/ 98 bována říční vodou, již poskytovaly vcelku dokonalé vodárny – v Praze se ve 30. letech nacházely čtyři a zásobovaly kašny vodou z Vltavy.209 Problémem zůstávala kvalita vody: Evropu už neohrožoval mor, ale špatná voda působila pravidelné tyfové nákazy. Až když došlo roku 1885 k dokončení vodárny v Podolí, když se objevily vodárny i v dalších částech města, když byla v devadesátých letech do Prahy přivedena pitná voda z Káraného, byl konec rozsáhlým tyfovým epidemiím. Vodovody s kvalitní pitnou vodou se na přelomu století snažili svým voličům opatřit i radní dalších měst.210 Vodou se nesmělo plýtvat: pokud nebyla u domu vlastní studně, přinášela se namáhavě od kašny či stojanu a vynášela do poschodí. Zásobování rodiny vodou měli na starosti učedníci nebo služebné, v chudých domácnostech sama hospodyně nebo dorůstající dívka; jen ojediněle hospodyně využívaly možnosti placených služeb.211 Početné kašny stály v ulicích a na náměstích. V zimě bránilo zmrznutí vody obložení dřevem (jako izolace se užívalo chlévské mrvy) a zakrytí prkennou střechou. Donášení vody bylo v zimních měsících zvlášť namáhavé, proto se lidé koupali méně. Šetřilo se nejen vodou, ale i uhlím. Určitým řešením bylo kupování horké vody z pivovarů, i ta se však musela do domácnosti donést. Pitnou vodu poskytovaly obecní studny, do ideální čistoty mívaly ale rovněž daleko.212 V průběhu osmdesátých a devadesátých let 19. století vydala obecní správa v Praze příkaz, aby byl do všech domů zaveden na útraty domácích vodovod. Někteří domácí se tomu houževnatě bránili a většinou se jim podařilo realizaci nařízení oddálit. Nikoli natrvalo. Po zavedení vody do domů (na poschodí bývala skrovná výlevka) odpadlo její každodenní namáhavé donášení, k rozšíření osobní hygieny výrazněji přispělo až její zavedení do bytu. Přitakání požadavku čistoty dlouho naráželo na problém kanalizace. Špatná kanalizace, nedokonalé utěsnění žump a kanálů trápily obyvatelstvo všech měst, velkých i malých.213 K vyřešení problému došlo nejdříve v Praze. První pokus o částečné odkanalizování pražského souměstí spadá do osmdesátých let 18. století. Stoky v Praze navrhl v roce 1787 František 209) 210) 211) 212) 213)
Horská, Maur, Musil: Zrod velkoměsta, s. 141. Úlehla: Jičín na konci 19. století, s. 23. Strettiová: O starých časech, s. 233. Úlehla: Jičín na konci 19. století, s. 22. Herrmann: Blednoucí obrázky, s. 261–262; Úlehla: Jičín na konci 19. století, s. 20.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS247763