Dějiny umění

DĚJINY UMĚNÍ

OBSAH

Předrománské a románské umění

Raně gotické umění

Vrcholně gotické umění Pozdně gotické umění

Umění renesance a manýrismu

Raně barokní umění

Vrcholně barokní umění Pozdní baroko a osvícenský klasicismus Umění 19. století Umění 1. poloviny 20. století Umění 2. poloviny 20. století Umění po roce 2000

1 13 23 37 47 63 77 93 109 127 149 169

PŘEDROMÁNSKÉ A ROMÁNSKÉ UMĚNÍ

Rotunda sv. Martina na Vyšehradě

Periodizace

V Evropě:

 Předrománské umění

6.-8. století Umění barbarských národů 11. století Raně románské umění

 Románské umění

V českých zemích:

 Předrománské umění

8. - pol. 10. stol. Karolinské umění 12. století Vrcholně románské umění 895 - 1000

Umění ranného Přemyslovského státu

pol. 10 stol. - 1024 Otonské umění do 1250 Pozdní románské umění

poč. 9. stol. - cca 908 Umění Velké Moravy

Předrománské a románské umění

 Románské umění

12. století Vrcholně románské umění

Obecná charakteristika raně středověkého umění

volné umění neexistuje - všechna díla mají svou funkci hlavní je didaktická a reprezentativní funkce umělec je chápán jako řemeslník anonymita děl objednavatel = donátor = „autor“ dílenská praxe (hutě, skriptoria)

Obecná charakteristika předrománských směrů

 Umění barbarských národů

kolísání kvality geometrizace rustikalizace abstrakce tvaru vůdčím oborem je užité umění - zlatnictví monumentální umění téměř neexistuje kamenná architektura - pouze drobné sakrální stavby (podélné, centrální)



Karolinské umění

obnova monumentálního umění nápodoba pozdně římského, raně křesťanského a byzantského umění spoglia rozvoj benediktinských opatství westverk rozvoj knižní malby

 Otonské umění

dvouchórové monumentální baziliky absence architektonického dekoru rozvoj knižní malby propojení s Byzancí vznik císařské ikonografie rozvoj řezbářství (dřevo, slonovina), kovolitectví

Charakteristika předrománského umění v Čechách

 Umění Velké Moravy kamenná architektura - sakrální - dochováno jen v půdorysech kostely jednolodní podélné  rotundy  bazilikální užité umění - zlatnictví - gombíky, náušnice, křížky, nákončí Velkomoravská hradiště - Mikulčice, Staré Město Na Valech, Sady u Uherského Hradiště, Pohansko u Břeclavi, Olomouc



Umění raného Přemyslovského státu

silná závislosti na velkomoravských vzorech (architektura, liturgie) kamenná architektura - sakrální - rotundy, jednolodní podélné kostely přemyslovská hradiště - Levý Hradec, Budeč, Tetín, Stará Boleslav, Mělník zdivo - lomové, opus spicatum, nízké kvádříkové

Obecná charakteristika románského slohu

inspirace římskou architekturou význam poutních cest (Compostela, Řím, Jeruzalém), křížových výprav a benediktinského řádu (Cluny) umění ve službách církve, oslavuje Boha hmotnost a tíha hmoty bez snahy o její překonání strnulost forem záměrná stylizace vyjadřující ideový systém abstrakce řídící se geometrickým řádem symbolismus - komunikační funkce umění

Charakteristika románské architektury

pravidelné kvádříkové zdivo hmotnost, veliká tloušťka zdiva půlkruhový oblouk - okna, portály, mezilodní arkády drobné okenní otvory s nálevkovitě se rozevírajícími špaletami ústupkové portály bazilika - nejčastějším typem kostela v Evropě (3-5 lodí, transept, ochoz kolem chóru, věnec kaplí, dvouvěžové průčelí) klenba valená, křížová vázaný systém: 1 pole hl. lodi = 2 pole lodi boční vnější výzdoba - obloučkový vlys, slepé arkády, lisény, oblé přípory, trpasličí galerie ornamentika: pletence, palmety, akant, zubořez, pila, perlovec

V českých zemích

centrální kostely - rotundy, trikonchy podélné kostely - panské tribunové kostely, baziliky (biskupské, klášterní) stavební kámen - opuka světské stavby - hrady, dvorce, patricijské domy, mosty

Románská architektura v Praze



Pražský hrad



g

Staré probošství před 1060

Bazilika sv. Víta od 1060 Opevnění (černá věž) od 1135 Románský knížecí palác od 1135 bazilika sv. Jiří přestavba po 973 a po 1142 kaple sv. Mořice 11. století

Vyšehrad

Bazilika sv. Vavřince po 1070 Bazilika sv. Petra a Pavla po 1070 Rotunda sv. Martina po 1070

 Břevnovský klášter, založen 993 Bazilika sv. Vojtěcha a Benedikta 11. století - krypta

 Strahovský klášter, založen 1143

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie 2. pol. 12. století Románský konvent 2. pol. 12. století

 Johanitská komenda, založeno 1158

Bazilika Panny Marie Pod Řetězem 2. pol. 12. století

 Soukromé/farní kostely v podhradí

Rotunda sv. Longina poč. 12. století Rotunda sv. Kříže poč. 12. století

Bazilika sv. Petra Na Poříčí 2. pol. 12. století Kostel Panny Marie Na Prádle pol. 12. století Kostel sv. Vavřince pod Petřínem konec 12. století Mnoho zrušených či přestavěných románských kostelů (sv. Martin ve zdi, sv. Linhart, sv. Jan Na Zábradlí, sv. Michael archanděl, kostely v Podskalí, Na Zderaze)

hlavním nositelem výrazu jsou gesta (zejména ruce) záliba ve složitém ornamentu silný vliv byzantské malby nejčastější náměty - Maiestas domini, Nebeský Jeruzalém, Christologický cyklus a cykly ze života svatých

 Knižní malba

do 12. století vznik v německých skriptoriích, později v českých klášterních skriptoriích (Sázava, Břevnov, Ostrov u Davle) celostranné iluminace  iluminace v iniciálách  bordury iluminované rukopisy - výlučně náboženský charakter (evangeliáře, legendy, žaltáře...)

Strahovský evangeliář

rkp 860, ottonská iluminace, konec 10. stol. Gumpoldova legenda 1006 Kodex vyšehradský 1085

Dei civitate dei, horologium olomoucké 1. pol. 12. stol. Ostrovský žaltář kolem 1200 Mater verborum kolem 1240

 Nástěnná malba

schéma výzdoby kostelů - koncha apsidy - Maiestas Domini v madorle mezi symboly 4 evangelistů, níže postavy apoštolů, stěny lodi - Legendy ze života svatých/Christologický cyklus, spodní pás malovaná draperie technika fresco-secco

g g

Výzdoba Baziliky sv. Jiří na Pražském hradě Nebeský Jeruzalém před 1180 Maiestas Domini 1. čtvrtina 13. století Fragmenty královských postav ze Staroměstského románského domu č.p. 102 2. čtvrtina 13. století Snímání z kříže, Zvěstování Panně Marie a Klanění třech králů, nástěnné malby v kostele sv. Vavřince pod Petřínem kolem 1200 Nástěnné malby v apsidě kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech, Kristus v Mandorle, Pás apoštolů 1230-40

Ukřižování, nástěnné malby v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích pol. 13. století

Charakteristika románského sochařství

spjato s architekturou - zejména reliéfní ornamentální dekor (tympanony, archivolty, sloupy, sloupové hlavice)

ornamentika - pletence, provazce, palmety, akant figurální kamenné sochařství - reliéfy strnulost forem, lineárnost, frontalita ojedinělé řezbářské práce - trůnící Madony (Sedes sapientiae)

 Lapidárium

g

Kamenický dekor sloupů a hlavic z krypty bývalé baziliky sv. Víta 60. léta 11. století tympanon kostela sv. Lazara 2. pol. 13. století

 Národní galerie

Madona z Klobouk 1. čtvrtina 13. století

 In situ

Reliéf z Mostecké věže Juditina mostu (kopie, originál Muzeum hl. města Prahy) po 1158 Tympanon korunování Panny Marie z baziliky sv. Jiří na Pražském hradě 1220-1228

náhrobek poustevníka Vintíře klášterní kostel sv. Markéty na Břevnově 2. pol. 13. století

Užité umění doby románské

přemyslovské denáry terakotové dlaždice (vyšehradského typu, ostrovského typu) klepadlo z Kaple sv. Víta (2. pol. 12. století)

RANĚ GOTICKÉ UMĚNÍ

Staronová synagoga

Gotické

Francie:

umění — periodizace

1140–1250 Ranná gotika

cca 1240–1350 Vrcholná gotika

1350–1550 Pozdní gotika

Do 1200 pouze oblast Ill de France 1200–1240 Klasická gotika

Evropa:

Styl Ludvíka Svatého = poklasická gotika = rayonantní (paprskovitá)

14. století Vrcholná gotika

flamboyantní gotika

13. století Ranná gotika

České země:

1310–1419 Vrcholná gotika (Lucemburská)

15. století Pozdní gotika (v Itálii již renesance)

30. léta 13. století – 1310 Ranná gotika (Přemyslovská)

1419–1526 Pozdní gotika

Obecná charakteristika gotického slohu

hmota je ovládána ideou – produchovnění hmoty, odhmotnění subtilnost, vertikalita, směr vzhůru dynamismus a uvolnění formy (oproti románské statičnosti) novoplatonismus – mystický výklad světla, barev a číselných vzahů

Charakteristika gotické architektury

syntéza mnoha progresivních nápadů románského stavitelství, zejména z oblasti Ill de France, Normandie a Burgundska hlavním systémem gotického stavitelství je spojení lomený oblouk, převýšená žebrová klenba, opěrný systém = postupné omezení funkce a tedy i nutné tloušťky zdiva vývoj směrem ke skeletovým konstrukcím velké okenní otvory s barevnými vitrážemi – světelné efekty systém ornamentálních forem – kružby, kraby, vimperky, fiály katedrála – ztělesnění gotického „gesamtkunstwerk“, ztělesnění středověké scholastiky stavební materiál – kámen (kvádry neomítnuté, lomové omítnuté), cihla; v Čechách pískovec

Klášter na Slovanech - vrcholná gotika

cistercko-burgundská gotika

40.–80. léta 13. století masivní zdivo mechanická skladebnost článků které nesrůstají žebra málo profilovaná (zejména tvary válcové) málo rozvinutý opěrný systém kalichové hlavice burgundské náběžné štítky trojitý oblouk – jetelový list (kružby, okna)

klasická gotika

od 60. let 13. století prosazení vertikality, větší subtilnost využití vnějšího opěrného systému klenby křížové, šestidílné, obkročné lomený oblouk nepřevýšený obliba naturalistického kamenického dekoru (vinný list, orlíček, břečťan) kostely – převaha podélných staveb, baziliky, pseudobaziliky presbytář pravoúhlý, polygonální vznik vrcholně feudálních vztahů, měst, městských kostelů hrady bergfritové městský dům (Mázhausový) města

Raně gotická architektura

Praze  Církevní architektura:

Anežský klášter

1. stavební etapa - od 30 let. 13. století – loď kostela sv. Františka, severní křídlo konventu

2. stavební etapa - 40.–50. léta let. 13. století – ambit klarisek, chór kostela sv. Františka, soukromá kaple sv. Anežky a její obydlí

3. stavební etapa - kostel sv. Salvátora (přemyslovské mauzoleum), kapitulní síň, ambit klarisek – 60. léta 13. století Zbraslavský klášter - založen 1292 původní kostel sv. Františka a klášter Křížovníků u Karlova mostu - po 1252 Kostel sv. Kříže většího a areál křížovníků Božího hrobu - po 1256

Raně gotické umění

přestavba mnoha dnes zbouraných farních kostelů (sv. Linhart, PM Na Louži, sv. Mikuláš na MS, špitální kostel sv. Lazara) Kostel sv. Jana Křtitele Na Prádle, raně gotický polygonální presbytář

2. třetina 13. století Staronová synagoga konec 13. století

 Pražský hrad: kaple sv. Ludmily při bazilice sv. Jiří

2. třetina 13. století raně gotický kostel Všech svatých pol. 13. století přestavba opevnění a královského paláce za Přemysla Otakara II. 3. čtvrtina 13. století

 Městská architektura:

založení Starého Města Pražského 1232-34 Havelské město – Pravidelná síť ulic, dláždění hlavních cest (Rytířská, Uhelný trh, Havelská, V Kotcích, Ovocný trh) 1232-34

Opevnění Starého Města (pozůstatky Svatohavelské brány č. p. 404/12 – Stará rychta; Hradební věž v Bartolomějské ul.) 1230-32 Rotlevův palác – jádro Karolina konec 13. století Wolflinův dům – jádro SM radnice konec 13. století podloubí týnské školy konec 13. století Dům U Kohouta – románské jádro přestavba z 13. století Dům U Kamenného zvonu kolem 1310

Charakteristika

raně gotického malířství

knižní malba, nástěnná malba, malba na skle výrazný pathos, emocionalista převaha linie nad plastickou modelací protáhlé proporce postav, esovité prohnutí náměty: Mariánské, Christologické cykly, legendy svatých

 Vývoj:

Lámaný sloh (Zackenstill)

2. třetina 13. století přechodný sloh románsko-gotický – vliv Byzance draperie s ostře zalamovanými cípy

Raně gotické umění

Kresebný (klasický) styl 1250–1300 vychází z malířství francouzského v období klasické gotiky (= čerpá z antiky typiku hlav, proporce, draperie – vlášničkové záhyby) lehký kontrapost, válcový trup

Lineárně kaligrafický styl 1280–1350

čerpá z francouzské poklasické gotiky plynulá, pružná a kaligraficky cítěná linie záhyby mísové, kaskádové změkčení ostré kresby plastickou modelací tvaru postavy prohnuté v dlouhém oblouku, dojem houpavé eurytmie

Raně gotická nástěnná malba v Praze

nástěnné malby v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích – lineární styl – Tobiáš z Bechyně a postavy apoštolů před 1300 nástěnné malby v kostele sv. Vavřince pod Petřínem – Zmrtvýchvstání Krista, Nevěřící Tomáš kolem 1300 nástěnné malby v kostele sv. Jana Křtitele na Prádle Dům U Kamenného zvonu – Bolestný Kristus a christologické symboly (pelikán, fénix, lvice, labuť) počátek 14. století ryté náhrobky Guty II., Kunhuty Uherské a abatyše Kunhuty v Anežském klášteře 70-80. léta 13. století Knižní malba Skriptorium Na Františku: Františkánská Bible 1270 Osecký lekcionář Arnolda Míšenského 1280-90

Charakteristika

architektonický dekor – reálná vegetace (vinné listy, břečťan) postupné uvolňování postavy od architektury uvolnění strnulosti stupňování tělesnosti

VRCHOLNĚ GOTICKÉ UMĚNÍ

Interiér Katedrály sv. Víta

14. století Evropa

Obecná charakteristika slohu rostoucí zájem o skutečnost, realitu zlidštění, intimita dynamika a plynulost pohybu střídání světla a stínu devotio moderna vznik národních škol

poč. 14. století – 1420 Čechy Lucemburská gotika

gotická architektura  Vrcholně gotické katedrály (poklasický/rayonantní styl) trojetážové členění hlavní lodi (arkády, triforium, okna) prosvětlení zóny triforia převýšený oblouk velká okna s kružbami a vitrážemi, omezení zdí na minimum, skeletový systém svazkové pilíře, z nichž vybíhají žebra kleneb

Vrcholně gotické umění



čtyřdílná žebrová klenba (1 pole lodi hlavní odpovídá 1 pole lodi vedlejší) vtažení transeptu do obvodu stavby

V Čechách

klenby – křížové, síťové, hvězdicové oblouk – převýšený lomený, ale i půlkruhový (portály) a segmentový zkrácené přípory kružby – plaménkové, sférický trojůhelník, čtyřúhelník snaha o vytvoření jednolitého prostoru, mizí jednotlivá travé, omezení zdobnosti a členitosti článků obliba síňových kostelů jižní Čechy – dvoulodní kostely hrady

královské, panské, biskupské, řádové blatné  výšinné  kastely městské paláce, domy, mosty, radnice

 Vývoj:

lineární (poklasický) styl (Matyáš z Arrasu) – subtilní články, vertikalita parléřovská architektura – plnost tvaru (oblá žebra), plynulost a sjednocení prostoru krásný styl – halové kostely, síťové a hvězdicové klenby, štíhlé sloupy

