0043976

V KONTEXTU

TÉMA

hegemonní maskulinita VÝZNAMNÁ DATA

30. léta 20. století Italský sociální teoretik Antonio Gramsci používá pojem „hegemonie“ k vysvětlení, jak se názory dominantní třídy stávají „obecně platnými“.

1957 Americká socioložka Helena Hackerová píše o sociální povaze maskulinity.

1985 Carrigan, Connellová a Lee publikují dílo K nové sociologii maskulinity

1990 Sociologové Messner a Sabo používají pojem hege monie k vysvětlení homofobie a násilí při sportovních akcích.

1993 Sociolog James Messerschmidt vydává knihu Maskulinita a kriminalita.

2003 Japonský sociolog

Masako Ishii‑Kuntz pátrá po vývoji odlišných maskulinit v Japonsku.

ZÁJEM MUŽŮ O PATRIARCHÁT ÚSTÍ

DO HEGEMONNÍ MASKULINITY

R. W. CONNELLOVÁ (*1944)

Patriarchát je mocenský systém…

… jenž posiluje muže a umožňuje jejich dominanci nad ženami

Hegemonní maskulinita je mocenský systém…

… jenž řadí „mužské“ muže nad ty, kteří projeví „ženské“ rysy

Patriarchát a hegemonní maskulinita vysoko hodnotí muže a nadřazují je nad ženy

Zájem mužů o patriarchát ústí do hegemonní maskulinity.

Často se předpokládá, že maskulinita je přirozený biologický stav, který nelze změnit. R. W. Connellová však tvrdí, že to není neměnná věc, ale získaná identita: neexistuje jeden vzor mas kulinity, který lze najít všude nebo během dosti dlouhého časového

období a, jak říká, když zkoumáme, co znamená „být mužem“, musíme hovořit o maskulinitách a nikoli maskulinitě.

Maskulinita má také v multi kulturních společnostech mnoho definic. V jednom prostředí, jako je např. škola nebo pracoviště,

se bude považovat za „nejlepší“ a nejúčinnější způsob, jak být mužem, určitá forma maskulinity.

Podle Connellové stojí tato myšlenka za jejím konceptem hegemonní maskulinity, podle kterého jsou kdykoli a kdekoli různé formy maskulinity uspořá dány do hierarchie. Dominantní formou považovanou za ideální maskulinitu, s níž se ostatní budou srovnávat, je hegemonní forma. Ta vytváří představu spo lečnosti o „mužnosti“ a těch něko lik mužů, kteří dokážou tuto formu maskulinity ztělesňovat, bude „nejvíce respektovaných a žáda ných“.

Druhořadá maskulinita

Podřízené nebo okrajové formy maskulinity jsou takové, které se odchylují od normy; muži, kteří je vykazují, trpí ponižováním, vylou čením a ztrátou výsadního posta vení. Když se maskulinní úloha posune k „ženštější“ pozici (jako při homosexualitě), dojde k odpo vídající ztrátě postavení a moci. Tímto způsobem se v západních

společnostech řadí na stejnou úroveň patriarchální postavení a hegemonní ideál. Vzhledem k tomu, že muži udržováním dominantního postavení nad ženami získávají značné výhody, je jejich všeobecný zájem a inves tování do patriarchátu enormní. Dává jim sociální, kulturní a ekonomickou moc. Čím více se mužova maskulinita přibli žuje hegemonnímu ideálu, tím větší moc má.

Uplatňování genderu

Connellová tvrdí, že euroamerická hegemonní forma, jež je těsně spjata s patriarchálním ideálem mocného, agresivního, emocí pros tého muže, který často používá násilí, aby prosadil svou, se rozši řuje prostřednictvím globalizace po celém světě. Média idealizují hegemonní ideál obdivem k úspěš ným podnikatelům bez skrupulí a ke sportovním hvězdám. Ženy podle Connellové nesou spoluvinu uznáváním hierarchie maskulinity. Jejich pokračující loajalita k patriarchálním nábo

R. W. Connellová

Pro většinu mužů je obtížné být patriarchou… obávají se však, že přijdou o výhody. bell hooks

ženstvím a romantickým příbě hům a jejich genderové očeká vání ve vztahu k vlastním dětem podporují moc patriarchálního ideálu a hegemonní maskulinity, která je s ním spojená. Popisová ním maskulinity pomocí pojmů hegemonie nebo hierarchie jí Connellová přiznává plynulost, což znamená, že existuje příleži tost ke změně. Posun k zavedení takové verze maskulinity, která je otevřená k rovnosti se ženami, by podle ní vytvořil pozitivní hegemonii. ■

Vyloučení homosexuální touhy z definice maskulinity je podle Connel lové, jak uvádí v díle The Men and Boys (Muži a chlapci), důležitým rysem současné hegemonní maskulinity.

