Divadlo a divadelnictví v královském městě Slaném by Ivo Horňák

Divadlo

a divadelnictví

v královském městě

Slaném

i l:

..,

;, , I

"Historie vzniku myšlenky posravení samosrarné budovy Městského divadla ve Slaném je úzce spjata s vlasteneckým vzepětím českého národa na koná 19. stoleti. Tehdejší dlouhou dobu kvasící vlastenectví vyvrcholilo celonárodní sbírkou na Národní divadlo v Praze a v případě našeho města posravením jednoho z nejhezčích divadel českého venkova. Slánské Městské divadlo patří mezi nejznámější divadla v České republice. Příznačné je, že budova a její zázemí ještě do nedávné doby patřily naopak k nejzanedbanějším.

Teprve v posledních třech letech zahájená postupná rekonstrukce

a dostavba vrátila tento kulturní stánek města na úrove/í, která mu patřÍ. K našemu Městskému divadlu mám vzrah, který se dá nejlépe přirovnat k pocitům českého vlastence při jeho první návštěvě matičky Prahy a Národního divadla v ni. V tom vztahu je všechno. Úcta, obdiv, hrdost a pocit nesdělitelného zážitku, při kterém chvilinku bláznÍvě buší srdce a chvilinku se točí hlava. Je to oboustranná láska. A musím se přiznat, z mé strany je v "našem vztahu" Í špetka pýchy. Nestydiin se za ní. Myslím, že je potřeba poděkovat velkému množství lidí, kteří se na rekonstrukci divadla podíleJí. Nemají se za co stydět. Divadlo ve Slaném je opět chloubou města. Může se pyšnÍt nejen bohatou historií, ale nyní jíž opět naplno zářícím neoddiskutovetelnym

významem pro kulturnost celého regionu Slánska. 1

Ivo Rublk starosta města Slaného

V7NIKlI SPOL KU Sl AN5KÝClI

bub, bnr~ II' ",bili bn, 8po ;'6". '820 wet.nilll

ob í15lánftó!fJ í15(tubcnlů

profpcd)u

m>efclá bra

milllfi

<5ldnlfi

\1)

bla&61)

3 gcbnánjď). ~Ic nřmccfé\lo ob ;lana í15fti'pdnfů. Pf.

!8Ho~or{f9. ••.ml, 9t~tI (on. XonKtIl, gt~O {I(tfa. '(U1

'Jldn elťibtOl\lll9. :toniiin !cllid,. 3otitP4, :tt>rriČt'in" fluit". 3rniP. f{au!icó pállil $tfjtJrol't>{l'i(lo.

ob \'lntonjna'j)t,d)lIIdO"•. ob 3.110 9lrn'bIi\lO.

ví'bd!á;~ bdgr.: 91aba ,mjl"1

nd~!\)lIgt bóftit: !l>itw. '<itrnopolf!a

~I(Ú 3 I \O a 2\<> Iltjfta 3anc~dlJ)lÍ fc 1l3nalofli 1ll1aftcnffč oKrné~ bobré~o. roljtlo 3'; reřr, 3ábá.

PlaMr k piedstsveni

Půjčka za ophírku (1820)

O( HO I NIKl

Veřejné divadelní produkce ve Slaném jsou známé již z první poloviny 18. století (1730, 1732 atd.). Jednalo se ovšem o divadelní kusy hrané latinsky studenty ,~1ánského piaristktého gymnázia. Plakát z 8. října 1820 oznamuje uvedení veselohry "Půjc."kaza oplátku" opět v provedení slánských studentů v sále hostince U zlaté lodi. Výtěžek z tohoto vystoupení byl určen, jak plakát [mídí, "k prospěchu městské dlažby". Vůd8 studentskou osobností té doby byl František Karel Miltiiet. Zda tato generace národních probuzenců nastudovala i jiné divadelní hry, o tom historie ptozstim mlčí. DalŠÍ konkrétní zprávy o ochotnickém divadle ve Slaném máme až z roku 1845, "ve které1l1ž roce sestoupila se v městě našem společnosť, za cílem pořádání divadelních her k dobročinným účelům ". Tuto společnost tvoiili převážně úiednici tehdejš1110krajského úřadu a slánského 1l1agistráw, v jejichž čele stáli tytmistx na odpočinku baron Zfdubský lytíř ze Schontelu a komisař krajského úřadu baron Knoir. Nejednalo se tedy o studenty, ale o vážené měšťany, kteří byli nejen iniciátory, ale zároveň také prvními řediteli, režiséry a silmozřejmě i herci. Podobných "sdružení", kde se usedlí měšťané a vážení úředníci oblékali do divadelních kostýml!, aby SV}711spoluobčanům selmíli veselý nebo smutný divadelní kus, bylo v Království českém opravdu jen POSkrOVIlU.Společenské postavení těchto ochotníků mělo i svoji praktickou výhodu. Provozování divadla si sami Iinenčně zajiHovali, 11 tak nevznikaly potíže rázu existenčního, s nimiž se museli potýkat v Jiných městech, kde divadlo hráli především studenti.

Svoji hereckou činnost zahájilo toto volně sdružení nebo divadelní družstvo 18. dubna 1845. Hrálo se I' sále hostince V Templu, kde soubor působil až do 25. března 1846. Velkým mezníkem v historii slánského ochotnického divadla byla doba bezprostředně následující. Tehdy si společnost ochotníků najala od provinciálního řádu piaristů zkušební sál se dvěma pobočnými místnostmi v levém křídle piaristické koleje a v těchto místnostech "s nemalými oběťmi" vybudovala první, na svou dobu velmi dobré, stálé divadlo. Nové divadlo bylo slavnostně otevřeno 19. dubna 1846. Prvním ředitelem kolej11111O divadla, ve kterém se ovšem hrálo opět pouze německy, byl komisař krajského úřadu Karel Pivec. V roce 1849 převzal funkci ředitele Petr Radnický, který divadlo nejen povznesl, ale právě za jeho éIy se ve Slaném opět začalo hrát česky.

Ani soudní spory však slánským ochotnikům nepomohly. 30. srpna 1874 přešla celá kolejní budova do majetku slánské obce a Spolku divadelních ochotníků bylo uloženo platit z pronajatých divadelních místností naprosto nereálné, trojnásobně vyššÍ nájemné, než doposud platili piaristům. "Dne 12. září 1875 spadla opona divadla kolejru11Oza posledním představením ochotnickým, které v útulném tom divadélku bylo pořádáno, " napsal Karel ScheinpE1ug. Tahanice o dlužn« nájetnJlé se pak vlekly až do roku 1877, kdy obec soudně vypověděla ochotníkům nájem svých místností, které potřebovala k rozšíření znovuotevieněho gymnázia. Nakonec bylo z nařízení obce, daného 22. února 1877, kolejnÍ divadlo rozbouráno a jeho vybavení uloženo na půdách slánských domů.

Necelé dvě desítky let se pak v tomto divadle hrálo bez jakýchkoliv problémů, k úplné spokojenosti ochotníků i publika. Až roku 1867, za ředitelování slánského měšťana a městského důchodního Viléma Michla, vznikl nešťastný spor o to, zda je divadlo vlastnictvím obce nebo ocbotniků. TehdejŠÍ purkmistr Josef Hubatka dal nakonec divedelni budovu krátkodobě uzavřít. Vilém Míchl rok nato z funkce ředitele odstoupil, ale i jeho nástupce ]UDr. Ferdinand Fiust vydržel třenice, při kterých soubor chV11ihrál a chv/1i neměl hrát kde, pouze do roku 1871. Po jeho odstoupení převzal řízení divadehllch záležitostí trojčlellný výbor tvořený bývalými řediteli V. Míchlem a T. Rubešem a redaktorem slánského čtrnáctideníku Antonínem Ptáčkem. Protipól těchto mladočesky zaměřených vlastenců reprezentoval nový purkmisti, nekompromisní staročech Antonín Prugl. Ten prohlásil divadlo za majetek obecní pod svojí ochranou a nařídil zapsat divadelní majetek jako inventář města.

Víc jak dva roky trvalo, než se slánští ochotníci vzpamatovali z této těžké ztráty. Pak ale začali jednat a v srpnu 1879 vystoupili na veřejnost s návrhem na postavení nové vlastní divadelní budovy. Soudobý tisk Svobodný občan o tom v jednom z řady článků 13. září 1879 napsal následné: "Bude-li v Slaném ochotnické divadlo? Poslední svou zprávu, že se v Slaném sestoupilo komité k zaražení spolku pro vystavení budovy divadelní v Slaném doplňujeme tím, že komité to utvořilo se v Občanské besedě a že sestává z následujících pánů: Viléma MJ'Zl1ka,dra. Josefa Junghanse, dra. Karla Horlivého, Viléma Michla, Antonína Šilhana, Dominika Šťastného, dra. Františka Formánka, Alberta Mayssla a Samuele Kohna. Dne 11. září usneslo se komité to po delším rokování, aby se shledalo, že způsob tento, aby se spolek na prám půdě pohybovati mohl a výsledku kýženého se neminul, jest nejprospěšnějším. Pan Dr. Josef JWJghans vzal na se úlohu vypracovati dotyčné stanovy. Budou-li stanovy tyto komitétem přijaty, přikročí se hned k upisování, načež žádost za povolení tohoto spolku u příslušných míst podána bude. Ježto budova divadelní jest pro naše město též věcí velmi důležitou a nutnou, jelikož pěstování dramatického uiuěni; jemuž se nyní důstojného a vůbec schopného chrámu nedostává, jest školou života, tož doufáme, že se podniku tomu, pokud bude věren své zásadě,

Aby se společnost ochOt111KŮmohla rovnocenně bránit nádaku ze strany obce, bylo rozhodnuto ustavit spolek opatřený řádnými stanovami a prám subjektivitou, který by mohl samostatně vystupovat v právních sporech. Proto byl 8. června 1873 vslnou hromadou a na základě úředně schválených stanov, podepsaných mimo jiné také básillKem Svatoplukem Čechem, řádně ustaven Spolek divadelních ocbotniků ve Slaném.

dostane od občanstva jak domáC111Otak okolm11O náležité podpory a vřelého účastenství. " Stanovy nového spolku byly úředně schváleny a také upisování akcií se setkalo s velmi příznivým výsledkem. Obyvatelé města a jeho okolí tehdy projevili svou lásku k divadlu způsobem velmi výmluvným. Nejenže během necelého půl roku skoupili akcie na postavení slánského divadla v sumě dvanácti tisíc zlatých, ale zároveň dokázali složit během jediného dne částku čtrnácti set zlatých na znovupostavení požárem zničeného Národm11O divadla v Praze.

Divadlo v piarisrické koleji

V sobotu 24. červne 1882 byl slavnostně položen základní kámen nové divadelní budovy a 30. prosince 1883, měsíc po otevření Národního divadla, bylo slavnostně otevřeno také divadlo ve Slaném. Velkolepou slavnost otevření slánského akciového divadla zahájil Proslov Svatopluka Čecha v přednesu ochotnice Anny MfZ11kové. A krásné, závěrdné verše Proslovu velkého (ťeského básníKa jsou i závěrdnými slovy této, později nazvané "zlaté': kapitoly historie slánského ochotnického divadla.

"Kéž blahodárný paprsk přízně vaší

o;::; V)

vždy na tom stánku uměn spočivě,

a -sc

kéž odtud stále společnosti naší

zdroj vláhy duševní se rozlívá a v lásce k umění nás všechny pojí

budovy této milé slibný prah kéž v rucb u žití všedního tu stojí jak zářný maják ušlechtilých snah!"

Dům U zlaté lodi

r820-I883 září/říjen 1820: první česká ochotnická divadelní představení se uskutečnila v sále zájezdního hostince" U zlaté lodi" v podání slánských studentů do roku 1845: ochotnická činnost zvolna upadá 18. dubna 1845: aktivita ochotl11KŮje opět zahájena v sále hostince " Temp!" březen 1846: společnost ochotniků vybudovala stálou divadelní scénu v piaristické koleji 1848: do roku 1848 se hrálo německy, od roku 1848 výhradně česky 1873: založení "Spolku divadelních ocbotniků"; divadelní činnost provozována také dalšími spolky a sdruženími (Řemeslnická beseda, Sokol, Občanská beseda, studenti slánského gymnázia) 12. září 1875: poslední představení v piaristické koleji - divadlo muselo být poté rozbouráno na popud obecní správy, což způsobilo úplné zastavení činnosti ochotnického divadla 1879: v Občanské besedě vyslovena myšlenka na postavení divadelní budovy 1880: zahájeny přípravy k ustavení "Spolku pro výstavbu akciového divadla v Slaném "; akcionáři se stali obyvatelé města Slaný

i I

Divadlo

z ochot.,. v Slaném

k dobrému

účelu

v neděJIdne 9. sářl 1860.

Divotvorný klobouk. Fraška

\'e 3. jednáních se zpěvem od A. Klicpery.

Koliá., bOhatýOko:e: ~ý::ý Strnad;)

I ~

I II I I I •

. .

.. ..

kramář. •

liJepelka, ) cestujte: stu enu, I'ohoi'alský, nužný písničkář, bývalý básnik. ll'l'naJ>ás, hospodský. Béruska, jeho dcera. Zvonek,) lJatlik;

)'"

II .. epn"".

Kluk. Nádenik. Šumai"i Karel, myslivec.

DoJ'~'""'''Vstupné

I I I I I ~ ~

""k"",,_

bez obmetení

mésteéku.

dobročinnosti:

Čislované sedadlo 4~ kro r. č. tni místo 35 kro r. č. 2hé " 20 kro r. 3ti " tO kro r. č. č.

