Page 1

VARHANY ZNEJÍCÍ Knížka o nástrojích, které zazněly v sedmi ročnících hudebního festivalu Štěpán Svoboda


Varhany znející Knížka o nástrojích, které zazněly v sedmi ročnících hudebního festivalu Štěpán Svoboda Jiří Jaroch

text fotografie

Vydavatel Přemyslovské střední Čechy, o. p. s.

Předmluva (3) Úvod (5) Budenice, zámecká kaple sv. Václava (7) Dolín, kostel sv. Šimona a Judy (9) Hořešovice, kostel sv. Petra a Pavla (11) Klobuky, kostel sv. Vavřince (13) Kvílice, kostel sv. Víta (15) Libušín, kostel sv. Jiří (17) Malíkovice, kostel Všech svatých (19) Pozdeň, kostel Stětí sv. Jana Křtitele (21) Řisuty, kostel sv. Jakuba Staršího (23) Slaný, piaristická kaple Zasnoubení P. Marie (25) Slaný, kostel sv. Gotharda (27) Slaný, kostel Nejsvětější Trojice (29) Smečno, kostel Nejsvětější Trojice (31) Velvary, kostel sv. Jiří (33) Velvary, kostel sv. Kateřiny (35) Velvary, městské muzeum (37) Vraný, kostel Narození sv. Jana Křtitele (39) Zlonice, kostel Nanebevzetí P. Marie (41) Festival Varhany znějící (43)

Štěpán Svoboda © 2018 Jiří Jaroch © 2018 Sazba a grafická úprava Ivo Horňák Tisk Tiskárna Kočka Slaný, 2018

Foto na obálce: Vraný, kostel Narození sv. Jana Křtitele

3


4


Předmluva Na prahu nového tisíciletí, v roce 2001, poprvé přivedl festival Varhany znějící stovky ctitelů varhanní hudby do kostelů na Slánsku, aby se zaposlouchali do tónů skladeb v podání špičkových interpretů a spolu s nimi se v jedinečném duchovním prostoru zastavili v rychlém běhu dnešního světa. Festival měl pak delší přestávku, ale v roce 2009 se vrátil a od té doby se koná takřka pravidelně v dvouletých intervalech a kromě varhan na Slánsku v něm znějí i nástroje z okolních míst středních Čech, kam za nimi doputují autobusy s posluchači. Některé ročníky festivalu financovalo samo Královské město Slaný, na jiné se podařilo sehnat finanční podporu, která umožnila i rekonstrukci několika historických nástrojů. Významně pomohl středočeský Regionální operační program v letech 2011 a 2012 a tu největší pomoc získala z Programu rozvoje venkova obecně prospěšná společnost Přemyslovské střední Čechy jako spolupořadatel v roce 2014, kdy byly restaurovány varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích a v kostele sv. Petra a Pavla v Petrovicích na Sedlčansku.

3

Podporu z Programu rozvoje venkova, i když mnohem skromnější, měl také prozatím poslední ročník, v němž v září 2018 zavítali příznivci varhanní hudby kromě kostelů ve Smečně, Slaném a Velvarech také na Dolnobřežansko, a právě po skončení hlavní části festivalu se zrodila myšlenka, aby v následujícím „nefestivalovém“ roce dostali příznivci varhanní hudby aspoň dárek v podobě publikace. Obecně prospěšná společnost Přemyslovské střední Čechy zajistila finanční prostředky, organolog pan Štěpán Svoboda utřídil a zredigoval texty, které k předchozím ročníkům Varhan znějících vytvořil, pan Jiří Jaroch probral archiv svých fotografií a v grafickém studiu pana Iva Horňáka dostala podobu tato knížka, třináctá v pořadí, které Přemyslovské střední Čechy vydaly. Ať je to třináctka šťastná aspoň tak, jako jsou návštěvníci koncertů Varhan znějících. Jarda Huk


Foto: Ivo Horลˆรกk

4


ÚVOD Varhany mají v naší kultuře dlouhou historii a jsou nerozlučně spjaty s kostelním prostředím. První písemné zprávy o varhanách máme z doby vlády přemyslovských králů. Varhany té doby bychom dnes poznali asi jen podle do řady vedle sebe postavených píšťal, dnešním nástrojům se podobaly velmi vzdáleně a hra na ně byla fyzicky namáhavá. V průběhu následujících staletí prodělaly značný technický i hudební vývoj a staly se až do doby počátků průmyslové revoluce v 18. století nejsložitějším strojem, jaký člověk vymyslel a sestrojil. Vždyť i nejmenší varhánky jsou složeny ze stovek dílů a k jejich zhotovení je třeba mnoha set hodin práce. Proto byly ve středověku varhany vždy velmi nákladným hudebním nástrojem, který si mohly dovolit jen bohaté panovnické, klášterní nebo městské kostely. Z nejstarších dob se na našem území nedochoval žádný nástroj, snad i proto, že za husitských válek byly varhany z ideologických důvodů záměrně ničeny. Rozvoj varhanářství nastal až v době renesanční a především pak v baroku. Po běsech třicetileté války, kdy bylo například vypáleno město Velvary a tamní varhany těžce poškozeny rabujícím vojskem, nastalo období míru a prosperity. Díky rostoucímu bohatství šlechtických rodů, měst i menších vsí si mohly postupně dovolit varhany i menší chrámy, a tak můžeme říci, že v 1. čtvrtině 18. století stál na kůrech všech kostelů na území přemyslovských středních Čech varhanní nástroj. Z tohoto období se v regionu dochovaly dva nástroje, které patří k nejcennějším varhanním památkám v českých zemích. Jsou to vůbec nejstarší české varhany na kůru kostela ve Smečně, které byly postaveny mezi léty 1587 až 1592, a dále nástroj ve hřbitovním kostele ve Velvarech, jehož nejstarší část datujeme do 1. poloviny 17. století. Ve zdejších kostelích se ale zachovalo několik hodnotných menších barokních a klasicistních nástrojů, byť byly některé z nich později upraveny či přestavěny. Největší zastoupení však mají varhany romantické, z období poslední čtvrtiny 19. století a z počátku 20. století. V tu dobu se začaly v chrámové hudbě prosazovat nové směry a hudební vkus. Varhany měly nahradit na kůrech ostatní hudební nástroje a začal být preferován hutnější a temnější zvuk varhan, značně odlišný od zvuku barokních nástrojů. Řada vynálezů a konstrukčních řešení spolu s vědecko-technickým pokrokem usnadnila, urychlila a zlevnila výrobu varhan, která byla koncentrována do několika významných varhanářských firem, z nichž byly v regionu nejvíce aktivní pražské firmy Rejna-Černý a Em. Š. Petr. Na zdejších kůrech se nachází řada jejich především raných děl, z nichž největší a nejvýznamnější jsou nástroje

5

ve Zlonicích a ve Velvarech. Ale i malé nástroje vzešlé z těchto dílen mají svůj půvab a reprezentují dodnes řemeslo a um našich předků. I když se v poslední době podařilo řadu nástrojů opravit nebo alespoň konzervovat, řada nástrojů stále čeká na svou obnovu, bohužel za aktivní asistence největšího nepřítele varhan - červotoče. Více jak polovina nástrojů také není pravidelně využívána a nezbývá tak než doufat, že se naší generaci podaří předat budoucím pokolením co nejvíce z ohromného bohatství tónů zdejších nástrojů. Štěpán Svoboda


Foto: Ivo Horลˆรกk

6

Foto: Pavel Vychodil


BUDENICE ZÁMECKÁ KAPLE SV. VÁCLAVA Monumentální zámek s rozsáhlým parkem a řadou drobnějších staveb vznikal postupně od sklonku 17. století až do období klasicismu v závěru 18. století. Dostavba hlavní zámecké budovy a vybavení jejího interiéru je spojena se šlechtickým rodem Martiniců, kteří Budenice v roce 1693 koupili a v prvním desetiletí 18. století se do zámku, hlavního sídla panství, přestěhovali. Současná trojkřídlá dispozice pochází z let 1795–1796, kdy byly rodinou Kinských dostavěny další dva trakty. Z této doby pochází i zdejší zámecká kaple, zasvěcená sv. Václavu. V zámecké kapli se nachází čtyřrejstříkový positiv, který patří k nejstarším varhanním památkám v regionu. Podle architektonických znaků varhanní skříně, výtvarných prvků a řezbářské výzdoby nad ústími prospektových píšťal můžeme vznik nástroje datovat na počátek 18. století. Kdo je autorem positivu, dosud nevíme, v úvahu přichází více varhanářských dílen, jako např. loketští varhanáři Starckové, kočující mistr Johann Caspar Neumann, tou dobou činný v širším okolí, nebo i slánští varhanáři Nedvědové. Nástroj byl původně koncipován jako přenosný s dvojicí klínových měchů umístěných na stropu skříně positivu, oba měchy jsou dodnes funkční. Nověji bylo zřízeno čerpání vzduchu v postamentu podobně jako u harmonií tak, aby si hráč mohl sám „našlapat“ vzduch a nebyl závislý na kalkantovi. Za pozornost stojí i původní prospektové píšťaly zdobené nad a pod labiem tepanými výstupky ve tvaru křížku, klaviatura s ozdobně profilovanými bočnicemi či původní rejstříkové páčky po stranách klaviatury.

