Page 1

ARMÁDA, SLANÝ A SLÁNSKO VE 20. STOLETÍ

SBORNÍK Z HISTORICKÉ KONFERENCE SLANÝ 2009


ARMÁDA, SLANÝ A SLÁNSKO VE 20. STOLETÍ

SBORNÍK Z HISTORICKÉ KONFERENCE SLANÝ 2009


Copyright © Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2009 ISBN 978-80-904657-0-1


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

3

ÚVOD Vážení čtenáři, na podzim roku 2008 se v našem městě konala historická konference Slaný a Slánsko ve 20. století. Druhý ročník – s názvem Armáda, Slaný a Slánsko ve 20. století – proběhl v listopadu 2009. Tento sborník obsahuje příspěvky, které zde byly předneseny. Při prvním ročníku konference bylo řečeno, že historie 20. století je tvořena příběhy mnoha lidí, o kterých se tak dlouho nesmělo psát a mluvit, až upadli téměř či zcela v zapomnění. Toto zapomnění, vytváření „bílých míst“ novodobé historie, je však něčím, co nesmíme připustit. Proto se v tomto sborníku budete moci seznámit mimo jiné i s příběhy několika vojáků, jejichž osudy nejsou veřejnosti příliš známy. Téma armády a Slánska totiž nebylo vybráno náhodou. V našem regionu se narodila či žila řada mužů, jejichž osudy byly s brannou mocí spojeny. Například pilot Karl Hesse1, ale i Rudolf Polanecký2, narozený v Blahoticích u Slaného, kterému je věnován jeden ze samostatných příspěvků. Další příspěvky popisují osudy brigádního generála Rudolfa Bulandra3, rodáka z Kobylník a generála zdravotnictva MUDr. Antonína Kůrky4, narozeného v Libovici a zemřelého ve Slaném. Druhým generálem zdravotní služby z našeho regionu je MUDr. Josef Smělý5, narozený na Velké Bučině, kde žil i na sklonku svého života, jehož hrob se nachází ve Velvarech. Z regionu pochází i podplukovník generálního štábu (plukovník generálního štábu in memoriam) Stanislav Suledr6, narozený v Kamenném Mostě, plukovník (brigádní generál in memoriam) Josef Berounský7, rodák ze Slaného, či Němec, narozený 12. února 1892 ve Slaném. Jako pozorovatel a příslušník Fliegerkompanie 102G zahynul na italské frontě v hodnosti nadporučíka při nočním bombardovacím náletu ze 3. na 4. května 1918. 2 Narozen 17. října 1892, zahynul na letišti v Praze Kbelích 27. srpna 1922 při leteckém dni. Původně samostatná obec Blahotice je nyní místní částí města Slaný. 3 Narozen 13. listopadu 1896, zemřel v Praze 15. května 1967. 4 Narozen 13. prosince 1871, zemřel 3. února 1946. 5 Narozen roku 1874, zemřel na Velké Bučině 30. prosince 1950. 6 Narozen 17. května 1897, po návratu z terezínské Malé pevnosti zemřel ve vinohradské nemocnici v Praze dne 30. července 1945. 7 Narozen 31. srpna 1895, zahynul 30. dubna 1942 v Barentsově moři při potopení křižníku HMS Edin1


4

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

major tankového vojska (generálmajor in memoriam) René Černý8, narozený ve Kvíčku. Dalšími jsou letci – slánský rodák, četař z 311. perutě RAF Felix A. Heller9, poručík z 311. perutě a neuměřický rodák Stanislav Zeinert10, či štábní rotmistr a Flying Officer RAF Alois Mžourek11 z Hospozína. Dovolte mi však malou odbočku, kterou – na příkladu dvou důstojníků narozených ve Slaném – poněkud zrelativizuji význam svých předchozích slov o rodácích, neboť někteří v našem regionu pobyli opravdu jen krátkou dobu. Josef Berounský se sice narodil v srpnu 1895 ve Slaném, ale strávil mládí v carském Rusku, kde se jeho rodina usadila. Tam také od roku 1906 studoval na gymnáziu, roku 1914 odmaturoval, vychodil čtyři semestry na Charkovské univerzitě a v srpnu 1916 vstoupil do československých legií. Renát Černý (jméno na René si změnil až v březnu 1938) se narodil v červenci 1914 ve Kvíčku u Slaného v rodině českého železničáře, ale obecnou školu již navštěvoval v letech 1921–1925 ve Zbečně u Křivoklátu a v letech 1925–1926 pak v Ploskovicích u Litoměřic. Státní reálné gymnázium začal studovat v Liberci, ale po dalším stěhování rodiny studium dokončil až v Jičíně, kde v červnu 1934 maturoval. Po celý svůj život byl slánský rodák Černý domovsky příslušný do Terezína. Mezi těmi, jejichž pouta s naším regionem jsou o poznání pevnější, je rotmistr Karel Svoboda, narozený 18. října 1912 ve Slaném. Zde vychodil 5 tříd obecné školy, 4 třídy měšťanky a dále absolvoval dvouletou obchodní školu. Ve Velké Británii byl v září 1941 přijat do výcviku pro zvláštní úkoly ve vlasti, zařazen do výsadkové skupiny Antropoid, ale pro zranění z této skupiny vyřazen. Následně byl 18. května 1943 zařazen ve funkci radiotelegrafisty do operační skupiny WOLFRAM, vysazené v noci ze 13. na 14. září 1944 v prostoru obce Nytrová v Beskydech12. burgh, který byl jako součást konvoje QP – 11 torpédován německou ponorkou U–456 a potopen na cestě z Murmanska do Londýna. 8 Narozen 26. července 1914. Dne 1. května 1948 zatčen StB a 23. května 1950 popraven ve věznici Plzeň-Bory. Kvíček (Malá Kvíc), původně součást obce Kvíc, je nyní místní částí města Slaný. 9 Narozen 4. dubna 1924, zemřel 18. listopadu 1943 při operačním letu nad Biskajským zálivem. 10 Narozen 9. prosince 1915, zemřel po havárii na letišti Langham dne 26. května 1941, pohřben na hřbitově St. Ethelbert v East Wrethamu. 11 Narozen 12. dubna 1915, zemřel při havárii na letišti Gathwick 16. října 1944, pohřben na hřbitově v Burry St. Edmunds. 12 Po seskoku byl zajat gestapem, ale dožil se konce války. Dne 2. listopadu 1945 byl propuštěn z vojenské služby a nastoupil k Ministerstvu zahraničních věcí jako telegrafista.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

5

S naším městem je spojen i plukovník generálního štábu Václav Podhora, narozený 3. června 1895 v Brandýsku, který navštěvoval 1906–1913 vyšší reálné gymnázium ve Slaném, kde maturoval a dokončil zde rovněž českou obchodní akademii. Poslední významnou osobností je divizní generál Bedřich Neumann, narozený 3. dubna 1891 v Třebichovicích, který v letech 1902 – 1910 absolvoval vyšší gymnázium ve Slaném. Důstojník od roku 1917, velitel jedné z divizí prvorepublikové armády, za protektorátu zástupce velitele vojenské odbojové organizace Obrana národa. V zahraniční armádě zastával řadu významných funkcí, včetně náčelníka štábu Čs. vojenské správy ve Francii (1940), náčelníka Štábu pro vybudování čs. branné moci v Londýně (1943–1944) a náčelníka štábu Hlavního velitelství v Londýně (1944–1945). Když se v dubnu 1945 chopila v Košicích moci nová československá vláda, jedním z jejích prvních aktů byl návrh, aby generálové Bedřich Neumann, Sergej Ingr a František Moravec byli zproštěni funkcí, který president Beneš schválil. Po únoru 1948 byl generál Neumann penzionován a v létě 1948 odešel za hranice – do Velké Británie. Zemřel 16. července 1964 v Londýně. V poválečném vývoji je možné zmínit plukovníka dělostřelectva Richarda Zdráhalu13, který byl v říjnu 1950 velitelem 5. mechanizované divize ve Slaném, či spisovatele Otu Pavla14. Z nedávné historie je se Slaným spojen genenerál Heliodor Píka15, protichemický prapor16, který se účastnil roku 1991 války v Perském zálivu nebo 4. průzkumný prapor Armády České republiky17.

13 Narozen 23. září 1912 v Lipníku nad Bečvou. Dne 7. září 1946 byl ustanoven velitelem Školy důstojníků v záloze protitankového dělostřelectva v Josefově, která byla pod jeho velením 1. října 1946 přemístěna do Slaného. Jeho životní a válečné osudy vyšly knižně pod názvem Válčil jsem v poušti (autorem byl František Fajtl, první vydání vyšlo roku 1990). Zemřel 19. července 1977. 14 Pravým jménem Ota Popper, sloužil v hodnostech rotného a poté podporučíka. Není potvrzeno, zda ve Slaném odsloužil část své vojenské služby, přispíval však články mimo jiné i do časopisů Kijevský bojovník a Rudá zástava (Časopis prvního vojenského okruhu). 15 Divizní generál Heliodor Píka, náčelník čs. vojenské mise v SSSR (narozen 3. července 1897, popraven 21. června 1949), byl roku 1991 jmenován in memoriam armádním generálem a jeho jméno obdržela 1. tanková divize ve Slaném, která do té doby nesla jméno K. Gottwalda. 16 Ve Slaném se od srpna do prosince 1990 formoval protichemický prapor, který během Války v Perském zálivu působil v Saudské Arábii a Kuvajtu. Naši vojenští chemici si zde vysloužili mezinárodní uznání, ale místo Slaného je s nimi spojován pouze Liberec. 17 5. průzkumný prapor, zformovaný v listopadu 1950 ve Slaném na základě rušeného pěšího pluku č. 5 z Kladna, je jedním z útvarů, který se později stal základem 4. průzkumného praporu 4. brigády rychlého nasazení, vzniklého v létě 1994 v posádce Pardubice.


6

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Konference Armáda, Slaný a Slánsko ve 20. století, na jejíž organizaci se podílelo Vlastivědné muzeum ve Slaném a Městský úřad Slaný, se uskutečnila v sobotu 7. listopadu 2009 v Městském centru Grand. Třetí ročník historické konference – s názvem Slaný a Slánsko v letech 1939–1945 – je připravován na sobotu 6. listopadu 2010. Ing. Pavel Bartoníček, 1. místostarosta královského města Slaný

Na konferenci „Armáda, Slaný a Slánsko ve 20. století“ bylo předneseno 13 příspěvků, ale tento sborník obsahuje pouze 11 z nich. Úvodní příspěvek Čech v císařské a královské armádě, přednesený PhDr. Jiřím Rakem, nebyl – přes opakované urgence – dodán v písemné podobě. Příspěvek Generál zdravotnictva MUDr. Antonín Kůrka, přednesený Václavem Kýzlem, není do sborníku zařazen, neboť byl v různých úpravách autorem publikován již dvakrát. Nejprve v knize Libovice tenkrát a dnes, vydané k 626. výročí založení obce Libovice v roce 2006, kde je osud generála podrobně popsán na stranách 116 - 149. Pro účely konference byl V. Kýzlem na podzim 2009 vydán životní příběh A. Kůrky jako samostatná brožura pod názvem Životopis generála zdravotnictva MUDr. Antonína Kůrky. Sborník jako bonus obsahuje i příspěvek Bernarda Panuše pod názvem Jan Nebeský, který na konferenci nebyl přednesen.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

7 Michal Plavec Národní technické muzeum Praha

RUDOLF POLANECKÝ A DALŠÍ PRŮKOPNÍCI LETECTVÍ ZE SLÁNSKA Do vypuknutí války Během necelých třiceti let svého života se stačil Rudolf Polanecký zapsat výrazným písmem do historie české vzduchoplavby. Nestačí ovšem pouze zmínit jeho podíl na vzniku československého letectví na podzim 1918 nebo na výrobě prvního československého letadla o půl roku později. Nechyběl u žádné významné události počátků československého vojenského letectva a jeho pilotní umění rozhodně nezaniklo ani během Velké války (1914–1918). Je s podivem, že právě osobou Rudolfa Polaneckého se dosud nikdo nezabýval v samostatné studii. Napravit toto opomenutí české historiografie si vzala za úkol tato studie.1 Počátkem devavadesátých let 19. století vlastnil hospodářský dvůr Blahotice se zámkem Jiří rytíř Herz. Rytíř Herz byl potomkem Salomona Herze, židovského podnikatele, který se spolu s Nathanem Adamem Arnsteinerem a Bernhardem Eskelesem stal hlavním zásobovatelem rakouské armády během napoleonských válek. Císař František II. tyto podnikatele za zásluhy povýšil 6. listopadu 1797 do šlechtického stavu. Potomci Salomona Herze již počátkem 19. století konvertovali z židovské víry k víře katolické. Za rytíře Herze vesnice Blahotice spolu s rustikálním statkem Ovčáry relativně prosperovaly. Přestože se doslova za humny těžilo uhlí, hlavní příjem blahotického panství představovalo zemědělství. Na počátku devadesátých let 19. století se z celkové rozlohy 267 hektarů a 42 arů rozkládala pole na 229 hektarech a 36 arech. Statek měl podle tehdejších jednotek výměru 429 jiter 1589 čtverců, zatímco celá obec měla výměru 468 jiter 997 čtverců. Počátkem

1

Dosud nejobsáhleji se aktivitami Rudolfa Polaneckého zabýval Hanuš Salz: Letectví a město Plzeň. 1. část 1918–1924, s. a. , s. 30–34, 46–50, třebaže nutno podotknout, že pouze ve vztahu Rudolfa Polaneckého k Aviatickému sdružení Bohemia. Naopak velkou neznámou představovaly aktivity Rudolfa Polaneckého během Velké války.


8

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

devadesátých let žilo v obci přibližně 150 obyvatel katolického vyznání. V roce 1870 to mělo být 194 obyvatel v 16 domech.2

Rudolf Polanecký Do této malé komunity se 17. října 1892 narodil Rudolf Polanecký. Farností tehdy Blahotice příslušely ke Slanému. Zatím nám zůstávají poněkud zastřené jeho osudy od narození do první zmínky o jeho zapojení do činnosti Aviatického sdružení Bohemia. Jisté pouze je, že se vyučil klempířem. Důkladným studiem dokumentů v příslušných archivech se nepochybně podaří v budoucnosti tuto mezeru vyplnit.3 Rudolf Polanecký v lednu 1913 zahájil korespondenci s redaktorem Národní politiky Jaroslavem Kalvou. Jaroslav Kalva patřil k nadšeným průkopníkům letectví. Spolu s ing. Janem Kašparem, s nímž ho pojilo přátelství, uskutečnil 6. prosince 1911 přelet na trati Mělník – Velká Chuchle. Jednalo se tehdy o první meziměstský let s pasažérem. Polanecký utvořil také neformální skupinku 2

J. Titl: Schematismus velkostatků v Království Českém. Josef Baštář Žižkov 1894, s. 287-288. Dále srov. Otakar G. Paroubek: Zevrubný popis Království Českého dle okresních hejtmanství. Bežné číslo I. Okresní hejtmanství slánské. F. Kytka Praha 1887, s. 28, 51 a Jan Orth – František Sládek: Topograficko-statistický slovník Čech čili podrobný popis všech měst, městysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě ležících stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaniklých osad Království Českého. I. L. Kober Praha 1870, s. 22. 3 Hanuš Salz, c. d. , s. 32.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

9

zájemců o letectví, k níž patřili absolvent nižšího gymnázia Jaroslav Samek (* 27. dubna 1893 v Náchodě) a obchodní příručí Viktor Brune (* 2. května 1890 v tehdejším Karlíně u Prahy). Zprvu si říkali Bohemia-Aero-Atelier-Sdružení adeptů aviatiky. Brune se zabýval leteckým modelářstvím, ale tělesná vada ho bohužel z touhy stát se pilotem předem vyloučila. Brune přesto zůstal velmi aktivním. Krkolomně nazvané sdružení později jeho členové přejmenovali na Aviatické sdružení Bohemia.4

Havárie letounu typu Wright na borském letišti 9. srpna 1914. Foto Archiv NTM. Rudolf Polanecký při prvním kontaktu nabízel redaktorovi Kalvovi, že se zúčastní připravovaného (ovšem nerealizovaného) okružního letu s letounem vlastní konstrukce. Pokud můžeme soudit, od září 1913 se stýkali Polanecký, Samek i Brune s Jaroslavem Kalvou pravidelně a všichni stáli u zrodu Českého aviatického klubu, který se ustanovil 7. ledna 1914.5 Ze strany Rudolfa Polaneckého se rozhodně nejednalo o nějaké přemrštěné vytahování. Sdružení Bohemia našlo útočiště u žižkovského velkořezníka a uzenáře Karla Hrušky na jeho statku v Hrdlořezích, číslo popisné 75. S sebou si společníci sdružení přivezli i letadla, která se jim podařilo získat – v Němec4

Tamtéž. Dále srov. Pavel Sviták: První český letec ing. Jan Kašpar a začátky českého letectví. Východočeské muzeum Pardubice 2003, s. 124–127. 5 Hanuš Salz, c. d. , s. 32.


