OBSAH
IVAN JONÁK
15
Jedna z nejvýraznějších postav českého podsvětí devadesátých let. Znal ho každý, kdo tehdy něco znamenal. Majitel legendárního Discolandu, ale také muž, který si objednal vraždu své manželky. Kým skutečně Ivan Jonák byl?
FRANTIŠEK PROCHÁZKA
39
Muž, který dokázal ukrást půl miliardy korun bez jediného výstřelu.
Strůjce krádeže století je dosud v hledáčku policistů. Jak dokázal František Procházka zmizet? Kým vlastně nenápadný člen ostrahy byl? A kde se může dodnes ukrývat?
OTO BIEDERMAN 59
Odsouzený pětinásobný vrah a zároveň vůdčí osobnost obávaného Kolínského gangu. To je Oto Biederman. Muž, který byl ochotný vraždit kvůli milionům i několika tisícům a stál u vzniku i pádu jednoho z nejhrozivějších českých gangů devadesátých let.
BARBORA ORLOVÁ 75
Příběh nebezpečné vražedkyně, ale také mladého hrdiny, který pro záchranu svých spolužáků obětoval vlastní život. To je případ
Barbory Orlové, psychicky nemocné ženy, která s nožem v ruce vtrhla do budovy střední školy. Jeden ze studentů se jí ale odhodlal postavit.
ANTONÍN BĚLA
91
Jeho jméno figurovalo v případech vražd, loupeží i vydírání. Antonín Běla byl nejobávanějším gangsterem devadesátých let. Jak se z plzeňského Roma stal vůdce podsvětí, jehož vzrůstající moc ukončila až dodnes nevyřešená vražda?
JAROSLAVA FABIÁNOVÁ
109
Hospodská harpyje nebo Blonďatá bestie. To byly přezdívky jedné z nejhorších vražedkyň, kterou čeští kriminalisté dokázali usvědčit. Jaroslava Fabiánová byla prostitutkou, která nenáviděla muže. Postupně si vybrala čtyři a kvůli svým bolestným vzpomínkám každého z nich zavraždila.
LADISLAV WINKELBAUER
127
Téměř tři čtvrtě roku. Tak dlouho se dokázal Ladislav Winkelbauer skrývat na svobodě. Dvojnásobný vrah přemohl strážné během převozu k výslechu. A nebyl to jediný útěk jednoho z nejznámějších vrahů devadesátých let. Podruhé rovnou proboural strop své cely.
ZDENĚK KOVÁŘ
141
Osm mrtvých a jeden těžce zraněný. Takový byl výsledek řádění Zdeňka Kováře. Střelce, který stojí za útokem v restauraci Družba v Uherském Brodu. Co ho vybičovalo k takovému činu? A mohla policie alespoň zmírnit tragické následky jeho běsnění?
DAVID BERDYCH
161
Vraždy, únosy, vydírání. Pověst Berdychova gangu děsila podnikatele na sklonku devadesátých let. Byl ale hlavní postavou skutečně David
Berdych? Kdo tahal za nitky v klientelistické síti zločinců a policistů?
A měl Berdych po odpykání svého trestu z někoho strach?
VIKTOR KALIVODA
183
Své oběti si vybíral náhodou, během výletů po Česku. Viktor Kalivoda alias Lesní vrah, jak mu média začala přezdívat, stihl před dopadením zastřelit tři lidi. Plánoval přitom něco mnohem horšího. Policisté ho ale naštěstí zadrželi včas.
MILOSLAV ŠIRŮČEK
203
Od svého mládí se podílel na rodinném byznysu. Ten ale spočíval v obchodu s kradenými auty. Miloslav Širůček se chtěl podle vlastních slov od rodiny odstřihnout. Jeho plán ale spočíval v tom, že brutálně zavraždí svého bratra, otce i matku.
PETR ZELENKA
219
Děsil pacienty z celého Česka a nakonec ho pomohl dopadnout důvtip primáře havlíčkobrodské nemocnice. Právě tam Petr Zelenka alias Heparinový vrah řádil. Jaký byl jeho motiv a proč nesnášel mladé mediky? Chtěl zabíjet nebo jen léčit?