Foto: Ivo Horňák

Budenický positiv má svého sourozence – je jím nástroj v kapli sv. Jana Nepomuckého v Praze na Jenerálce. Krom nepůvodního uniformního nátěru a některých detailů v řezbách je tento positiv budenickému velmi podobný. Také zde však varhanář není dosud znám. DISPOZICE Manuál (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Copula 8´, Copula 4´, Principal 2´, Kvinta 1 1/3´

7


Foto: Ivo Horลˆรกk

8


DOLÍN KOSTEL SV. ŠIMONA A JUDY Dolínský kostel zasvěcený sv. Šimonu a Judovi je poprvé zmiňován již v roce 1325. Gotický chrám byl rozšířen v roce 1739 a po požáru v roce 1863 rozsáhle přestavěn v neogotickém slohu. Tehdy byla postavena dnešní věž, přilehlý kůr i nový trámový strop. Interiér chrámu byl vybaven novým hlavním oltářem a v roce 1908 opatřen novou výmalbou. První zprávu o nástroji máme z roku 1762, kdy je na zdejším kůru připomínán positiv pocházející snad z doby rozšíření chrámu. Další zprávu máme až z roku 1865, kdy varhany opravil a naladil za 10 zl. varhanář Ferdinand Guth z Nového Strašecí, který toho roku opravoval velké varhany Johanna Wenzela Starka v sousedních Zlonicích. Po přestavbě chrámu sloužil starý nástroj na nově zbudovaném kůru až do roku 1887. Nové varhany v pseudogotické varhanní skříni postavil téhož roku pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr. Za první světové války byly rekvírovány původní cínové prospektové píšťaly, které byly posléze nahrazeny zinkovými kopiemi. Kromě této ztráty se nástroj dochoval zcela v původním stavu. Nástroj s romantickou dispozicí má celkem 6 rejstříků, vzdušnice jsou kuželkové a traktura mechanická. Hrací stůl je z důvodu omezeného místa na kůru umístěn na boku varhan.

Foto: Pavel Vychodil

V dolínském kostele se bohužel nekonají pravidelné bohoslužby a nevyužívaný nástroj postupně chátrá. Nejvíce je ohrožen aktivním červotočem, který v něm nalezl nerušené pole působnosti. SOUČASNÁ DISPOZICE Manuál (C–f3, 54 tónů) Principal housl. 8´, Saliciona 8´, Kryt 8´, Oktava 4´, Fleta 4´ Pedál (C–c1, 25 tónů) Bourdonbass,16´ Spojka ped., Forte

Foto: Ivo Horňák

9


10


HOŘEŠOVICE KOSTEL SV. PETRA A PAVLA Jednolodní kostelík s jednoduchými fasádami zdůrazňujícími štítové průčelí byl založen ve 14. století. Chrám zasvěcený apoštolům sv. Petrovi a Pavlovi byl v letech 1717, 1762 a naposledy na počátku 20. století stavebně upraven. Interiér chrámu zdobí rámový oltář z roku 1697, obrazy od velvarského malíře z roku 1721 a také dřevěný kůr ze začátku 18. století. Na zdejším kůru máme doložen malý nástroj již koncem 17. století, když sem postoloprtský varhanář Peter Sailler postavil maličký třírejstříkový positiv. Roku 1715 zde pracoval opět mistr Sailler, který opravil a štafíroval o něco větší positiv, přenesený do zdejšího chrámu ze Srbče. Tento positiv opravil v roce 1721 za 5 zl. saský varhanář Tobias Ender. To už ale positiv stál od r. 1717 na výše zmíněné nové dřevěné kruchtě. V roce 1740 obdržel kostel větší nástroj. Jednalo se opět o starší varhánky, positiv s pedálem z roku 1715 z kostela ve Mšeci, kde stavěl již o rok dříve nový nástroj varhanář František Karel Antonín Guth z Čisté u Rakovníka. Mistr Guth varhánky opravil, postavil na hořešovický kůr a zdejší starý positiv přenesl do kaple Nejsvětější Trojice v Srbči. Když tentýž mistr Guth v letech 1760–1762 stavěl nový nástroj do kostela ve Mšeci, platilo výdaje za varhany hořešovické záduší. Na zdejším kůru měl být v roce 1760 rovněž postaven nový nástroj, je velmi pravděpodobné, že jeho autorem byl rovněž mistr Guth. Tento nástroj je v kostelních inventářích v průběhu 19. století uváděn jako positiv. Varhany, které stojí dnes na kůru, postavil v roce 1882 pražský varhanář Karel Schiffner. Jeho návrh nástroje o šesti rejstřících s prospektovým Principálem 4´ za celkovou cenu 750 zl. byl přijat oproti konkurenčnímu návrhu rovněž pražského varhanáře Karla Eisenhuta. Ten navrhoval sice nástroj s Principálem 8´, zato však o 1 rejstřík menší a o 37 zl. dražší.

Schiffnerovy varhany byly zkoušeny komisí znalců ve dnech 1. a 2. prosince 1882 a byly shledány „…i co do vnitřního ústroje i co do hlasu jakožto v každém ohledu výborné.“ Na stavbě varhan se podílel jako varhanářský pomocník i pozdější význačný pražský varhanář Josef Černý. Ten se svým společníkem Josefem Rejnou nástroj v roce 1895 čistil a ladil za cenu 66 zl. Za 1. světové války byly v roce 1918 pro válečné účely rekvírovány cínové píšťaly prospektového Principálu 4´, vyjmutím píšťal byla pověřena firma Emanuela Štěpána Petra z Prahy. Nové zinkové píšťaly byly osazeny až v roce 1928, kdy ve dnech 11.–15. června byly varhany současně i vyčištěny a naladěny. Nástroj v 2. polovině 20. století chátral zejména působením červotoče. Ten poškodil především dřevěné píšťaly Krytu 8´ a Flétny 4´, píšťalnice a napadl i mechaniku nástroje a pedálovou klaviaturu. Vyčištění spojené s částečnou konzervací nástroje uskutečnil v r. 2011 Jan Táborský z Prahy. Díky dotaci z Programu rozvoje venkova ČR administrovaného MAS Přemyslovské střední Čechy, o. p. s., byl nástroj v roce 2014 důkladně opraven varhanářem Martinem Tvarůžkou z Bílovce. Hořešovické varhany se dochovaly kromě rekvírovaného prospektového principálu zcela v původním stavu. Mechanický nástroj se zásuvkovými vzdušnicemi umístěný v zábradlí překvapuje i přes nevelký počet rejstříků neuvěřitelným množstvím zvukových barev a zní v nevelkém chrámu svěže a příjemně. DISPOZICE Manuál (C–d3, 54 tónů) Bourdun 8´, Principal 4´, Flöte dulcis 4´, Fugara 4´, Oktava 2´ Pedál (C–a0, 22 tónů) ViolonBass 8´