10

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

ku vyrobený Wright, výrobní číslo 116, originální Blériot XI a jednoplošník Grade, který snad získali od neúspěšného aviatika Františka Pivničky (Piwniczky). Na tomto statku se pustili především do stavby vlastního jednoplošníku, kterému byl vzorem novější Blériot XXXIII z roku 1913. Nehotový drak tohoto letounu vystavilo Aviatické sdružení Bohemia na pražském autosalonu v dubnu 1914. Zřejmě stavěli i druhý letoun, třebaže se zdá, že vystavený letoun vlastní konstrukce typu Blériot XXXIII byl totožný s letounem na pražském autosalonu označeným jako Bohemia B-II.6 Již koncem května ovšem aktivitám tohoto sdružení hrdlořezský statek nestačil, neboť v hlavním městě ani jeho okolí totiž Rudolf Polanecký a jeho přátelé nemohli s letadly létat. Proto se sdružení obrátilo na konci května 1914 na plzeňský magistrát s žádostí o pronájem hangáru na tamním borském letišti. Zřejmě si byli členové sdružení jisti úspěchem natolik, že již 27. května 1914 vyšla krátká zpráva v denním tisku: „Aviatické sdružení Bohemia (V. Brune, R. Polanecký, J. Samek), které se počátkem letošního roku ustavilo za účelem opětného oživení české aviatiky, dohotovuje právě ve svých konstruktérských dílnách (v Hrdlořezích 75) druhý aparát dle osvědčených francouzských strojů. V nejbližší pak době zahájí praktická cvičení se svými aparáty na plzeňském letišti. Tento aviatický podnik očekává ještě velký úkol, neboť bohužel není u nás doposud žádného porozumění a stále ještě stížena jest posice našich českých aeronautů tím, že postrádají zájmu širší veřejnosti.“ 7 Plzeňská rada ovšem opakovanou žádost z 20. a 23. května 1914 a 7. června 1914 jednoznačně odmítla dopisem z 16. června 1914. Členové Aviatického sdružení Bohemia se nevzdali a 20. června 1914 zaslali plzeňskému magistrátu novou žádost. Dne 4. července 1914 se do Plzně vypravili Jaroslav Samek a Viktor Brune osobně. Po návratu zaslali plzeňskému magistrátu 9. července 1914 další žádost o pronájem hangáru, v níž se zavázali hangár užívat společně s plzeňským nadšencem do aviatiky Josefem Klíbrem. Josef Klíbr podobně jako Viktor Brune trpěl tělesnou vadou, která mu v letecké kariéře bránila. Jeho sepětí s Aviatickým sdružením Bohemia se mu mělo stát osudným. Svoji žádost podpořilo Aviatické sdružení Bohemia doporučujícími dopisy plzeňského redaktora B. Spurného a představitelů Českého aviatického družstva. Nebyli si zřejmě ovšem vůbec jisti svým úspěchem, neboť 10. července 1914 vyšel v Národních listech, zřejmě zásluhou redaktora Jaroslava Kalvy, článek, jehož vyznění mohlo snahu Aviatického sdružení Bohemia zhatit: „Oznámili 6

Tamtéž, s. 32-34. Dále srov. Pavel Sviták: První český letec ing. Jan Kašpar a začátky českého letectví. Východočeské muzeum Pardubice 2003, s. 160. 7 Český denník z 27. května 1914. Stejný článek pouze s malými jazykovými úpravami vyšel i v příloze Národní politiky z 31. května 1914.


SBORNĂ?K PĹ˜Ă?SPÄšVKĹŽ

11

jsem kdysi, Ĺže pp. V. Brunne, R. PolaneckĂ˝ a J. Samek utvoĹ™ili druĹžstvo Bohemia s Ăşmyslem pÄ›stovati prakticky aviatiku. Postavili takĂŠ dva jednoploĹĄnĂ­ky podle francouzskĂ˝ch vzorĹŻ v dĂ­lnĂĄch, pro něŞ jim mĂ­stnosti propĹŻjÄ?il velkoobchodnĂ­k p. K. HruĹĄka ve svĂŠm statku v HrdloĹ™ezĂ­ch. DospÄ›vĹĄe tak daleko, ohlĂ­Ĺželi se po letiĹĄti. VzpomnÄ›li na PlzeĹˆ, kde letiĹĄtÄ› na Borech a mÄ›stskĂ˝ hangar byl hostinnĂ˝m sĂ­dlem na příkl. aviatikovi Ĺ imĹŻnkovi. Ale narazili zde na neoÄ?ekĂĄvanou potĂ­Ĺž. MÄ›stskĂĄ rada plzeĹˆskĂĄ zatĂ­m se rozhodla odstraniti hangar jakoĹžto budovu, kterĂĄ hyzdĂ­ okolĂ­. NynĂ­ stojĂ­ tu bez rady a pomoci, s jedinou nadÄ›jĂ­, Ĺže snad pĹ™ece plzeĹˆskĂĄ mÄ›stskĂĄ rada odloŞí svĂŠ rozhodnutĂ­ na nÄ›jakĂ˝ Ä?as, kterĂ˝ by ovĹĄem staÄ?il mladĂ˝m nadĹĄencĹŻm, aby zkusili svĂŠ sĂ­ly a umÄ›nĂ­.“ 8 PlzeĹˆskĂĄ rada nakonec tĂŠto poslednĂ­ Şådosti vyhovÄ›la dopisem z 11. Ä?ervence 1914. Z HrdloĹ™ez se AviatickĂŠ sdruĹženĂ­ Bohemia i s letouny pĹ™estÄ›hovalo 25. Ä?ervence 1914, doslova nÄ›kolik hodin pĹ™ed zaÄ?ĂĄtkem VelkĂŠ vĂĄlky. AviatickĂŠ sdruĹženĂ­ Bohemia uskuteÄ?nilo v Plzni pĹ™inejmenĹĄĂ­m jeden vzlet. Rudolf PolaneckĂ˝ vzlĂŠtl 9. srpna 1914 na dvojploĹĄnĂ­ku Wright, ovĹĄem z výťky asi dvaceti metrĹŻ se bÄ›hem letu propadl a pĂĄdem na zem letoun těŞce poĹĄkodil. Pilot Rudolf PolaneckĂ˝ vyvĂĄzl nezranÄ›n. Vzhledem k vĂĄlce zapeÄ?etil na zĂĄkladÄ› rozhodnutĂ­ vyĹĄĹĄĂ­ch institucĂ­ policejnĂ­ úřad mÄ›sta PlznÄ› hangĂĄr a kola letadel a vrtulĂ­ byla pĹ™evĂĄzĂĄna provazem, kterĂ˝ byl opatĹ™en peÄ?etĂ­. AviatickĂŠ sdruĹženĂ­ Bohemia si podalo Şådost na vĂ­deĹˆskĂŠ ministerstvo vĂĄlky, aby mohlo letadla dostavÄ›t a zalĂŠtat. PĹ™es odvĂĄĹžnou Şådost Ä?lenĹŻ sdruĹženĂ­ Bohemia ministerstvo vĂĄlky jakoukoliv dalĹĄĂ­ prĂĄci s letadly na borskĂŠm letiĹĄti a v borskĂŠm hangĂĄru zakĂĄzalo.9 Na italskĂŠ frontÄ› Rakousko-uherskĂŠ letectvo (KĂśnigliche und kaiserliche Lufahrtruppen, k. u. k. Lufahrtruppen) schopnĂŠ piloty potĹ™ebovalo. NenĂ­ proto divu, Ĺže Rudolfa PolaneckĂŠho i Jaroslava Samka po odvodu odveleli k letectvu. BohuĹžel ani u jednoho z tÄ›chto pilotĹŻ se nedochovaly vojenskĂŠ kvaliďŹ kaÄ?nĂ­ nebo kmenovĂŠ listy, a proto musĂ­me vyuŞít materiĂĄlu, kterĂ˝ zatĂ­m mĂĄme k dispozici. V tĂŠto souvislosti snad nemusĂ­me podotĂ˝kat, Ĺže Viktor Brune i Josef KlĂ­br byli kvĹŻli tÄ›lesnĂ˝m vadĂĄm vojenskĂŠ sluĹžby zproĹĄtÄ›ni. LidovĂŠ noviny pĹ™inesly v bĹ™eznu 1916 nĂĄsledujĂ­cĂ­ zprĂĄvu: „PĹ™ed vĂĄlkou usĂ­dlilo se v hangaru na Borech u PlznÄ› aviatickĂŠ druĹžstvo Bohemia, jehoĹž Ä?lenovĂŠ pilnÄ› cviÄ?ili a konali přípravy k vzletĹŻm. KdyĹž nastala vĂĄlka, byli tĂŠměř vĹĄichni povolĂĄni do aviatickĂŠ sluĹžby vojenskĂŠ. ZvlĂĄĹĄtÄ› vy8 9

NĂĄrodnĂ­ listy z 10. Ä?ervence 1914. TamtĂŠĹž. DĂĄle srov. Pavel SvitĂĄk: Wright 116. LetectvĂ­ a kosmonautika Special 2, 2003, s. 25–31.


12

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

nikli v ní členové R. Polanecký, jenž složil důstojnickou zkoušku pilotskou, a Jar. Samek; tento zařaděn do leteckého parku v Gorici, potom v Szombathely, později přidělen na ruské bojiště. Daří se mu velmi dobře a provedl několik zdařilých letů.“ 10

Letecká škola ve Fischamendu, 20. 1. 1916. Ve skupině třinácti poddůstojníků-pilotů lze identifikovat sedm Čechů. Čtvrtý zprava Jaroslav Samek, společník Rudolfa Polaneckého ze sdružení Bohemia. Foto ze sbírky Jiřího Rajlicha. Rudolf Polanecký získal pilotní diplom rakouského aeroklubu FAI č. 323 dne 12. února 1916. Pilotním výcvikem prošel zřejmě ve fischamendském Fliegerarsenal (Flars), kolébce rakousko-uherského letectva. Po dokončení pilotního výcviku patrně působil jako učitel létání u Fligerersatzkompagnie 10 (FleK 10), která působila z letiště Kraków-Rakowice. Zřejmě někdy na konci roku 1916 nebo počátkem roku 1917 začal sloužit u frontové průzkumné jednotky Fliegerkompagnie 34 (FliK 34), kde létal především na průzkumných strojích Hansa-Brandenburg C. I různých sérií. FliK 34 se začal tvořit 26. září 1916 prostřednictvím FleK 6 na letišti Wiener Neustadt. Letadla obdržel na letišti Strasshof an der Nordbahn. Jednotka začala oficiálně působit na italské frontě od 30. října 1916. Zpočátku z letiště Sankt Veit an der Glan u korutanského Klagenfurtu a později z letiště Wippach u dnešní slovinské Vipavy. Od února až do listopadu 1917 podnikala tato letecká jednotka průzkumné lety výlučně pro potřeby 5. rakousko-uherské armády na sočské frontě. Jen pro zajímavost můžeme uvést, že do konce října 10

Lidové noviny z 30. března 1916.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

13

1918 působil FliK 34D ještě z letišť Santa Maria la Longo, Portogruaro, Giai, Corbolone a San Stino di Livenza. V době působení Rudolfa Polaneckého u této jednotky jí velel od 11. října 1916 do 3. března 1917 polní pilot Hauptmann Karl Sabeditsch (*15. listopadu 1887), který přešel jako velitel do FliK 101G. Sabeditsch se narodil v Zahrádce, tehdejší okres Ledeč nad Sázavou. Městys Zahrádka dnes již neexistuje, kromě místního kostela, neboť ho zatopila voda přehradní nádrže Švihov na Želivce. Sabeditsch získal mezinárodní pilotní diplom číslo 120 již 15. července 1913. Od FliK 101G byl 11. září 1917 převelen k Fliegerarsenal (Flars) jako velitel Bombengruppe des Fliegerarsenals. Konce války se nedožil, neboť zahynul 17. července 1918 v Boce Kotorské jako velitel stíhací FliK 1J. Na stíhacím letounu Aviatik D. I (Mág. ) 92. 06 ho zřejmě sestřelila vlastní protiletecká obrana kotorského přístavu někde nad zátokou Trašte. Sabeditsch vykonal během Velké války 77 bojových letů, zúčastnil se 27 vzdušných soubojů a měl dva potvrzené sestřely letadel.11 Pomyslné žezlo velení převzal po Sabeditschovi polní pilot Hauptmann Bruno Schonowsky, který byl sestřelen 14. srpna 1917 při náletu na Benátky, jak se v tomto článku v jiné souvislosti ještě dozvíme. Tohoto náletu se s jistou dávkou pravděpodobnosti mohl zúčastnit i Rudolf Polanecký. Ve funkci velitele Schonowského vystřídal polní pilot Hauptmann Vinzenz Martinek.12 Rudolf Polanecký má přiznána dvě vzdušná vítězství. Sestřel Nieuportu nárokoval 18. srpna 1917 jako pilot průzkumného letounu Hansa-Brandenburg C. I (Ph) 129. 50 spolu s pozorovatelem Oblt. Viktorem Langem. Oba tehdy sloužili u FliK 34. Přestože tato otázka ještě není zcela rozřešena, patrně se mohlo jednat o stíhací Nieuport 11 od 80a Squadriglia da Caccia, který byl toho dne sestřelen a nouzově přistál za italskými liniemi. Pilot Sergente Nello Parlanti se zranil. Dne 17. 9. 1917 došlo k leteckému souboji mezi Hansa-Brandenburg C. I (Ph) 329. 17 od FliK 34D a italskou stíhačkou SPAD S-VII. Italský pilot poručík (tenente) Giovanni Sabelli z elitní 91a Squadriglia, v níž létal i Francesco 11 Petr Aharon Tesař: Foto-Album 1914–1918. Fliegerkompagnie 34 (D). REVI 36, 2001, s. 9. Dále srov. Karl Meindl: Chronik des Fluggeschwader I (Flik 101G) 1917-1918. ÖFH Sonderheft Nr. 8. Wien [1983], s. 13, 103 a 104. 12 Alexis Mehtidis: Italian and Austro-Hungarian Military Aviation On the Italian Front In World War One. Tiger Lily Books 2008, s. 95–96. Dále srov. Petr Aharon Tesař: Foto-Album 1914–1918. Fliegerkompagnie 34 (D). REVI 36, 2001, s. 9.


14

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Baracca, nejlepší italský stíhač Velké války, měl velké potíže na rychlé stíhačce rakouského protivníka vůbec sestřelit. Polaneckému se podařilo i přes zranění přistát mezi S. Andrea di Gorizia (dnes italská Sant´Andrea) a Vertoiba (dnes slovinská Šempeter-Vrtojba). Polaneckému rakousko-uherské velení přiznalo sestřel tohoto Spadu, ale Italové toho dne žádný letoun tohoto typu neztratili. Sabelli potvrdil, že měl potíže zkušeného pilota rakousko-uherského letounu sestřelit. Oficiálně také nehlásil sestřel protivníkova letadla jako takový, ale že letoun přinutil k nouzovému přistání (costretto all´atterraggio forzato). Polaneckého a jeho pozorovatele na poslední zachránil od útoku italského stíhače rakousko-uherský stíhač Fw. Radames Iskra na stíhacím Albatrosu D. III (Oef) od FliK 41J. Tyto nové stíhačky přišly čerstvě k této jednotce. FliK 41J velel proslulý rakousko-uherský stíhač Hauptmann Godwin Brumowski, nejúspěšnější rakousko-uherské eso Velké války. Fw. Iskra získal spolu s Polaneckého osádkou podíl na sestřelu italského stíhacího letounu. Giovanni Sabelli (*23. září 1886 v Neapoli), kterému se přezdívalo Il Bulgaro, patřil ke zkušeným letcům. Jako bojový letec se zúčastnil již balkánské války v bulharském letectvu. Proslavil se například spolu s majorem Vasilem Zlatarovem prvním bombardováním nepřátelských pozic 17. listopadu 1912, prvním vzdušným útokem na námořní loď, když spolu s pozorovatelem Peňo Popkrstěvem zaútočil 26. ledna 1913 malými bombami na tureckou barbetovou pancéřovou loď Haireddin Barbarossa. Dne 25. března 1913 uskutečnil průzkumný přelet přes Marmarské moře do asijské části Turecka a v pořádku se navrátil na domovskou základnu v Bulharsku. Sabelli získal vysoké italské vyznamenání - stříbrnou medaili (Medaglia d´Argento) - poprvé 13. září 1917 za úspěšně vykonané lety v roce 1916. Sabelli zahynul v leteckém souboji 24. října 1917 ve stíhačce SPAD S-VII, výrobní číslo 4699, u Bajnšice ve Slovinsku. Podruhé obdržel italskou stříbrnou medaili (Medaglia d´Argento) posmrtně 15. září 1918. V citaci se výslovně uvádí, že vyznamenání získal především za sestřely rakousko-uherských letadel 10. srpna, 6. a 17. září 1917, tedy i za sestřel Polaneckého. Sabelli nárokoval šest vítězství, přičemž pět mu bylo uznáno. Další sestřely nárokoval 19. června, 23. a 29. září 1917. Třech sestřelů dosáhl ve spolupráci, z toho jeden ve spolupráci s nejúspěšnějším italským pilotem Velké války Francesco Baraccou. Pilot Zugsführer (četař) Rudolf Polanecký stejně jako pozorovatel Oberleutnant (nadporučík) Ernst von Szalay se při nouzovém přistání těžce zranili. Polanecký byl za tento letecký souboj vyznamenaný vysokým rakousko-uherským vyznamenáním, Zlatou medaili za statečnost (goldene Tapferkeitsme-