Vrcholně gotická architektura v Praze

 Pražský hrad

g

Přestavba královského paláce – na románském přízemí (dnešní podzemí) vystavěn nový 2 patrový palác, dochována spodní část – dnešní přízemí od 30. let 13. století

Architekti působící v Praze

 Matyáš z Arrasu (1344–1352)

Katedrála sv. Víta – chór do výše triforia s ochozem, 8 pětibokých kaplí Týnský chrám do 1352 Karlův most – projektace

 Petr Parléř (1356–1399)

Katedrála sv. Víta od 1356 Stará sakristie 1356 Kaple sv. Zikmunda, Kaple sv. Šimona a Judy, kaple Martinická 60. léta 14. století Kaple sv. Václava svěcena 1367

Jižní předsíň 1367 Chór svěcen 1385 Transept od 1385 Založení trojlodí od 1392

Staroměstská mostecká věž od 70. let 14. století Týnský chrám

Vrcholně gotické umění

Další významné pražské památky



Vyšehrad

g

Bazilika sv Petra a Pavla, od 1369 přestavba románské baziliky Královský palác

Opevnění, brána Špička (kopie zrcadlové bludiště na Petříně)



Založení Nového Města 1348

Trojice trhů – Koňský (Václavské náměstí), Dobytčí (Karlovo náměstí), Senovážný

Opevnění navazuje na opevnění Vyšehradu přes Karlov k Poříčí – dodnes dochována část z ulice Na Slupi směrem ke Karlovu

Klášter karmelitánů a kostel Panny Marie Sněžné 1347 Emauzský benediktinský klášter s kostelem Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských světců 1347-72

Klášter servitů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie Na Trávníčku 1360-75

Klášter augustiniánů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a Karla Velikého po 1348

Klášter augustiniánek s kostelem sv. Kateřiny po 1355

Kostel sv Apolináře po 1360 Kostel sv Štěpána 1351-1360 Kostel sv. Jindřicha kolem 1350 

Založení Pražské univerzity 1348

Karolinum – jádrem dům mincmistra Rotleva. Arkýř 80. léta 14. století

 Rozšíření Malé Strany směrem k Újezdu 1360

Hladová zeď 60. léta 14. století  Zderazský hrádek po 1380  Králův dvůr po 1383

Vrcholně gotické umění

Charakteristika vrcholně gotického malířství

pronikání italských, byzantských a francouzských prvků vznik pražského malířského cechu dochována nejstarší díla deskové malby plasticita tvaru zářivost barev šerosvit

g

 Vývoj: Lineárně kaligrafický styl – dekorativní sklad záhybů draperie v rytmické kaligrafické linii kolem 1350 Měkký styl – význam barvy, světla –měkká modelace tvaru (Theodorik) 50.-70. léta tzv. Krásný sloh – napětí mezi realismem a idealizovanou stylizací, formální krása postav, samostatné pojednání postav, mísové záhyby, kaskády po stranách kolem 1400

 Desková malba vznik tzv. devočních obrazů, milostné madony

 Mistr vyšebrodského oltáře 50. léta 14. století

Vyšebrodský oltář – 9 desek (Zvěstování, Narození, Klanění tří králů, Olivová hore, Ukřižování, Oplakávání, Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení, Seslání Ducha svatého)

 Mistr Theodorik 60. léta 14. století

Evangelista Lukáš, Karel Veliký, sv. Kateřina - Národní galerie v Praze

 Mistr třeboňského oltáře 80. léta 14. století

Třeboňský oltář – NG, 3 oboustranně malované desky (Kristus na hoře Olivové, Kladění do hrobu, Zmrtvýchvstání) 1380-85

Madona Roudnická kolem 1385

Madona Ara Coeli

 Díla anonymních mistrů v Národní galerii Praha

Madona Mostecká kolem 1340

Vrcholně gotické umění

Madona Strahovská kolem 1350

Madona Zbraslavská kolem 1340

Madona z Veveří kolem 1355

Votivní deska Jana Očka z Vlašimi kolem 1365 Madona Svatovítská kolem 1400

Epitaf kanovníka Jana z Jeřeně 1395

Kapucínský cyklus před 1419

 Knižní malba

velký rozvoj během vlády Václava IV. – dvorské iluminátorské dílny

Pasionál abatyše Kunhuty 1320-21

Liber Viaticus – knihovna Národního muzea kolem 1360

Bible Václava IV. kolem 1390 Madona Svatovítská kolem 1400

Zlatá Bula 1400

Bible Konráda z Vechty, Mandevillův cestopis, Martyrologium z Gerony kolem 1410

 Nástěnná malba

Nástěnné malby ambitu Emauzského kláštera, typologický paralelismus –výjevy ze SZ a NZ po 1365

Nástěnné malby v chórových kaplích katedrály – Mistr Osvald

Vlašimská kaple – Křest sv. Otýlie kolem 1370 Saská kaple – Klanění tří králů kolem 1370

Kaple Máří Magdalény –Madona mezi světci kolem 1370

Nástěnné malby ve svatováclavské kapli, Pašijový cyklus 70. léta Nástěnné malby v kostele sv. Apolináře 80. léta

Nástěnné malby v kostele sv. Václava Na Zderaze kolem 1400

Charakteristika

vrcholně gotického sochařství

výrazné prostorové rozvinutí figury otevřenost tvaru

Vrcholně gotické umění

naprosté odpoutání od architektury 

Vývoj:

lineárně rytmický styl (=poklasický) dekorativní skladba draperie do 1350 měkký styl – parléřovské sochařství plnost tvaru, objem, realismus tzv. Krásný sloh kolem 1400 zdrobnění formátu = devotio moderna napětí mezi realismem a idealismem vysoká formální krása, líbeznost rysů esovité prohnutí ponderace tzv. draperiové postavy záhyby mísovité, trubicové, kaskádové náměty – madony (kolem 1350 sedící, kolem 1400 stojící), piety (zejména horizontální), náhrobky, busty materiál – opuka (z Bílé hory), dřevo

Madona z Michle zdroj: Národní galerie Praha

Sochaři a řezbáři působící v Praze v období vrcholné gotiky

 Řezbářství

Mistr Michelské madony

Madona z Michle kolem 1340 Madona z Prostějova kolem 1350

Mistr madony ze Žebráku

Madona ze Žebráku – období MTO, řezbářský protějšěk opukových krásných Madon 80. léta 14. století

Mistr Týnské kalvárie

Kalvárie z kostela Panny Marie před Týnem (viz také pozdní gotika) před 1420 Díla anonymních mistrů v Národní galerii Praha

Madona z Hrabové kolem 1340 Pieta ze Strakonic kolem 1360 Madona ze Zahražňan kolem 1370

g 1 2

Madona s děckem / Strakonická zdroj: Národní galerie Praha

Petr Parléř a parléřovská huť

Náhrobky knížat a králů v katedrále sv. Víta konec 70. let 14. století Náhrobek Přemysla Otakara I. 1377 Náhrobek Přemysla Otakara II. po 1377

Dílna – Náhrobek Bořivoje II., Břetislava II., Spytihněva II., Břetislava I.

Náhrobek Jana Očka z Vlašimi, mramor, kaple Máří Magdalény 60. léta 14. století Busty v triforiích

Vnitřní triforium - 21 bust příslušníků Lucemburského rodu, pražských arcibiskupů, architekti katedrály, ředitelů stavby 70. léta 14. století

Vnější triforium – Čeští zemští patroni, Kristus, Panna Marie před 1393 Výzdoba Staroměstské mostecké věže 70.-80. léta 14. století Tympanon z kostela Panny Marie před Týnem výjevy Ukřižování, Bičování, Korunování trním 80. léta Socha sv. Václava ze Svatováclavské kaple 1383

Mistr Krumlovské madony sv. Petr ze Slivice kolem 1400 Madona z Hallstadtu kolem 1400

Díla anonymních mistrů v Národní galerii Praha Madona z Rouchovan 1330-50 Pieta z Lásenice Světice s knihou 1380 Muzeum hl. m. Prahy Madona ze Staroměstské radnice 1365

 Kovolitectví

bratři z Kološváru sousoší sv. Jiří s drakem 3. čtvrtina 14. století

Vrcholně gotické umění

Vrcholně gotické užité umění



Zlatnictví

Ostatková herma sv. Ludmily

Svatovítský poklad kolem 1340

Svatováclavská koruna, chrám sv. Víta 1346

Onyxová číše, svatovítský poklad kolem 1350

Ostatkový kříž (Korunovační)

Svatovítský poklad kolem 1357

Parléřovský relikviář, Svatovítský poklad kolem 1370

Monstrance sedlecká, Národní Galerie konec 14. století Kříž papeže Urbana V., Svatovítský poklad po 1368

 Textilie - liturgické oděvy

Rožmberské antependium, Národní muzeum kolem 1380 Kasule Rokycanská, Národní galerie Praha 3. čtvrtina 14. století Kasule Broumovská, UPM kolem 1380 

Vitráže

Vitráž s Bolestným Kristem, UPM kolem 1390

Vitráž s Korunováním PM Národní galerie Praha kolem 1360

Svatováclavská koruna Staroměstská mostecká věž

zdroj: K. Pacovsky | commons.wikimedia.org

POZDNĚ GOTICKÉ UMĚNÍ

Prašná brána

Periodizace

15. století Evropa

1350–1550 Francie Flamboyantní styl

Obecná charakteristika slohu

1420–1526 Čechy

„podzim středověku“ umělecké dílo se stává „uměním“ a do pozadí odstupuje jeho dosud hlavně informační funkce = změna sociálního postavení umělce rozbujelá dekorativnost, ornamentika rozšíření objednavatelské základny (měšťanstvo, šlechta)

Umění v době husitské vlna obrazoborectví ohlasy husitského učení - důraz na eucharistii, prostota, absence výzdoby (sochy bez polychromie) husitské (utrakvistické) náměty (Upálení Mistra Jana Husa – Bible Martinická) zánik monumentální malby přerušen styk s okolními státy - opoždějí vývoje

Umění doby poděbradské obnova monumentálního umění snaha dohnat vývoj, ale velmi se šetří

Umění doby jagellonské obnova dvorského umění dohnáno opoždění za okolními státy protorenesanční prvky

Charakteristika pozdně gotické architektury

mizí vertikalismus ve prospěch horizontální osy arkýrismus - osamostatnění jednotlivých architektonických článků, čistě dekorativní použití, bez funkce kostely - obliba síňových/halových prostor klenby síťové, přetínané, kroužené, sklípkové tordování sloupů naturalistická ornamentika seschlé větvoví, uvadající architektonické články střecha stanová užívání jednotlivých renesančních architektonických článků (okna, portály) na jinak gotických stavbách

 Architektura doby husitské provizorní materiály (hlína, dřevo) srubová opevnění kostely typu stodoly výstavba husitských měst (Tábor) 1

Pohled na Tábor z knihy Martina Zeillera (1650); zdroj: UB Düsseldorf | commons.wikimedia.org

 Architektura doby poděbradské dostavba Týnského chrámu (s jezdeckou sochou Jiřího z Poděbrad) stavba větší Malostranské mostecké věže

 Architektura doby jagellonské

Architekti působící v Praze v období pozdní gotiky

 Hans Spiess

Královská oratoř kolem 1480

 Matěj Rejsek z Prostějova

Prašná brána, základní kámen 1475 Baldachýn Týnského chrámu (Luciano z Mirandolly) 1493

Dům U Bílého koníčka (Staroměstské náměstí), přestavba – dochován portál, průjezd se síťovou klenbou po 1496



Benedikt Ried (Rejt)

Severní opevnění Pražského hradu s věžemi Bílou, Mihulkou (Prašná), Daliborkou konec 80. let 15. století Vladislavský sál 1493-1502

Jezdecké schodiště 1501 Ludvíkovo křídlo 1509 Stará sněmovna – požár 1541 přestavba v 16. století Vladislavova ložnice

Charakteristika pozdně gotického malířství

dlouho trvající tradice krásného slohu lidnaté kompozice (horror vacui) narativnost, exprese horizontální rozvin kompozice vliv nizozemského realismu - časovost (mizí zlatá folie), objevuje se nebe, krajina, realistické detaily, vržený stín silně čerpá z dobových grafických listů (Martin Schongauer, monogramista E. S., Albrecht Dürer)

 Deskové malířství náměty – Assumpta, expresivně pojaté Pašijové výjevy

Pozdně gotické umění

Malíři působící v Praze v období pozdní gotiky

 Mistr rajhradského oltáře

Rajhradské ukřižování (Z Nových Sadů) kolem 1440

Svatojakubský oltář, 8 desek s výjevy martyria sv. Jakuba, Mariánský cyklus kolem 1440  Mistr svatojiřského oltáře

Svatojiřský oltář kolem 1480  Mistr křížovnického oltáře (Puchnerovy archy)

Křížovnický oltář 1482  Mistr litoměřického oltáře

Strahovský oltář, triptych 1505-10 Oltář Svaté Trojice po 1510 Litoměřický oltář, dochováno 8 desek kolem 1505  Další významná díla v Národní galerii Praha

Oltář ze Zátoně kolem 1440 Assumpta z Deštné kolem 1450 Zvěstování Panně Marii kolem 1460



Nástěnná malba

obliba vegetabilní ornamentální výzdoby světských prostor – tzv. zelené světnice (Žirovnice, Blatná, Švihov) světská tematika - rytířské eposy, dvorské scény veduty





Pozdně gotická nástěnná malba v Praze kaple sv. Václava – svatováclavský cyklus mistr Litoměřiského oltáře po 1500 bývalá zelená světnice ve Starém královském paláci na Pražském hradě

Knižní malba

g

obliba graduálů, kancionálů, antifonářů rozbujelá úponková výzdoba vynález knihtisku - inkunábule Kodex Jenský kolem 1500 Martinická Bible 30.-40. léta 15. století Smíškovský graduál 1490-95 Litoměřický graduál 1517

Charakteristika pozdně gotického sochařství

propojení internacionálního slohu a franko-vlámského (nizozemského) realismu po pol. 15. století vlna stylismu - styl lámaných záhybů, mačkaných drapérií kolem 1500 styl vzdutých drapérií - tzv. barokní fáze gotiky dunajská škola rozvoj řezbářství - skříňové oltáře, dekorativní řezbářství nové náměty - assumpta

Příklady pozdně gotického sochařství v Praze

 In situ

kamenická výzdoba postranních partií orloje konec 15. století

Pozdně gotické umění



Mistr Týnské kalvárie - tvorba 30.-40. let - utrakvistická tvorba

viz také vrcholná gotika

Trůnící Madona z Týnského chrámu

Bolestný Kristus ze Staroměstské radnice

Bolestný Kristus z Novoměstské radnice



Mistr oplakávání ze Žebráku



g

Oplakávání ze Žebráku kolem 1510

Mistr oplakávání ze Zvíkova

Oplakávání ze Zvíkova kolem 1520 Sv. Linhart po 1520

 Monogramista I. P.

viz také renesanční sochařství

Zlíchovský epitaf, Národní galerie Praha po 1521

Oltář sv. Jana Křtitele z Týnského chrámu po 1521

 Anonymní díla v Národní galerii Praha

Velhartická archa 1490-1500

Pozdně gotické užité umění  Zlatnictví

Relikviářové busty sv. Víta, Václava a sv. Vojtěcha (Svatovítský poklad) před 1487

Oltářní kříž , UPM v Praze konec 15. století Kalich zdobený sedmihradským emailem

Svatovítský poklad konec 15. století

Kolowratský plenář Mistra Martina

Svatovítský poklad 1465

 Liturgické textilie

Kappa pluviálu s Adorací Krista, UPM v Praze poč. 16. století

Pozdně gotické umění

UMĚNÍ RENESANCE A MANÝRISMU

Míčovna Pražského hradu

Periodizace

V Itálii:

1300-1400

V Čechách:

Protorenesance - Trecento 1492-1526

1400-1500 Ranná renesance - Quattrocento 1526-1547 Ranná renesance

do 1527

1527-1580 Manýrismus 1580-1620 Manýrismus - rudolfinská renesance

Protorenesance - Jagellonská renesance

Vrcholná renesance - Cinquecento 1547-1580 Vrcholná renesance

Umění renesance a manýrismu

Charakteristika renesanční architektury

inspirace antikou užívání řádové architektury (dórský, toskánský, iónský, korintský, kompozitní), superpozice proporčnost obliba centrálních prostor, ideálních staveb horizontální členění krenelování štíty - obloučkové, volutové portály - bosované, edikulové okna edikulová, pravoúhlá kupole na pendentivech klenby - křížová s hřebínky, klášterní, necková, valená s lunetovými výsečemi, zrcadlová zámek 3-4 křídla, vkopomování zahrad, arkádová nádvoří sgrafito plastická bosáž dekor - kuželkové balustrády, piniové šišky, čučky ornament - feston, mušle, girlanda, kariatida, kartuše (rolverk), růžice