Zač.ítek

'='

bodill.

~~~~~~~~I V Slaném 1860.

Plakát k picdstavcniDivotvorně

I II I

Tisk F. Jefábk e.

kloubonk (1860)

18. září 1881: svolána první valná schůze Spolku pro postavení akciového divadla; ještě v tomto měsíci byl zakoupen pozemek a počátkem řijna byl vypsán konkurz na stavební plány: 16 soutěžních návrhů posuzoval profesor architektury české techniky v Praze Josef Schuh; zVÍtězil návrh Jindřicha Fialky, stavba byla svěřena pražskému staviteli Adolfu Havlovi za dozoru slánského stavitele Františka Štecha 8. května 1882: první výkopové práce na základech divadelní budovy 24. června 1882: slsvnost položení základního kamene stavby; následné finanční potíže pomohla vyřešit Občanská zěložn« půjčkou 10000 zlatých 1882: netrpělM ochotníci si pořídili nové jeviště v sále hotelu "U Mého beránka" listopad 1882: budova divadla je již pod střechou - oživila se tím aktivita divadelních ochotníků, kteří se připravovali na slavnostní představení při otevření divadla 30. prosince 1883: divadlo slavnostně otevřeno: "Proslov k otevření akciového divadla v Slaném dne 30. prosince 1883" od Svatopluka Čecha předcházel divadelnímu představení Kolárova historického dramatu "Primátor"

Divadlo z ochoty v SlanéIll

111 ~~~~f~~~~~~ o~,

\k!a.V' ••••~oMlIk.

""''':', JIM ',L

Pa•••• &hIlb,.....,.

=Ia,~

.••

•• \

z,,~•..•••••••.

Xw:~b,)oIoooktrL n"1&, dit-lkd.-. K~lb. OKh"1oJ k •••.. '·ojI!jtk,_jld,,".ilut~ .•••• jl:uI,\onltnTl"". /1N.rb,jet. ••••.. NaW 1krbora, uan Itlb.

z.v..w .• ,."" ••tt.ll:itkl ~~~'l.h~~

poli

Vojd.U:on k~

RIlolli,,"'lttokaol Orl,l,obwIl"uU;elff· Vualb. •••,IDIllÍWII, I1n •• d~Je dn•• Y(>•••.IU __

H"I.

Cf.lo~~

Plakát k představení

.. ..

t.1.4s..,~ .U.ctkJ'. dl~

• tbal~"~

•• Ikt

na.""",",

a •••y mill b.~ ob••••••D.1dobro6lGllulJ.: ••• &10<1 kr., I. ••1010)11 b., 11. 1t!!W>,nk~_, lIL .oJM'O!Jr.

Zač'tek

.. ..

n...,.

lbdktob,oIbotb

Ochotnické

Sedlák"

'Mme

~_._

hodině.

umělec (1871)

divadlo v Slaném.

" ueděli dne 30. prosince 1883:

Slavnostní otevření nové budovy divadelni.

••HA nqUGVHfA,"0"""

p'-Iel ••-•• I••.••o....,I ••.•• ~•.•••• "' ••••••• f •••

0 ••

PROSLOV

PRIMiTOR.

llL-:l01-,d.:(:

dl.'lua

"o.)

-+.i.odn"lIio..:h

o s o

od ,T.J.l"'olfu·Q..

S Y:

J~~!..~~'t...:,~-""""-"&.,,- .r<~

~~I7:.d~ ='.:~::: .tn:.tG:t; •..••:::..•,•.,."".•.....• JnHl.&, •.•• I..Dooili. •• l.~

••••••..••••_'.'.l. 't ••••.•M •.•~~<

&.no!._·~I",.t .•••..•• .-.

H••ul. ",.,.1 •••'n.•••h~••• "'.••,,,.1 ••••.••. ••• ~"

••••, ••10>....

\·.jt.\CI"l•••J".Hn ••!.I·.,< •••,...I•••. _~ ••._

""~~ll:~~~.t.~~~:' "1'-~

n••••••••",'•••~~do Uof"J •••••.•. \I;'~:-~:'~':'I:',,! ~'tn.:~'•. ft'i .••.••~. , I'•.•,,' •.••.•1.\~t ,. ••• k 1.••10,\••., Uutlbu •.•

~b,

I~"-I", ••,

SI""",.

"04,,~..I•• )'" J• .;'.'''''''''

Ili·l'chll·.•••• ,/, Hfh ••I~' IIIHI,·IHII IIllhOll' 011;';111"1;.(' hn,.·tll. .• tY

vyno •• ,.•. ,•••.• J •..•••••

" ••

1•••••••

,I..,.lUl

I>U<:I?,",U.

_....,.,..,.,.-

;:~~j ~~/ _'L)l~ak~,6;mSl~~b~'D~ 1~~~::I,~iO~~~ ~:.,~~1()~~.~~1 b;~It~u:~lk~ h~ ,,*1'1"'to

Ct~~

llll~y o~',i'o'UI ť.

~f.l:

SIle p. Aug !tJJY~d.•n v lCl<lMk~ Inde ~ veter ~;-IIrO~ y d'vadle-~~.~SJ ";t" " 10. [0",1. "~·,'I·. f:a<:"lI1<'k " •• 1",,1. nÚ·r. "',..:, •••.• .,., ~;t.i-ti I~..:_Uw.l. " .".~ '"' ~ .• w.•• ""'hla"•••.••.• ,••••.•""" •.••••.• ~ tlnd~Yajl

••PRml'l!OR"

prátelský vecer. '".,..•. Wh.,. se (lll6J 1. ledna 188* opRbj

I-t

•.j~ Plakát k představení

Prúnáror (1883)

technické vybavení divadla a jeho zázemí: - 338 sedadel - 400 míst k stání - jeviště 7 x 9 m - malovaná opona a kulisy byly dilem slánského malíře Karla Vacka (člena Spolku divadelních ochotníků) - vytápění zajišťovala troje veliká kamna (od roku 1929 nahrazena ústředním topením) - plynové osvětlení (teprve od roku 1924 elektrické)

Hodnota, za jakou bylo divadlo postaveno: 48930 zlatých 91 krejcarů

ZE VZPOMÍNE o

ff SI \

SKř II

) O

I~ "Zrušení divadla v budově ko/ejní bylo pro spolek ochotnick)' ranou, ze které dlouho nebyl s to se vzpamatovati. Poměry spolku nebyly tehde pohNchu takové, aby se byl mohl vzchopiti k nové, velké akci a zbudovati si v btzku stánek nový. Od roku .1846., kdy několik nad§encll za okolností pHznivich a za podpory všech činitelů zbudovalo útulnč divadélko koleinť, uplynulo mnoho vody a mnoho a mnoho se změnilo. Vlivem událostí posledních let niveau spolku znatelně se niiilo, činnosť klesala a v celém jeho těle rozhosťovala se stále rostoud ochablosť. Ostamě ipro spolek nejlépe situovaný byla by bývala dobrá rada drahou. V celém městě nebylo jediného většího sálu, nebylo I'ůbec žádné vhodné místnosti, již by bylo lze levně v poněkud obstoině stálé divadlo upraviti. Nezastala tedy katastrofa, jakou bylo zničen! kolejního divadla, ochotnicI<;'spolek v takové ituaci, aby byl mohl čeliti jí se vzryčenou hlavou. A tak ubohý spolek nevida nikde vychodu, unaven a vysilen ustavičným bojem, rozmrzelý neúspěchy, zechvecen beznadějI, s resignad mávl rukou, položil se, zavřel oči a spal. A spal tak pevně, tvrdě, nehybně, a spal tak dlouho, že se zdálo, že už spí - svůj spánek smrti ..... Spolek ochomicl<;'jako takový nejevil však nejmenší známky života a po celých šest roků spal svůj těžkÝ, mdlobný spánek, až teprve počátkem roku 1881. probudily jej teplé paprsky slunce, vynoň/jícíno se zvolna na obzoru, slunce, kterému mohlo se Hkari "zlatý sen ocbotntků", kterému však říkalo se prostě - "akciové divadlo ". Karel ScheinpBug: Ochotnické divadlo v Slaném (1845. - 1895.),

V ziN .1879 vyzvala mne paní Ksroline Hemerková, abych při ochotnickém piedstevenl, jež po dobrých zkušenostech bude zase na podzim ve prospěch Libuše poiědeti, přijal roli. Tou dobou jsem piiěel n« školu slánskou. Oběma tukem« jsem se pozvání chopil, a také v roli jakési vystoupil. Hrálo se v sále Občensk« záložny. Obecenstvo bylo snad zváno - proto tI/ byla velkou převahou slánská honorace. Sál byl plný na sedadlech - ale na místech ku stání bylo návštěvnIků málo. Širšf kruhy se okázalému sálu totiž tehdy vyhýbaly. Děti pilstupu neměly, poněvadž účinkovaly osoby učitelské. Hrál jsem tu pro Libuši několiksěte. Kariéra má byla ru vzestl/pná,

II. Od zrušeni divadla v koleji piaristské až do orevfen! dlvadla akciového (1877. - 1883.)

,.V ocbotnickě monografii, roku 1895 vydané, píše K. Scheinpf1ug, že neni jisto, kdo vyslovil první myšlenku tohoto divadla. Hlásím se jako korunní svědek, zasvěcený do této okolnosti. Pro historické ujištěnf jsem asi posledním žijícím zasvěcencem.

Hostinec v Templu sloužil slánským ochorntkům v dobách, kdy neměli vlastní scénu

když mi již v třetím večeru byla svěřena stěžejní role v Polském židu,

svycb úrad hlásiti. Opravdu se přikrčili. To jich však netrápilo. Myšlenka

hře to lotrinskou dvojicí Erckmanna a Chatriana roku 1869 napsané.

Michlove zapustila již kořeny - to bylo hlavní věcí. "

Režii jakousi měla paní Hemetkovd. Já jsem maloval několik deko-

Václav Štech: Vznik divadla v Slaném, Slánské večery IV

račních drobností při těch hrách. Přišel jsem v tomto divadelním podniku

do velmi dobré herecké

očekávaná - otevření akciového divadla. Den 30. prosince 1883. bude

Josefa Hájková, a znamenitý humorisra Emanuel Danda, jenž si mne

v kulturních dějinách našeho měsra vždy zaujímati česrné místo. Večer

- kolegu nepoměrně

mladš1110 - ve škole nějak oblibit. Tak se

toho dne před sedmou hodinou bylo hlediště divadla naplněno obecen-

se mnou pro mé sklony k žertům sblížil, že mi na můj stesk po

srvem ve všech prostorech. Šťastní vyvolen ci, kterým osud poplál nalézti

divadelní mistnosti po jedné zkoušce pod velkou pečetí svěřil,

tu místečka - neboť celým zástupům bylo odejíti od pokladny

kterak se něco ve věci divadelní v Slaném již potichu kutí. Nepovolil

s nepořízenou

jsem, dokud mi neprozradil toto: Vilém Michl - ředitel Ochornické-

přes tu chvíli dychtivě svůj zrak ku draperiové oponě, jež jim zastírala

ho spolku, přestavbou koleje o přístřeší zbaveného - přišel k svému

jeviště. Produkce znhájena orchestrslni skladbou "Má domovina"

politickému

příteli Antonínu

Šilhanovi, učiteli, a navrhl mu,

- rozhlíželi se překvapeni po rozsáhlém hledišti a upírali

od mistra Anr. Dvořáka, sehranou zdařile hudebním

odborem "Občanské

aby se dal v Slaném podnět k postavení divadelní budovy.

besedy", za řízení Štěpána Ema, ředitele městské školy llUdební.

Šilhan byl tím nadšen, ale nemitl, že tuhá steročcskii vláda města

Sorva že umlkla bouře potlesku, ouverturou l'j'Volaná, vyzdvižena opona

za purkmistrovdni

Priig/ova - jenž byl odpovědníkem

Michlovým

a ochotnice Anna Mrzl1ková, dcera předsedy spcivni rady divedl«,

- tuto akci zadupe. Michl - vůdce slánského mladočešsrví - o tom

přednesla vzletný proslov od Svatopluka Čecha. A nové vlny nadšenÍ,

nepochyboval-

nové salvy potlesku rozlétly se ptostotsmi divadla. Pak následoval hlavní

ale soudil, že by bylo lze snadno získati k této velké

věci důležité osoby z těcl: Sraročechů, kteří pb1iš stranicky rozpáleni

bod večera, KoJ/árovo historické drama .Ptunetor", provedené

nejsou. Danda mi sdělil, že tomuto požadavku

ochornlky. Hra byla zajisté pilně studována, s VelYOUsehrána a pečlivě

pokladník

by zejména vyhovoval

Občanské záložny Dominik Šťastný a pak okres. tajemnik

Albert Mayssl. To byli sice pevní přívrženci stsročeskč

víry - ale

vyptsveru; avšak úspěch byl ohromný.

slanskými

Toho večera v divadle slanském

ze všech rváří zářila pýcha, ve všech slovech chvěla se radosť, ve všech

ve věcech kulturních byli nesrrann/. Mayssl byl velmi přesný úřednik

očích plálo nadšení. Toho večera bylo as v divadle málo těch, kteří byli

- neochvějný ve svých názorech - proto byl obecnému

s to sledovati průběh produkce

dalek. Šťastný byl muž konciliantní

- ve společnosti

víření dosti

obecně obllbenl

Msyssl byl aristokratické sebedůvěry. Když mi o několik dnů později

"Konečně nadešla památná ona chvíle, obyvateli slánska tak toužebně

společnosti. Jejími hvězdami byla populární učitelka ručních prací,

přítomnému

klidným okem kritika. Nám všem,

obecenstvu,

stěsnanému

ke stropu, od nejmenšího

studemíka

v hustých řadách od pettetu do nejstaršího občana, nám všem

oznámil Danda, že je Šťasrný i Mayssl získán pro tuto neobyčejně

zdálo se to všecko, každý akkord Ollvertury, každé slovo proslovu,

smělou myšlenku - považoval jsem to podle svých nevalných tehdy

každý pohyb na jevišti, neobyčejným,

zkušeností za vítězství. Danda mne však poučilo

jiném. Nejl'ětší

překážkou zdárného uskutečnění je phliš vypichnutě mladočešsrví jak Viléma Michla, tak Antonina Šilhana. Nedovedou-li

se ti dva

znamenitým,

dokonalým!

Vždyť

to všecko bylo naše, naše, naše! Toho večera odcházelo obecensrvo slanské z divadla s tím blahým vědomim, že právě posvětilo účelu svému dilo, které trvati bude po věky jako zdroj jeho ušlechtilé zábavy,

nějak přikrčit - to divadlo nebude. Priig/ z radnice vše mlada české

jako důstojný pomník snahám jeho picdků a jako zářící maják jeho

nemilosrdně potírající, nedá potom vzklíčiti zrnku boičičněmu.

potomstvu.

B1Zy však se ukázalo, že Dominik Šťastný a Albert Mayssl byli

že uplynulý večer byl v historii jejich vynikajícím mezníkem,

i výbornými diplomaty.

ležeti bude nová doba, nekonečně

Vytasili se v zimě 1879-80 s plánem stavby

A ochotníci slanštÍ olebeli oné noci s přesvědčením, za kterým

příznivějŠÍ než všecky minulé,

náhle a energicky v Občanské besedě. To bylo místo politicky jaksi

doba plná úspěšné a klidné práce, doba, jaké se v dějinách lidsrva