SBORNĂ?K PĹ˜Ă?SPÄšVKĹŽ

15

daille), dne 24. dubna 1918, i kdyĹž zĹ™ejmÄ› ŞådnĂ˝ letoun ve skuteÄ?nosti nesestĹ™elil. Pro zajĂ­mavost mĹŻĹžeme uvĂŠst, Ĺže pozorovatel Oberleutnant Ernst von Szallay (ErnĂś Szallay) obdrĹžel Zlatou medaili za stateÄ?nost pro dĹŻstojnĂ­ky (goldene Tapferkeitsmedaille fĂźr OďŹƒziere) dne 17. dubna 1918 jako Hauptmann a velitel Fliegerkompagnie 62D.13 VĂĄleÄ?nĂ˝ osud Rudolfa PolaneckĂŠho mĹŻĹžeme porovnat s osudem Jaroslava Samka, jeho druha z AviatickĂŠho sdruĹženĂ­ Bohemia. Samek nejprve slouĹžil jako leteckĂ˝ pozorovatel, ovĹĄem zaĹ™azen byl u pěťího pluku 18, coĹž byla obvyklĂĄ praxe. MezinĂĄrodnĂ­ leteckĂ˝ prĹŻkaz Ä?. 319 obdrĹžel 5. Ăşnora 1916 a polnĂ­m pilotem se stal 5. dubna 1916. PolnĂ­m pilotem se u k. u. k. Lufahrtruppen stĂĄval kaĹždĂ˝ pilot, kterĂ˝ absolvoval pÄ›t bojovĂ˝ch letĹŻ. Teprve od listopadu 1916 se tento poÄ?et zvýťil na deset bojovĂ˝ch letĹŻ. V tĂŠ dobÄ› slouĹžil Jaroslav Samek u FliK 5 na ruskĂŠ frontÄ›. Dne 8. kvÄ›tna 1916 mu velenĂ­ rakousko-uherskĂŠ 1. armĂĄdy pĹ™iznalo sestĹ™el ruskĂŠho jednoploĹĄnĂ­ku. ZugsfĂźhrer (Ä?etaĹ™) Samek pilotoval Brandenburg B. I 05. 42. Pozorovatelem byl Fähnr. i. d. R. Stefan Albl, pĹŻvodem MaÄ?ar. RuskĂ˝ letoun mÄ›l bĂ˝t sestĹ™elen u volyĹˆskĂŠho mÄ›steÄ?ka Mizocz (ukrajinsky ĐœŃ–ĐˇĐžŃ‡), asi dvacet pÄ›t kilometrĹŻ jiĹžnÄ› od mÄ›sta Rovno (dnes ukrajinskĂŠ Рівно). LeteckĂ˝ vĂ˝cvik Samek patrnÄ› absolvoval na letiĹĄti ve Fischamendu u Fliegerarsenal (Flars). ZĹ™ejmÄ› slouĹžil i u Luschierabteilung GĂśrz v Gorici (dnes italskĂĄ Gorizia, nÄ›mecky GĂśrz) a patrnÄ› i u FleK 4 v uherskĂŠm Szombathely. Hodnosti Feldwebel dosĂĄhl 1. prosince 1916, hodnosti Stabsfeldwebel aĹž 1. srpna 1918. ZpoÄ?ĂĄtku bojovÄ› slouĹžil u FliK 41 na soÄ?skĂŠ frontÄ›. BÄ›hem sluĹžby u FliK 41 mohl mĂ­t příleĹžitost se potkat s Rudolfem PolaneckĂ˝m, neboĹĽ obÄ› leteckĂŠ jednotky bojovaly na stejnĂŠm Ăşseku fronty. Od 7. zåří 1917 aĹž pravdÄ›podobnÄ› do konce vĂĄlky lĂŠtal u FliK 101G. Samka zĹ™ejmÄ› velitelĂŠ povaĹžovali za nespolehlivĂŠho, neboĹĽ za 59 bojovĂ˝ch letĹŻ a pÄ›t leteckĂ˝ch soubojĹŻ obdrĹžel pouze bronzene Tapferkeitsmedaille, bronzovou medaili za stateÄ?nost.14

Srov. napĹ™. Roberto Gentilli, Antonio Iozzi, Paolo Varriale: Gli Assi dell´aviazione italiana nella Grande Guerra. Aeronautico Militare–Uffizio Storico 2002, s. 413nn. Roberto Gentilli, Paolo Varriale: I Reparti dell´aviazione italiana nella Grande Guerra. Aeronautico Militare–Uffizio Storico 1999, s. 292nn. nebo ХОнŃ? ДиПитрОва: Đ&#x;ървито Ń Ń‚ŃŠĐżĐşĐ¸ на ĐąŃŠĐťĐłĐ°Ń€Ń ĐşĐ°Ń‚Đ° йОКна авиациŃ?. Đ’ĐžĐľĐ˝Đ˝ĐžĐ¸Ń Ń‚ĐžŃ€Đ¸Ń‡ĐľŃ ĐşĐ¸ Ń ĐąĐžŃ€Đ˝Đ¸Đş 2003/ йр. пиНОтон.

13

14

Karl Meindl: Chronik des Fluggeschwader I (Flik 101G) 1917-1918. Ă–FH Sonderheft Nr. 8. Wien [1983], s. 36. O vyznamenĂĄnĂ­ na stejnĂŠ stranÄ› pĂ­ĹĄe: „‌fĂźr 59 FeindflĂźge und 5 Luftkämpfe ist nur die Bronzene Tapferkeitsmedaille ausgewiesen – angesichts der Zahl der Einsätze eine wohl schäbige Auszeichung!“


16

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Během služby u FliK 101G byl Samek několikrát zmíněn v denních rozkazech. Například 29. listopadu 1917 při náletu na vojenský tábor u Moscy (prostor Asiago) odvrátil po dokončení náletu útok dvou stíhacích Nieuportů.15 Dne 28. ledna 1918 uskutečnil FliK 101G útok čtyř bombardérů na vojenský tábor jižně Col de Rosso, přičemž bylo svrženo 376 kg bomb. Po náletu následoval soustředěný útok stíhaček typu Sopwith a Nieuport. Rakousko-uherští letci vyvázli bez úhony. V rozkaze byli pochváleni Oblt. Laurenz Matzka, Fw. Jaroslav Samek, Zgsf. Alois Premsberger a Zgsf. Johann Trnka. Matzka a Trnka byli sudetští Němci, Premsberger pocházel ze Štýrska.16 Samotný Stfw. Samek letěl dne 12. srpna 1918 v těžkém dvoumotorovém trojmístném bombardéru Gotha G. IV (LVG) 08. 14 zkušební let. Hluboko za linií fronty ve výšce asi 3000 metrů nad městem Casarsa della Delizia ho napadl nepřátelský dvojplošník. Bez pozorovatele, střelce a bez výzbroje se nemohl bránit. Po deseti zásazích musel nouzově přistát u Maniago. Samek při přistání letadlo těžce poškodil, ovšem sám vyvázl nezraněn.17 Rudolf Polanecký dosloužil u Fliegerarsenal (Flars) ve Fischamendu, zda tomu tak bylo i v případě Jaroslava Samka není jisté. Spíše je pravděpodobnější, že se konce války dočkal u FliK 101G na italské frontě. V československém letectvu Československý Letecký sbor, základ budoucího československého letectva, vznikl bezprostředně po 28. říjnu 1918 a velení nově budovaného letectva se ujal nyní již setník Jindřich Kostrba, druhý nejúspěšnější rakousko-uherský letec českého původu. Nově vzniklý Letecký sbor posílil vůbec prvním bojeschopným letadlem Rudolf Polanecký, který spolu s četařem Starým přilétl 2. listopadu 1918 z rakouského Fischamendu s letounem Hansa-Brandenburg B. I (Fd) 276. 19 na provizorní strašnické letiště, které se nacházelo shodou okolností nedaleko vily Jindřicha Kostrby. Již následujícího dne uskutečnil v tomto stroji jeden let setník Kostrba, který se do historie zapsal jako vůbec první vzlet československého vojenského letadla v historii.18 15

Tamtéž, s. 81. Tamtéž, s. 84. 17 Tamtéž, s. 93. 18 K osobě Jindřicha Kostrby např. Jiří Rajlich: Major polní pilot Otto Jindra. Nejúspěšnější letec Velké války a velitel československého Leteckého sboru. Historie a vojenství 3, 2009, s. 8–9. Dále srov. např. Jan Kaše, Vladimír Pirič: Prvních pětatřicet dní československého letectva. Letectví a kosmonautika 22, 1993, 16


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

17

Kostra trupu letounu Bohemia na letišti Plzeň-Bory. První zleva ing. Oldřich Haller. Foto Archiv NTM Letecký sbor se potýkal s nedostatkem letounů. Jediné letiště na území vznikající Republiky československé se nacházelo v Chebu. Toto letiště využívala cvičná Fligerersatzkompagnie 16 (FleK 16). Českoslovenští vojáci dostali z Chebu zprávu, že se velitel FleK 16 setník (Hauptmann) Leschning chystá odvézt letadla a letecký materiál do Německa. Cheb, stejně jako jiná města v pohraničí, se tehdy nacházel mimo kontrolu vznikající československé vlády, neboť německé obyvatelstvo usilovalo o odtržení od Čech a připojení k Německu. Českoslovenští vojáci se rozhodli letiště obsadit a zabavit veškeré stroje a materiál pro potřeby Leteckého sboru. Vojenská výprava vyrazila z Prahy večer 9. listopadu 1918. Leteckou část vedl setník Klement Adamec, ozbrojený oddíl bývalých námořníků rakousko-uherského námořnictva měl na povel setník Jaroslav Rošický. Jedním z pilotů, kteří se vypravili z Prahy do Chebu, byl i Rudolf Polanecký. Obsazení chebského letiště se 10. listopadu 1918 podařilo, třebaže průběh rozhodně nebyl hladký.19 Druhý den do Prahy přeletělo devět letadel, některá s mezipřistáním. Bohužel při této akci došlo i k prvnímu tragickému neštěstí v historii českoslo s. 40/1468. 19 Průběh obsazení chebského letiště popsal Jaroslav Rošický: Výprava do Chebu v listopadu 1918. Letec 11, 1929, s. 578–580 a Letec 12, 1929, s. 663–666. nebo Jaroslav Plass: Zabrání letiště v Chebu. Letec 10, 1928, s. 48-51 nebo nejnověji Luděk Matějíček: Chebská křídla. Příběh historicky prvního letiště v českých zemích a nacistické letecké továrny. Svět křídel Cheb 2006, s. 20–31.


18

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

venského letectva, když se s jedním z letounů, Oeffag C. II 52. 78, zřítil pilot šikovatel Václav Antoš a pozorovatel četař Gustav Franc. Antoš zahynul, Franc vyvázl se zraněním, a dokonce v obavě před mstou Němců utekl z chebské nemocnice. Důvodem byla nekázeň pilota. Antoš si totiž neodpustil přes zákaz předvést nad Chebem akrobacii, kterou nezvládl. Četař Václav Belza přistál omylem v Německu.20

R. Polanecký před letounem Bohemia B-5. Za ním stojí Josef Klíbr. Foto Archiv NTM. Šikovatel Rudolf Polanecký nepochybně přelétl – s mezipřistáním v Plzni do Prahy s letounem Hansa-Brandenburg B. I (Fd) 76. 51. Zřejmě přistál cestou v Plzni, alespoň by tomu mohl nasvědčovat údaj o tom, že dne 11. listopadu 1918 vykonal s tímto letadlem na borském letišti jeden let v trvání 4 minut a 20 vteřin s ing. Oldřichem Hallerem, jedním z průkopníků plzeňské aviatiky. Polaneckého zastávka v Plzni by vzhledem k jeho předválečným aktivitám ani trase letu nemusela být až tak nepochopitelná. Na borském letišti při přeletu do Prahy patrně přistáli i další účastníci přeletu šikovatel Vladimír Lepař a šikovatel Jaroslav Maschulka. Letoun Hansa-Brandenburg B. I (Fd) 176. 95, který pilotoval četař Vladislav Goldschmied (později si změnil jméno na Goldšmíd), také přistál v Plzni. Po přistání naložil 20 Jiří Rajlich: Major polní pilot Otto Jindra. Nejúspěšnější letec Velké války a velitel československého Leteckého sboru. Historie a vojenství 3, 2009, s. 7.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

19

předválečného spolupracovníka Aviatického sdružení Bohemia Josefa Klíbra a chtěl s ním odletět do Prahy. Ovšem opakovaný start se nepodařil a s letounem musel četař Goldschmied snad kvůli poruše motoru znovu přistát na borském letišti. Stroj zde zůstal jako zárodek budované plzeňské letecké roty. 21 Na okraj můžeme poznamenat, že letoun Hansa-Brandenburg B. I (Fd) 276. 19, kterým přiletěl Rudolf Polanecký v listopadu 1918 z Fischamendu do Prahy, se zúčastnil bojů proti maďarským jednotkám na Slovensku. Spolu s dalším Hansa-Brandenburg B. I (Fd) 276. 11 a Hansa-Brandenburg C. I (U) 369. 178 byl přidělený k 1. letecké rotě na polní letiště v Uherském Hradišti.22

První československý letoun Bohemia B-5 krátce po dokončení. Foto Archiv NTM. Polanecký se bojů na Slovensku neúčastnil. Ani v zázemí ovšem nebyl bez práce. U Strakonic přistál 5. listopadu 1918 omylem nouzově rakouský pilot s letounem Hansa-Brandenburg C. I (U) 269. 41. Letadlo československé úřady zabavily a stroj 18. listopadu 1918 úspěšně přelétl do Prahy právě Rudolf Polanecký.23 21 K otázkám přistání v Plzni viz Hanuš Salz, c. d. , s. 43–45 nebo Luděk Matějíček, c. d. , s. 20–31 nebo Jan Kaše, Vladimír Pirič: Prvních pětatřicet dní československého letectva. Letectví a kosmonautika 22, 1993, s. 40-41/1468-1469. 22 Jan Kaše, Vladimír Pirič: Prvních pětatřicet dní československého letectva. Letectví a kosmonautika 22, 1993, s. 42/1470. 23 Tamtéž, s. 41/1469. Dále srov. Hanuš Salz, c. d. , s. 46.


20

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

V prosinci 1918 velitel Leteckého sboru setník Jindřich Kostrba vybral Polaneckého, aby byl jedním z pilotů při slavnostním defilé 1. ledna 1919 na počest prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Generální zkoušky skupinového letu 22. prosince 1918 se kupodivu zúčastnil ve stíhacím Berg D. I 138. 14 pouze Jindřich Kostrba. Ostrého přeletu 1. ledna 1919 se kromě Kostrby, který patrně opět pilotoval Berg D. I 138. 14, účastnili například poručík Alois Šmolík, pozdější úspěšný konstruktér továrny Letov, nebo šikovatel Karel Dovolil, který za Velké války sloužil na italské frontě u FliK 101G a mezi 13. prosincem 1916 a 26. prosincem 1917 dokázal uskutečnit u této jednotky jako pilot 64 bojových letů, účastnil se devíti vzdušných soubojů a byl mu uznán jeden sestřel ve spolupráci. Dovolil podobně jako Polanecký obdržel vysoké rakousko-uherské vyznamenání Zlatou medaili za statečnost (goldene Tapferkeitsmedaille). Polanecký se pochopitelně tohoto slavnostního přeletu také zúčastnil. Pilotoval letoun Hansa-Brandenburg B. I (Fd) 176. 80.24 Rudolf Polanecký aktivně vstoupil i do budování profesních organizací československých letců. Při zakládací schůzi Českého aviatického klubu se sídlem v Praze byl zvolen správcem inventáře. Předsedou Českého aviatického klubu byl v té době setník Rudolf Holeka, který zároveň od ledna 1919 zastával i funkci předsedy Svazu československých pilotů.25 Aviatické sdružení Bohemia Jaroslav Samek se podobně jako Rudolf Polanecký účastnil vzniku Leteckého sboru. Ovšem Rudolf Polanecký záhy řady Leteckého sboru opustil a podílel se na znovuobnovení činnosti Aviatického sdružení Bohemia. V tom mu vydatně pomáhal Josef Klíbr, který již v prosinci 1918 požádal plzeňský magistrát o propůjčení hangáru na letišti Bory. Oproti rakousko-uherským úřadům vyšly Klíbrově žádosti ty československé velmi vstříc. Již v únoru 1919 byly všechny úřední náležitosti v pořádku. Samek se ale do činnosti tohoto sdružení již nezapojil. Naopak věrni zůstali jak Josef Klíbr, tak Viktor Brune. Aviatickému sdružení Bohemia se podařilo během několika měsíců činnosti zkonstruovat a zalétnout první letadlo vyrobené v Československu - Bohemii B-5. K záletu došlo 27. dubna 1919. První veřejný let uskutečnil Polanecký 24

Jan Kaše, Vladimír Pirič: Stíhací letadla první světové války v Československu. Jednomístná stíhací letadla. Cheb Svět křídel 1994, s. 86. 25 Spolkové zprávy. Aviatika 1, 1919, s. 15.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

21

s Klíbrem již na 1. máje 1919. Další známý let se uskutečnil 8. května 1919, kdy s Polaneckým letěl ing. Oldřich Haller.

Letoun Bohemia B-5 na borském letišti 6. srpna 1919. Před letadlem poručík Svatoš a četař Švec. Vpravo připraven ke startu italský třímotorový bombardér Caproni Ca.33. Foto Archiv NTM. V sobotu 17. května 1919 vzlétnul Rudolf Polanecký nad Plzeň, aby uvítal prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, jenž přijel do města na návštěvu. Spolupasážera mu dělal Josef Klíbr. Při přistávacím manévru kolem 10. 20 hodin se ovšem letoun propadl z výšky třiceti až čtyřiceti metrů na zem. Polanecký utržil pouze lehčí zranění, když se mu podařilo částečně vysoukat z pilotní sedačky, ovšem Klíbr, zřejmě kvůli malé postavě, zůstal ve vraku zaklíněný a zahynul.26 Nehledě na tuto tragickou událost, činnost Aviatického sdružení Bohemia pokračovala dále. Polanecký rekonstruoval havarovanou Bohemii B-5 a zároveň se členové sdružení snažili získat od ministerstva národní obrany přebytečný vojenský materiál. Ministerští úředníci vznesli pochybnost ohledně právního statutu Aviatického sdružení Bohemia. Na to členové sdružení reagovali založení společnosti s ručením omezeným Bohemia, jejímiž podílníky byli Rudolf Polanecký, ing. Antonín Husník, který proslul později svými konstrukcemi v továrně Aero a vůbec podílem na rozvoji československého leteckého průmyslu, Anna Klieberová, matka zahynulého Josefa Klíbra (Klíbr se 26

Hanuš Salz, c. d. , s. 48, 93


22

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

psal důsledně česky, třebaže měl v křestním listu jako příjmení napsáno Klieber), a Viktor Brune. Jednateli byli zvoleni Viktor Brune a Antonín Husník.