11


12


KLOBUKY KOSTEL SV. VAVŘINCE Kostel sv. Vavřince na návrší ve východní části vsi stojí na místě staršího farního kostela ze 14. století. Původně středověký chrám byl barokně přestavěn v letech 1729–1736, současnou podobu získal poslední velkou opravou a úpravou v roce 1885. Nějaký blíže neurčený malý nástroj stával v klobuckém kostele již v 1. polovině 18. století. Nový positiv postavil v roce 1763 nejmenovaný pražský varhanář. Mohl jím být v regionu dosti činný Mathias Sedmík, Johann Franz Kannhäuser nebo snad někdo z malých mistrů. Nástroj opravil roce 1782 opět pražský varhanář Josef Rott. Zpráva z roku 1798 uvádí, že varhany jsou nepoužitelné a přivádí nás na myšlenku, zda vedle positivu „nedožíval“ na kruchtě ještě předchozí nástroj. Jisté je, že v tu dobu se usilovalo o pořízení nových varhan. Návrhy na stavbu jednomanuálových varhan o šesti nebo sedmi rejstřících, které podal v roce 1799 litoměřický mistr Anton Rusch, však nebyly přijaty a stejný mistr nástroj pouze opravil. Nové varhany postavili až v letech 1818–1820 v regionu velmi aktivní a žádaní čistečtí varhanáři Johann Mathias a Ferdinand Guthové. Osmirejstříkový nástroj s principálem 4´ v prospektu stál 800 zl. Členové této čtyřgenerační varhanářské dynastie nástroj nadále udržovali – např. v roce 1868 opravili nástroj Johann Ferdinand Guth se synem Karlem, Karel Guth pak v roce 1878 zhotovil nové měchy. Poměrně radikální přestavbu varhan uskutečnila v březnu roku 1896 pražská firma Rejna-Černý. Byl zhotoven nový hrací stůl a přepracována traktura, pořízeny byl nový zásobní měch a značně pozměněna byla dispozice varhan.

Foto: Ivo Horňák

Z původních rejstříků zůstal jen prospektový Principál 4´, Kryt 8´ a Mixtura, která byla snížena za použití píšťal ze zbylých principálových rejstříků. Namísto odstraněných starých rejstříků vsadila firma do varhan tři nové rejstříky. Vlna sucha a veder, která panovala v Čechách od brzkého jara roku 1904, poničila i zdejší nástroj, kterému se rozeschnula vzdušnice. Ještě týž rok opravila nástroj firma Rejna-Černý za částku 50 korun. Během I. světové války byly varhany uchráněny od rekvizice cínových prospektových píšťal z titulu svého stáří. V roce 1921 se vlna veder opakovala, tehdy varhany opravil zbuzanský varhanář Václav Weiss se synem Karlem. Po roce 1948 zřídka využívaný nástroj chátral a v posledních desetiletích byl již v havarijním stavu. Odstranění nejhorších závad na vzduchové soustavě spolu se zprovozněním dvou rejstříků provedl v roce 2014 varhanář Martin Tvarůžka. Kvalitní, byť částečně upravený mechanický nástroj se zásuvkovými vzdušnicemi by si však zasloužil celkovou opravu, aby bylo možné poslechnout si ho v plné kráse. SOUČASNÁ DISPOZICE Manuál (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Principal 8´, Salicional 8´, Kryt 8´, Oktáva 4´, Flauta 4´, Mixtura 2´ Pedál (C–a0, krátká oktáva, 18 tónů) Subbass 16´, Oktávbas 8´ PŮVODNÍ DISPOZICE VARHAN Z ROKU 1820 Manuál (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Kopula 8´, Principal 4´, Kopula 4´, Quinta 3´, Octava 2´, Mixtura 3× Pedál (C–a0, krátká oktáva, 18 tónů) Subbass 16´, Octavbass 8´

13


14


KVÍLICE KOSTEL SV. VÍTA Novorománský kostel sv. Víta stojí severně nad obcí na základech starého gotického chrámu, který roku 1884 do základů vyhořel po úderu blesku. Spolu s ostatním vybavením starého kostela shořel na prach i zánovní positiv s pedálem, zhotovený roku 1874 za 290 zlatých. Do novostavby chrámu postavila v roce 1887 nové sedmirejstříkové varhany mladá pražská firma Josefa Rejny a Josefa Černého jako svoje třetí dílo. Kvalitní, konstrukčně dobře navržený a řemeslně příkladně zhotovený mechanický nástroj s kuželkovými vzdušnicemi byl jedním z prvních z dlouhé řady zhotovených nástrojů této posléze velmi známé a renomované firmy. Nástroj ve vkusné pseudorománské skříni stylově koresponduje s architektonickým slohem kostela i s vybavením interiéru. Hrací stůl, samostatně stojící před varhanami, prozrazuje některými řemeslnými detaily raný firemní opus – firemní štítek, manubria s názvy rejstříků, kulaté štítky kolektivu a spojky atd. V listopadu 1904 nástroj čistila a ladila pražská firma Josefa Hubičky. Prvním zásahem do nástroje byla rekvizice prospektových píšťal v roce 1918. Píšťaly byly posléze nahrazeny zinkovými kopiemi. Někdy v tu dobu byl nástroj také dispozičně upraven; Salicionál byl nahrazen Gambou, místo Kvinty byla osazena Oktáva 2´ a Flauta 4´snížena na 8´. V druhé polovině 20. století nebyl nástroj udržován, a ačkoliv byl kostel mnohokrát navštíven zloději a mobiliář je z velké části rozchvácen, varhan se jako zázrakem nečistá zlodějská a vandalská ruka nedotkla.

Poslední drobnou opravu uskutečnil v rámci festivalu Varhany znějící 2012 v dubnu roku 2012 varhanář Jan Otcovský, který vyčistil nehrající píšťaly, opravil prasklý čerpací měch, zreguloval mechaniku nástroje a varhany naladil. Zvláštností nástroje přispívající k autentickému poslechovému zážitku je výhradně mechanické čerpání vzduchu, elektrické čerpadlo není dodnes osazeno. V kostele se bohužel nekonají pravidelné bohoslužby a pouze sporadicky využívaný nástroj postupně podléhá zubu času. SOUČASNÁ DISPOZICE Manuál (C–f3, 54 tónů) Principal 8´, Jemně kryt 8´, Flauta 8´, Gamba 8´, Oktáva 4´, Oktáva 2´ Pedál (C–c1, 25 tónů) Subbas 16´ Pedal koppl. (šlapka), Pléno (šlapka) PŮVODNÍ DISPOZICE VARHAN Z ROKU 1887 Manuál (C–f3, 54 tónů) Principal 8´, Kryt 8´, Salicional 8´, Oktava 4´ Fleta 4´, Kvinta 2 2/3´ Pedál (C–c1, 25 tónů) Subbas 16´ Pedal koppl. (šlapka), Pléno (šlapka)

15


16


LIBUŠÍN KOSTEL SV. JIŘÍ Libušínské hradiště bylo osídleno již v 6.–7. století. Právě zde měla vyřknout své proroctví o Praze kněžna Libuše a odtud i název osady. Kostel sv. Jiří byl postaven asi již v 10. století, ve 13. století byl upraven goticky a v 17. století barokně přestavěn. Dnešní střízlivá podoba chrámu pochází z doby poslední úpravy v roce 1883. Varhánky, které stály donedávna na zdejším kůru, postavil v roce 1859 pražský varhanář Josef Gartner původně pro kostel Všech svatých v Knovízi. Když tam v roce 1894 stavěla nové varhany firma Rejna-Černý, byl Gartnerův pedálový positiv přenesen do Libušína, opraven a postaven na zdejší kůr. Je zajímavé, že nástroj unikl válečné rekvizici prospektových píšťal, snad proto, že píšťaly dvoustopého principálu poskytují jen málo materiálu a jeho rekvizicí by se nástroj na důležitém poutním místě stal prakticky neupotřebitelným. Nástroj je umístěný za zábradlím kruchty v pseudorománské skříni, pedál stojí samostatně za zády varhaníka. Hrací stůl se nachází na zadní stěně varhan. Rozsahy nástroje jsou pro Gartnera typické, manuál je již chromatický, nicméně pedál s rozsahem C–f0 obsahuje pouze jednu oktávu, tedy 13 tónů. Nástroj se dochoval do dnešních dnů v původním technickém stavu, i když se mu nevyhnuly pozdější úpravy zvuku v podobě intonačních úprav dřevěných i kovových píšťal. Za pozornost stojí původní manuálová klaviatura s klávesami v inverzní barevnosti, ale i pedálová klaviatura s ozdobně profilovaným rámem a půltónovými klávesami. Vzduch dodává dvojice klínových měchů, umístěných v podstavci nástroje. Po opravě uskutečněné začátkem 90. let 20. století byl nástroj v celkem dobrém stavu. O dvacet let později byl nástroj vyčištěn, opraven a naladěn před Putováním za varhanami v rámci festivalu Varhany znějící 2012 varhanářem Janem Otcovským.