nezatížené. Když se divedelniho projektu okázale ujal předseda

rádo říká ,zlatý věk'. "

besedy Vilém Mrzílek, bylo vyhráno. Ovšem ani Michl ani Šilhan, ač byli besedntmi členy, neměli tu možnosti nápadněji se k dítku

Karel ScheinpRug: Ochotnické

divadlo v Slaném (1845_ - 1895.),

Od zrušeni divadla v koleji piaristické až do otevfenf divadla akciového (1877. - 1883.)

V roce 1884 sehráli ochotníci v novém divadle 9 představení, z toho 6 premiérových. 11. července 1885: v divadle se uskutečnil slavnostní večer k oslavě dvaceti let Sokola ve Slaném, kteJý zahájila předehrou k opeře Prodaná nevěsta kapela kolínského Sokola za Hzení Františka Kmocha 12. prosince 1888: za úhradu dluhů váznoucích na budově převedla Občan~*á záložna divadlo do svého majetku název divadla: "Divadlo Občanské záložny" 1887-1890: vzrůst činnosti ochotnického spolku zásluhou učitele Václava Štecha, který byl zvolen režisérem - položil základ modernímu herectví a režii, zároveň se stal autorem mnoha dramat 1892: zlatý věk divadla: režie Spolku divadelních ochotniků se ujal Karel Manšingl; toto období trvalo 15 let 9. května 1893: v přestavení hry ,Jedenácté přikázání" vystoupil herec Jindřich Mošna, člen Národního divadla v Praze 21. března 1897: představení "Maryši" se zúčastnil autor Vilém Mrštlk 1904-1905: první velká rekonstrukce divadla: - úprava jeviště - nové provaziště

Divadlo z ochoty ve Slaném vaá1e

dol:XlU občan.ské

zA1ož,:n.y

\' neděli dne 14. řfjua 1883

ve prospěch "Ústřední Matice školské:'

lIebožtík STRÝC.

Obraz ze života

\'6

třech jedno dle B. Kaisera volné přel. V.J. Kavka,

o S O B Y: Vitě? hrabě Vcnovecky Eruilie, jeho matka ~ Dub~ký, IU,nik '"

p. ětelč, >:11.I:raž,ákovll p. Vop!,-!eu~ky...

~::;!ť~~j.' J~:~ zd;~::ib~~~:l~t\'í :1: ~~:;k~~~~~a.

Pevuý kovát ti dobytčl lékař Antoufu, jeho tovaryš Bartoš, starý myalívee Doktor Z(lkreH Jen, $lou~d Soudní ůřednfk Slouí.ici, drábově -

Zaéatek

p. p, p. P' p. p.

HIUll!~ Sedléček. Dvcřák. vacek. Svobcde. Plavec, - ••

7 hodin večer,

Ceny mist bez obm. dobročinnosti: Sedadlo I. tHdv 40 kr., U. třfdv 30 kro I. místo k stáni 30 kr., II: místo k stání 2Ó kr., nu galerii 10 kro

List!.y lze dostati v obchodě p, Karla V. Sedláěka, široká třída Č. 107 a večer u kasy,

Plakát k představení

.,Nebožrik strýc" (1883)

Pl\l'1t--,,,,,"'-Tr-Ií LIST SPOLKEM DIVADELNlcH 25TI-LETÉHO

OCHOTNiKŮ

OTEV~ENI

______

SLANSKÉHO

V SLANEM

DIVADLA.

o o o ------

Pod protektorátem.

:Ia,:!.~

zálofny

v Slaném

~&dapolkudl.adtlllkttodlatlllU:plKristyDu~.v·~AIIp. p. Fr. ~, p. ""'OD.''' Eaulr;~ ~ ~~), p. AIoIte ICl!my I p. KasU Po prvf dM 28. d.llon

1909.

Program !. lboma,

UtUlek

slavnostnlho

Ou~rt~rl ~Raymo"d·. KaptLi

V~cb

" 7 bodlll ve«r.

večera:

p, AI. Zibf~.

2.Ř?e ~.S~~~IQ~~~~dŠj 1~:n:.Ej~~e S::~~y.d~V,·~:I: !::~nll~!n:k~~~~~I~ y

dlqdlf

Obč<l~ Ulom~.

PRAŽSKÝ 11iswdI$~yX>li~oirlIodJ"

osoSV:

4. Po pkdltavenlllfl

poč6!

Přátelský

RdWrplallo

•• ,lu

plibyl'ch

hQlU

Po druh~--

představeni "Prafsktl:ho

žida'" dne I. března

Paměmí list k 25. '-iročí otevření Slánského divadla

Plakát k představeni

Voc~'-

večer v hotelu .Pražák". --

slavnostní

ŽID.

~~oIara._

.Zsraccoc!"

(1923)

1909.

- oprava propadliště - nové suffitové osvětleni; reflektory, vodovod - nové dekorace (pražského malíře Františka Petránka) 1906: opětné oživení divadelního souboru; na scéně byla uvedena novinka - Jiráskova "Lucerna"; Manšingrovým nástupcem se stal Bohuš Vacek (dobrý režisér a výborný herec) 1914: ani za války nebyla činnost ochotnlků přerušena (mnohá představení byla spojena s dobročinností) 1. a 3. listopadu 1918: jako první hra v nové Československé republice byla v divadle ve Slaném uvedena Jiráskova "Lucerna" 13. února 1921: na scéně slánského divadla pohostinsky vystoupila přední česká "tragédka" Leopoldina Dostálová 1923: "Spolku divadelních ochotníků" vzniká konkurence - dranlatický odbor Čs. strany socialistické, který byl přejmenován na " Volné sdružení divadelních ochotníků", posléze na "Divadelní ochotnický spolek j. K. Tyla v Slaném" - ve Slaném byla bohatá ochotnická činnost, hrály i jiné soubory sdružcni; stran a obcí - ve slánském divadle hostovsly jiné divadelní společnosti, zájezdová divadla, vystupovaly zde osobnosti české, ale i světové, profesionální divadelní scény, např.: E. F. Burian, Vlasta Burian, Leopoldina Dostálová, Ferenc Fututiste, Karel Hašler, Marie Hiibnerová, Jára Kohout, Eduard Kohout, Jarmila Kronbauerová, Vojta Merten, Jindřich Mošna, Růžena Nasková,Josef Nohejl, Olga Scheinpflugová, Josef Skupa, Jiří Steimar 22. srpna 1928: vznik dalšího divadelního souboru "Slánská scéna" jako důsledek dlouhotrvající vnitřní krize ve "Spolku divadelních ochotuiků "; první představení "Slánské scény" se konalo již 7. řijna 1928 - zásadní proklamace "Slánské scény": Nezávislost a epolitičnost 1938: rekonstrukce - přestavba divadla: - oddělení prostoru jeviště od hlediště a zěkulis! - bezpečnostní (protipožární) opatření

- pří~tavba skladiště - úpravy okol! divadla (zahradn[ zeď) - chodnik a j[mka na popel 1938: za okupace bylo vytvořeno ve Slaném Národn[ souručenstvf, které doporučilo sloučeni divedelnťd: spolkO - nedošio k němu a činnost obou spolkO ustávala 1940: aktivita divedeintd: spoiků se začel« opět rozvfjet 1944: oficiálně zakázána činnost divedelnid: spolkti 14. června 1945: předseda MNV ve Slaném jmenoval novou sptevu slánského divadla a opět se vedla diskuse o sloučenI obou spolkli: "Spolku divadelnfch ochomikti" (režisér]. Novák) a "Slánské scény" (režisér B. Vacek) 1946: dramatický odbor Svezu (~eskémládeže (SČM) úspěšně uvedlněkoiJk her pro děti, také Spolek divadelnfch ochotnlků a SlámM scéna zrealizovaly v povělečnem obdob! (byť s potfžemi) několik premiér 1947: M[stn[ osvětová beseda vyzvala tyto tři soubory ke sloučeni; to se ovšem neuskutečnilo (soubory neprojevily zájem) březen 1948: do situece se vložil mistn; aMn[ výbor Něrodn! fronty a tlak na sloučen! zesflil - bylo navrženo, aby se jednotný divadelnf spolek jmenoval Ochotnická scéna; k praktktému sloučen! však opět nedošlo, tentokrát d/ky edministrstivnůn tiedostetkům mezi Zemským něrodnim výborem a Okresním nětodnim výborem ve Slaném prosinec 1948: divadelní budovu převzalo od Občonsk» záložny město Slaný a přejmenovalo ji na Divadlo Zdeňka Nejedlého 1949: provozovatelem divade1nfch her se stalo ptofesiolláln[ Městské a obustni divadlo Zdeňka Nejedlého ve Slaném, přežilo však jen jedinou sezónu a slánské divadlo se pak stalo pobočnou scénou Městského divadla v Kladně (do roku 1958) 1951: došlo k oficiální likvidaci de facto neexistuiíci Ochotnické scény a tim i soubotů, které měJy být sloll((eny - skiivně činné členstvo se rozhodlo požádat Závodn/

Slánští ochotnici s hosty z Tábora (18.4.1934)

SPOLEK DIV ADELNfCH OCHOTNIKŮ V SLANÉM ul. roku 1873,

spole;~:~l:ť1 J=dS~!~~mČ~:sk!t~~~j~t~t1~o7~č,~o~f~~kých u.pofádajl

rado,tný a pomát"ý

den I'Wrounin pruiÓlmt01tých

dne 7. března 1930 v divadle Občanské záložny v Slaném

slavnostní představení.

Po/'1d: 1. Ant. Sova: .Meda.ílony v~eť!m rnlené". (SlaVlll'smí redtaee)

;:4. ~:r.m;;bicb: PI.dů,.a Jarwav Vrebliclcý:

k VrohUgk.bohf.IINoc

.a Ka•.III_'IIII".

Noc na Karlštejně V,«lohro

o J J-dnánlch. -

Bohu. VaclIl'k.

Rdlt:

Pohostinsky vystoupí stálý host ochotnického spolku .1. Pavla BoYftl'ová • P•.•hyo

~ Oroby:

~i:M2'~~~'1~~71a~~rá!~~ý. : :~~ioIJf:~oáj.h. Sllpán, l1i/HId'1 b'1uorrký • • • , • • • Adolf Sidb

Z~~r:I/I!d:ť:!,o~:M~t:~~.kÝ Jdllk s Worknb.rka, Korl.ttjni ,....

purkrabt , ..

~~iG:G§;fč1ta

, Ant, Jdtk

·1fl:Z

~~;:, 1ň~~n~~tčŮnŮt ·ci~Q;'u~ .: ~bklová Hló.tnill nu Kudlf<!jni • • , • ,Rud. Km Dcllr cuof.ký. Ponoll 4 :brojmnl. Dij u koll4 na KorJikjni f1 hnmu roku 1363. 1. i!iJla pořadu p10dtlete br. A. Ježek. Huthbni Mtf prOOi1tÚ1 úplný orchutr "Odborwlho ,d~uúnl l.tL 'IlHi.lmUII2" -

Dírifllnt

';o::~I·Pi~tr:;IJ;tt;tb!;:,S:O~a;:~~OIH~ ocholni

Začátek přesně o """"" půl 8. hodině večerní. c.ny

Lm 50 Kč, udad10

~a1flK:a~~KlIIi!:~Jrl: Phdprodc)

t j

pfinml a

:ir;~~ l:/ic't ~: f~~k:~l3Kftč~! ':a~/f/l::: t'

1 fadl na balkoni 8 Kč,

vdup,n,k

w$k obifgrd kOitirut/$ky ZťJ/Jod Fr &hmOfld Husol1o iřldo Tfldon Čili 122 lRkor'1tiflnl tI)':doba dl11'1dwprOVtth oáborný :dwd Ani Rohkny

OSlaVy:=.

Slanlm,

1:1

SlanJm

bude v rámci dne 9. března 1930 o půl 3 hodině odpcl. pro ~enkov a školní mládež

opakooano.

i'5a---~-----+-~~~~---(Jíl ~

Plaktitk piedsmven; Noc na K"r/šwjnč (1930)

1T j

Slánská scéna

D~ob

dramacický odbor ZK ROH Slaný

1.F-----cV,..,S::-:L~A'N EMO)

VACLAV

TŘETI

STECH

ZVONĚNI

Veselohra

o dvou dUech

Upravili:

Miloslav Stehllk a Václav Hudeček

Hudba:

Ladislav Simon

Texty p!sn!:

Tomáš Vondrovic, Milan Stehl1k a Stan. Oubram

Režie:

Stanislav Oubram j. h.

Výtvarník

scény:

Asistent režie:

Otakar Schindler

[oseř Chodora

Pohybová spolupráce:

lva švarcova

Korepetlce:

Karol Hevessy

Zvuk:

František

Světla:

Miroslav Zernan

Polata, Miroslav Kruncl

S orchestrem Domu kultury ll,OH Poldí SONP Kladno nastudoval a řidl Vladislav Clsař Kostýmy zapůjčtlo

Národni divadlo v Praze

Dekorace zhotovili členové souboru "a externl spolupráce Jana Brádky, Pavla Dragouna, [Iřfho Hradce, Miroslava Kopřivy

PREMIÉRA

Program k představeni

29. PROSINCE

Tieti zvonění (1983)

'983

výbor ROH ČKD Švermovy závody, aby se stal zřizovatelem souboru; tak vznikl Dramatický odbor ZK ROH ČKD SlanÝ, který si ponechal název Slánská scéna a zároveň se prohlásil také následníkem Spolku divadelních ochotníků z rokli 1873 1953: ochotníci se vracejí na jeviště slánského divadla 1949-1958: existence profesionálního divadla skončila naprostým fiaskem a navíc způsobila nenahraditelné škody: původní malovaná opona byla rozřezána, zmizely cenné rekviziry, kostýmy, divadelní kronika atd.; ochotníci ale hráli úspěšně dál 1957, 1960: nutné opravy divadla: - sedadla, sociální zařízení 1. ledna 1961: sloučení divadelních ochotníků do dramatického souboru Závodm11O klubu ROH Slaný "Slánská scéna" 1971: vznik Divadla poezie, které se přejmenovalo v roce 1976 na "Dividýlko" 1972: od roku 1972 zvala Slánská scéna k režijní spolupráci profesionální pražské umělce listopad 1977: vznik "Dětské scény" červen 1982: první představenI alternativní scény .Studio mladých" 29. prosince 1983: "Slánská scéna" slaví 100 let slánského divadla a 110 let ochotnického divadelnictví 1983-1984: přestavba divadla: - generální oprava elektrického a jevištníno zařízenÍ, topeni, klimatizace - úprava hlediště, chodeb, schodišť - oprava ozvučeni, podlah - výměna oken a dveří - oprava omítek - zesileni osvětlení - oprava rozvodu vody - oprava střechy

D v

( INN ()SI

OC'II()TNIé'

FI N II SP

VI,

I k. C

Slánská scéna 1983 Poznámka: V roce 1983 dohrával soubor 3 reprízy hry Slawomira Mrožka Emigranti (premiéra 29. ledna 1981) a 4 reprízy hry Alejandra Casony Stromy umírají vstoje (premiéra 6. 5. 1982).

~ Co W I

'" o o

Pohádka

Libor Dobner: Strašidlata Premiéra: 16. března 1983 Počet repríz: 8 Režie: Karel Vidimský, hudba: Jaroslav Dobner, návrh scény: Libor Dobner, realizace scény: členové souboru, zvuk: Jan Podhajský, světla: Miroslav Zeman, kontrola textu: Blažena Pokorná. Osoby a obsazeni: Houra, ježibaba matka (Pavlína HofEmannová), Šťoura a Kňoura, ježiholky její dcery (Milena Podhajská, Hana Kunettovii), Brepta, starý vodník (Miroslav Samec), Huhla a Bubla, jeho synové Josef Chodora, Jiří Pešek), strašák do zelí (Libor Dobtict), dobrá VIlaMIla (Marie Farská), dobrá sudička Karlička (Eva Vidimská).

