jenže civilizace přichází. Oni vlastně netouží po větším bohatství, ale jakmile se dostanou do města, tak už se tam uživit nedokážou, nemají ani čistou vodu, a sociální zabezpečení tam samozřejmě chybí...

PK: V největších městech prudce stoupá kriminalita. Dokud nevěděli, že civilizace existuje, tak bylo všechno v pořádku, žili si po svém. Jenže jakmile jim začneme platit za práci, tak přinášíme něco úplně jiného...

Když naši kolegové půjčil vesničanům na zapisování výzkumných dat laptop, poháněný sluneční baterií, tak jejich největší zážitek byl, měli domodorci největší zájem o to, pouštět si na něm americké krváky.

kteří se zajímají o ochranu orchidejí – po Austrálii, Floridě a Kostarice jsme se letos sešli na Hluboké.... A právě i o dosavadních výsledcích našeho projektu se tam hodně hovořilo.

DK: Já se ještě vrátím ke Guinei. Chci říct, že hlavní smysl vidím v tom, naučit domorodce, aby se o orchideje začali zajímat, aby pochopili, že je důležité je zachovat a ochraňovat, že jsou cenné. Naučili se už i vracet je zpátky do pralesa, napomáhat jejich šíření.

Nehrozí ale, že se tam začne s orchidejemi obchodovat, a že se pak budou ještě víc ničit?

PK: Papua – Nová Guinea má velmi přísné zákony pro případný vývoz, myslím, že tohle nebezpečí nehrozí. Nevím samozřejmě, do jaké míry je kontrolováno letiště, ale oficiální vývoz ve velkém nehrozí.

DK: Důležité je jednak obecné povědomí mezi sběrateli orchidejí na celém světě, že botanické druhy – tedy sběry z volné přírody – jsou prostě nepřípustné... A pak jde pochopitelně o to, jak se k téhle věci postaví místní lidé.

I v pralese se ukázalo, že nejdůležitější – pro budoucnost – je zaujmout a získat ty nejmladší. Domorodé děti chodily všude se mnou, napodobovaly mne a pořád se na něco vyptávaly... Myslím, že v nejmladší generaci je budoucnost – na Nové Guineji i u nás.

Foto Jan Voběrek

To je asi už neřešitelné, jakmile ke kontaktu došlo, už to asi nejde vrátit zpět...

PK: Jasně, děti začnou toužit po americkém životě, po městském životě, jakmile už to viděli, tak to nejde změnit. Ve městě nenajdou práci, zpátky už nechtějí, je to smutné. Budoucnost Papuy možná vidím v současnosti Nepálu, který je dnes relativně civilizovaný, populace roste, ale už si uvědomují, že pro ně jsou dobří turisté, kteří přivážejí peníze, ale že k tomu musí mít zachovalou přírodu. A každá vesnice se o okolní prostředí docela dobře stará... Možná to je i cesta pro Papuánce, i když tam vidím určitý podstatný rozdíl v náboženství a v mentalitě – divokosti těch domorodých kmenů...

8 Jihočeský občasník o životním prostředí

Foto Jan Voběrek

O SPLNĚNÝCH SNECH Vlastně se dá říct, že svým současným způsobem života, farmařením a koňmi, ale i tím cestováním jste si splnili všechny své sny...

PK: Ano, my jsme si spolu, kdysi za mlada, vysnili domek v zeleni, s velkým francouzským oknem a zimní zahradou, obklopený pastvinami a koňmi...

No – a rozhlédněte se kolem!

DK: Myslím, že jsme od života dostali maximum. Teď už je to o tom, že když člověk něco získá, tak musí potom předávat dál, vracet to svému okolí. Aby to celé mělo smysl, pokračování. Proto jsem taky loni založila místní občanské sdružení Modron (pozn.: keltský název pro jabloň), které se zabývá tím, jak učit ostatní.

Foto Jan Voběrek

Vraťme se k projektu – jak konkrétně probíhá?

PK: Během naší návštěvy jsme místní naučili, jak se k sebraným rostlinám chovat, jak je sbírat a uchovávat. Máme samozřejmě mezi orchidejáři další spolupracovníky, kteří pomáhají s určováním druhů. Mimochodem, právě teď jsem na Hluboké pořádal Mezinárodní kongres o ochraně orchidejí, kam se sjeli odborníci z 25 zemí světa.

To je pravidelná akce?

PK: Šlo již o 4. mezinárodní kongres skupiny asi osmdesáti specialistů,

S tím asi souvisí skoro všechny vaše aktivity... Pane profesore, vydal jste teď knížku Úvod do biologie ochrany přírody – co je jejím hlavním cílem?

PK: Je to populárně naučná knížka pro nejširší veřejnost, která vysvětluje, co vlastně ochrana přírody znamená, proč je důležitá biodiverzita, jak ji udržet... Kulturní povědomí společnosti o ochraně přírody je u nás velmi nízké – teď samozřejmě nemluvím o čtenářích Krasce, to je specifická skupina. Potřebujeme zvyšovat povědomí lidí o těchto tématech. Jinak se nic nezmění ani v politickém rozhodování. Moc bych si přál, aby společnost jednou dospěla k tomu, že ničit přírodu je prostě nekulturní a neslušné, že je to faux pas, prohřešek proti etiketě.

Z REGIONU

Lesní pedagogika v jižních v jižníchČechách Čechách Kamil BJAČEK, bjacek.oi28@lesycr.cz Lesní pedagogika doplňuje znalosti o lese a přírodě zábavnou formou, skupinovou prací, nebo netradičním pohledem na svět a věci kolem nás se zapojením všech smyslů účastníků programů lesní pedagogiky. Lesní pedagogika vysvětluje význam lesnického hospodaření, umožňuje poznat náplň práce lesníků a zvýšit zájem o dřevo jako obnovitelnou surovinu. V praxi se jedná o realizaci lesních vzdělávacích programů, a to především v terénu.

Lesní pedagogika, foto autor

Proškolený odborník seznamuje účastníky aktivit (což bývají celé školní třídy, přírodovědné kroužky, apod.) s lesním prostředím přednostně v nejbližším okolí bydliště účastníků. Lesní pedagogové předávají informace o lese a hospodaření v něm zábavnou formou.

Důraz kladou na tzv. zážitkové poznávání lesa, kdy se účastníci učí vnímat les všemi smysly. Za zmínku rozhodně stojí fakt, že část programů je díky nadšení lesních pedagogů prováděna v jejich soukromém čase.

Vychováváme pro budoucnost Funkce lesní pedagogiky je velmi významná i pro budoucnost – jak lesa, tak celé přírody. Energie a prostředky vynaložené dnes do tohoto druhu společenské aktivity se budou zákonitě vracet, neboť nynější děti budou za pár let rozhodovat o osudu lesů.

V současné době převyšují požadavky jednotlivých základních a mateřských škol možnosti lesnických organizací, které programy lesní pedagogiky nabízejí. Důvodem je malý počet lesních pedagogů v rámci Jihočeského kraje. Jejich počet se však každoročně mírně navyšuje.

Významné aktivit lesní pedagogiky v Jihočeském kraji: Rok 2011 byl Organizací spojených národů vyhlášen Mezinárodním rokem lesů. K této události se váží akce lesní pedagogiky po celý rok.

Jihočeský občasník o životním prostředí

10

VLS: Co děláme veřejnost pro veřejnost…

Petra ČUNÁTOVÁ, Petra.Cunatova@vls.cz Vojenské lesy a statky ČR, s.p. divize Horní Planá lesnicky hospodaří na území Vojenského výcvikového prostoru Boletice, jehož území je velmi ceněné z hlediska ochrany přírody. Mezi další činnosti podniku patří myslivost, zemědělství, rybářství a strážní služba pro Armádu ČR. Nemalá pozornost je věnována výuce lesní pedagogiky a pořádání různých akcí pro veřejnost.

V letošním roce se uskutečnilo již několik tématických výukových programů, které byly uspořádány v rámci Mezinárodního roku lesů. Místní školy jsou velmi rády, že jejich žákům můžeme nabídnout pobyt na čerstvém vzduchu, při kterém se navíc ještě dozvědí užitečné informace o lese a hospodaření.

Velkou událostí je každoročně organizovaný Den dětí na Olšině, letos se konal již 3. ročník a účast byla veliká – přibližně 600 dětí.

Tuto akci pořádáme společně s dalšími organizacemi působícími ve vojenském újezdu (Újezdním úřadem vojenského újezdu Boletice a Střediskem obsluhy výcvikových zařízení Boletice). Dále se

A co nás například ještě čeká?

Výtvarná soutěž k Mezinárodnímu roku lesů, pořádaná LČR a Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích ve spolupráci se Zoologickou zahradou Ohrada. Více podrobností najdete na webových stránkách LČR (http://www.lesycr.cz).

Dny s LČR, s.p.: Uskutečňují se každoročně na jednotlivých lesních správách – někde v rámci jiných akcí; např. LS Vodňany pořádá Den s LČR, s.p. v rámci Permonických slavností obce Ražice.

Lesníkův učeň – lesnická zábavně vzdělávací počítačová hra je určena především dětem ve věku 7-15 let, ale zkusit si jí může opravdu každý. Hra se skládá z pěti kvízů, ve kterých hráč například poznává různé objekty v lese, správně řadí cestu od semínka po výrobek, vybírá, jaké chování v lese je dovoleno a jaké činnosti a nástroje používá lesník, dřevorubec a pracovník ve školce. Na konci celé hry si může vytisknout diplom s dosaženou úrovní. Hru vytvořil vytvořil Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) u příležitosti Mezinárodního roku lesů 2011 a naleznete jí na adrese http://www.uhul.cz/ovvap/lesnikuv_ucen.php.

Program pro děti v rámci veletrhu Vzdělání a řemeslo v Českých Budějovicích se uskuteční ve dnech 23.-25. listopadu.

Kontakty a více podrobností o lesní pedagogice najdete na internetu: www.lesnipedagogika.cz, www.mezistromy.cz, www.lesycr.cz, www.uhul.cz, www.vls.cz Autor je pracovníkem LČR.

snažíme o zpříjemnění poznávání zpřístupněných částí vojenského prostoru Boletice. U turistických cest jsme zbudovali kryté přístřešky a odpočívadla jak pro pěší, tak pro cyklisty. V budoucnu je v plánu výstavba rozhledny a umístění naučné stezky.

Velkým počinem bylo otevření muzejní expozice na Olšině v roce 2009. Expozice je umístěna do rybářské bašty postavené v polovině 15. století na hrázi rybníku Olšina. Tato historická budova byla rekonstruována a je kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Výstava je věnována rybářství, myslivosti, fauně a flóře Boleticka, historii obce Olšina a Hodňova.

Dále se zde mohou návštěvníci seznámit s historií samostatného rybníku Olšina, který je nejvýše položeným chovným rybníkem v Čechách.

Letos proběhla renovace prostor a přibyly dvě nové expozice.

První je zaměřena na historii a současnost VLS a druhá je věnovaná zaniklým činnostem na Šumavě, které souvisely s dopravou a zpracováním dřeva. Výstava je otevřena po celé prázdniny.

Veřejnosti můžeme dále nabídnout nově zrekonstruované rekreační zařízení Olšina, které nabízí ubytování v nádherné přírodě u stejnojmenného rybníka. Je to vhodný výchozí bod pro poznávací výlety do zpřístupněných částí vojenského prostoru Boletice a ideální místo pro rodinnou dovolenou.

Zájem o námi pořádané akce nás těší a doufáme, že bude i nadále tak vysoký. Více na www.vls.cz.

Autorka pracuje ve státním podniku Vojenské lesy a statky ČR, Divize Horní Planá.

Z REGIONU

Zavítejte do kolébky školství lesnického školství Jan KUKRÁL, kukral@lespi.cz Výstavu uspořádanou k Mezinárodnímu roku lesů v Národním zemědělském muzeu v Praze zahájili 28. dubna 2011 trubači z Vyšší odborné školy lesnické a Střední lesnické školy Bedřicha Schwarzenberga Písek. „Co pamatuje strom a lidé zapomněli?“ – to si návštěvníci výstavy mohou připomenout do 30. října 2011.

A pokud mají vztah k lesu a lesnictví, jistě se někdy podívají i do Písku, který je považován za kolébku českého lesnického školství - první lesnická škola zde vznikla již v roce 1885.

Strom roku a Rok lesů Stromem roku 2011 je jilm vaz (Ulmus laevis). Následující slova dokazují jeho vzácnost v české krajině: „Jak jsem hledal jilm? Dlouho.

Nakonec jsem volal o pomoc hajnému z Unhoště, do jehož revíru spadá ohromný kus lesní země ve středních Čechách. Dal mi pár tipů. Nachodil jsem potom hezkých pár kilometrů, nakonec jsem to vzdal, znovu zavolal a byl jsem k jilmům přiveden. Kvůli fotografování. Nikdy jsem jilm neviděl ani porážet a dřevo jsem získal na pile, v podstatě náhodou.“ – zdroj Martin Patřičný: Dřevo krásných stromů.

Mezinárodní rok lesů 2011 je lesníky chápán jako šance poukázat na

Frotáž kůry, foto autor

význam lesnictví a lesního hospodářství v celé jeho šíři. Cílem a smyslem všech akcí je přiblížení přínosu lesa pro společnost. Veřejnost se seznámí se základním úkolem lesnictví – zachováním lesů pro příští generace. Hospodaření, ochrana lesa, využití dřeva jako obnovitelné suroviny a další témata zazní na výstavách, seminářích, přednáškách a osvětových akcích. Mezinárodní rok lesů 2011 je ideální příležitostí navštívit les společně s lesníky a porozumět lépe hospodaření v lese, zvýšit povědomí veřejnosti o trvale udržitelném hospodaření v lesích a sloužit k jeho propagaci, je oslavou lesů a jejich důležitosti v každodenním životě. To naplňuje a zdůrazňuje také motto: „Lesy pro lidi“. Čas na změnu v postojích a myšlení lidí se kriticky zkracuje. Nepromarněme proto tuto vzácnou příležitost. Na toto téma jsem dne 20. 4. vedl besedu v aule školy pro žáky 1.-3. ročníku Střední lesnické školy.

Autor je koordinátorem EVVO na Vyšší odborné škole lesnické a Střední lesnické škole Bedřicha Schwarzenberga v Písku.

Strakonický ochranář Ing. Miroslav Treybal převzal cenu Křesadlo

Miroslav Treybal Alena HRDLIČKOVÁ, alena.hrdlickova@knih-st.cz 12. dubna bylo při předávání cen pro dobrovolníky roku Jihočeského kraje oceněno devět jednotlivců a pět týmů. Mezi nimi byl i dlouholetý člen strakonické ZO ČSOP Ing. Miroslav Treybal, který je lesním inženýrem a po celý život se zabývá ochranou přírody.

Vedl a vede k této činnosti i veřejnost, a to jednak v místní strakonické organizaci Junáka a v jeho Střediskové radě, jednak v Českém svazu ochránců přírody. Zde pracoval řadu let jako tajemník OV ČSOP a kromě toho až donedávna i jako jednatel ZO ČSOP. Řada strakonických občanů ho pamatuje například jako instruktora oddílu Černí vlci, jako organizátora ochranářských brigád a zájezdů, jako přednášejícího v osvětové činnosti atd. atd. Všem, kdo se s ním kdy setkali, se zapsal do povědomí jako vynikající odborník a hlavně jako spolehlivý, férový člověk, skutečný „prototyp“ dobrého skauta i ochranáře, z něhož si lze brát příklad. Rozhovor s p. Treybalem lze nalézt v 7. čísle Krasce.

11 Jihočeský občasník o životním prostředí

Ve dnech 17.-19. května zahájil tým pedagogů naší školy výuku pro pedagogy základních škol v rámci podpořeného projektu DVPP – Environmentální výchova v praxi – reg.č. CZ.1.07/1.3.06/02.0002 (OPVK). Projekt bude průběžně realizován v prostorách moderně zařízené učebny ve výukovém středisku a převážně také přímo v porostech Školního polesí Hůrky. Zpětná vazba nám ukáže, o jaké výukové materiály a programy bude největší zájem. Nově zařízená učebna EVVO v budově výukového střediska Školního polesí Hůrky obsahuje moderní technické vybavení a splňuje výborně podmínky moderní výuky akreditovaných vzdělávacích programů EVVO. Některá zařízení jsou přímo určena k pozorování a průzkumu přírody a přírodnin – digitální kamera, digitální fotoaparát, vizualizér, dalekohledy.

Učebna je ozvučena, obsahuje datový projektor, plátno, zesilovač, bílou tabuli, flipchart, notebook aj. Doposud se těšíme zájmu ze strany učitelů základních škol Jihočeského kraje a věříme, že dlouho poslouží zkvalitňování další výuky v oblasti EVVO. Odkaz na projekt: http://www.lespi.cz/cs/dalsi-vzdelavanipedagogickych-pracovniku.php Úspěchy zaznamenáváme i v oblasti zavádění nových moderních technologií do výuky odborných předmětů v podmínkách středních škol. Z příspěvku poskytnutého Jihočeským krajem a částečně LČR bylo možné pořídit moderní elektronické přístroje a vybavení pro zjišťování porostních zásob, i toto vybavení přispěje k prosazování trvale udržitelných principů hospodaření v lesích.

Také tradičně pořádaná Soutěž odborných lesnických dovedností (SOLD) přivítá v dalším ročníku řadu soutěžících, lesníků, studentů, sponzorů, veřejnosti, absolventů a přátel školy. EVVO na škole bude prezentována řadou materiálů a soutěží pro děti a soutěžní disciplinou – poznávání přírodnin. Soutěž bude probíhat 20. září na Výstavišti u zimního stadionu v Písku.

V pořadí pátá obnovená tradice Dne stromů proběhne v arboretu školy dne 20. října. Akce nabídne pro stovky dětí základních škol okolí Písku připravené aktivity lesní pedagogiky. Při jejich organizaci se v rolích „lesních pedagogů“ představí žáci písecké Střední lesnické školy.

Přejme si jenom vydařené počasí a můžeme se plně ponořit do podzimní atmosféry a nádherné palety nepřeberného množství barev podzimního působivého šatu arboreta – významné kulturní památky.

Po dohodě na sekretariátu školy je možné arboretum navštívit i v individuálních termínech, což se týká i Školního polesí Hůrky nedaleko Písku.

Z REGIONU

Rozhlédnout se? z jiného kopce Ano, ale z jiného kopce!

Jan JURÁŠ, jan.juras@knih-st.cz O záměru strakonické radnice vystavět železo-dřevěnou rozhlednu na vrcholu kopce Kuřidlo, jenž je součástí stejnojmenné přírodní rezervace, se mluví už dlouho. Příliš se ale nehovoří o negativních dopadech, které by se tomuto ostrůvku jihočeské přírody nevyhnuly, pokud by opět zvítězil „veřejný zájem“ nad zájmem ochrany přírody.