Po roce 1989 byl libušínský kostel mnohokrát vykraden a vnitřní vybavení částečně poškozeno. Nástroj byl v posledních letech prakticky nevyužíván a v ohrožení devastace, proto v zájmu jeho záchrany byl opraven varhanářem Janem Otcovským a přenesen do kostela sv. Václava v Kladně-Rozdělově, kde je pravidelně využíván. SOUČASNÁ DISPOZICE Manuál (C–d3, 51 tónů) Kopula 8´, Kopulal 4´, Principal 2´, Kvinta 1 1/3´ Pedál (C–f0, krátká oktáva, 13 tónů) Bas 8´

Foto: Ivo Horňák

17


18


MALÍKOVICE KOSTEL VŠECH SVATÝCH Kostel Všech svatých se nachází na vyvýšenině nad návsí v jižní části obce. V jádru gotický kostel, připomínaný poprvé v roce 1352, byl upraven v roce 1826 do dnešní podoby. Vnitřní vybavení chrámu pochází většinou z 19. století. Původní jednomanuálové mechanické varhany se zásuvkovými vzdušnicemi, pravděpodobně z dílny čisteckých varhanářů Guthů, nahradila v roce 1905 novým nástrojem pražská varhanářská firma Rejna-Černý. Z původních varhan zbyla jen lavice pro varhaníka s ozdobně profilovanými bočnicemi, které je deponována na kůru. Jednomanuálový mechanický nástroj s kuželkovými vzdušnicemi byl postaven na nevysoký kůr do dvou křídel podél úzkého gotického okna tak, aby nebránil již tak sporému osvětlení interiéru chrámu. Hrací stůl je vsazen do zábradlí kruchty. Autorská firma nástroj opravila v roce 1913. Za I. světové války neušel nástroj podobně jako mnoho varhan v okolních kostelích rekvizici prospektových cínových píšťal. Ty byly nahrazeny novými až po dlouhých 81 letech v souvislosti s opravou již notně sešlého nástroje. Kromě doplnění prospektových píšťal, vyčištění a konzervace proti červotoči byl osazen i nový plovákový měch s regulací a připojen byl nový varhanní motor, do té doby byl vzduch čerpán pouze mechanicky. Řemeslně solidně zhotovený nástroj je krásným příkladem zvukového ideálu malých romantických varhan a je po všech stránkách cenným svědkem hudebního vkusu a praxe své doby.

DISPOZICE NÁSTROJE Manuál (C–f3, 54 tónů) Principal 8´, Salicional 8´, Kryt 8´, Oktava 4´, Fletna 4´, Mixtura 2 2/3´ Pedál (C–d1) Subbass 16´ Mf, Forte, Ped. spojka

19


20


POZDEŇ KOSTEL STĚTÍ SV. JANA KŘTITELE Původně gotický kostel Stětí sv. Jana Křtitele nacházející se na skalním ostrohu byl zásadně přestavěn v letech 1847–1858 v klasicistním slohu. Vnitřní vybavení chrámu je převážně v rokokovém stylu, za pozornost stojí hlavní oltář zhotovený z mramoru, původně určený jako jeden z oltářů pro dostavovanou katedrálu sv. Víta, ale posléze darovaný roku 1879 zdejšímu kostelu. Na kůru nově vybudovaného pozdeňského chrámu postavil nové jednomanuálové mechanické varhany se zásuvkovými vzdušnicemi novostrašecký varhanář Ferdinand Guth. Jednotlivé části vzdušnice nástroje, který vznikal během zimy 1858–1859, jsou varhanářem datovány k 3. 11. 1858, 2. 1. 1859 a 5. 1. 1859. Nástroj umístěný v pěkné pseudorománské skříni byl na kruchtě vztyčen v květnu 1859. Hrací stůl je vestavěn do zábradlí kruchty, pedál je umístěn v ohrádce navazující na zadní partie skříně. Varhanní skříň i hrací stůl je navzdory pokročilé době vzniku vkusně mramorován, plastická řezbářská výzdoba je opatřena bronzováním. Varhany mají na jednom manuálu a v pedále celkem 11 rejstříků, manuálová klaviatura je v hluboké oktávě již chromatická, oproti tomu v pedále uplatnil Guth ještě krátkou oktávu, přičemž na klávesách cis, dis, fis a gis znějí tóny hluboké oktávy. Vzduch je dodnes čerpán pouze mechanicky. Nástroj byl opraven roku 1884 varhanářem Antonínem Josefem Suchým ze Zlonic. Při další opravě, uskutečněné pražskou firmou Rejna-Černý, byl odstraněn rejstřík Mixtura a na její místo byla vsazena Gamba 8´. Za první světové války přišel nástroj o cínové prospektové píšťaly, rekvírovaný prospekt

nahradily posléze píšťaly zinkové. V této podobě se nástroj dochoval dodnes. Stav varhan nebyl donedávna dobrý, nástroj byl zanesen vrstvou opadané omítky a prachu, opředen pavučinami a poměrně dosti napaden červotočem, především dřevěné píšťaly manuálu byly rozsáhle poškozeny. Postupnou obnovu nástroje spojenou s konzervací proti červotoči a opravou nejdůležitějších částí nástroje uskutečnil v letech 2012-2017 varhanář Jan Otcovský. SOUČASNÁ DISPOZICE Manuál (C–f3, 54 tónů) Principál 8´, Salicionál 8´, Flauta 8´, Oktava 4´, Flauta 4´, Quinta 2 2/3´, Oktava 2´, Gamba 8´ Pedál (C–a0 , krátká oktáva, 18 tónů) Subbas 16´, Oktavbas 8´, Quintbas 5 1/3´

Foto: Ivo Horňák

21


Foto: Pavel Vychodil

Foto: Pavel Vychodil

22


ŘISUTY KOSTEL SV. JAKUBA STARŠÍHO Na severním úbočí obce Řisuty stojí na vyvýšeném prostranství jednolodní kostel zasvěcený sv. Jakubu Staršímu. Dnešní chrám byl postaven na počátku 18. století na místě starého gotického kostelíka ze 14. století. Vnitřní vybavení chrámu je převážné barokní, dřevěná kruchta je podpírána dvěma kamennými sloupy s datací 1740. Staré, dnes již zaniklé varhany postavili na zdejší kůr v roce 1796 varhanáři Johann a Ferdinand Guthové z Čisté u Rakovníka. Nástroj byl v r. 1840 opraven společně s nástrojem v sousedních Malíkovicích. Další opravu provedl v roce 1891 nákladem 17 zl. kladenský varhanář Anton Sieger, který opět současně opravoval malíkovické varhany. Jeho práce však byla označena za „šlendriánskou“ a oprava nebyla přijata, respektive proplacena. Nynější varhany pocházejí z nedalekého kostela Nanebevzetí Panny Marie v Tuřanech, kde v roce 1903 postavila nový nástroj pražská varhanářská firma Rejna-Černý. Staré tuřanské varhánky firma Rejna-Černý opravila a přenesla je na řisutský kůr, kde prvně zazněly na velikonoční pondělí roku 1904. Celkový náklad na transfer a opravu činil 200 zl. Pravděpodobně tehdy byl namísto rejstříku Kvinta osazen nový rejstřík Salicionál 8´. Varhany byly opraveny roku 1913 opět firmou Rejna-Černý. Za I. světové války unikly prospektové píšťaly řisutských varhan válečné rekvizici barevných kovů z titulu stáří nástroje.