Strašidlata zleva: Pavlína Hoffmannová (ježibaba Houm) a Hana Kuncrtovd (ježiholka Kňoura)

Veselohra se zpěvy

Václav Štech: Třetí zvonění (v úpravě Miroslava Stehlíka a Václava Hudečka)

Tkázvoněni Herci ocbotnickěho soubol11 Slánská scéna po premiéře sbvnost11l11O předsr~lVel1Í ,'ese/ohry se zpčvy Třetí zvonění sehrané u přJ1ežitosti vyvrcbolen; osinv 110. výročÍ vmiku prvniho slinského ochotnického spolku a 100. výročí otcvicni slállSkého divadla

Tkázvoněni snlmek vlevo - sedíel zleva: Oldřich Mlrovský (JUDr. Hudec), Eva Vidimská (paoí Kváčková) a Libor Dobner (Hvězdínský), za nimi stoji Karel Vidimský (Pilz), snimek vpravo - zba: Jan Kolář (purkmisrt Sadllek) a Ervín Tomenend,íl (Kaštyl), za nimi Ladislev Sedlák (holič)

Nastudováno u příležitosti 110. výročf vzniku ptmlho slánského ochotnického spolku a 100. ~ýročí otevření slánského divadla. Premiéra: 29. prosince 1983 s úvodním slovem předsedy MěNV Slaný JiHho Houdka Počet teptiz: 12 (včetně předpremiéry) Režie: Stenislev Oubrsm j.h., asistent režie: Josef Chodora, hudba: Ladislav Simon, texty písní: Tomáš Vondrovic, Milan StehbK, Stanislav Oubtem, ~tvarník scény: Otakar Schneider j.h., choreografie: Iva Švarcová j.h., korcpetice: Ksrol Hevessy, zvuk: František Polata, A1iroslav Kruncl, světla: Miroslav Zeman, hudbu s orchestrem Domu kultwy ROH Poldi SONP Kladno nastudoval a řídil: Vladislav Císař, kostýJJJy: zapůjčilo Národní divadlo v Praze, dekorace: zhotovili členové souboru za externí spolupráce Jana Brádky, Pavla Dragouna, Jiřího Hradce a Miroslava Kopřivy, kontrola textu: Milena Náprstková (a kdo mohl). Osoby a obsazení: Sadl1ek, purkmistr (JaJl Kolář), Ema, jeho menielk» (Pavlína HoEfmannová), Růžena, jejich dcera (Alena Nováková), paní Kváčková (Eva Vidimská), JUDr. Hudec (Oldřich MÍrovský), Hvězdínský (Libor Dobnet), Kaštyl (Ervín Tomenendál), Pilz (Karel Vidimský), Kejla, policejní revizor (Jiří Pešek), Bábi, kuchařka paní Kváčkové (Blažena Pokorná), Pepi, služka LI purkmistrů (Eva Posseltově), posel telegrafm1w úřadu (Josef Cbodore), Taťák, solicitetot {Josef Mesopust), Kvasnicová, definitivní učitelka (Milena Podhajská), Erži, soukromnice z Vídl1ě (Anna Šittová), Klěrink», hlavní družic~ka (Hana Kunertová), Hajdlerka, kadeřnice (Marie Farská), paní krejčová (Marie Reichettově), holič (Ladislav Sedlák), zpěvák na Žof[ně (Karol Hevessy), velitel osttostielců (Miroslav Samec), osttostielci (Miloš FarskÝ, Jan PodhajskÝ, František Šitta).

1985 Veselohra se zpěvy

Jiří Voskovec a Jan Werich: Helenka je ráda aneb Slaměný klobouk (volně zpracováno podle Labiche a Martina) Premiéra: 14. února 1985 Počet repríz: 13 Úprava a režie: Stanislav Oubram j.h., asistent režie: Josef Chodora, hudba: Vlastimil Hála, Karol Hevessy, scéna: Milan Čech j.h., zvuk: František Polata, světla: Miroslav Zeman, dekorace: členové souboru za externí spolupráce Jana Brádky, Jaroslava Dtmoty, Pavla Dragouna a Karla Hausnera, kontrola textu: 1. Stehnijová. Osoby a obsazení: Fadinard, ženich (Karel Vidimský), Felix, jeho sluha (František Šitta), Vézinet, jeho strýc (jen Kolář), Emil, poručík na dovolené (Libor Dobnei), Louisa (Eva Posseltově), Nonancourt, Fadinardův tchán (Miroslav Samec), Helenka, nevěsta (Hana Kunertově), Bobin, její bratránek ain Pešek), tetička Bertička (Anna Šittová), tetička Eulálie (Blažena Pokorná), Klára, modistka (Eva Vidimská), T ardiveau, zřízenec aosef Chodore), baronka de Champigny (Pavlína Hoffmannová), generál (josc! Mssopust), La Goulue, kankánová dívka (Marie Farská, Alena Nováková), barončin sluha aan Podhajský), Beauperthuis, ministerský rada (Ervín Tomenendál), midinetky, tanečnice (Milena Bucheňová, Blanka Janovská, Lena Naimanová, Petra ŠÚl1ová). Hrála rytmická skupina ve složení: Karol Hevessy - klavír, Miloš Somol- kytara, Martin Pecha-Votýpka - baskytara, Milan Koiš - bici.

Hdenka je ráda aneb Slaměnf klobouk zle",,; Blažena Pokorná (tetičk» Eulálie),jan Kolář (Véziner) a Anna Širrov;Í (teučk« Beničk»)

1986 Komedie

Miguel Mihura: Maribel a podivná rodina

Maríbel a podivná rodina zleva: Milena Podltajská (Rufi), Hana KUllertová (Pili), Blanka fanovská (Nin'; a Len" Neimenovii (Maribel)

Premiéra: 20. února 1986 Počet repríz: 4 Režie: Stanislav Oubram j.h., asistent režie: Josef Chodora, návrh scény: Milan Čech j.h., zvuk: František Polata, světla: Miroslav Zeman, tekvizity: Hana Kunertová, dekorace: členové souboru pod technickým vedenímJosefa Cbodory, kontrola textu: Irena Stehnijová. Osoby a obsazení: Doťu Paula (PavJina Hoffmannová), Doňa Matylda, její sestra (Eva Vidimská), Marcelino, Matyldin syn (Jiří Pešek), Maribel (Lena Naimanová), Niní (Blanka Janovská), Rufi (Milena Podhajská), Pili (Eva Posseltová, Hana Kuncttově), Don Fernando (Josef Chodora), Doťi« Vicenta (Blažena Pokorná), Don Luis Roldán, domácí lékař (Jan Kolář), Don José (Miroslav Samec).

Pohádka

Zdeňka Horynová: Perla štěstí (Zkoušky čerta Belínka)

Perla štěstf Miroslav Samec (kouzelnik

ČiÍry FelčiÍry)

Premiéra: 20. dubna 1986 Počet repríz: 12 Úprava a režie: Karel VidimskÝ, asistent režie: Hana Kunertová, scéna a kostýmy: TatjanaJandová j.h., hudba: Ksrol Hevessy, texty písní: Libor Dobnet, zvuk: František Polata, světla: Miroslav Zeman, realizace kostýmti: Marie Tomenendálová, představení řídil: Josef Chodora, dekorace: členové souboru za externí spolupráce Jana Brádky a Karla Hausnera, kontrola textu: Eva Vidimská, zvuková nahrávka: Karol Hevessy - klavír, Rudolf Hyška - klarinet, Zdeněk Zícha - flétna, Ladislav Lukáš - lesaiioh, Stanislav Oubram - hlas. Osoby a obsazení: Vypravěčky (Hana Kunertová, Blanka Janovská), Belínek, čertovský tovaryš (Jiří Matějka),

děda zahradník (Ervín Tomenendál), Lenka, jeho vnučka (Alena Nováková), máma (Blažena Pokorná),]iřík, její syn (Tomáš Vorr), princezna Rujana (Petra Šímová), Hárakšanda, dvorní dáma (Marie Farská), princezna AmÍra (Milena Bucheňová), služebná (Lenka Knotkové), profesorus Čáry Felčáry (Miroslav Samec).

1987 Parodie se zpěvy

Jiří Brdečka: Limonádový Joe Premiéra: 7. dubna 1987 Počet repríz: 13 (včetně piedptemiěty 31. března) Režie: Stanislav Oubram j.h., asistent režie: Josef Chodora, hudba: Vlastimil Hála, Jan Rychlík, hudební nastudování: Karol Hevessy, světla: Miroslav Zeman, scéna a kostýmy: Tatjana Jandová j.h., výtvarná spolupráce: Jan Brádka, technická spolupráce: Miloš Farský aJiří Pešek, realizace kostýmů: Marie Tomenendálová, představení řídil: Josef Chodora, kontrola textu: Irena Stehnijová, Eva Vidimská. Osoby a obsazení: Limonádový Joe (Libor Dobner), Horác (Karel Vidimský), Tornádo Lou (Anna Šittová), Winnifred (BlankaJanovská), Grimpo UosefMasopust), Doug Uan Kolář), Abe Honesty (Ervín Tomenendál), Dakota Kid Uiří Matějka, Tomáš Vott), Mexiko Kid Uan Podhajský), Buffalo Bili (Hana Kunertová), barmanka (Blažena Pokorná), pán (Miroslav Samec, Jiří Skok). Dále hráli, zpívali a tančili: Milena BucheJ'íová, Marie Farská, Miroslava Mikulová, Pavlína HoEEmannová-Skoková, Jiří Kieičtk; Lena Naimanová, Milena Podhajská, Petra Šímová, Jan Ševč[k a Eva Vidimská. Hrála tyttnidci skupina ve složení: Karol Hevessy - klavír, František Šitta - el. varhany, klarinet, Karel Líska - housle, Miloš Somol - kytara, Martin Pecha- Votýpka - baskytara, Miroslav Plzeňský - bicí.

Iimonádový joe vpředu: JoseF Masopusr (Grimpo), za ním: Libor Dobner (Limonádový joe) aJan Podhajský (Mexiko Kid), v pozadí zleva: Petra Šímov,í, Milena Buchellová, Jan Ševčik, Jiří Marějka,Jiři Skok a Tomáš Vore

Komedie

Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Kdo hledá najde aneb Ženitba Balzaminova

Kdo hledá najde aneb Ženir.ba Balzaminova zleva: Miroslava Mikulovi (Chimka) a Alena Rubešová s Milenou nad spícím Karlem Vidimským (Balzaminov)

Bucheiiovou

Premiéra: 9, prosince 1987 Počet repríz:lO Úprava a režie: Stanislav Oubram i.b., asistent režie: Josef Chodora, scéna a kostýmy: Milica Gédéonová j.h., zvuk: František Polata, světla: Miroslav Zeman, technická spolupráce: Miloš Farský, Jiří Pešek, představení řídil: Ervín Tomenendál, stavby scén: Miroslav Samec, Jiří Pod11ajský, kontrola textu: Blažena Pokorná. Osoby a obsazení: Balzaminová (Eva Vidimská), Balzaminov, její syn (Karel Vidimský), Krasavinová, dohazovačka (Milena Podhajská), Matrjona, kuchařka (Hana Kunertově), Čebakov, důstojník v. v. (Jan Kolář), Bělotělová, vdova (Anna Šittová), Raisa a Anfísa Pěženovy (Blanka Janovská a Lena Naimanová), Chimka, služebná (Miroslava Mikulová), dále hráli: Milena Bucheňová, Alena Rubešová, Jiří Masáček, Jiří Podhajský.

1988 Pohádka

Libor Dobner: Netopýr aneb Lež má měkký nos 18

Netopýr aneb LeŽmá měkkf nos zlcl'a:JiříMasáéek (strážný Cep), Pavel Srbek. (rytíř Pravdosl"v) a Jiří Marějb (strážný Pyrel)

Premiéra: 9. března 1988 Počet teptiz: 10 Režie: Libor Dobnet, asistent režie: BlankaJanovská, hudba: Karol Hevessy, zvuk: František Polata, světla: Miroslav Zeman, scéna: Libor Dobner, výtvarná spolupráce: Jiří Posselt, technická spolupráce: Jiří Pešek, kostýmy: Hana Kunertove, kontrola textu: Blažena Pokorná. Osoby a obsazení: kouzelník Netopýr (Tomáš Vott), rytíř Pravdoslav (Pavel Srbek), strážný Cep (Jiří Masáček), strážný Pytel (Jiří Matějka), komorná Klárínka (Alena Rubešová a Milena BucheI1ová), kucluičks Hsničks (Miroslava Mikulová, Pavla ŠÍmová), hradní duch Fujas (Jan Podhajský, Libor Dobner), sirotek Světluška (Lena Naimanová a Blanka Janovská), hlas vládce noci (Stanislav Oubram).

1989 Pohádka

Zdeňka Horynová: Moudrá ševcová Premiéra: 19. dubna 1989 Počet repríz: 11 Režie a scéna: Josef Chodora, hudba a text písně: Karol Hevessy, zvuk: František Polata, světla: Miroslav Zeman, kostýmy a tekvizity: Hana Kunertová, Milena Podhajská, technická spolupráce: Miroslav Samec, Libor Dobner, představení řídil: Karel Vidimský, kontrola textu: Blažena Pokorná, Milena Podhajská. Osoby a obsazení: Matylda Moudrá, ševcová (Eva Vidimská), Hanka, její dcera (Blanka Masopustová), Řehoř, f1étlústa a čeledín (Jiří Podhajský), statkářka Štědříčková (Hana Kunettovii), její dcery: Jitka (Lena Naimanová), Kateřina (Petra Ševčíková), Márinka (Milena Bucheňová), hrabě Bořek z Maryčákova (Libor Dobnei), raráškové (děti).

Moudrá ševcovi zleva: Eva Vidimská (lv[arylda Moudrá), Lena Naimanová (Márinka), před nimi Petra Šcvčlková (Kateřina)

(jitk«) a Mi/ena BucheIiová

1990 Veřejná generálka Vodníka Mařenky

1991 Pohádka

Stanislav Oubram, Vlastimil Novák: Vodník Mařenka Premiéra: 16. února 1991 Počet repríz: 3 Režie a scéna: Karel Vidimský, asistent režie: Hana Kunertová, hudba: Karol Hevessy, jevištní mistr: Josef Chodora, světla: Miroslav Zeman, kontrola textu: Milena Podhajská, Blažena Pokorná. Osoby a obsazení: Vodník Mařenka (Jiří Podhajský), Bětuška (Lena Naimanová), mlynář (Jan Kolář), mlynářka (Eva Vidimská), čert Kilián Hops (Tomáš Vou).

Vodnlk Ma1enka zleva: Tomáš Vat[ (čea Kilián Hops) "Jiří Podhajský (vodnik MaJ'enka)

1992 Pohádka

Alfréd Radok, Marie Tesařová: Podivné příhody pana Pimpipána Premiéra: 26. února 1992 Počet teptťz: 3 Režie: Josef Chodora, texty písní a hudba: Jiří W Kou1a, Jaroslav a Pavlína ŽÍ10vi, hudební úprava a aranžmá: Kara1 Hevessy, scéna: Libor Dobner, kostýmy: Hana Kunertová, Eva Vidimská, svěda: lv[iros1av Zeman, zvuk: František Po1ata, kontrola textu: Milena Podhajská, Blažena Pokorná. Osoby a obsazení: pan Pimpipán Uan Podhajský), švÍcko PÍch1e UiřÍ Podhajský), král Břicháček Dobrotivý Uan Kolář), princezna Fiinink» (Milena Merklová), zlý kouzclnik Fyfín (Karel Vidimský), koza Líza (Hana Kunertove), zbrojnoš Drnčidlo (Blanka Masopustová), zbrojnoš Bmčidlo (Eva Vidimská), strašidlo Huhú Uan Fanta). Komedie

