/ 100 Do oblasti komunální hygieny náležela i starost o likvidaci odpadu z jatek, uhynulých zvířat, úklid ulic, ba i regulace prostituce.216 Veškeré uvedené úsilí se mělo blahodárně projevit na zdraví obyvatelstva.
Zdraví V době předbřeznové bylo zdraví vnímáno jako „bezbolestný stav člověka, v němž každý oud k zastávání své služby způsobný jest“.217 Podle představ pokročilého 19. století bylo zdraví „stav organického tělesa, ve kterém všecky částky jeho v poměru dle zákona přírody pravidelném se nacházejí. […] Poněvadž však člověk duši má, kteráž v úzkém spojení jest s tělem, jest ku zdraví člověka potřebí, by i výkony duševní pravidelné byly.“218 Šlo tedy o harmonicky vyvážený tělesný a duševní stav, kdy se člověk cítí subjektivně bez potíží. S jeho potvrzením lékařským vysvědčením si zatím nikdo hlavu nelámal: „doktora“ obyčejný člověk pokud možno nevolal. Navzdory tomu můžeme říci, že objektivně byl zdravotní stav většiny populace skutečně nevalný. Dokladem budiž jak kojenecká a dětská úmrtnost (na konci 18. století se věku 15 let dožilo jen 45 až 50 % narozených dětí, na konci 19. století to bylo 66 % a na konci 20. století skoro 99 % dětí) či nízký průměrný věk (odhadujeme, že v polovině 18. století se lidé žijící v českých zemích dožívali v průměru 25–28 let, v polovině 19. století to bylo přes 30 let, na počátku 20. století 40 let), tak skutečnost, že ve druhé polovině 18. století byla až polovina mladíků neschopných vojenské služby; do konce 19. století klesl pak počet neschopných „jen“ na jednu třetinu.219 Po celá staletí tak zůstalo zdraví stavem, který umožňoval pracovat a přežít. Služeb lékaře využíval jen panovník a šlechta, málokdy měšťan, který si spíše nechal čas od času pustit žilou u městského lazebníka. Ten také prováděl drobné chirurgické zákroky a přikládal pijavice, v jejichž blahodárnost se věřilo ještě na počátku 19. století.220 K „zdravotnímu personálu“ 216) Srov. Parent-Duchêtelet: La prostitution à Paris au XIXe siècle, passim. 217) Petr (ed.): Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna, V, 1990, s. 636. 218) Slovník naučný, 10, 1873, s. 302. Ottův slovník naučný toto heslo neuvádí. 219) Petr Svobodný, Ludmila Hlaváčková: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha 2004, s. 90, 122. 220) Karolina Světlá, Upomínky. Praha 1901, s. 16–17. Návod k jejich umělému pěstování přináší ještě Ottův slovník naučný, 19, 1902, s. 727.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247763