Řisutské varhany pochází nepochybně z dílny čisteckých varhanářů Guthů z konce 18. století. Svědčí pro to jednak typická architektura varhanní skříně, dále pak řada řemeslných detailů - rám a intarzované bočnice klaviatury, zdobená čela kláves, charakteristický tvar rámu a kláves pedálové klaviatury, zdobně profilované předkrývky dřevěných píšťal, charakteristické výplně skříně a další charakteristické znaky. Nástroj má zásuvkovou vzdušnici, krátké oktávy v manuálu i pedálu, v manuálu 6 rejstříků a trvale zapnutý 18tónový pedálový rejstřík. Vzduch je čerpán pouze mechanicky pomocí dvou klínových měchů konstruovaných na tahání. Ačkoliv se nástroji nevyhnulo několik nestylových změn, přesto patří k nejcennějším památkám barokního varhanářství v regionu. SOUČASNÁ DISPOZICE Manuál (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Copula major 8´, Salicionál 8´, Principal 4´, Copula minor 4´, Oktáva 2´, Mixtura 2× Pedál (C–a0, krátká oktáva, 18 tónů) Bas 8´

23


24


SLANÝ PIARISTICKÁ KAPLE ZASNOUBENÍ PANNY MARIE Piaristická kolej ve Slaném byla založena roku 1658 Bořitou hrabětem z Martinic. Součástí koleje je kaple Zasnoubení Panny Marie, z jejího vybavení je nejzajímavější oltářní obraz „Sen sv. Josefa“ a varhany stojící na kůru kaple. K nástroji nebyly dosud nalezeny relevantní prameny, které by blíže určily jeho původ a osudy, zůstáváme tak omezeni na studium vlastních varhan. Nástroj je rozdělen do dvou křídel podél centrálního okna, hrací stůl stojí samostatně uprostřed kůru a v jeho útrobách je umístěn stroj positivu jakožto tzv. „Tischpositiv“. Na základě konstrukčních a řemeslných detailů varhanní skříně a varhanního stroje můžeme nástroj s největší pravděpodobností připsat loketskému mistru Johannu Ignazi Schmidtovi, který v regionu v 60. letech působil. Této době odpovídá i řezbářská výzdoba varhanní skříně. Někdy na přelomu 19. a 20. století byl nástroj opraven, pravděpodobně pražskou firmou Rejna-Černý, a některé původní rejstříky byly nahrazeny novými, dobově moderními. V roce 1918 byly pro válečné účely zrekvírovány průčelní cínové píšťaly, ačkoliv měl být nástroj z titulu svého stáří ochráněn. Tyto píšťaly byly později nahrazené zinkovými. V roce 1994 renovoval nástroj varhanář Jiří Franz z Prahy, který částečně odstranil některé nestylové dispoziční změny. Ačkoliv nejsou varhany zcela v původním stavu a jejich zvuk má v důsledku změn na píšťalách k autentickému baroknímu zvuku poměrně daleko, přesto patří k cenným památkám barokního varhanářství.

SOUČASNÁ DISPOZICE Hlavní stroj (C-c3, krátká oktáva, 45 tónů) Principal 8´, Flauta 8´, Salicional 8´, Octava 4´, Flauta 4´, Superoctava 2´, Mixtura 3× Positiv (C-c3, krátká oktáva, 45 tónů) Copula 8´, Copula 4´, Principal 2´ Pedál (C–a0, krátká oktáva) Subbass 16´, Octavbass 8´

Foto: Ivo Horňák

25


26


SLANÝ KOSTEL SV. GOTHARDA Kostel sv. Gotharda tvoří dominantu historického jádra někdejšího královského města. Chrám byl založen benediktinskými mnichy z ostrovského kláštera v 2. polovině 12. století. Na místě původní románské baziliky byl postupně v několika etapách od 2. poloviny 14. století až do prvních desetiletí 16. století postaven nynější kostel. Jeho dnešní podobu ovlivnila přístavba barokní kruchty a opravy uskutečněné v poslední třetině 19. století. Vnitřní vybavení kostela působí dojmem jednotné barokní výzdoby, některé části mobiliáře (křtitelnice, vstupní dveře) jsou však mnohem starší. Ve starobylém městském chrámu stávaly varhany již v gotické době. Skvostný nástroj obdržel chrám v roce 1783, kdy na zdejší kůr postavil nový nástroj se třemi měchy pražský varhanář Anton Reiss za cenu 1200 zl. Velký nástroj rozdělený do dvou symetrických křídel podél vysokého gotického okna a s positivem vestavěným do zábradlí kruchty byl o dva roky později ještě vyzdoben sochami a vázami a roku 1793 štafírován. Na dvou manuálech a v pedále je disponováno celkem 22 rejstříků, hrací stůl umístěný čelem k oltáři je spojen se zadním positivem. V průběhu 19. století byl vytížený nástroj opravován řadou varhanářů: Johann a Ferdinand Guthové (1815), Josef Gartner z Prahy (1835), místní varhanář Josef Suchý (1844), Ferdinand Guth z Nového Strašecí (1872) a Antonín Sieger z Kladna (1884). Nástroji se nevyhnuly dispoziční změny. První uskutečnil již mistr Suchý, větších změn doznal nástroj při opravě roku 1907 uskutečněné Bohumilem Paštikou ze Staré Boleslavi. Při restaurování v roce 1997 firmou Doubek a syn byl nástroj navrácen po dispoziční stránce do původní podoby.

Největší dochované varhany mistra Antona Reisse reprezentují jeho architektonicky typický a nezaměnitelný nástroj s jednoduchým, vysokým postamentem, charakteristickými mohutnými a šikmými korunními římsami věží, prohnutými římsami polí ukončenými volutkou a s hracím stolem vestavěným do dvojvěžového positivu. Význam nástroje stoupá i s ohledem na špatný a nepříliš nadějný stav ostatních Reissových děl. DISPOZICE NÁSTROJE Hlavní stroj (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Principal 8´, Flöte 8´, Gedeckt 8´, Quintadena 8´, Salicional 8´, Octava 4´, Flöte 4´, Quinta 2 2/3´, Superoctava 2´, Mixtura 5× Positiv (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Copula 8´, Principal 4´, Copula 4´, Fugara 4´, Octava 2´, Quinta 1 1/3´, Octava 1´, Mixtura 3× Pedál (C–a0, krátká oktáva, 12 tónů) Subbass 16´, Portunal 8´, Quintbass 5 1/3´, Octavbass 4´

Foto: Ivo Horňák

27


28


SLANÝ KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE Renesanční, posléze barokně přestavěný kostel Nejsvětější Trojice byl postaven v letech 1581–1603 jakožto protestantský kostel. Po Bílé hoře přešlo město Slaný pod katolickou správu a u kostela byl roku 1655 přistavěn františkánský klášter, který trval až do roku 1950. V současnosti žije v klášteře komunita bosých karmelitánů. V původně kostele stály varhany již před třicetiletou válkou, snad byly postaveny krátce po roce 1605. Roku 1674 je uváděn na kůru za oltářem čtyřrejstříkový positiv. Staré varhany byly jistě opravovány, kromě opravy roku 1737 však nemáme dosud bližších zpráv. Nynější nástroj, jehož torzo se dochovalo dodnes, vyšel z rukou pražského varhanáře Antona Reisse. Zajímavě koncipovaný dvoumanuálový nástroj ve dvou křídlech umístěných po stranách hlavního oltáře a s positivem na mnišském chóru stál celkem 236 zl. a 150 liber cínu. Varhany byly roku 1843 opraveny místním varhanářem Josefem Suchým. Na konci 19. století již nehrály a naděje na jejich opravu se zmenšila s faktem, že na západním kůru postavil nové, dobově moderní a žádané varhany, Emanuela Štěpána Petr z Prahy. Postupné chátrání nástroje urychlila 1. světová válka, kdy byly rekvírovány prospektové píšťaly Principálu 8´ a období po zrušení kláštera v r. 1950, kdy byl nástroj devastován, takže dnes zbylo pouhé torzo.