Město Strakonice začalo projekt rozhledny připravovat v roce 2008 vypracováním studie, o rok později pak byly zahájeny práce na projektové dokumentaci. V lednu 2010 bylo zahájeno územní řízení, které však bylo v březnu téhož roku přerušeno. Bylo totiž nutno podat žádost o udělení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin (lilie zlatohlávek, kruštík tmavočervený, okrotice bílá a okrotice červená), jejichž výskyt v území byl ostatně jedním z hlavních důvodů vyhlášení rezervace. Výjimka byla nejprve 22.2.2010 krajským úřadem povolena, ale na základě odvolání jednoho z účastníků řízení (sdružení Jihočeské matky) putovala celá záležitost na MŽP, které stavbu rozhledny nepovolilo. Do správního řízení se vložila i Calla, která navrhla několik podmínek, při jejichž dodržení by bylo možné stavbu realizovat.

A co je jablkem sváru? Hlavním důvodem nesouhlasu s rozhlednou byl nešetrný proces plánované výstavby. K vrcholu kopce vede pouze úzká pěší cesta, kterou by bylo nutné v případě výstavby rozšířit pro těžkou mechanizaci. Došlo by tak k obnažení okolního terénu, likvidaci mnoha jedinců ohrožených rostlin, vyskytujících se nejvíce právě v okolí pěšiny, a rozšiřování ruderálních a invazních druhů rostlin – především netýkavky malokvěté, se kterou každoročně svádějí boj dobrovolníci z ČSOP (viz článek níže).

Problémy by hrozily i v souvislosti s deponováním zeminy a zvýšenou návštěvností při provozu rozhledny. Znamenalo by to zásah do křehkého společenstva bazifilní teplomilné doubravy, které je v rámci jižních Čech velmi vzácné a vyskytuje se už pouze v několika fragmentech na Strakonicku a Českokrumlovsku. Ke stavbě rozhledny v dané lokalitě by mohlo dojít pouze při využití jiného způsobu do-

Jihočeský občasník o životním prostředí

12

Co najdete Kuřidlo v rezervaci Kuřidlo Vilém HRDLIČKA, posta@csop-strakonice.net Přírodní rezervace Kuřidlo u Strakonic o rozloze 8,74 ha byla vyhlášena v roce 1985. Předmětem ochrany je zbytek smíšeného lesního porostu umístěného na jižním svahu kopce s podmínkami blížícími se teplomilné doubravě nebo vápnomilné bučině.

Na svazích stejnojmenného kopce se střídají plochy zalesněné smrkem ztepilým, borovicí lesní, dubem letním, dubem zimním, bukem lesním a lípou srdčitou. Jako perlička je na jeho vrcholu ukryt jeden z ojedinělých exemplářů jeřábu břeku.

V blízkosti přístupových cest na samotný vrchol je možno najít lilii zlatohlavou, okrotici bílou, okrotici červenou, žindavu evropskou, kokořík vonný, kozinec sladkolistý, bažanku lesní, zvonek broskvoňolistý, černýš hajní nebo sasanku pryskyřníkovitou.

Vrcholová partie hostí několik exemplářů náprstníku žlutého.

Z broučí fauny je přítomen chrobák lesní, střevlík fialový, střevlík zahradní a střevlík vrásčitý. Nad mýtinami je možno zastihnout babočku admirála, babočku síťkovanou, babočku paví oko a babočku kopřivovou, žluťáska řešetlákového, běláska řeřichového,

pravy materiálu na místo stavby (např. vrtulníkem). Město Strakonice vyšlo některým požadavkům vstříc, navrhlo i kompenzační opatření Vysílač na Šibeničním vrchu, foto autor v podobě postupné přeměny smrkových porostů na porosty přirozeného složení, stěžejním požadavkům však z větší části nevyhovělo.

Jedním z argumentů obhájců záměru byl dle nich převažující veřejný zájem z důvodu napojení lokality na Švandovu stezku, absence rozhledny v okolí a rozvoj pěšího turistického ruchu. Tyto důvody by mohly být brán v potaz, ale jen v případě, že by neexistovala srovnatelná, ba lepší alternativa. Jedním z míst, které k této myšlence přímo vybízejí, je Šibeniční vrch severně od Strakonic nedaleko Kuřidla. Toto místo je součástí Švandovy stezky a je napojeno na zpevněnou příjezdovou cestu. Stojí tu již dlouho vysílač mobilního operátora, který by se po vzoru vzdálenějších „kolegů“ (Kbíl, Hoslovice, Velké Nepodřice) mohl stát také rozhlednou. Škoda, že o této variantě nikdo neuvažoval už v době výstavby vysílače – mohli jsme se výhledem do našeho údolí kochat už pěknou řádku let. Vše teď závisí na probíhajícím jednání města s mobilním operátorem. Doufejme, že bude úspěšné a že k výstavbě (v tomto případě spíše dostavbě) rozhledny bude využito varianty levnější, logičtější, rychlejší, a hlavně k tomu nejcennějšímu, co máme, nejšetrnější.

Autor pracuje v Ekoporadně při Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.

malého soumračníka jahodníkového, nebo dokonce i batolce duhového.

Ptačí fauna je kromě výskytu sýkor koňadry a modřinky zastoupena králíčkem obecným, červenkou obecnou, budníčkem menším, budníčkem lesním, kosem černým, drozdem zpěvným, drozdem kvíčalou, strakapoudem velkým a datlem černým. Z větších savců je možno spatřit veverku obecnou, zajíce polního a srnce obecného.

Jako nežádoucí se tu rozšiřuje invazní netýkavka malokvětá, která pokrývá převážně vrcholovou severní část kopce Kuřidlo. Její semena mohou být přenášena hmyzem, většími zvířaty i lidmi, a bez našeho zásahu může postupně vytlačit chráněné druhy. Netýkavka malokvětá je dosud redukována mechanickým lidským zásahem na jižním svahu PR. Od měsíce května takřka do prvních podzimních dní je také možno přiložit znalou ruku k dílu. Znamená to ale umět rostlinu dobře odlišit např. od neškodné netýkavky nedůtklivé. Vytrhávání rostlin není obtížné, protože koření jen mělce. Práce se podobá ručnímu pletí obrovitého záhonu o rozloze více než hektar. I přes péči ochranářů se však netýkavka v tomto území stále znovu objevuje. Má tato rostlina přirozeného “ spásače?”

Zřejmě ano. V posledních letech na ní byl tu a tam zaznamenán výskyt mšic. To je příznivá změna, protože donedávna tu žádného přirozeného nepřítele neměla.

Tento článek samozřejmě nezahrnuje všechny objevené druhy rostlin a živočichů.

Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.

Z REGIONU

JIHOČESKÉ ekoškolky EKOŠKOLY Dvacet devět škol z celé republiky převzalo v červnu v Praze mezinárodní titul Ekoškola – mezi nimi i čtyři školy z jihu Čech: opakovaně uspěly školy z Prachatic (ZŠ Zlatá stezka), Kunžaku (ZŠ Sira Nicholase Wintona) a Písku (ZŠ T. G. Masaryka). Poprvé přebrala titul škola českobudějovická: Základní škola a ZUŠ Bezdrevská.

Novinky z Ekoškoly písecké Jiří KOTHÁNEK a Marta BAKALOVÁ

líková. V dopoledních hodinách společně absolvovali odbornou dílnu zaměřenou na dopravu do školy s názvem Udržitelná mobilita ve výuce ZŠ a SŠ a sbírali inspiraci v prezentacích jiných škol. Odpoledne proběhlo slavnostní vyhodnocení, kterého se zúčastnili zástupci MŽP, pořádající organizace Sdružení TEREZA a sponzoři.

Prachatičtí přivezli do Prahy svůj poster, na kterém představili svou činnost v projektu. Domů si odváželi diplom, knihy, drobné dárky, ale především nápady, které získali od žáků jiných škol. Za tento úspěch patří poděkování celému Ekotýmu školy, žákům i učitelům. Přejeme jim, aby se jim práce i nadále dařila a za dva roky svůj titul v duchu hesla „ Pokud dokážeme změnit svou školu, dokážeme ovlivnit i svět kolem sebe“ znovu obhájili.

První budějovická Ekoškola Petr VOGELTANZ V dubnu 2011 proběhl na škole oficiální audit programu Ekoškola, který měl prověřit, jak „eko“ to na škole opravdu funguje a zda škola splňuje potřebná kritéria pro udělení titulu. Žákovský Ekotým provedl auditory školou a představil jim svou činnost i aktivity, které na škole dělá spolu s ostatními žáky i učiteli. Auditoři nebyli zklamáni.

Programem Ekoškola žije celá škola. Žáci se snaží snížit ekologické dopady provozu školy i vlastní činnosti, hlídají si spotřebu energií a vody, usilují o důkladné třídění odpadů, starají se o prostředí své školy i okolí. Starší žáci se také podílejí na přípravě osvětových výukových aktivit pro své spolužáky a nižší ročníky. V každé třídě můžeme zahlédnout vyvěšený „Ekokodex“, soubor vlastních ekopravidel, který si vytvořili sami žáci a kterým se snaží řídit. Proto tu také všichni vědí, o čem je řeč, když se řekne Ekoškola.

Mezinárodní program Ekoškola: l celosvětově l v České

zapojeno více jak 50 zemí republice dosud zapojeno 234 škol

Koordinátorem pro ČR je sdružení Tereza (Praha). Regionálním koordinátorem pro jižní Čechy je CEGV Cassiopeia (České Budějovice).

Kontakty: www.cegv-cassiopeia.cz, www.ekoskola.cz.

AUTOŘI: Jiří Kothánek je ředitel ZŠ T.G. Masaryka v Písku, Marta Bakalová je koordinátorka projektu a EVVO na téže škole, Petr Vogeltanz pracuje v CEGV Cassiopeia a Marie Peřinková je vedoucí odboru ŽP Měú Prachatice.

Z projektového vyučování, foto archiv

Projektové dny žáků na jaře 2011 byly zaměřené na výběr rostlinných druhů pro ozelenění plochy zahrady. V průběhu letních prázdnin by měly být provedeny stavební úpravy pozemku se zásadními terénními změnami. V rámci udržitelnosti projektu se zaměříme na dobudování školní zahrady především samotnými žáky a její využívání. A dál budeme rozvíjet i další započaté aktivity.

Prachatičtí mění školu i svět Marie PEŘINKOVÁ Prachatický tým ve složení Dominika Jurčová, Tomáš Malý a Luboš Syrový doprovodila na slavnostní vyhlášení v Praze paní učitelka Smo-

Vzkaz pro zájemce o program Ekoškola: Program Ekoškola je velmi náročný (jako nakonec každá práce s dětmi), ale smysluplný a připravuje děti do života. Pro ty, kteří se zapojí, je to činnost zajímavá, naváže se mezi dětmi a učiteli jiný vztah než při běžných hodinách a učitel může mít docela dobrý pocit ze své práce, což v dnešní době je spíše vzácnost. Hlavně musí člověk občas překousnout, že vše nejde tak, jak by chtěl. Někdy méně znamená více! Přeji hodně úspěchů ve vaší práci. Pokud vám budou naše zkušenosti nějak užitečné a budete mít dotazy, můžete je na mě vznést prostřednictvím emailové adresy bakalinka@seznam.cz. Pokusím se i ve své časové tísni odpovědět a případně se nechám ráda inspirovat od vás.

Marta Bakalová, koordinátor EVVO ZŠ TGM Písek.

13 Jihočeský občasník o životním prostředí

Titul Ekoškola v rámci ČR jsme získali poprvé v roce 2005. V dalších letech jsme se zapojili do mezinárodního programu, mezinárodní verzi titulu jsme získali v roce 2007 a v roce 2009 obhájili. Pracovali jsme na sedmi povinných krocích projektu, ale zároveň probíhala řada akcí rozvíjejících vztah žáků k přírodě a prohlubujících ekologickou gramotnost. Na aktivity v oblasti ekologické výchovy i na ŠVP „Chceme a dokážeme“ jsme od prosince 2009 vhodně navázali projektem „Zkvalitňování EVVO na ZŠ T.G. Masaryka Písek“ financovaného z evropských fondů.

V rámci projektu se snažíme rozvíjet znalosti, schopnosti a dovednosti žáků s důrazem na environmentální oblast. Žáci například monitorovali „Současný stav zahrady“a následně své poznatky zakreslili do projektových studií, které posloužily jako podklad pro řešení nové zahrady v pokračování projektu „Budujeme školní zahradu“. Žáci pro soutěž vyhotovili vlastní návrhy, kde nesměli zapomenout na provozní, technické, vegetační prvky a současně respektovat vzrostlé stromy. Vítězné návrhy se staly jedním z podkladů pro odbornou architektonickou studii školní multifunkční zahrady EVVO. Další aktivitou jsou exkurze zaměřené do přírodně, kulturně i historicky zajímavých lokalit. Dokumentace z exkurzí byla pro další využití zpracována do metodického manuálu „Náměty exkurzí zaměřených na EVVO I“ na našich internetových stránkách.

Vybavili jsme školu moderní ICT technikou, kterou žáci využívají k vyhledávání dat na internetu při zpracovávání projektových prací apod.

Byla pořízena interaktivní tabule, mikroskopy a stereomikroskopy.

Učitelé školy absolvovali víkendový seminář Moderní metody práce ve výuce se zaměřením na EV.

Z aktivit ZŠ TGM v Písku, foto archiv

Z REGIONU

Krajský program Rozvoj venkova a krajiny

Rozvoj venkova a krajiny

Libuše JOZKOVÁ, jozkova@kraj-jihocesky.cz

Jihočeský kraj podporuje formou grantů oblast EVVO od roku 2004. Finance na tuto oblast jsou od roku 2009 zařazeny v GP Rozvoj venkova a krajiny. V roce 2010 byla tato oblast podpory rozšířena o vzdělávání a osvětu v oblasti zemědělství a myslivosti.

Podopatření III se týká Podpory stanic pro handicapované živočichy. A jak loňské žádosti o granty dopadly?

Uzávěrka příjmů žádostí o grant byla 31. ledna 2011. V podopatření II bylo přijato celkem 50 žádostí. Nejvíce žádostí (16) bylo podáno z Českobudějovicka, následovalo Písecko (9), Jindřichohradecko (8), Strakonicko (6), pět žadatelů bylo z Prachaticka, z Táborska čtyři, z Českokrumlovska jediná žádost. Mezi žadateli převládaly neziskové organizace včetně zájmových svazů (27 žádostí), za nimi následovaly školy (15) a obce a jejich svazky (6). Hodnotící komise doporučila k podpoře 29 projektů, u všech navrhla snížení požadované výše.

Poskytnutí grantů v navrhované výši schválila rada kraje a poté krajské zastupitelstvo. Jde celkem o 915 000,- Kč. Všechny podpořené projekty jsou podmíněny povinnou finanční spoluúčastí příjemce (min. 25% z celkových nákladů). Činnost stanic, které na území kraje pečují o handicapované volně žijící živočichy, podporuje Jihočeský kraj také od roku 2004. Při splnění podmínek získávají podporu opakovaně i stanice, které sice sídlí za hranicí kraje, ale své služby poskytují i na části jeho území (Ochrana fauny ČR ve Voticích a záchranná stanice v Telči). V roce 2011 podalo žádost o grant celkem pět záchranných stanic. Hodnotící komise doporučila podpořit čtyři z nich (jedna nesplnila formální podmínky) a všem navrhla určité snížení požadované výše. Mezi stanice bylo rozděleno 490 tisíc korun.

Jihočeský občasník o životním prostředí

14

V rámci Opatření 1: Tvorba krajiny a podpora biodiverzity, podopatření II - Kofinancování projektů bylo poskytnuto 100 000,- Kč sdružení Krasec jako finanční podpora realizace projektu "Pod korunou stromů". Současně získal Krasec 250.000,- Kč na kofinancování navazujícího projektu. Oba projekty byly podpořeny ze SFŽP. Částkou 250.000,Kč Jihočeský kraj podporuje zpracování projektové dokumentace k rekonstrukci a výstavbě Záchranné stanice pro handicapované živočichy Třeboň, 230.000,- Kč získalo sdružení Vespolek z Jindřichova Hradce na 2. fázi projektu obnovy vysokokmenných ovocných alejí starých odrůd podél historických cest Mikuláše Rutharda v Lutové s naučnou ovocnou (cyklo)stezkou a 90.000,- Kč CEGV Cassiopeia České Budějovice jako podporu projektu "Přírodní zahrada ve městě krajina uprostřed betonu".

Podpora EVVO včetně oblasti zemědělství a myslivosti:

Za přírodou jinak / Základní škola Alešova Vodňany

40.000 10.000

11. Když neživé ožívá, 8. ročník / Svazek obcí Blatenska

35.000

12. Rok na vsi 2011 / Obec Bušanovice (okr. PT)

10 000

13. Prácheňský muzejní vševěd aneb Přírodovědná detektivka pro každého Prácheňské muzeum v Písku

30.000

14. Modernizace výuky lektorů pro myslivecké vzdělávání Jihočeská společnost pro ochranu přírody a myslivost, o.p.s. České Budějovice

40.000

15. Obnovitelné zdroje energie v Jihočeském kraji - od teorie k praxi Calla - Sdružení pro záchranu prostředí Č. Budějovice

35.000

16. Rozvoj lovecké hudby a mysliveckých tradic Jihočeští trubači, o.s. České Budějovice

40.000

17. Planktonní organismy a kvalita životního prostředí na Kovářovsku / Základní škola Kovářov (okr. PÍ)

15.000

18. Informační systém botanické zahrady v Táboře VOŠ a Střední zemědělská škola v Táboře

20.000

19. Katalog místních malovýrobců a producentů na Třeboňsku - podpora místní ekonomiky a lokálních potravin + ukázková pilotní realizace regionálního produktu Lutovský mošt Občanské sdružení Vespolek Jindřichův Hradec 65.000 20. Místní produkty místním lidem / Rosa - společnost pro ekologické informace a aktivity, o.p.s. České Budějovice

40.000

21. Podpora environmentální výchovy v Mateřské škole Katovice / Městys Katovice

35.000

22. Vyzkoušej to také / Kamínky, o.s. Bohouškovice (okr. ČK)

35.000

23. Fíkova školka aneb pěstování alejových stromků / Junák - svaz skautů a skautek ČR, středisko Vavéha Č. Budějovice 30.000 24. Včelařská osvěta a vzdělávání nejen pro včelaře / Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ, o.s. Č. Budějovice 10.000 25. VII. Jihočeská krajská výstava drobného zvířectva s expozicí ovcí a koz / Český svaz chovatelů, Krajské sdružení Jihočeského kraje Dražice (okr. TÁ) 70.000

Č.

Název projektu/Příjemce grantu:

1.