Umění renesance a manýrismu

Významní architekti působící v Praze v období manýrismu



Ulrico Aostalli

Nejvyšší purkrabství

Bývalá kaple sv. Vojtěcha u katedrály sv. Víta 1576 1879 zbourána

Přestavba domu pánů z Hradce dokočeno 1597

Letohrádek císaře Rudolfa II.v Bubenči – přestavba od 1578

Urbanistické řešení osady Obora od 1578

Portál kostela Všech svatých na Pražském hradě 1580



Giovanni Maria Filippi

Jižní trakt – Letní palác od 1583 Severní stavení – konírna, Španělský sál, Rudolfova galerie (Obrazárna Pražského hradu) po 1583 Střední trakt (východní) – Rudolfova Kunstkomora kolem 1600

Letohrádek Stromovka 1593

Císařský mlýn v Bubenči – brána 1606 Kostel sv. Trojice na Malé Straně 1611 Malostranská radnice 1617-18 Matyášova brána 1614

 Giovanni Gargiolli

Císařský mlýn v Bubenči spolu s G. M. Fipillim Úpravy Pražského hradu spolu s G. M. Filippim

Další významné manýristické památky v Praze

kostel sv. Rocha od 1603

Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Otavio Mascarini, Domenico Bossi před 1600

Umění renesance a manýrismu

Albrecht Dürer: Růžencová slavnost | zdroj: Národní galerie Praha

Charakteristika malířství v období manýrismu

tzv. rudolfínští malíři pracují výhradně pro dvůr kunstkomory náměty - portréty, krajiny, mythologie, alegorie obliba nahoty svalnaté postavy (Michelangello), figura serpentinata sbírání kreseb, grafiky

Malíři působící v Praze v období manýrismu

 Giuseppe Arcimboldo

g

Autoportrét, Národní galerie Praha 1571/76 Rudolf jako Vertumnus 1590 (Švédsko) Cyklus živly

 Bartholomeus Spranger

Zmrtvýchvstání Krista, Strahovská obrazárna 1576 Epitaf Mikuláše Pycklera (Okruh B. Sprangera) Schwarzenberská kaple 1579

Bílá věž – Hermathena 1585

Epitaf Mikláše Mullera, Národní galerie Praha 1592-93 Nanebevzetí Panny Marie, dnes Horova kaple v katedrále sv. Víta 1593

Podobizna Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowic, Lobkowický palác na Pražském hradě 1598-1603

Alegorie turecké války, Obrazárna pražského hradu kolem 1610

 Hans von Aachen

Podobizna malíře Josefa Heinze, Národní galerie Praha 1584

Portrét malířovy dcery Marie Maxmiliány, Obrazárna Pražského hradu 1601-12

Zvěstování Panně Marii, kostel sv. Salvátora v Klementinu 1613

Umění renesance a manýrismu

Silén a Bakchus, sbírky Pražského hradu před 1612 Portrét císaře Matyáše po 1612  Josef Heinz

Sv. Rodina s anděly, sv. Kateřinou a sv. Barborou, kostel sv. Tomáše na MS, kaple sv. Barbory 1595-1600

Agnolo Bronzino - Portrét Eleonory z Toleda 1543 Alessandro Allori - Křest Kristův 1570 El Greco - Modlící se Kristus 1585-97 Pieter Brueghel ml. - Klanění tří králů po 1600

Doménikos Theotokópulos zvaný El Greco: Modlící se Kristus | zdroj: Národní galerie Praha

Charakteristika sochařství období renesance

zájem o proporce, anatomii, reálný prostor náměty - jezdecké sochy, busty, akty, náhrobky, fontány a kašny materiál - kámen (mramor), štuk, bronz, keramika

Sochaři působící v Praze v období renesance

 Mistr I. P.

g

Zlíchovský retábl, Národní galerie Praha 1543

Navštívení Panny Marie, Národní galerie Praha 1521-24

Oltář sv. Jana Křtitele, kostel Panny Marie před Týnem 1521-24 Adam a Eva, Národní galerie Praha po 1521  Mistr Doksanské archy Doksanská archa, Strahovská obrazárna 1526  Alexandr Colin Královské mauzoleum, katedrála sv. Víta dokončeno 1589  Další významná díla renesančního sochařství v Praze

Krocínova Kašna, Lapidárium Národního muzea 1591-1596

Francesco Terzio, Tomáš Jaroš – Zpívající fontána dokončeno 1574 Portál domu U Dvou medvědů před 1600 Náhrobek Tycha de Brahe 1601 Štuková výzdoba letohrádku Hvězda, mythologické náměty 1556-1560

Rudolf II. jako Vertumnus (1590/91, zámek Skokloster, Švédsko); zdroj: Erik Lernestål | commons.wikimedia.org Epitaf Mikuláše Müllera (Národní galerie Praha); zdroj: commons.wikimedia.org Mladý pár se zrcadlem (s malířovým autoportrétem), Uměleckohistorické muzeum, Vídeň | zdroj: commons.wikimedia.org Babylonská věž (Roelandt Savery), 1602, Germanisches Nationalmuseum, Norimberk) | zdroj: commons.wikimedia.org

Umění renesance a manýrismu

figura serpentinata, atletické svalnaté postavy pohyb (bez jeho vyjádření v obličeji) náměty - mythologie, alegorie

 Giovanni Battista Quadri Klanění tří králů, polychromovaný štuk, zámecká kaple v Brandýse n. Labem před 1611 štuková výzdoba Španělského sálu počátek 17. století

Laokont; Venuše a Adonis; Bakchus; Nymfa a satir; dvě postavy zápasníků; dvě plastiky kráčejících koní, kopie (1910) plastik z let 1622-26 odvezených Švédy 1648 Herkules a Saň, kopie plastiky z roku 1598 z Rudolfových sbírek 1910

RANĚ BAROKNÍ UMĚNÍ

Valdštejnská zahrada

Periodizace raného baroka

v Evropě a

Čechách

cca 1620 až 1690 Čechy

poslední čtvrtina 1600 až 1625 Evropa

v evropském umění cca poslední čtvrtina 1600 až 1625 v Čechách navazoval na manýrismus cca 1620 až 1690 1627 v Čechách obnovené řízení zemské – dovoleno pouze katolické náboženství

Od 17. století vznikají v Evropě umělecké Akademie – občas se tam umělci nechávali inaugurovat, přestože na nich nestudovali – v baroku sloužili hlavně reprezentačně, umělci nadále patří do cechů, na Akademiích měli lepší teoretické vzdělání na počátku 17. století se v Itálii i v dalších evropských zemích rozvíjí barokní sloh, zatímco v Čechách ještě přetrvává pozdní manýrismus na dvoře Rudolfa II. se scházeli vynikající umělci, ale byli trochu stylově opoždění po smrti Rudolfa II. se sbírka postupně rozpadá, ale určitá tradice zde přetrvává česká katolická církev bohatla – solní pokladna

Obecná charakteristika

baroka

Monumentalita, efekty, emoce, polarita světla a stínu, pohyb Okázalost, zdobnost, reprezentace bohatství a moci církevní a panské  rostoucí vliv měšťanstva V Čechách po Bílé hoře měšťanský stav strádal (značnou část tvořili protestanti), hlavními objednavateli byla církev a šlechta – figurální sakrální obrazy

Ikonoklastické čištění kostelů – nové katolické oltářní obrazy oficiální (panský) a lidový proud baroka (u nás též tzv. selské baroko)

Tridentský koncil (1545-1563) - rekatolizace – rozsáhlá stavební i umělecká činnost

zájem o lidskou duši alegorie, metafora

Vzniká v Itálie, termín pravděpodobně odvozen od portugalského termínu barocco či barucca – perla nepravidelného tvaru napětí mezi českými protestantskými stavy a císařem Ferdinandem II. - Pražská defenestrace (1618)

Třicetiletá válka (1618-1648)

Charakteristika raně barokní architektury

Architektura se váže na malířství a sochařství

Stále doznívají prvky známé z renesance Na průčelích se objevují dekorativní prvky jako koule, piniové šišky, obelisky

Volutová křídla , barokní štíty v raném baroku často nesou odkaz na klasickou architekturu (trojúhelníkové štíty) – stále vliv renesance – ale postupně se dynamizují a více prohýbají

Podélná jednolodní dispozice s transeptem a kupolí nad křížením – vliv jezuitského kostela Il Gesù od Jacopo Vignola a Giacomo della Porty (1571-1584) – ,,tabernáklová“ fasáda se stala inspirací pro celou řadu dalších kostelů Portál zůstává edikulový ale postupně přicházejí tvarové deformace Okna – pravoúhlé otvory postupně různé variace oblouků, suprafenestra, dekorativní motivy jako ucho, kapka či diamantový řez v parapetu; trojúhelníkové a segmentové frontony

Raně barokní zámky mají většinou pravoúhlou čtyřkřídlou dispozici známou již z renesance, postupně přibývá věž s cibulovou bání a lucernou klenba typu česká placka fasády – uplatňují osovost a vysoký řád

Opevňovací systém Brna 40. léta 17. století průčelí jezuitského kostela sv. Salvatora v Praze na Starém Městě, Praha jezuitská kolej v Kladsku

 Carlo Antonio Lurago (1645-1684)

chrám sv. Salvátora v pražském Klementinu modernizace 1638-1640

Jezuitský kostel Kostel sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského v Březnici 1642-1650

Svatá Hora u Příbrami 1660-1673 Jezuitský kostel sv. Ignáce z Loyoly 1663–1671

Jezuitský kostel svatého Ignáce z Loyoly na Novém Městě v Praze 1665–1678 Leopoldova brána na Vyšehradě v Praze 1670

 Francesco Caratti (1620–1677)

Letohrádek a další úpravy na zámku v Roudnici nad Labem 1652-1656

Kostel svaté Máří Magdalény na Malé Straně v Praze od 1654 Nostický palác na Malé Straně v Praze cca 1660 Černínský palác na Hradčanech v Praze plány Gian Lorenzo Bernini 1669–1694 Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě barokní průčelí od 1657

 Giovanni Domenico Orsi (1634-1679)

Kostel svatého Víta, Tuchoměřice 1667–1669

Jezuitská kolej, Kutná Hora od 1667 Kolowratský palác na Starém Městě v Praze 1670–1697 Klášter v Nové Bystřici – spolupráce s Carattim od 1668

Teologický sál Strahovské knihovny v Praze 1671-1674

 Jean-Baptiste Mathey (1630–1696)

kostel svatého Františka Serafinského na

Historická podoba kartouzy ve Valdicích (1823) zdroj: Österreichische Nationalbibliothek | commons.wikimedia.org kostel sv. Jakuba Většího, Valdštejnovo nám., Jičín; zdroj: Petr1888 | commons.wikimedia.org Kostel svatého Salvátora (Křižovnické náměstí); zdroj: Radler59 | commons.wikimedia.org Svatá Hora (Příbram) - vstup do kostela; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org Nostický palác na Maltézském náměstí v Praze; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org

Starém Městě v Praze 1688 přestavba arcibiskupského paláce na Hradčanech v Praze 1676–1694

Toskánský palác (Thun-Hohenštejnský palác) na Hradčanech v Praze – autor návrhů 1689–1691

Trojský zámek v Praze 1679-1685

Kostel svatého Vojtěcha na Starém Městě v Praze - zbořeno 1694-1697 Jízdárna Pražského hradu 1694

Charakteristika

raně barokního malířství

dramatické rozlišení světla a stínu – raně barokní prvek malířství viz. Vzkříšení (1600-1625) od Domenica Cresti zvaného též Passignano repusoárové figury figurální malba mytologie a biblické náměty krajinomalba – v Čechách ovlivněna zejména Holanďany dominantní náboženská tématika dramatický způsob kompozice práce s diagonálou jasné barvy v kontrastu s tmavými plochami; často zlatožlutá v kombinaci s modrou a červenou – typické barvy pro Federica Barocciho (1535-1612) nadnášená drapérie z Florencie se baroko dostává do Říma kde se dále rozvíjí – Řím dodal umělecký tón velké části Evropy Florencie – velkovévodství – Medici – měšťané  Řím – mecenát papežského dvora Cremona a Mantova jako důležité periferie; lokálně je baroko vždy specifické Barokní malířství je plné legend, příběhů a parabol, jež dnes nejsme často rozpoznat

Postupně dochází k rozlišení krajinomalby a zátiší jako samostatného žánru –dříve se do krajiny zasazoval mytologický či náboženský námět pro její legitimizaci, zátiší představovala pouze součást většího celku – od 17. století se vyvíjí samostatně, ale jsou naplněny symbolickým obsahem převážně odkazujícím na křesťanské vnímání světa

Michelangelo Merisi zvaný Caravaggio (1571-1610) – realistický přístup k malbě, akcentování detailů, častá dramatizace kompozice pomocí diagonály, do figurálních výjevů vkládá zátiší, energický způsob malby á la prima, často autoportrétní prvky – Bacchus , dramatický kontrast světla a stínu

Svatováclavský cyklus - 8 děl, pro augustiniány z kláštera na Zderaze, dnes NG v Praze, obrazárny v Mělníku a Olomouci asi 1641-1643 Kostel svatého Vojtěcha na Starém Městě v Praze - zbořeno 1694-1697

František Antonín Hovora hrabě Berka z Dubé a Lipého a Aloisie Ludovika Anna de Montecuccoli jako Paris a Helena, NG v Praze kolem 1672

 Michael Willmann (1630–1706)

Sv. Jeroným s andělem Posledního soudu, NG v Praze kolem 1664

Umučení sv. Filipa a Jakuba - hlavní oltář kostela v Sedlci u Kutné Hory zasvěcený sv. Filipu a Jakubovi (1817 zbořen), dnes NG v Praze před 1700

Krajina s Jákobovým snem 1675 Kristus nesený anděly kolem 1653

 Jan Kryštof Liška (1650-1712)

Nanebevzetí Panny Marie, hlavní oltář cisterciáckého klášterního chrámu v Oseku 1696

Pieta s českými zemskými patrony, NG v Praze kolem 1705 Stigmatizace sv. Františka, pro křížovnický kostel v Praze 1700-1701

Nanebevzetí Panny Marie, pro křížovnický kostel v Praze 1701-1702 Fresky pro prelaturu v Plasech 1702

 Jan Jiří Heinsch (1647-1712)

Svatý Josef s Ježíškem, chrám Panny Marie před Týnem, Staré Město pražské 1685

Svatý Jindřich a Kunhuta, kostel sv. Jindřicha, Nové Město pražské 1689

Svatý František Xaverský křtí indického prince, NG v Praze 80. léta 17. století

Svatý Ignác z Loyoly, NG v Praze 80. léta 17. století

Svatý Mikuláš z Myry rozděluje almužnu chudým, Galerie moderního umění Roudnice nad Labem 1685

Karel Škréta: Podobizna řezače drahokamů Dionysia Miseroniho a jeho rodiny; zdroj: Národní galerie Praha

Michael Willmann: Krajina s Jákobovým snem; zdroj: commons.wikimedia.org

Jan Kryštof Liška: Nanebevzetí Panny Marie; zdroj: Národní galerie Praha

Jan Jiří Heinsch: Sv. Mikuláš uděluje almužny; zdroj: commons.wikimedia.org

Freska na stropě čestného sálu Trojského paláce od Abrahama a Isaaca Godynových; zdroj: commons.wikimedia.org

 Baccio del Bianco (1604-1657)

Audienční sín, Hlavním sál, Astrologické chodba a Mytologicka chodba Valdštejnského paláce v Praze – fresky a štukový výzdoba

 Abraham (1655-1724) a Izák Godynové (1650-1729)

Výmalba Hlavního sálu Trojského zámku (Vítězství nad Turky u Vídně, Apoteóza rodu Habsburků a další) 1688-1692

Izákovy malby byly součástí Kolowratské sbírky (dnes na zámku v Rychnově nad Kněžnou)