VRAŽDA ANIČKY JANATKOVÉ
239
Stovky policistů v akci, nepředstavitelný strach rodičů a na konci toho všeho smutný konec pátrání po devítileté dívce. Vrah Anny Janatkové přitom zůstal navždy nepotrestán a případ se tak proměnil v jednu z největších a zároveň nejsmutnějších záhad pražské mordparty.
IVAN JONÁK: NESL JSTE SI NĚKDY
V KAPSE JAZYK?
Král Discolandu Sylvie. Ikona devadesátek. Muž, který definoval divokou dobu ve všem dobrém i zlém. Obrovský a dlouhý mejdan plný peněz, holek, celebrit a mafiánů skončil na čas ve Valdicích. Ivan Jonák dostal osmnáct let za objednání vraždy své manželky Ludviky. Krátce po propuštění, v roce 2014, nám dal exkluzivní rozhovor. Co z něho je pravda a co ne, věděl jen sám Jonák, muž s největší pusou v porevoluční Praze. Nechal Ludviku popravit, nebo ne? Soud měl jasno: VINEN. Uvěřil dvěma klíčovým svědkům a zároveň vrahům Ludviky Jonákové. Sám Jonák do smrti tvrdil: „Nikdy bych to neudělal.“
2014: DLOUHÉ ODPOLEDNE V AMBIENTE
Píše se květen roku 2014. Ivan Jonák kráčí kolébavou, unavenou chůzí ze schodů do luxusní restaurace Ambiente Brasileiro. Na sobě má tepláky, tričko a nadrozměrnou koženou bundu. Jako by se v tom Ambiente náhodně zhmotnil, spletl se při cestování časem. Nepatří tam.
Před pár dny ho pustili z vězení, kde strávil 18 let za objednání vraždy své manželky Ludviky. Dává nám tehdy první rozhovor
„face to face“ pro časopis Týden, mimo kamery, mimo novinářský dav, který ho od propuštění pronásleduje. „Nic víc nemám, pane redaktore,“ omlouvá se za vzezření trhana, byť dnes by možná byl ten svérázný mix kůže a teplákoviny znovu v módě.
Odkládá bundu, pomalu usedá. Číšníci ke stolu nosí tygří krevety. „Ty mají oči, ty by Valdičáci nejedli,“ říká nám Jonák s úsměvem. A následně chce vrátit obsluze špejle, na kterých jsou krevety nabodnuté. „To si vezměte, pane číšníku, já nejsem žádný zloděj!“ zdůrazňuje muž s výrazně pobledlou tváří.
I když mu zdraví už očividně neslouží, trpí kromě jiného silnou cukrovkou, má v sobě stále jakousi „porno disko“ jiskru krále devadesátek. Hurónský hlas, který otřásá celou místností, jasné názory. Při našem tříhodinovém rozhovoru si občas šlapal na svůj ustřelený jazyk, na to konto se několikrát zeptal: „Nesl jste si někdy jazyk v kapse, pane redaktore?“
Občas mluvil srozumitelně, místy úplně mimo. Třeba jeho půlhodinovou přednášku o tom, jak chce oživit slávu boha Radegasta, nepochopil vůbec nikdo. Valdice se na něm podepsaly.
IVAN JONÁK POZNÁVÁ ROK 2014
Nalepil se na něj tehdy, hned po propuštění, bývalý taxikář Tomáš, kamarád ze starých časů. Měl plán, že bude za 2500 korun prodávat mikiny s logem Discolandu Sylvie a vydělá na tom. Stejně jako na „pasení“ slavného vězně po různých akcích. Nakonec od Jonáka zmizel, když zjistil, že z legendy devadesátek nic moc nepoteče (mikinu Discoland Sylvie za 2500 korun si totiž fakt nikdo nekoupil).
V Ambiente Brasileiro, kde se nám Tomáš představil jako jeho „agent“, alespoň tenhle podivný týpek vyprávěl vtipnou historku, jak Jonákovi na svobodě pořídil tablet. „Hrozně se nad tím rozčiluju,“ pravil Jonák s tím, že třeba vůbec nechápe, co znamená slovo „sdílet“.