Foto: Pavel Vychodil

29

Podrobnou prohlídkou dochovaných částí nástroje je možné rekonstruovat původní dispozici varhan. Manuál (C-c3, krátká oktáva, 45 tónů) Principal 8´, Octava 4´, Quinta 3´, Superoctava 2´, Mixtura 4×, Flauta 8´, Salicional 8´ či Fugara 4´ Positiv (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Copula major 8´, Copula minor 4´, Principal 2´ Pedál (C–a0, krátká oktáva) Subbass 16´, Octavbass 8´


30


SMEČNO KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE Původní gotický kostel byl postaven ve třetí čtvrtině 14. století, při renesanční přestavbě chrámu dokončené v roce 1587 byl jeho gotický presbytář využit na dnešní sakristii. I když kostel prošel v následujících staletích několika opravami, uchoval si dodnes svoji renesanční podobu. Vnitřní vybavení kostela pochází především z doby barokní, nejcennějším artefaktem jsou však renesanční varhany. Varhany byly postaveny krátce po dokončení renesanční přestavby chrámu. Přesný rok stavby varhan sice neznáme, na základě archivních pramenů a heraldického rozboru erbů umístěných na varhanách ho můžeme spolehlivě datovat mezi roky 1587 a 1592. Neznáme rovněž autora nástroje, s ohledem na majitele smečenského panství, jimiž byli Martinicové, uvažujeme o některém z pražských mistrů. Varhanní stroj je umístěn ve štíhlé a vysoké varhanní skříni s hracím stolem vestavěným do přední stěny postamentu. Bohatě malovaná varhanní skříň byla původně osazena křídly, která uzavírala varhanní prospekt. Tato křídla byla naneštěstí počátkem 20. století odstraněna a nedochovala se. Varhanní stroj je o něco málo mladší než varhanní skříň, patrně z doby kolem roku 1620 a má na jednom manuálu a pedálu celkem 13 rejstříků. Unikátní je dělení manuálového stroje na dva chóry – choro primo a choro secondo – pomocí zvláštních ventilů ve vzdušnici, které ovládá varhaník samostatnými rejstříkovými táhly. Toto konstrukční řešení známé ze zahraničí nemáme nikde jinde v našich zemích dochováno. Varhany neunikly během více než čtyř staletí své existence několika změnám a přestavbám při četných opravách. Během třicetileté války byly poškozeny švédskými vojsky. V průběhu 17. a na počátku 18. století byly varhany udržovány opravami od slánských mistrů Jana Václava Nedvěda a jeho syna Martina. Roku 1725 přestavěl nástroj Johann Andreas Niederle, který měl ve Smečně na čas svou dílnu. Větší zásah uskutečnil v roce 1775 litoměřický varhanář Johann Rusch, který připojil k nástroji positiv umístěný do zábradlí kruchty. Při četných opravách v následujících staletích vedených snahou o udržení nástroje v provozuschopném stavu (např. 1815 a 1830 Guthové z Čisté, 1858 Jan Viktora, 1872 F. Guth z Nového Strašecí, 1882 Anton Sieger z Kladna, 1906 Josef Hubička, 1912 Bohumil Paštika), byla vyměněna řada píšťal a úprav doznaly i vzdušnice a traktura nástroje. Nástroj byl v roce 1999 částečně zrekonstruován a obnoven v původní renesanční podobě varhanářem Dušanem Doubkem. Nepůvodní positiv v zábradlí byl odpojen a osamostatněn, rekonstruována byla traktura, klaviatura a vzduchová

31

Foto: Ivo Horňák

soustava, zrestaurována byla jedinečná varhanní skříň i původní vzdušnice a píšťaly. Nástroji tak byl navrácen původní vzhled a částečně i zvuková podoba. Technické a zvukové korekce uskutečněné v roce 2009–2010 přiblížily jeho zvuk k původnímu zvukovému ideálu. Nejstarší zachovalé a hrající varhany v českých zemích jsou zcela mimořádnou hudební i architektonickou památkou a unikátním dokladem domácího renesančního varhanářství. Svého druhu jedinečná je jak bohatě polychromovaná varhanní skříň, tak i řada částí varhanního stroje včetně více než dvou stovek dochovaných originálních píšťal. V renesančním kostele přispívá k autentickému vyznění nástroje i vhodně zvolená středotónová temperatura. DISPOZICE NÁSTROJE Manuál (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) CHORO PRIMO – PRINCIPALE, OCTAVAPRINCIPALE, QVINTA MAIOR, SVPEROCTAVA, MIXTVRA, CIMBALE CHORO SECONDO – SALICINALE, COPVLAMAIOR, QVINTADENA, COPVLAMINOR Pedál (C–a0, krátká oktáva, 12 tónů) SVBBASSVS, OCTAVASVS, SVPEROCTAVASVS


Foto na straně 32 a 33 vpravo nahoře: Štěpán Svoboda a Marek Čihař

32


VELVARY KOSTEL SV. JIŘÍ Jednolodní pozdně renesanční kostel sv. Jiří byl vybudován v letech 1613–1616 na náklad města. Vysoká stavba dominující okolí se dochovala dodnes v renesanční podobě, pouze v interiéru s pozdějšími malířskými úpravami. Na kůru hřbitovního kostela sv. Jiří máme doložen malý nástroj již v 17. století. Tento positiv opravil v letech 1691–1692 pražský mistr Petr Dotte, který k němu přistavěl pedál. Drobné opravy evidujeme po celou první polovinu 18. století. V roce 1768 přenesl na zdejší kůr varhany z městského kostela sv. Kateřiny pražský varhanář Matěj Sedmík, když ve farním kostele stavěl svůj nový nástroj. Nástroj byl renovován v roce 1821 varhanářem Johannem Guthem z Čisté za 245 zl. vídeňské měny. Za první světové války byl nástroj nepochopitelně okraden o rekvírované prospektové píšťaly, ačkoliv měl být z titulu stáří varhan chráněn. Po roce 1948 se stav varhan zhoršoval, avšak ještě koncem 80. let 20. století varhany hrály. Z důvodu pokračující devastace nástroje rukou zlodějů a vandalů i opakovaného poškození při stavebních pracích byl stroj varhan před několika lety demontován a odvezen do depozitáře. Nádherná varhanní skříň, vycházející konstrukčně z renesanční praxe, zůstala na místě. Nástroj je to pozoruhodný a svého druhu unikátní. Stopy na varhanní skříni svědčí o tom, že současný varhanní stroj, i když je velmi starý, je v pořadí již třetím strojem, který byl do skříně umístěn. Varhanní skříň můžeme datovat do 1. polovi-

Foto: Ivo Horňák

33

ny 17. století, dle rozboru výzdoby varhanní skříně soudí někteří odborníci i na původ z přelomu 16. a 17. století. Samotný varhanní stroj lze na základě archiválií a provedené dokumentace datovat k polovině 17. století, část píšťalového fondu je pak „mladší“ asi z konce 17. století, část pochází asi z poloviny 18. století. Pouze v prospektu je osazen nekvalitní zinkový Principál 4´ z doby po I. světové válce. Velvarské varhany u sv. Jiří patří mezi nejstarší zachovalé nástroje v Čechách a naše nejcennější nástroje vůbec. DISPOZICE NÁSTROJE Manuál (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Copula major 8´, Principal 4´, Copula minor 4´, Fugara 4´, Quinta 3´, Octava 2´, Rauschquinta 2×, Mixtura 4× 1´ Pedál (C–a0, krátká oktáva) Subbass 16´, Octavbass 8´


34 Foto: Pavel Vychodil


VELVARY KOSTEL SV. KATEŘINY Kostel sv. Kateřiny tvoří výraznou dominantu velvarského náměstí i celého města. Poprvé je připomínán v roce 1337 a za dobu své existence byl několikrát přestavěn, nejprve goticky, pak renesančně, barokně a naposledy v roce 1929, kdy byl důkladně opraven a regotizován. Vnitřní vybavení kostela je převážně barokní, pozoruhodná je síťová chrámová klenba a renesanční kruchta s emporou na sloupových arkádách. Velvary bývaly velmi významným a bohatým královským městem a tak není divu, že první zprávy o varhanách máme již z počátku 17. století, kdy místní varhaník dostával ročně mzdu 16 kop grošů. Za třicetileté války sdílel kostel osudy města, které bylo na konci října 1639 vypáleno Švédy a varhany poničeny tak, že „nezůstalo ani nejmenší trubičky“. Poničené varhany opravil v roce 1660 pražský varhanář Pavel Rosol, jeho práce byla patrně většího rozsahu. Roku 1689 opravil varhany polský varhanář Jan Tejnský za 100 zl., ale s výsledkem jeho práce nepanovala spokojenost. Následně opravu dokončil pražský, původem vestfálský varhanář Petr Dottenius. Nástroj byl v tom roce také štafírován a označen letopočtem. V první třetině 18. století pracovali na varhanách slánští varhanáři Nedvědové, posléze tehdy ve Smečně sídlící varhanář Johann Andreas Niederle. Větší oprava spojená s přeladěním na francouzský tón (tedy níže) se uskutečnila v roce 1738, práce provedl pražský novoměstský varhanář Martin Janeček. V letech následujících byly prováděny menší opravné práce vesměs pražskými varhanáři (Martin Köpfl, František Kannhäuser). Nový velký nástroj byl v chrámu postaven pražským varhanářem Matějem Sedmíkem v roce 1769. Staré varhany Sedmík opravil a přenesl do hřbitovního kostela sv. Jiří, kde se v podstatě dochovaly dodnes. Nové varhany byly rozděleny do dvou křídel, měly celkově na dvou manuálech a v pedálu 16 rejstříků a stály 700 zl. Varhany opravil v roce 1774 litoměřický Johann Rusch, renovaci za 513 zl. uskutečnil v roce 1821 čistecký varhanář Guth. V průběhu 19. století byl nástroj vícekrát opravován, v roce 1836 litoměřickým Antonem Ruschem, v roce 1853 a 1859 varhanářem Josefem Ohmem a v roce 1869 Ferdinandem Guthem z Nového Strašecí. Starý nástroj však postupně přestal vyhovovat duchu doby a změněnému hudebnímu vkusu a tak byl v roce 1886 nahrazen novým „moderním“ nástrojem pražského mistra Emanuela Štěpána Petra. Petr postavil nástroj o dvou manuálech a celkově 19 rejstřících do mohutné pseudo