R. W. Connelová se narodila v roce 1944 v Austrálii jako Robert William („Bob“) Connell, transsexuál, který dokončil později v životě změnu svého pohlaví. Už jako žena si zvolila křestní jméno Raewyn. Po studiu na středních školách v Manly a North Sydney Connellová pokračovala v získávání diplomů na univerzitách v Melbourne a Sydney.

V 60. letech Connellová působila jako aktivistka v Nové levici. Po jmenování profesorkou socio­

logie na Macquarieově univerzitě v Novém Jižním Walesu v roce 1976 se stala jedním z nejmladších lidí, kteří usedli do akademického křesla. Třebaže nejvíce proslula svou prací zabývající se sociální konstrukcí maskulinity, hodně také přednáší a píše o chudobě, vzdělání a předpojatosti hlavního proudu sociální vědy.

Hlavní díla

1987 Gender a moc

1995 Maskulinity

2000 Muži a chlapci

V KONTEXTU

TÉMA mobilita VÝZNAMNÁ DATA

1830 Mezi Liverpoolem a Manchesterem zahajuje provoz první meziměstská železnice.

1840 V Británii začíná platit první předplacená nalepovací poštovní známka, Penny Black, která je převratnou změnou v oběhu informací a zboží.

1903 Američtí bratři Wilbur a Orville Wrightovi podnikají v Severní Karolíně v USA první let s motorovým pohonem.

Od 60. let 20. století

Na oběžnou dráhu jsou vysí lány telekomunikační družice předznamenávající okamžitý globální přenos informací.

1989–1991 Britský vědec Tim Berners‑Lee vyvíjí celosvěto vou síť World Wide Web.

2007 Britský sociolog John Urry vydává knihu Mobility

CELÝ SVĚT SE NĚKDY ZDÁ BÝT V POHYBU

JOHN URRY (*1946)

Počínaje 17. stoletím se objevují nové technologie umožňující snazší pohyb lidí, věcí a myšlenek po světě. Důsledky tohoto zvýšení globální mobility podle britského sociologa Johna Urryho vyžadují, aby soci ální vědy vytvořily pro studium způsobu oběhu zboží, lidí a myšle nek „nové paradigma“. Urry se domnívá, že tento pohyb vytváří nové identity, kultury a sítě a při spívá k rozšíření kulturní rozmani tosti, ekonomických příležitostí a občas i nové formy sociální nerovnosti.

Systémy a způsoby mobility

Prvořadým Urryho příspěvkem ke studiu globalizace je jeho zájem o sociální systémy usnadňující pohyb. Zejména 20. století bylo svědkem příchodu automobilů, telefonů, vysokorychlostních vlaků, komunikačních družic, síťově propojených počítačů a tak dále. Tyto propojující „systémy mobility“ jsou dynamickým srd cem globalizace, říká Urry. Tvrdí,

Být fyzicky mobilní se stalo… napříč světem ‚způsobem života‘.

John Urry

že studium „mobilit“ odhalí zřejmé dopady a důsledky globalizace. Obdobně zkoumání sil zabraňují cích mobilitě – „imobilit“ – je zásadní pro porozumění součas nému sociálnímu vyloučení a nerovnosti.

Pochopením tohoto globálního toku může sociologie lépe prozkou mat sociální a environmentální přednosti a zápory globalizace (jako je ekonomický růst nebo prů myslové znečisťující látky), stejně jako síly urychlující sociální změnu. ■

V KONTEXTU

TÉMA

neonacionalismus

VÝZNAMNÁ DATA

1707 Schválením Zákonů o unii oficiálně vzniká Království Velké Británie.

1971 Britský etnograf Anthony D. Smith vydává svou velmi významnou studii Teorie nacionalismu

1983 Britský sociolog Bene‑ dict Anderson vydává knihu Představy společenství, kde zkoumá formování národnosti.

1998 Britský sociolog David McCrone v knize Sociologie nacionalismu tvrdí, že nacionalismus funguje jako prostředek pro škálu sociálních a ekonomických zájmů.

