Rozhovor s prof. Králem

Od roku 1997 je předsedou Komitétu pro certifikaci a vzdělávání účetní profese v ČR v rámci Svazu účetních ČR, vedl Výbor pro auditorské zkoušky při Komoře auditorů ČR a byl členem Výkonného výboru Komory auditorů ČR, dnes je členem Prezidia Rady pro veřejný dohled nad auditem. Pan profesor Bohumil Král dlouhodobě působí ve vědeckých radách řady vysokých škol a je též předsedou Odborné rady České asociace pro finanční řízení (CAFIN). Významné nejsou však jen jeho aktivity vědecké a publikační, mezi jeho činorodost patří i široká odborná činnost a spolupráce s praxí, především při zpracování projektů manažerského řízení v řadě podniků. V roce 2021 získal ocenění v kategorii Účetní osobnost roku 2021 v rámci soutěže ÚČETNÍ ROKU 2021, kdy pořadatelem soutěže je společnost Wolters Kluwer ČR a odbornou záštitu poskytuje Komora certifikovaných účetních a Svaz účetních České republiky. MH: Jaromír Hrazdira LD: Lenka Dvořáková

V době, kdy jsem končil Základní devítiletou školu v Řečanech nad Labem, bylo třeba se rozhodnout, kam dál. Rodiče mě tehdy přesvědčili o tom, že jediná možnost je jít studovat, protože k práci to se mou moc není. Dali mi úkol, ať si vyberu, kam jít. Můj otec dělal provozního ekonoma ve Středočeských kamenolomech a štěrkopískovnách, v provozovně Chvaletice. O své práci hovořil velmi zajímavě. Takže jsem si podal přihlášku na Střední ekonomickou školu v Pardubicích. V roce 1971 jsem tuto školu začal studovat. Profesoři, kteří tam tehdy učili účetnictví, nám

„Ačkoliv účetní profese ještě není ho úžasně dokázali přiblížit, a to nejen jako nástroj zobrazení ekozcela doceněna, jak se chápe ve vyspělém světě, tak její prestiž nomických skutečností, ale i v tom, co se dá z účetnictví zjistit – a to navzdory tomu, že to bylo v době pořád roste. A to po celou dobu, co v této profesi působím.“ hlubokého totalismu. Je zajímavé, že i když mě v tom období bavilo všechno možné více než škola, tak na druhou stranu člověk získává vztah k tomu, čemu rozumí a co ho nějakým způsobem oslovuje. Logika účetnictví díky pánům profesorům Walterovi a Vašíčkovi mě velice oslovila. Tak jsem si dal po maturitě i přihlášku na Vysokou školu ekonomickou, kde jsem měl možnost účetnictví dále poznávat v prostředí přímo nabitém vynikajícími učiteli účetnictví.

Co je pro mě účetnictví? Je to celoživotní vztah, který se buduje od mých 15 let. Takový vztah je naplněn řadou euforií, krásných okamžiků, ale samozřejmě i momentů, kdy si říkáte „mám toho dost“. Účetnictví svojí podstatou Vás spíš naplní pozitivně. A to, že přináší problémy, no, který vztah to nepřináší? Účetnictví je takový vztah – na rozdíl od manželky, že vám neodporuje, zpravidla. Takových dlouhodobých vztahů člověk buduje za celý život spoustu, moc. Stále na něm nacházíte hezké okamžiky.

Já jsem v lednu oslavil sedmdesátku a ať chci nebo ne, blížím se ke konci profesní kariéry. Prožil jsem ohromný profesní život, spojený s tím, že ačkoliv účetní profese ještě není zcela doceněna, jak se chápe ve vyspělém světě, tak její prestiž pořád roste, a to po celou dobu, co v této profesi působím. Nikdy se za mou profesní část života nestalo, že by profese šla prudce dolů. A vždy se ukázalo, že účetní jsou nesmírně důležití pro chod jakýchkoliv organismů od rodiny počínaje, přes střediska, podniky, nepodnikatelskou sféru, národní hospodářství. Všude potřebujete to, co nazývám účetním viděním světa.