35

renesanční skříně, která stylově příliš nekoresponduje s interiérem chrámu. Během I. světové války byl nástroj ochuzen o rekvírované prospektové cínové píšťaly, které byly posléze nahrazeny zinkovými. Varhany byly v minulosti mnohokrát opravovány a vykazovaly časté drobné, ale „nevysvětlitelné“ závady, které se dařilo odstranit vždy jen dočasně a ne zcela. Teprve v roce 2012–2013 během generální opravy uskutečněné varhanářskou dílnou Dlabal-Mettler se přišlo na rozsáhlé poškození vzdušnice I. manuálu tesaříkem, patrně již z doby výroby nástroje. Vzdušnice byla proto zhotovena nově jako kopie. Varhany pocházejí z raného období tvorby varhanáře Em. Š. Petra a jsou v podstatě dochovány v originálním stavu. Nástroj má celkem 19 rejstříků rozdělených do dvou manuálů a pedálu. Neobvyklý, leč zvukově krásný je rejstřík „Klarinett 8´“ na II. manuálu, který patří do rodiny tzv. jazykových rejstříků a bývá u varhan této velikosti použit výjimečně. Hrací stůl je umístěn volně před varhanní skříní a je vybaven spojkou obou manuálů, manuálu s pedálem a několika pevnými rejstříkovými kombinacemi (Piano–Mezzoforte –Forte–Pleno), které se uvádějí v činnost sešlápnutím šlapky nad prahem pedálu. Hrací stůl je spojen se vzdušnicí mechanicky, zde navíc vložil varhanář do rejstříkové traktury tzv. „Barkerovu páku“, pneumatické zařízení usnadňující hru. DISPOZICE NÁSTROJE I. Manuál (C-f3, 54 tónů) Bourdon 16´, Principal 8´, Kryt 8´, Gamba 8´, Fleta harm. 8´, Principal 4´, Fleta 4´, Doublett 2 2/3´, Mixtura 2 2/3´ II. Manuál (C–f3, 54 tónů) Principal housl. 8´, Kryt jemný 8´, Salicional 8´, Houslovka 8´, Fugara 4´, Klarinett 8´ Pedál (C–d1, 27 tónů) Violonbas 16´, Subbas 16´, Oktavbas 8´, Cello 8´ Spojka man., Spojka ped. Kolektivy: Piano, Mezzoforte, Forte, Pleno


36


VELVARY MĚSTSKÉ MUZEUM V městském muzeu ve Velvarech je v současnosti umístěné vzácné malé varhánky bez pedálu neboli positiv, který má pohnuté osudy. Je jedním z mála dochovaných děl pražského mistra Leopolda Spiegela. Postaven byl v dle nápisu v nástroji v roce 1722 do neznámého, pravděpodobně pražského kostela nebo kaple. Jeho osudy jsou však známé až od roku 1853, kdy byl při renovaci malovarského kostela Všech svatých zakoupen v Praze prostřednictvím učitele Václava Vaněčka a měšťana Čeňka Šimona za sumu 75 zl. a instalován na kůr tohoto chrámu, jediné dodnes dochované stavby z osady Malovary. Nástroj má 4 rejstříky, unikl za I. světové války rekvizici prospektových píšťal, avšak neunikl bohužel všeobecné devastaci památek po roce 1948 a tak byl značně poškozený z kostela odnesen, opraven a umístěn v muzeu, kde slouží občasným koncertům.

DISPOZICE NÁSTROJE Manuál (C–c3, krátká oktáva, 45 tónů) Kopula major 8´, Kopula minor 4´, Principal 2´, Mixtura 2x

37


38


VRANÝ KOSTEL NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE Kostel sv. Jana Křtitele byl nově vystavěn v letech 1751–1761 na místě románského a později gotického kostela zasvěceného témuž patronu. Interiér kostela je slohově jednotný a pochází z 2. poloviny 18. století. V roce 1908 byla přestavěna kostelní věž a fasáda západního průčelí byla obohacena o sochy Čeňka Vosmíka. Do novostavby barokního chrámu postavil nový nástroj rozdělený do dvou křídel podél západního okna pražský varhanář Mathias Sedmík. Varhany byly pravděpodobně jednomanuálové, jejich prospektový Principál 4´ se dochoval dodnes. V roce 1779 opravil varhany rovněž pražský varhanář Anton Reiss, který rozšířil nástroj o čtyřrejstříkový positiv v zábradlí kůru, varhany tedy byly dvoumanuálové. Na konci 18. století a v průběhu 19. století byl nástroj několikrát opravován, např. v roce 1790 a 1823. V roce 1895 vestavěla do obou křídel varhanních skříní, kde původně stál hlavní stroj a pedál, nový kuželomechanický nástroj opět pražská firma Rejna-Černý, jako své opus č. 54. Přitom propojila obě křídla varhan vestavbou kulisy s prospektem. Ze starých varhany se tak dochovaly pouze nádherné skříně s původními cínovými píšťalami, s plastickou a figurální výzdobou, čtyřrejstříková Reissova vzdušnice v positivu v zábradlí a v rohu kůru původní varhanní lavice.

Foto: Pavel Vychodil

39

V roce 1963 opravil varhany M. Heger st. z Hořovic, který připojil k nástroji el. čerpadlo vzduchu. Varhany Rejny a Černého z roku 1895 jsou solidním a trvanlivým nástrojem renomované a tehdy velmi žádané firmy, které díky svému dobrému řemeslnému zpracování přečkaly bez závažných závad až do dnešních dnů. SOUČASNÁ DISPOZICE Manuál (C–f3, 54 tónů) Bourdon 16´, Principal 8´, Fleta 8´, Gamba 8´, Salicional 8´, Oktav 4´, Roh 4´, Mixtura 4 řad. 2 2/3´ Pedál (C–d1, 27 tónů) Subbass 16´, Oktavbass 8´ Pedálová spojka, kolektivy: mf, f, pléno