2004 Japonský sociolog

Atsuko Ichijo prověřuje v knize Skotský nacionalismus a idea Evropy zjevnou rozpornost politiky „nezávislosti v Evropě“.

NÁRODY SI LZE PŘEDSTAVIT A VYTVOŘIT S POMĚRNĚ

MALOU OPOROU V HISTORII

DAVID McCRONE

Ekonomické, politické a kul turní síly, které globalizaci provázejí, mají podle brit ského sociologa Davida McCronea stejné načasování jako nárůst neonacionalismu. Ten se objevuje tehdy, když sociální skupina uvnitř národa usiluje o předefino vání své identity. Sociolog tvrdí, že všechny neonacionální identity se týkají menších entit žijících ve větších národních státech: pří kladem je Skotsko ve Spojeném království, Katalánsko ve Španěl sku, Baskicko rozkládající se na jihozápadě Francie a v sever ním Španělsku a francouzsky mlu vící Quebec v Kanadě.

Národní i neonacionální identity se utvářejí z „historických surovin“, jako je společný jazyk, kulturní mýty a příběhy a sociální ideály. McCrone říká, že solidarita vzniká pokaždé, když tyto neopracované materiály nebo „historické nicot nosti“ začne při usilování o společ nou věc vzývat dostatečný počet lidí. K podnícení neonacionálního cítění kromě toho stačí poměrně málo historických nepodstatností;

k evokování silných pocitů v lidech je často zapotřebí pouze několika symbolů, jako je vlajka Katalánska Senyera nebo květ lilie coby symbol Quebecu. Ačkoli hlavním faktorem, jenž podněcuje volání po větší auto nomii nebo úplné nezávislosti, může být pocit výrazné odlišnosti od většího státu, motivace k neona cionalistické identitě nebo separa tismu se mohou značně lišit. Moti vem se může stát například pociťovaná neférovost zdanění nebo rozdělování zdrojů. ■

Baskická separatistická organizace ETA vedla v letech 1959 až 2011 politický a ozbrojený konflikt se španělským a francouzským státem ve snaze získat politickou nezávislost.

V KONTEXTU

TÉMA domácí práce jako odcizení VÝZNAMNÁ DATA

1844 Karl Marx představuje svou teorii odcizení dělníků od jejich práce.

1955 Sociolog Talcott Parsons vnímá domácí práce jako nedílnou součást ženské úlohy.

1985 Britská socioložka Mary Maynardová v knize Současná domácí práce a role hospodyňky odhaluje, že zaměstnané ženy vykonávají mnohem více domácích prací než jejich zaměstnaní manželé.

1986 Britští sociologové Linda McKeeová a Colin Bell tvrdí, že když jsou muži nezaměstnaní, udělají v domácnosti méně práce: jejich mužská identita se zdá být ohrožena a manželky ji nechtějí ještě více oslabovat tím, že je požádají o přijetí větší zodpovědnosti za domácnost.

DOMÁCÍ PRÁCE JSOU V PŘÍMÉM PROTIKLADU K SEBEREALIZACI

ANN OAKLEYOVÁ (*1944)

Domácí práce v kapitalistické a patriarchální společnosti je vykořisťovatelská

… protože souvisí s nízkým společenským postavením a předpokládá se, že k ženám přirozeně patří.

… protože poskytuje malou příležitost pro tvořivost nebo sebenaplnění.

Domácí práce jsou v přímém protikladu k seberealizaci.

Většinu ženské práce stále tvoří práce v domácnosti. Před více než jednou generací, v roce 1974, dokončila Ann Oakleyová jednu z prvních feministicko­sociologických studií o domácí práci, kdy se dotazovala 40 londýnských žen v domácnosti ve věku 20 až 30 let, které měly alespoň jedno dítě ve věku do pěti let.

Průkopnická studie pohlížela na domácí práce z pohledu těchto žen.