To je nesmírně zajímavá otázka, a jsem velice rád, že jsem měl prakticky půlstoletí na to, abych na tuto otázku odpovídal aktivně, tzn. snažil se do ní vstupovat, ať už ve škole, kde jsem strávil nejvíce profesního života, nebo i v jiných průřezech mého odborného života. Vždy jsem se snažil přispět. Pokud bych mohl dneska říci, co se mi ne úplně povedlo, tak je to způsob, jak se přistupuje k výuce účetnictví. To je můj celoživotní chleba. Velká část účetnictví se věnuje tomu, jak se zobrazují transakce, tak jak se tady tradičně učilo po účtových třídách. Dnes se to mění. První, co je potřeba pochopit, jsou vzájemné vztahy mezi rozvahou, výsledovkou a cashflow.

A co je potřeba změnit ve Vaší poměrně široké otázce v našich dalších vztazích a účetnictví? Tak na to si netroufnu odpovědět. To je individuální záležitost každého z nás.

Účetní myšlení má nesmírnou výhodu, když ho přeneseme do dalších částí života. Učí myšlení v souvislostech. Souvislosti se promítají i do běžný vztahů – rodinných, přátelských, vztahů vůči všem, se kterými se v životě setkáváme a které chceme ovlivnit v rámci našeho života.

Napadla mě určitá nadsázka, kterou jsem poprvé slyšel v devadesátých letech v Londýně, a kterou dnes zpravidla uvádím, když blahopřeji novým absolventům certifikace: jakkoli jakákoliv profese je důležitá, jsou tři profese, které jsou nejdůležitější: lékař, který se nám postará o zdraví, právník, který se nám postará o svobodu, když se dostáváme do problému, a účetní ve smyslu „accountant“, který se nám postará o majetkové záležitosti. V tom je podle mého názoru „přidaná hodnota“ účetního. Je to odborník, který „vidí do vzájemných vztahů ekonomického myšlení“. Tento člověk je nám

schopen poradit. Není to člověk, který dokáže zobrazit jakoukoliv transakci. Je to člověk, který o transakci dokáže přemýšlet ještě dříve, než ji zaznamená do účetnictví, a zároveň ji dokáže zhodnotit v celé řadě souvislostí strategického vnímání souvislostí. Účetní myšlení je nádherné v tom, že se dá aplikovat i do běžného života.

Nikdy jsem nepodlehl pocitu, že mladá generace je horší. Vždy se zpochybňuje, zda nás mladá generace uživí. Mladí lidé jsou čím dál lepší. Já o tom nepochybuji. Vzhledem k tomu, že jsem na škole odsloužil 50 let, když vezmu v úvahu i svá studentská léta. V tuto chvíli vidím, že se neustále zvyšuje vědomostní úroveň.

Stále jsou účetní podstatnou profesí, která podstatným způsobem ovlivňuje dění kolem nás. Řada absolventů ví, že profesní úspěch závisí na nich. Kupodivu řada našich absolventů nemíří za penězi. Nabídnout perspektivu našim absolventům je to nejdůležitější.

Určitě to nevnímám jako věc, která by brala práci účetním. Ale jako fakt, který mění účetní práci. O tom není sporu. Účetní vidění světa je zejména o ekonomických souvislostech. Je to záležitost, která může ohromně uvolnit ruce účetním od rutiny. Rutina je nebezpečná v každé části lidského života, je nebezpečná v tom smyslu, že vše, co se dostane do rutinního vnímání, je nebezpečné, neboť to uspává. Technika může vše zlepšit, i účinnost výukového procesu či celkového procesu poznání. Umožňuje vyhodnotit příslušné části toho, co vede k ziskům a prosperitě. Firma, která je řízena z příliš vysokého komína, je v nebezpečí. Dnes je určitě potřebné vidět větší detail.