Skupinová fotografie před letounem Bohemia B-5 na borském letišti. Druhý zleva Rudolf Polanecký, pod vrtulovým kuželem Viktor Brune, po boku mu stojí jeho sestry. Snímek pochází z 10. srpna 1919, kdy Polanecký toto letadlo přeletěl z borského letiště do Prahy. Foto Archiv NTM. Někdy kolem poloviny července 1919 zalétal Rudolf Polanecký opravenou Bohemii B-5 znovu. Plzeňské dny sdružení Bohemia, respektive nyní již společnosti s ručením omezeným, se krátily. Dne 6. srpna 1919 se Polanecký zúčastnil s Bohemií B-5 letu nad Plzní ve společnosti italského třímotorového bombardéru Caproni Ca-33, který zavítal na borské letiště. V té době se zřejmě i prohloubily rozpory mezi Polaneckým a Brunem na jedné straně a ing. Hallerem na straně druhé. Zatímco Polanecký s Brunem chtěli dotáhnout podnik k zisku a neviděli jiný způsob než ho přesunout do Prahy, ing. Haller jako plzeňský rodák upřednostňoval, aby s. r. o. Bohemia zůstala i nadále v Plzni. Hallerův nesouhlas později vyvrcholil vznikem Západočeského aeroklubu. Otázkou zůstává, zda ing. Haller nebyl tehdy ovlivněn i snahou poslance Národního shromáždění a plzeňského starosty Luďka Pika z července 1919, aby v Plzni vznikl letecký průmysl, nad nímž by nepochybně držela ruku plzeňská Škodovka.27 27

Tamtéž, s. 50.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

23

Přelet Rudolfa Polaneckého s cestujícím Viktorem Brunem v Bohemii B-5 trval 10. srpna 1919 tři čtvrtě hodiny. Tímto přeletem se také aktivity Bohemie přesunuly do hlavního města. Víme, že letecký materiál Bohemia skladovala ve Vysočanech v ulici Ke Klíčovu čp. 263, administrativu Brune vykonával z kanceláře v Salmovské ulici 14, později v ulici Na Slupi 12. Na jaře 1920 nabízel Viktor Brune vyhlídkové lety ve Kbelích za 80 až 100 korun, nad Prahou za 250 až 300 korun.28 Opravenou Bohemii B-5 si konstruktéři cenili na 25. 000 korun. Podle technických údajů dosahoval tento letoun rychlosti 110 km/h, vytrvalost činila tři hodiny. Prázdný letoun vážil 340 kg, plně obsazený dvěma lidmi 520 kg. Bohemii B-5 poháněl relativně slabý čtyřválec NAG Wright o výkonu 38 koní, který pocházel z havarovaného Wrightu, výrobní číslo 116, jenž se zřítil na borském letišti 9. srpna 1914. Tento motor se dochoval ve sbírkách Národního technického muzea v Praze. Pražské aktivity sdružení Bohemia korunovalo několik zdařilých přeletů mezi městy. Již 12. srpna 1919 uskutečnil Rudolf Polanecký přelet z kbelského letiště do Poděbrad s cestujícím Jaroslavem Wiesnerem, členem chrudimské továrnické rodiny a velkým příznivcem vzduchoplavby. Do lázeňského města doletěli za dvacet minut a také zde přistáli. Zpáteční cesta ovšem nebyla prosta jistého dobrodružství, neboť proti směru letu vál silný vítr. Trasu Poděbrady – letiště Kbely nakonec překonali ve výšce 1400 metrů za padesát minut. Další přelet bez mezipřistání se uskutečnil 24. srpna 1919 na trase letiště Kbely – Mladá Boleslav – letiště Kbely. S cestujícím Viktorem Brunem zdolal tuto trasu za jednu hodinu. Následoval přelet letiště Kbely – Mladá Boleslav s cestujícím J. Macháčkem, žákem sdružení Bohemia, za 23 minut. Zpáteční let z Mladé Boleslavi na kbelské letiště osádka zdolala dokonce za 23 minut. Řadu krátkých letů s cestujícími uskutečnil Rudolf Polanecký na kbelském letišti 7. září 1919. Letadlo Bohemia B-5 se představilo v září 1919 také na I. letecké výstavě v Praze.29 V den prvního přeletu z kbelského letiště do Poděbrad a nazpět (12. srpna 1919) navštívili Viktor Brune a Rudolf Polanecký schůzi správního výboru Čes28

Tamtéž. Dále srov. Sportovní letadlo B 5. Aviatika 9, 1919, s. 123–124. Sportovní letadlo B 5. Aviatika 9, 1919, s. 123-124. Motor NAG Wright ze sbírek NTM má inventární číslo 12304. Dále srov. Antonín Husník: I. letecká výstava v Praze pod protektorátem pana generálního inspektora československého vojska dr. J. S. Machara. Aviatika 10, 1919, s. 131-133. 29


24

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

kého aviatického klubu. Od přítomných členů výboru si nechali schválit čestnou vlajku sdružení Bohemia. Vlajku schválila 26. srpna 1919 i členská schůze Českého aviatického klubu.30

Letadlo Bohemia B-5 před odletem z borského letiště do Prahy. Foto Archiv NTM. Kontakty rodiny Wiesnerů s společností Bohemia se prohloubily na podzim roku 1920. Z podnětu Jaroslava Wiesnera se v Chrudimi uskutečnil ve dnech 2. a 3. října letecký den. Vzlétalo se z letiště za střední hospodářskou školou. Ozdobou těchto leteckých dnů pochopitelně byla účast letounu Bohemia B-5. Podle novinových zpráv se těchto leteckých dnů nezúčastnil pouze Rudolf Polanecký, ale také ing. Antonín Husník a dokonce Jaroslav Samek.31 Snahy sdružení Bohemia z května a června 1919 o získání dalších letadel od ministerstva národní obrany byly korunovány částečným úspěchem 22. října 1919, kdy se sdružení podařilo zakoupit od ministerstva letoun Berg D. I 138. 114, ovšem bez leteckého motoru. Motor k tomuto stroji se ovšem podařilo získat společnosti Bohemia až v roce 1921, kdy byl zakoupen v Rakous30

Spolkové zprávy. Schůze správního výboru Čs. A. K. dne 12. srpna 1919 a Členská schůze Čs. A. K. dne 26. srpna 1919. Aviatika 9, 1919, s. 127. 31 Petr Boček: Jaroslav Wiesner a jeho letadla. Chrudimské vlastivědné listy 3, 2002.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

25

ku. Tento letoun naposledy vykazovala společnost Bohemia ve stavu k 20. září 1922.32 Rudolf Polanecký zřejmě shledal, že nejlepší cestou, jak získat pro s. r. o. Bohemia další letouny, bude nákup přebytečných letadel z Velké války v Rakousku. Svými aktivitami se zřejmě pohyboval na hraně zákona, neboť spojenecké mezivládní komise nákup vyřazených rakousko-uherských a německých letadel bez příslušných povolení zakazoval. Nutno ovšem zdůraznit, že v tomto způsobu získávání letadel nebyla společnost Bohemia osamocena. V letech 1919 až 1921 takovým způsobem - bez patřičného souhlasu dohodových mocností - získalo letadla z Německa i československé vojenské letectvo. Zářným případem může být událost ze 14. dubna 1921. Rudolf Polanecký zakoupil pro potřeby společnosti Bohemia za 200 tisíc rakouských korun u salzburské firmy Arminsberger původní stíhací Albatros D. III (Oef). Polaneckého patrně trápila obava, aby mu obchod na poslední chvíli nepřekazila spojenecká mezivládní komise, a proto se rozhodl odstartovat časně ráno. Do českého hlavního města se mu doletět nepodařilo. Ranní mlha mu ztěžovala orientaci. Po vyčerpání pohonných hmot musel nouzově přistát u Domažlic. Poškozený letoun, respektive jeho vrak, byl dopraven železnicí do Prahy. Další osud tohoto stroje ovšem není znám.33 Z blíže neznámých důvodů, patrně z nutnosti získat finanční prostředky, se společnost Bohemia rozhodla prodat svůj nejslavnější letoun - Bohemii B-5. Letadlo zakoupil v lednu 1921 Adolf Wiesner z rodiny majitelů strojírny Wiesner Chrudim. Zde jsme na vážkách, neboť jméno Adolf Wiesner nám v souvislosti s létáním nic neříká. Prokazatelně ovšem létání propadl Jaroslav Wiesner, který, jak víme, udržoval těsné styky se společností Bohemia. Na jeho leteckých aktivitách se podílel i jeho strýc František Wiesner. Časopis Letectví předávacímu letu věnoval několik řádků: „Sportovní letadlo Bohemia 5, dobře známé našemu obecenstvu, bylo v těchto dnech prodáno továrníku Adolfu Wiesnerovi z Močovic u Chrudimi. Pilot R. Polanecký provedl dne 9. t. m. předávací let na kbelském letišti v trvání přes 1/2 hodiny. Letecká spol. Bohemia zařizuje se pro další činnost a upravuje letadla k letům s cestujícími pro nejbližší sezonu.“ 34 32

Jan Kaše, Vladimír Pirič, Stíhací letadla první světové války v Československu. Jednomístná stíhací letadla. Cheb Svět křídel 1994, s. 87. 33 Tamtéž, s. 81. 34 Různé zprávy. Letectví 1, 1921, s. 14. K rodině Wiesnerů a Chrudimi srov. např. František Wiesner: Sto padesát let od založení firmy Wiesner. Chrudimské vlastivědné listy 3, 2002, Týž: Život mého otce dr. ing. Františka Wiesnera. Chrudimské vlastivědné listy 5, 1995, Týž: RNDr. Karel František Wiesner. Druhý Čech v historii zvolený členem královské společnosti v Londýně. Chrudimské vlastivědné listy 5, 2005


26

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Přelet letadla Bohemia B-5 z kbelského letiště do Chrudimi se uskutečnil až v květnu 1921, o čemž opět informoval časopis Letectví: „Sportovní letadlo B. 5 provedlo dne 6. května let s Prahy do Chrudimi. Řídil je pilot Rudolf Polanecký, jako cestující letěl V. Brune. Tímto letem bylo letadlo předáno továrníku Adolfu Wiesnerovi, který je zakoupil. Let trval asi 55 minut ve výši 900–1000 m. Dne 8. května provedl pilot Polanecký v Chrudimi řadu letů s cestujícími.“ 35 Jaroslav Wiesner nechal letoun Bohemia B-5 přestavět na bezmotorový kluzák. Důvod byl jednoduchý – dosloužil motor NAG Wright. Úpravy se ujal pilot firmy Aero Rudolf Valenta a dokončil ji v lednu 1924 v Praze. Na okraj můžeme poznamenat, že ve druhé polovině třicátých let zkonstruoval Jaroslav Wiesner tři větroně. První z nich, který dokončil v létě roku 1936, pojmenoval Polanecký. Větroň Polanecký létal pod hlavičkou Masarykovy letecké ligy Pardubice.36 Bezpochyby ovšem víme, že 13. července 1921 přistál Polanecký s „dvěma cestujícími (pp. Wiesnerové“ na borském letišti. Oněmi pány byli František a Jaroslav Wiesnerové. Polanecký se po delší odmlce vrátil na letiště, kde se zrodilo sdružení Bohemia a kde on sám získával první letecké zkušenosti. Během tří dnů měl podniknout patnáct letů pro veřejnost s 29 cestujícími. Létal v čerstvě zprovozněném letounu Berg D. I (Av) 138. 114, které společnost Bohemia získala od vojenského letectva již na konci října 1919, ovšem jak dobře víme, bez motoru. Při jednom z letů 14. července 1921 vystoupal do výšky 1200 metrů. Krátce před odletem z borského letiště shazoval při průletech figuríny na padacích. Zpáteční cestu z borského letiště do Kbel uletěl za 35 minut.37 V srpnu 1921 probíhala jednání o zorganizování demonstračního přeletu letadel při příležitosti návratu prezidenta T. G. Masaryka z tříměsíčního ozdravného pobytu na italském ostrově Capri, kde byl s rodinou hostem markýzy Giuliany Benzoni, snoubenky tragicky zahynulého generála Štefánika. Československý aviatický klub vyvinul velké úsilí, aby se tento demonstrační let uskutečnil. Všechna letadla měla být připravena ke startu na kbelském letišti od devíti hodin ráno 11. srpna 1921. Členové správního výboru Československého aviatického klubu považovali za jisté, že se letu zúčastní vojenští pinebo Vlastimil Smutný: Zařízení pro cukrovary vyráběná strojírnou Wiesner Chrudim. Listy cukrovarnické a řepařské 7–8, 2008, s. 237–239. 35 Různé zprávy. Letectví 5, 1921, s. 81. 36 Osudy Bohemie B-5 a dalších letadel v Chrudimi se pokusil zmapovat Petr Boček: Jaroslav Wiesner a jeho letadla. Chrudimské vlastivědné listy 3, 2002. 37 Různé zprávy. Letectví 8, 1921, s. 134. Dále srov. Hanuš Salz, c. d. , s. 93.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

27

loti, tovární piloti s letouny firem Avia a Aero, letci z Hlavních leteckých dílen a opraven (HLDO), letci soukromých leteckých společností Bohemia, Falco, Ikarus a Franko-rumunské. Ještě 9. srpna 1921 potvrdilo ministerstvo národní obrany účast letců Leteckého pluku 1. Vše ovšem naznačuje, že k demonstračnímu letu v den příjezdu vůbec nedošlo. Prezident Masaryk cestoval z Itálie zvláštním vlakem, který se pouze v pět hodin odpoledne zastavil v Českých Budějovicích, kde prezidenta uvítal starosta města a představitelé politické správy. Na zámek v Lánech měl Masaryk dorazit již v šest hodin večer.38 Leteckou ozdobou roku 1921 se stal I. národní letecký meeting v Praze. Zároveň byla tato soutěž pilotů i konstruktérů letadel určitým zhodnocením, kam dospělo československé letectví od vzniku v listopadu 1918. Soutěže se kromě letounů osvědčených z dob Velké války zúčastnily i nové typy českolovenských letadel od firem Aero a Letov. Letouny Letov Š-1 (původní označení Letov Šm-1, později Letov Š-H-1), Letov Š-2 (původní označení Letov Š-M-1, případně Letov Š-M-2), Aero Ae-02 i Aero Ae-04 si pozornost bezesporu zasloužily. Rudolf Polanecký pilotoval Aero Ae-04, Josef Novák letoun Aero Ae02 i Letov Š-1 a Alois Ježek se zúčastnil závodu v kokpitu Letovu Š-2.39 Letecká soutěž se rozdělila do tří disciplín. První byla soutěž výšková. Zřejmé ambice měl nadporučík Šlégr s původně německým letounem Rumpler C. VII. Tento průzkumný letoun byl přímo určený k průzkumným letům ve výškách přes 6100 metrů. Maximální dostup je dokonce udáván 7300 metrů. Z československých letadel žádné takového dostupu nedosahovalo a papírově nemohlo konkurovat. Dosud držel neoficiální československý výškový rekord zalétávací pilot Hlavních leteckých dílen a opraven (HLDO) Alois Ježek. Dne 27. ledna 1921 vystoupal v letounu Letov Š-1 (původně Letov Š-H-1) do výšky 6350 m s užitečným zatížením 510 kg (plné vojenské zatížení). Do výšky 5000 metrů vystoupal za 38 minut, výšku 6000 m překonal za 53 minut.40 Pravděpodobně nejvyššího dostupu dosáhl z českých pilotů za Velké války tehdejší Oberleutnant Klement Adamec, který sloužil v rakousko-uherském 38

Klubovní zprávy. Letectví 8, 1921, s. 136, 137. Oba první typy továrny Aero zpracoval Pavel Kučera: První stíhací letoun Aero Ae-02. 01. Letectví a kosmonautika Speciál 3, 2004, s. 38-45. Týž: Propracování koncepce stíhacího letounu Aero Ae-04. Letectví a kosmonautika Speciál 3, 2004, s. 51-53. K Letovu Š-2 nejlépe Václav Němeček: Československá letadla I. (1918-1945). Praha Naše vojsko 1983, s. 24-26. 40 Různé zprávy. Letectví 2, 1921, s. 28. 39


28

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Fliegerarsenal (Flars). Dne 10. srpna 1918 podnikl spolu s pozorovatelem na letadle Phönix C. I série 121 let, při němž dosáhl výšky 6300 metrů s plným válečným zatížením 437 kg. Dosažení této výšky mu trvalo 58 minut 48 vteřin. Dlužno podotknout, že se nejednalo o běžný sériový letoun z řady 121, ale o speciálně upravený letoun. Do draku letoun totiž mechanici zabudovali ukořistěný italský motor Fiat o výkonu 220 koní, speciálně upravili karburátor Schiske. Profily nosných ploch a dvoulistá vrtule byly přizpůsobeny letům v řidším vzduchu. Na svoji dobu to byl skutečně pozoruhodný výkon.41 „Již v časných ranních hodinách 11. září začíná ruch na letišti. Počasí jest nejisté. Funkcionáři klubu a Čs. vzduchoplav. komise ujímají se práce a ke startu jdou letadla, která soutěží na výšku. Je to nové stíhací letadlo fmy. Aero (konstr. Husník-Vlasák) s výškovým motorem B. M. W. o 185 H. P. , řízené R. Polaneckým, které získává největší výšku, 6361 m. Výkon je znamenitý a lze doufati, že tímto letadlem bude po závodech ještě daleko překonán. Druhým vítězem je zalétávač Hlavních leteckých dílen, pilot A. Ježek, který dosahuje výšky 6157 m letadlem Šm 2 s motorem Maybach o 260 H. P. O výšku s přítěží 260 kg (mimo pilota a palivo) pokusil se nadp. pilot J. Novák na letadle Šm 1 s motorem Hiero o 230 H. P. a dosáhl výšky 5239 m. S ohledem na nosnost letadla možno považovati tento výkon za nejlepší z výškových letů. Nadp. Šlégr, který startoval rovněž s přítěží na Rumpleru (260 H. P. Maybach), vzdal se pro poruchu motoru, kterou nebylo možno odstranit.“ popisuje výškovou soutěž I. národního leteckého meetingu časopis Letectví. Rudolf Polanecký si odnesl cenné vítězství, ovšem v pozadí nezůstal ani v rychlostním závodu na jeden kilometr. Nechme opět hovořit dobový tisk. „Před a po poledni proveden rychlostní závod na trati 1 km. Před polednem vykonali všichni konkurenti prvý pokus a odpoledne v závodě pokračováno. Závod tento byl velice ztěžován a možno říci i v regulérnosti ohrožen silným nepravidelným vichrem. Závod vyvrcholil v napínavý boj mezi kpt. J. Skálou (Spad) a Novákem (Ae 02 Husník-Vlasák), který skončil vítězstvím kpt. Skály časem 32. 77, a sice pouhou setinu vteřiny před Novákem, který docílil času 32. 78. Nebezpečným konkurentem byl jim R. Polanecký s dalším stíhacím letadlem fmy. Aero (04 Husník-Vlasák), který docílil času 32, 85, tedy pouze o 8 setin vteřiny horším, než čas vítězův…“ Vítězství stíhacího letounu Spad S-VII nad prvními stíhacími letouny továrny Aero nebylo nijak výrazné. O vítězi rozhodovaly setiny vteřiny. Kapitán Jaroslav Skála docílil průměrné rychlosti 219, 71 km/h, Josef Novák 219,65 km/h a Rudolf Polanecký 219,18 km/h. 41