Včelařství jako součást environmentální výchovy dětí, mládeže a široká veřejnost Apicentrum vzdělávání Václava Jakše, o.s. Protivín

40.000

Kompetence k environmentálnímu vzdělávání hledáme v příhraničních oblastech / Mateřská škola Slavonice

28. Soutěž "Nejkrásnější jihočeská louka" 2011 / Daphne ČR - Institut aplikované ekologie, o.s. České Budějovice

50.000

40.000

Přírody se nebojíme, my se do ní naučíme nejen co nám může dát, také o ni pečovat Mateřská škola Pluhův Žďár (okr. JH)

29. Environmentální výchova v přírodní zahradě ZČ HB Forest, Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia České Budějovice

30.000

20.000

Pokud chci přírodu chránit, musím ji poznat Základní škola a Mateřská škola Plavsko (okr. JH)

20.000

2.

3.

4.

5.

Výše grantu (v Kč):

9.

10. Naučná tabule "Krčínův dub" / Město Třeboň

26. Dzierzon 1876 / Základní škola a ZUŠ Zliv

15.000

27. Až se zima zeptá / Český nadační fond pro vydru Třeboň 30.000

Podpora stanic pro handicapované živočichy: Č.

Název projektu/Příjemce grantu:

Výše grantu (v Kč):

1.

Provoz záchranné stanice živočichů Makov v roce 2011 ZO 18/02 ČSOP Makov Nová Ves u Písku

Středisko environmentální a ekologické výchovy SOŠ veterinární, mechanizační a zahradnická a JŠ s právem SJZ České Budějovice

50.000

2.

6.

Včelařský kroužek ČSOP a ČSV Třeboň 2011 Český svaz ochránců přírody ZO 16/01 Třeboň

Celoroční činnost stanice pro zraněné živočichy v roce 2011 Ochrana fauny České republiky o.s. Votice 175.000

15.000

3.

7.

EVVO pro širokou veřejnost na Jindřichohradecku Hamerský potok, o.s. Jindřichův Hradec

25.000

Provozování stanice pro handicapované živočichy v Doudlebech SULIMO - občanské sdružení pro záchranu dravců a sov Doudleby (okr. ČB) 40.000

8.

Život v korunách a pod korunami stromů kolem nás Základní škola Chyšky (okr. PÍ)

4.

20.000

Záchranná stanice Třeboň Český nadační fond pro vydru Třeboň

175.000

100.000

Z REGIONU

Jindrovy žabičky zamířily do školek

žabičky zamířily do školek

Jana DVOŘÁKOVÁ, nezarka@email.cz

Občanské sdružení Hamerský potok z Jindřichova Hradce se již několik let věnuje environmentální výchově a osvětě. Dosud jsme se však zaměřovali hlavně na širokou veřejnost a na základní a střední školy. Ve svých programech se obvykle věnujeme vodě v krajině, čistotě vod a podobně. K našim oblíbeným zástupcům živočišné říše patří bezesporu obojživelníci.

Prvotním počinem, kterým jsme se v roce 2005 otevřeli veřejnosti, bylo vybudování Jindrovy naučné stezky podél Hamerského potoka u Jindřichova Hradce. Pro tuto naučnou stezku je charakteristická dětská část každého panelu s maskotem – postavou žabáka Jindry, který děti doprovází na trase. Tady začíná také historie našich pravidelných každoročních akcí pro rodiny s dětmi. Původně jsme je pojímali jako procházky po stezce s environmentálně poučnými hrami v přírodě bez bližšího zaměření. Časem se však zrodila myšlenka věnovat každý rok na stezce jednomu zvířecímu druhu. Myslíme si, že u dětí lze vzbudit pozornost skrze druhy nejběžnější a pro děti relativně snadno dosažitelné. I naprosto banální zvíře, jakým je šnek nebo mravenec, v sobě ukrývá mnoho zajímavého. Například právě šneci se dobře pozorují a u dětí budí odjakživa úžas. Účastníky se snažíme nalákat i přiléhavými názvy. Po prvotinách „S Jindrou po mravenčích stezkách“ a „Když už nesněží, jdeme za plži“ jsme se letos v květnu vrátili ke svému oblíbenému tématu akcí „Jindrovy hadičky a ještěřičky“.

Každá dětská akce probíhá formou několika zastavení na Jindrově naučné stezce. Děti s rodiči si vždy nejdříve pročtou krátký text, například o tom, jak vidí mravenec, jak leze šnek, o vývoji žáby, atd. Text je psaný velkým písmem v krátkých a jednoduchých větách, bez po-

Voda živá z –laboratoře z laboratoře do terénu do terénu Yveta SMÍŠKOVÁ, drsmisi@seznam.cz

S Arnikou spolupracujeme již několik let a zkoumání vody je součástí studijního plánu. Tentokrát se nejednalo ale jen o práci v laboratoři. Úkolem bylo důkladně prostudovat ekosystém potoka či říčky. V každé ze šesti etap byly zadány praktické úkoly a teoretické otázky.

Vybrali jsme si potoky Dobrá voda a Kyselá voda, aby bylo možné výsledky porovnávat. Potok Dobrá voda pramení SV od Rudolfova, protéká Libníčí (tam je to moc hezké) a ústí do Kyselé vody kousek od Borku, nad Úsilným. Kyselá voda pramení východně od Lhotic, protéká Úsilným, kde do něj ústí známá Eliášova štola, pak teče přes Hrdějovickou náves a ústí do Vltavy u Opatovic.

Bahnem i kopřivami Přestože byl do soutěže přihlášen pětičlenný tým dívek, do plnění některých úkolů se zapojili i jejich spolužáci. Od dubna do října jsme uspořádali několik terénních výprav. Během nich jsme mapovali terén, sledovali a fotografovali faunu a floru, měřili teplotu, vodivost a pH vody, odebírali vzorky pro laboratorní zpracování a lovili a určovali bezobratlé živočichy ze dna potoků. Jarní výpra-

Autorka je členkou sdružení Hamerský potok.

vy se vyznačovaly mokrem v botách, s postupujícím jarem vody na okolních loukách ubývalo, ale přibývalo vegetace a přístup k vodě byl neméně náročný. Na podzim nám ve studené vodě mrzly ruce a nohy. Například během odběru sedimentů ze dna potoka Kyselá voda, který proběhl ve spolupráci s Arnikou a za asistence novinářů, byla teplota vody i vzduchu 6°C. Pohodlnější byla práce ve školních laboratořích. U vzorků jsme zjišťovali senzorické vlastnosti, pH, vodivost, tvrdost, CHSKMn a obsah Fe, P, NO2-, NH3/NH4+, Cl-, Ca, Mg a přítomnost mikroorganismů.

Do historie i za starosty V zimních měsících jsme se věnovali studiu dávné i nedávné historie okolí potoků. Zajímalo nás například, zda se potoky rozvodňují, zda jsou obce vybaveny kanalizací a ČOV, jestli se v okolí nacházejí potenciální znečišťovatelé. Informace jsme hledali v knihovně, na internetu a několikrát jsme oslovili starosty obcí. Všichni na naše dotazy ochotně odpověděli. Řešení teoretických otázek jsme hledali nejen v literatuře, ale i v praxi. Navštívili jsme Podolskou vodárnu a ČOV Hrdějovice, udělali jsme mezi spolužáky anketu na téma „Využití pracích a mycích prostředků v domácnostech“ a „Je lepší balená nebo z vodovodu?“.

Při porovnání výsledků jsme zjistili, že potok Dobrá voda má přírodnější charakter. Jeho voda obsahuje méně prvků souvisejících s lidskou činností, má vyšší biotický index, fauna a flóra jeho okolí je pestřejší, nacházejí se zde i chráněné rostliny. Voda potoků se výrazně neliší v senzorických vlastnostech a pH, které se pohybuje v rozmezí 6,7 – 7,8. Ve většině parametrů ji lze hodnotit jako velmi čistou. Potok Kyselá voda je ovlivněn především zemědělstvím.

Potoky nepředstavují významné povodňové nebezpečí, ale nemají ani velký hospodářský význam. Vytvářejí ale cenný prvek v krajině.

Protékají územím vhodným pro turistiku a aktivní odpočinek.

V jejich okolí se nalézají značené turistické i cyklistické trasy a velké množství historických i přírodních zajímavostí.

Autorka je odbornou konzultantkou týmu.

15 Jihočeský občasník o životním prostředí

V polovině března si studentky 3. ročníku Analýzy potravin ze SŠ OSaP a VOŠ Kněžskodvorská z Českých Budějovic přivezly z Prahy 2. místo v soutěži „VODA ŽIVÁ“. Na jejím začátku v dubnu 2010 bylo 80 týmů z celé republiky. Soutěž vyhlásilo sdružení Arnika, takže s přihlášením jsme vůbec neváhali.

užití cizích slov. Účelem je zaujmout a nezahltit. Pochopit by mělo dítě předškolního věku, ale předkládané informace často překvapí i rodiče. Poté děti absolvují na stanovišti nějaký úkol vztahující se k informacím v textu.

Loňské „Jindrovy žabičky“ nám bylo líto dát do šuplíku, jako se to stalo se šneky a mravenci. Navíc nás oslovila Mateřská škola Slavonice se žádostí o předvedení programu v terénu. Autobus plný malých dětí nás zpočátku sice trochu zarazil, ale ukázalo se, že tyhle děti jsou na podobné vycházky zvyklé. Odhodlaně s námi absolvovali 4 km stezky a byly báječné, stejně jako paní učitelky. Další žádost o program přišla z mateřské školy letos, v rámci Dne Země. A tak naše žabičky dostaly opět novou podobu. Tentokrát bylo třeba program uzpůsobit tak, aby bylo možné ho předvést buď ve třídě, nebo na zahradě školky.

Dočkali jsme se pozitivního ohlasu. Proto jsme se rozhodli, že v následujícím roce postupně vytáhneme ze šuplíku a přepracujeme i mravence a šneky. Doufáme, že zájem projeví i další školky. Akce „Jindrovy žabičky“, „Jindrovy hadičky a ještěřičky“ i program „Žáby“ pro mateřské školy probíhají v rámci projektu OPAL, který je financován z rozpočtu SFŽP a MŽP.

NA NÁVŠTĚVĚ

EKOWATT ČESKÉ BUDĚJOVICE Josef KADUBEC, kadubec@rosacb.cz

EKOWATT

Sdružení EkoWATT, člen sítě Krasec, slaví letos 20 let své činnosti. Ona dvacítka není v tomto roce ojedinělá, stejný počet let slaví např. i Calla, Rosa nebo Národní park Šumava. Nicméně na návštěvu se v tomto čísle vydáme právě do EkoWATTu, tedy do jeho českobudějovické pobočky.

Sdružení EkoWATT má svou českobudějovickou pobočku na Žižkově třídě č. 1. Ve skutečnosti musí člověk trochu mimo „Žižkovku“, do budovy PVT, a pak pěkně po svých do pátého patra (protože výtah ekologicky šetrný člověk používá jen v nutných případech). Otevírací doba je v pondělí a ve středu od 13 do 17 hodin a za dveřmi se nachází celkem útulná kancelář a energetičtí poradci Karel Srdečný a Karel Murtinger. A jelikož druhý jmenovaný právě odchází pracovat do terénu, na otázky odpovídá pouze první z Karlů.

Již název sdružení naznačuje, že se zabývá ekologickou energií, čemu konkrétně se věnujete?

Od samého počátku jsme se profilovali jako energetická poradna, naším hlavním tématem byly obnovitelné zdroje energie a úspory energií, čemuž se věnujeme dodnes. Od počátku jsme měli i protiatomovou sekci, vydala několik zajímavých publikací, nicméně po několika letech se osamostatnila a dnes už dávno neexistuje. Naše poradenství nabízíme veřejnosti, tedy prostě lidem, kteří se chystají zateplit dům, instalovat solárko a podobně.

Sami také vydáváme letáky, myslím, že mezi ekoporadnami po celé republice jsou celkem známé. Připravujeme i knihy, které pak vycházejí v různých vydavatelstvích (nejčastěji ERA). Máme myslím celkem dobrý web, občas zjišťujeme, že se z něj dost opisuje do bakalářských a diplomových prací, a hlavně do jiných webů.

Jak je tahle celkem obsáhlá činnost vlastně financovaná?

Konkrétně ty semináře jsme realizovali díky objednávce z MŽP. Jinak je naše činnost nezisková a aktivity jsou placeny z dotací v rámci různých projektů. Máme ještě dceřinou komerční organizaci – EkoWATT CZ s.r.o., kterou jsme založili pro oddělení neziskové a ziskové činnosti. Bez ní by bylo velmi těžké kofinancovat granty.

Co EkoWATT a síť Krasec?

Myslíme si, že Krasec je užitečná regionální platforma, tak jako třeba Síť ekologických poraden STEP na národní úrovni. Je dobrá pro výměnu informací mezi členy, pro ovlivňování životního prostředí, respektive podmínek ekoporadenství na regionální úrovni. My neděláme EVVO, ale pouze ekoporadenství. V Krasci mi trochu chybí snaha o větší profesionalizaci poradců tak, jak to známe právě ze STEPi.

16 Jihočeský občasník o životním prostředí

se účastníme různých výstav a veletrhů, kde máme poradenské stánky. Je to hlavně v Praze, během jednoho veletrhu takto „odbavíme“ tak dvě stě lidí. PráKarel Srdečný, foto archiv vě při těchto příležitostech se také rozdá nejvíce našich tiskovin. Navíc, když chceme odvést dobrou práci, musíme přímo ke klientům na konkrétní budovu. Jsme zároveň energetičtí auditoři, navrhujeme a porovnáváme nejlepší varianty úspor, a to bez prohlídky budovy nelze. Co ale z naší práce už vidět není, to je třeba připomínkování „energetické“ legislativy. Dále jsou to různé studie, pro neziskové organizace – třeba pro Duhu nebo Greenpeace atd. – i pro státní správu, ministerstva a podobně. Snažíme se tím vytvořit lepší podmínky pro využívání obnovitelných zdrojů a samozřejmě i pro úspory energie. Kromě poradenství pro veřejnost šíříme informace například i mezi úředníky. V letech 2009 a 2010 jsme uspořádali asi 130 seminářů po celé republice o fungování a povolování obnovitelných zdrojů energie, právě pro úředníky a veřejnou správu. Oslovili jsme tak na 1300 lidí, kterým se hezky česky říká „decision makers“, tedy ti kdo rozhodují.

Myslím, že vedení Krasce má poslední dva roky snahu to změnit.

To ano, sle snaha o předávání informací a vzdělávání krasčích ekoporadců jde tak trochu shora, z rady a od dvou jihočeských členů STEPi, kteří jsou také v Krasci. Nevím, jaký je o toto zájem zdola, to se ukáže časem na konkrétních akcích a při každoročním zhodnocení práce. Což se zase musí na Krasci pochválit. Společně vykázaná činnost je silnější vůči potenciálním partnerům a donorům.

Jak je to s návštěvností ekoporadny EkoWATTUu? A dostanete se mezi lidi?

Lidé již dávno nechodí osobně, tak jednou týdně si s někým doEKOWATT, foto aurchiv mluvíme setkání třeba nad výkresy jeho domu. Zájem o poradenství stále stoupá, ale drtivá většina dotazů chodí už několik let emailem. Nicméně mezi lidi chodíme, nejraději přednášet na semináře, kam nás někdo pozve. Několikrát za rok

Pojďme se na závěr podívat na výročí sdružení Ekowatt.

Jaké chystáte oslavy?

Popravdě na to vůbec není čas. Již 15. výročí jsme se chystali slavit. Pak kdosi navrhl, že bychom mohli oslavit sladkých 16... V podstatě se neustále chystáme slavit, ale zatím nic většího neproběhlo. Moc práce :-).

A něco nového na další „pětiletku“?

Chceme se víc věnovat certifikování „zelených“ budov. Také probíhá projekt hodnotící, nakolik jsou v ČR pasivní domy opravdu pasivní a nakolik je to jen reklama. Delší čas se věnujeme i myšlence energetické soběstačnosti na úrovni obce i domu, čekáme, že zájem bude stoupat. Pětiletkový plán ale nemáme – okolní situace se mění poměrně rychle. Ať už se ale situace v energetice vyvine jakkoli, jsme přesvědčeni, že vždycky bude výhodné potřebovat pro dům, továrnu, obec raději méně energie než více. A to, co je opravdu nezbytné, je získat ji z obnovitelných zdrojů, které nejsou v rukou velkých společností.

Autor pracuje v ekoporadně Rosy.

TÉMA

Žofín a Žofinka pralesy – jihočeské pralesy Matouš ŠIMEK, msimek@vydry.org Podle jmen bychom mohli soudit, že k sobě mají hodně blízko, ale jde o zcela odlišné „pralesy“. V případě Žofinky se jedná o přirozený blatkový porost v konečné fázi přirozeného vývoje rašeliniště, kdežto Žofínský prales představuje pralesovitý zbytek horského smíšeného lesa. Jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou jen 21 km, přesto je jeden ukázkovým biotopem jižní části třeboňské pánve a druhý leží v centru Novohradských hor. Spojuje je však narušení (disturbance) z nedávné minulosti a nynější vcelku úspěšná regenerace, umožněná i díky vhodným zásahům ochrany přírody. Obě území jsou Národní přírodní rezervace (NPR).

Žofínský prales, foto Václav Dolanský

ŽOFINKA

NPR Žofínský prales má dnes výměru 103 ha. Již roku 1838 se hrabě Jiří František August Buquoy rozhodl na 38 ha „…zachovat zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku přátel přírody a vzdáti se v ní veškerého hospodářského těžení". Zřídil tak vlastně nejstarší přírodní rezervaci v kontinentální Evropě. Je příznačné, že biotop, který jako první u nás inspiroval k vyhlášení rezervace, je právě pralesovitý les, který se již v 19. století stával velkou vzácností. Nicméně v pralese byly po zřízení těženy souše a vývraty.

Až roku 1882 byl vydán zákaz zasahovat.

Již v polovině 19. století zde byly uváděny stromy staré 200 až 450 let.

Oproti dnešku zde však převažovala jedle následovaná smrkem a bukem. Tzv. Žofínská královna jedlí padla ve větru v lednu 1975 ve stáří 425 let a měla výšku 51 m a obvod kmene 553 cm. Jedli postupně vystřídal smrk jako dočasná pralesní dřevina, dnes zde převažuje buk.

Prales kontrastující s okolními hospodářskými lesy se stal velmi atraktivní pro zvěř a začal trpět intenzivním okusem mladých stromků (zejména jedlí), proto zde byl v roce 1962 povolen odstřel jelení zvěře.

Toto opatření se však ukázalo jako nedostatečné, a proto byl v roce 1991 postaven kolem 80 % rezervace žerďový plot, který byl v letech 2005-2008 rekonstruován.

Prales byl několikrát postihnut větrnými kalamitami. Vichřici v listopadu 1984 padla za oběť velká část stromů. Podobně pustošivý byl orkán Kyril v lednu 2007 a několik velikánů porazila i vichřice Emma v březnu 2008. V bezzásahovém území pralesa se následně vyskytly problémy v podobě kůrovcového oka v části, kde převažovaly smrky.

Také zmlazování jedlí neprobíhá dle nejlepších představ. Jak mi však potvrdila Mgr. Kateřina Burianová ze Správy CHKO Blanský les (NPR je v jejím správním obvodu), která se nedávno přímo na místě zúčastnila semináře o vývoji Žofínského pralesa, situace je spíše pozitivní.