Abrahám – olejomalby v Trojském zámku se Starozákonními náměty; Abraham vypuzující Hagaru a Juda s Tamarou před hranicí (1692), Smrt safiry v přítomnosti svatých Petra a Jana a Jael a Sisara (1698)

Charakteristika

raně barokního sochařství

v Čechách pod vlivem manýrismu – poté vliv římského barokního umění spirála, členění do prostoru, dynamika, dramatická drapérie, idealizace figur Čechy – sochařská díla v krajině

Převážně náboženské náměty, ale také alegorie či mytologie Polychromie a zlacení byly často dražší nežli samotná sochařská práce Bocetto, model, modeletto Trojiční sloupy, morové sloupy U nás byl mramor nedostatkové zboží – časté imitace nebo nápodoba alabstru – leštěná křída

Povrch soch upravovali štafýři a malíři – sochaři neprováděli vnějškovou úpravu

Materiál často pískovec nebo dřevo

Rudolf II. si pozval Adriana de Vries (1556-1626) – sochy v zahradě

Valdštejnského paláce pro Albrechta z Valdštejna – významným mecenášem, ale zval si především italské umělce

V Čechách sochařství dlouho pokulhávalo za malířstvím a architekturou – ,,čekání na Brokoffa“

Kristus Sv. Anna Sv. Jáchym

Ottavio Mosto: Sochy na štítu kostela sv. Jakuba v Praze; zdroj: Sokoljan | commons.wikimedia.org

Raně barokní sochaři a jejich dílo v Čechách a Praze

 Ottavio Mosto (1659-1701)

Průčelí kostela sv. Jakuba, Staré Město, Praha štuková výzdoba 1695 Svatý Václav Karlův most, Praha 1699–1700

Újezdská brána pražského opevnění, Praha, štuková dekorace – zničeno 1699–1701

Sochy v kostele Panny Marie před Týnem, Staré Město, Praha 1695–1700

Sochařská výzdoba kostela sv. Voršily, Nové Město, Praha 1699–1701

Sochařská dekorace Valdštejnského paláce, Malá Strana, Praha 90. léta 17. století Socha sv. Ludmily, Loreta, Hradčany, Praha cca 1692

 Jan Jiří Bendl (1620-1680)

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze 1650-1652 Socha svatého Václava, původně na Koňském trhu, dnes na Vyšehradě socha sv. Václava na viničném sloupu, původně na Křižovnickém náměstí, dnes u kostela sv. Františka z Assissi v Praze 1676 Sloup Neposkvrněného početí v Lounech 1673 Práce v dřevě: oltář sv Václava z Týnského chrámu v Praze 60. léta 17. století Sochy andělů, kostel Nanebevzetí a sv. Jakuba, Praha-Zbraslav 1664–1668

Sochy 12 apoštolů pro kostel sv. Salvátora v Praze 1673-1675 Herkules zdolávající Kerbera na kašně v Královské zahradě Pražského hradu 1670



Jeroným Kohl (1632-1709)

Kohlova kašna (též Lví, Leopoldova nebo Kamenná), II. nádvoří Pražského hradu 1686 Oltář pro Chrám sv. Mikuláše, Louny 1701–1708

Sochy sv. Augustina, sv. Mikuláše Tolentinského a sv. Judy Tadeáše na Karlově mostě v Praze 1708

Sochy sv. Augustina a sv. Tomáše pro kostel sv. Tomáše na Malé Straně v Praze 1683

Medvědí kašna původně Slavatovská zahrada, dnes na Náměstí 14. října na Smíchově v Praze 1685

Medvědí brána Slavatovské zahrady v Praze, dnes Lapidárium

Socha sv. Voršily pro Kostel sv. Voršily na Novém Městě v Praze, dnes Muzeum hlavního města Prahy 1677

 Jan Brokoff (1652-1718)

Socha svatého Jana Nepomuckého na Karlově mostě 1680

Pieta na Karlově mostě, dnes Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, Malá Strana, Praha 1695 Socha sv. Josefa a sousoší Křest kristův na Karlově mostě – poničeno – fragmenty jsou dnes v Lapidáriu sochařská výzdoba Toskánského paláce na Hradčanech v Praze sochařská výzdoba zámku Libochovice a Klášterec nad Ohří

Užité umění

chebská práce – reliéfně vyřezávaná intarzie z různobarevných měkkých dřev – 1.pol. 17. století – skříňky, sekretáře atd. – proslulá výroba v Chebu Marek Nonnenmacher (1653–1720) - dvorní truhlář a řezbář v Praze, vzorník nábytku Der architektonische Tischler oder Pragerisches Säulenbuch (1710)

Sloupové skříně a stojací hodiny Fajáns – majolika – keramika s bílou polevou (ciničitoolovantou), zdobené malbou nebo plasticky Kontrastní barevnost, oblé tvary

Socha sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě Jeroným Kohl: Medvědí fontána na nám. 14 října Jan Brokoff: Sousoší Piety, 1695-1696

VRCHOLNĚ BAROKNÍ UMĚNÍ

Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně

Periodizace vrcholného baroka v Evropě a Čechách

cca 1625-1675 Evropa

Charakteristika

vrcholně barokní architektury

cca 1690-1740 Čechy

pohybovost – konkávní a konvexní křivky, půdorysy – průniková architektura, portály, okna, střechy, interiéry a exteriéry, ornamentika složitá kompozice do elipsy; spirály, kruhová rotace symboly, podobenství, alegorie rozvíjí se žánr zátiší – oblíbený zejména v měšťanském prostředí – charakteristické pro nizozemskou malbu 17. století – často mají symbolický význam, memento mori, vanitas (Pieter Claesz, Jan Brueghel mladší, Frans Snyders, Clara Peeters) rozvíjí se též žánrová malba – často má symbolický obsah, moralistní ponaučení podobně jako zátiší – oblíbené zvláště v protestantském prostředí (Gerard van Honthorst, Joos van Craesbeeck, Judith Leyster) emblematika teatrálnost – svět jako divadlo ducha a emocí gesamtkunstwerk kartuše, boltcový ornament, páska ve štuku, mřížka, mušle portály – prolamování, krepování, niky se sochou, desky s nápisy; od statičtějšího raného baroka inklinace k většímu rozpohybování tvarů, častá sochařská výzdoba supraposta a suprafenestra – často segmentový oblouk a erb kasulová okna/kasulové otvory – tvar připomíná roucho kněze; nadokenní římsy a parapetní výplně fasády členěny ve vysokém řádu, rozvolnění vazby podlaží – plovoucí okno

kopule na tamburu i bez; pendativ, okulus; česká klenba paláce/zámky otevírají svoje dispozice do prostoru – podkovová dispozice Sala terrena osová symetrie fasády i architektury jako celku (viz. kaple v rámci architektury zámku bude mít stejnou protějškovou budovu s odlišným využitím) barokní zahrady – osovost, symetrie – fontány, kašny, sochařský výzdoba a drobná architektura cibulové věže s lucernou barokní gotika – inspirace gotickými prvky přetvořenými v novém stylu mansardová střecha budují se nová městská opevnění oblamované, zalamované kladí

Architekti vrcholného baroka a jejich dílo v Čechách a Praze



Marcantonio Canevalle (1652–1711)

g

Kostel sv. Ducha, Jablonec nad Nisou 1697-1699 Kostel Zvěstování Panny Marie, Duchcov 1696-1721

Hřbitovní kostel v Liberci, přestavěno v 18. století 1695–1698 kostel Nejsvětější Trojice, Vratislavice nad Nisou 1700–1701 Kostel svaté Voršily a přilehlý klášter, Nové Město, Praha 1702–1704



Kryštof Dientzenhofer (1655-1722)

Dům U zlaté lilie, Staré Město, Praha před 1698

Šternberský palác, dnes Národní galerie, pravděpodobně podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho, Hradčany, Praha 1698–1708

Kaiserštejnský palác, Malá Strana, Praha kolem 1700 Kostel svatého Mikuláše, západní průčelí a část lodi; autorství sporné, Malá Strana, Praha 1703–1711

Dům U bílé kuželky (Míšeňská čp. 66), Malá Strana, Praha 1708–1710

Marcantonio Canevalle: Kostel Zvěstování Panny Marie, Duchcov; zdroj: SchiDD | commons.wikimedia.org

Kryštof Dientzenhofer: Kaiserštejnský palác na Malostranském náměstí; zdroj: commons.wikimedia.org

Kylián Ignác Dientzenhofer: Michnův letohrádek

Giovanni Battista Alliprandi: Portál Hrzánského paláce; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory; zdroj: Sergey Ashmarin | commons.wikimedia.org

Kostel Nejsvětější Trojice, Nové Město, Praha 1708–1713

Břevnovský klášter s bazilikou svaté Markéty, Praha 1709–1722

Loreta, hlavní průčelí a postranní kaple, Hradčany, Praha 1711–1722

Vrtbovský palác, Malá Strana, Praha 1712–1720

Weisbírovský dům (U dvou panen, Tomášská čp. 13), Malá Strana, Praha 1714–1722 Rožmberský dům (Náprstkova čp. 213), Staré Město, Praha kolem 1716

Kostel sv. Jana Nepomuckého u kláštera voršilek, Hradčany, Praha 1720–1722

 Kilián Ignác Dientzenhofer (1689-1751)

Cisterciácký klášter, barokní přetavba 1711-1740

Jezuitské gymnázium na Malé Straně v Praze, Malostranské náměstí č.p. 1/16 1724

Spolupracoval s otcem na Loretě a Břevnovském klášteru kolem 1717

Kostel sv. Jana na Skalce, Nové Město, Praha

Kostel sv. Máří Magdaleny, Karlovy Vary 1729–1730

Kostel sv. Mikuláše, Staré Město, Praha 1732-1735 Kupole chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, Praha 1737–1751

Michnův letohrádek, nazývaný též Vila Amerika 1717-1720

Kostel Panny Marie Sedmibolestné u alžbětinek, Nové Město Praha 1724-1725

Portheimka (Dienzenhoferův palác, Bukvojka), Praha přestavěno v 19. století 1728

Dům U dvou hrdliček je vrcholně barokní dům v Nosticově ulici č. 466/5 v Praze 1726



Giovanni Battista Alliprandi (1665-1720)

Černínský palác na Loretánském náměstí, Hradčany, Praha spolupráce od 1683

Hartigovský palác na Malostranském náměstí 259/12, Praha (dokončil F. M. Kaňka) 1720

Hrzánský palác (palác Hrzánů z Harasova)

Celetná 558/12, Staré Město, Praha 1 1720-1723

Kaiserštejnský palác, Malostranské náměstí 23/37, Praha 1714

Lobkovický palác (palác Přehořovských z Kvasejovic), Vlašská 347/19, Malá Strana, Praha 1702



Šternberský palác na Malostranském náměstí

Morový sloup Nejsvětější Trojice, Malostranské náměstí, Praha 1715

Přisuzované autorství: Šternberský palác, Malá Strana, Praha (1703), Šternberský palác, Hradčany (kolem 1690)

František Maxmilián Kaňka (1674-1766)

Kostel sv. Klimenta, Klementinum, Praha 1711-1715

Zrcadlová kaple Klementina, Praha 1724

Astronomická věž Klementina, Praha 1721-1723

Východní křídlo Klementina, Praha kolem 1720

Věže kostela sv. Salvátora, Klementinum, Praha 1714

Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Klementinum, Praha - vstupní portikus 1715

Prelatura a konvent augustiniánského kláštera na Karlově v ulici Ke Karlovu, Praha 1716-1719

U zlatého jednorožce, Staroměstské náměstí 20/548, Praha 1712-1717

Vrtbovská zahrada, Malá Strana, Praha 1720



Jan Blažej Santini - Aichel (1680-1709)

Benediktinský klášter v Rajhradě u Brna 1721–1746

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou 1719-1721

Želivský klášter 1713-1720 Klášter Plasy - spolupráce 1761-1785 Zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou –spolupráce s F.M. Kaňkou 1721-1723

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, svatého Wolfganga a svatého Benedikta v Kladrubech 1712-1726

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele (konventní chrám bývalého cisterciáckého kláštera), Sedlec u Kutné Hory 1702-1708

Charakteristika

vrcholně

barokního malířství

iluzivní klamy, využívá barevnou perspektivu (vzdušná perspektiva) složitá kompozice do elipsy, spirály, kruhová rotace napětí mezi objemem a prostorem horror vacui – prázdný prostor byl spojován se smrtí, kompozice obrazů jsou často až ,,přeplněné“ Šerosvit – chiaroscuro propojení reálných prvků s náboženskými (náboženské výjevy se odehrávají mezi skutečnými lidmi v dobově reálném prostředí) dynamika – často se používá diagonála jako tvůrce dramatické a dynamické situace v kompozici reprezentativní portréty mají důmyslně promyšlenou ikonografii v Holandsku zvítězila krajinomalba nad vedutou – uklidňující kompozice, zvláště vhodné pro měšťany – často vnímali krajinomalbu jako propojení s krajinou venkova a idealizovaným pohledem na venkovský způsob života; jan Brueghel st. Komponovaná krajinomalba, častý motiv moře a lodí – námořnictví jako součást holandské společnosti, Jan van Goyen – malíř marin – nízký horizont, propracovaná plocha nebe, horizont moře je přímá linka – otázky nekonečnosti a věčnosti italské malířství bývá prozářenější a jasnější než holandské – jižní světlo v Holandsku tři významná centra – Haarlem (Frans Hals), Delft (Jan Vermeer) a Amsterdam (Rembrandt van Rijn) měšťané si hojně objednávají reprezentativní portréty – vynikajícím portrétistou byl Rembrandt van Rijn

Petr Paul Rubens představuje kombinaci místní – vlámské tradice s italskou zkušeností, dramatické figurální kompozice s důrazem na tělesnost a specifickou barevností, líbezné obličeje, rozbité – negeometrické členění kompozice v Čechách dlouho chyběla žánrová malba a fresky – Rudolf II. byl především sběratel – zajímali ho závěsné obrazy a drobná plastika v Čechách nebyli zkušení freskaři – zadavatelé se obraceli na Italy v 17. století nebyla v Čechách fresková výzdoba příliš kvalitní – později si šlechta začíná nechávat zdobit své vily (před tím jen extravagantní Albrecht z Valdštejna)

Malíři vrcholného baroka a jejich dílo v Čechách a Praze

 Jan Jakub Stevens (1651-1730)

Klášter Valdsasy, nástěnné malby 1695–97

Klášter Svatá Hora, fresky v Pražské kapli 1696

Klášter Sedlec, fresky v kupoli klášterního kostela 1705

 Jan Hiebel (1681–1755)

Bibliotheca maior – sál knihovny pražského Klementina – fresky 1725

Oratoř latinské větší kongregace Zvěstování Panně Marii v pražském Klementinu - fresky 1723 Kostel sv. Klimenta v pražském Klementinu - fresky 1714–1715

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce v Klatovech 1716–1717

 Václav Jindřich Nosecký (1661-1732)

Vytažení těla Svatého Jana Nepomuckého z vltavských vod po 1730 Mystické zasnoubení Blahoslaveného Heřmana Josefa s Pannou Marií po 1725 Dvanáctiletý Ježíš v chrámu kolem 1725 Cyklus nástropních maleb na zámku Zákupytechnika secco kolem 1700



Petr Brandl (1668-1735)

Simeon s Ježíškem, NG v Praze kolem 1730

Vlastní podobizna zvaná Lobkovická, NG v Praze 1697 Poprsí vykládajícího apoštola, NG v Praze 1725

Podobizna šlechtice v modrém plášti, NG v Praze kolem 1710

Máří Magdaléna 1693-1694 Zvěstování na Svaté Hoře 1697

Historie Josefa Egyptského, Zámecký kostel ve Smiřicích 1721

V. J. Nosecký: Bohové na Olympu, zámek Zákupy; zdroj: commons.wikimedia.org

P. Brandl: Simeon s Ježíškem; zdroj: Národní galerie Praha

P. Brandl: Vlastní podobizna zvaná Lobkovická; zdroj: Národní galerie Praha

J. Kupecký: Vlastní podobizna umělce malujícího portrét manželky; zdroj: Národní galerie Praha

J. K. Liška: Pieta s českými zemskými patrony; zdroj: Národní galerie Praha

Podobizna hornického úředníka, NG v Praze kolem 1728 Boční oltáře v kostele sv. Markéty na Břevnově

 Jan Kupecký (1667-1740)

Podobizna Michala Kreisingera, NG v Praze 1700

Vlastní podobizna před 1707 Vlastní podobizna umělce malujícího portrét manželky, NG v Praze 1711