Oakleyová zastává názor, že domácí práce by se měly považovat za zaměstnání samo o sobě a nikoli za přirozené rozšíření role ženy jako manželky nebo matky. V době, kdy práce v domácnosti nebyla chápána jako „skutečná práce“, to byl kontro­

verzní názor. Ženy jsou donuceny zapojovat se do domácích prací za nulový plat – jedná se o základní formu vykořisťování, která kapitalismu umožňuje fungovat a uspět: tím, že ženy v domácnosti zabezpečí potřeby dělníků, jsou dělníci schopni zajišťovat potřeby ekonomiky.

Ženská role?

Existuje běžná představa, že jsou domácí povinnosti pro ženy kvůli jejich schopnosti rodit děti přirozené; proč díky tomu žena lépe vyžehlí pomačkané šaty, jasné není. Většině žen se pravděpodobně nestane, že by za práci, kterou odevzdávají „zadarmo“, požadovaly plat.

Argument Karla Marxe, že dělníci jsou vykořisťováni při placené práci, se dá použít pro vykořisťování žen doma. Ideologie slouží k zamaskování tohoto faktu tím, že prezentuje domácí práci jako pro ženy „přirozenou“ a tím nehodnou platu. Oakleyová nicméně trvá na svém, že gender a genderové role by měly chápány tak, že odrážejí kulturní a historické procesy, nikoli aby byly omezovány na biologii.

Odcizení

Marx tvrdí, že dělníci v systému soukromého vlastnictví zažívají odcizení nebo odcizenost od své práce, protože nevlastní její plody. Podobně, tvrdí Oakleyová, většina hospodyněk není spokojena se svým způsobem života, nenachází na své práci nic uspokojujícího, neboť je to práce vykonávaná v osamění, je monotónní a nudná. Mají odpor k nízkému společenskému postavení spojenému s tím, že jsou ženami v domácnosti. Podobně jako dělníci v továrnách považují svou práci za opakující se, roztříštěnou a prováděnou v časové tísni.

Studium Oakleyové odhaluje, že ženy udávají pocity odcizení ze své práce mnohem častěji než tovární dělníci. Je tomu tak částečně kvůli jejich pocitu sociální izolace při práci v domácnosti, neboť řada z nich měla před svatbou vlastní kariéru, kterou musela následně opustit. Tyto ženy, říká Oakleyová, nemají žádnou autonomii nebo kontrolu; zodpovědnost za práci mají pouze ony, a pokud není hotová,

Ann Oakleyová

Socioložka a feministka Ann Oakleyová se narodila v roce 1944 ve Velké Británii. Je profesorkou sociologie a sociální politiky na londýnské univerzitě.

Ženami vytvářený rodinný krb je koloběhem naučené deprivace a uměle vyvolávaného podmanění. Ann Oakleyová

podstupují riziko, že se manžel rozzlobí nebo že děti onemocní.

Při tomto úhlu pohledu práce v domácnosti ženám zabraňuje dosažení vlastního maximálního potenciálu. Závěry zkoumání Oakleyové zůstávají i pro dnešek významné: nedávný výzkum, který dělala kromě jiných britská socioložka Caroline Gatrellová, ukazuje, že i po 40 letech dělají ženy stále většinu domácích prací a kromě toho se více zapojují do placeného zaměstnání. ■

Reklamy z 50. let 20. století zobrazovaly ženy stereotypně jako šťastné hospodyňky, které mají emocionální vztah k čisticím prostředkům, jež tvoří významnou část jejich života.

Po dokončení studií na Oxfordu, kde patřila k prvním studentům, kteří si zvolili sociologii, napsala dva romány, ale nedokázala pro ně najít vydavatele. Pak se zapsala na doktorské studium, získala titul Ph.D. a její první vědecká kniha, Pohlaví, gender a společnost, zavedla pojem „gender“ do běžného používání.

První román Oakleyové, Pánský pokoj, vyšel v roce 1988 a v roce 1991 se stal oblíbeným seriálem BBC s Billem Nighym v hlavní roli. Oakleyová dále prosazovala feminismus a většina její práce se zabývala problematikou genderu. Zajímala se také o vývoj čisticích prostředků šetrných vůči životnímu prostředí.

Hlavní díla

1972 Pohlaví, gender a společnost

1974 Sociologie domácí práce

1974 Žena v domácnosti