Ve smíšeném porostu se kůrovec plošně nešíří, většina stromů v pralese je stále vitální a mnohé dobře zmlazují – zejména buky. Prales, který je jedinečným modelovým územím pro rekonstrukci původních lesních společenstev Novohradských hor, má dobré vyhlídky.

I v budoucnu bychom zde v podrostu měli najít 195 taxonů mechorostů, 430 taxonů makromycetů (včetně super vzácného korálovce jedlového, který připomíná živou zmenšeninu krápníkové výzdoby nejhezčích jeskyní), české těžiště výskytu řeřišnice trojlisté, 2 druhy kyčelnic, dřípatky horské a další byliny. Nadále by zde mělo žít mnoho taxonů bezobratlých včetně 25 druhů stonožek a mnohonožek nebo brouka roháčka, z ptáků pak třeba čáp černý a datlík tříprstý. Je to možné i díky kvalitnímu plánu péče, jenž byl pro období 2004 – Gyromitra Infula, 2013 zpracován Ing. Petrem Šiškou. foto Gerhard Koller

NPR Žofinka zaujímá plochu 132 ha a byla vyhlášena v roce 1975 k ochraně přirozeně se zde vyvíjejících blatkových borů, zřejmě nejzachovalejších a plošně nejvýznamnějších na Třeboňsku. Rašeliniště se nachází v plochém území mezi osadami Žofina Huť a Trpnouze a je drenováno k severu do povodí Lužnice. Území však bylo postiženo v 80. letech několika větrnými kalamitami, které byly následovány zvýšeným žírem různých druhů dřevokazného hmyzu a aby toho nebylo málo - více než 10 ha padlo v 90. letech za oběť požárům.

Přestože v centrální části rezervace zahynuly v podstatě všechny borovice blatky vysoké 10 – 20 m a vzniklo zde vlastně bezlesí, území se nechalo téměř bez zásahu. V zapadlém území rašeliniště, kde má rašelina v centrální části mocnost kolem 4 metrů, to nechalo politiky i veřejnost v klidu. Žádné strašení, netrpělivost a petice se nekonaly.

Jak mi vylíčil Mgr. Ladislav Rektoris ze Správy CHKO Třeboňsko, Správa se zde snažila zejména o vylepšení vodního režimu území, a to díky podpoře z programu Revitalizací říčních systémů či projektů AOPK. Bylo prováděno hrazení či zaslepování odvodňovacích stok, které zde byly vykopány již v letech 1804 – 1811. Díky tomu se mohla zvýšit úroveň hladiny vody v rašeliništi, které je při snížené hladině pohlcováno okolním lesem a blatky jsou nahrazovány borovicí lesní. Pro obnovu rašelinotvorných procesů zde bylo Správou vybudováno i několik menších jezírek.

Nastolení vhodných podmínek a spolehnutí se na přírodní procesy slaví úspěch.

V centrální části dnes rostou mladé borovice blatky vysoké 3 – 5 m. Pouze na územích postihnutých požáry se vyskytuje více ruderální vegetace a náletové dřeviny a obnova blatkových porostů zde Čáp černý, foto archiv bude zřejmě komplikovanější. V centru rostou blatky, pod nimi hojně rojovníku, vlochyně či klikvy, území obývá řada vzácných střevlíků a pavouků, ještěrka živorodá, jestřáb nebo datel. Žofinka tedy je i bude velmi cennou lokalitou.

Autor pracuje v ČNF pro vydru.

Zdroje: rozhovor s Mgr. L. Rektorisem a Mgr. K.Burianovou, http://webportal.nature.cz/wps/portal/cs/trebonsko http://webportal.nature.cz/wps/portal/cs/blansky-les http://www.rodinaonline.cz/ARCHIV/2003/34/prales.htm http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_zofinka_cz

17 Jihočeský občasník o životním prostředí

ŽOFÍN

TÉMA

LESU ZDAR! Les je v naší republice podle lesního zákona považován za národní bohatství. Je nenahraditelnou složkou životního prostředí, zajišťující celospolečensky důležité funkce: půdoochrannou, vodohospodářskou, krajinotvornou a estetickou, ekostabilizační, rekreační, zdravotní a léčebnou a další.

Oceníme-li tyto užitky, které zdravý les poskytuje, naprosto jejich hodnota převýší jen pouhou funkci produkční. Tyto užitky poskytuje les obhospodařovaný trvale udržitelnými přírodě blízkými postupy. To dobrý lesní hospodář opomíjet nesmí. Také návštěvník lesa se musí chovat odpovídajícím způsobem. Tyto hodnoty si to jistě plně zasluhují. Což dokládají i krásná slova na portálu lesní studánky v arboretu v Řícmanicích – Školní lesní podnik MZLU Brno, Masarykův les Křtiny: „Milý člověče! Jsem dárcem tepla v tvém krbu za chladných nocí v zimě a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví tvému obydlí a desku tvému stolu. Ze mne je lože, na kterém spáváš, a kleč tvého rádla. Já jsem dodal topůrko do tvé sekery a branku do tvého plotu. Ze mne je dřevo tvé kolébky i tvojí rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš mojí prosbu: Nenič mne!“ JAN KUKRÁL

Jak správně pečovat o hospodářský les Petr NOVÁK, novak@kraj-jihocesky.cz

jak správně pečovat

Je třeba si uvědomit, že les, pokud má splňovat svou funkčnost, která samozřejmě není jen hospodářská, ale i rekreační, půdoochranná atd., musí mít dostatečnou péči vlastníka, aby byl odolný vůči okolním negativním faktorům. Proto bych zde rád alespoň velice rámcově ujasnil základní pravidla péče o les pro vlastníky lesů menších výměr.

Při častých pochůzkách lesem, ať služebních či v mém osobním volnu, zjišťuji, že stav soukromých lesů vlastníků menších výměr není chvályhodný. Porosty jsou často velice zanedbané, nevychovávané, kultury bojují s nevyžnutou buření, maliním či ostružiním, z převážné části nejsou vykonány žádné výchovné zásahy u skupin do 40ti let, porosty jsou přeštíhlené, a tím ohrožené abiotickými činiteli (vítr, sníh), stejně tak nejsou činěny probírky u porostů předmýtních, tedy porostů do 80ti let.

Nejdřív získej osnovu...

Jihočeský občasník o životním prostředí

18

První věcí, kterou by měl vlastník lesa o rozloze do 50 ha učinit, je vyzvednout si lesní hospodářské osnovy u obce s rozšířenou působností, která má správu nad jeho lesním majetkem. Lesní hospodářská osnova je vlastní popis jeho majetku s vyznačením v hospodářské mapě, který se obnovuje jednou za deset let. Je to vlastně takové vodítko, které za vlastníka vytvoří stát a které nám říká, co máme za majetek a co by bylo pro onen majetek nejlepší. Vyzvednutí takové osnovy je bezplatné, a pokud by vlastník něčemu v daném předpisu nerozuměl, má možnost poradit se se svým odborným lesním hospodářem, tedy hajným, který vykonává nad jeho lesem státní dozor.

Až pak začni obnovu...

A nyní les samotný. Začněme od počátku, tedy od obnovy porostu.

Prvním krokem pro les je les vysázet či nechat přirozeně zmladit náletem z okolních stromů či ponechaných výstavků. Ač se to zdá zvláštní, je plno vlastníků, kteří si tuto skutečnost neuvědomují a mají pocit, že les si pomůže sám. Zde bych upozornil, že holina, tedy vykácená část lesa, musí být dle zákona 289/1995 Sb, zákona o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, zalesněna vhodnými dřevinami do dvou let od jejího vzniku a lesní porosty na ní zajištěny do sedmi let od jejího vzniku. Pokud ji vlastník nezalesní či nepřipraví pro přirozenou obnovu, může se stát, že mu nejen nenaroste nový les, ale že přijde i sankce od státní správy lesů.

Porosty je třeba, jak jsem již podotkl, obnovovat vhodnými dřevinami.

Vhodnost dřevin se váže k hospodářským souborům, které jsou určeny lesním vegetačním stupněm, ekologickou řadou (podložím) a hlavní dřevinou (porostní typ). Hospodářský soubor je tedy trojmístné číslo, které nám první číslicí prozrazuje v jaké nadmořské výšce (nadmořská výška je zde spíše obrazné vyjádření, jelikož lesní vegetační stupeň je určován i jinými kritérii a jeho výškové rozpětí není přesně ohraničeno) se daná skupina vyskytuje, jaké je zde na převážné části podloží (exponované, chudé, kyselé, bohaté či jakkoli ovlivněné vodou) a dře-

vinou, která se buď na stanovišti již vyskytuje či u holin vhodnou pro zalesnění. Toto číslo je možné najít u každé skupiny v již výše zmiňované hospodářské osnově. Toto číslo se přesně váže na vyhlášku 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a vymezení hospodářských souborů. Zde je tedy možné nalézt, která dřevina je pro dané stanoviště nejvhodnější.

Další možností zalesnění holiny je nechat ji přirozeně zmladit. K tomuto je třeba připsat, že zmlazení není možné na všech stanovištích. Například příliš bohatá stanoviště zabuřeňují a přirozené zmlazení je zde velice obtížné. Obecně není možné přirozenou obnovu využívat v porostech nekvalitních, stanovištně nevhodných dřevin s pravděpodobně nízkou hodnotou následného porostu. Naopak velký význam má přirozená obnova při reprodukci a záchraně genofondu cenných populací lesních dřevin.

Velkou radost vlastníkům jistě učiním, když uvedu, že jak na umělé zalesnění, tak i na přirozenou obnovu jsou příspěvky od Jihočeského kraje (v lesích hospodářských na meliorační a zpevňující dřeviny, v lesích v ostatních kategorií na přirozenou obnovu i na dřeviny základní).

Informace o poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích je možné nalézt na adrese: http://www.kraj-jihocesky.cz, informace – Pravidla, směrnice a zásady.

Tuto problematiku je třeba konzultovat s odborným lesním hospodářem, jelikož on místní podmínky jistě zná a náležitě poradí, jakým způsobem je vhodné porosty obnovovat.

Nezapomeň na péči...

O obnovený les, tedy mladou kulturu či přirozený nárost je třeba se starat, a to zvláště dokud není odrostlá buřeni a hrozí okus zvěří. Proti buřeni je třeba stromky ožínat či použít vhodné chemické postřiky, proti okusu je vhodné kultury buď oplocovat (listnaté dřeviny, jedle) či hlavní terminál natírat nebo obalovat např. vlnou. Po zajištění kultury, tzn. že jí již nemůže ohrozit jak buřeň, tak okus, je třeba nechat kulturu odrůst do stádia mlaziny a učinit první výchovný zásah, abychom předešli přeštíhlení jedinců.

Nyní uvedu základní pravidla pro výchovy jednotlivých hlavních dřevin pěstovaných v našich lesích. U smrku na úrodnějších a dostatečně vodou ovlivněných stanovištích jsou důležité úrovňové probírky, tzn. již ve stádiu prořezávek provádět jednolitou úroveň. Porosty na chudších a sušších stanovištích je nejlépe vychovávat probírkami podúrovňovými, které nejlépe plní nároky na objemovou produkci při velkém podílu tlustého dříví.

Cílem výchovy porostů borovice je proto především zvýšení jejich kvality. Borovice je slunná dřevina s rychlým výškovým vývojem v mládí.

TÉMA Pro borovice je nejdůležitější výchova porostů ve stádiu prořezávek a prvních probírek – tedy výchova do cca 30ti let. Důležité jsou silnější zásahy v mladých věkových skupinách a při poklesu produkce přejít na mírnou probírkovou úroveň. Podporují se ve vzrůstu všechny úrovňové stromy, které by měly představovat nejkvalitnější jedince.

Jak u listnáčů?

Buk je typická stinná dřevina s pozdějším vyvrcholením přírůstu.

Hlavním cílem výchovy je zvyšování jeho kvality (odstranění hospodářsky nevhodné složky – geneticky nevhodní jedinci, předrostky, netvární jedince atd.), důležitá je podpora nejkvalitnějších jedinců v porostu. Výchovu je nejlépe započít negativním výběrem (tedy vyřezat nekvalitní jedince) asi při výšce porostu 5 m. Je třeba provést zásah dostatečně silný, aby zlepšil jakostní složení hlavního porostu. Je třeba vybírat jedince rozvětvené, které mají sklon vytvářet košaté koruny nevhodné pro kvalitní sortimenty.

Dub je naopak dřevinnou slunnou s poměrně rychlým výškovým vývojem v mládí, který kulminuje asi cca po 15 roce. Nežádoucím účinkem u dubu je právě jeho náročnost na světlost, která může zapříčinit křivost kmenů a deformaci korun. Proto se dub vychovává v rovnoměrné hustotě. Důležité je u dubu vychovávat tloušťkově silné jedince, a to především pro budoucí cennost sortimentů této dřeviny.

Při výchově je důležité udržovat v mládí poměrně hustý zápoj, aby se kmeny samovolně čistily od větví. Nesmí být však narušena stabilita porostu (uplatňuje se tedy bohatší skladba dřevin a větší vertikální členitost). V prořezávkách proto odstraňujeme tvarově špatné stromy z úrovně a stromy, které by mohly porost zeštíhlovat.

Proč vychovávat lesní porosty? Je několik velice důležitých důvodů, proč se věnovat výchově mladých porostů do 40ti let. Nebudu je zde zdlouhavě rozebírat, pouze je vypíši, jelikož si myslím, že základní principy jsou z uvedených názvů patrné: 1. Zvyšování odolnosti porostů vůči abiotickým činitelům, 2. Posilování pozitivních účinků lesů ve vodohospodářsky důležitých oblastech, 3. Zvyšování variability porostní struktury, 4. Zajišťování trvalé a vyrovnané produkce dříví.

Až nakonec sklízej...

A v této velice zeštíhlené formě péče o les je poslední složkou jeho včasné smýcení. Porost je třeba nechat řádně dozrát. Smýcení probíhá

Zdenka PIRGLOVÁ, jisopm.ops@gmail.com Lesnické dotace jsou stále tématem pro vlastníky lesů nebo jejich nájemce či správce. Jsou důležitým nástrojem lesnické politiky, podporují činnosti žádoucí z celospolečenského hlediska a kompenzují vlastníkům lesů přísné požadavky vyplývající z lesnické legislativy. Zároveň pozitivně motivují vlastníky a správce lesa k činnostem, které jsou ve veřejném zájmu, ale nejsou ekonomicky výhodné.

Jihočeská společnost pro ochranu přírody a myslivost ve spolupráci se Správou lesů města Tábora organizovala v květnu pro ministerstvo zemědělství v rámci krajských aktivit Celostátní sítě pro venkov seminář „Lesnicko-environmentální opatření“. Přednášející prezentovali evropské a národní dotace i krajské příspěvky, o které je možné zažádat na příslušných pracovištích Státního zemědělského intervenčního fondu, Agentury pro zemědělství

Učit se, učit se, učit se...

Tímto jsem toliko ve velice hrubé kostce dal návod na pěstování lesů.

O lese, výchově a péče o porosty bylo již mnoho napsáno a proto by bylo dobré, kdyby se vlastník sám pídil po oněch materiálech. Poradenstvím v lesích se také zabývá organizační složka státu s názvem hospodářská úprava lesů – bližší informace na www.uhul.cz. A dalším poradním článkem, jak jsem již uvedl, je odborný lesní hospodář.

Les je majetek a majetek jsou peníze, a zejména v dnešní době, tolik převyšované penězi, si je třeba uvědomit, že v něm leží bohatství, které není tak daleko. Ať celý výše uvedený návod vypadá sebepracněji, přeci jen to není v praxi tak složité a náročné.

Závěrem bych chtěl dodat, že toto je velice obecný pohled na les, ale věřte mi, nejen vlastníci lesů menších výměr, že budete-li se o les starat alespoň tímto nenáročným způsobem, nejen že vám les dá dnes stále dražší dřevo, ať kupříkladu na palivo, pro vlastní potřebu či k prodeji, ale vaše děti vás budou chválit, kudy chodit budou!

Autor je zaměstnancem Krajského úřadu Jihočeského kraje.

a venkov a KÚ. Tyto dotace se poskytují např. na zlepšení druhové skladby lesních porostů, zlepšení konkurenceschopnosti lesnictví – obnova lesnické techniky a infrastruktury, podporu společenských funkcí lesa, zalesnění zemědělské půdy, obnovu lesů poškozených imisemi, ekologické a k přírodě šetrné technologie, podporu ohrožených druhů zvěře a vybraných činností mysliveckého hospodaření.

Podpora v druhém případě směřuje na pořízení strojů, zařízení pro budování a údržbu lesních cest, stezek, chodníků, meliorací, hrazení bystřin, retenčních nádrží, strojů a zařízení sloužící pro obnovu a výchovu lesních porostů a prvotní zpracování dříví ekologickými technologiemi. V třetím zmiňovaném případě se jedná o posílení rekreační funkce lesa (značení, výstavba stezek, odpočinkových stanovišť, zřizování herních a naučných prvků).

Společenské funkce lesa během odpolední exkurze názorně představil Ing. Jan Kalafut ze Správy lesů města Tábora. Místní lesopark Pintovka v zátočině nad řekou Lužnicí nabízí návštěvníkům rozsáhlou oázu nedaleko centra města. Její zaměření je přírodovědné, lesnické, myslivecké i historické. Seznamuje návštěvníky s dřevinami a dalšími rostlinami, které se v lesoparku vyskytují, upozorňuje i na živočichy, kteří zde žijí. Pintovku lze projít třemi okruhy s celkem 11 zastaveními, uprostřed se nachází tzv. lesokoutek, ve kterém žije mufloní zvěř a jelen sika. Dřevěné prolézačky, houpačky a další dětské prvky potěší hlavně nejmenší návštěvníky.

Krásný výhled na poutní místo Klokoty dokreslují ztepilé douglasky, královny místních lesů.

19 Jihočeský občasník o životním prostředí

Lesnický seminář seminář Táboře vvTáboře

v několika fázích, v zásadě daných několika faktory, a to především druhem dřeviny, stanovištními podmínkami a velikostí porostu. U smrku se v závislosti na stanovišti pohybuje doba mýtní zralosti od 100 do 120 let, u borovice 100 – 160 let, u buku 120 – 140 let, u dubu 120 – 240 let.

Dalším kritériem je velikost porostu. Zde je třeba si uvědomit, že nám lesní zákon dovoluje holinu o velikosti maximálně jeden hektar, přičemž její šíře na exponovaných (ohrožených) hospodářských souborech jednonásobek a na ostatních stanovištích dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu. V odůvodněných případech může orgán státní správy lesů povolit výjimku, a to na hospodářském souboru přirozených borových stanovišť na písčitých půdách a na hospodářském souboru přirozených lužních stanovišť do velikosti 2 ha holé seče bez omezení šíře, stejně tak na dopravně nepřístupných horských svazích delších než 250 m, nejedná-li se o exponované hospodářské soubory, do velikosti 2 ha holé seče. Tedy pokud by byl porost větší, než je povolená mez holiny, je třeba obnovu rozfázovat do několika dekád dle výměry. Přiřazovat další holinu je možné až po zajištění okolní kultury do vzdálenosti výšky těženého porostu. Přiřazovat seče k nezajištěným kulturám či holinám je protizákonné.