Libor Dobner: Rozum nekoupíš (?) Podivné plfběhy pana Pimpípána Míjena Merklová

(princezna Frfninka)

Rozum nekouplš zleva: Karel Vidimský (Leonsrd

Gažo) "Josef Chodora (úředlllk Gejza)

(volně na motivy hry Branislava Nušiče "Dr.") Premiéra: 26. května 1992, obnovená premiéra: 20. října 1992 Počet repríz: 8 Režie: Karel Vidimský, Libor Dobner, asistent režie a jevištní mistr: Josef Chodora, zvuk: František Po1ata, světle: Miroslav Zeman, kontrola textu: Milena Náprstková, Marie Farská a všichni, kdo mohli. Osoby a obsazení: Leonard Gažo (Karel Vidimský), Mária, jeho žena (Milena Podhajská), syn Rudolf (Tomáš Vott), dcera Darina (Blanka Masopustová), stiyc Anton Uiří Pešek), paní Štrngáčová (Milena Merklová), paní Pagáčová (Eva Vidimská), paní Etelka (Hana Kunertová), Vladimír Šípoš Uiří Matějka, Libor Dobnei), Dr. Reiser Uan Kolář), Gejza, úiednik. (jose! Chodote), Danica (Anna Šittová), Fera, její muž Uan Podhajský), Klára (Petra ŠevčÍková, Lena Naimanová), Marica (Miroslava Rážová), Američan Chris (Christopher Olson, ing. Petr Kejkrt), Pépi (Marie Farská ml.).

1993-94 Hudební komedie

Vladimír Dvořák, Zdeněk Petr: Sto dukátů za Juana Nastudováno u přl1ežitosti 120. výročí vzniku prvJl1110slánského ochotnického spolku a 110. výročí otevření slánského divadla. Premiéra: 29. prosince 1993 za účasti autora hudby Zdeňka Petra s manželkou Úvodní SlOlTO: Jaroslav Šrajer Počet tepttz: 6 Úprava, režie a návrh scény: Libor Dobner, hudbu nahrál: Orchestr Studio Brno, dirigent Miloš Machek, hudební nastudování: Karol Hevessy, choreograf: Pavel Horák, zvuk: František Polata, světla: Miroslav Zeman, kostýmy: Hana Kuneitove, realizace scény: Josef Chodora, Libor Dobner, Karel Vidimský, Zuzana Šebestová a spol., kontrola textu: Eva Vidimská, Libor Dobner, Hana Kunertová a Pavlína Skoková. Osoby a obsazení: Juan (Tomáš Vott), Kristýnka (Blanka Masopustová), Roldan (Karel Vidimský), voják Pankrác (JiH Pešek), loutkář Chanfalla (En1n Tomenendál), Chirinos, jeho žena (Pavlína Skokovd), Sarmiento (JiH Podhajský), Inez, jeho žena (Hana Kunertová), starosta (Jan Kolář), Beatrice, jeho žena (Anna Šittová), Pasillas, kostelník (Martin Musch), dívky (Ivana Dušičková, Irena Sáblová, Iva Řehulková). Dále hráli a zpívali: Lukáš Bába, Petr Gutwald, Karol Hevessy, Naďa Holovlaská, Eva Matičková, Alena Neumanová, Milena Podhajská,Jan PodhajskÝ, František Šitta, Eva Vidimská. Tančili: Roman Danda, Petra Hladíková, Jitka Horáková, Lenka Kostková, Miroslav Kostka, Miroslav Král, Lenka Kukelková, Hana Lukešová, Robert Novák, Pavlína Oitová, Tomáš On, Tomáš Perníček, Petr Svoboda, Pavla Šlápotová, Martin Vejražka, Lucie Vilímková, Jaroslav Zbomlk.

Sto dukátú za Juana zleva: Martin Musch (kostelník

Pssillss) "Jiří Pešek (voják Pankrác)

1995 Hudebně

dramatická recese

Slánské hrátky aneb Slaměné zvonění

Slánské hrátky aneb Slaměné zvoněn! nahoře zleva: Karel Vidimský, Stanislav Oubram j.h., uprostřed Pavlína Skoková a Libor Dobner, dole Pavel Fait

Nastudováno u příležitosti 700 let královského města Slaného. Premiéra: 21. června 1995 Počet repríz: 4 Scénář a režie: Stanislav Oubram j.h., hudební nastudování: Karol Hevessy, choreografie: Pavel Horák, výrvarná spolupráce: Stanislav Berkovec st., technická spolupráce: František Polata, Miroslav Zeman, kostýmy: Hana Kunertová a spoJ., představení řídil: Josef Chodora, kontrola textu: kdo mohl. Hráli a zpívali: Libor Dobner, Ivana Dušičková, Pavel Fait, Marie Farská, Jan Fanta, Karol Hevessy, Josef Chodora, Jan Kolář, Hana Kunertová, Blanka Masopustová, Martin Musch, Jiří Pešek, Milena Podhajská, Jan Podhajský, Iva Řehulková, Irena Sáblová, Pevline Skoková, Petra Ševčíková, Anna Šittová, František Šitta, Ervín Tomenendál, Eva Vidimská, Karel Vidimský, Tomáš Vott. Spolu účinkovali: Horák - Taneční škola TAKS Slaný.

1996-1997 Nerealizované pokusy o komedie Kaviár nebo čočka a Rajčatům se letos nedaří v režii Miloše Švarce j.h.

1998-1999 Pohádková komedie se zpěvy

Jan Drda: Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Dalskabáty blfšmf ves aneb Zapomenutý čert: Veronika JežkOl':í (M:1Jlčinka, f.vská děvečka) a Michal Hokin (kovářski Honza Mračno)

Nastudováno u piiležuosti 125. výročí pivnlho slánského ochotnického spolku a 115. výročí otevření slánského divadla. Premiéra: 29. 12. 1998, s úvodním slovem starosty města RNDr. Ivo Rubíka Obnovená premiéra: 20. 1. 1999, s úvodním slovem]. Šrajera

Počet repríz: 7 Úprava a režie: Libor Dobner, asistent režie: Karel Vidimský, supetvize: Stanislav Oubtsm j.h., texty písni: Jan Drda, Libor Dobner, hlldba a hudebn! režie: Karol Hevessy, návrh scény: Josef Chodora, realizace scény: Josef Chodora a spol., výtvarná spoluptěce: Jana Řeháková, kostymy: Hana Kunettová, Tomáš Vou, tccbnicks; spolupiěce: Martin VykllS a spol., světle: Miroslav Zeman, představení řídil: [ose! Chodora, kontrola textu: Eva Vidimská, Marie Farská. Osoby a obsazení: Marjána Plajznerová, vdova po hrobaři (Hsne Kuneitově), Trepifajksl, později Mstes, venkovský čert (Libor Dobner), PhDr. a ThDr. Icbnuiel; alias Ignác Loule, šéf pekelného ústavu a nory' fm:ář v Dalskabátech (Karel Vidimský), Ondřej Tyburec, kovář (Jiří Pešek), Dototks, kovářova žena (Petra Šev(~íl<ová),Mm16nka, sirotek, farská děvečka (VeronikaJežková), Honza Mrečno, kovářský pomocnik: (Michal Hoiěn), Alois Py,~kyt1e, kostel111k (Martin Musch), Lupino, powlný komediant (Tomáš Vott), Majdaléna Pučálková, bohatá mlynářka (Anna Šittová), kníže Belzebub, vládce pekel (Josef Cbodore), Marblllia, jeho sekretářka (Klára TÍpková), JUDr. Soliemes, pekelný prokurátor (Jan Fanta), JUDr. Belfegora, pekelná guvemčsk« (Blanka Mesopustove), čerti (Ervín Tomenendál, Tomáš Vou, Pavel Kubenka,jana Beránková, Monika ZÍchová, David Šnábl, Jan Podhajský), faráři (Pavel Kubenk», David Šnábl, Jan Podhajský), jejich andělé strážní (Klára TÍpková, Jana Beránková, Monika Zíchová). Vesničtí muzikanti: Karol Hevessy - ekotdeon, František Šitta - klarinet, Martin Pecbe- Votýpka - kontrabas, Miroslav Celman - kytara.

o lfných strašidlech aneb Poklad ve mlýně (dole) stojícf zlevn: Miroslav Šobári (zvuk), Irena Stehnijová (nápověda), Veronika Ježkovi (hastrmanka 1), Jana JiráIíová (ježibaba), sedicí zleva: Petra (AnÍ<'ka),Hana Kunenovč (selk» Tereza), Eva Hajašová (hastr/lJal1ka2), Marcela Řez:k'ová j.h. (maskérka), před nimi Tomáš Vott (režisér)

Neropýr aneb Letmá měkký nos (foto k textu na str. 24) zleva: Tomdš Vott (kouzelnfk Nctopy«) a Martin Musch (rytú' Prsvdoslav)

2000 Pohádka

Vladimír Čort: O líných strašidlech aneb Poklad ve mlýně Premiéra: 19. ledne 2000 Počet repríz: 11 Režie: Tomáš Vott, asistent režie: VeronikaJežková,

Zkoušky čerta Bellnka (foto k textu na str. 24) ,,,,hoře zleva:Jan Panta (Čáry Fclčery), Petra M"škr""í (Lenka), Jiří Trejbal Uiřík), a Hana Kunertovi (Hirakšan&l), uprostřed zleva: Petra Haiašová (princezna Amira), Anlla Šittová (máma), Karel Vidimský (děd" zahradnik), Jana pnúíová (princezna RlIjana), dole zleva: Iveta Jcl!nková Utilinka), Vladim!r Hrobár (BeI!nck) aJana Řchdková (vypmvt'čka)

úprava textu a písní: Libor Dobner, hudební spolupráce: Pavel KovaHk, zvuk: Miroslav Šobáň, světla: Miroslav Zeman, scéna: Tomáš Vott, Libor Dobnei, výtvarná spolupráce: Jana Řeháková, kostýmy: Hana Kuneitovd, kontrola textu: Irena Stehnijová. Osoby a obsazení: ježibaba (JanaJiráňová), hastrmanka (Eva Hajašová, VeronikaJežková), selka Tereza (Hana Kunertovs), Anička, její schovanka (Petra Mašková).

Ševčíková, technická spolupráce: František Šitta, František Polata, kontrola textu: Eva Vidimská. Osoby a obsazení: vypravěčka (Jana Řeháková), Belínek, (~ertovský tovaryš (Vladimír Htoběr), děda zahradník (Karel Vidimský), Lenka, jeho vnučka (Petra Mašková), máma (Anna Šittová),]iřík, její syn (JiH Trejbal), princezna Rujana (Jana Jiráňová), Hárakšanda (Hana Kuncttovii), princezna AmÍra (Eva Hajašová), služebnáJůlinka (Iveta [elinkově), profesorus Čáry Felčáry (Jan Fente), hlas knížete pekel (Stanislav Oubram j.h.).

Pohádka

Libor Dobner: Netopýr aneb Lež má měkký nos Premiéra: 16. února 2000 Počet repríz: 10 Režie: Libor Dobner, texty písní: Libor Dobuet, hudba: Karol Hevessy, hudební spolupráce a zvukové efekty: Pavel KovaHk j.h., zvuk: Miroslav Šobáň, František Polata, světla: Miroslav Zeman, scéna: Libor Dobnet, výtvarná spolupráce: Jana Řeháková a spol., technická spolupráce: Josef Jelínek, Martin Musch, Tomáš Vott, Josef Chodem a spol., kostýmy: Hana Kunertovs, kontrola textu: Eva Vidimská, Pavlína Skoková. Osoby a obsazení: kouzelníK Netopyi (Tomáš Vott), rytíř Pravdoslav (Martin Muscb), kom orná Klárinka (Jana Beránková, Monika Zíchová), kuchtička Hanička (Jana Řeháková), strážný Cep (JiH Trejbal, Vladimír Htobdr), strážný Pytel (Josef Jelínek, Pavel Kubenks), sirotek Světluška (IvetaJelínková, VeronikaJežková), hradní duch Fujas (Jan Fenta), hlas vládce noci (Karel Vidimský). 24

2001 Pohádka

Zdeňka Horynová: Zkoušky čerta Belínka Premiéra: 21. března 2001 Počet repríz: 15 Režie: Tomáš Vott, asistent režie: VeronikaJežková, hudba a hudební aranžmá: Karol Hevessy, Pavel Kovařík j.h., scéna: Jana Řeháková, Jan Fanta a spol., zvuk: Miroslav Šobáň, světla: Miroslav Zeman, kostýmy: Hana Kunertová, Petra

2002 Komedie se zpěvy

Giulius Searnicci - Renzo Tarabusi: Kaviár nebo čočka Premiéra: březen 2002 Úprava a režie: Libor Dobner, asistenti režie: VeronikaJežková, JosefJelínek, texty písní: Libor Dobnei, hudba: Karol Hevessy, Pavel Kovařík j.h., návrh scény: Libor Dobner, realizace scény: JosefJelínek a spol., zvuk: Miroslav Šobáň, světla: Miroslav Zeman, představení Hdí: IvetaJelínková, kontrola textu: Eva Vidimská, Marie Farská. Osoby a obsazení: Leonida Papagatto, hlava rodiny (Karel Vidimský), Valerie, jeho družka (Hana Kunettově), Roberta, nejstarší dcera (JanaJiráňová), Fiorella, prostřední dcera (Petra Mašková), Paola, nejmladší dcera (Veronika Plcliově), Matylda, Leonidova sestra (Anna Šittová), Antonie, soused (Josef Jelínek), Ilona Cziboi, dáma z dobré společnosti (Blanka Masopustová), Nicola Czibor, její syn (Vladimír Hioběr), Ilonka Czibor, její dementnÍ dcerka (VeronikaJežková), Raimondo Czibor, Nicolův bratranec a poručník (Tomáš Vorr), Velutto, zloděj na odpočinku (Jan Fsnte), Vittorio, kamelot (JiH Pešek), hraběnka Chiarelli (Pavlína Ho[fmannová), baron AJfonso (Martin Musch), Marcello, poslíček (František Šitta), AJexis, sluha (Libor Dobner), dědeček, válečný invalida (JiH Husník senior).

Slánská scéna má v současné době 39 kmenových členů, vedoucím souboru (principálem) je Karel Vidimský.

Dětská scéna a její premiéry v letech 1983-2001 Divadelní soubor Dětská scéna byl založen v listopadu 1977 a od té doby působí nepřetržitě na mateřské scéně v Městském divadle ve Slaném. Spoluzakladatelem a dlouholetým (do prosince 1999) vedoucím souboru byl František Polsts, nyní vede soubor Naďa Krunclová. Vedle uvedených premiér se uskutečňovaly za účasti herců Dětské scény pravidelné pořady s hosty (Správná holka, správný kluk, To máme mládež, Sttašidláckej bál, Poškolácký kabaret, Kája, skřítek dětských snů, Dětské Caruso aj.). V průběhu každých letních prázdnin měl soubor týdenní studijní a zěbsvně soustředění v přírodě a mimo vystoupení na mateřské scéně absolvoval řadu zájezdových představení a soutěžních přehlídek. S dětskými herci, kterých se v průběhu let v souboru vystřídalo zhruba 160, pracovali vedle již zmíněného Františka Pouty, také Eva Čapková, Tatiána Kocábová, Karol Hevessy, Vlad'ka Šálená, Jana Maříková, Naďa Krunclová, Marie Ischiová, Milena Merklová, Pavlína Gregorová, Jan Kocáb, Veronika Ježková a další. V současné době má soubor 24 dětských herců. Jedenáct odchovanců Dětské scény se po odchodu z mateřského souboru trvale nebo krátkodobě zabydlelo ve Slánské scéně, tři v Dividýlku a jeden studuje na DAMU.