CO ŘEKL JONÁK O…
IVANU ROUBALOVI
„Roubal se zbláznil, to nemá cenu řešit. Je úplně mimo. To ani nebudu řešit, co on mi říkal, na čem prý zbohatne. Například chtěl udělat ‚obojživelný‘ parník – potáhnout koleje gumami a parníky by z vody mohly za pomoci hydraulického motoru a kol jezdit po kolejích. Říkám mu: ‚Proč prostě nemůže parník jezdit dál po vodě?‘ A Roubal mi řekl, že jsem debil, že nechápu velký myšlení. On je hotovej. Pořád se třeba rozčiluje, že chce silonový punčocháče.“
„Ivan se těšil, jak si na tom večer pustí porno,“ vyprávěl taxikář-agent Tomáš. „Pořád mi volal: ‚Tomáši, mně se tady něco rozsvítilo, co mám dělat?!‘ A slyšel jsem jen takový ten bezmocný zvuk ťukání. Pak jsem mu to nějak vysvětlil.“ Jenže tehdejší doby sociálních sítí povolovaly mnohé. „Po chvíli přiběhla vystrašená manželka a říká mi: ‚Prosím tě, co to dáváš Ivanovi na Facebook za prasečinky?‘ Říkám, že o ničem nevím. Tak si otevřu Facebook a on tam sdílel všechno porno, které si na internetu otevřel – třeba padesát frajerů na jednu ženskou, což bylo pořád to nejslušnější…“ A Jonák se jen usmál a zopakoval: „Vysvětlí mi někdo, co to znamená sdílet? Já to fakt nechápu.“
Doba mu utekla, stejně jako peníze, sláva a nakonec i život. Zemřel necelé dva roky po našem rozhovoru. V Ambiente nám mezi krevetami, hovězím a grilovaným ananasem sveřepě tvrdil: „Svoji ženu jsem nenechal zavraždit, všichni vědí, že jsem nevinný.“ Stejně tak trval na tom, že nebyl žádný mafián, jak ho občas lidé označovali. „Zeptejte se těch, co to o mně říkají, kde tedy mám tu mafii? Nebo – kde jsem ji měl? Mafián přece musí mít mafii. Já mafii neměl. Já to řešil jako chlap. Normálně jsem se prostě porval, když to byl kretén!“ křičel, když zrovna nesli ke stolu ten grilovaný
ananas. „Pane vrchní, házejte to sem a pište to vidlema. To je tak dobrý!“
Pojďme se podívat na příběh Ivana Jonáka – co předcházelo jeho pádu z hvězdy devadesátek do valdické díry? Nechal skutečně zabít svoji manželku Ludviku? A odkud se vlastně vzal?
JONÁK PŘED ROKEM 1989
Co dělal Jonák před revolucí? V sedmnácti letech utekl z domova. K cirkusu. Tedy, podle svých slov. Podle jiných zdrojů utekl s bandou kluků a vykrádali auta.
„Zápasil jsem v cirkuse s medvědem,“ stál si za svým Jonák. Ve své knize Sex, disko a revoluce popisuje, že téměř nikdy neměl problém zvíře přeprat: „Medvědy jako zvířata jsem miloval odjakživa.“ Také si je později do Discolandu pořídil. Ale o tom později. Teď jsme teprve ve fázi cirkusáckého (nebo autíčkářského) kluka z ulice, co pokročil ze šapitó do polosvěta – a co si budeme nalhávat, tyhle dvě entity k sobě měly odjakživa blízko.
Klíčovým a fatálním milníkem jeho života byl rok 1983. Přesně 18. března 1983 si po kratší známosti vzal za ženu Ludviku Pecharovou. Poznali se v hotelu Jalta. Ludvika byla luxusní společnice, lépe řečeno prostitutka. Krásná dívka s havraními vlasy mu okamžitě učarovala. „Byla to okamžitá láska na první pohled. Ženu jsem nikdy nepřestal milovat.“ Ludvika měla bohatou klientelu. I díky tomu později pomohla sehnat peníze na vznik Discolandu Sylvie.