TÉMA

LES A ČLOVĚK prožito a zaznamenáno – jakjak prožito a zaznamenáno bylo za časů našich předků...

Podívejme se společně na zažloutlé stránky starých vydání knih, jejichž autoři moudře a zajímavě vyprávějí o lese a o lidech k němu patřících, o tom, jaký vztah ke stromům i k sobě navzájem měli, jakým způsobem se chovali a cítili v prostředí, které jim vždy v historii nabízelo obživu. Klopotnou a leckdy bídnou, ale většinou také stabilní a celoživotní...

1. Úcta Pašeráci, smolaři, pytláci, uhlíři, skláři, kolomazníci, láterníci, myslivci, šindeláři, košikáři i košťatáři, ptáčníci i houbaři, dřeváčníci i škatulkáři, popeláři i kořínkáři, fajfkáři i hůlkaři, špankaři i vřetenáři, ti všichni tajně i veřejně, ve dne v noci procházejí les a hledají v něm svůj chudý „dřevěný chléb“.

Baar, Jindřich Šimon: Osmačtyřicátníci (1924) V neděli odpoledne chaloupka dřevorubcova celá záhy se vyprázdní.

Jen matky s kojenci zůstávají doma a posedávají, laskajíce se navzájem všelijak, na sluníčku na záspích. Těmto dvojím jest jenom tato chvíle jednou za týden celá jejich. Ostatní všechen dřevorubců rod pospíchá – nevěřili byste, s jakou touhou – do lesa. Zas do lesa, kde se lopotí celý týden. „V neděli aspoň vidím“, vysvětlil mi tu touhu jeden z nich, „všecku tu krásu a to boží požehnání! Ve všídni není ani kdy dobře se podívat!“...

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci (z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)

2. Zakládání lesních kultur

Jihočeský občasník o životním prostředí

20

Dobří lezáci mezi dřevorubci pomohou si k nahodilému výdělku svým uměním, šplhajíce jako veverky po nebetyčných smrčinách až do vrcholků za „krákorkami“, jichž třeba na nové semeno. Ta práce se konává záhy k jaru, než ještě hřející slunéčko šuty na stromě otevře.

Smrčiny bývají v ten čas mokré nebo i omrzlé, klouzá to, šat i kůže na rukou i na tváři se dere, noha nejistě stojí, ale dřevorubec nedbá a nesmí dbáti. Pro život zas život! ...Až se osadí paseky prázdné, koná celé množství pracujících podrobnou prohlídku kultur loňských a starších; kde jaká uschlá sazenice, nahradí se novou. Současně bedlivě ve školkách lesních se ryje a seje a „přeškoluje“, plevel se pleje, a tak vše v čas kultur činností jen se chvěje. Ale staří dřevorubci kroutívají hlavou nade vším tím „pipláním se smrčinkou“. Za stara prý jich nepřeškolovali ani nevysazovali podle šňůr, nýbrž jen semene se naselo do vykopaných řádek a co se ujalo, ujalo se a rostlo a bránilo se, a byly lesy jaké pak!

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci (z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)

Nebožtík dědeček Taračka říkávali: Chlapci, pamatujte si, že každému gruntu přidali lesní blánu, měřící pětinu lánu... Les sám se zalesňuje náletem. Má jediný zázračné semeno, které samo bez našeho potu a přičinění klíčí. Nikdo nikdy u nás nesázel les.

Baar, Jindřich Šimon: Lůsy (1922)

3. Od semenáčku k pařezu Druh druha přerůstá, snaží se ho zastíniti a potlačiti. Ale již tu je lesník, který vybere méně zdatné stromky, čímž uvolní ostatní...

Ale pravda světitá, že všechen ten zisk je placen hrubnutím dřevního vlákna. V těch dávných lesích, které pěstoval sám Pánbůh, rostly smrky široké při spodku a úzké při špici. Jejich kmeny nebyly krásně válcovité, nýbrž kuželovitě spádné, protože na nich zůstávaly zelené větve od pařezu až k vrcholku, ale jejich dřevo bylo husté se stejnoměrnými letokruhy, takže jen zpívalo, když se do něho kleplo. Z každého takového stromu bylo možno vyloupnouti desku na housle. Toho ovšem není u smrků vypěstovaných, jejichž dřevo už nezpívá...

Vrba, Jan: Myslivcův rok (1942)

Podivuhodná jest jistota, s jakou dřevorubci dávají dřevu padnouti, kam chtějí... Podle vzrůstu dřeva a podle volného místa zaměří dřevorubci zářez a dle zářezu v protivnou stranu dřevo jim jistě padne.

Jest-li nějaká nejistota, na př. křivý vzrůst nebo odpor větru, „ženou“ dřevo ještě klínem. Větší starost a nebezpečnou práci připraví při kácení, zůstane-li dřevo na druhém „viseti“. Tu potom musí se podřezati i toto, jež pod vahou prvního padává dřív, než lze se nadáti, a tu jde často o krk...

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci (z kapitoly napsané r. 1921 pro časopis Zlatá Praha)

4. Kypící život Ať jsem se hnul polem nebo lesem kamkoli, všude jen kypěl život a po díle smrti nebylo ani potuchy... Stačilo však rýpnouti do půdy v poli nebo v lese, a nebylo třeba dalšího hloubání nad tou záhadou.

Všude byly zbytky broučích krovek, všude drobné i hrubší kosti, ale na všech hlodal čas – a život... Ze skutečné minerální hmoty země přijímá život na této zemi ke svému udržení velmi málo – tak málo, že by stačilo sotva k vytváření lišejníků, nejprimitivnějších rostlin nebo nesložitých živočichů.

Vrba, Jan: Myslivcův rok (1942) ...Leč budeme-li tak pokračovati, jako si počínáme nyní, budeme míti v Praze a okolí jakožto reprezentanty říše živočišné za nějakou řadu roků hlavně vrabce, holuby, myši a potkany a z říše bylinné nám zbudou hlavně pícní rostliny. Jest ovšem s pravdou, že tisícům Pražanů jest tento stav přírody úplně lhostejný a že jim jde párek a pivo nad zpěv slavičí a květ liliový: Nicméně myslím, že se najde dosti lidí, kteří upozorněni byvše na stav v řádcích takto naznačený, počnou přemítati o nápravě...

Thomayer, Josef: Ubohá příroda (1922)

5. Od rána k noci ...První zvuky z lesa zazní. Sladkobolné šveholení linduščino nejdříve, ještě do šera proniká. Svatá chvíle! Lemy hor se jasní a zvou mocí neodolatelnou k sobě do lesa velebné svatyně, již stavěl a krášlil a posvětil Tvůrce sám... Jdete a jdete a je vám volno, blaze.

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci (z kapitoly napsané r. 1921 pro časopis Zlatá Praha)

Na každém kroku zříš tu v lese klíčení a rašení, vývoj, vzrůst i rozpad, tlení a, zanikání, a máš-li vznětlivou fantasii, probíhají ti duší dojmy a vjemy, jimiž po tisíciletí působila chmurná velebnost hvozdů a borů na mysl lidskou, chápeš vznik bájí a temných baladických zkazek i všech těch strachů, pověr a bázní, jež dávným prapředkům vnukaly mlčenlivé samoty lesů, příšerná třasaviska s nočními bludičkami a nebezpečné a zrádné močály a bažiny, a myslíš na tuto dobu lidské pověrčivosti s vlkodlaky, duchy a přírodními bohy jako na ztracený čas svého útlého mládí, kdy i tebe opájelo čarovné kouzlo pohádek a báchorek...

Hofmeister, Rudolf Richard: Ostrov racků

6. Živlů řádění Když začátkem září osudné deště na pět, šest dní se zařídily, jako by věčně trvati měly, Bůh sám ví, co vod vytrysklo z útrob zlatonosné hory. Proud vedle proudu hrčel, hučel, šuměl, v bezkonečných slapech se hnal dál; pěšiny podobaly se potokům, cesty divým řekám...

Klostermann, Karel: Šumavské Podlesí a typy z něho (1890)

TÉMA Brodíme se zvolna sněhem, maním, zapadáme co krok po pás... V takových a ještě větších spoustách sněhu musejí dřevaři ještě tlačiti saně, prázdné i plné, po takových spoustách sněhových musejí oni jednotlivé hranice dříví po lese sháněti a s úsilím nadlidským na hlavní cestu vytláčeti. Jaké při takové jízdě je utrpení, napověděti může obnažené rámě dřevařovo: místo nahoře, kde se opírá, když tlačí nebo zvedá, je skoro u každého po celý čas svážení krví zalito, často i bolestně zjitřeno.

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci

vedlo výborně a nereptali: peněz se vydělalo tolik, že ubožákům se zdálo, jako by bohatství celé země se k nim hrnulo. To byly pak veselé neděle, svátky a poutě! Mohlo se vyhazovat plnými rukami a také se vyhazovalo! Muzikanti, šenkýři, obchodníci všeho druhu, všecko to žilo s sebou, všecko to vydělávalo, tylo a se radovalo... A tento nevídaný, neslýchaný blahobyt, tento život plný práce, ale také plný rozkoše, přinesl jim drobný brouček, pravý zlatohlávek, požehnané zvířátko, které podvrátilo starou Šumavu a jemuž učenci dali jméno kůrovec!

(z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)

Klostermann, Karel: V ráji šumavském (1893)

Kopali dlouhé, hluboké příkopy, káceli malé i velké stromy, proti nimž postupovaly zuřivé plameny. Bylo vše marné. Desetkrát se postavili dorážejícímu se všech stran živlu, rvaly se s ním urputně, zoufale, až i jejich oděv chytal, až je dusil hustý kouř, až obličej jim opuchal v nesnesitelném žáru sálající ohromné peci, – desetkrát jim bylo ustoupiti, spasiti se útěkem...

Klostermann, Karel: V ráji šumavském (1893)

7. Vichřice a Zlatý brouček ...Ty stará Šumavo, ty má kolébko! Tvé hvozdy lehly, nikdy již v staré slávě nevstanou. Jen močály klečí porostlé jsou, jak bývaly, a v podzimních nocích záhadná světla v nich laškují, modravé plameny, duše zemřelých lidí. A duše miliónů zemřelých velikánů lesních, kam ty se děly?

Klostermann, Karel: Ze světa lesních samot (1894) Dřeli se sice do krve, těžká, úmorná byla práce; v zimě mrzli, rvali se s děsnými vánicemi, které čím více prořídly lesy, tím hrůzněji zuřily na vysokých, odevšad otevřených planinách; pražili se v letě na vedru slunečním; hnaly se přes hlavy jejich hrozné bouřky šumavské, řádil blesk, rachotil hrom, lily se s nebe nekonečné proudy, jež měnily jedva upravené silničky a cesty v bezedné černé bahno... A přece se jim

8. Od kolébky k hrobu Kromě těch, kdož chovají, mohou dřevorubčata dobře do školy a teprve po ní vyskočí do lesa za tatíkem s obědem nebo na chrastí nebo na „šuty“. Hůř je těm, jež chovají, a nejhůře chůvám-chlapcům. Bývá dost často, že není v rodině děvčete a chlapci pak tahávají ubohého maličkého a plakává maličký a plakává taková chlapčí chůva s ním...

Stůl je prostý, přeprostičký: brambor, trochu mouky, krapet mléka a „zajist“ chleba – to jest celý základ dřevorubecké kuchyně, ale hladu nebývá! Zato jiný kříž ty děti souží – v hojném bití. Matky vyplácejí každý křivý krok a bušívají do svých miláčků, až se ohláchá...

Chudi všichni jsou, ale žebráka není jediného mezi nimi. Dokud se údy hýbají, musejí chleba vydělávati, nemohou-li, vypomůže na čas druhu druh – o tom se nemluví. Není-li naděje, doufá a prosí náš člověk, „aby Pán Bůh udělal prostředek...“ A Pán Bůh se smilovává, nestonávají dlouho. Snad že v pořadovném přirozeném životě nemohou dlouhé, drahé nemoci ani si koupiti...

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci (z kapitoly napsané r. 1921 pro časopis Zlatá Praha)

9. Dny sváteční Chování dřevorubcovo v kostele je všecko prosté, opravdové, zbožnost jeho nestrojená, nepřeháněná, živá. Po kostele jde se ihned hromadně rovnou domů.

O svátcích je všechno jako o nedělích, jen se na stolech přilepší a tu zas o hlavních svátcích libuje si dřevař v hojnosti egyptské. Bývá maso a bývají i koláče, šišky, calty, mazance, všecko podle doby. „Svěť čas, Pán Bůh tě dá zas!“ zamítají v ty dni obvyklou jindy prostotu a šetrnost...

Nejvášnivější muziky bývají v masopustě, kdy tři dni a tři noci a o posvícení dva dni se tančívá, a nebývá kdy na jídlo ani na spánek...

Podobně nešetřívá se u „drvoštěpů“ našich o svátku rodinném – o svatbě. Na svatby nazvou si příbuzných a známých z blízka i z daleka a navaří se pro ně a napeče...

10. Smutek i vděk Maminka těžko snášela otcovy slabosti. Jednou, bylo to po třídenním otcově řádění, se vrátila domů a usedavě plakala. Dlouho jsme ji nemohli utišit. Nevídali jsme ji plakat a rozplakali jsme se s ní. Večer, když nás ukládala do postele, začala potichoučku vyprávět. Když jí bývalo nejhůř, když byla celá rozbolavělá, odcházela z domu kamsi podél trati do hor. Říkávala “do mého lesa”. A chodívala do toho svého lesa jako do chrámu. Tam našla svůj klid v božím tichu, tam nahlas vyžalovala svoje bolesti. V ten den si šla zarmoucená pro svůj klid, a našla svůj les vykácený. Sedla si na prvý čerstvý kmen a padl na ni takový žal, že jí to srdce mohlo roztrhnout. Dlouho pak naříkala na hrobě svého lesa. - A tak už nemám svůj les - končila a dusila se pláčem...

Kroner, Jozef: Herec nejen na udici (překlad M.Horníček, 1982) Nedíval se nikdy na žádný les jako na pouhou hromadu dříví – ale hleděl na každý s úctou jako na valné shromáždění živých tvorů – z nichž každý žije svůj dlouholetý život – volně a svobodně – kde svorně druha v bouři a větru podpírá, chrání a zaclání, s ním poctivě a bratrsky dělí se o déšť, vzduch, světlo i půdu...

Baar, Jindřich Šimon: Jan Cimbura (1908) Prales Mionší, foto Jan Byrtus

Ukázky z knih vybrala ALENA HRDLIČKOVÁ, Šmidingerova knihovna Strakonice.

21 Jihočeský občasník o životním prostředí

Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci (z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)

TÉMA

Upíři jihočeských lesů jihočeských lesů Václav HÖNIG Jihočeští upíři nespí přes den v temných kobkách, nelétají, neublíží jim kříže ani stříbrné kulky, dokonce nemají ani ostré špičáky uzpůsobené k sání krve, přesto představují pro obyvatele a návštěvníky kraje rybníků větší nebezpečí než příbuzní legendárního hraběte Drákuly. Ano, hádáte správně řeč bude o klíšťatech.

Klíšťata jsou krev-sající členovci patřící mezi roztoče. Jejich blízkými příbuznými jsou pavouci, se kterými jsou řazena do skupiny klepítkatci (Chelicerata) – nejedná se tedy o hmyz. Ve světě bylo dosud popsáno přes 800 druhů klíšťat. Najdeme mezi nimi zástupce morfologicky takřka nerozeznatelné od našeho nejběžnějšího klíštěte obecného (Ixodes ricinus), barevnými kresbami vyzdobená klíšťata rodů Amblyomma nebo Dermacentor, pytlovité klíšťáky rodů Argas nebo Ornithodoros či vysoce specializované klíšťáky rodu Otobius, osidlující uši obratlovců.

Jihočeská klíšťata Jak je to tedy s klíšťaty na jihu Čech? V celé České republice se jen v rámci rodu Ixodes vyskytuje přibližně 11 druhů klíšťat. Z pohledu člověka je u nás nejdůležitějším klíštětem klíště obecné (Ixodes ricinus), protože člověka napadá zdaleka nejčastěji a je přenašečem řady významných onemocnění včetně Lymeské boreliózy a klíšťové encefalitidy. Další klíšťata, která mohou infikovat člověka, jsou klíšťáci a pijáci vyskytující se u nás na jižní Moravě.

Jihočeský občasník o životním prostředí

22

Kde se tedy schovávají všechna ostatní klíšťata a proč člověka nenapadají? V převážné většině se jedná o druhy tzv. nidikolní – tedy úzce spojené s hostiteli a jejich hnízdy. Tato klíšťata zůstávají po nasátí v norách a doupatech hostitelů, kde metamorfují do dalšího stádia a následně znovu sají na stejném hostiteli případně jeho potomcích.

Příkladem mohou být klíšťata Ixodes trianguliceps, specializovaná na hlodavce, nebo Ixodes hexagonus, častí parazité ježků, případně šelem. S těmito klíšťaty se člověk, pokud je tedy nehledá v hnízdech a norách, nesetká. Zajímavé je, že podle zjištění našich slovenských kolegů, se výše zmíněné klíště ježčí (I. hexagonus) často vyskytuje na psech, na které se pravděpodobně dostává při prozkoumávání nor a doupat hostitelů těchto klíšťat.

Jak již bylo zmíněno, obyvatelé či návštěvníci jihu Čech jsou napadáni výhradně klíštětem obecným. A co jsou tedy ta druhá velká klíšťata, co je na sobě člověk také někdy najde? Pravděpodobně jsou to dospělci téhož klíštěte obecného. Vše se komplikuje životním cyklem tohoto klíštěte, který zahrnuje tři vývojová stádia, která se morfologicky liší.

Upíří životní cyklus Z vajíček se vylíhnou drobné (ca 0,5 mm velké) šestinohé, takřka průhledné larvy, které si hledají hostitele. Preferovanými hostiteli jsou vzhledem k velikosti larev spíše drobní savci (hlodavci, hmyzožravci), po zemi se pohybující ptáci, nebo ještěrky. Larvy dokončí sání cca během 2-4 dnů a následně se ukryjí v opadu, kde proběhne metamorfóza v nymfy. Nymfy jsou již větší (ca 1,5 mm) osminohá stádia, která opět vyhledávají dalšího hostitele, kterým bývají středně velcí a velcí savci (zajíci, srnci, daňci apod.). Následuje opět metamorfóza v lesním opadu. Po metamorfóze se objeví dospělci, u kterých již je možné odlišit pohlaví.