1997 1998 1999 2000

2001

prosinec květen prosinec květen prosinec květen prosinec květen -

- Hrajeme si na pohádky Přišel k nám Večerníček - U nás v Holoubkově Všechno jsme popletli - Kašpárek v pekle Vzpomínky Vily Vševědky - PřIóěh Vendelína Puškvorce Dobře to dopadlo aneb Tlustý dědeček, lupiči a detektývové listopad - Sněhurka a sedm trpasHků květen - Slánské pověsti prosinec - Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Studio mladých V několika sezónách se "absolventi" Dětské scény pokusili o vlastní mládežnický soubor nazvaný Studio. Podle dochovaných záznamů sehráli na scéně Městského divadla pohádky O Hných strašidlech, Šlleně prolhaná princezna a Strašidlo Bublifuk.

Závěr Královské město Slaný má ještě další ochotnické soubory, které

Přehled odehraných premiér: 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1991 1992 1993 1994 1996

listopad - Kouzelnik Dik listopad - Čarodějný bál květen - Návštěvní den Dětské scény listopad - Hrajeme si na pohádky listopad - My vrabčáci listopad - Zlatá brána listopad - Co by bylo kdyby ... prosinec - Malý tygr prosinec - Broučci prosinec - Kocour Modroočko prosinec - My vrabčáci květen - Cirkus bude

působí na vlastních malých scénách. Prvním z nich je divadlo malých forem Dividýlko, původně HloDoStaSáHo

Vo divadlo poezie SlanÝ,

založené roku 1971, od roku 1973 hrající pod názvem Dividýlko Slaný. Soubor pllsobí v prostorách Klubu Dividýlka na náměstí, nyní na přechodné scéně v bývalém hotelu Pošta. Tvoří jej 15 herců, vcdoucim je Jaroslav Hložek. Druhým, mladším souborem, založeným v roce 1994, je dětské divadlo Vrtule, hrající při 3. základní škole na vlastní malé scéně ve školním klubu Bungi. Soubor má 30 členů a jeho vedoucím je Jiří Rezek. Poznámka: Uspořádání této knížky je dáno záměrem stručně a v datacích shrnout základní údaje o ochomickém

divadclnictvi ve Slaném, které již publi-

kovány byly, a podrobněji seznámit čtcmiie s obdobími a činností slánských ochotniků, které ještě publikovány nebyly.

SLÁNŠTÍ DR[

nt.

REŽISÉŘI

POLOVINY

Jaroslav Hanuš (1901-1969)

20.

STOLETI

Poválečná éra slánského ochotnického divadla se za,tala odvíjet již koncem roku 1945, kdy Spolek divadelnIch ochotníku sehrál v režii Bohuše VackaJiráskovu Lucernu. V jeho režii ni/studovali ocbotnki v následujícím roce také hru Karla Čapka Mllrka. Herec a režisér Karel Vacek, který u slánských ochotniků puso bil již od roku 1908, si naposledy zahrál ve hře Miroslavy Tomsnově Zvon mého města, kterou rciirovel Václav Špička (1947). V roce 1946 vznikl ve Slaném dramatický odbor Svazu české mládeže (SČM), jehož první režisérkou byla Hana Balounová. Za jej/bo vedení přišla na svět pohádka O zlaté rybce od]. o. Hradčanského (1946), hudební poběak« Sněhurka a sedm trpaslíku (1946), sovětská pohádka Čapí mládě (1946) a oblľbená pohádka D. C. Fettise Sněženka (1947). Hana Balounová byla také reiisětkou řady představení divadla malých forem a kulturních pásem. Delšim režisérem dramatického odboru SČM bylJaroslav Šťastný, který s tímto souborem nastudoval v roce 1947 pohádkovou komedii Alfréda Radoka Podivné phbody pana Pimpipána a drama Maxima Gorkého Vassa Železnovová. Při nevydařeném sloučen! Spolku divadelních ochotnlků, Slánské scény a Drunetickěho odboru SOV pod nově vytvořenou Ochotnickou scénu sehrál tento soubor pouze jedinou veselohru, jíž byla Gogolova Ženitba (1948) v režii Luďka Eliáše (vI.jménem Eckstein). Od roku 1949 bylo provozovatelem divadelních her profesionální Městské a oblestn! divadlo Zderíka Nejedlého a po roce jeho účinkováni si ve Slaném zřídilo PObO(11OU scénu Městské divadlo v Kladně. Tehdy slánštÍ ochotnici údajně z pocitu méněcennosti a z nedostatku miste pro zkoušení přerušili svoji činnost ve Slaném a přesunuli se do sousedn/ho Kvičku. Zde hráli v místní sokolovně pod hlavičkou Spojek divade1-

ních ochotnlků Kvíček a později jako Dramatický odbor Závodního klubu ROH n. p. Cotona.

Jaroslav Hanuš, učitel, herec, režisér a publicista, byl v té době výraznou a vyzrálou težisěrskou osobnosti slánských ochotniků. Již v meziválečných letech se předsravil jako režisér Slánské scény ve hrách Princezna z Ghetta (1933), Sestra (1934), Slečna doktorova

(1934), Kvočna (1934)

aJanděra a Pinděra (1934). Z jeho poválečné tvorby je třeba uvést režijm počiny KlIč a Večer ruských aktovek (Něžný tvor, Neviditelná sDa, Medvěd a Čemomotec), obojí z roku 1947. Při přechodném

pobytu

slánských ochotníků v Kvíčku reiirovsi hry Okénko (1949), Drezi hosté (1952), Naši Eurianti (1952) a jeho režijním počinem byl také Zvíkovský rarášek.

Delšim V)Íznačným režisérem slánských ochotníků byl Mgr. Jaroslav Šrajer, zasloužilý pedagog, hudebník, režisér a dramatik, odborný publicista a dlouholetý slánský kronikář. Své ochotnické začátky si jako herec i režisér odbyl na kantorských štacích v Liběchově, Keblicích, v Tiebenicích a v Novém Strašecí. Do Slaného přišel v roce 1945 a nastoupil jako první ředitel nově zřízené zvláštnl školy. U Slánské scény začal režií Verneuilovy hry Vlak do Benátek (1947), po které následovaly PHtelkyně j. a M. Tomanových

(1947), ŘíMv Polibek královský (1948),

(1948) a Klicpeniv Zlý jelen (1949). V Kvičku

Terauerův Zpovědník

težirovel hru Červený mlýn. Po konečném

ustavenI Slánské scény

v roce 1954 provedl historickou hru manželů Tomanových Lidový král a Goldoniho Mirandolínu.

V roce 1956 provedli ochotnici pod jeho

jaroslsv Šrajer (19/3)

vedenim hru Franka Terauera Život není sen a veselohru od Skrowronskěho-Slotwinskělu:

Svátek pana ředitele. V roce 1959 reŽÍroval

v DK ZV ROH při Of\.TVSlaný hru Františka Frýdy Sylva (Kdo je vinen), v roce 1960 nastudoval s armádnIm souborem T ankisra hru

T. B. Davidové Rodina Vidorova a svoji režisérskou éru zakončil vlastní dramatizací románu Zdeňka Pluhaře Opustíš-li mne ... Jaroslav Šrajer byl jako režisér také autorem řady scénických pásem a malých jevištmch forem (LenillSká pravda, Oheň a růže, Růže a barikády, Večer nad slánskou kronikou, Naše paní Božena Němcová aj.). Tylovým Strakonickým

dudákem se v éře sokolovny v Kvičku předsravil

režisér Karel Šálek Prvni divadelní hru ochotníků po návratu z Kvíčku na mateřskou scénu městského divadla režůoval slánský herec, režisér a dramatik JUDr. Vojtěch Hampl. Byla jí pohádk.1 dr. Jana Pixy O rozmazlené Liběnce (1954). Dalšími rcžiinimi počiny Vojtěcha Hampla byla jeho vlastní dramatická dilk», pohádka Nezbednl vodníci (1954) a hudební

Vojtěch I-Iampl (1910-1980)

pohádka Kdo rozesměje princeznu (1955). V témže roce režíroval také hru Michala Baluckého Pan radní si neví rady. Jinou jeho záslužnou tiosti bylo založení dramatického

čin-

kroužku při 2. osmilctě střední škole.

S tímto souborem mladých vystoupi] ve slánském divadle v roce 1957 s hudební pohádkou F. X. Votavy Tři zlaté listy. V roce 1955 vznikl další slánský ochotnický soubor, kterým byl drematický odbor závodního klubu ROH při ONV SlanÝ. Jeho prvním režisérem byl Bfetislav Šváb, který v uvedeném roce zdařile režiroval hru F. X. Svobody Poslední muž. Druhým velmi úspěšným představením tohoto souboru byla hra Mony Brendově Malajská romance (1956) v režii Antonfna Leopolda. Dalším režisérem tohoto souboru byl Jan Rosenkranc, který s ním nastu· doval Zeyerovu pohádku Rsdúz a Mahulena (1957), veselohru]. Paulů Slovo má babičke (1958) a hru Bidýlko. V ochotnickě produkci se v padesátých a šedesátých letech objevili další režiséři. MUDr. Karel Klemenc rciirovel v roce 1955 Klicpetovu Potopu světa a Bohumila Gregorová nastudovala hru pro mládež].

Vysušila

Petrův nález. Toto představení se hrálo v sále Na střelnici. V její režii byla také nastudována Bělocerkevského

Vichřice (1966) a několik

dramatickýcb pásem. Režiséry šedesátých let byli vedle jiných také Ota Kolomý a Miroslav Aišman. Oba hráli i rciirovsli. Z d/lny Oty Kolomého

vyšly hry Miloše

Gerstnera Ďábelské klťče (1961), Pušky paní Carrarové (?), Čapka va Věc Ota Kotomy (1913-1971)

Makropulos

(1964), Čechovova Švédská zápalka (?), detektivka Agáty

Christie Neočekávaný

host (1965) a dramatizace románu Valji Stýblové

Mne soudila noc (1966). Miroslava Aišmana přivedl do Slánské scény v roce 1938 Jan Rosenkranc. Po válce působil u divedclntbo souboru Pálovkya po sjednocení začal

hrát a režirovat ve Slánské scéně. Z jebo režisérské d/lny vyšly bry Případ Grimm aneb Vrah jsem já (1961), jeho nejlepší a nejhranější komedií byla Dailkova Svatba silatkového podvodnlka

(1962-1963), Štechovo

Třetí zvonění (1963), Daňkova Svatba s podvodem

(1966) a dále

Kavárna Payer (?) a Tygří kožich (?). Svou činnost režiséra ukončil Miroslav Aišman Divadelním vzpomÍIláním - pásmem ukázek z inscenací v rámci oslav 100. výročí ochotnickěho

divadla a 90. výročí divadelní

budovy (1973). Nejvýraznější osobností slánského ochotnického

divadla druhé poloviny

20. století je a zůstane režisér, výrvarmk, choreograf, skladatel, dirigenc a herecJiHWarren Miroslav Aišman (1920)

Koula. S divadlem se sžíval od svých šesti let, od roku

1923 zsča! hrát jako ochotnik na skutdných

divadelních jevištích.

V roce 1930-31 byl phjat jako externí sborist« do Kladellského divadla, se kterým pak spolupracoval ještě v roce 1932. Téhož roku byl :mgažován jako chorovod operního sboru ve Východočeském

národním divadle,

kde později pracoval jako sólový tanečník a herec. V období let 1936-1937 byl v angažmá u Dobré operety jako herec, zpěvák, šéf výpravy a choreograf Po krátkém období u Waldenovy

činoary vystupoval jako

starokomik na Plzeňsku. V sezóně 1938-1939 se znovu vrátil na Kledno, kde mimo jiné vydal vlastním nákladem Almanach Kladenského divadla. Poté, co za protektorátu

divadlo v Kladně svoji činnost ukončilo, odešel

za hranice, ale v Německu byl zedtien a nasazen na těžké práce. Po válce byl vedoucím čsl. delegace a repatriační kanceláře v Btunšvicku, která prováděla soupisy a transporty bývalých polirických vězňů. Po návratu do Čech koncem roku 1946 phjal místo v Koh-i-nooru

v MikulášovicÍch a vrátil

se k divadelní činnosti. Po návratu do Slaného, v roce 1950, začal hrát divadlo v závodě Cotona v Kvíčku a po jeho zrušeni v ČKD SlanÝ. Jiří Warren Kalila začal s režijnf činností Již v Kvíčku, kde režíroval Jiráskovu Vojnarku, Drdovy Hrátky s čertem a komedii K. S. Macháčka Ženichové. Po návratu na prkna slánského divadla režíroval Sto dukátů za Juana

JiříWarren

Koula (1908-1983)

(1954), Každý něco pro vlast (1955), Doblý voják Švejk (1956), Ženi· chove (1956 a 1972), Kouzelná lampa Alladinova (1957), Dr. (1958), Revui svírá (1959), Talisman (1959), Dódy (1959), Popelka (1960?), Prodaný dědeček (1960?), Pohleďte pokušení (1960) - kde hrál Petr Haničinec j.h.,

Honzovi a princezně Zlatovlásce (1960), Sníh

v tropech netaje (1961), Právem žaluji (1962) - českoslovenshí

premiéra,

Vlci a ovce (1963), Podivně pHhody pana Pimpipána (1964 a 1970), Kvarteto lásky (1960) - také s Petrem Haničincem, (1968) a Nezbedni

Moudrá ševcová

vodníci (1971). S Jiráskovou Kolébkou, nastudovanou