40


ZLONICE KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE Zlonický mariánský kostel je prvně zmiňován již roku 1318. Současný děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v letech 1724–1735 za hraběte Filipa Kinského na základech starého chrámu. Zdaleka viditelná dvojice věží chrámu po stranách presbytáře byla vystavěna v r. 1744 Kiliánem Ignácem Dientzenhofferem. Vnitřní zařízení kostela bylo pořízeno převážně v 2. čtvrtině 18. století. O starém kostele víme, že měl dvě kruchty nad sebou a nástroj je v inventáři uveden poprvé k roku 1675. V poslední čtvrtině 17. a na počátku 18. století zde pracovali slánští varhanáři Nedvědové, varhany tehdy stály na 2. kruchtě. Nový reprezentativní nástroj v nádherné bohatě zdobené varhanní skříni postavil v roce 1746 loketský mistr Wenzel Starck. Nástroj měl na dvou manuálech a v pedále celkem 17 rejstříků. Tuto velikost udávají inventáře v 19. století, jiný starší údaj uvádí dokonce 24 rejstříků. Vzduch dodávaly nástroji čtyři klínové měchy. Nástroj byl opraven v roce 1768, další opravy provedl v roce 1844 slánský varhanář Josef Suchý, který současně zvýšil ladění, po něm pak v regionu hojně činný novostrašecký varhanář Ferdinand Guth. Nový moderní nástroj vestavěl v roce 1890 do staré barokní skříně, rozšířené v zadních partiích do stran, pražský varhanář Emanuel Štěpán Petr pod opusovým číslem 38. Mechanický nástroj má kuželkové vzdušnice, na dvou manuálech a v pedále celkem 19 rejstříků a je ovládán z hracího stolu umístěného volně před varhanní skříní. Hrací stůl je umístěním ovládacích prvků a jejich tvaroslovím typickým příkladem Petrovy práce. Rejstříková manubria jsou umístěna po stranách klaviatur ve třech etážích, názvy rejstříků jsou napsány na porcelánových při okraji zlacených obdélníkových štítcích. Varhanář Petr svůj nástroj v následujících dvou desetiletích pravidelně udržoval a ladil. V roce 1917 byl nástroj uchráněn od rekvizice cínových prospektových píšťal i díky aktivitě tehdejšího zlonického děkana, který neváhal psát supliky na odpovědná místa tak dlouho, až se mu podařilo nástroj zachránit. Opravu v roce 1933 uskutečnil varhanář Bohumil Paštika ze Staré Boleslavi, jednu z posledních oprav provedl roku 1950 varhanář Stanislav Havlík. Nástroj byl v 2. polovině 20. století celkem často využíván pro dvořákovské koncerty, při té příležitosti byl také čištěn a laděn pražskými varhanáři z družstva Igra. Přesto byl jeho stav na začátku milénia nepříliš dobrý. Rozsáhlou opravu uskutečnil v roce 2014 díky dotaci z MAS Přemyslovské střední Čechy, o. p. s., varhanář Jan Otcovský.

41

Jedno z nejlépe zachovaných větších děl významného pražského mistra Em. Š. Petra zaujme pestrou paletou barev flétnových a smykavých rejstříků v základní poloze a patří k jedněm z nejcennějších artefaktů romantického varhanářství v širokém okolí. SOUČASNÁ DISPOZICE NÁSTROJE I. Manuál (C–f3, 54 tónů) Bourdon 16´, Principal 8´, Kryt 8´, Gamba 8´, Fleta harm. 8´, Oktava 4´, Fleta 4´, Doublet 2 2/3´ II. Manuál (C–f3, 54 tónů) Princ. housl. 8´, Kryt jemný 8´, Salicional 8´, Roh 8´, Vox coeleste 8´, Fugara 4´ Pedál (C–d1, 27 tónů) Violobas 16´, Subbas 16´, Oktavbas 8´, Celo 8´ Spojka pedálová, Spojka manuálová Piano, Mf, F, Pleno, Crescendo posuvné

Foto: Ivo Horňák


Varhany znějící

Varhany znějící

2018

SLÁNSKO & DOLNOBŘEŽANSKO THE HISTORIC ORGANS SLANÝ \ VELVARY ZLATNÍKY–HODKOVICE PSÁRY–DOLNÍ JIRČANY

PAUL KAYSER JÜRGEN ESSL DRAHOMÍRA MATZNEROVÁ ROBERT HUGO LUCIE KAŇKOVÁ PAVEL ČERNÝ

Slánsko & Dolnobřežansko .—. září 

Putování I.

Slaný

Slaný

Velvary

Za varhanami Dolnobřežanska

Kostel sv. Gotharda

Piaristická kaple

Kostel sv. Kateřiny

sobota . září od .

pondělí . září v  .

středa . září v  .

sobota . září v .

Varhany dolnobřežanského regionu vám představí

Na varhany Antonína Reisse postavené roku  hraje

Na varhany I. Schmidta z . stol. a barokní pozitiv hraje

Na varhany E. Š. Petra postavené roku  hraje

PAVEL ČERNÝ

PAUL KAYSER (L)

JÜRGEN ESSL (D)

DRAHOMÍRA MATZNEROVÁ

Zlatníky

Psáry

Kostel sv. Petra a Pavla

Kostel sv. Václava (Dolní Jirčany)

Za varhanami Slánska

pondělí . září v  .

středa  . září v  .

sobota  . září od .

Na varhany Karla Schiffnera hraje ROBERT HUGO zpívá LUCIE KAŇKOVÁ

Na varhany Karla Schiffnera postavené roku  hraje

Varhany v okolí Slaného a ve Slaném vám představí

PAVEL ČERNÝ

PAVEL ČERNÝ

Putování II. 2016

www.varhany.slansko.cz Sedmý ročník mezinárodního varhanního festivalu Varhany znějící 2018 pořádají Přemyslovské střední Čechy, o. p. s., společně s MAS Dolnobřežansko, o. p. s., za finanční podpory Královských měst Slaného a Velvar a obcí Zlatníky-Hodkovice a Psáry. Festival se koná pod uměleckou záštitou varhaníka Pavla Černého a také za laskavé podpory pana Geoffreyho Pipera.

SLANÝ

VELVARY

42

ZLATNÍKY

PSÁRY

VARHANY ZNùJÍCÍ Slaný–Zlonice

The historic organs in Slaný and Zlonice & fortepiano Pavel Černý • Marek Toporowski • Petra Matějová • Michael Schönheit • Gotthold Schwarz • Balys Vaitkus

Plakát festivalu Varhany znějící 2018 a ukázky vydaných CD z let 2018, 2016 a 2014 , na jejichž produkci se podílely Přemyslovské střední Čechy, o. p. s.


FESTIVAL VARHANY ZNĚJÍCÍ Mezinárodní varhanní festival Varhany znějící, který představuje památné varhany nejenom na Slánsku, založil v roce 2001 Ivo Horňák. Od roku 2008 je uměleckým šéfem festivalu varhaník, pedagog a organolog Pavel Černý. Finančně festival pravidelně zaštiťuje město Slaný a obecně prospěšná společnost Přemyslovské střední Čechy. Na festivalových koncertech představujeme nejenom světově uznávané zahraniční interprety, ale i vynikající české varhaníky, reprezentující koncertní umělce nejstarší, střední a mladší varhanní generace. Každý koncert má vždy svou zvláštní dramaturgii a specifické zaměření. Kromě varhan tak představujeme další zajímavé, ne běžně se vyskytující nástroje, různé hudební styly a techniky. Na koncertech přenášíme pomocí dvou kamer obraz z kůru a posluchači tak mají možnost sledovat interprety při jejich hře. Zároveň z každého koncertu pořizujeme živé nahrávky, ze kterých jsou sestavena CD z jednotlivých festivalů. Nedílnou součástí každého festivalu je také Putování za varhanami, celodenní výlet, při kterém navštívíme zajímavá místa v okolí Slaného nebo v jiných regionech a seznámíme se s dalšími zajímavými nástroji. Ivo Horňák

arhany V Znějící 2014

Slaný Velvary Zlonice Petrovice Dolní Hbity HISTORIC ORGANS alpine horn, yodelling accordion, virginals and recorder

Jiřina Dvořáková-Marešová Peter Fröhlich Flavian Imlig Monika Nötzli Hany Küttel Mario Küttel Tomáš Flégr Jankees Braaksma Michel Bouvard Yasuko Uyama-Bouvard Jaroslav Vodrážka Pavel Černý Petr Čech

VÍCE INFORMACÍ NAJDETE NA WWW.VARHANY.SLANSKO.CZ

Účastníci Putování za varhanami na Dolnobřežansku před kostelem sv. Markéty ve Zvoli. Putování se uskutečnilo v sobotu 1. září 2018 a společně s varhaníkem a organologem Pavlem Černým jsme navštívili kostel sv. Jiří ve Vraném nad Vltavou, kostel sv. Markéty ve Zvoli, kostel sv. Václava ve Psárech-Dolních Jirčanech a kostel sv. Petra a Pavla ve Zlatníkách-Hodkovicích.

43


44


Profile for Ivo Horňák

Varhany znějící  

Knížka o nástrojích, které zazněly v sedmi ročnících hudebního festivalu.

Varhany znějící  

Knížka o nástrojích, které zazněly v sedmi ročnících hudebního festivalu.

Profile for ivohornak
Advertisement