Jenže pořád máme hlubokou totalitu. Jonák tou dobou pracoval třeba také jako popelář nebo skladník. Ale především byl – dle mnoha zdrojů – vekslák a také načerno taxikařil. Mimochodem, při našem rozhovoru odmítal, že by někdy veksláka dělal, očividně jimi opovrhoval. „Byli to jen směnárníci. Já nebyl vekslák. Já taxikařil a obchodoval,“ tvrdil nám, ale nebyl by to Jonák, aby v jiném rozhovoru (pro Pražský patriot) zase netvrdil, že taxikářem nikdy
nebyl: „Pracoval jsem jako řidič trambusu, se speciální nástavbou na odvoz odpadu. Také jsem jezdil s mixem na beton, s tahačem panelů a celou řadou nákladních aut. Ani taxikář, ani vekslák jsem nikdy nebyl.“
Jedno je jisté: se svou extrémně extrovertní povahou a schopností prorůst do všech možných sfér společnosti neměl problém vydělat peníze ani před revolucí. I proto, když si pak Čechoslováci odcinkali klíči svobodu, patřil mezi sortu těch připravenějších lidí na novou dobu kapitalismu.
Do listopadu 1989 Jonáka nikdo neznal. Ale už při revolučních dnech se stal jednou z bizarních postaviček kolem. V bílém mercedesu jezdil kolem demonstrantů a rozdával jim letáky, někdy i jídlo či pití. „Hodně lidí si myslelo, že jsem estébák, provokatér,“ vzpomínal Jonák, který prý dokonce vyrážel oním bílým mercedesem na revoluční cesty do měst, kde si ještě lidé „sametem“ nebyli tolik jistí. Třeba do Mostu. Jonák tvrdil, že tam jel dělat revoluci s hercem Janem Přeučilem a „nějakým sparťanem“ – Jonák fotbalu neholdoval, tak netušil, o koho šlo… Také se podle svých slov při revolučních dnech skamarádil se zpěvákem Karlem Krylem. Toho prý pomáhal dopravovat ucpanou Prahou. O mnoho let později, v rozhovoru při krevetách, co mají oči, naprosto s vážnou tváří tvrdil, že příčinou Krylova pozdějšího infarktu bylo otrávení jedem z jihoamerické žáby. „Karel Kryl byl otráven jedem z jisté jihoamerické žáby. Co si myslí lidé, nemusí být vždy pravda. Občas mi to vadí, to připouštím. Znám mnoho lidí, takže leccos vím.“
RANÁ DEVADESÁTÁ LÉTA: OD POLITIKY DO BARU
I díky svému chvilkovému proniknutí k Občanskému fóru dostal Ivan Jonák chuť na politiku. Stal se šéfem propagace (jakýmsi marketérem) strany Svobodný blok. Ač měl pro marketing přirozený talent, z politiky brzy zmizel zpět do ulic Prahy, které tolik miloval. Proč?
Jednání bílých límečků, umění kompromisů a dohod, na to nebyl
Ivan Jonák nikdy stavěný. On chtěl být absolutní vládce své reality.
Živil se mimo jiné jako vyhazovač a manažer v klubu Casino bar, kde dostal TEN nápad. A v dubnu 1992 slavnostně otevřel svůj vlastní podnik, pojmenovaný po dcerách, které mu porodila
Ludvika: diskotéku Sylvie a striptýzový bar Veronika. Jonákovi nikterak nevadilo, že se neřestný podnik plný sexu jmenuje po jeho holčičkách.
Mimochodem, Jonák své dcery velmi miloval, a ony jeho – i později, v těch nejtěžších chvílích. Manželka Ludvika se zároveň stala
Jonákovou obchodní partnerkou, protože byla jediným člověkem na světě, kterému Jonák (minimálně v byznyse) skutečně věřil.
Třetím do party byl Helmut Huger, bohatý Němec, respektive v Československu bohatý. Huger byl zároveň VIP zákazník luxusní společnice Ludviky. A ta ho přivedla k Ivanu Jonákovi. Ten vše vymyslel, zařizoval, vedl – a Huger platil. Jonák samozřejmě také nějaké peníze na počáteční investici měl, ale hlavní finanční injekci dodal do Discolandu Huger.
Ivan Jonák
Tento Němec získal největší, nikoli však nadpoloviční podíl ve firmě. Měl 40, Ivan Jonák 30 a Ludvika Jonáková také 30 procent. Tahle čísla jsou samozřejmě důležitá pro pozdější krvavou hru.