Podobizna malíře miniatur Karla Bruniho (Podobizna neznámého šlechtice), NG v Praze 1709

Podobizna Hedviky Františky Wussinové, NG v Praze 1716

Podobizna Ludemille Magdalene von Gotter roz. Happe, NG v Praze 1725

 Jan Kryštof Liška (1650-1712)

Nanebevzetí Panny Marie, hlavní oltář cisterciáckého klášterního chrámu v Oseku 1696 Pieta s českými zemskými patrony, NG v Praze kolem 1705 Stigmatizace sv. Františka, pro křížovnický kostel v Praze 1700-1701

Nanebevzetí Panny Marie, pro křížovnický kostel v Praze 1701-1702 Fresky pro prelaturu v Plasech 1702

 Václav Vavřinec Reiner (1689-1743)

Orfeus se zvířaty v krajině, NG v Praze před 1720 Krajina s ptáky, NG v Praze před 1720 Krajina s vodopádem a rybáři, NG v Praze před 1740

Podobizna malířovy manželky Anny Veroniky, rozené Hertzogové, NG v Praze asi 1725 Hornatá krajina se stafáží, zámek Kozel u Plzně po 1720 Vlastní podobizna, NG v Praze asi 1725



František Xaver Palko (1724-1770)

Kostel sv. Mikuláše, Malá Strana – freska v kopuli 1752-1756 Ukřižování v Kapli sv. Kříže na Pražském hradě Tělo sv. Jana Nepomuckého cca 1760

V. V. Reiner: Orfeus se zvířaty v krajině; zdroj: Národní galerie Praha V. V. Reiner: Krajina s vodopádem a rybáři; zdroj: Národní galerie Praha 1 2  Michael Václav Halbachs (1661-1711)

Obláčka sv. Norberta na bočním oltáři kostela sv. Jakuba v Jihlavě - přemalováno 1702 Oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Jakuba v Jihlavě kolem 1705 Vyučování P. Marie v klášterním kostele v Louce u Znojma 1712 Mariánský morový sloup uprostřed, Hradčanské náměstí v Praze – spolupráce 1725-1736 Sv. Florián, kostel sv. Jakuba v Praze - přemalováno 1709 Svatá Rodina, Kostel Panny Marie Božské prozřetelnosti na Malé Straně v Praze 1707

Charakteristika vrcholně barokního sochařství

verismus, naturalismus dynamika, neklid, citová vypjatost rozevlátá drapérie výrazná tělesnost Šerosvit – chiaroscuro postavy vystupují do prostoru, oltářní obrazy mohou být doplněny sochařskou tvorbou, která má diváka ještě více v táhnout do děje expresivita výrazu – ve Vidění sv. Terezy (1645-1653) od Gian Lorenza Berniniho se prolíná náboženská inspirace s až erotickým ztvárněním, stejně tak Vidění sv. Luitgardy (1710) od Matyáše Bernarda Brauna

Sochaři vrcholného baroka a jejich dílo v Čechách a Praze

 Matyáš Bernard Braun (1684-1738)

g

Sv. Luitgarda, Karlův most v Praze 1710 Sv. Ivo, Karlův most v Praze 1711 Sv. Ludmila, Karlův most v Praze 1720 Clam-Gallasův palác – sochy bohů na atice, Staré Město, Praha 1714-1715 sochy Ctností a Neřestí v Kuksu 1717-1719 sochy v Novém lese (Betlém), Kuks 1718-1732 sochy ve Vrtbovské zahradě v Praze sochy ve Valči – zámecký park po 1733 Náhrobek Leopolda hraběte Šlika, Katedrála sv. Víta 1723 Výzdoba Thunovského paláce, Nerudova ulice, Praha kolem 1724 Ukřižovaný, letní refektář Plasy, zapůjčeno do NG v Praze po 1720

M. B. Braun: Sen svaté Luitgardy, kopie; zdroj: Michal Kmínek | commons.wikimedia.org

M. B. Braun: Sousoší sv. Ludmily se sv. Václavem, originál; zdroj: Ondraness | commons.wikimedia.org

M. B. Braun: Velký křesťanský bojovník v zahradě hospitalu (1732), Kuks; zdroj: Stanislav Jelen | commons.wikimedia.org



g

socha sv. Kajetána na Karlově mostě 1709 socha sv. Víta na Karlově mostě 1714 socha sv. Vojtěcha na Karlově mostě 1709 sousoší sv. Jana z Mathy se sv. Felixem z Valois a blahoslaveným Ivanem na Karlově mostě 1714 sousoší sv. Barbory se sv. Markétou a sv. Alžbětou na Karlově mostě 1707 sousoší sv. Františka Xaverského na Karlově mostě 1711-1712 sousoší sv. Vincence Ferrerského se sv. Prokopem na Karlově mostě 1712 morový sloup Panny Marie na Hradčanském náměstí 1728 socha sv. Filipa Neri, Zámecké schody, Praha 1715 výzdoba portálu Morzinského paláce v Nerudově ulici po 1714 výzdoba Týnského chrámu, Staré Město Praha výzdoba Hrzánského paláce, Praha výzdoba Klementina, Praha

 Matěj Václav Jäckel (1655-1738)

Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688–1731)

g

sousoší Madony se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským na Karlově mostě 1708 sousoší sv. Anny Samotřetí na Karlově mostě 1707 sochařský výzdoba kláštera paulánů u chrámu sv. Salvátora, Staré Město, Praha 1696 sochařská výzdoba hlavního oltáře kostela sv. Františka z Assissi na Křižovnickém náměstí, Staré Město, Praha kolem 1689 sochařská výzdoba kostela sv. Kajetána, Malá Strana, Praha 1691-1717

Sochy Starého a Nového zákona po stranách Kalvárie na nádvoří Broumovského kláštera 1721-1723

Sochařská výzdoba kostela sv. Markéty na Břevnově

F. M. Brokoff: Sv. František Borgiáš 1

Užité umění

Rozvíjí se výroba luxusního nábytku zejména pro šlechtu a církevní objednavatele – nábytek často přejímá dekorativní tvarosloví, které nalezneme i v architektuře – konvexní a konkávní prolamování, závitnice, mušle, boltcový ornament Intarzování drahými materiály – slonovina, želvovina, polodrahokamy či dřevem

Konzolové stolky a police mají bohaté zdobení – festony, girlandy, roušky s putti Gobelíny (tapiserie) či jejich nápodoba – malované gobelíny

Jan Dobner, Jan Ignác Unmuth, Kristián Kovář

Marek Hrbek – zlatnictví – velká poptávka po zlatém zdobení Rozvoj sklářství – dvoustěnné, malované, později i křišťálové rozvoj zámečnictví

M. V. Jäckel: sousoší Madony se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským na Karlově mostě

POZDNÍ BAROKO A OSVÍCENSKÝ KLASICISMUS

barva v kombinaci se zlacením a textilními doplňky výrazných barev, rokoko představuje alternativu k rozšiřujícímu se umírněném u projevu klasicismu (rokoko se v architektuře uplatnilo zejména v Německu, Rakousku a Itálii), štukový dekor

Využívají se vysoká zrcadla pro optické zvětšení interiéru, optickou iluzi vytvářejí i bohatě zdobené lustry a iluzivní fresky

Exteriéry jsou pojaty s velkým důrazem na zdobnost

Staví se belvedery a další prvky drobnější architektury

V lidové architektuře baroko v Čechách dosáhlo velice specifického výrazu, který se udržel až do 19. století

Jihočeské zděné statky, průčelí domů s výraznými dekorativními prvky, štuková výzdoba obytných i účelových budovy (sýpky, statky, městské brány); roubená lidová architektura je lokálně specifická v rámci jednotlivých částí Čech a Moravy

Hrázděné zdivo

Boží muka, mariánské sloupy, morové sloupy, kapličky, křížové cesty –baroko změnilo tvář celé krajiny České barokní umění je významné i ve světovém kontextu

Pojem klasicismus a periodizace

Barokní klasicismus – od 30. let 18. století Francie – proti radikálnímu dramatickému baroku návrat k umírněnosti klasického řádu – v 18. století se uplatňuje zejména v architektuře palladianismus (odkaz italského architekta Andreo Palladia [1508-1580]) – zejména Anglie cca od 1715

Johann Joachim Winckelmann (1717-1768) – historik umění a archeolog – antické vykopávky (Pompeje a Herculaneum) – kniha Dějiny umění starověku (přestože pracoval zejména s římskými vykopávkami psal hlavně o starém Řecku) – archeologie – velký vliv na obnovený zájem o antiku v 18. století umírněnost, řád, harmonie hledání nadčasového ideálu – v době politických a společenských změn víra v to, že hodnoty minulosti mohou pomoci k nalezení klidu v současné bouřlivé době osvícenství – republika – vzor ve starém Řecku a Římě vědecký přístup ke skutečnosti – empirické poznání je více než smyslová zkušenost antická kultura považována za vrchol slohové dokonalosti stavitelského umění a za vzor absolutní a věčné krásy

Pozdní baroko a osvícenský klasicismus

Charakteristika klasicistní architektury

vznikaly mimo jiné ideální projekty budov a měst – symbolikou jednoduchých geometrických tvarů bez ozdob předznamenaly již na přelomu 18. a 19. století estetické zásady moderní architektury, Étienne-Louise Boullée: Kenotaf Isaaca Newtona (1784), Claude-Nicolas Ledoux: Projekt ideálního města Chaux (1785-1804) navrací se ke klasickému tvarosloví antické architektury – zejména inspirace starořeckým a později spíš starořímským chrámem není rozdíl v tektonických a dekorativních prvcích, ale v jejich užití toskánský a dórský sloup, často dórský vlys vítězné oblouky a sloupy – Napoleon široké bulváry nové stavební materiály, konstrukce a stavební způsoby boží oko – často v empíru

Charakteristika klasicistního malířství

ideální kompozice, sošné tvary, lokální barevnost důležitost obrysu, kresba klasicismus je propojen s výukou na Akademiích (akademismus)

Jacques-Louis David, Anton Raphael Mengs, Angelica Kaufmannová raný klasicismus – Ludvík Kohl, akademický klasicismus – Josef Bergler ml., Karel Postl malba je komponována v jednotlivých plánech – většinou ve třech důraz na klidnou harmonii a nadčasovost studium historických pramenů

Boullée, Newtonův kenotaf; zdroj: commons.wikimedia.org

Boží oko, Sloup nejsv. Trojice na Malostranském náměstí; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org

Ledoux: Dům polních strážců; zdroj: commons.wikimedia.org

Ledoux: Projekt města Chaux z roku 1804: dům, kterým protéká řeka; zdroj: commons.wikimedia.org

Jacques-Louis David: Kupido a Psýché (1817); zdroj: commons.wikimedia.org

Pozdní baroko a osvícenský klasicismus

Charakteristika klasicistního sochařství

klasicistní uměřenost a lineárnost pevné a uzavřené pojetí náhrobky v podobě pyramid hladké precizní mramorové sochy ideál – tichá velikost – v tomto duchu tvořili umělci hluboko do 19. století

Vídeňská akademie byla centrem klasicistního sochařství – studoval tam Ignác František Platzer (1717–1787) Antonio Canova (1757-1822): Amor a Psyché (1793), Bertel Thorvaldsen (1770-1844): Jáson (1803)

Architekti

pozdního baroka a klasicismu a jejich dílo v Čechách a Praze

 Anselmo Lurago (1701–1765)

Zámek Buštěhrad – dokončil výstavbu, kterou započal K. I. Dientzenhofer 1751

Interiéry paláce Sylva-Taroucca v ulici Na Příkopě, Nové Město, Praha 1743–1752 Kaple sv. Kříže na II. nádvoří Pražského hradu 1756–1767 Kostel sv. Klimenta v areálu pražského Klementina 1711–1715 Millesimovský (Cavrianovský) palác v Celetné ulici, Staré Město, Praha 1756 Palác Goltz-Kinských na Staroměstském náměstí, Praha 1755–1765 Nové vstupní portály a oranžerie Černínského paláce na Loretánském náměstí, Praha 1744-1746 Ústav šlechtičen (Tereziánský ústav šlechtičen) v Jiřské ulici na Pražském hradě 1753-1756

 Nicolo Pacassi (1716-1790)

Tereziánské křídlo Pražského hradu 1753-1775 Úprava věže katedrály svatého Víta na Pražském hradě 1770



Antonín Haffenecker (1720-1789)

Dostavba kostela Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Plzeň - podle plánů K. I. Dientzenhofera; stavbu vedl postupně F.I.Preé, A. Lurago, A. Haffenecker 1775 Stavovské (Nosticovo) divadlo, Staré Město, Praha 1781-1783

Nostický palác Maltézské nám., Nosticova 471/1, Malá Strana, Praha – úpravy 1762 Kostel Nejsvětější Trojice, Tachov - úpravy 1760



Josef Jäger (1721-1793)

Palác Smiřických na Malostranském náměstí 6/18, Malá Strana, Praha - přestavba 1764-1765

Grömlingovský palác, Malá strana, Praha po 1786

Palác Turbů, Maltézské náměstí 477/6, Malá Strana, Praha 60. léta 18. století

Stavovské (Nosticovo) divadlo

Zámek Nové Hrady 1760

Zámek Kostelec nad Černými lesy - úpravy 1759

 Jan Josef Wirch (1732-1787)

Novoměstská jezuitská kolej při kostele svatého Ignáce z Loyoly, Karlovo náměstí 504/36, Nové Město, Praha – úpravy kolem 1760

Palác Pachtů z Rájova, Celetná 36, Staré Město, Praha – přestavba 1755

Novoměstský ústav šlechtičen u sv. Andělů, Praha - přestavba 1765-1769

Arcibiskupský palác, Hradčany, Praha - přestavba hlavní budovy i křídel, přebudováno průčelí, nová galerie 60. léta 18. století Bretfeldský palác, Malá Strana, Praha - přestavba 1765

 Ignác Jan Nepomuk Palliardi (1739-1824)

Přestavba průčelí Filosofického sálu knihovny Strahovského kláštera, Praha konec 18. století

Klasicistní úpravy Thunovského palác, Malá Strana, Praha 1785–1792

Zámek Kozel – spolupráce – Václav Haberditz 90. léta 18. století Klasicistní úpravy Ledebourského paláce, Malá Strana, Praha 1856



Jan Lukáš Kracker (1717-1779)

Zázraky a Apoteóza sv. Mikuláše – freska v klenbě lodi kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně 1766 Smrt sv. Josefa kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně 1766

Navštívení Panny Marie kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně 1760 fresky premonstrátského kostela sv. Petra a Pavla v Nové Říši 1766-1767

 Norbert Grund (1717-1767)

Dáma na houpačce – Galantní scéna v parku I, NG v Praze kolem 1760 Římská zřícenina, NG v Praze kolem 1760 Malířská dílna (Návštěva v ateliéru), NG v Praze kolem 1760 Krajina s pastýři u jezera I, NG v Praze kolem 1760

 Antonín Kern (1709-1747)

Panna Marie se čtyřmi světci 1735 až 1738 sv. Apoleny a sv. Agáty v pražské Loretě 1709-1747 Obřezání Krista, Děčín kolem 1730 Sv. Norbert, NG v Praze 30. léta 18. století Svatá rodina, Teplice 30. léta 18. století

 Ignác Raab (1715-1787)

Hagar a Ismael s andělem na poušti, NG v Praze asi 1760 Oltářní obrazy sv. Barbory, sv. Aloise z Gonzagy, svatého Libora a svatého Františka Xaverského pro Kostel svatého Ignácena na Karlově náměstí v Praze kolem 1770

Oltářní obrazy sv. Ignáce, sv. Aloise, sv. Jan Nepomuckého a sv. Kateřiny pro Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze kolem 1760

A. Kern: Sv. Jan na Patmu; zdroj: Národní galerie Praha

N. Grund: Dáma na houpačce – Galantní scéna v parku I; zdroj: Národní galerie Praha

J. L. Kracker: Svatý Ondřej (1754); zdroj: Vojtěch Krajíček | commons.wikimedia.org

I. Raab: Hagar a Ismael s andělem na poušti; zdroj: Národní galerie Praha

F. A. Maulbertsch: Svatá rodina; zdroj: commons.wikimedia.org

Pozdní baroko a osvícenský klasicismus

Oltářní obraz sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Rozálie uctívají Pannu Marii pro Kostel sv. Rocha, s. Šebestiána a sv. Rozálie na Žižkově v Praze 1754