v roce 1971, piivedl poprvé slánské ochotniky na Národní přehlídku Jiráskův Htotiov. Následovaly pohádky Zkoušky čerta Belínka (1972) a Strašidýlko (1973). Jeho posledním režijním počinem byly Tylovy Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové v roce 1973. Po skončení činnosti režiséra se]. W. Koula věnoval ochotnickému divadlu inadále jako člen KV ČSDO, okresního poradního sboru, posluchač scénograEcké školy a jako herec Slánské scény. Za dlouholetou obětavou práci mu Ústav pro kulturně VÝChOVllOUčinnost udělil k jeho sednJdesátým narozeninám

Zlatý odznak].

K. Tyla.

Vyvrcholení oslav 100. výročí divadelní budovy ve Slaném a 110. výročí ochotnického

spolku seJiří Warren Koula, člen pHpravného výboru,

;

nedožil. Zemie! 5. č<ervna1983 a zanechal po sobě iedu jím odchovaných

ochotnických

Jeho nástupcem

souboru Studio. V roce 1983 byl pozvdn, aby rež/roval slavnostní

v úloze režiséra a vedouciho souboru Slánská scéna

představeni ke 100. výročí otevieni divadelní budovy a 110. výroč/

se stal Karel Vidimský, herec, režisér, fotograf a publicista. Svoji

ochomi,kého

spolku - veselohru se zpěvy V. Štecha v úpravě M. SrebHka

režisérskou dráhu nastoupil kolektivní režií hry VI. Šubrta Šejkův

a V. Hudečke

Tieti zvoněn; Poté co se této režie zhostil vk: než úspé,*ně,

jed (1968), po které následovaly hry: Matka (Gorkij - Btccht=

nastudoval se Slánskou scénou dal,~íhry: V+w, Helenka je ráda aneb

Černí ková, 1972) s j. Vágnerem,

Slaměný klobouk (1985), M. Mihur«, Mal'ibel a podivná rodina (1986),

Zlatovlásce

a. Bend,

Pohádka o Honzovi a princezně

1975), Vodník Meienk«

]. Brdečk«; Limonádový [oe (1987), A. N. Osttovski], Kdo hledá najde

(S. Oubtem

- VI. Novák, 1976 a 1991), která dostala v roce 1977 cenu pro herce

aJJeh Ženitba Bslzeminovs

Jana Holuba na Národní picblťdcc v Ostrevě-Poiúbě,

k 700. vytoč! královského města Slaného, SIáJJské hrátky aneb Sleměo»

Pohádka o Popelce (I. Vlk, 1978), Strašidlata (L. Dobnet, 1983),

zvonění (1995). Svoji pro soubor velice piinosnou

Perla štěstí (Z. Hotytiovd,

1986) a Rozum nekoupfš? (B. Nušk<

- L. Dobner, 1992) s L. Dobnerem.

(1987)

ve Slaném supetvizi Dobnetovy Zapomenutý

vlasmí hudebnč dramatickou

recesi

činnost ukončil

režie hry Dalskabiíry, hříšná ves aneb

čert (1998).

Na konci 60. let se v režijním debutu představil Oldřich MJrovský,

Současný režisérský kádr tvoi! čtyii kmenovi členové Slánské scény.

ve hře Karla Čapka Matka (1969). V roce 1975 nastudoval

Prvním je již výše uvedený Karel VidimskÝ, současný principál souboru.

ve spolupráci sJaroslavem Vágnerem j. h. hru E. F. Buriana Hráze

Druhým je daLší odchovanec

mezi námi Josef Mssopust.

se piedstavil režiemi pohádek Z. Horynově Moudrá ševcová (1989)

Sedmdesátá léta byla ve znamení hostujících režisérů - profesion;í!ů,

a A. Radoka - M. Tesaiově Podivné příhody pen« Pimpipěn« (1992).

školy j. W Kouty Josef Chodora, který

které do Slaného angažoval ZK ROH nebo Krajské kulturní

Třetím v pořadí je Líbor Dobner s režiemi vlastní pohádky Netopýr

stiedisko. Prvním z nich byl Jaroslav Vágner, který se v roce 1972

aneb Lež má mékký 1105(1988 a 2000), B. Nušič - L. Dobner Rozum

uvedl režií hry Gorkij - Brecht - Čer1ll1wvá Matka - režie spolu

nekoupfš? (1992) s K. Vidhnským,

s K. Vidimským. Tato hra byla piedveden«

zs juane (1993),j.

naJiráskově

(1973), kde získala druhou hlavní cenu, pledstavitelka Pav/fna Hoffmannová

80. let p011llÍhal režiině sllÍnskému

Stanislav Oubram. Již na poóitku

nadšenců herců irežisérů.

Hronově hlavní role

si piivczle cenu za herecký výkon. Dalšími

Drda, Dalskabáty hHšná ves aneb Zapomenutý

(1998) a v současné době studovanou komedii G. ScetnicciR. Tersbusi, Kaviár nebo čočke.

dvěma režijnúni počiny Jaroslava Vágnera u Slánské scény byly hry

Režisérským

E. F. Buriana Dálky (1974) a Hráze mezi námi (1975)

v roce 2000 pohádkou

s Josefem Masopustem.

ve mlýně a v roce 2001nastLldoval

V roce 1997 hostova! ve Slaném režisér Vlastimil Venclfk, který

Zkoušky čerta Belink«.

benjamúJkem

se Slánskou scénou nastudoval vlastní hm Šťastná rodina. Dalším hostuiicim režisérem, který se ve Slaném zabydlel na delší dobu, byl Miloš Švarc. V roce 1977 se uvedl aktovkou A. Uljanského Na železniční zastávce a pokračoval režiemi her: Fforián Kiló, Dnešní příběh (1978), kterou nastudoval pod pseudonymem

Miloš

Vejrostek, W Ebett, Gsngstcii z Valence (1980), S. Mrožck Emigrenti (1981) a Casonovou hrou Stromy umfrají vstoje (1982) svoji činnost ve Slaném ukončil. V letech 1996 a 1997 studoval s herci Slánské scény hry Kaviár nebo čočka a Rajčatům se letos nedaří, ale ani jedna z her nebyla realizována. V osmdesátých

letech se u SIánské scény dlouhodobě

herec a režisér Městskych

VI. Dvořák - Zd. Petr Sto dukátů

ang,1žoval

divadel pražských a divadla v Mostě

i "

souboru je Tomáš Vott, který debutove!

VI. Čorta O líných strašidlech aneb Poklad pOhlÍdku Zd. Horynově

čert

1999-200I ,

N()

ve) [) () BA

RE K() NSTR li KG'E

1999 - 1. etapa rekonstrukce: Tetmin: Genetěln! dodavatel: Projektové řešení:

četvetiec-zěii 1999 OSCAR CZ s.i.o., Hvězdová 13, Brno OSCAR CZ s.r.o., Hvězdová .13, Bl'1lO Fralltišek Chlumský

Záměr - rozsah prad: Kompletní rekonstrukce a modemizece jevÍštnf tecJmologíe PSZ: * strojní vybavení jeviště - scénk*é tahy, podlaha jeviště, provazÍště, portály a kontisportsl, opony; PS2: I.' provozní rozvod silnoptoudu, scénické osvětleni; regulace a rozvody hlavního osvětlení, regulace, rozvody a Hzen{ scénického osvětlení, scénická svítidla, pracovní a pomocné osvětlení a rozvody; PS3:':' elektroakustika, hlavnf a pomocné ozvučovaci soustavy, technologie zvukové režie, lnterkom a inspice. Subdodavatelé: Gtediot s.r.o., Brno - PSI RIVO s.r.o., Slaný - stavební přípomoci Hodnota rekonstrukce: 10,461 mil. Kč

"PS - ptovozni soubory

2000 - 2. etapa rekonstrukce: Termín: Generální dodavatel: Architekconické řešení:

Záměr - rozsah prací:

Subdodavatelé:

Hodnota rekonstrukce: 32

září-prosinec 2000 OSCAR CZ s.r.o., Hvězdová 13, Brno OSCAR CZ s.r.o., Bubenské nábř. 13, Praha, Akad. arch. Jaromír Pizinget, Helena Tůmová kompletní rekonstrukce divácké části divadla (hlediště, foyer, galerie, toalety), vč. technologie VZT, rozvody ÚT, ZTI APPLJaroslav - umělecké zámečnictví Žamberk ALTO - Knyel & Kolínský - štukatérství Praha Jaroslav Jelínek, Hradec Králové - tmhlářské výrobky Jana Kutilová - podlahové krytiny - Slaný Lubomír Zeman - umělecký restaurácor - Praha ALNUS s.r.o., Žatec - truhlářské výrobky H-kJŮ11a, s.r.o., Kuřim - VZT MH Cirus s.r.o. A1Iegro 26, 150 mil. Kč

Slavnostní otevřeni divadla po této etapě rekonstrukce: 9. ledna 2001

2001 - 3. etapa rekonstrukce: Termín: Generální dodavatel: Architektonické lešení:

Záměr - rozsah prací:

Subdodavatelé:

Hodnota rekonstrukce:

četvenec-zěii 2001 OSCAR CZ s.t.o., Hvězdová 13, Brno OSCAR CZ s.r.o., Bubenské náM. 13, Praha Akad. arch. Jaromír Pizinger Helena Tůmová rekonstrukce a dostavba technického a provOZl1111Ozázemí divadla, terénní a technické úpravy dvora divadla, výměna kotlů centiělniho vytápění, dokončení fasády, dokončen! restaurování fresky stropu hlediště, realizace divadelního klubu APPL Jaroslav - umělecké zámečnictví Žamberk TREAl s.t.o. Praha - stavební práce ALTO - Knytl & Kolínský šwkatérství Praha Jana Kutilová - podlahové kl}'tiny - Slaný Lubomír Zeman - umělecký restsuritot - Praha Jaroslav Jelínek, Hradec Králové - truhlái'ské výrobky H-klima s.r.o., Kuiim - VZT Šrámek - elektro, Slaný - el. rozvody MH Cirus s.r.o. Al1egro 19,9 mil. Kč

Slavnostní otevieni divadla po této etapě rekonstrukce: 13. Hjna 2001

SPOLUPRÁCE DIVADLA

VE SLANÉM

S l'ELEVIZÍ

Nejznámější pořady českých televizí natáčené v Městském divadle ve Slaném: Ljuba 73: medailon k 60. narozeninám Ljuby Hermanové Zpívá Karel Gott: proslulé koncerty Karla Gotta s řadou domácích i zahraničních hostů, kterých bylo ve Slaném natočeno v období let 1973-1978 devět dfiů Možná přijde i kouzelru1c seriál zábavných pořadů, které se v letech 1982-1983 natáčely ve slánském divadle ~

Možná přijde i kouzelruK (1982)

Šance: v divadle ve Slaném bylo natočeno 44 dfiů

c, "-

::.

Karel Gott znovu ve Slaném: v roce 1994 byly natočeny dva pořady

Nikdo není dokonalý: zábavný pořad JiHho Krampola, jehož první dily byly natočeny ve Slaném

Jsou hvězdy, které nehasnou: natáčení započalo v únoru roku 2001

Šance (1994)

OSOBNOSTI /'

VYPOVEDI,

,-'

VZPOMINK1,

Poprvé jsem vystupovala ve slánském divadle asi Pl'ed čtyřmi lety, kdy se tam natáčel televizní pořad Šance. Divadélko mě okouzlilo svou prostotou a neuvěřitelně útulnou atmosférou. Bylo vidět, že už je hodně staré a hraje se v něm hodně dlouho. Když jsem se v pauze mezi natáčením procházela po chodbách, cítila jsem tu neopekovetelnou atmosféru starých divadel, ale také to, že už by tohle divadlo zasloužilo pořádnou rekonstrukci. V tu dobu jsem samodejmě ještě netušila, že se právě můj manžel za pár let stane hlavnún architektem kompletní přestavby celého divadla. Když rekonstrukce začala, občas jsem se s manželem jela podívat na probi'haji'cípřestavbu a mohla jsem tak sledovat, jak se rod! nový intetiěr. Kdyl byla dokončená druhá etapa rekonstrukce, zpívala jsem ve Slaném podruhé a měla jsem dobrý pocit z toho, že se povedlo něco výjimečného.

Bára Basiková

V sedmdesátých letech jsem natá(.~elv divadle ve Slaném řadu programů

Karel Gott

pro Československou televizi s vyniksiťclm režiséremjánem Roháčem.

zpěvák

zpěvačka

Kontakt, který jsem prostiednictvkn těchto teievizníci: poiedů z{skáva! s miliony diváků, byl pro mne nesmtmě cenný a znamenal mnoho pro moji popularitu. Pomohlo mi to také zfskat na svou stranu množství těch, kteH odjakživa řlkali: "Ať zpívá, ale ať proboha nemluvi. " Vzpomúlám rád na dobu netěčen! těchto ob!J1)enýchpořadů, při nichž mě doprovázel orchestr Ladislava Štmdla a mými hosty byli umělci nejrůznějši'ch žiÚlrů. Úspěch těchto pořadů u televizních diváků spoluvyrvářela ojedinělá atmosféra divadla a skvělé slánské publikum. Při prvnf návštěvě divadla ve Slaném v roce 1998 jsem stenul ne jevišti v němém úžasu - dýchlo na mě minulé století. Technologie jevi.5těbyla celá dřevěná, snad jdtě z 19. stole tf. "Toto je skutečně divadlo známé celému národu z televize?" podivil jsem se. Takto silný zážitek mě potom vedl k zásadnfmu předsevzetí udělat vše pro to, abych se mohl podllet se svými spolupracovníky na rekonstrukci tohoto nádherného, i když značně zanedbaného divadu.

Miroslav Kalouda jednatel společnosti OSCAR CZ s.r.o.

Navrhli jsme a v první fázi i realizovali komplerně novou technologii scény a postupně se nám podeiilo v dalších etapách vyloupnout z té zašlé skořápky zdravím zářící jadérko. Genius loci tohoto objektu je tak silnÝ, že je mi upřímně líto, že veškeré práce na jeho obnově jsou již ukončeny a divadlo už budu navštěvovat jen jako běžný divák. Navíc jsem ve Slaném poznal řadu lidí, především z řad zaměstnanců městského úřadu, kteří mě svým nadšením a přístupem k prováděné rekonstrukci přesvědčili o tom, že i ve státní správě jsou lidé, kteří odvádějí svou práci nad rámec běžných povinnostÍ. Věřím, že s některými z nich se budu dále setkávat, a to nejen pracovně. Bylo mi ctí a jsem hrdý na to, že právě naší firmě, OSCAR CZ s.r.o., byla dána možnost realizovat komplexní rekonstrukci Městského divadla ve Slaném.

Jiří Kom zpěvák

Poprvé jsem v Divadle ve Slaném účinkoval jako host v televizním pořadu "Karel Gott ve Slaném ". Na detaily z té doby si už nepamatuji, ale vím, že tam byla skvělá atmosféra díky blízkému kontaktu s publikem a také výborné párky v divadelním bufetu. Neštěst; se obojí zachovalo i po rekonstrukci, po které je Divadlo ve Slaném opravdu nádherné.

.~ '"o