Samci, kteří dále již krev nesají, mají na zadní straně těla tmavý štítek

Samička klíštěte obecného (Ixodes ricinus), foto archiv

pokrývající celou zádovou část. Samice mají zádovou část těla krytu pouze krátkým štítkem, který je v nenasátém stavu lemován červeným zadečkem. Právě volný zadeček umožňuje dospělým samičkám nasát dostatek krve pro budoucí snůšku vajíček. Oblíbenými hostiteli samiček jsou velcí obratlovci. K páření dochází často přímo na hostiteli, takže i samečky lze na hostitelích najít, přestože krev nesají. Po kopulaci a nasátí se samička opět ukrývá do opadu, kde klade až několik ticíc vajíček. Celý životní cyklus klíšťat trvá v podmínkách střední Evropy přibližně 4-7 let.

Klíšťata jsou obecně velmi citlivá k podmínkám prostředí. Hlavními limitujícícmi faktory jsou teplota (zejména v jarních a podzimních měsících) a vlhkost (zejména v letních suchých měsících). Klíšťata z jara aktivují v březnu až dubnu, když teploty začnou dosahovat ca 7-9 °C. Na podzim v říjnu až listopadu začínají hybernovat. Během dne hladová klíšťata vylézají na vrcholky vegetace (ca do maximální výšky 50 cm), kde s roztaženým prvním párem končetin číhají na hostitele.

Tato fáze je poměrně náročná na ztráty vody, proto se klíšťata během hledání hostitele vracejí do opadu k rehydrataci.

Klíšťová encefalitida Hlavním nebezpečím, které pro člověka klíšťata v našich podmínkách představují, je přenos původců řady onemocnění. Mezi nejznámější patří Lymeská borelióza a klíšťová encefalitida. Klíště obecné však může přenášet i patogeny způsobující lidskou granulocytární anaplazmózu nebo babeziózu.

Jihočeský kraj je zejména v ohledu výskytu klíšťové encefalitidy (KE) vysoce rizikový. Z údajů Státního zdravotního ústavu vyplývá, že v České republice je evidováno průměrně 640 případů KE ročně.

Z toho téměř čtvrtina pochází právě z jižních Čech. Klíšťová encefalitida je způsobena virem příbuzným například viru žluté zimnice nebo viru západního Nilu. Vyvolává různě závažné onemocnění centrálního nervového systému od bezpříznakových infekcí až po těžké meningoencefalitidy s dlouhodobými následky v podobě ochrnutí apod.

Proti KE existuje účinné očkování. Pokud však již nemoc vypukne, neexistuje kauzální terapie - podávají se jen podpůrné léky na zmírnění příznaků. Důležitým faktem je, že pravděpodobnost vzniku závažnějších forem onemocnění s věkem roste. Rodiče, kteří nechávají očkovat své děti, by tedy měli myslet i na ochranu vlastního zdraví.

V přírodě cirkuluje virus klíš'tové encefalitidy mezi klíšťaty a jejich hostiteli. Klíště které je jednou infikované, zůstává infikované po celý život. Pokud se tedy nakazí jako larva přenáší pak virus při dalších

TÉMA sáních jako nymfa a samice. Virem se dokonce mohou nakazit i vajíčka od infikované samice.

Virus se typicky vyskytuje v určitých geograficky ohraničených oblastech - tzv. ohniscích infekce. V těchto ohniscích bývá infikováno ca 0,5 až 5 % klíšťat. Přirodovědecká fakulta Jihočeské univerzity provedla v rámci projektu Klíšťata a jimi přenášená infekční onemocnění podmínkách Jihočeského kraje a Bavorska mapování výskytu viru KE v klíšťatech a potvrdila přítomnost viru prakticky na celém území kraje.

Lymeská borelióza Druhým významným onemocněním přenášeným klíštaty je Lymeská borelióza (LB). Celkově je v ČR hlášeno přibližně 3750 případů LB ročně, na Jihočeský kraj připadají pouze asi 4 % těchto případů. LB je způsobena zvláštní spirálovitou bakterií z komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Bakterie tohoto komplexu jsou přenášené mezi klíšťaty a jejich obratlovčími hostiteli a pouze některé z nich jsou patogenní pro člověka. Proti onemocnění Lymeskou boreliózou dosud neexistuje účinné očkování, ale při včasné diagnostice většinou dobře reaguje na antibiotickou léčbu.

Onemocnění je co do průběhu velmi variabilní. Většinou má fázi nespecifických příznaků, v určitém procentu případů doprovázenou vznikem typické vyrážky okolo místa sání klíštěte. U části pacientů pak onemocnění přechází do druhé fáze, kdy mohou být postiženy, různé orgány a orgánové soustavy jako kůže, klouby, srdce, centrální nervová soustava... U některých pacientů přetrvávají problémy dlouhodobě ve formě tzv. post-lyme syndromu. Na těchto obtížích se pravděpodobě podílejí autoimunitní reakce těla (imunitní reakce namířená proti molekulám vlastních tkání) případně přežívající borelie ukryté v místech nepřístupných pro antibiotika a imunitní systém.

V přírodě bývá boreliemi infikováno přibližně 10 % klíšťat nymfálního stádia a až 30 % dospělců. I borelie přežívají v klíštěti ze stádia do stádia a mohou se přenášet i ze samice na vajíčka.

Jak se upíra zbavit?

Tím se dostáváme k další populární otázce: Jak vyndat klíště? Všichni jsme slyšeli řadu mnohdy protichůdných doporučení: vytáčet, nevytáčet, vytáčet po směru či proti směru hodinových ručiček, mazat olejem, mazat mýdlem, nemazat ničím... Osobně se přikláním k názoru slovenských kolegů, že klíště je hlavně třeba vyndat rychle a bez zbytečného dráždění a vymačkávání jeho obsahu do rány. Toho docílíme u nymf několika kývavými pohyby a vytažením. U dospělých samic je dobré klíště několikrát otočit, protože tvoří v místě sání větší vrstu tzv. cementu (hmoty, která umožňuje klíštěti se v ráně fixovat).

Samozřejmě je jedno zda tak provádíme po směru či proti směru hodinových ručiček. Ránu je dobré před vytažením i po něm ošetřit iodovou dezinfekcí.

A proč jsou vlastně klíšťata tak efektivními přenašeči onemocnění?

Jedním důvodem je to, že klíšťata, jako všichni ostatní krev-sající členovci se musejí během sání zbavovat vody. Ta tvoří největší objem krve a je z hlediska získávání živin bezcenná. Klíšťata čeledi Ixodidae se vody zbavují přes slinné žlázy, ze kterých během tohoto procesu „vyplachují“ i patogeny. Druhým důvodem je to, že klíšťata, na rozdíl například od komárů, sají poměrně dlouhou dobu, a proto se musí bránit reakci imunitního systému i dalším obranným mechanizmům hostitele. Pro tyto účely si vyvinula řadu molekul s účinky na tlumení mechanického dráždění v místě sání, tlumení aktivity imunitního systému či přirozených mechanizmů srážlivosti krve. Všechny tyto účinky jaksi mimochodem napomáhají také patogenům, které se do hostitele dostávají spolu se slinami.

Přes veškeré své nepříjemné stránky jsou klíštata přirozenou součástí ekosystémů a ve své podstatě jedinečným způsobem přizpůsobená ke svému specifickému způsobu života a jako taková nám mohou přinést nejednu užitečnou informaci. V současné době například roste zájem o výzkum výše zmiňovaných farmakologicky aktivních látek, jejichž pomocí klíšťata neutralizují obranné mechanizmy hostitele. Regulátory srážlivosti či imunitních reakcí mají totiž obrovský potenciál využití v medicíně.

Autor je mikrobiolog.

23 Jihočeský občasník o životním prostředí

V rámci výše zmíněného projektu Přírodovědecké fakulty byla prokázána velká prostorová variabilita v prevalenci borelií - na určitých místech v kraji bylo nakažené každé páté klíště nymfálního stádia, na jiných jen každé padesáté. Frekvence výskytu nakažených klíšťat je závislá zejména na zastoupení různých hostitelů. Některé druhy obratlovců (pravděpodobně velcí savci, či bažanti) totiž nejsou schopné borelie přenášet, či dokonce zabijí borelie v klíštěti původně přítomné.

ně i dříve. Samozřejmě platí, že čím delší je styk s patogenním agens, tím pravděpodobnější je nákaza. Je tedy jistě dobré objevit a odstranit klíště ce nejdříve.

Celkové riziko onemocnění člověka je však ovlivněno i celkovou hustotou klíštěcích populací a nejen prevalencí patogenů. V oblastech, kde je nízká frekvence výskytu patogenu v klíšťatech, ale extrémně vysoká populační hustota klíšťat, je výsledné riziko vysoké.

Způsob přenosu V případě klíšťové encefalitidy i Lymeské boreliózy platí, že samotný výskyt patogenu v klíštěti neznamená, že při sání klíštěte dojde k infekci hostitele. Celý proces je ovlivňován řadou faktorů jako je množství a stav patogenů v klíštěti, délka sání klíštěte, imunitní stav hostitele apod.

Obecně však platí, že virus klíšťové encefalitidy je přenášen téměř okamžitě po začátku sání. V případě borelií je celý proces přenosu poměrně složitě regulován a vázán na změny povrchových molekul borelií. V případě amerického klíštěte Ixodes scapularis byla prokázána potřeba minimálně 24 hodinového sání pro přenos borelií, ovšem u I. ricinus dochází k přenosu již po 14 hodinách a pravděpodobMapka

TÉMA

Nejen o lese s Františkem s Františkem Langmajerem Langmajerem Ivana JONOVÁ Na stránkách časopisu Krasec jste se už několikrát setkali s literární tvorbou a fotografiemi Františka Langmajera z Katovic u Strakonic. Jelikož tématem tohoto čísla je les, v kterém František nejen pracuje, ale vůbec v něm inspirativně i jinak rád občas setrvává, vybrala jsem si ho pro tento rozhovor.

Jak ses dostal k práci v lese?

Před několika léty jsem pracoval v závodě ČZ řetězy. Byla to těžká práce u lisů. Fyzická práce mi nikdy nevadila, ale zde v tovární hale, kde jsem celý den neviděl oblohu, jen světlo zářivek, chvěla se mi pod nohama zem a byl ohlušující hluk, jsem najednou začal ztrácet sám sebe. Začalo mě zlobit zdraví a ztrácel jsem veškerou energii. Upřímně řečeno, se stroji, a zvláště tak obrovskými jako zdejší lisy, jsem si nikdy moc nerozuměl a ony se mnou pochopitelně taky ne... Dal jsem proto výpověď. Neměl jsem připravené žádné další místo, ale cítil jsem, že to už dál takhle nejde.

Asi týden poté jsem seděl v čajovně Inspirace a říkal jsem svému kamarádovi čajovníkovi, že bych rád šel dělat něco se zemí, aby to mělo kořeny, rostlo a měl jsem nebe nad hlavou. V tu chvíli procházel za mnou člověk, kterého jsem vůbec neznal. Zastavil se a povídá mi: „Tak ty bys chtěl něco dělat, aby to rostlo a byl jsi venku? Tak tady máš telefonní číslo, zavolej tam, kamarád shání lidi na sázení do lesa.“ No a bylo rozhodnuto.

Opět se mi potvrdilo, že člověk musí napřed opustit to, co nefunguje, aby mohlo přijít něco lepšího. Dokud to neudělá, není na nic lepšího místo.

A taky je důležité nenechat se ovládnout strachem, ten člověka zbaví schopnosti cítit, vnímat okolí. Jsem přesvědčen, že příležitost si taky vybírá a k někomu, kdo je ovládnut strachem, se nepohrne.

Jihočeský občasník o životním prostředí

24

V čem tvá práce v lese spočívá? Co vše obnáší, jak se mění během roku?

Oficiální název toho, co v lese dělám, je „lesní pěstební činnost“. V podstatě je to vše, co se týká vývoje lesa do těžební zralosti. Trochu lidsky řečeno: Když se pokácí les, musím veškeré větve a zbytky sklidit na hromady a spálit. Někdy se i někdo najde a seštěpkuje to, takových je ale málo. Poté na jaře vysázím stromky. Výsadby listnáčů a jedlí se musí oplotit, aby si z nich neudělaly srnky svačinku. Během léta se všechny vysázené porosty musí po tři roky ožínat, aby tráva a ostatní buřeň stromky nezadusila.

Na podzim dosazuji stromky, které se v jarní výsadbě neujaly. Natírám je proti okusu tam, kde není výsadba chráněna oplocenkou. Vyřezávám z porostů nežádoucí dřeviny, kterých je někdy tolik, že by vysázené stromky neměly šanci. Kontroluji a opravuji oplocenky, což se vlastně děje průběžně celý rok. No a přichází zima. Mrzne, padá sníh a já zase pálím po těžbě větve na pasekách. Buď pospíchám, aby mi to nezapadalo, nebo se modlím, aby už ten sníh slezl a já mohl dělat...

Jak vidno, v lese se člověk nenudí...

To tedy ne! V zimě na něj sněží a dopřává si u ohníčku, přičemž zvyšuje svou fyzičku popotahováním a skládáním větví na ohně. Po jaru se několik týdnů ohání motykou. Pak staví ploty. Během léta cvičí zase s kosou nebo křovinořezem při ožínání. To ale už pěkně pálí sluníčko, a tak ušetří za Mallorku a každý mu závidí krásný bronzový odstín. Na podzim se proběhne kolem oplocenek a s kyblíkem mazání proti okusu. Pak si ještě zacvičí s motykou a už se těší na první sníh a na to, že na pár neděl zaleze za kamna a nabere síly na další rok. Čím tě tato práce oslovila, jak tě naplňuje?

Víš, vyrostl jsem na samotě u lesa. Dřív než s kluky ve vesnici, vzdálené kilometr a půl, jsem si rozuměl se stromy. Dědeček se vyznal v bylinkách.

František Langmajer, foto autorka

Když musel porazit strom, tak se mu on i můj otec dokázali omluvit.

Za chalupou byl velký sad a moje maminka vášnivě ráda zahradničila.

Pamatuji si na jeden rok, kdy se u kamarádky na kompostu vysemenila rajčata z odhozené loňské úrody. Vozil jsem od ní snad stovky rajčatových sazenic a maminka je vysazovala. Jaké to je takovou plantáž ošetřovat a pak během jednoho dne sklidit, když hrozily mrazy, nebudu ani popisovat.

U chalupy byla také záhumenka, kde jsem ještě zažil, jaké to je, když se obdělává s koňmi. Prostě od malinka jsem měl velice úzký vztah ke všemu, co roste, co má kořeny, k půdě. Mám za to, že jako lidé nic jiného než ty kořeny a zakořenění nehledáme... No, a najednou mi přišla příležitost dělat něco, v čem vidím tenhle smysl. Něco, co tu po mně zůstane. Vždyť strom, a vlastně vše, co roste, je propojením země a nebe, hmoty a ducha.

Les je kouzelné pohádkové místo, kde se v každém okamžiku dějí miliony zázraků. Kde může člověk zažít setkání ve hmotě, ale i v myšlence, a nakonec i v rovině duchovní. Není proto divu, že jsem neváhal a nemýlil se.

Sám se v tématice starosti o les dovzděláváš - nedávno jsi absolvoval seminář u Jaroslava Svobody Jedlý les. Jaké to bylo, co ti to dalo?

Myslím si, že je povinností každého dělat svoji práci tak, jak nejlépe umí, a neustále hledat nové a lepší přístupy. Jistě mnoha lidem připadají permakultura a lesní hospodaření tak odlišná témata, že je nic nepojí. Je to však zdání. Pojí je to základní, přístup k přírodním zákonitostem. Obojí, chceme-li, aby to prospívalo, musí fungovat na principech přirozené sukcese. To jsem si uvědomil po přečtení knihy „Přeměněný les“ od Chrise Masera. Tento odborník ve své knize nachází zcela nový pohled na problematiku lesního hospodářství. Nestaví se fanaticky ani na jednu stranu a hledá nové, trvale udržitelné přístupy k hospodaření v lesích. Právě trvalá udržitelnost je to, co ho spojuje s Jaroslavem Svobodou. Pak už vážně nezáleží na tom, zda je les složen ze stromů tzv. lesních, nebo těch, co plodí jedlé plody.

A co ti tedy dal kurz „Jedlý les“?

Především zjištění a úžas. Úžas nad tím, jak je možné, že naše planeta ještě funguje, nad tím, jak člověk, Homo sapiens, dokáže plýtvat a ničit jediné místo, které k žití má. A to všechno proto, že se odklonil od pravidel, která platí pro všechny: ber si jen kolik potřebuješ, a zabírej jen tolik, kolik musíš, abys mohl prosperovat. Chybí nám pokora a láska. To se projevuje nejen ve vztahu k planetě, nerostným zdrojům, ale i k přírodě, z které si děláme smetiště a krutě ji drancujeme. Není pak divu, že tyto vlastnosti neprojevujeme jeden k druhému, ani k svým nejbližším, natož ke generacím, které přijdou. Taky mi seminář dal ale zjištění, že je cesta z této situace ven. Že docela jednoduchým způsobem lze uspokojit potřeby člověka bez použití chemie a těžkých strojů na několikrát menší

TÉMA ploše, než se děje dnes. Díky tomu, co jsem se naučil v kurzu, už dnes nedaleko Bavorova zakládám první jedlý les.

Máš něco na srdci, co bys rád čtenářům Krasce sdělil?

Snad jen to, že les není jen dřevo, ale i domov. A nejen ten domov, co si z něj postavíme my lidé, ale i domov milionů dalších forem života, co v něm existují. Že je to místo duševní očisty a setkávání s tím, co je na hranici lidského vnímání. Bez lesa bych asi nenapsal nic z toho, co jsem napsal. A tak přeji lesu méně stromových plantáží a více plnohodnotných porostů. Méně vyrytých kolejí od harvestorů a jiných těžkých mechanismů a více koní, kteří projdou a nezanechají za sebou spoušť. Více laskavých a moudrých hospodářů a méně těžařů, kteří přepočítávají les jen na kubíky dřeva. Pak v něm zbude i místo na víly a na pohádky. Pro všechny…

František Langmajer: Setkání Kráčel jsem slunnou, polední pasekou. Prohřáté jehličí vydechovalo omamnou vůni mísící se s vůní čerstvé jarní země a vůní pryskyřice.

Pomalu jsem stoupal hradištěm do svahu Katovické hory. V duchu zatoulán kdesi v hlubinách sebe.

Náhle jakoby se před mým vnitřním zrakem zablesklo a já ho uviděl, jak kráčí vedle mne. Muž vysoké postavy, ve splývavém, dlouhém plášti z hrubé tkaniny. Z něj ven vykukovala jen ruka třímající dlouhou hůl, o kterou se při každém kroku rozvážně opíral jako poutník, nohy obuté v opánkách vázaných řemínky a hlava, z níž bylo vidět jen dlouhý vlas, který mu zcela halil tvář.

Neotočil se ke mně. Ani já nemusel obrátit hlavu k němu, abych ho viděl.