Světový výškový rekord českého letce. Aviatika 1, 1919, s. 12–13.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

29

Nejlepší šance na získání trofeje měl Rudolf Polanecký i při dálkovém rychlostním závodu Praha–Pardubice–Praha. „Tento závod, který byl vyvrcholením programu dne, byl nejčetněji obsazen, startovalo celkem 11 konkurentů, z nichž Goldšmíd a kpt. Kahovec diskvalifikováni. Polanecký a Hrubín nedoletěli pro poruchy motorů. Trať činí 180 km. V Pardubicích musela letadla obletět tzv. Zelenou bránu, kde sledovalo závod hojně obecenstva. Kontrolu zde měl inž. J. Kašpar, známý první náš letec, který se podjal tohoto úkolu jistě z nevyprchavší dosud lásky k tomuto sportu. Tento závod byl do jisté míry také holdem našeho poválečného letectví městu Pardubicům, které nám dalo první české letce a získalo si tradici v tomto sportu. K závodu věnovalo město Pardubice krásný stříbrný pohár jako čestnou cenu, zatím co naše sídelní město Praha nenalezlo porozumění pro letectví ani zdaleka se rovnající tomuto. V závodě tomto opakoval se souboj mezi kpt. Skálou (Spad) a Novákem (Ae 02). Polanecký (Ae 04), jenž přilétl do Pardubic v ohromujícím čase 25 min. byl na zpáteční cestě postižen nehodou zavařením motoru a přistál u Peček. Nešťastnou nehodu byl připraven tento výborný pilot a znamenitý stroj Husníka a Vlasáka o jistý a skvělý úspěch. Nemenší nehodou postižen byl i Novák, jehož motor činil mu vůbec po celou dobu meetingu potíže a jen díky jeho vytrvalosti podařilo se mu umístiti se čestně jako druhý s časem o 16 setin horším než vítězův,“ nadšeně soutěž vylíčil redaktor časopisu Letectví. Vítězný čas kapitán Skály, který se později proslavil dálkovým přeletem s letounem Letov Š-16 do Japonska, činil 58 min 0, 08 vteřiny. Čas Josefa Nováka měl být 58 min 0,20 vteřiny, což činí časopiseckou zprávu poněkud nepřesnou, neboť by ztráta na vítěze nečinila 16 setin vteřin, ale 12 setin vteřin. Rudolf Polanecký za předvedený výkon dostal z udělovaných trofejí Stříbrnou ratolest pana ředitele Otto Jindry (předsedy Československého aeroklubu) a Stříbrnou ratolest firmy Vaníček a Merta, která dodávala do letadel přístroje.42 Nově vzniklý Československý aeroklub začal také vydávat a evidovat československé pilotní průkazy (diplomy pilotské). V říjnu 1921 obdržel Rudolf Polanecký od Aeroklubu pilotní průkaz I. stupně s číslem 66.43 Pro Rudolfa Polaneckého byl I. národní letecký meeting skutečně labutí písní. Společnost Bohemia neměla již takový úspěch, jaký si její zakladatelé přáli. 42 43

První národní letecký meeting v Praze 1921. Letectví 9, 1921, s. 139–147. Různé zprávy. Letectví 10, 1921, s. 176.


30

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Nehledě na tuto skutečnost, Polanecký ovšem dále létal a divákům předváděl stále vyšší a vyšší prvky akrobacie. V této době měl k dispozici Berg D. I, Phönix D. II a dva letouny Aviatik C. I. Do ukázek pro veřejnost začlenil i imitované letecké souboje, které stále ještě dokázaly z diváků vyrazit dech. Řady společnosti Bohemia rozšířil i veterán z italského bojiště Bohumil Munzar, který ovšem zahynul již 6. června 1922, když předváděl komisi ministerstva národní obrany prototyp doplnoplošníku Avia BH-3 na kbelském letišti. Munzar létal podobně jako Polanecký na italské frontě u proslulé stíhací jednotky FliK 55J. Dosáhl jednoho sestřelu italského letounu. Osudným mu byly italské stíhací Hanrioty Hd. 1, které ho donutily nouzově přistát se stíhacím Albatrosem D. III (Oef) již 27. ledna 1918. O necelé dva měsíce později, 21. března 1918, Munzara sestřelili italští piloti na stejných stíhačkách. Munzar sestřel zázrakem přežil nezraněn, do československých legií v Itálii vstoupil v srpnu 1918. Po válce sloužil v Leteckém sboru, ale již 15. prosince 1920 demobilizoval a stal se zalétávacím pilotem nově vzniklé továrny Avia.44 Naposledy Rudolf Polanecký vzlétl 27. srpna 1922 při leteckém dni ve Kbelích. Při strmém startu se z neznámých důvodů zřítil z výšky asi padesáti metrů. Pilotoval Phönix D. II, patrně výrobního čísla 322.03, který společnost Bohemia získala od československé armády. Jeho nedožitých třicet let na tomto světě se naplnilo. Pohřbu Rudolfa Polaneckého se zúčastnilo několik delegací. Za československý aeroklub přinesli věnec jednatel mjr. dr. Bohdan Vipler, pokladník Jaroslav Černík a člen výboru František Vodička. Na pohřební věnec museli členové Československého aeroklubu vybrat skutečně hodně, neboť na další ze schůzí navrhl pokladník Červinka věnovat nespotřebovaný přebytek vybrané částky ve výši 130 korun podpůrnému fondu Svazu československých pilotů. Svaz československých pilotů se s Rudolfem Polaneckým rozloučil ještě na schůzi 20. září 1922: „Kol. předseda [Karel Hypša – pozn. aut. ] oznamuje tragický skon spoluzakladatele Svazu čs. pilotů kol. R. Polaneckého. Vzpomíná záslužné jeho činnosti pro čs. letectví a vzácných jeho vlastností co pilota. Památku jeho uctívají přítomní povstáním…“ Samotného pohřbu se zúčastnil kromě zástupců Československého aeroklubu také přednosta vzduchoplaveckého oddělení ministerstva národní obrany plukovník ing. F. Kolařík, ing. Merhaut za ministerstvo veřejných prací, dr. Bureš za Moravský aeroklub, předseda Svazu československých pilotů 44

Jiří Rajlich: Letci československých legií v Itálii 1. Historie a plastikové modelářství 9, 2008, s. 13–14.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

31

Karel Hypša, zástupci továren Aero, Avia, Vojenské továrny na letadla a dalších institucí. Chybět nemohl ani ing. Oldřich Haller za Západočeský aviatický klub v Plzni.45 Místo posledního odpočinku Rudolfa Polaneckého se nachází na pražských Olšanských hřbitovech. Náhrobku vévodí kamenná stéla s vyrytým letadlem. Tímto letadlem zjevně není žádné jiné než první československý letoun Bohemia B-5. Bratři Max a Karl Hessovi Bratři Hessové se narodili ve Slaném v podnikatelské rodině. Jejich matka Marie Eugenie pocházela ze známého trutnovského (nebo lépe krkonošského) továrnického rodu Etrichů, z nichž jedna větev patřila k průkopníkům letectví v Čechách. Otec bratří Hessů, Maximilian Hirsch, také oplýval obchodnickým talentem a měl vztah ke Krkonoším. Podílel se na vzniku takzvané Maxovy boudy (Maxovka, Maxhütte an Rehorn) v nejsevernější části Rýchorského hřebene ve výši 1000 metrů nad mořem v poloze Kutná (německy Quetschenstein). Max Hirsch byl členem rakouského vysokohorského spolku Riesengebirgsverein, kterému v roce 1893 věnoval po skončení výstavy ve Vídni dřevěný výstavní pavilón, který tvořil základ horské chaty s kapacitou dvaceti lůžek. Chatu členové pojmenovali podle dárce Maxmiliana Hirsche Maxova bouda. Ze zatím neznámých důvodů se Max Hirsch v létě roku 1898 zastřelil. Jeho manželka Marie Eugenie v roce 1899 prodala za 350 tisíc zlatých majetek ve Slaném a s oběma syny se přestěhovala do Trutnova do rodiny svého otce Johanna Etricha. Zároveň nechala sobě i svým synům změnit příjmení na Hesse. Příjmení Hesse nosila její matka za svobodna. Maxmilian Hesse se narodil 19. května 1887 ve Slaném. Max vystudoval vysokou školu, měl titul inženýra. Podílel se na podnikání svého děda Johanna Etricha, později dokonce vlastnil mechanickou přádelnu se šedesáti stavy ve Stárkově v osadě Vápenka. Ani jemu pochopitelně nemohlo ujít nadšení jeho příbuzného Igo Etricha, který se pokoušel konstruovat vlastní kluzáky a letadla. Již jeho otec Ignaz Etrich, jinak prastrýc bratří Hessů, propadl letectví a byl vlastníkem jednoho z kluzáků německého průkopníka bezmotorového létání Otto Lilienthala. Igo Etrich se neúspěšně pokoušel zmotorizovat kluzák Zanonia, jehož zrekonstruované zbytky jsou ozdobou sbírek Národního tech45

Klubovní zprávy. Letectví 9-10, 1922, s. 40, s. 174-175, 177.


32

ARMĂ DA , SLANĂ? A SLĂ NSKO VE . STOLETĂ?

nickĂŠho muzea v Praze. Igo Etrich se prosadil aĹž s konstrukcĂ­ jednoploĹĄnĂ­ku Etrich Taube, kterĂ˝ byl pĹ™ed Velkou vĂĄlkou jednĂ­m z nejrozĹĄĂ­Ĺ™enÄ›jĹĄĂ­ch letadel na svÄ›tÄ›. Ing. Max Hesse zĂ­skal pilotnĂ­ diplom v „rodinnĂŠâ€œ berlĂ­nskĂŠ spoleÄ?nosti Sport Flieger Gesselscha mbH, kterĂĄ zajiĹĄĹĽovala prodej letounĹŻ Etrich Taube a zĂĄroveĹˆ poskytovala pilotnĂ­ vĂ˝cvik na tomto typu letadel. Max Hesse vĂ˝cvik ĂşspěťnÄ› dokonÄ?il a pilotnĂ­ diplom rakouskĂŠho aeroklubu FAI Ä?. 31 mu byl vystaven 19. října 1911. Stal se teprve 31. diplomovanĂ˝m letcem v Rakousku. NemĹŻĹžeme napsat v Rakousku-Uhersku, neboĹĽ Uhry mÄ›ly svĹŻj vlastnĂ­ aeroklub a vydĂĄvaly vlastnĂ­ pilotnĂ­ diplomy. Max Hesse se jako letec ĂşÄ?astnil VelkĂŠ vĂĄlky jiĹž od samĂŠho poÄ?ĂĄtku. PĹŻsobil ve Fliegerkompagnie 1 (FliK 1) na ruskĂŠ frontÄ› jako rezervista hulĂĄnskĂŠho pluku Ä?. 1. JiĹž 31. října 1914 obdrĹžel za pÄ›t bojovĂ˝ch letĹŻ odznak polnĂ­ho pilota. Jednotce Flik 1 velel Hptm. JindĹ™ich Kostrba, druhĂ˝ nejĂşspěťnÄ›jĹĄĂ­ stĂ­haÄ? Ä?eskĂŠho pĹŻvodu v rakousko-uherskĂŠm letectvu s osmi uznanĂ˝mi sestĹ™ely. Dne 14. listopadu 1914 pilotoval Albatros B. I (Ph) 21. 14, pozorovatel byl prĂĄvÄ› Hptm. Kostrba. VzlĂŠtli z polnĂ­ho letiĹĄtÄ› u vesniÄ?ky Brekov na Slovensku, aby je zĂĄhy kulometnou palbou sestĹ™elil ruskĂ˝ jĂ­zdnĂ­ oddĂ­l v prostoru KrĂłlik Woloski jihovĂ˝chodnÄ› od Dukly. Hesse i Kostrba vyvĂĄzli z nouzovĂŠho pĹ™istĂĄnĂ­ nezranÄ›ni a po nÄ›kolikadennĂ­ anabĂĄzi se jim podaĹ™ilo pĹ™ekroÄ?it linii fronty a dostat se zpÄ›t k vlastnĂ­ jednotce. Do dÄ›jin letectvĂ­ se Max Hesse zapsal v lednu 1915, kdyĹž poprvĂŠ ĂşspěťnÄ› pouĹžil v rakousko-uhreskĂŠm letectvu pĹ™i řízenĂ­ dÄ›lostĹ™elby radiostanici. KrĂĄtce pĹ™edtĂ­m dopravil na polnĂ­ letiĹĄtÄ› FliK 1 v Brzesku (dnes JasieĹ„ Brzeski) tuto radiostanici osobnÄ› velitel rakousko-uherskĂŠho letectva Emil Uzelac. PozdÄ›ji slouĹžil Max Hesse u FliK 18 jako chĂŠfpilot, zĂĄstupce velitele jednotky. Hesse byl povýťen do hodnosti Rittmeister in der Reserve (Rittm. i. d. R. - jako přísluĹĄnĂ­k hulĂĄnskĂŠho pluku nemohl bĂ˝t povýťen do hodnosti Hauptmann (kapitĂĄn), ale musel bĂ˝t povýťen do hodnosti Rittmeister (rytmistr)). V tĂŠto hodnosti velel jednotce FliK 102G. Po těŞkĂŠ havĂĄrii Hptm. Otto Jindry, tehdejĹĄĂ­ho velitele Fliegergruppe G, se ujal velenĂ­ celĂŠ tĂŠto jednotky. Max Hesse byl rytĂ­Ĺ™em řådu Ĺ˝eleznĂŠ koruny 3. třídy s vojenskou dekoracĂ­ (Orden der Eisernen Krone III. Klasse mit Kriegsdekoration), nositelem vojenskĂŠho kříŞe cĂ­saĹ™e Karla I. (Das Karl-Truppen-Kreuz), VojenskĂŠho zĂĄsluĹžnĂŠho kříŞe 3. třídy s vĂĄleÄ?nou dekoracĂ­ (Militärverdienstkreuz 3. Klasse mit Kriegsdekoration) a bronzovĂŠ a stříbrnĂŠ zĂĄsluĹžnĂŠ medaile Signum laudis. Max Hesse vĂĄlku pĹ™eĹžil. V dobÄ› ÄŒeskoslovenska byl hlĂĄĹĄen v TrutnovÄ› a pĹ™echodnÄ› v hor-


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

33

norakouském Lambachu. Jeho další životní osudy zatím našim znalostem unikají. 46 Karl Hesse se narodil 12. února 1892 ve Slaném, ovšem příslušný byl po otci do Olomouce. Ve školním roce 1909/1910 odmaturoval na gymnáziu v Hostinném. Po vypuknutí války dobrovolně narukoval jako vysokoškolák k hulánskému pluku 6. Leteckým pozorovatelem se stal 16. června 1916, hodnost Oberleutnant in der Reserve (nadporučík v záloze) získal 1. května 1917. Sloužil u FliK 28 na sočské frontě, dne 4. června 1917 byl převelen k Fluggeschwader I (FliK 101G), odkud byl 31. března 1918 odvelen k FliK 102G. Během služby u FliK 101G se stal i polním pilotem. U FliK 101G prodělal 37 bojových letů a zúčastnil se třech leteckých soubojů. Byl vyznamenán Vojenským záslužným křížem 3. třídy s válečnou dekorací a meči (Militärverdienstkreuz 3. Klasse mit Kriegsdekoration und den Schwertern) jako letecký pozorovatel.47 Také Hesse byl několikrát zmiňován v denních rozkazech. Dne 29. července 1917 se například zúčastnil spolu s dalšími dvěma pozorovateli od Fluggeschwader I (Flik 101G) náletu s plovákovými letadly od Seeflugstation Trieste (SFS Trieste) na vojenský tábor v údolí Valony. Sedm hydroplánů svrhlo na tábor 16 těžkých a 34 lehkých bomb. Pozemní pozorovatelé především navigovali námořní letce, kteří nebyli seznámeni se situací v tomto úseku fronty. Oblt. Hesse letěl v hydroplánu K212 (typ UFAG/Brandenburg) spolu s pilotem námořním kadetem (Seekadet, Skdt) Nikolou Lučićem. Lučić měl jeden potvrzený sestřel na stíhacím hydroplánu A35 (typ Hansa-Brandenburg CC) u Isoly dne 10. července 1917, o který se dělil s osádkou hydroplánu K220 (typ UFAG/ Brandenburg), který pilotoval fregatní poručík Maximilian Kramer von Drauberg a funkci pozorovatele zastával poručík námořní pěchoty v záloze Maximilian Obendorfer. Lučić jako příslušník Seeflugstation Pola (SFS Pola) zahynul 3. října 1917 při zřícení hydroplánu K170 (typ UFAG/Brandenburg) u Saccorgiana blízko Puly. Spolu s ním zahynul i pozorovatel praporčík námořní pěchoty v záloze Alexius Achatz.48 46 Jiří Rajlich: Major polní pilot Otto Jindra. Nejúspěšnější letec Velké války a velitel československého Leteckého sboru. Historie a vojenství 2, 2009, s. 16, 30. Dále srov. Antonín Tichý: Hledání ztraceného syna. K 95. výročí začátku I. světové války. Časopis Krkonoše – Jizerské hory listopad 2009, s. 44nn. K osobě Igo Etricha viz Igo Etrich: Die Taube. Memoiren des Flugpionieres. Verlag Waldheim-Eberle Wien 1962 a Hanuš Salz: Igo Etrich - průkopník letectví. Lnářský průmysl. Supplementum 11. Trutnov 1992. 47 Karl Meindl: Chronik des Fluggeschwader I (Flik 101G) 1917-1918. ÖFH Sonderheft Nr. 8. Wien [1983], s. 21. 48 Tamtéž, s. 75–77. Námořní letci viz Peter Schupita: Die k. u. k. Seeflieger. Chronik und Dokumentation der österreichisch-ungarischen Marineluftwaffe 1911-1918. Bernd & Graefe Verlag Koblenz 1983, s. 109, 150, 152, 153, 198, 207, 208, 212, 221.