Technika by nám vždy měla pomoci, ale neměla by nás řídit. Technika nás od rutiny osvobodí. Ale mozek stále potřebujeme. Neměli bychom technice předat tu část kompetencí, která vyžaduje na základě informací rozhodovat. I proto stále věřím v další rozvoj profese.

Já jsem do systému certifikace nastoupil hned v počátku devadesátých let – i když ne na vrcholové úrovni. Tři osoby, které formovaly systém certifikace z české strany, byly: profesor Schroll, skvělý odborník, působící i v době „železné opony“ jako účetní expert v OSN, Ing. Harna, tehdejší předseda Svazu účetních, a Dr. Louka, odpovídající za systém vzdělávání ve Svazu účet-

ních. Zájemců o rozvoj profese byla celá řada. Mě tehdy, na počátku devadesátých let, nabídl prof. Schroll, abych se podílel jako jeden ze spoluautorů na zpracování certifikační učebnice manažerského účetnictví.

Je to člověk, který odpovídá za ekonomické řízení firmy nebo jiné entity. Ideální profesní cesta pro certifikovaného účetního je cesta od účetního, přes hlavního účetního, ekonomického ředitele až po generálního ředitele. Toto si myslím, je ideální cesta pro certifikovaného účetního. Je to člověk, který vládne účetním viděním světa. Směřuje firmu, resp. jinou entitu. Uvědomuje si, jakým způsobem se propojují ekonomické souvislosti s dalšími odbornými oblastmi řízení složitého ekonomického organismu, kterým firma od určité velikost rozhodně je. Tak to je ten člověk, který dává směr firmě ve složitém ekonomickém řízení.

Jsem v kontaktu s certifikací celých 25let. Naše cesta není vůbec špatná. Certifikace by měla směřovat k více interdisciplinárnímu vnímání světa. Je to věc, která se snadno řekne. Ale udělat to není úplně snadné. Je to dlouhá cesta. Dnes svět daleko více ty disciplíny propojuje (účetnictví, daně, právo, strategické řízení, marketing, komunikační dovednosti atd.)

organizací věnující se účetnic„Certifikace by měla směřovat tví je důležité. Je to inciativa, k více interdisciplinárnímu která je potřebná.

Tato otázka mi dala dost zabrat při přípravě. Pokud bych měl být hodně stručný. Na začátku mého působení byli účetní hodně podceňovaní. Dneska už to zdaleka není pravda. U nás to není jiné než ve světe. Je to hodně o nás. Čelíme stejným problémům jako okolní svět. Já, když dneska vnímám špičku účetní profese, jací jsou účetní, jsou to lidé v podnicích, tak i v neziskové sféře. Jsou to lidé, kteří účetní profesi něco obětují a zároveň jsou schopni ji vést vpřed. Co je u nás v ČR nešťastné je, že máme jen jeden název pro účetního. Já účetního vnímám spíše ve spojení s anglickým pojmem „accountant“. Účetní profese je u nás spojena i s „bookeepery“. V tomto smyslu se domnívám, že nejen v systému certifikace a v Komoře certifikovaných účetních, ale i na řadě dalších míst je třeba rozvíjet právě to, co činí naší profesi naprosto nenahraditelnou: účetní vidění světa. Tedy to, že každé naše rozhodnutí může mít vliv na výši a strukturu našich aktiv, na výši a strukturu vlastního kapitálu, na výši a strukturu závazků, na zisk jako základní formu našeho bohatnutí, na velikost finančních prostředků, s nimiž můžeme disponovat a na daňové souvislosti našeho žití. Děkujeme za rozhovor! Lenka Dvořáková a Mirek Hrazdira

To je nesmírně zajímavá otázka, budování profese nekončí na Svazu účetních nebo KCÚ. Setkávání