Kráčeli jsme na dva metry od sebe. Bok po boku, stejnou nohou, stejným směrem. Necítil jsem žádný úlek. Vše mi připadalo naprosto normální.

Naplnil mě pocit, jako bych kráčel s někým blízkým. Netřeba slov.

Naplněni vzájemnou sounáležitostí, láskou a bezpečím.

V tom se zablesklo podruhé a postava zmizela. Jen ten pocit blízkosti ve mně přetrval.

Naplněn pokojem a mírem, bez vyrušení, jsem došel na konec paseky.

Usednul na pařez a pomalu přejel zrakem, stále jakoby obráceným do sebe, po celé šíři prostranství. Po valech hradiště, po celé té posvátné zemi, na které se generace předků rodily, žily a mnohdy i krutě umíraly.

Z hrudi se mi vydral povzdech a ze rtů mi splynulo zašeptání: „Bratře.“ Autorka je knihovnice a ekoporadkyně ze Šmidingerovy knihovny, t.č. na mateřské dovolené se synem Vítkem.

Lesk a bída píseckých píseckých lesních stezek lesních stezek Radomír DOHNAL, dohnal@cegv-cassiopeia.cz

25 Les, foto Krasec

Společným rysem téměř všech stezek v okolí Písku je jejich velmi chatrný stav, nepřílišná aktuálnost poskytovaných informací, absence údržby – ať už samotných informačních panelů, nebo prostého tělesa cesty. Prodírání se podrostem mě upřímně baví, ale v rámci naučné stezky bych si tuto kratochvíli rád odpustil. A ještě jeden rys je společný stezkám píseckým. Ačkoliv je nebohý turista v jednom úseku cesty zaplaven cedulemi a panely prolínajících se stezek, najednou často zmizí značení, a druhý kus etapy musí urazit napříč křižovatkami lesních pěšin tak nějak na vlastní pěst.

Tak jako si dnes archeologové kladou otázky, jaký význam mají podivné kamenné linie na planině Nazca v Peru, viditelné pouze ze vzduchu, i já si kladu otázku podobného ražení. Jaký význam má ta obrovská spousta cest, pěšin a stezek? Je to pozůstatek nějaké dávné turistické civilizace, která již zcela zmizela ze světa, aniž by stačila předat poselství o významu těch neudržovaných, zarostlých a poničených tras do přecedulované přírody? A jaký obraz mi ve vzpomínkách zůstane po torzech lesního sportovního náčiní, klamných informací některých cedulí a po bloudění v místech s nedostatečným značením?

Snad, že méně je někdy více.

Autor pracuje v CEGV Cassiopeia.

Jihočeský občasník o životním prostředí

Kryštof Kolumbus a jeho následovníci objevili to, co už bylo víceméně šesti milionům Indiánům známé, a představili světu zbrusu nový kontinent, aniž by se místních obyvatel prohánějících se po prériích někdo zeptal na podrobnosti. Zrovna tak já, přitáhnuv za prací na slunný jih Čech, rozhodl jsem se pro sebe objevit poklady zdejší přírody a krásy zvlněné krajiny, aniž bych konzultoval s domorodci, kteří jsou se zdejšími záludnostmi již obeznámeni. Dilema objevitelů už dávno známých věcí tedy zůstalo nenarušeno, a já se udržuji v neustálém údivu.

Cestujte pěšky, když vaše turistická mapa připomíná soudržností obsah žaludku – nedá se. Svěřil jsem tedy kroky své naučným stezkám v okolí Písku, kterých je zde opravdu požehnaně. V průběhu dvou jarních týdnů jsem prošel většinu z nich, a dospěl jsem k jistým závěrům. Zdejší Klub českých turistů zakládal hnízdo přírodymilovných nadšenců už v roce 1901, a tak se zakládání nejrůznějších stezek a pěšin stalo zřejmě tradicí. Po prvních pár výletech jsem se ale cítil rozpačitý. Úroveň jednotlivých stezek, počínaje průchodností a značením konče, mě nenaplnila optimismem.

Nízká kvalita provedení je v okolí Písecka jakoby nahrazena kvantitou.

Hustota jednotlivých naučných stezek – a je celkem lhostejno, zda jsou turistické, lesnické, geologické, nebo sportovní – je taková, že se v lese člověk cítí neustále sledován. Zprava či zleva se na něj doslova sypou cedule s čísly, a mně nezbývá, než na desátém zastavení třetí stezky začít pozvolna ignorovat všechny ty informace. Přicházím do zelených katedrál lesů hledat klid a odpočinutí, a místo toho se cítím jako zvěř štvaná environmentální reklamou.

Namísto billboardů nabízejících štěstí či nové auto je mi tu předkládána zpráva o historické důlní aktivitě, za pár kroků pak o přirozené obnově lesa, a než se nadechnu, stojím na palouku porostlém olšinou, o čemž jsem hned pohotově zpraven deskou informující mě o zdejších modřínech v lesnické praxi. Jako sladký bonus mohu udělat pár shybů na ulomené větvi, jak mě nabádá oprýskaná cedule, ale osobně bych se chtěl nejspíše oběsit na řetězu kruhů jakéhosi posilujícího zařízení, dnes již neznámé funkce. Jsem totiž zcela přesycen.

TÉMA

Ráj na zemi ráj neboli na zemi jedlý neboli les

jedlý les

Jana NOVÁKOVÁ, navrcholu@gmail.com V každém lese najdeme něco jedlého – maliny, borůvky, různé houby, lístky šťavelu... Ale „opravdový“ les s jedlemi, buky a dalšími lesními stromy si na zahradě nechá vyrůst asi jen málokdo. Naopak to, čemu zastánci přírodních zahrad, resp. permakultury vůbec, říkají „jedlý les“, je porost na zahradě všestranně užitečný a smysluplný. Je založený na ekologických principech, které na zemi fungují od počátku věků. I když knihu se jménem Forest Gardening napsal Robert Hart mnohem později – poprvé vyšla v roce 1991.

Co je tedy jedlý les? Společenstvo, které má s lesem do určité míry společnou vertikální strukturu, tedy to, jak je rozvrstveno do výše – stromy, keře, liány, různé druhy bylin. Tedy všechny životní formy, jež pro ekologii popsal Christen C. Raunkiaer. Snad jen těch „terofytů“ – jednoletých rostlin – je poněkud méně. Ale naopak v něm najdeme různé druhy hub a mnoho druhů živočichů.

Rozmístění organismů na ploše je také jiné než třeba v dubovém lese – stromy se sázejí mnohem řidčeji, aby byl pod nimi dostatek prostoru (a světla, vláhy) a bylo možné je podsazovat dalšími druhy keřů a bylin. V zahradě přitom nemusíme používat nutně jen naše původní stromy a keře, i když je jich celá řada. Dají se však použít i nepůvodní druhy s výbornými jedlými plody, kterým naše podmínky bez dalších úprav dobře vyhovují.

Z rostlin se pak vytvářejí společenstva – tzv. guildy – plošky vhodně zkombinovaných keřů a bylin vázané na jednotlivé stromové druhy pro konkrétní podmínky místa, která napodobují nejen vzhled, ale i běh času v přírodě – rozdíl mezi jarním a letním aspektem vegetace.

Guildy jsou tedy tvořeny: - stromy domácími i cizokrajnými jako dominantami (naše běžné ovocné druhy, nejlépe v původních krajových odrůdách, ale třeba i kaštanovník, ořechovec pekan, javor cukrový, muďoul a další třeba exotické dřeviny) , - keři, také těmi, které kromě ovoce poskytují potravu a úkryt pro ptáky a další skupiny živočichů (kaliny, svídy, růže, hlohy, střemcha) a těmi, které vážou do půdy vzdušný dusík (hlošiny, žanovec, čilimníky...),

Jihočeský občasník o životním prostředí

26

- liánami, které se pnou po kmenech stromů za světlem a dávají zahradě další rozměr, třeba i u nás dobře rostoucí druhy rodu Actinidia (tzv. minikiwi), klanopraška (Schisandra), ale také chmel a jednoleté zeleniny (dýně, ačokča, fazole, hrachor...), - druhy bylinnými – jedlými vytrvalými druhy, které lze v kuchyni použít jako zeleninu (merlík všedobr, bršlici, kopřivu, pampelišku, slézy...), druhy, které krásně kvetou a lákají hmyz, zpevňují a zúrodňují půdu, jarními cibulovinami (také třeba stále oblíbenější česnek medvědí), půdopokryvnými rostlinami, mezi stromy mohou být i „políčka“ jednoho druhu – třeba topinamburu, - zejména na dřeviny vázanými druhy hub, které mají v přírodních cyklech nezastupitelnou roli – recyklují živiny, navracejí je zpět do půdy, - na rostliny vázanými živočichy v celém jejich spektru – hmyz, ptáci, obojživelníci, zejména žáby, hadi, ale i drobné šelmy, které mohou redukovat počty hlodavců, někdy nevítaných. Velmi důležití jsou také ti členové společenstva, které při zběžném kouknutí nevidíme – žijí totiž v půdě a jsou moc důležití, protože ji pomáhají oživovat a zúrodňovat.

Naším cílem je tuto druhovou rozmanitost co nejvíce podporovat.

Vzorem mohou být různé plochy v přírodě, které postupně spontánně zarůstají a vytvářejí krásné zajímavé barevné mozaiky druhů, oživené všemi skupinami organismů. A právě tak může vypadat i „jedlý les“ – je to společenstvo ve střední fázi sukcese, tedy něco mezi čerstvě zarůstající plochou a pralesem. Je z ekologického pohledu stabilní – odolává běžně silným vlivům z okolí a při narušení se díky své druho-

vé bohatosti poměrně rychle obnovuje. Fungují v něm přirozené vztahy mezi rostlinami, zvířaty a mikroorganismy, vztahy, kterými lze nahradit běžnou zahradní „péči“. Místo hnojení a chemické ochrany rostlin se totiž dává přednost vytváření a podporování vztahů rostlin a hmyzu, ptáků, ježků, obojživelníků... A pokud je systém dosti stabilní a panuje v něm rovnováha, obvykle nedochází k přemnožení organismu běžně považovaného za škůdce (hlodavci, mandelinka bramborová, mšice, padlí...). Pokud přece jen ano, je možné využít například bylinné preparáty nebo podpořit přirozené nepřátele.

Zkrátka nesnažit se s přírodou bojovat, ale pochopit jí a přijmout její zákonitosti.

Proč přeměňovat zahradu na „jedlý les“?

Kromě toho, že péče o něj je snadná a radostná, poskytuje mnoho jedlých zdrojů pro člověka, ale i další živočichy. A také další suroviny – dřevo, barviva, aj. Příjemně upravuje mikroklima v místě. Je krásný, dává nám inspiraci a místo k odpočinku. Také vytváří životní prostor/azyl pro mnoho dalších organismů, pro něž v současné krajině přechemizovaných polí, velkoplošných betonových parkovišť, hypermarketů a satelitních městeček s anglickými trávníky ubývá místo.

Jak se k jedlému lesu dopracovat? Je-li výchozím stavem stará zahrada, získali jsme nenahraditelnou hodnotu – čas, po který zde stromy rostly do dnešní velikosti. A i když půda běžných zahrad bývá vyčerpaná a chudá na humus, dá se hned začít, podsazovat stromy keři, doplňovat ty, které váží vzdušný dusík, podsévat rostlinami na zelené hnojení, doplňovat další druhy do barevného a pestré-ho společenstva, které pak přivábí živočichy žijící nad i pod zemí.

Muchovník, foto autorka

Pokud máme zahradu novou, je třeba začít od začátku, výsadbami, a promýšlet, jak bude sukcese probíhat, kdy bude možné začít vysazovat stínomilné druhy a které se dají vysadit hned, aby stín vytvořily.

V tomto případě je výhodou možnost promyslet si design a vyladit ho přesně podle svých vizí.

Máme tedy k dispozici krásnou vidinu ráje a hojnosti pro všechny a možnost jí pro sebe i pro přírodu vytvořit. A nemusíme mít hned několikahektarový pozemek, protože hezké a promyšlené společenstvo stromu se dá vytvořit i v malé zahradě. Ovšem čím více prostoru k dispozici, tím barevnější, stabilnější a rozmanitější může „náš jedlý les“ být.

Více informací: www.janinyzahrady.cz.

ODJINUD

Pralesy Slovenska Juraj VYSOKÝ

pralesy

Pralesy vo svete, ale aj na Slovensku predstavujú najcennejšie, ale zároveň aj najohrozenejšie lesné ekosystémy a zaslúžia si primeranú ochranu. Rok 2011 je Medzinárodným rokom lesov, bolo by viac ako symbolické, ak by sa nám v tomto roku konečne podarilo presadiť kroky, ktoré by pomohli zvrátiť negatívne trendy štatistík o výskyte pralesov.

Trocha štatistiky zo sveta Podľa posledných oficiálnych štatistík publikovaných organizáciou FAO lesy v súčasnosti pokrývajú 31% povrchu pevniny.Rýchlosť odlesňovania v poslednom desaťročí sa síce spomalila, ale stále je alarmujúco vysoká. Približne 13 mil. ha lesov je každoročne vyťažených a konvertovaných na iné využitie alebo zničených v dôsledku prírodných katastrof, čo zodpovedá približne rozlohe celého územia bývalého Česko-Slovenska. Najviac lesov mizne v Južnej Amerike, Afrike a v juhovýchodnej Ázii a Oceánii.

Relatívne pozitívne vyzerajú čísla z Európy, kde priemerne ročne pribudne 694 tis. ha lesov, alebo z Číny, kde prebieha rozsiahly zalesňovací program. Každoročne sa tam zalesní viac ako 2,5 mil. ha, čo je viac ako výmera všetkých lesov na Slovensku. Ak by sme to zobrali do úvahy, tak by bol priemerný ročný úbytok lesov vo svete na úrovni 5,2 mil. ha. Milióny hektárov umelo založených plantáži a lesných monokultúr však nemôžeme dávať na misku váh oproti úbytku pôvodných lesov.

Podľa definície FAO sa za pôvodné lesy (primary forests) považujú lesné ekosystémy zložené z pôvodných druhov drevín, v ktorých nie sú priamo viditeľné znaky po ľudskej činnosti a ekologické procesy v nich neboli významnejšie narušené. Uvedenej definícii dobre zodpovedá slovenský termín prales.

Výmera pralesov vo svete dramaticky klesá, od roku 2000 bolo zničených viac ako 40 mil. ha. Pritom je dôležité uvedomiť si, že pralesy sú vo všeobecnosti najviac diferencované a druhovo najbohatšie terestrické ekosystémy a ich úbytok nedokážeme ničím lentak nahradiť. Podľa údajov FAO tvoria pôvodné lesy stále približne 36% lesov vo svete. Najviac sa ich zachovalo v Latinskej a Južnej Amerike, najhoršie je na tom Európa (bez Ruska), kde má menej ako 3% lesov charakter pralesa. Z tohto pohľadu možno považovať pralesy v Európe za najvzácnejšie a najohrozenejšie na svete.

Podľa oficiálnych štatistík výmera lesov na Slovensku mierne narastá už niekoľko desaťročí, v roku 2009 pokrývali lesné porasty výmeru 1 938 tis. ha, čo je oproti roku 2000 nárast približne o 17 tis. ha. Oveľa horšie to však vyzerá s pralesmi. Ešte v roku1989 prof. Štefan Korpeľ (nestor výskumu pralesov na Slovensku) odhadoval výmeru pralesov na Slovensku v rozsahu 18 000 – 20 000 ha. V Národnom lesníckom programe z roku 2007 sa nachádza údaj, že na Slovensku je 24 000 ha pralesov. Na základe terénneho mapovania v rokoch 2009 - 2010 bolo identifikovaných 122 pralesových lokalít o celkovej výmere 10 104 ha, čo predstavuje len 0,47 % lesov Slovenska, čo je podstatne menej pralesov ako sa pôvodne predpokladalo.

Pralesy Slovenska Mapovanie pralesov uskutočnila nezisková organizácia FSC Slovensko v rámci projektu „Ochrana pralesov Slovenska“. Popri identifikácii a mapovaní pralesov sa v rámci projektu realizovali aj aktivity zamerané na zvyšovanie verejného povedomia o pralesoch, ochranu pralesov a hľadali sa tiež možnosti na rozumné využívanie pralesov prostredníctvom realizácie zážitkového a vedeckého turizmu.

Ochrana a ohrozenie pralesov Počas realizácie projektu sa bohužiaľ tiež potvrdilo, že pralesy na Slovensku sú aj dnes veľmi ohrozené. Deje sa to najmä v súvislosti s lesníckymi činnosťami, ktoré sa v súčasnosti plánujú aj v doteraz nesprístupnených a neobhospodarovaných ochranných lesoch. Veľké riziko predstavujú opatrenia zamerané na takzvanú „záchranu smrečín“, v rámci ktorých sa realizuje sprístupnenie doposiaľ nesprístupnených oblastí a následne realizujú lesohospodárske zásahy (ťažba, chemické postreky proti premnoženiu podkôrneho hmyzu, protipožiarne opatrenia a podobne), čo spôsobuje aj poškodzovanie alebo až ničenie pralesov.

Prevažná väčšina lokalít pralesov sa nachádza v chránených územiach (68 lokalít leží v národných parkoch, 2 v ich ochranných pásmach, 24 v chránených krajinných oblastiach a až 118 lokalít je zároveň zaradených medzi územia NATURA 2000). Úroveň ochrany však nepostačuje na zabezpečenie zachovania pralesov, lebo umožňuje realizáciu ťažby a iných lesohospodárskych zásahov.

Pre zachovanie pralesa je nevyhnutné zabezpečiť bez zásahový status, čo je v zmysle platnej legislatívy možné len v rámci 5. stupňa ochrany.

Z celkovej výmery pralesov SR je v súčasnosti v prísne chránených 6 925 ha, t.j. 68,5 %. Bohužiaľ ani tieto pralesy nemajú zaručené, že sa budú aj naďalej prirodzene vyvíjať. Stále častejšie zaznievajú požiadavkami od subjektov hospodáriacich v lesoch na povolenie výnimiek na ťažbu dreva napr. z dôvodu obrany proti premnoženiu podkôrneho hmyzu. Výslovne zarážajúce je, že ani pralesy v lokalitách zaradených do svetového prírodného dedičstva UNESCO nemajú zabezpečenú ochranu a dochádza v nich k ťažbe a znižovaniu ich výmery, čo sa potvrdilo aj počas mapovania v pohorí Vihorlat.

Podrobnejšie informácie o projekte a jeho výsledkoch: www.pralesy.sk. Autor je členem FSC Slovensko – občanského sdružení, které podporuje zodpovědné hospodaření v lesích a propaguje FSC certifikace. www.fsclovakia.sk.