34

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Dne 14. srpna 1917 se zúčastnil Oblt. i. d. R. Hesse nejúspěšnějšího a patrně i největšího rakousko-uherského náletu na Benátky, kterého se účastnily kromě Fluggeschwader I (FliK 101G od srpna/září 1917) letci FliK 4, FliK 28, FliK 32, FliK 34, FliK 35 a FliK 46 a námořní letci z Seeflugstation Triest (SFS Triest), Seeflugstation Pola (SFS Pola) a Seeflugstation Parenzo (SFS Parenzo) pod velením velitele letectva na sočské frontě plukovníka Leo (Lva) Nádherného. Při náletu byl sestřelen letoun plukovníka Nádherného, který pilotoval velitel FliK 34 Hptm. Bruno Schonowsky (v této jednotce sloužil Rudolf Polanecký, který se tohoto náletu zřejmě také zúčastnil), přičemž oba padli do zajetí. Oblt. i. R. Hesse se během náletu vyznamenal a byl pochválen. Z náletu se nevrátil také jeden letoun z FliK 46.49 Z devíti vyslaných hydroplánů z SFS Triest se nevrátil K201 (typ Albatros/ Weichmann), který musel kvůli poruše motoru nouzově přistát na moři v Terstském zálivu, asi dvacet námořních mil od mysu Savudrija na Istriji. Osádka praporčík námořní pěchoty v záloze Josef Niedermayer a praporčík námořní pěchoty v záloze Koloman Kolos vyzvedla z moře osádka dalšího hydroplánu K227 (typ UFAG/Brandenburg) v sestavě fregatní poručík Emil Pramberger a pozemní pozorovatel Lt. Meller. Ještě předtím rakousko-uherští námořní letci poškozený hydroplán zničili. Fregatní poručík Pramberger s praporčíkem Kolosem zahynuli již 19. srpna 1917 v hydroplánu K220 (typ UFAG/Brandenburg) při náletu na monitory v ústí kanálu Primero. Také z devíti vyslaných hydroplánů z SFS Pola se jeden nevrátil. Kvůli ztrátě tlaku ve válcích motoru musela osádka hydroplánu K203 (typ UFAG/Brandenburg ) - fregatní poručík Artur Russ a fregatní poručík Vladimír Trost - nouzově přistát na moři v Benátském zálivu u přístavu Porto di Piave Vecchia. Od Benátské laguny je oddělovala pouze úzká šíje. Námořním letcům se podařilo motor opravit, ovšem krátce po vzletu zasáhlo hydroplán několik střel, z nichž jedna prorazila benzínovou nádrž a druhá zasáhla fregatního poručíka Trosta do zad. Osádka znovu nouzově přistála nedaleko od rakousko-uherské torpédovky Tb 90, která námořní letce vytáhla z vody a pokusila se hydroplán odvléct. Což se přes snahu nepodařilo a hydroplán se po odpojení potopil. Pouhé dva hydroplány vyslala proti Benátkám i SFS Parenzo, ovšem také v tomto případě se jeden z nich nevrátil. Hydroplán K228 (typ UFAG/Branden49

Karl Meindl: Chronik des Fluggeschwader I (Flik 101G) 1917-1918. ÖFH Sonderheft Nr. 8. Wien [1983], s. 21, 76-77. K osobě Lva (Leo) Nádherného srov. Jiří Rajlich: Letci československých legií v Itálii 2. Historie a plastikové modelářství 10, 2008, s. 21-23.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

35

burg ) byl přímo nad Benátkami sestřelen nebo narazil na balonovou přehradu. Osádka fregatní poručík Paul Wachtel a praporčík námořní pěchoty v záloze Ferdinand Ziegler zahynula v hydroplánu, který se roztříštil. Sedmnáct hydroplánů bombardovalo Benátky kolem půl čtvrté ráno, pozemní letouny je následovaly přibližně o hodinu později. Hydroplány na město shodily 73 leteckých pum, pozemní letouny typu Hansa-Brandenburg C. I nesly po jedné těžké bombě. K bombardování Benátek se dostalo jedenáct pozemních letadel. Z dvaačtyřiceti rakousko-uherských náletů na Benátky za Velké války přinesl tento nejvíce obětí na životech mezi italskými vojáky a civilisty ve městě. Zahynulo 17 lidí a dalších 28 padající bomby zranily. Prager Tagblatt přinesl 16. srpna 1917 úřední zprávu, že se nálet na Benátky uskutečnil v odvetu za nálety na istrijský přístav Pula. Zpráva hovoří o účasti pozemních letounů i hydroplánů, přiznává dvě ztracená pozemní letadla a jeden hydroplán a píše se v ní o čtyřech shozených tunách pum.50 Karl Hesse jako pozorovatel a příslušník FliK 102G zahynul spolu s pilotem při nočním bombardovacím náletu z 3. na 4. května 1918. K této jednotce, které velel jeho bratr Rittm. i. d. R. Max Hesse, byl zřejmě přeložen na jeho popud. Letoun Hansa-Brandenburg C. I (U) 169. 61, který pilotoval četař (Zugsführer) Anton Schuh, se zřítil u Sacile. Shodou okolností během tohoto náletu byl zraněn při havárii letadla u Pordenone i čerstvý velitel Fliegergruppe G, skupiny, která sdružovala všechny rakousko-uherské jednotky s těžkými bombardéry. Tento post zastával Hauptmann Otto Jindra, nejúspěšnější české eso za Velké války a pozdější velitel československého Leteckého sboru. A velení Fliegergruppe G převzal Rittm. i. d. R. Max Hesse.51 Další letci ze Slánska Než se v historii znovu vrátíme ještě před počátek Velké války, měli bychom připomenout další dva letce se vztahem ke Slánsku. Bohužel se jim můžeme věnovat pouze velice stručně, neboť životní osudy ani jednoho z nich nejsou dosud zevrubně prostudovány. 50

Peter Schupita: Die k. u. k. Seeflieger. Chronik und Dokumentation der österreichisch-ungarischen Marineluftwaffe 1911-1918. Bernd & Graefe Verlag Koblenz 1983, s. 108, 150–155, 208, 210, 212, 246. Dále viz Dále srov. Prager Tagblatt. Morgen Ausgabe. Nr. 224. Donnerstag 16. August 1917. 51 Karl Meindl: Chronik des Fluggeschwader I (Flik 101G) 1917-1918. ÖFH Sonderheft Nr. 8. Wien [1983], s. 75–77. Dále srov. např. Jiří Rajlich: Major polní pilot Otto Jindra. Nejúspěšnější letec Velké války a velitel československého Leteckého sboru. Historie a vojenství 2, 2009, s. 30–31.


36

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Karel Janda se narodil 18. června 1890 v Cvrčovicích, tehdy okrese Slaný. Po absolvování pilotního výcviku sloužil od června 1918 jako příslušník rakousko-uherské stíhací Fliegerkompagnie 56J (Flik 56J) na italské frontě. Této jednotce shodou okolností velel Hauptmann Robert Ellner, Čech a pozdější velitel československého Leteckého pluku 1. Po válce sloužil Karel Janda v československém letectvu, snad jako učitel letu v Chebu a později v Prostějově. Zemřel 7. prosince 1930 v nemocnici v Teplicích-Šanově.52 Možná pozoruhodnější postavou byl Josef Meisner, který se narodil v Dolíně 16. října 1893. Sloužil v rakousko-uherské armádě na ruské frontě. Dostal se do zajetí a později vstoupil do československých legií. Letecký výcvik absolvoval na Sibiři. Po návratu domů pracoval jako letecký mechanik v chebských leteckých dílnách a později přebíral nově vyrobené motory pro československé vojenské letectvo jako pracovník ministerstva národní obrany.53 První vzlet ve Slaném Snad první veřejnou leteckou produkci uskutečnil ve Slaném se svým strojem František Šimůnek. Vůbec poprvé veřejnosti představil svůj letoun v neděli 14. září 1913, kdy nalétal v tomto městě 7:30 minut. Bohužel, Šimůnkovi vysadil motor, a proto musel toto vystoupení zakončit nouzovým přistáním. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Veřejný vzlet s aviatikem Šimůnkem dohodli slánští sokolové. Veřejná produkce se uskutečnila na Hájích, nedaleko od tehdejší císařské silnice k Želevčicím. Můžeme-li soudit z článků v místních novinách, ráno uskutečnil František Šimůnek cvičný let. Vlastní veřejná produkce začala ve čtyři hodiny odpoledne. „V neděli ráno létal znamenitě a dlouho, žel odpoledne, pouhé tři minuty, kdy ve výši asi 20 m nad zemí opsal elipsu letem nehladkým, trhavým, a několik metrů od místa, kde vzlétl, klesl do zoraného pole,“ píše redaktor slánského čtrnáctideníku Světlo.54 Tajemství Františka Charváta Nezodpovězená rouška tajemství obestírá osobnost ing. Františka Charváta z Hořešovic u Slaného. Dne 30. srpna 1914 se totiž dostavil na pražské vojenské velitelství a podal stížnost, že mu byl před několika dny zabaven 52

Archiv Národního technického muzea Praha, fond č. 745 Radko Vašíček, kart. č. 15, Karel Janda. Tamtéž, kart. č. 12, Josef Meisner. 54 Pavel Sviták: První český letec ing. Jan Kašpar a začátky českého letectví. Východočeské muzeum Pardubice 2003, s. 153. Dále srov. Slánský občan ze dne 12. 9. 1913 a čtrnáctideník Světlo ze dne 19. 9. 1913. 53


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

37

plzeňským okresním hejtmanstvím letoun Blériot a tento letoun úředníci odvezli na borské letiště. Chemický inženýr Charvát (* 26. února 1881) nebyl v leteckých kruzí neznámý. Na Českém vysokém učení technickém získal titul chemického inženýra a působil převážně v cukrovarnictví. Aktivně pěstoval šerm. V září 1916 se odstěhoval do Uher a tam prozatím jeho stopa končí. Již v říjnu 1909 si nechal patentovat letadlo, na které získal rakousko-uherský patent. Přes četné snahy se ovšem v letectví neprosadil. Zatím nedokážeme říct nic o původu tohoto letadla, třebaže nějaké spekulace existují, ani o případné vztahu ing. Charváta k Aviatickému sdružení Bohemia, neboť právě toto sdružení s největší pravděpodobností za „zabavením“ údajném Charvátova letadla stálo. 55 Autor si dovoluje poděkovat Jiřímu Rajlichovi za cenné a podnětné připomínky.

Michal Plavec (nar. 1973), kurátor letecké sbírky Národního technickéhomuzea v Praze. Autor námětu a scénáře několika dokumentárních filmů.Autor osmi publikací a spoluautor tří knih, z nichž můžeme jmenovatDějiny Běloruska, Kapitoly z dějin královského města Nymburka, Praha v plamenech nebo Poslední rok války na Nymbursku. V letech 1999 až 2001pracoval pro obecně prospěšnou společnost Člověk v tísni v Albánii,Kosovu a Bělorusku. 55

Hanuš Salz: Letectví a město Plzeň. 1. část 1918-1924, s. a. , s. 33-34.


38

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ Bernard Panuš

LEGIONÁŘI SLÁNSKA NA PŘÍKLADU KORNILOVCE VÁCLAVA ČEČRDLEHO A JANA NEBESKÉHO Před válkou, v rakousko-uherské branné moci a v zajetí Václav Čečrdle se narodil 27. 3. 1892 v Přelíci v tehdejším politickém okrese Slaný. 1 Obec Přelíc byla jeho domovskou obcí a udával ji i jako adresu na své rodiče a příbuzné. Václav Čečrdle absolvoval 5 tříd obecné školy a byl rolníkem. Před válkou byl svobodný a bezdětný. Odveden byl v roce 1914. Sloužil v „8. divizi vozatajské“ s doplňovacím velitelstvím v Praze, což odpovídá jeho povolání i domovské obci. Zajat byl jako příslušník chebského C. a K. zeměbraneckého pěšího pluku č. 6 dne 28. 7. 1916 u obce Chlebyčín jako střelec (tedy prostý vojín). Jinde se uvádí stejné datum, ale jako místo „Otynie, m. Hubič“ nebo „Otinije v Haliči“. Jak se dostal z vozatajstva do uvedeného pluku, není z archívních dokumentů zřejmé. Jasnější je, že zajetí Václava Čečrdleho bylo výsledkem Brusilovovy ofenzívy ruské armády. Ta začala 4. 6. 1916 a probíhala úspěšně až do konce července 1916. V jejím rámci byly 18. 7. 1916 dobyty Černovice, hlavní město rakousko–uherské země Bukovina. Tehdy byly zajaty statisíce rakousko–uherských vojáků, včetně mnoha Čechů. V zajetí byl Václav Čečrdle zařazen v době od 28. 6. 1916 do 10. 7. 1917 do 17. pracovního praporu. Rozpor mezi datem zajetí a datem začátku služby v pracovním praporu se nepodařilo objasnit. Stejný rozpor se týká i konce doby zajetí. Posledním místem zajetí byly výše uvedené Černovice. Zřejmě již v zajetí přispíval na tzv. národní daň. Pokud se z historické literatury dají doplnit tato suchá data, zdá se, že Václav Čečrdle patřil ke skupině zajatců rakousko-uherských „pluků č. 6, 8, 54 a 81“, zajatých v bitvách u Otynie a Nádvorné2,3. Masa několika tisíc zajatých Němců, Maďarů, Čechů a jistě i vojáků jiných národností byla tříděna na různé skupinky a tyto byly odesílány pěšky i vlakem do nitra Ruské říše. Třídění 1

Všechny životopisné informace z pramene Vojenský ústřední archív, Vojenský historický archív, fond Kancelář legií, osobní spis Václava Čečrdleho. 2 Legionářské besedy František Novák Praha 1927 str. 251–256, 367–372, 467–472 3 Cestami odboje V Tomáš Kodym Praha 1929 str. 20–34


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

39

Václav Čečrdle Čechů prováděl na dosud nezjištěném místě zatím neznámý ruský důstojník českého původu. Zdá se, že z Čechů byla vytvořena jedna skupina a odeslána pěšky do Kamence Podolského, kam se jí podařilo za týden dojít. Datum příchodu do Kamence Podolského není zatím zjištěn. Z Kamence Podolského odjela uvedená skupina vlakem do Proskurova a Chmelnik. Zde trval její pobyt asi 14 dní. Ve Chmelnikách se Češi poprvé dozvěděli o odbojových aktivitách Svazu čs. Spolků na Rusi a po výzvě se jich okolo 130 zapsalo na práci na obranu. Jejich seznam byl odeslán do Kyjeva a bylo by zajímavé zjistit, zda je v něm i jméno Václava Čečrdleho. Z Chmelnik byl proveden další transport po železnici do Černovic. Dne 23. 8. 1916 byli čeští zajatci zavedeni na nádraží do budovy bývalé rakouskouherské celnice, která se jim stala domovem. Budoucí kornilovci byli zařazeni do 7. roty 17. pracovního praporu a zabývali se nakládáním a vykládáním


40

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

zboží z vlaků (v Černovicích končil evropský rozchod kolejnic a začínal ruský). Rozběhla se komunikace se Svazem čs. spolků na Rusi. Na zimu se část 7. roty přesunula do sladovny nad nádražím a část byla vyslána na práci do stanic bukovinské dráhy. Velitelem roty byl záložní důstojník prap. Malyšenko. V očekávání přijetí do čs. jednotek strávili v Černovicích a okolí zajatci čas až do května 1917. Zažili tak jednak první ruskou revoluci vrcholící 9. 3. 1917 (25. 2. 1917 st. st. 4)4 a také přípravy na další ruskou letní ofenzívu. Čas v nečinnosti se jim zdál příliš dlouhý. Občasné návštěvy čs. vojáků na tom mnoho nezměnily. Vstup do ruské armády a začátky u kornilovců V květnu 1917 přijel do Černovic dosud nezjištěný ruský záložní pluk5, jehož řadovým vojínem byl Bohumil Boris Honzátko, instruktor tělocviku ve vojenských školách a vítěz z olympiády z Atén6. Protože uměl rusky a vyznal se v poměrech, po několika schůzkách s českými zajatci jim doporučil, aby se dobrovolně přihlásili přímo do ruské armády. Na tomto místě musíme napsat několik slov o jednotce, se kterou spojil Václav Čečrdle svůj život. Revoluce začátku roku 1917 přinesla do ruské armády vlnu novinek, jako byl např. rozkaz č. 1 petrohradského sovětu, narušující samotné základy a logiku fungování armády. Vlna neposlušnosti vůči důstojníkům, odmítání bojovat, bratření se s nepřítelem zachvátila mnohé jednotky kdysi slavného vojska. Různé úvahy, jak tento stav zvrátit, měli mnozí Rusové – od řadových vojáků po poslance státní dumy. Jako jedno z východisek se rozšiřovalo zhruba od května 1917 „hnutí“ různých úderných praporů, tvořených jak dobrovolníky ze samotné armády, tak dobrovolníky z týlu, vojenských škol a dokonce invalidů a žen. Takové snahy vyvíjel u ruské 8. armády Jihozápadní frontu kpt. gšt. Nikolaj (jinde – Mitrofan) Osipovič Něžencev. Ten podal v květnu 1917 veliteli uvedené 8. armády gen. –por. Lvu Georgijevičovi Kornilovu zprávu „Hlavní příčina pa4