 Josef Kramolín (1730-1802)

Bůh Otec na nebesích, Kostel Povýšení svatého Kříže v Děčíně - freska 1791-1792 Mojžíš a měděný had, Kostel Povýšení svatého Kříže v Děčíně - freska 1791-1792 Nalezení svatého Kříže, Kostel Povýšení svatého Kříže v Děčíně - výmalba kupole 1791-1792 Fresková výzdoba kostela svatého Petra a Pavla, Úštěk 1769-1770



Franz Anton Maulbertsch (1724-1796)

Nástropní freska Filozofickém sále premonstrátského kláštera v Praze na Strahově 1794 Alegorie výchovy šlechtice, NG v Praze kolem 1755

1 2 J. A. Quitainer: Jan Nepomucký ze sousoší na Pohořelci zdroj: Matěj Baťha | commons.wikimedia.org

Pozdní

F. Platzer: Zahrada zámku Dobříš zdroj: Michal Ritter | commons.wikimedia.org

Charakteristika sochařství pozdního baroka a rokoka

Tordované sloupy – oltáře, nábytek i architektura

Portrétní busty

Rokokový umělecký výraz je více senzuální – oblíbené jsou galantní scény, intimita , niternost prožitku, hra světla a stínu (ne tak dramatická jako v baroku)

V rokoku jsou oblíbené drobné porcelánové plastiky

Vlající dekorativní drapérie Bílý štuk, zlacení

Sochaři pozdního baroka a rokoka a jejich dílo v Čechách a Praze



Ignác František Weiss (1695-1756)

g

Sochařská výzdoba v kostele u sv. Tomáše v Praze 1741–1742

Sochařský výzdoba v kostele sv. Jiljí v Praze 1734–1738

Sochy a oltář kostel ve Sv. Jánu pod Skalou 1731

Výzdoba oltář sv. Zikmunda pro katedrálu sv. Víta v Praze 1735–1741

 Richard Jiří Prachner (1705-1782)

Sochy portálu kostela sv. Františka z Assisi, Staré Město, Praha 1741–1742

Sv. Jan Křtitel (ze skupiny Křtu Kristova), NG v Praze kolem 1750

Sv. Petr z Alcantary, děkanský kostel Lány před 1752

Putti na zpovědnici Kostela sv. Jiljí, Praha-Staré Město 1760

Socha sv. Dismase kaple sv. Kříže, Loreta, Praha 1735-1738



Matyáš Schönherr (1701-1743)

Sv. Kateřina, kostel sv. Jiljí, Staré Město, Praha 1734 Hlavní oltář kostela sv. Jakuba, Staré Město, Praha 1739

Řezbářská práce v pražské Loretě 30. léta 18. století

Pozdní baroko a osvícenský klasicismus



Jan Antonín Quitainer (1709-1765)

Sousoší sv. Jana Nepomuckého Pohořelec, Hradčany, Praha 1752

Průčelí a brána – sochy – Kostela Nanebevzetí Panny Marie na Strahově 50. léta 18. století Hlavní oltář a kazatelna Kostela sv. Tomáše na Malé Straně v Praze – v spolupráce v rámci dílny

 Ignác František Platzer (1717-1787)

Sochařská výzdoba chrámu svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně 60. léta 18. století Kenotaf svatého Jana Nepomuckého u svatého Víta na Pražském hradě 1763

Sochařská výzdoba zámeckého parku v Dobříši 1745–1765

Arcibiskupský palác – výzdoba attiky, Hradčany, Praha po 1764

Malý Buquoyský palác – výzdoba schodiště Malá Strana, Praha kolem 1780 Vstupní brána na I. nádvoří Pražského hradu 1761–1762

Sochařská výzdoba Paláce Kinských –originály v Lapidáriu Národního muzea

Výzdoba Schwarzenberského paláce, Nové Město, Praha 1787

 František Xaver Lederer (1758–1811)

Výzdoba štítu východního portálu Klementina na Mariánském náměstí 1785

Wimmerova kašna, Uhelný trh, Praha 1797 Funerální plastika např. na Olšanských hřbitovech

Užité umění

Chaise-longue – ve Francii od 17. století, zvláště oblíbená koncem 18. století

Louis XIV – XVI styl – styl Ludvíka XIV. až XVI. – obecné označení celého stylu vlády těchto bourbonských panovníků v užším smyslu zejména označení nábytkářské tvorby

Louis Quatorze (1643-1715) – honosné, klasicistně orientované baroko

Louis Quinze (1715-1774) – rozvíjení francouzského rokoka Pozdní baroko

Louis XVI. (1774-1792) – obrat ke klasicismu návrhář Jean Bérain významná manufaktura měkkého porcelánu v Neapoli (od 1772) – Bourboni rokoko – oblíbená malba na porcelán a vějíře – galantní scény

F. X. Lederer: Wimmerova kašna; zdroj: Matěj Baťha | commons.wikimedia.org

UMĚNÍ 19. STOLETÍ

Interiér Národního muzea

Historický kontext

Francie – revoluce – vznik empíru, navazuje měšťanská kultura – biedermeier

1792-1835: české země – František I.: doznívající neoklasicismus a empír Doba osvíceneckého zájmu o památky, umělci zachycují Prahu před velkými stavebními změnami koce 19. století

1818: Vlastenecké museum v Čechách

1848: revoluce

2. polovina 19. století - historismus (romantické opakování minulých slohů) –ovlivnil především architekturu a užité umění; snaha překonat stylovou pluralitu novým sjednocujícím slohem. Vliv tradice, snaha o kontinuitu, ale i o reprezentaci Purismus (restaurování památek) – navracení do ,,původní“ čisté podoby –bourání a dostavba historizujících částí

Velké stavební podniky: Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum

Generace Národního divadla – umělci ND byli tzv. ,,středním proudem“ mezi akademismem a modernistickými tendencemi – výzdoba ND měla být konformní, srozumitelná – malířství bylo prestižnější zakázkou nežli sochařství, nesetkáme se tu jen s historismem – umělci měli uspokojit běžného diváka – ten stál o mytologii, inspirace Mánesem – národní typ

Periodizace a klasifikace historismu

Pro architekturu 19. století je typické, že se pro různé typy staveb uplatňovaly historické styly, o kterých panovalo přesvědčení, že se k tomuto účelu hodí nejlépe.

V případě sakrálních staveb to byla nejčastěji gotika, v případě divadel renesance či antika, v případě obytných staveb stylový mix podle vkusu zadavatele.

Motivem k použití historismu byla často touha po identifikaci s hodnotami či reprezentací svého období (vrstvy obchodníků a buržoazie se identifikovaly např. s renesancí 15. a 16. století, republiky a parlamenty nalezly svůj předobraz v antickém Řecku či Římě). neogotika (především 1. polovina 19. století, zejména sakrální stavby, vliv romantismu, Zemská porodnice – Josef Hlávka)

neorománský sloh neorenesance (2. polovina 19. století – převážně světské stavby)

110 Umění 19. století



Josef Mocker (1835–1899)

V březnu 1872 nastoupil do funkce stavitele

Svatovítského chrámu v Praze

Obnova Prašné brány v Praze od roku 1879 Úpravy Karlštejna 1877–1899

Chrám sv. Ludmily v Praze na Vinohradech –spolupráce s Františkem Mikšem 1888-1893

Kostel svatého Prokopa na Žižkově –spolupráce s Františkem Mikšem 1898–1903

Kapitulní proboštství a dvě kanovnické rezidence na Svatojiřském náměstí v Praze - Hradčanech dokončeno 1879 Restaurování a dostavba Jindřišské věže, Karolina, Malostranské a Staroměstské mostecké věže, Baziliky svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, Staronové synagogy, Kostela svatého Štěpána na Novém Městě, Kostela svatého Apolináře na Novém Městě, Kostela svatého Jindřicha a svaté

Kunhuty na Novém Městě

Dostavba chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře 1883–1896 Dostavba kostela svatého Bartoloměje v Kolíně

Chrám sv. Ludmily na Vinohradech

 Kamil Hilbert (1869-1933)

Dostavba katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha od roku 1899

Rekonstrukce kostela sv. Martina ve zdi na Starém Městě 1905–1906

Rekonstrukce kostela sv. Remigia je novorománský kostel v Praze-Čakovicích

Novorenesanční architektura

Autoři a jejich díla

 Antonín Viktor Barvitius (1832–1901)

Vila Alexandra Lippmanna 1869-1871

Vila Vojtěcha Lanny v Bubenči –s Ignácem Vojtěchem Ullmanem 1868-1872

Vila Moritze Gröbeho na Vinohradech 1871-1874

Kostel sv. Václava na Smíchově 1880-1885

 Ignác Vojtěch Ullmann (1822–1897)

Česká spořitelna na Národní třídě v Praze 1 (dnes budova Akademie věd) 1858-1862

Prozatímní divadlo 1862 Tělocvična pražského Sokola v Sokolské třídě na Novém Městě pražském 1863–1864

Palác Lažanských na Smetanově nábřeží 1861-1863

Vyšší dívčí škola ve Vodičkově ulici 1866-1867

Španělská synagoga v Praze – Josefově 1867–1868

vila Vojtěcha Lanny – Lannova vila v Praze –Bubenči – s Antonínem Viktorem Barvitiusem 1868-1872 Schebkův palác v Praze v ulici Politických vězňů 1869-71 Budova české polytechniky na Karlově náměstí 1871-1874

 Josef Zítek (1832–1909)

1866 vyhrál projekční soutěž na stavbu Národního divadla - (po požáru roku 1881 projekt dokončil jeho kolega Josef Schulz) Dům umělců – Rudolfinum, které navrhl společně s Josefem Schulzem 1876–1881



Josef Schulz (1840–1917)

Obnova a dostavba vyhořelého Národního divadla v Praze 1882-1883

Národní muzeum v Praze 1885–1891

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 1892–1901

Antonín Wiehl (1846–1910)

Staroměstská vodárna 1883

Městská přečerpávací stanice v Praze –Sokolská ulice na Novém Městě 1883

Fara u kostela sv. Petra na Poříčí v Prazepouze průčelí, návrh stavitel Konstantin Mráček 1893-1894

Vlastní dům na Václavském náměstí v PrazeWiehlův dům čp. 792 1895-1896

Novorenesanční arkády Vyšehradského hřbitova 1887

Novobarokní architektura Autoři a jejich díla  Alfons Wertmüller (1852-1916) Nové německé divadlo v Praze – Kancelář Fellner und Helmer 1886-1887  Václav Roštlapil (1856–1930) Strakova akademie 1891–1896 Ústav choromyslných v Bohnicích 1909 Akademie výtvarných umění v Praze – Letné

1

A. V. Barvitius: Vila Moritze Gröbeho na Vinohradech; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org

I. V. Ullmann: Španělská synagoga

J. Zítek: Národní divadlo

J. Schulz: Interiér Uměleckoprůmyslového musea v Praze

5

Umění 19. století

1897-1903

Jindřišská č.p. 832/1, Nové Město –společně s Osvaldem Polívkou návrh 1895

 Antonín Balšánek (1865-1921) a Osvald Polívka (1859-1931)

Obecní dům, Staré Město - budova byla vystavěna v novobarokním a secesním stylu 1906-1911

Sochařství 19. století, datace jednotlivých směrů

Novoklasicismus – obnovená vlna zájmu o antické památky – vykopávky; harmonie, řád, hledání ideálu, klasická krása, čistota linií, důraz kladen na přípravnou kresbu – kresba jako základ veškerých umění.

Romantický historismus – romantismus nacházel východiska v minulosti – zejména byl fascinován středověkem a stavem středověkých památek v 19. století – ruiny – propojení s přírodou, rozvoj historizujících slohů, zakládání romantických parků s drobnou architekturou a sochařskými prvky – Cibulka Kult pomníků – Josefínské reformy podnítily rozkvět sepulkrálního (náhrobního) umění, krásné „hřbitovní galerie“ konce 18. století a 1. poloviny 19. století – na Malostranském hřbitově nebo na Olšanských hřbitovech, od poloviny století vzestup sochařství díky veřejným zakázkám na realizaci pomníků a na výzdobu reprezentativních budov – František Xaver Šalda: Mor pomníkový. Kritika pražské pomníkové tvorby (1929).



Josef Max (1804–1855)

Náhrobek Františka Tkadlíka, Olšanský hřbitov II-1-206 1840 Pomník Přemysla Oráče, Stadice –architektura Friedrich Stamann 1839–1841 Pomník Františka I., Smetanovo nábřeží v Praze –architektura Josef Kranner 1845–1850

 Emanuel Max (1810–1901)

Sv. Ludmila v Chrámu sv. Víta 1845 Pomník maršála Radeckého – původně Malostranské náměstí, dnes Lapidárium Národního muzea –architektura Bernard Grueber, sochařská část Josef a Emanuel Maxové, podle návrhu ředitele Akademie Christiana Rubena 1850–1858 Socha sv. Františka Serafinského na Karlově mostě 1855

J. V. Myslbek při práci na zpodobnění koně sv. Václava; zdroj: wikimedia.org



Václav Levý (1820–1870)

Liběchovský soubor: Blaník, jeskyně Klácelka, Čertovy hlavy atd. 1. pol. 40. let 19. století Adam a Eva, NG v Praze 1848 Lumír, NG v Praze 1848

Madona biskupa Strossmayera, NG v Praze 1857



Josef Václav Myslbek (1848–1922)

Záboj s varytem, NG v Praze 1873 Busta Anny Náprstkové, NG v Praze 1873

Sochy pro vídeňský parlament: Hospodárnost, Spořivost, Pilnost, Stálost ve smýšlení, Oddanost 1. pol. 80. let 19. století Sousoší Lumír a Píseň, (1888) Přemysl a Libuše, (1892), Záboj a Slavoj, (1895), Ctirad a Šárka, (1897), původně na pylonech Palackého mostu, dnes na Vyšehradě

Krucifix, NG v Praze 1877–1885 Náhrobek kardinála Bedřicha knížete Schwarzenberga, chrám sv. Víta 1892–1895

Praha Labutí zpěv, NG v Praze 1894

Vlastní podobizna, NG v Praze 1902–1903 Hudba, sádrový model a bronz NG v Praze, bronz ve foyer ND v Praze 1907–1912

Pomník sv. Václava, Václavské náměstí, Praha –čeští zemští patroni sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Anežka, sv. Vojtěch 1900–1924

 Bohuslav Schnirch (1845–1901)

Apollon a devět múz, atika průčelí ND v Praze od 1873

Trigy, nárožní pylony ND v Praze – zničeny při požáru, nově vytvořeny Schnirchovými žáky –instalovány až deset let po smrti autora 1911

Pomník Jiřího z Poděbrad, Poděbrady 1891

Malířství 19. století, jednotlvé

směry

Romantismus – (od konce 18. století – preromantismus, 1. polovina 19. století vrcholný romantismus, 2. polovina 19. století pozdní romantismus), inspirace minulostí (hlavně středověk) a exotikou. Proti osvícenskému rozumu staví romantismus iracionální cit. Základními hodnotami romantismu jsou cit, individualita a individuální prožitek, duše, zejména psychicky trýzněná. Uvolnění kompozičního schématu, hlavním výrazovým prostředkem se stává barva, světlo, mystické, tajemné náboženské prvky, lyričnost. Představitelé: E. Delacroix, T. Géricault, W. Turner, J. Constable, C. D. Friedrich, J. Mánes, A. Kosárek. V českých sbírkách: Eugene Delacroix: Jezdec napadený jaguárem (1855) a Théodore Géricault: Mameluk bránící trubače proti kozákovi (1818), NG v Praze.