27 Jihočeský občasník o životním prostředí

Trocha štatistiky zo Slovenska

Prales, foto autor

Najväčší prales na Slovensku ma výmeru 630 ha a nachádza sa na lokalite Stužica v Bukovských vrchoch. Medzi ďalšie väčšie lokality patria pralesy: Poľana – 477ha, Pilsko – 433ha, Padva – 427ha, Sokol – 397ha. Najväčšia plocha pralesových lokalít (1 520 ha) sa nachádza v pohorí Veľká Fatra.

Hoci v prípade slovenských pralesov ide o relatívne malé a izolované lokality (priemerná výmera je len 83 ha), v rámci lesov Európy sú však veľmi cenné a ich hodnota vynikne najmä pri porovnaní s výskytom pralesov v krajinách na západ od Slovenska. Ich výnimočnosť bola potvrdená aj tým, že štyri z nich (Stužica, Rožok, Havešová, Vihorlat) sú súčasťou série lokalít pod názvom „Karpatské bukové pralesy“, ktoré boli v roku 2007 zaradené do zoznamu svetového prírodného dedičstva UNESCO.

ZAMYŠLENÍ

GLOSÁŘ

Změní havárie Fukušimě havárie veve Fukušimě pohled občanů pohled na jádro na jádro?

Daniela MAGERSTEINOVÁ, jihoceske.matky@ecn.cz V otázkách života je odborníkem každý z nás. Úvahu na toto téma napsal a publikoval v Lidových novinách 10. 8. 2001 filozof Miroslav Petříček. Naši všeobecně lidskou odbornost zdůvodňuje tím, že „právo mluvit odborníkům do experimentů má každý z nás nikoli proto, že by věděl, co je či není správné, nýbrž proto, že hranice všech experimentů, jež se nějak týkají života, jsou vždy znovu vymezovány strachem a nadějí žijících.“ Veřejné mínění v České republice je dlouhodobě většinově nakloněno výrobě elektřiny z jádra. Od roku 2000 zde postupně stoupá počet jejích zastánců a podle posledních průzkumu, před havárií v jaderné elektrárně Fukušima 1, má podporu zhruba sedmdesáti procent občanů.

V Evropské unii zaujímáme v tomto směru první příčku. Občanské iniciativy, které upozorňují na rizika spojená s jadernou energetikou, jsou často zesměšňovány na všech úrovních a označovány za nekompetentní laiky, šiřitele poplašných zpráv, případně za prodlouženou ruku něčích jiných zájmů. Přitom v České republice chybí seriózní kritická debata, která by zahrnovala názory obhájců jádra i jaderných skeptiků. Otázkou je, komu by tato debata prospěla, respektive neprospěla. Jaderné lobby vyhovuje stávající stav – dominantní postavení na poli informací, které je odrazem jejích finančních možností.

Společnost ČEZ investuje do přesvědčovacích kampaní obrovské peníze, ať už formou sponzoringu sportovních a kulturních akcí v obcích a městech v okolí jaderných elektráren, příspěvkem do obecních pokladen na investiční akce, zahraničními exkurzemi pro zastupitele, najímáním PR agentur (agentury, které vytvářejí příznivý obraz společnosti ČEZ a obhajují a prosazují její zájmy u veřejnosti) či strategií VIP inzerenta v médiích, což může mít vliv na to, jaké reportáže a články jejich redaktoři produkují.

Jihočeský občasník o životním prostředí

28

Proč má jaderná lobby u nás ustláno na růžích? Důvodů je vícero a jedním z důležitých je jistě i mentalita obyvatel. Víra v odborníky u nás nahradila víru v Boha a technokratický přístup je v nás hluboko zakořeněný ještě z doby totality, kdy kritické myšlení bylo zapovídáno a žádoucí bylo spoléhat se na rozhodování shora.

POZNÁMKA K DISKUSÍM O UBÝVÁNÍ PRALESŮ Jiří GUTH, jiri.guth@ecn.cz Pokusil jsem se vybrat z publikovaných statistik několik zajímavých údajů...

2005: V Brazílii se prý zpomaluje ubývání tropických pralesů. Tamní vláda oznámila, že se odlesňování Amazonie, ve které leží největší světové pralesy, ve srovnání s předchozími roky snížilo o polovinu. (ČTK) 2008: Odlesňování deštných pralesů v Brazílii pokračuje stále vyšším tempem, uvedla na středeční tiskové konferenci tamní vláda.

(Reuters) 2010: Kácení Amazonského pralesa na území Brazílie sice nadále pokračuje, ale prý o něco pomaleji. (…) Tyto hodnoty jsou zároveň nejnižší za posledních více než dvacet let, uvedla to ve středu podle agentury DPA brazilská vláda. (ČTK) 2011: Čerstvé údaje o odlesňování amazonských pralesů šokovaly brazilskou vládu.

Zjistilo se, že počet vykácených stromů v březnu a dubnu stoupl oproti loňsku pětinásobně. Ukázaly to satelitní snímky brazilského vědeckého institutu INPE. (iDNES.cz) Krasec dodává: Institut INPE má několik vědeckých programů na sledování odlesňování Amazonie, které používají různé metody

Odborníci ale nejsou neomylní. Oni sami to o sobě snad ani netvrdí, ale mnohdy se tak prezentují. V této souvislosti stojí za to citovat úryvek z webových stránek Světové nukleární organizace, kde ještě v tuto chvíli visí zpráva z ledna 2011 o bezpečnosti japonských jaderných elektráren: „V jaderné elektrárně umístěné na pobřeží je reaktor chráněn před poškozením jaderné části tsunami robustní konstrukcí kontejnmentu, i když jiné části mohou být poškozeny. Ani v takovém případě by pravděpodobně nedošlo k radioaktivnímu úniku.“

programů a nebývá obvykle uvedeno, ze

Asi nikdo, odborníky nevyjímaje, si do této doby nedokázal představit, jaké okolnosti mohou vést k havárii, která se stala ve Fukušimě.

kromě jiného souhrnný graf odlesňování

Věřím, že lidé teď budou vnímavější k informacím, týkajícím se využívání jádra. Budou se o ně zajímat, zvažovat je a podle nich se, třeba i v průzkumech veřejného mínění, rozhodovat. Myslím si, že většina těch, kteří nemají pevný názor a jsou spíše pro využívání jaderné energie, si okamžitě vybaví našimi mnohými politiky a odborníky donekonečna omílanou větičku, že budeme bez jaderných elektráren svítit loučemi. Co k tomu dodat? Že svítit loučemi jsme podle nich měli již dvacet let. Místo toho ale vyvážíme tolik elektřiny, kolik jí za rok vyrobí např. jaderná elektrárna v Temelíně. Její rozšíření, stejně jako prodloužení životnosti jaderné elektrárny v Dukovanech, má vývozní charakter naší energetiky udržovat. Opravdu chceme podstupovat další, zbytečné riziko pro obchodní zájmy polostátního podniku ČEZ? Autorka je členkou občanského sdružení Jihočeské matky.

a hlavně vyhodnocují různě dlouhá období.

Mají zkratky PRODES, DETER a DEGRAD a všechny jsou založené na družicovém snímkování. Výše uvedené zprávy jsou založené na dílčích výstupech z jednotlivých kterých. Ve webové vitríně institutu INPE je v brazilské Amazonii – přetiskujeme.

Autor textu, grafika: Jana Dvořáková; Ilustrace: Petra Šulcová © Hamerský potok o. s., 2010; www.hamerskypotok.cz Tato akce byla podpořena v rámci grantového programu Jihočeského kraje pro rok 2010. Činnost Hamerského potoka o. s. podpořilo v roce 2010 Město Jindřichův Hradec.

Jihočeský občasník o životním prostředí

FEJETON Ireny Vackové 30 Těžaři Když slyším tohle slovo, skoro mně zamrazí. Představím si chlapy s pilami a velkými stroji, takovými, které když projedou lesem, nechají v něm rýhy na dalších 10 let. Když zaslechnu to slovo, slyším i zvuky motorových pil a zvuky aut, které se míchají v neskutečný ohlušující řev, který pročesává uzdravující ticho lesa. A v neposlední řadě vidím les, ne, to už vlastně není les, to už je mýtina, prázdný vytěžený prostor. Díra po ekosystému. A zvonící zlaťáky v něčí kapse. Těžaři. Někteří legální, ale už jsem se mnohokrát setkala i s těmi, co přijeli vytěžit les na černo. Někteří tak vlastně kradli z cizího, když se majitel dostal za pár dní na místo, zbyly mu jen oči pro pláč. Jiní těžili ze svého, ale bez povolení, tedy okrádali přírodu o něco, co jim nebylo dovoleno. Někteří káceli i se všemi povoleními, ale holina po nich zůstala stejná.

Není dnes problém koupit levně les. Našla jsem hned několik takových inzerátů. Když je pročtete pozorně, zjistíte, že někdo vytěžil několikahektarovou plochu, na zemi zůstaly jen odřezané větve a zbytky kůry, a lhostejně se zbavuje této pusté země, protože už mu není a 100 let nemůže být ničím k užitku. Pokud takový pozemek koupíte (nemohu tomu říkat les, les je ekosystém plný rostlin, zvířat a vazeb), zbude vám jen povinnost celou plochu zrekultivovat a zasázet stromky. A ožínat je a pečovat o ně prvních několik let. Kdo to někdy dělal, ví jaká je to práce. Ten, kdo se se svým lesem takhle vypiplá, nikdy nemůže dovolit, aby byl jednoho dne skácen naráz a doslova vypleněn. Nikdo z nás není takovým necitou. A věřím, že ani většina populace ne. Lidé mají přece les rádi.

Většina lidí chodí do lesa na houby nebo na borůvky. Na maliny, ostružiny, lesní jahody a brusinky také. Jiní si chodí do lesa odpočinout, nadýchat se čerstvého vzduchu (víte, že díky silicím z jehličnatých stromů, které mají dezinfekční a antiseptické vlastnosti, je vzduch v lese obzvlášť zdravý?), sportovci si chodí do lesa zaběhat, zajezdit na kole. Obchodníci spěchají do lesa na vrcholky stromů dobývat jmelí. Ženy a dívky se ubírají do lesa před adventem pro větvičky a chvojí. Zapomnětlivci běží do lesa ještě 24. prosince ráno pro vánoční stromeček (hlavně nenápadně). Lidé, co topí dřevem, chodí do lesa pro dřevo. Lesní správa jezdí do lesa těžit. Myslivci střílet a v zimě dávat něco pro zvěř do krmelce.

Ačkoli škála lidí, kteří do lesa zavítají, je různá, vychází mi z toho následovné: všichni chodíme do lesa něco získávat, všichni chodíme do lesa „těžit“. Když bereme, měli bychom něco dávat. Takový je zákon rovnováhy.

Co tedy dáváme? Majitel lesa jednou za čas nějaké stromky vysází. Ale co dáváme my, cyklisté, houbaři a sběrači? Můžeme se nějak lesu odvděčit za jeho štědrost? Myslím, že mu něco dlužíme. Dávám tedy každému domácí úkol. Za každou návštěvu lesa jeden malý skutek pro les- třeba sebraný odpadek po někom jiném, nebo za 10 návštěv lesa jednu ptačí budku přidělanou na strom, nebo třeba svůj podpis pod výzvu, aby české lesy nebyly zprivatizovány.

Nechci být jako Hujer, ale já už na svém úkolu pracuji a hlásím se – napadlo mne, že budu do lesa vodit děti ze škol a školek, aby mohly získávat k lesu dobrý vztah, aby pochopily, že jej potřebujeme. Připravuji pro ně ekologický výukový program, ne jen strohé povídání, ale plno her a zážitků (kdo by jej chtěl se mnou vyzkoušet, ať mne kontaktuje: bohouskovice@seznam.cz), věřím, že přijdete na mnoho jiného. A nezapomeňte, domácí úkoly vybírám a kdo neodevzdá včas, má černý puntík!

Autorka pracuje v ekoporadně Rosa.

Dvacet let

Národního parku Šumava MARTINA KUČEROVÁ, MIROSLAVA MICHNOVÁ, STANISLAV ČTVRTNÍK Letos slaví Národní park Šumava 20 let. Také střediska environmentální výchovy Správy NP a CHKO Šumava ve Vimperku, v Kašperských Horách a ve Stožci se připojují k oslavě tohoto jedinečného území s novými didaktickými materiály, které vám dnes představíme.

Poznávejme krásy NP Šumava V rámci česko-německého projektu „Nová koncepce St.Oswald“, podporovaného z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj přeshraniční spolupráce, vznikly nové praktické pomůcky na poznání fauny a flóry NP Šumava a Bavorský les. Díky nim nahlédnete do druhové rozmanitosti lesů, rašelinišť, vod, ale i bezlesí. Určovací klíče Les – živočichové, Les – rostliny, Voda – živočichové a rostliny, Bezlesí – živočichové a rostliny, Rašeliniště – živočichové a rostliny, NP Šumava a NP Bavorský les – příroda, historie jsou zpracovány tak, že s nimi mohou pracovat všichni, od mateřských škol po dospělé zájemce. Při jejich tvorbě bylo velice složité rozhodnout, které živočišné a rostlinné druhy zařadit, jednotlivé seznamy byly konzultovány odborníky z NPŠ i NP BW – tohle přeshraniční území je zkrátka tak pestré na živočichy a rostliny, že není možné je všechny pojmout ani do pěti rozsáhlých materiálů o 436 stranách.

Jedinečné ilustrace Pavla Procházky vás zavedou do šumavské přírody i v pohodlí vašich domovů, u každého živočicha a rostliny je uvedena velikost, stupeň ochrany a základní popis. Informace jsou v češtině i němčině. Určovací klíče můžete zakoupit ve střediscích Správy NP a CHKO Šumava, popř. je možné zaslat poštou. Cena: 55,- a 45,- Kč.

Náhlédněte do světa skřítků a víl Další novinkou jsou omalovánky „Skřítkové šumavské přírody“. Díky tomuto materiálu se naučí i nejmenší děti rozeznávat stromy, seznámí se se základními biotopy NP Šumava a vzhledem k trojjazyčným textům se mohou děti naučit anglické i německé názvy stromů.

Ve dvou dílech, které jsou doprovázeny kresbami Aleny Fraitové, se můžete vydat do tajemného světa skřítků a víl, s nimiž se děti potkávají i na našich výukových programech. Omalovánky obsahují základní informace o stromech či biotopech Šumavy. Koho osloví, může se těšit na pokračování ve formě ucelené publikace o životě skřítků a víl.

Sbírejte kartičky živočichů a rostlin K letošnímu výročí jsme připravili novinku i pro malé čtenáře časopisu Šumava. Kromě již tradičního plakátu, který je letošním rokem zaměřen především na bližší poznání jednotlivých druhů živočichů, jsou přílohou časopisu i sběratelské kartičky živočichů a rostlin. Jistě mnozí z vás vzpomenou na doby, kdy podobné kartičky vycházely v časopise ABC. Díky ilustracím Pavla Procházky získáte jedinečnou sbírku šumavské fauny a flóry.

Zážitková Stezka lesních her Před informačním střediskem Kašperské Hory vás zveme do nově zrekonstruovaného přírodního areálu se zážitkovou stezkou lesních her. Abychom nenarušili jedinečnost přírodního prostředí v areálu, který je domovem mnoha druhů ptáků i jiných živočichů, nezasahovali jsme do jeho přirozené struktury a pouze ji doplnili o novou zážitkovou stezku. Na 12 zastaveních najdete základní informace o fauně a flóře Šumavy a zároveň si zahrajete množství her. Díky krásným obrázkům pana Procházky a zručnosti zaměstnanců truhlářské dílny NPŠ nahlédnete do rozmanitosti a tajů života v šumavské přírodě. Stezka je určena pro všechny cílové skupiny: najdete zde jednoduché úkoly pro malé děti, pohybové pro ty větší, přemýšlivé pro moudré hlavičky i těžší zadání pro ty, kteří již o šumavské přírodě leccos vědí.

Do areálu jsme použili pouze přírodní materiály – dřevo na panely a na různé didaktické prvky, a jako doplněk přírodniny. Odpočinkovou částí je prostor v dolní části areálu u altánu, kde můžete buď relaxovat, nebo probádat nový vrbový tunel, vyzkoušet své smysly na hmatové stezce, „poklábosit“ s pestrokrovečníkem nebo navštívit „sestřenice veverky“. Že je ještě neznáte? Nevadí.

V červnu a září máme otevřeno každý den kromě neděle od 8.30 do 16.00 hodin, o prázdninách denně do 17.00 hod.

Vstup je zdarma.

Samoobslužné pracovní listy Součástí výukových programů Správy NP a CHKO Šumava jsou barevné osmistránkové pracovní listy, které získávají účastníci výukových programů. Listy slouží k opakování probraného učiva, ale zároveň jsou i odměnou. Kromě toho informují rodiče, co se děti naučily nového.

Samoobslužné pracovní listy vám zprostředkují dobrodružnou výpravu za živočichy Šumavy, plnou hádání, doplňovaček a obrázků. Tyto didaktické materiály si můžete volně stáhnout na internetových stránkách NPŠ. Jsou rozdělené do kategorií dle věku dětí – od školy mateřské po střední. Každý list je věnován jednomu živočichovi – můžete se seznámit s tetřevem, rysem, ještěrkou živorodou, jelenem, žluťáskem nebo vlkem. K dispozici jsou i správná řešení a německé verze. Postupně budou zpracovány listy pro základní druhy živočichů, rostlin, ale i významných lokalit NPŠ.

Výukové programy o lese Vzhledem k 80 % zastoupení lesů v celkovém území NPŠ a ke specifičnosti zdejší přírody jsou výukové programy na téma les stěžejní, a proto střediska EV nabízejí řadu programů na téma les pro všechny cílové skupiny. Tajemství stromů a lesního království mohou ti nejmladší objevit s pomocí skřítků a víl. Pro ty starší jsou výukové programy spojené s návštěvou významných lesních lokalit, jako je např. Boubín, Trojmezná, pralesovité porosty u Stožecké skály, Amálino údolí aj. Výukové programy propojují prožitkové a hravé aktivity s novými poznatky. Správa připravuje také množství dalších programů pro veřejnost – např. vycházky do lesních porostů s odborným doprovodem.

FOTOREPORTÁŽ:

PAPUA - NOVÁ GUINEA Jako první Evropané se do oblasti kolem ostrova Nová Guinea dostali v roce 1512 španělští a portugalští mořeplavci. Osmdesát procent rozlohy země leží na ostrově Nová Guinea, zbylých 20 % zaujímá asi 600 dalších ostrovů. Ostrovy jsou doslova rájem pro biology. Hostí totiž dvacetinu všech světových druhů rostlin a živočichů. Fotoreporeportáž Dany a Pavla Kindlmannových se váže k rozhovoru, publikovanému uvnitř dnešního časopisu. Ostrov Nová Guinea navštívili v létě 2010 a řídí zde projekt na inventarizaci a záchranu orchidejí.

Cesta do ráje

Kuchařka 21. století

Dům snů

Cesta do nebe

Páteční podvečer

Projekt

Dobytí ráje

Sen nebo realita

Papua New Guinea

Krajina zaslíbená

Rodina