Zkratka „st. st. “ znamená „starého stylu“ a je označením datování dle juliánského kalendáře. V příspěvku jsou používány data uvedená na dokumentech (bez eventuelního přepočítávání) a podle potřeby s uvedenou zkratkou „st. st.“. 5 Ve vzpomínkách Honzátko uvádí, že do Černovic přišel v řadách 640. pěší družiny domobrany z Rostova na Donu. To nevylučuje ani slova o záložním pluku v tom smyslu, že od jara 1915 byly některé družiny domobrany využity k postavení divizí „3 výzvy“ (zhruba od 100. pěší divize a od 397. pěšího pluku výše). K Honzátkovi viz Vojenský ústřední archív, Vojenský historický archív, fond Kancelář legií, osobní spis Bohumila Borise Honzátka. 6 Podle několika internetových přehledů se Bohumil Boris Honzátko poprvé účastnil olympijských her v roce 1906 a naposledy v roce 1948. Kromě řady her, ve kterých se neumístil na předních pozicích, vyhrál v roce 1906 na olympijských hrách v Aténách 1. cenu v gymnastickém pětiboji.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

41

sivnosti naší armády a možnosti boje proti ní“. Ve zprávě Něžencev dokladoval nutnost vytvoření úderných jednotek. Kornilov s ním souhlasil a 1. 6. 1917 (19. 5. 1917 st. st. ) vydal rozkaz, kterým nařizoval Něžencevovi zformovat 1. armádní „udarno–šturmovij“ oddíl (jinde 1. úderný oddíl) štábu 8. Armády. Něžencev byl určen velitelem oddílu. Oddíl se tvořil z dobrovolníků a 14. 6. 1917 (1. 6. 1917 st. st. ) byl zformovaný. V tomto období oddíl tvořily 2 pěší prapory, 2 kulometné oddíly, baterie jízdního dělostřelectva a oddíl pěších a jízdních rozvědčíků (průzkumníků.7 Přítomnost Kornilova byla jednou ze šťastných náhod, protože ruskému generálu, zajatému v roce 1915 v Karpatech, pomohl k útěku ze zajetí český voják rakousko-uherské armády a Kornilov nahlížel na Čechy příznivě. V dosud nezjištěný květnový den šla tedy delegace zajatců vedená Honzátkem přímo za Kornilovem a ten ihned souhlasil se zařazením Čechů jako rozvědčíků do 1. úderného oddílu. Po překonání překážek (např. frontovému veliteli Kornilovu nepodléhaly pracovní prapory) byla věc zásahem emisaře OČsNR prap. Fialy rozřešena a dosud ne přesně zjištěný počet českých zajatců vytvořil již zmíněný průzkumný oddíl. Datum jeho vniku také dosud není zjištěno, pravděpodobně to bylo na začátku června 1917. Údaje o začátku služby Václava Čečrdleho v čs. vojsku (resp. u 1. úderného oddílu, pozdějších kornilovců) se liší. Do jednotky vstoupil Václav Čečrdle podle některých dokumentů 5. 5. 1917, podle jiných 3. 6. 1917, 10. 6. 1917 nebo dokonce až v červenci 1917. Byl zařazen do 13. roty pluku. Sám Václav Čečrdle uváděl po válce, že sloužil v čs. zahraničním vojsku od 10. 6. 1917. Zdá se, že pravděpodobnější jsou spíše dřívější data, protože podle všeho se Václav Čečrdle účastnil ruské letní ofenzívy a získal za to ruské vyznamenání. V takovém případě by byl Václav Čečrdle již příslušníkem uvedeného oddílu pěší rozvědky. Na začátku června 1917 bydleli budoucí rozvědčíci ještě ve svých dosavadních ubikacích a v „židovském domku“ pod sladovnou, v rotní kanceláři a chystali dobově rudý prapor s nápisem „Ať žije Česká republika! Pryč s Rakouskem!“. Na jiné tabulce ale už byl nápis „Češi – rozvědčíci generála Kornilova!“. V dosud ne přesně zjištěnou neděli pak proběhla v Černovicích slovanská demonstrace. Je zajímavé, že se jí účastnil i prap. Fiala, prap. Malyšenko (jinde – Malošenko) a zejména kpt. Mejstřík se 2 Slováky, se kterými sloužil ve štábu armády. Ve štábu 8. armády byl kpt. Mejstřík od 28. 5. 1916 jako tlumočník a podle jeho „poslužného spisku“ se 12. 6. 1917 přihlásil do bojových jednotek, resp. byl zařa7

časopis „Mirovije vojny“ č. 1/2005, Kornilovské jednotky v bojích s bolševiky, A. Děrjabin, Moskva, 2005, str. 34.


42

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

zen do 1. úderného oddílu jako velitel českých průzkumníků.8 Podle historické literatury přišel Mejstřík ke krajanům již po nějaké době existence oddílu. Podle Honzátka si Mejstřík převzal rozvědčíky ve Střeleckých Kutech, do té doby jim měl velet právě Honzátko. Budoucí rozvědčíci, a asi i Václav Čečrdle, byli nejprve zařazeni k ruskému 13. záložnímu pluku, kde jim byla vydána „úplně nová polní výstroj a výzbroj“. O něco později se čeští vojáci objevují na úpatí Karpat, u řeky Prut, ve vesnici Střelecký Kut. Bylo jich 125, včetně Honzátka, který ale zanedlouho s 12 jinými dobrovolci odešel do tajného výzvědného oddělení 8. armády v Černovicích. Čs. vojáci prodělali 2 týdny krátkého výcviku ve vrhání granátů, odstraňování ženijních překážek a seznámili se s ruskými puškami a povely. Letní ofenzíva roku 1917 Na konci června 1917 se celý 1. úderný oddíl účastnil výpravy k nezjištěné karpatské vesnici, kde se obyvatelé zabývali převáděním špionů přes frontu. Rovněž na konci června přijel k 1. údernému oddílu Kornilov a konala se přísaha na nový prapor. Byla to doba, kdy se už chýlil čas k provedení další ruské ofenzívy, naplánované už za cara na konci roku 1916. Tato ofenzíva měla dokázat, že ruská armáda, „nejdemokratičtější armáda na světě“, je stále tak mocná, jako dříve. Dne 27. 6. 1917 odchází 1. úderný oddíl ze Střeleckých Kut na stanici Žučka, aby se vlaky dopravil na frontu. Dne 28. 6. 1917 zastavil vlak v nezjištěné malé stanici před Tismenicí. K ránu 29. 6. 1917 dojel vlak do Tismenice. Zde 1. úderný oddíl vystoupil a pěšky došel severozápadním směrem do nezjištěné vesnice. Dne 30. 6. 1917 provedlo 20 Čechů a kozáci z jízdní rozvědky první průzkum směrem na Dobrovlany a před Janicí. Prozkoumávali místa budoucího působení 1. úderného oddílu. Zda mezi nimi byl i Václav Čečrdle, není známo. Celý 1. úderný oddíl se pak utábořil u Dobrovlan, u říčky Zlatá Bystřice. Dne 2. 7. 1917 večer se vojáci dozvěděli o vítězství čs. legionářů v bitvě u Zborova. 6. 7. 1917 začala na úseku 1. úderného oddílu dělostřelecká příprava, tedy dělostřelba do rakousko-uherských zákopů. Po dalších rozvědkách některých Čechů byla večer 7. 7. 1917 celá česká pěší rozvědka poslána do zákopů na ochranu ruských vojáků, kteří ničili překážky nepřítele pro chystaný útok. V neděli 8. 7. 1917 padli první 2 Češi-kornilovci. Později byli Češi rozděleni mezi ruské vojáky – podle historické literatury proto, aby upevnili jejich bojový duch. V 9 hodin začal boj. Na druhé straně byli vojáci rakousko-uherského „65. pěšího pluku“ a ve druhé a třetí linii říšští Němci. V 15 hodin boj po proražení 3 linií obrany nepřítele pro 1. úderný oddíl skončil. Jiné ruské jednotky pronásledo8

Vojenský ústřední archív, Vojenský historický archív, fond Kancelář legií, osobní spis Karla Mejstříka.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

43

valy nepřítele směrem ke Kaluši. 1 . úderný oddíl byl ještě vyrušen z odpočinku nenadálým útokem praporu Němců, ale čerkeští jezdci vše vyřešili. 1. úderný oddíl měl dle ruských pramenů ukořistit 4 těžká a 2 lehká děla, množství kulometů a zajatců. Přitom ztratil 300 mužů, z toho 100 bylo probodnuto bodáky v boji muže proti muži. Dne 9. 7. 1917 se 1. úderný oddíl vrátil ke Zlaté Bystřici. Dne 10. 7. 1917 byl vysvěcen prapor 1. úderného oddílu. Oddíl pak šel přes spálenou ves Jamnice do vsi Viktorova. 11. 7. 1917 večer oddíl odešel z Viktorova směrem ke Kaluši. Na noc se utábořil nedaleko řeky Lomnice. Až 13. 7. 1917 se oddíl pohnul do Viktorova, 15. 7. 1917 prošel přes Majdán do města Stanislavova, kam dorazil 16. 7. 1917 v 03:00 hod ráno. Nocovalo se v místní věznici. Během pobytu ve Stanislavově mělo dojít k rozepřím mezi Něžencevem a velitelem II. praporu a tento důstojník měl s většinou svého mužstva od 1. úderného oddílu odejít. Dne 19. 7. 1917 se 1. úderný oddíl hnul na reorganizaci, doplnění a přípravu směrem k vsi Krásná, 6 verst jihovýchodně od Nádvorné. Do Krásné dopochodoval 20. 7. 1917 večer. Dne 22. 7. 1917 oddíl odešel do Nádvorné, kde nastoupili vojáci do vlaku a 23. 7. 1917 vyjeli směrem k Tismenici. V nezjištěném dni v červenci 1917 oddíl obdržel název „Kornilovský úderný“. Večer, pravděpodobně 23. 7. 1917, dojeli vojáci do Bučače a ubytovali se okolo nádraží (Češi byli v nádražní budově).9 V Bučači se konal jeden z pověstných porevolučních „mítingů“ vojska. Zde čs. kornilovci zažili, jak nepřátelské letadlo hodilo do zástupu vojáků 2 bomby. Výsledkem bylo 12 mrtvých, mnoho těžce a lehce raněných ruských vojáků. V poledne 24. 7. 1917 kornilovci odjeli k Chorostkovu. Tam k Čechům přibyli 3 noví dobrovolníci a oddílu jedna ruská rota. Dne 25. 7. 1917 postupují kornilovci opět k frontě. Čeští rozvědčíci se zde setkali s belgickým oddílem obrněných automobilů.10 Večer, po několika setkáních s ruskými ustupujícími vojáky nebo s vojáky, kteří se chystali odejít z fronty, prošla česká rozvědka mezi ruské a nepřátelské linie. Zde našla zbytky Orenburského úderného praporu, který byl při útoku zrazen okolními ruskými jednotkami. Na základě těchto zpráv začali kornilovci 26. 7. 1917 ustupovat ke Hřímalovu, kam večer došli. V noci oddíl odešel do vsi Okna a odpoledne 27. 7. 1917 do Krásné. Dne 28. 7. 1917 kornilovci pokračovali na Zlotku, 29. 7. 1917 zpět před vesnici Okna, 30. 7. 1917 šli ke Krásné, 31. 7. 1917 k Husjatinu a do Satanova. Pak bylo rozhodnuto o definitivním odchodu kornilovců z fronty a 1. 8. 9

Češi už sami sebe nazývali „kornilovci“, takže je možné, že k přejmenování oddílu došlo před 23. 7. 1917. 10 Belgický division obrněných automobilů byl v Rusku od listopadu 1915. V lednu 1918 byl v Kyjevě a odtud odjel z Ruska. Viz např. „Obrněnce ruské armády Obrněné automobily a obrněné vlaky v I. světové válce“, autor Maxim Kolomiec, nakl. Jauza, Moskva, 2008, str. 284–288.


44

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

1917 oddíl došel do Horodoku, 2. 8. 1917 do Jarmolince a 3. 8. 1917 přes Tatarince do Proskurova. (Omlouvám se ctěnému čtenáři, že ho unavuji výčtem těchto jmen, ale pokud vycházím z předpokladu, že všeho toho pochodu se účastnil i Václav Čečrdle. Myslím, že jeho potomky by mohlo zajímat, kde se pohyboval.) Na odpočinku za frontou V Proskurově byli kornilovci ubytováni v obilním skladišti. Podle českých pramenů se zde oddíl přetvářel na pluk. Kvalitu nových ruských dobrovolníků nehodnotili Češi příliš vysoko. Několik Rusů přišlo i do českého oddílu a údajně později vyvolávali problémy. Mezi čs. kornilovce bylo zařazeno i 11 českých zajatců, dosud zaměstnaných v Proskurově. Podle ruské literatury byl oddíl 14. 8. 1917 (1. 8. 1917 st. st. ) rozšířen na třípraporový Kornilovský úderný pluk. Dne 18. 8. 1917 (5. 8. 1917 st. st.) byl jako IV. prapor do pluku zařazen sibiřský Omský úderný prapor. Dočasný statut pluku pak byl: 1 plk. , 5 pplk. (z toho 1 pplk. pomocník velitele pluku), 17 kpt. , 1 škpt. (je otázka, zda to nebylo uděláno speciálně kvůli Mejstříkovi, povýšeném 25. 6. 1917 do uvedené hodnosti), 8 poručíků a podporučíků, 56 mladších důstojníků (praporčíků), 1 kněz, 10 vojenských úředníků, 4781 dalších poddůstojníků a vojáků různých funkcí. Pluk měl 24 kulometů, které rozkazem z 24. 8. 1917 z jednoho kulometného oddílu rozdělil do 4 osmikulometných oddílů. Posledně jmenovaný rozkaz rozšiřoval oddíl jízdní rozvědky na sotňu kozáků 38. donského kozáckého pluku. Kromě toho bylo nařízeno vytvořit u 21. záložní brigády záložní prapor pluku o 4 rotách. Pluk se měl i nadále formovat výhradně z dobrovolníků.11 V Proskurově mohl Václav Čečrdle chodit i do restaurace a kavárny pana Hudce, který mimo jiné přispěl významně na výrobu praporu pro čs. kornilovce. Na konci srpna obdrželi kornilovci kříže sv. Jiří za letní boje a mezi nimi pravděpodobně i Václav Čečrdle, jehož materiálech se objevuje zmínka o jeho vyznamenání „křížem 4. třídy“ za boje proti Němcům v roce 1917. Zřejmě se jedná o kříž sv. Jiří 4. stupně, který má uvedený i v ruských dokumentech z období protibolševického boje. Dne 6. 9. 1917 odjel pluk z Proskurova a směřoval do Mogileva. Tou dobou už byl Kornilov vrchním velitelem armády a politická situace byla značně napjatá. Proslýchalo se, že Kornilov chce svrhnout neschopnou Prozatímní vládu a obnovit pořádek v říši. Zprávy o převratu se šířily po Petrohradu již od 29. 8. 1917. Jiní ale říkali, že Kornilov potřebuje pouze spolehlivou ochranu STAV11 časopis „Mirovije vojny“ č. 1/2005, Kornilovské jednotky v bojích s bolševiky, A. Děrjabin, Moskva, 2005, str. 34


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

45

Ky (vrchního velení). Některé historické knihy dodnes operují s kornilovským povstáním jako s hotovou věcí, v jiných se píše o tom, že Kornilova s armádou si do Petrohradu pozval sám ministerský předseda Kerenský a pak se svého rozhodnutí leknul a na pětníku otočil. Celá situace gradovala ve dnech 8. a 9. 9. 1917. Jisté je, že Kornilov už nebyl dne 9. 9. 1917 vrchním velitelem ruské armády. Nicméně podle českých pramenů 10. 9. 1917 odpoledne vykonal Kornilov přehlídku vojsk, mezi tím i kornilovců s českou hudbou, které stejného dne k pluku dorazila. Ještě 23. 9. 1917 měl podle českých pramenů do Mogileva přijet T. G. Masaryk a vyjednávat s Kornilovem o tom, že Kornilovský úderný pluk se stane „Slovanským“, bude zčásti doplněn Čechy a přičleněn k I. č. –s. střelecké Husitské divizi. Bohužel, Kornilov skončil ve věznici v Bychově, spolu s jinými důstojníky, kteří se měli podílet na údajném puči. T. G. Masaryk měl o kornilovcích jednat znova, a to s gen. Duchoninem. Podle ruských pramenů byl pluk na základě politických událostí 23. 9. 1917 (10. 9. 1917 st. st. ) přejmenován na 1. Ruský úderný pluk a skutečně přičleněn k I. č. –s. střelecké Husitské divizi. Pluk byl doplněn slabou českou rotou a počet čs. vojáků dosáhl 250 mužů, rozdělených do 2 rot. Dne 6. 10. 1917 (23. 9. 1917 st. st. ) vychází rozkaz I. č. –s. střelecké divize č. 189, ve kterém je v § 1 uvedeno, že „1. Ruský úderný pluk“ přibyl k divizi. V rozkazu je uvedeno jako datum příchodu 14. 9. 1917 (1. 9. 1917 st. st.).12 Pluk byl rozmístěn mezi Polonné a Romanov, v oblasti vesnic Malaja Kazarka, Pillino-Košary, Kozary, Kamen a Bundyčev. Dne 13. 10. 1917 (30. 9. 1917 st. st. ) byl pluk podle ruských pramenů opět přejmenován, a sice na Slovanský úderný. S Kornilovci v prvních bojích občanské války 7. listopadu 1917 (25. 10. 1917 st. st. ) provedli bolševici v Petrohradě státní převrat a v podstatě tak zahájili několikaletou občanskou válku. Bolševici se postupně snažili převzít moc v dalších a dalších místech a tak došlo k nepokojům i v Kyjevě. Kornilovci byli povoláni do města a zapojili se do několikadenních krvavých bojů. Již 9. 11. 1917 v 17:00 hod byla vyhlášena i u kornilovců bojová pohotovost. Na žádost vojenského velení věrného Prozatímní vládě byl do Kyjeva povolán 2. č. –s. střelecký pluk, čs. dělostřelci a právě kornilovci. Mezitím v Kyjevě junkeři (žáci vojenských škol) a kozáci v noci z 10. na 11. 11. 1917 (z 28. na 29. 10. 1917 st. st. ) zatkli členy bolševického vojenského revolučního výboru. Ná12

Vojenský ústřední archív, Vojenský historický archív, fond I. č. –s. stř. Husitská divize, divizní rozkazy.