Realismus – (2. po. 19. století), odmítl idealizaci klasicismu i únik romantismu do minulosti a vzdálených míst. Zaměřen k věcné i společenské skutečnosti tak, jak ji zprostředkuje zraková zkušenost, bez poetizace, idealizace apod., avšak nikoliv bez přetváření. Náměty: současnost, práce, smrt, politika, společnost, rodina, sociální kritika. Představitelé: K. Purkyně, S. H. Pinkas, V. Barvitius, A. Chittussi. V českých sbírkách: Gustave Courbet: Žena s kvítím na klobouk (1857), NG v Praze

Impresionismus - (konec 60. let 19. století - 1886) pojmenovaný posměšně kritikem L. Leroyem dle Monetova obrazu L´Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce) z roku 1872, který byl vystaven na první výstavě impresionistů v roce 1874 v domě fotografa Nadara. Výstavy se zúčastnilo cca 30 umělců, mezi nimiž byli P. Cézanne, E. Degas, C. Monet, C. Pissarro, A. Renoir, B. Morisotová a další. Zachycení okamžiku, bezprostředního dojmu, prchavosti a neuchopitelnosti chvíle, osobní prožitek přírody a města. Zobrazování atmosférických jevů a světelných reflexů v přírodě (vodní plochy, mlha, déšť, ranní světlo, sníh), a čisté a světlé barvy (vzdání se lokálních barev, využití komplementárních barev). Barvy se osvobodily, černá byla zamítnuta, stejně jako šedé stíny a kresba (v impresionismu mají i stíny barvu). Používal se dělený rukopis, důraz byl kladen na element tahu štětcem a na skicovitost a určitou

E. Delacroix: Jezdec napadený jaguárem; zdroj: Národní galerie Praha

T. Géricault: Mameluk bránící trubače proti kozákovi; zdroj: Národní galerie Praha

G. Courbet: Žena s kvítím na klobouku; zdroj: Národní galerie Praha

C. Monet: Dámy v květinách; zdroj: Národní galerie Praha

C. Pissarro: Zahrada ve Val Hermé; zdroj: Národní galerie Praha

A. Renoir: Milenci; zdroj: Národní galerie Praha

nedokončenost. V českých sbírkách: Claude Monet: Dámy v květinách (1875), Camille Pissarro: Zahrada ve Val Hermé (1880), Auguste Renoir: Milenci (1875), NG v Praze.

 Ludvík Kohl (1746-1821)

g

Vladislavský sál, NG v Praze 1810-1820 Interiér chrámu sv. Víta v Praze, NG v Praze 1810-1816 Vnitřek fiktivní antické svatyně se zápalnou obětí bohu Apollónovi, NG v Praze 1808—1809 Chrám sv. Víta, NG v Praze 1814 1 2 Ludvík Kohl: Interiér chrámu sv. Víta v Praze zdroj: Národní galerie Praha Ludvík Kohl: Chrám sv. Víta zdroj: Národní galerie Praha 1 2  Josef Mánes (1820–1871)

Setkání Petrarky s Laurou v Avignonu roku 1327, NG v Praze 1845-1846 Hrobník, NG v Praze 1843 Labská krajina, NG v Praze 1863 Červené paraplíčko (V létě), soukromá sbírka 1855

Josefina, NG v Praze 1855 Prapor Jednoty Říp v Roudnici nad Labem, NG v Praze 1863-1864 Švadlenka, NG v Praze 1858-1859

J.

J. Mánes: Josefina; zdroj: Národní galerie Praha

J. Mánes: Řipský kraj; zdroj: Národní galerie Praha

 František Ženíšek (1849–1916)

1 2 3 g

Oldřich a Božena, NG v Praze 1884

Studie k první shořelé oponě Národního divadla v Praze, NG v Praze 1880

Podobizna Josefa Šebestiana rytíře Daubka, NG v Praze 1878

Vlastní podobizna, NG v Praze 1886

Realizace výzdoby ND (hlavní foyer, opona, strop hlediště) - Návrh Mikoláš Aleš

 Karel Purkyně (1834–1868)

Podobizna kováře Jecha, NG v Praze 1860

Sova sněžná, NG v Praze 1862

Podobizna umělcovy choti, NG v Praze 1860

Mánes: Setkání Petrarcy s Laurou v Avignonu roku 1327; zdroj: Národní galerie Praha

 Soběslav Hipollyt Pinkas (1827-1901)

 Václav Brožík (1851-1901)

Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém 1883 Loučení Přemysla Otakara II. s rodinou před válečným tažením do Rakous 1873 Pasačka husí pol. 80. let 19. století Zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem - studie 1897 Portrét dámy s chrtem 1895–1897

Eklektismus

řecké eklegein – vybírat, volit styl, jenž metodicky začleňuje výtvarné prvky jiných uměleckých slohů/názorů do nového systému – vytváří jejich syntézu, nové kombinace kombinace, syntéza uměleckých prvků

Po skončení klasicismu, biedermeieru a empíru jsme tak svědky jednak stylového eklekticismu či pluralismu, kdy se staví nejen v napodobeninách historických stylů (renesance, gotika, baroko…), ale dochází i k jejich mutacím a vzájemné koexistenci

Užité umění

Biedermeier – interiéry zejména ve střední Evropě (1815–1848), měšťané napodobují styl šlechtických sídel; zjednodušení tvarů – sériová výroba, ale stále jsou zachovány prvky luxusu; měkké linie, ohýbané dřevo – zhruba od roku 1848 nahrazeno style druhého rokoka

Vliv historismu – přejímání dekorativních prvků gotiky, renesance, baroka atd. Hnutí uměleckých řemesel – Arts and Crafts – zrod Anglie, návrat k řemeslným postupům výroby užitého umění inspirace středověkou řemeslnou dílnou –protest proti průmyslové revoluci a masové výrobě; William Morris (1834–1896) a Johna Ruskina (1819-1900); krása každodenních předmětů, kterými se mohou obklopit i nižší vrstvy – designe látek, tapet, nábytek, sklo, práce s kovem. Michael Thonet (1796–1871) zakladatel továrny na nábytek z ohýbaného dřeva.

biedermeierského interiéru, Berlín, Německo (1849)

UMĚNÍ

1. POLOVINY 20. STOLETÍ

Pomník Jana Žižky na Vítkově

SECESE a její periodizace

poslední pětiletí 19. století - 1. světová válka Čechy

Obecná charakteristika slohu

 Název

Francie, Belgie, USA, Velká Británie: L´Art Nouveau

Francie: Le Style Métro

Německo: Jugendstil

Rakousko: Secessionstil (die Wiener Secession, Wiener Jugendstil)

Itálie: La Stile Liberty

Katalánsko: Modernisme

Skotsko: Glasgow Style



Charakteristika

podnětem k rozvoji secese britské hnutí Arts and Crafts (Umění a řemesla. William Morris, John Ruskin) – proti tovární výrobě zájem o rukodělnou výrobu, rehabilitace uměleckého řemesla

inspirace japonským užitým uměním (plošnost, rostlinný ornament, volná plocha pozadí, kombinace rostlinných a geometrických tvarů) vlnitá, asymetrická, zaoblená křivka organické, přírodní tvary geometrické, abstraktní, lineární tvary materiály: železo, litina, ocel – rozšíření možností konstrukce stavby, materiál je zároveň nositelem dekorace i v interiéru

Umění 1. poloviny 20. století

mizí rozdíl mezi užitým a volným uměním typické barvy: zlatá, fialová, zelená

Secesní architektura v Praze

 Friedrich (Bedřich) Ohmann (1858–1927)

Hotel Central v Hybernské ulici 1897–1998 Vila dr. K. Kramáře 1910–1914

 Josef Fanta (1856–1954)

Budova Hlavního nádraží v Praze 1901–1909 Spolková budova Hlaholu na Masarykově nábřeží v Praze 1903–1906

 Antonín Balšánek (1865–1921)

Obecní dům v Praze s O. Polívkou 1903–1912 Most Legií u Národního divadla

 Osvald Polívka (1859–1931)

Palác nakladatelství Topič, Národní třída 1905–1906 (1908)

Palác pojišťovny Praha, Národní třída 1906–1907 (1910)

 Bedřich Bendelmayer (1872–1932)

s Aloisem Dryákem (1872–1932) dokončení

Ohmannova hotelu Central v Hybernské ulici 1889–1900 Hotel Arcivévoda Štěpán (Evropa) na Václavském náměstí 1902–1904

dvojdům s ateliéry U Prašné brány

Umění 1. poloviny 20. století

S Bedřichem Bendelmayerem dokončení

Ohmannova hotelu Central v Hybernské ulici 1889–1900

Hotel Garni (dnes Meran), Václavské náměstí 1903

 Jan Kotěra (1871–1923)

Peterkův dům na Václavském náměstí 777/12 1899–1900

 Alfons Mucha (1860–1939)

Podobizna Josephine Crane Bradley jako Slávie, NG v Praze 1908

Slovanská epopej, Galerie hl. m. Prahy 1910–1928

Dáma s kaméliemi (Sarah Bernhardt) 1896

 Max Švabinský (1873–1962)

Symbolismus: Splynutí duší, NG v Praze 1896

Symbolismus: Chudý kraj, NG v Praze 1900

 Jan Preisler (1872–1918)

Symbolismus: Obraz z většího cyklu, NG v Praze 1902

Symbolismus: Černé jezero, NG v Praze 1904

Jan Preisler: Černé jezero zdroj: Národní galerie Praha

KUBISMUS

Název z francouzského slova cube (krychle), poprvé ve vztahu k dílům George Braquea použil kritik Louis Vauxcelles

V Čechách se unikátně projevil nejen v malbě, ale i sochařství, architektuře a užitém umění

 Kuboexpresionismus (1911–1912) v Čechách jedinečná česká fáze kubismu kolem roku 1911 umělci (expresionisté) příklon k malbě ostrých hran a úhlů krystal, hrana, pocit úzkosti

 Analytický kubismus (1909–1912)

v Čechách od 1912 v Čechách spjatý se založením Skupiny výtvarných umělců (SVU, květen 1911) – sdružení umělců, kteří vystoupili z SVU Mánes – Vincenc Beneš, Emil Filla, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Ladislav Šíma, Václav Špála, Josef Gočár, František Kysela, Vlastislav Hofman, Josef Chochol, Pavel Janák, později Otto Gutfreund, bratři Josef a Karel Čapkové, Václav Vilém Štech zavržení mimetické konstrukce obrazu, nahrazení konceptuální představou zobrazovaných objektů tradiční perspektiva je nahrazena vícepohledovostí, předměty působí „hranatě“ geometrizace předmětů, výrazné hrany dominantní barvy – hnědá, béžová, tmavě šedá

 Syntetický kubismus (od roku 1912)

dominuje dekorativní složka díla, celek obrazu srozumitelnější, líbivější zapojování písmen mimetické zobrazení struktur materiálů, z nichž zobrazené předměty vytvořené

 ARTĚL (Družstvo pro výtvarnou práci) (1908–1934)

cíl: pozvednout úroveň vkusu po vzoru Wiener Werkstätte mladí ze Spolku výtvarných umělců Mánes

Pavel Janák, Helena Johnová (1884–1962), Vratislav Hugo Brunner (1886–1928), spolupráce Jan Kotěra, Rudolf Stockar (1886–1957), Vlastislav Hofman, Pavel Janák, Antonín Kybal (1901–1971), Ladislav Sutnar (1897–1976) krása, úspornost, kvalitní materiál pro předměty denní potřeby neměl své vlastní dílny nábytek, oděvy, vazby knih, grafika, sklo, porcelán, později i celé interiéry

Umění 1. poloviny 20. století



Pražské umělecké dílny (PUD) (1912–1914)

založili Pavel Janák, Josef Gočár vysoké nároky na provedení nábytku dubové dřevo, dýhy mořené v tmavých odstínech hnědé, černé exkluzivní produkce

Unikátní kubistická lampa architekta Emila Králíčka; zdroj: Coweeczwech | commons.wikimedia.org

Kávový servis s plochými uchy, Pavel Janák, 1912–1919; zdroj: commons.wikimedia.org

Kávový servis s okrouhlými uchy, Pavel Janák, 1911; zdroj: commons.wikimedia.org

Cukřenka ve tvaru krystalu, Pavel Janák, 1911; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org

Umění 1. poloviny 20. století

Kubistická architektura

povrch fasád tvořený fazetami s ostrou hranou

inspirace starou architekturou: diamantová bosáž, sklípkové klenba realizace respektují okolní zástavbu



Josef Gočár (1880–1945)

g

Dům U Černé Matky Boží 1911–1912

 Josef Chochol (1880–1956)

Hodkův (činžovní) dům (roh Neklanovy ulice) 1913–1914

Kovařovicova vila se zahradou, Libušina ulice 1912–1913

Kubistický trojdům, Rašínovo nábřeží 1912–1913



Vratislav Hofman (1884–1964)

Brána hřbitova v Praze – Ďáblicích 1912–1913

 Emil Králíček (1877–1930)

Adamova lékárna, Václavské nám. 8 1911–1913

Dům Diamant, Spálená 4 1912–1913

Oblouk nad sochou sv. Jana Nepomuckého, Spálená 1912–1913

 Pavel Janák (1882–1956)

Kubistická dóza, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha 1911

E. Králíček: Adamova lékárna - detail; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org

E. Králíček: Oblouk nad sochou sv. Jana Nepomuckého; zdroj: Gampe | commons.wikimedia.org

J. Gočár: Dům U Černé Matky Boží

V. Hofman: Brána hřbitova v Praze-Ďáblicích; zdroj: Packa | commons.wikimedia.org

J. Chochol: Kovařovicova vila se zahradou

Umění 1. poloviny 20. století

Kubistické malířství  Emil Filla (1882–1953) Salome II, Národní galerie Praha 1911–1912

g 1 3 2

Emil Filla: Salome; zdroj: Národní galerie Praha

Emil Filla: Jitro; zdroj: Národní galerie Praha

Emil Filla: Čtenář Dostojevského; zdroj: Národní galerie Praha

1 2 3  Bohumil Kubišta (1884–1918) Svatý Šebestián, Národní galerie Praha 1912 1 2 B. Kubišta: Sv. Šebestián, zdroj: Národní galerie Praha

B. Kubišta: Kuchyňské zátiší (Zátiší s homolí cukru) zdroj: Národní galerie Praha

 Pavel Janák (1882–1956)

S Josefem Zaschem, Palác Adria (italská pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtà) 1923–1924

 Josef Gočár (1880–1945) Banka Československých legií 1921–1923



František Kysela (1881–1941)

Výzdoba vily v Hodkovičkách (arch. Pavel Janák) 1921–1922

Funkcionalismus pol. 20. let 20. stol – 2. světová válka

architektonická forma určována provozními funkcemi stavby – krása spočívá ve funkci úspornost výrazových prostředků, bezozdobnost nadčasovost a trvanlivost hygienické nároky soudobé materiály (např. železobetonové konstrukce) pásová okna, důraz na denní osvětlení bílá barva administrativní budovy, nájemní domy pro více i méně movité, vila, velkoměstské paláce, obchodní domy

 Jaromír Krejcar (1895–1950)

Palác Olympic, Spálená 1923–1927 Československý pavilón pro Světovou výstavu v Paříži 1937

 Oldřich Tyl (1884–1939)

S Josefem Fuchsem, Palác pražských vzorkových veletrhů 1924–1928

 Josef Fuchs (1894–1979)

Zimní stadión Štvanice a kavárna 1930–1932  Ludvík Kysela (1883–1960)

Obchodní dům Baťa, Václavské náměstí 1927–1929

Umění 1. poloviny 20. století



Ludvík Žák (1900–1973)

Vila Ing. M. Hajna, Praha–Vysočany 1932–1933



Josef Gočár (1880–1945)

Kostel svatého Václava ve Vršovicích 1928–1930

Obchodní dům Baťa v Celetné ulici 1933–1934

 Pavel Janák (1882–1956)

Hotel Juliš, Václavské náměstí 1927–1933 Vlastní dům, Nad Paťankou 16 1932



Jaroslav Fragner (1898–1967)

Administrativní budova pojišťovny Merkur v Praze, Revoluční 767 1934–1936

 Adolf Loos (1870–1933)

Müllerova vila 1927–1930

 Karek Honzík (1900–1966) a Josef Havlíček

Všeobecný penzijní ústav (Dům odborových svazů, Dům radost) 1929–1934



Adolf Benš

Budova Elektrických podniků hl. m. Prahy (Budova dopravních podniků) 1927–1935 Tradicionalismus Monumentalismus



Josip Plečnik (1872–1957)

Kostel Nejsvětějšího srdce Páně Praha–Vinohrady 1926–1928 Úpravy Pražského hradu 1920–1934

1

L. Žák: Vila Ing. M. Hajna; zdroj: Shadster | commons.wikimedia.org

J. Krejcar: Československý pavilon, za ním pavilon Švédska; zdroj: commons.wikimedia.org

A. Loos: Müllerova vila

J. Gočár: Kostel svatého Václava ve Vršovicích; zdroj: Packa | commons.wikimedia.org Jedna z nejslavnějších funkcionalistických budov v ČR, Vila Tugendhat, Brno; zdroj: Vít Švajcr, Dobré světlo.com | commons.wikimedia.org