Jitka Molavcová, herečka, zpěvačka

c::

-Q

o'"

Věřím lidovým rčením. "sLANÝ" je odedávna synonymem

divadla a kultury.

A to je v tomto světě opravdu hodnota nad zlato. Přispěla-li jsem i svou troškou k naplnění oné moudrosti, je to mým štěstím, neboť vždy jsou to setkání, na která se nezapomíná.

Stanislav Oubram herec, autor divadelních her, režisér

Jsou města, která nám imponují svou velikostí nebo velebností chrámů a galerií, či zajímavou moderní architekturou. Město Slaný se mi stalo nesmírně milé především lidmi, kteří tu žili. A protože jsem herec a příležitostný autor a režisér, bylo to samodejmě se zictclem ke slánskému divadlu. Kdysi jako mladík jsem sem zajížděl s mosteckým divadlem a slánské obecenstvo pathlo vůbec k nejlepším v celé republice. Pan Husník, který byl tehdy ředitelem Slánské scény, byl velice schopný organizátor a fanda divadla. Hráli jsme tu Wi/da, Moliéra, SchiJlera a divadlo bylo vždycky plné a obecensrvo vstiicně, inteligentní a srdečné. Později, když jsem se stal členem Městských divadel

I J

pražských, mě oslovili amatérští herci divadla ze Slaného, abych k výročí slán· ského divadla reŽÍroval Štechovo Třetí zvonění. A tím začala moje radosmá spolupráce se slánským divadlem, kde jsem nechal mnoho a mnoho hodin zkoušení, ale i část svého srdce. Protože slánštÍ herci a ostatni kolem divadla byli prostě skvělí lidé a jestli jsem napsal, že "amatérští herci", tak jenom v tom smyslu, že za svou nesmírně obětavou práci nedostávali plat, ovšem talentem se mnozí z nich vyrovnali jakýmkoliv profesionálům. Jezdil jsem sem rád, jsem šťasm)~ že jsem tady našel i mnoho přátel, na které nezapomenu po celý život Škoda jen, že v poslední době tohlc mé milé divadlo potkal osud divadel v mnoha menších městech Totiž, že už se sem nechodí na představení, byť sebelepší, nyvrž na televizní baviče a hvězdy. Ale protože jsem životní optimista, věřím, že se to jednou zase změní a že Slaný bude zase městem se skvě~ým obecenstvem, kam si každý divadelník bude pokládat za čest přijet.

Divadlo ve Slaném je pro mě zvlášmÍ pozitivní fenomén. Není to divadlo velkolepé a okázalé, což někdy veřejným budovám ubírá "ducha" a atmosféru. Vždy, i před rekonstrukcí, na mě vyzařovalo téměř rodinnou atmosféru. Největším komplimentem pro mne i můj rým byly dotazy po rekonstrukci:

Jaromír Pizinger architekt

o ln Q

oOJ Q ln

"Co jste tady vlastně dělali?" Zřejmě se nám povedlo doplnit a dotvořit volbu mateúáhl a novými architektonickými prvky navázat na původní zěměr autora divadla, aniž by současný pozorovatel vycítil pomyslnou spojovací linku mezi oběma epochami. Bylo pro mne zvlášmí poctou podťlet se jak na rekonstrukci, tak i přispět k oživení kulturní 110 života města Slaný.

Právě dokončená rekonstrukce divadla v našem městě je pro mne svátek, jedna z událostí, pro jaké stojí za to se potyKat se všemi překážkami, které musíme denně zdolávat na naší cestě k rekonstrukci celé společnosti. To, že se město a jeho občané rozhodli investovat energii a tinančni prostiedky do budovy a vybavení divadla, je zároveň důkaz, že se vracejí k tradicím své kulturni minulosti. A neni to jen mé přesvědčení, že obnovováni tradic je pro naši budoucnost důležitější, než se nánJ často zdá. Naše město má přitom nač navazovar, a nejen v oblasti divadla a divadelnictví. Od svého založení Slaný patřilo mezi nejpřednějŠÍ z královských měst díky uznávané úrovni svých škol a politickému sebevědomí občanů i městské správy. Divadlo se u nás hrálo v dobách dobrých i zlých a jeho diváci v něm vždy hledali spolu se zábavou také inspiraci a sebevědomí. A právě k tomu ho budeme potřebovat také v budoucnosti, snad ještě naléhavě ji než kdy předtím. Je skvělé, že se u nás ve Slaném sešlo tolik lidí, kteří si to uvědomují. Jsem proto přesvědčen, že se také podaří navázat i na uměleckou tradici pod jeho střechou.

Vlastimil Tlustý poslanec

•

I K()NSTRCJKé'[

-I

()BSAI

Okolnosti vzniku Spolku slánských ochotniků v návaznosti na postavení stálého divadla

1820-1883

Ze vzpomínek osobností slánského ochotnického divadla

1884-1983

1983-2001: divadelnictví, činnost ochotnických spolků Slál1ská scéna Dětská scéna a její premiéy Studio mladých SlánštÍ režiséři druhé poloviny 20. století

13 v letech 1983-2001

25 25 26

o cr Cn

1999-2001: novodobá rekonstrukce

Spolupráce divadla ve Slaném s televizí

Osobnosti - výpovědi, vzpomínky, glosy

2001: divadlo po novodobé rekonstrukci

Obsah

Zdtoje a použitá literatura

Reklama

;:,-

Zdroje a použitá literatura: • Jaroslav Šrajer: ,,100 let divadla v Slaném" (Kulturní zpravodaj, 1983) • Josef Fiedler: "Památník Spolku divadelních ochotníků v Slaném" (1913) • Karel Scheinpflug: "Ochotnické divadlo v Slaném" (1895) • Emil Verner: "Padesátiletí Spolku divadelních ochotníků v Slaném a jeho čtyřicetiletá činnost v Divadle Občanské záložny v Slaném" (1923) • Václav Štech:" Vznik a otevření divadla v Slaném" (Slánské večery TV, 1929) • Josef Čížek: "Divadlo Obónské

záložny v Slaném" (Slánské večery IV, 1929)

• Josef Pešek: "Sedmdesát pět let slánského divadla" (Slaný 1958; pro závažné chyby v textu bylo po vydání staženo z prodeje) • Jindhch Malec: "Příspěvek k historii ochotnického

divadla ve Slaném

v období mezi dvěma válkami" (diplomová práce, Slaný 1967) • listinné materiály Miroslava Aišmana a Pavlíny Hoffmannové • archiv Slánské scény • archiv Vlastivědného muzea ve Slaném • materiály poskytnuté Scitnim okresním archivem, pobočka Slmlý • kronika města Slaného

Autoři textů: Libor Dobtiei, Karel Vidimský WHY NOT agency s.r.o., Marie Maderová Foto: Karel Vidimský, Pavel Vychodil, reprodukce archivních materiálů Grafický návrh a úprava: Tomáš Tuč • Tisk: Point CZ s.r.o. Realizace: WHY NOT agency s.r.o., Nad obcí 11416/25, www.whynot.cz.

14000 Prsh« 4

e-mail: whynot@whynot.cz

ŠTUKATÍRSM

& RESfAUROVÁNI

A L TO štukatérství & restaurování • obnova interiérů a exteriérů • restaurování historických omítek • výroba modelů, forem a prefabrikátů • restaurování umělého mramoru • pozlacovačské a malířské práce • restaurování sgrafita • realizace moderních interiérů ze sádry i jiných materiálů • výroba replik z umělého kamene Licence MK

ALTO Na Chodovci 2549/44, Praha 4 mobi/: 0603/526391-2, te/./fax: 02/72767716

FOTO technická, Fotografování

VYCHODIL

průmyslová a reportážní fotografie

interiérů, exteriérů, staveb, průmyslových

Profi dia (do rozměru 6 x 9 cm) pro zhotovení prospektů,

provozů, nábytku, výrobků.

katalogů, mailingů, kalendářů,

pohlednic.

Zhotovení všech výše uvedených tiskovin. Ruční zpracování barevných zvětšenin A4, A3 pro propagační účely, výřezy dle požadavku zákazníka. Fotografická

reportáž školních skupin, svateb, různých příležitostných Použití velkoformátového

nebo maloformátového

společenských

akcí.

přístroje.

Pavel Vychodil, Nosačická 1032, 274 01 Slaný 0314/520675,0603/713549

® o

~ ~

r.o.

Marxovo nám. 96, 43942 Postoloprty tel./řox: 0397/783620

::;;

MH CIRUS spol.

C IRUS

DODAVKA A MONTAZ LESENI

1992 - 2002

www.mhcirus.czmhcirus@iol.cz mhcirus@stonline.sk

MH CIRUS PRAHA Bezová 1658 14714 Praha tel: 02-44062503 fax: 02-44062502 tel: 0602-623650

MH CI RUS BRNO Olomoucká 7/9 65666 Bmo tel: 05-45103670 fax: 05-45103671 tel: 0724-093768

MH CIRUS OSTRAVA Českobratrská 7 701 00 Ostrava tel: 069-6109288 fax: 069-6109222 tel: 0602-623450

'V"

,.,.

MH CIRUS BRATISLAVA Bulharská 70 821 04 Bratislava tel: 02-43641371-2 fax: 02-43641373 tel: 0903-255813

r ----------------I I I I I I I I I I I I I I I I I

Jaroslav Jelínek Zakázková truhlářská výroba a zejména dodávky interiérů na klíč - komerční i bytové.

Jaroslav Jelínek U Kovárny 35 Pouchov 503041 Hradec Králové tel./fax: 049/5618161 tel. + záznamník: 049/5601000 truhlarstvi.jelinek@quick.cz

-----------------

, I I I I I I I I I I I I I I I I I .J

PlZ ING ER~

Jaromír Pizinger Narodil se v Karlových Varech. Po maturitě odešel do zahraničí, kde žil až do roku 1997. Působíl především v Rakousku, USA a Itálii. Od počátku 80. let se věnuje výtvarným návrhům - byl spolumajítelem umělecké slévárny a nábytkářské dílny. Později vystudoval ínteriérovou architekturu a průmyslový desíng v Itálíí, absolvoval odborné stáže ve Vídní, Milánu a v New Yorku. Na svém kontě má realizace vlastní kolekce dekoračních předmětů, šperků, osvětlení pro různé italské, německé, rakouské firmy. Svou kolekci exkluzivního nábytku vystavoval v Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Frankfurtu, Milánu, Atlantě. Vytvořil vlastní textilní kolekci, věnoval se též přestavbám interiérů různých obchodních středisek, barů, restaurací. Působil rovněž jako designer v automobilovém průmyslu (Volvo) a ve výstavnictví (stánky pro rakouskou televizi a ministerstvo kultury na výstavách ve Vídni, Cannes, Frankfurtu a Kolíně nad Rýnem). Je autorem architektonických návrhů stavby nových továrních hal v Brescii a Lumezzane. Věnoval se také scénografickým návrhům a realizaci velkých módních přehlídek (Rakousko).

Reference 1998-2001: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

~ C>< '"

7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

Divadlo Milénium, Praha (1998) - architektonické řešení Městské divadlo ve Slaném (2000-2001) - architektonické řešení rekonstrukce divadla Divadlo Broadway, Praha (2001) - architektonický návrh přestavby kina Sevastopol na muzikálové divadlo Kulturní dům Elektra, Luhačovice (2001) - architektonický návrh rekonstrukce interiéru Předváděcí centrum NIKON ČR, Praha (2001) - návrh a realizace interiérů Hotel SAVOY, Špindlerův Mlýn (2000) - návrh rekonstrukce a přestavby areálu hotelu Savoy, projekt a realizace rekonstrukce interiérů depandance Westend Restaurace Cartouche, Praha (2000) - architektonický návrh a realizace interiéru Restaurace Zvonařka, Praha (2000) - architektonický návrh a realizace interiéru Restaurace Chaos, Praha (2001) - architektonický návrh a realizace interiéru Lékárna, Graaz, Rakousko (2001) - architektonický návrh a realizace interiérů Lékárna, Friesach, Rakousko (2001) - architektonický návrh a realizace interiérů Koncepce revitalizace panelového sídliště v Uherském Brodě (1999) Penzion SEWAR, Šanov, okr. Znojmo (1999) - projekt Rodinná vila, Praha-Radotin (2001) - architektonický návrh, projekt Studie přístavby hotelu k objektu kulturního domu v Uherském Brodě (1999) DivadloMilénium,Praha(1998) Studie rekonstrukce a rozšíření komplexu Pstruhařství Skalní Mlýn, Moravský Kras (2000) Návrh a realizace interiéru - .Batova vila" (nyní Ambasáda Maďarské republiky), Praha 6 (2000) Studie a projekt rekonstrukce bývalého zahradního domu u .Batovy vily" (konzulární oddělení Maďarské ambasády), Praha 6, (2001) Návrh a realizace interieru počítačové firmy Alva Sokolov (1998) Scénografie pořadu "B.B." - Televize Nova (2001) Scénografie akce spol. Oriflame (1999) Kontakt: tel.: 02/83061191-2,

www.pizínger.cz

Jana Kutilová PODLAHY,

INTERIÉRY A STAVEBNí ČiNNOST

Vančurova 69, 274 01 Slaný tel.: 0314 527047, fax: 0314 524713 e-mail: kutilova@volny.cz IČO: 458 48 653

GRADIOR

GRADIOR GROUP a.s. Pražákova

10, 619 00 Brno

FINÁLNí DODAVATEL SCÉNICKÉ TECHNOLOGIE

• projektuje • dodává • montuje

Tel.: 004205 43210085 Fax: 00420 5 43210086 E-mail: gradior®gradior.cz

i l:

..,

;, , I

V roce 2002 vydal: Městský úřad ve Slaném a společnost OSCAR CZ s.r.o., Hvězdová 13,60200 Brno, tel.. 05/45240894, fax: 05/45242601 • Faro: Karel Vidimský, Pavel Vychodil Realizace: WHY NOT agency s.r.o., Hvězdová 13,60200 Brno, tel/fax: 05/45242601, www.whynot.cz

I~AI