SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
105
Jedním ze základních problémů obrany státu se stalo nebezpečí boje na dvou frontách a naši vojáci tedy v zásadě stáli před otázkou, zda ve spolupráci s malodohodovými spojenci nejprve zcela eliminovat Maďarsko a proti Německu nasadit zprvu menší síly, či ponechat Maďarsko od počátku na starosti spojencům a hlavní část sil postavit proti Německu. Bez ohledu na to, jaká varianta bude případně zvolena, což bylo rozhodnutí politické, akcentoval připravený materiál nutnost rychlého strategického manévrování na velkou vzdálenost, z jednoho „bojiště“ na druhé. Co se týče západní poloviny státu, nová koncepce počítala s lokální ofenzívou k rozšíření obtížně hájitelného úzkého vlastního území, a to buď do Rakouska, nebo – společně s Poláky – do německého Slezska.2 Zde bych jen zdůraznil, že tehdy, v roce 1933, s chladnou hlavou a bez emocí, pracovníci Hlavního štábu zcela rozhodně tvrdili, že takováto vlastní rozhodná ofensiva je nutná. Defensivní řešení by podle názoru HŠ [Hlavního štábu – Z. M. ] vedlo k jisté zhoubě, uvádí příslušný dokument.3 Ovšem přesně taková situace nastala v září 1938, kdy byla obrana Československa pod tlakem vnějších faktorů řešena jako naprostá defenziva, což nám vzhledem k uvedenému stanovisku pracovníků hlavního štábu dává již samo o sobě náhled na možnosti úspěšné obrany republiky. To však jen na okraj. Až do počátku třicátých let stála organizace československé armády na jednotném systému, kdy pluky a brigády jednotlivých zbraní byly sdružovány do vševojskových svazků – divizí, a ty pak do armád.4 V rámci mobilizace se pak měly tvořit záložní brigády. 5 Systém, vyhovující v době jeho zavedení, se v nových podmínkách jevil jako dosti nepružný, především pro případné dak zlepšení přípravné a koncepční práce nad základními otázkami obrany státu a samotné armády. Předsedal mu ministr národní obrany, dále v něm byli zastoupení generální inspektor, náčelník a podnáčelník Hlavního štábu, zemští vojenští velitelé a další význační generálové a vyšší důstojníci. Rozkaz prezidenta Masaryka z 30. 11. 1932 byl oficiálně publikován 17. 12. 1932 ve Věcním věstníku MNO, roč. XV, č. 53. 2 MNO čj. 764 Taj. –HŠ/1. odd. 1933, Organisace válečné armády. Dokument, zpracovaný pro 3. zasedání Armádního poradního sboru (APS) dne 20. 11. 1933. VÚA – VHA Praha, f. Hlavní štáb – 1. oddělení (dále HŠ/1. odd. ), 1933, k. 98, sign. 38 1/6 2. 3 Tamtéž. 4 Polní divize se od roku 1920 skládaly ze dvou pěších brigád po dvou plucích, jedné dělostřelecké brigády o lehkém a hrubém pluku a horském dělostřeleckém oddílu, dále z jednoho až tří hraničářských praporů a jednotek ženijních, spojovacích, a průzkumných, a dále velitelských orgánů a služeb. Také další samostatné útvary mimo rámec divizí měly odpovídající organizaci, ponejvíce šlo o pluky (dělostřelecké, letecké, ženijní apod. ). 5 Záložní brigády měly být složeny ze záložníků starších ročníků a vybaveny starší výzbrojí, např. po roce 1925 měly čítat po osmi pěších praporech a jednom dělostřeleckém oddílu. MNO čj. 300 Org. mob. 1925, Mobilizační plán – válečné složení vyšších jednotek. VÚA – VHA Praha, f. HŠ/1. odd. , 1925, k. 79, sign. 37 4/3.