Umění 1. poloviny 20. století

 Otto Rotmayer (1892–1966)

Úpravy Pražského hradu 1921–1939–1958 Vlastní vila 1928–1929

 František Roth (1876–1942)

Městská knihovna, Mariánské náměstí 1925–1928 Živnostenská banka (dnes ústředí ČNB) 1928–1938

 Antonín Engel (1879–1958)

Vodárna a filtrační stanice v Praze–Podolí 1922–1931

Průčelí nájemních domů, Vítězné náměstí 1926–1934 Budova generálního štábu, Vítězné náměstí, projekt 1926–1934

Umění 1. poloviny 20. století

Josip Plečnik: Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně Praha 1

MALÍŘSTVÍ Surealismus

André Breton, Surrealistický manifest (1924) překlenuje hranice mezi vnitřními a vnějšími světy inspirací Sigmund Freud automatismus umělecké produkce umělec přijímá impulzy svého podvědomí a převádí je do výtvarné formy

Skupina surrealistů v ČSR (1934-1938) zal. 1934 Konstantin Biebl (1898–1951), Jindřich Honzl (1894–1953), Bohuslav Brouk (1912–1978), Jaroslav Ježek (1906–1942), Vincenc Makovský (1900–1966), Jindřich Štyrský, Toyen, Vítězslav Nezval (1900–1958)

Reliéf pro průčelí Banky československých legií –Návrat legionářů 1921–1922

 Otakar Švec (1892–1955)

Sluneční paprsek – Motocyklista, Národní galerie Praha 1924

Užité umění Art deco

dekorativní styl desátých a dvacátých let, především v USA a Francii název po výstavě Exposition des arts décoratifs et industriels modernes v Paříži 1925 na výstavě úspěšná prezentace Jaroslava Horejce (1886–1983), Ludviky Smrčkové (1903–1991) či soubor osmi alegorických tapisérií Řemesla, oceněný velkou cenou, jež podle kartonu Františka Kysely (1881–1941) zhotovila průkopnice novodobé tapiserie Marie Teinitzerová (1879–1960)

Kinetické

Světelné umění  Zdeněk Pešánek (1896–1965) Fontána československého lázeňství: Ženské torzo, Mužské torzo 1936–1937 Světelně-kinetická plastika pro budovu Transformační stanici Edison 1930

R. Kremlička: Toaleta; zdroj: Národní galerie Praha Z. Pešánek: Světelně-kinetická plastika pro Edisonovu transformační stanici v Praze; zdroj: Národní galerie Praha Z. Pešánek: Ležící torzo; zdroj: Národní galerie Praha

Umění 1. poloviny 20. století

UMĚNÍ

2. POLOVINY 20. STOLETÍ

Detail Nové scény Národního divadla

Bruselský



SIAL (Hubáček, Masák, Patrman)

SIAL (Sdružení inženýrů a architektů Liberecka) – vedle Prahy druhé nejdůležitější architektonické centrum

zal. 1968, navazuje na starší práci kolektivu Karla Hubáčka a jeho nejbližších spolupracovníků (Karel Hubáček – Zdeněk Zachař – Zdeněk Patrman, Televizní vysílač a horský hotel Ještěd, 1963–1973)

Škola SIALu založena 1969

 Miroslav Masák (1932), John Eisler (1946) a Martin Rajniš (1944)

g

Obchodní dům Máj 1972–1975 Centrum Stromovka v Praze – Holešovicích 2017–2019

Architektura závěru 60. let – 80. léta (Aulický, Eisenreich)

 Věra Machoninová (1928) a Vladimír Machonin (1920–1990)

Obchodní dům Kotva 1970–74 Věra Machoninová, Dům bytové kultury, Praha 1969–1981

 Karel Prager (1923–2001)

Budova Federálního shromáždění 1966–73

 Alena Šrámková (1929) a Jan Šrámek (1924–1978)

Dům ČKD na Můstku 1974–1983

 Pavel Kupka (1936–2019) a Karel Prager (1923–2001)

Dostavba Národního divadla v Praze (P. Kupka –celkový koncept, provozní a restaurační budova, 1973–1981; K. Prager, Nová scéna, 1981–1983) 1973–1983

 Tomáš Brix, Václav Králíček a Martin Kotík

Centrum Luka 1987–1989

SIAL: Hotel a televizní vysílač na Ještědu; zdroj: Zdeněk Fiedler | commons.wikimedia.org

M. Masák, J. Eisler a M. Rajniš: Obchodní dům Máj - současnost; zdroj: Ondřej Kořínek | commons.wikimedia.org

K. Prager: Budova Federálního shromáždění; zdroj: VitVit | commons.wikimedia.org

V. Machoninová a V. Machonin: Obchodní dům Kotva - současnost; zdroj: OD Kotva | commons.wikimedia.org

S. Fiala a D. Polubědovová: MUZO centrum; zdroj: archiweb.cz

F. O. Gehry a V. Milunić: Tančící dům

Umění 2. poloviny 20. století

 Vlado Milunić (1941) a Jan Línek (1943) Domov důchodců, Praha – Chodov 1983–1989

Architektura po roce 1989

 Frank Owen Gehry (1929) a Vlado Milunić (1941)

Tančící dům 1990–1994

 Jan Louda (1949), Tomáš Kulík (1954), Zbyšek Stýblo (1952) a Jindřich Smetana (1954)

Divadlo Spirála, Výstaviště 1991  Václav Králíček (1945)

Komerčně administrativní centrum Metrostavu, Thámova 18, Praha 8 1996

 Stanislav Fiala (1962) a Daniela Polubědovová (1968)

MUZO centrum, Strašnice 2000

 Eva Jiřičná (1939)

Hotel Josef, Rybná 20 2001–2002 Oranžerie v Královské zahradě, Pražský hrad 1995–1999

1 2 E. Jiřičná: Hotel Josef zdroj: hoteljosef.com E. Jiřičná: Oranžerie v Královské zahradě zdroj: Prazak | commons.wikimedia.org

1957–1970 Expo Brusel ´58

styl především užitého umění nábytek: organické oblé tvary sedacího nábytku v kombinaci s diagonálními liniemi a kónickými nožkami (kosmické družice) nové materiály – sklolaminát, barevný umakart inspirace lety do vesmíru a vědou textil: barevné kresebné vzory, vytvářené technikou lití barvy (Olga Karlíková 1923–2004)  Miroslav Navrátil (1913–1999) Židle s montovatelnými nohami, Národní galerie Praha 1994

Informel

nejde o školu ani doktrínu, spíše o souběžnost uměleckého projevu netradiční materiály (písek, paliva, laky, plastické hmoty, textilie, vata…) důraz na strukturu matriálu, upravován dotykem, destrukcí tlumená barevnost (odstíny šedé, černá, hnědá…)

g Jaroslav Vožniak, Červený IV (1961), olej, lak 89,5 x 80 cm, Museum Kampa zdroj: Jindřich Nosek | commons.wikimedia.org Karel Nepraš, Zámek III, (1967), bronzová svařovaná plastika, výška 165 cm zdroj: Alšova jihočeská galerie | commons.wikimedia.org

Konstruktivní tendence

 Skupina Křižovatka (1963–1968) Zdeněk Sýkora (1920–2011)

Keramická mozaika, odvětrávací komín tunelu Letná 1969

 UB 12 (1959–1968)

Václav Boštík (1913–2005)

s Jiřím Johnem, 77 297 jmen nacistických obětí, zeď Pinkasovy synagogy 1954–1959

Akční umění snaha zrušit rozdíl mezi uměním a životem časový rozměr zapojení diváka důraz z výsledku na proces happening performance event po skončení akce zůstávají pouze dokumentární fotografie a popisy

 Milan Knížák (1940) Demonstrace jednoho 1964

V. Boštík a J. John: Jména českých židovských obětí holocaustu v Pinkasově synagoze

Z. Sýkora: Komíny Letenského tunelu; zdroj: JiriMatejicek | commons.wikimedia.org

M. Knížák: Demonstrace jednoho; zdroj: Národní galerie Praha K. Nepraš: Velký dialog; zdroj: Národní galerie Praha | commons.wikimedia.org

Umění 2. poloviny 20. století

Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu 1970–1989

založena v hospodě U Křižovníků na Starém Městě v Praze charakter akčního a konceptuálního umění, inspirace z každodenního života banalita, ironie a absurdita  Karel Nepraš (1932–2002)

Velký dialog, Národní galerie Praha 1966 27 popravených českých pánů, litinové patníky na Malostranském náměstí 1993

Umění 80. let Tvrdohlaví (1987–2001)

Jiří David (1956), Jaroslav Róna (1957), František Skála (1956), Michal Gabriel (1960), Stanislav Diviš (1954), Čestmír Suška (1952), Petr Nikl (1960), Stefan Milkov (1956), Zdeněk Lhotský (1956) a v roli manažera Václav Marhoul (1960)

Založena 1987 po sérii soukromých Konfrontací návrat k technicky náročné rukodělné práci obtížně opracovatelné materiály návrat k přírodním materiálům i motivům humor, nadsázka  Michal Gabriel (1960)

Okřídelný levhart, vstup do středního traktu mezi 2. a 3. nádvořím Pražského hradu

Fenomén české grotesky

deformace reality, karikatura, sarkasmus, nadsázka 1987 se uskutečnila výstava v Galerii hlavního města Prahy výstava Grotesknost v českém umění 20. století, kde byla představena například díla Kurta Gebauera (1941), Jiřího Načeradského (1939–2014), Karla Nepraše (1932-2002), Zbyška Siona (1938), Jiřího Sopka (1942) groteskní tendence dále např. Karel Pauzer (1936), Michael Rittstein (1949)  Michael Rittstein (1949)

g 1 2

Karkulka 1986

Postmoderna

charakteristická pluralitou názorů a jejich zrovnoprávněním proti moderně historie se stává vědomým zdrojem inspirace nechce být srozumitelná pouze kulturní elitě, ale i běžnému vnímateli využívá parafrází, aktualizací starých stylů časté směšování banálního a vulgárního s vysoce estetizovaným

M. Gabriel: Okřídlený levhart; zdroj: michal-gabriel.cz

M. Gabriel: Modří hráči; zdroj: michal-gabriel.cz

M. Gabriel: Lameloví ptáci; zdroj: michal-gabriel.cz

Umění 2. poloviny 20. století



nejvíce se (v zahraničí) projevuje v architektuře a designu

Georg Jiří Dokoupil (1954)

g

Dinner, Národní galerie Praha 1982

Umění 90. let

nová témata k reflexi (média, internet, konzum atd.) vznik soukromých či nezávislých galerií zaměřených na prezentaci současného umění (např. zaniklá galerie MXM, galerie Futura, zaniklá galerie Behémot, Galerie Jiří Švestka, galerie NoD, galerie VERNON)

využívání nových médií - nástup nových technologií do umění – kamera, video, digitální fotografie, internet

Jméno, Národní galerie Praha 1990

1

 Michal Bielický (1954)

V. Kokolia: Kormidelník (1986); zdroj: kokolia.cz



Cena Jindřicha Chalupeckého

založena 1990 Václavem Havlem, Jiřím Kolářem a Theodorem Pištěkem pro mladé umělce do 35 let prvním oceněným byl Vladimír Kokolia, v posledních ročnících byli oceněni tvůrci pracující hlavně konceptuálně a multimediálně

 Skupina Pondělí (1989–1993)

Milena Dopitová, Pavel Humhal (1965), Petr Lysáček (1961), Michal Nesázal (1963), Petr Písařík (1968) a Petr Zubek (1967) v programu si jako cíl vytyčili „demisi povinnosti k avantgardě“ skupinu charakterizuje ironie, odstup, konceptuální přístup

Umění ve veřejném prostoru

1945–1989

 Metro

 Stanislav Kolíbal (1925)

g

opěrná zeď na předmostí Nuselského mostu u stanice Vyšehrad 1968

 František Vízner (1936–2011)

Obklad ze skleněných tvarovek, stanice Karlovo náměstí 1985

 Václav Cigler (1929)

Obklad ze skleněných tvarovek, stanice Náměstí Republiky 1985

 Sídliště

Jižní Město, Černý Most, Bohnice, Prosek a další

 Jiří Novák (1922–2010)

Dálky, sídliště Novodvorská 1969

 Miloslav Chlupáč (1920–2008)

Sedící figura, sídliště Novodvorská 1965–1973

Umění 2. poloviny 20. století

Pomníková tvorba

Vincenc Makovský (1900–1966) Nový věk 1957–1958

tvorba po roce 1989-2000 

Umění

B. Kafka: Pomník Jana Žižky na Vítkově V. Makovský: Sousoší Nový věk; zdroj: Michal Klajban | commons.wikimedia.org D. Černý: Viselec H. Wichterlová: Pamětní deska F. Liszta; zdroj: Yair Haklai | commons.wikimedia.org O. Zoubek: Pomník obětem komunismu, úpatí Petřína

UMĚNÍ PO ROCE 2000

AFI Karlín - Butterfly Karlín, CMC Architects

Lábus AA: Rekonstrukce Edisonovy transformační stanice

A32 atelier: Dům pod zemí; zdroj: a32.cz

AP atelier: Nové ústředí ČSOB Group; zdroj: apatelier.cz

DAM architekti s.r.o.: Úprava expozice Příběh Pražského hradu; zdroj: dam.cz

Petr Hájek architekti: Centrum současného umění DOX+; zdroj: hajekarchitekti.cz Jiran a partner architekti: Komunitní centrum sv. Prokopa; zdroj: jparch.cz

Umění po roce 2000

Pomníková tvorba  Stefan Milkov (1955)

Pomník Nikoly Tesly, Dejvice 2006-2014

John Hejduk (1929–2000)

Památník Jana Palacha - sousoší Dům syna a Dům matky 1990 (2016)

Jaroslav Róna (1957)

Pomník Franze Kafky 2000–2003

Barbora Veselá (1956), Čestmír Houska a Jiří Veselý

Pomník Jana Palacha a Jana Zajíce, Václavské náměstí před Národním muzeem odhalení 2000

z angl. pouliční umění, umění ulice nejčastěji ve formě graffiti stickers (nálepky), stencils (šablony), posters (plakáty), malby, ale i instalace nebo mozaiky forma se v zahraničí vyvíjela z „tagů“, podpisových značek často necenzurované vyjádření představy nebo názoru

J. Róna: Pomník Franze Kafky; zdroj: Myrabella | commons.wikimedia.org A. Veselý: Brána nenávratna; zdroj: Jan Polák | commons.wikimedia.org

Participativní umění

důležitá komunikace s účastníkem vnímatel se stává aktivním spolutvůrcem díla díla mají často aktivizační funkci  Kateřina Šedá (1977) UNES-CO 2000–2003 Something For Something 2019

Angažované / aktivistické a politické

umění

otevírá diskuzi nad tématy, která jsou málo veřejně diskutována nebo tabuizovaná či vnímaná jako rozporuplná v Čechách především činnost skupin: Pode Bal, Ládví, Guma guar, Ztohoven, Kamera Skura a Rafani  Galerie Artwall (od roku 2000) plocha na opěrných zdech pod pražskými pod Letenskými sady na nábřeží Kapitána Jaroše původně zde propagace komunistického režimu

Guma guar Kolektivní identita, Galerie Artwall 2008

Ztohoven Otazník nad Hradem (Překrytí instalace Srdce na Pražském hradě Jiřího Davida do podoby otazníku) 2003 Paralelní polis 2014 Prezidentovo špinavé prádlo? (Rudé trenky nad Pražským hradem) 2015

M. Škapa: Hocus Pocus, Žďár nad Sázavou (2018); zdroj: michalskapa.cz

Guma guar: Kolektivní identita; zdroj: archiv.artwall.cz

Ztohoven: Prezidentovo špinavé prádlo?; zdroj: Ztohoven K. Šedá: UNES-CO; zdroj: katerinaseda.cz

Kamera Skura: Hvězdy stříbrného plátna; zdroj: kameraskura.wordpress.com

Umění po roce 2000



Tomáš Vaněk (1966)

Particip č. 18 (Moje Škoda 120)

Particip č. 57 (Cover art!) (zakrytí svetrem díla skupiny Podebal Damien Hirst / LSD / 2000, 2006) 2006

 Ján Mančuška (1972–2011)

Perplex 1999 Co je to židle 2005 Ten druhý 2007

 Jan Šerých (1972)

Shinning. The Kubrick‘s Carpet 2005

J. Šerých: !sey ,lleH, 2012; zdroj: janserych.com 1