Huger opravdu nebyl žádný poctivec, začátky československého kapitalismu si užíval plnými doušky a šmelil a šulil své partnery, jak jen to šlo. Na koupi a přestavbu Discolandu sjednal v Německu úvěr a rozjel vlastní hru. Mimo jiné se vyprávělo, že i když byl úvěr v Německu umořen, Huger chtěl stále část splátek po Jonákových. Ivan Jonák samozřejmě nemohl později Hugerovi přijít na jméno.
Kolem Discolandu se pohybovalo více zajímavých lidí. Jednu dobu se spekulovalo, že má vlastnický podíl herec Vítězslav Jandák, který byl v podniku téměř štamgastem. „To jsou střípky závisti. Slávek je jedním z nejlepších lidí, které znám. Nikdy tam nic nevlastnil. Jen jsem mu sehnal auto, které si zaplatil,“ vysvětloval Jonák.
„Chtěl jsem něco, co v Praze nebylo,“ popisoval pak Jonák prvotní nápad na vznik Discolandu Sylvie s tím, že někde fungoval bar, někde diskotéka, někde striptýz, někde night club – ale nikde nebylo všechno pohromadě. Až v Libni. V Discolandu. V budově, která se okamžitě stala prestižním pražským fenoménem. Doupětem neřesti. Epicentrem nekonečných mejdanů. Oblíbenou destinací celebrit, politiků, veřejně známých osobností. Ale také mafiánů a dalších lidí z polosvěta. V libeňském prostoru plném nahých holek a stroboskopů se to všechno scházelo, prolínalo. Tady se tvořily devadesátky.
1992: DISCOLAND SYLVIE –
EROTICKÁ KRÁLOVNA DISKOTÉK
Ivan Jonák chtěl mít z Discolandu nejmodernější diskotéku v Česku. A rychle se mu to povedlo. Byl perfekcionista. V Discolandu se pouštěly desky, které nebyly k sehnání v celé Praze. Moderní vybavení, neony, stroboskopy… Jonákovi nebylo žinantní leštit kliky,
sklo a vyměňovat žárovky. Svůj klub miloval a dělal pro něj vše. I přes divokou dobu a fakt, že hlavní roli beztak hrály alkohol a sex, vyžadoval i prezentoval absolutní profesionalitu. V provozu byl Discoland Sylvie 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Sám Jonák nesnášel drogy, nikdy je nebral, a navrch tvrdil, že i když si rád dal panáka, nikdy nebyl opilý.
„Nejdelší večírek trval asi pět dní. Byla doba devadesátek a těma mejdanama se žilo trošku jinak. Neznamenalo to, že by to trvalo dlouho díky nějakým drogám, ale byli jsme mladí a vydrželi jsme toho víc,“ vzpomínal pro Extra.cz DJ Uwa, který v Discolandu působil. „Propíjeli jsme se do střízliva, a tím, jak jsme se propili do střízliva, tak jsme si dali panáka, abychom se z toho dostali, a zase jsme v tom byli.“
Samozřejmě neřest na pozadí čerstvě nabyté svobody hrála hlavní úlohu. Ivan Jonák miloval ženy, Ludviku prakticky pořád podváděl. A ona také nebyla svatá. Mimo jiné dlouhodobě udržovala poměr s Hugerem, ale Jonákovi to nevadilo. „To, že žena spala s milencem, mi nevadilo, dokonce jsem se s ní bavil i o intimních záležitostech jejich vztahu. Já nejsem žárlivý, ale tolerantní člověk.“
Prý byli tak dohodnutí. Na volno. „Věděl jsem o tom,“ říkal Jonák, možná první průkopník polyamorie v české kotlině. Samozřejmě, právě s motivem žárlivosti policisté později také pracovali v rámci šetření vraždy Ludviky Jonákové.
Ale teď jsme v rozkvětu Discolandu, rok 1992 a především 1993, Discoland Sylvie suverénně vládne Praze. A Jonák je jeho králem. Sám o sobě tvrdil, že měl v posteli 2144 žen.
„Striptér Leon mi říká: ‚Ty jsi chodící legenda. Kam přijdu, zjistím, že už jsi tam byl přede mnou,‘“ chlubil se Jonák, jenž svoji zálibu v erotičnu dokázal transformovat až do bizarně poetických rozměrů. O striptérkách v Discolandu píše ve své knize: „Místo křídel roztahovaly své dlouhé nohy, což bylo stejně krásné, jako by roztahovaly andělská křídla.“
Některé detaily si pak až zvráceně užívá: „Když host ozdobil dívku svým spermatem, tato obvykle tancovala dál, jako by si ani
nevšimla hustého semene, které po ní stékalo. Naopak často hosta položila a oblečeného pomočila a odběhla se umýt. I když host vypadal, jako by se pomočil sám, nikdo z nich se nikdy nezlobil. Dívky si vymýšlely různá zpestření. Třeba si vsunuly do pochvy před vystoupením blikající plastový prstýnek s diodou. Když se pak svlékla, roztáhla nohy, blikala jí viditelně celá kunda.“
Zajímavý byl i ceník v Discolandu, který by v dnešní době rozhodně neprošel jako diskriminační, citujme dobový tisk, konkrétně
Právo: „V suterénu je night club, kde našinec za tři a cizinec za pět stovek může po celou noc sledovat nepřetržitý striptýz zhruba desítky vskutku lepých děv.“ Nemluvíš česky? Máš to o dvě kila dražší!
Do podniku v Libni zavítali úplně všichni, na koho si vzpomenete, samozřejmě včetně velkého Karla Gotta, Petra Jandy, Lucie
Bílé, politických elit, ale třeba i slavných amerických Guns N’Roses či ikonických devadesátkových kapel Twenty 4 Seven a 2 Unlimited. Jonák tvrdil, že z Discolandu dostal „Kateřinu Brožovou na DAMU“, což ona vždy razantně odmítala.
V Jonákově podniku si podávaly dveře VIP osobnosti a celebrita se stávala i ze samotného excentrického majitele diskotéky. Miloval novináře a oni jeho. Rád se stylizoval do role mafiána, kterým jak již bylo řečeno dříve, podle svých slov nikdy nebyl. Zahrál si i ve filmech, jeho nejslavnější role byla v Nahotě na prodej, kde ztvárnil… mafiána. „Vít Olmer, režisér tohohle filmu, mi předpověděl osud. Řekl: ‚Tohle je hloupý národ. Když si tě lidé jednou zařadí jako mafiána, tak jím jsi a nemáš možnost se bránit,‘“ vzpomínal na natáčení, kde ztvárnil právě bosse podsvětí. „Tam mi záviděli tehdy všichni herci, jako třeba Slávek Jandák a další. Prý: ‚Jonák je neherec a má víc peněz než my, herci!‘“ smál se Jonák na celé Ambiente.
Mimochodem, u dveří Discolandu Sylvie tehdy stál další „celebritní“ muž, i když v negativním slova smyslu. K ochrance Jonákova podniku patřil pozdější slavný zločinec, tehdy ještě mladíček jménem David Berdych. Poměrně talentovaný judista, který později svět sportu opustil a založil Berdychův gang, nebo se minimálně stal jeho členem.
K tomu se váže další šílená historka, kterou vyprávěl „off record“
Jonák při našem obědě v Ambiente. Nakolik je pravdivá, samozřejmě nevíme. Jako u většiny věcí, co Jonák říkal. Podle něj to celé bylo nějak takhle: David Berdych se rozhoduje po nějakém čase odejít z Discolandu Sylvie. Na rozloučenou krade z kabátu Jonákovi 700 tisíc korun v hotovosti. Jonák to zjišťuje a šíleně se naštve. „No a co se nestane, dílem náhody potkal jsem Berdycha v Kobylisích, v protisměru,“ vyprávěl nám Jonák. „Jeho auto jsem poznal hned. No a co jinýho jsem měl udělat než do něj čelně nabourat a jít ho zbouchat.“ Jen si to představte – samozřejmě pokud se to vůbec stalo. Devadesátky v nejryzejší podobě: Jonák svým autem čelně naráží do toho Berdychova. Oběma teče krev a honí se po kobyliských polích… Jonák už jen dodal: „Tak takhle nějak začal Berdychův gang, protože Berdych mi nakonec utekl a přežil.“
Discoland Sylvie