46

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

sledovalo otevřené bolševické povstání, zahájené 11. 11. 1917 v 17:00 hod. Do bojů se zapojovaly i ukrajinské vojenské jednotky. Pokud se budeme soustředit na kornilovce, tak ti po příjezdu do Kyjeva drželi hlídky na nádraží, které pak byly zaměněny. Pluk se přesunul do Konstantinovského dělostřeleckého učiliště. Probíhaly boje. Ovšem 13. 11. 1917 byly z bojů na důraznou intervenci zástupců OČsNR vyvázány čs. jednotky. Vojenské jednotky věrné již nevládnoucí Prozatímní vládě neměly proti přesile šanci. Dne 16. 11. 1917 opouštějí i zbytky kornilovců Kyjev. Jedním z výsledků událostí v Kyjevě totiž bylo, že kornilovci-Ukrajinci od pluku odešli k ukrajinskému „kureňi smrti“ 13).13Pluk se vrátil do své posádky, ale jeho prvoválečná existence se chýlila ke konci. Podrobnější popis bojů v Kyjevě neuvádíme, protože už byl zpracován jinde.14 Ve vojenském historickém archívu existují česká hlášení, resp. tabulky aktuálních počtů I. č. –s. střelecké divize. V nich je v rámci divize ke dni 16. 12. 1917 (3. 12. 1917 st. st. ) uvedeno, že ve Slovanském úderném pluku je podle seznamu 134 důstojníků (přítomných 94) a 1739 vojáků (přítomných 1205). V obdobné tabulce z 27. 12. 1917 (14. 12. 1917 st. st. ) už je název Slovanského úderného pluku v kolonce proškrtnut, stejně jako prázdná políčka na počty. V rozkazu č. 102 4. č. –s. střeleckého pluku Prokopa Velikého ze dne 26. 12. 1917 (13. 12. 1917 st. st.) je uveřejněn seznam 152 čs. kornilovců, kteří byli přiveleni ke 4. pluku s tím, že přijeli k pluku 24. 12. 1917 (11. 12. 1917 st. st. ). Později přišla ke 4. pluku i kornilovská hudba a několik jednotlivců z nemocnic. Začátky v Dobrovolnické armádě Něžencev přikázal zbylým věrným, aby se samostatně dostali na Don, na území kozáckého Vševelikého vojska Donského, kde začínal vojenský odpor proti bolševikům. Pokud se krátce zmíníme o vzniku tohoto protibolševického hnutí, tak již krátce po bolševickém puči na začátku listopadu 1917 se v Novočerkassku objevuje bývalý nejvyšší velitel ruské armády za Prozatímní vlády gen. M. V. Alexejev a zakládá Dobrovolnickou armádu. Dne 2. 11. 1917 začal se sbíráním dobrovolníků a již 26. 11. 1917 došlo k boji pod stanicí Kizitěrinkou,1515 verst od Rostova na Donu. 600 dobrovolníků bojovalo proti 15 000 zbolševizovaných vojáků. Dne 6. 12. 1917 se v Novočerkassku objevil sám gen. Kornilov, který uprchnul z bychovského vězení. S vedením Dobrovolnické armády započali vyjednávat i Spojenci, kteří přirozeně potřebovali 13

časopis „Mirovije vojny“ č. 1/2005, Kornilovské jednotky v bojích s bolševiky, A. Děrjabin, Moskva, 2005, str. 35 („kureň“ je ukrajinský výraz pro vojenskou jednotku „prapor“). 14 časopis „Historie a vojenství“ č. 2/2004, Kyjevský incident, Boris Tatarov–Bernard Panuš, Praha, 2004 15 „Stanice“ je zhruba výraz pro kozáckou „vesnici“, nejedná se o výraz v železničním slova smyslu.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

47

na ruském území někoho, kdo by bojoval proti Němcům (centrálním mocnostem), resp. jejich tehdejším spojencům-bolševikům. Podpora Spojenců se ale omezila na přísliby finančních prostředků. Když se konala 18. 12. 1917 porada vedení Dobrovolnické armády, měla tato armáda již 1500 dobrovolníků.16 Dne 1. 1. 1918 (19. 12. 1917 st. st.) přišlo do Novočerkasska 75 důstojníků a 245 úderníků se 48 kulomety. Bohužel v tuto chvíli byla podpora, a to zejména od některých řadových kozáků, značně problematická a současně tlak bolševiků vzrůstající. Na počátku ledna se Dobrovolnická armáda přesunula do Rostova na Donu. Měla v té době 4000 příslušníků, včetně čs. jednotky, nazývané v jedné z knih „československý ženijní prapor, čili tak zvaný inženýrský pluk“.17 Zda byl mezi kornilovci, kteří se objevili 1. 1. 1918 v Novočerkassku, i Václav Čečrdle, se zatím nepodařilo objasnit. Václav Čečrdle však podle některých dokumentů sloužil v pluku do 1. 4. 1918. V rozporu s tím jsou jiné dokumenty, které už hovoří o službě Václava Čečrdleho v čs. jednotkách v rámci Dobrovolnické armády. Ještě je třeba uvést, že tyto čs. jednotky byly mylně nazývány „kornilovskými“. Zúčastnily se sice bojů s bolševiky, ale se Slovanským Kornilovským úderným plukem (první oficiální název pluku po obnovení) obnoveným 14. 1. 1918 (1. 1. 1918 st. st.), formálně neměly tyto jednotky nic společného, ačkoliv podle některých pramenů k němu byly (stejně jako několik dalších málo početných jednotek) přiřazovány. Tedy do „Česko-Slovenského inženýrného pluku“ (rozk. pluku č. 1) měl Václav Čečrdle „postoupit“ 1. 1. 1918 jako „rjadovoj“ (vojín – pozn. aut. ), do „Kornilova praporu“ 1. 4. 1918 a do „Kornilovského praporu“ 20. 7. 1918. Ruské prameny budou ale asi nejpřesnější, a tak je nutné uvést, že „Česko– Slovenský inženýrný pluk“ se změnil a redukoval na „Česko-Slovenský samostatný pěší prapor“ a do tohoto praporu – do jeho 1. roty – byl 21. 8. 1918 Václav Čečrdle formálně převeden (rozk. praporu č. 2). Každopádně se Václav Čečrdle zúčastnil bojů na Donu v Kubáňské oblasti a na Kavkaze proti proti německým, maďarským a sovět. vojskům. V ruských dokumentech je to upřesněno takto: od 1. 1. 1918 do 2. 5. 1918 I. Kubáňský pochod, od 3. 5. 1918 do 6. 11. 1918 boje v Kubáňské oblasti a ve Stavropolské gubernii a konečně od 9. 12. 1918 do 5. 3. 1919 boje v Jekatěrinoslavské gubernii. Kubáňský (ledový) pochod Přesněji místa pobytů a bojů Václava Čečrdleho popsána nejsou. Může nám ale alespoň částečně pomoci již zmíněná literatura, alespoň v případě 16

„Rytíři trnové koruny“, L. V. Polovcov (přelož. z rus. orig. ), Praha, 1925, nakl. „Vesmír“, str. 22. „Rek osmnáctého roku“, Josef Šach, 1929, nákl. vlastním, str. 22 („inženýrný“ nebo zkomoleně „inženýrský“ je ruský výraz pro „ženijní“). 17


48

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

„I. Kubáňského pochodu“. Dobrovolnická armáda bránila Rostov na Donu 1 měsíc. Když však byla situace neudržitelná, byl 22. 2. 1918 (9. 2. 1918 st. st. ) Rostov na Donu opuštěn. Toto datum je počátkem slavného pochodu. Není zde místo na přesnější popisy, omezíme se na výčet míst odpočinku a nejdůležitějších bojů. Cesta vedla přes kozáckou stanici Aksaj, pokračovala přechodem řeky Donu do st. Olginskaja (23. 2. 1918). Zde armáda několik dní zůstala, určitě do 27. 2. 1918. Následovala st. Chomutovskaja, kde po nočním odpočinku došlo ke srážce s bolševiky. Následovala st. Kagalnickaja, st. Mečetinskaja a st. Jegorlyckaja. To už byla Dobrovolnická armáda u hranic mezi Donskou oblastí a Stavropolskou gubernií. Další cesta vedla za úsvitu 7. 3. 1918 ze st. Jegorlyckaja do vsi Ležanka, která měla být místním centrem bolševiků a kde měla být výzbroj. U Ležanky došlo 8 . 3. 1918 k tuhému boji. Vítězství dobrovolníků zasadilo těžkou psychologickou ránu bolševikům. Dalším pochodem se Dobrovolnická armáda ocitla na území Kubáňského kozáckého vojska. Pochod vedl přes stanice Nězamajevskou, Novolenškovskaja, Starolenškovskajaa Irklijevskaja. U st. Berezanskaja došlo k dalšímu boji a stanice byla obsazena. Dne 15. 3. 1918 došli dobrovolníci do st. Žuravskaja. Kornilovci vyhnali bolševiky z blízké vsi Vyselky. Možná se tohoto boje účastnil i Václav Čečrdle. Přes noc byla ves nedopatřením bolševiky opět obsazena, ale později byla opět dobyta. Cílem pochodu Dobrovolnické armády bylo sídlení město Kubáňského kozáckého vojska Jekatěrinodar. Ale právě během pobytu v Žuravské se dobrovolníci dozvěděli, že městu už nevládnou kozáci, ale bolševici. To hatilo plány na spojení Dobrovolnické armády s bojujícími částmi kozáků a na získání Kubáňské oblasti jako základny pro Dobrovolnickou armádu. Nicméně bylo rozhodnuto pokračovat na st. Korenovskaja směrem na Jekatěrinodar a získat alespoň nutné zásoby. Podle některých pramenů boj o Korenovskuju probíhal už 16. 3. 1918, podle jiných odešli dobrovolníci z Žuravské 17. 3. 1918 ráno. St. Korenovskaja byla po těžkém boji dobyta. Pochod pokračoval do st. Usť–Labinské. Zde opět došlo k boji. K odpočinku se dobrovolníci uložili ve st. Někrasovskaja. Ve stanici prožili 2 dny, ovšem hned první noc došlo k boji a později byla stanice ostřelována děly. K dalšímu boji došlo před st. Rjazaňskaja. V tu dobu byla Dobrovolnická armáda v předhůří Kavkazu, již mezi čerkesským obyvatelstvem v jejich vesnicích (aulech). Tak prošli dobrovolníci někde s boji, jindy bez překážek, auly Gabukaj, Něsšukaj, Poněžukaj, Vočepšij a Gatlukaj. Dne 27. 3. 1918 byl dostižen aul Šenži. Zde bylo konečně provedeno spojení s kozáckými silami, které ustoupily z Jekatěrinodaru. Také Čerkessové, předtím postiženi bolševickým terorem, dodali další dobrovolníky. Opět se mohlo pomýšlet na dobytí Jekatěrinodaru.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

49

Síly Dobrovolnické armády se zdvojnásobily, ale vzhledem k bojovým ztrátám jejich počet nepřevyšoval 5000 osob. Dne 28. 3. 1918 byl aul Šenži opuštěn a armáda se vydala směrem na st. Kalužskou a st. Novodmitrijevskou. Již dříve během pochodu ledový vítr znepříjemňoval život dobrovolníkům, v těchto dnech se ovšem dočkali nejdříve deště, později i mrazu, který déšť proměnil v ledové jehly a nakonec stepního „buranu“, sněhové bouře s takřka nulovou viditelností. I tak ale došlo před st. Novodmitrijevskaja k dalším bojům. Ve st. Novodmitrijevskaja pobyla armáda několik dní. Došlo k reorganizaci a bylo rozhodnuto dobýt Jekatěrinodar. Dne 8. 4. 1918 pokračovala cesta dále. Byla obsazena st. Georgie–Afimskaja. Současně jeden oddíl obsadil oba břehy řeky Kubáně u st. Jelizavetinské. Tam měla armáda přebrodit řeku a vydat se na Jekatěrinodar. Ze st. Georgie–Afimskaja pochodovala armáda do aulu Panaches. Dne 9. 4. 1918 započal podle některých pramenů pochod k obsazení Jekatěrinodaru. Právě tehdy při překonávání řeky Kubáně u již zmíněné st. Jelizavetinské se podle vzpomínek ruského autora obzvláště vyznamenali Češi z „inženýrského praporu“ pod velením plk. Krále a pplk. Němečka. Dne 10. 4. 1918 započal boj o Jekatěrinodar. Bohužel zprávy o síle bolševiků se ukázaly být silně podhodnocené. Ačkoliv se bojovalo i o domy, Jekatěrinodar nebyl dobyt. Dne 12 4. 1918 zemřel v boji plk. Něžencev a 13. 4. 1918 asi v 9 hod ráno zahynul gen. Kornilov. To mělo deprimující vliv na dobrovolníky. V noci z 13. na 14. 4. 1918 začal pochod od Jekatěrinodaru na sever. Po dalších bojích a pochodech dospěla Dobrovolnická armáda 14. 5. 1918 do Novočerkasska a tím byl ukončen ledový pochod. Dobrovolnická armáda přišla na scénu v době povstání donských kozáků a současně v době, kdy části donského území byly okupovány německou armádou 18). 18Rozepsání dalších bojů by neúměrně rozšiřovalo náš text. Ostatně o konkrétnějších bojích Čechoslováků v pozdějších dobách není zatím – kromě výše uvedených náznaků z „poslužného spisku“ Václava Čečrdleho – možné nic říct. Po ukončení ledového pochodu, na cestě domů a doma Sám Václav Čečrdle byl dne 4. 12. 1918 jmenován praporním „artělščíkem“, tedy hospodářem (rozk. praporu č. 110). Dne 20. 1. 1919 byl Václav Čečrdle „přejmenován na mlad. poddůst. (desátníka – pozn. aut.) r. Korn. prap. č. 20“, podle všeho s „pořadím“ od 20. 12. 1918. Zmínka o přejmenování je v ruských dokumentech Václava Čečrdleho. Dne 17. 4. 1919 byl Václav Čečrdle vyznamenán „trnovým věncem s mečem I. st. č. 1795 za první kubáňský pochod“. 18 Přestože byla Dobrovolnická armáda, alespoň formálně, na straně Spojenců (v rámci I. světové války), tuto okupaci musela tolerovat, rozhodně neměla sílu vyhánět Němce z Ukrajiny.


50

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Dne 5. 3. 1919 byl Václav Čečrdle „uvolněn z Dobrovolnické armády v pravomoc velitele francouzského křižníku „Skarp“ pro přepravu do vlasti“. To souviselo s uvolněním všech Čechoslováků z Dobrovolnické armády, ke kterému mělo dojít začátkem dubna 1919. Čechoslováci se měli v tu dobu nacházet v Mariupoli. Pod francouzskou ochranou byla jednotka přepravena do Sevastopolu. Pravděpodobně 5. 4. 1919 obdrželi Čechoslováci první výplatu peněz od Francouzů. V době od 22. do 27. 4. 1919 byl v Sevastopolu naloděn francouzský 175. pluk a také tzv. čs. kornilovci. Dne 27. 4. 1919 v 19:00 hod odplula dosud nezjištěná loď ze Sevastopolu a dobrovolníci opustili Rusko. Dne 30. 4. 1919 v 8:30 hod byla loď před rumunským přístavem Konstanca, kde 1. 5. 1919 v 8:00 přistála (zřejmě po zdravotních prohlídkách členů posádky). Během 1. a 2. 5. 1919 probíhalo vykládání z lodi a současně nakládání na další loď. To bylo ukončeno 2. 5. 1919 a loď odplula směrem k ústí Dunaje do moře. Dne 4. 5. 1919 byli vojáci v Galati. Ochrana oddílu také přešla 7. 5. 1919 z francouzské na rumunskou vládu. Dne 10. 5. 1919 odjeli vojáci z Galati po železnici do Bukurešti, kam se dostali 12. 5. 1919. V Bukurešti několik dní zůstali. Byli vyhledáni čs. zástupci a obdrželi části nové výstroje. Dne 31. 5. 1919 odešli na nádraží. To odpovídá i záznamům o Václavu Čečrdlovi, podle jehož dokumentů dne 31. 5. 1919 odjel transportem č. 17 z Bukurešti až do Košic, tedy již na území ČSR. Když se vrátíme k jiným pramenům, území ČSR mělo být dosaženo na zatím nezjištěném místě 6. 6. 1919 v 00:00 hod. Tzv. čs. kornilovci se údajně měli ještě zapojit do bojů proti maďarským bolševikům. Nicméně, dne 19. 7. 1919 měli přes Bratislavu dorazit do Olomouce, do karantény. Konečně 26. 7. 1919 dospěli dobrovolníci do Prahy. Celá jednotka byla zařazena buď do Roty nebo Praporu Čechoslováků z Ruska (dosud není zjištěno, kdy byla rota rozšířena na prapor – pozn. aut.). Jednalo se o zvláštní formaci, kam byli dirigováni všichni příchozí z Ruska, různí bývalí příslušníci bělogvardějských jednotek, kteří se z nejrůznějších důvodů, např. nemoci, nedostali k hlavnímu proudu čs. legií v Rusku. Rozkazy této jednotky také zatím bohužel nebyly objeveny. Samotný Václav Čečrdle podle záznamů dne 20. 9. 1919 opustil čsl. vojsko. Byl ale přidělen do „pohran. praporu“. Smysl poslední poznámky se nepodařilo ještě zcela objasnit, je možné, že se jedná o formální přidělení k Hraničářskému praporu č. 10, do kterého byli tzv. čs. kornilovci unifikováni. Sám Čečrdle uvádí, že sloužil do 25. 9. 1919. Jeho další osudy nám nejsou známy a ostatně již se vymykají z rámce tohoto článku.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

51

Kornilovci 1917

Kornilovci 1917


52

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

JAN NEBESKÝ Archívní dokumenty vztahující se k osobnosti Jana Nebeského nejsou zajímavé tím, že by dopodrobna objasňovaly jeho působení v čs. legiích, ale jsou dobrou ukázkou prověřování „legionářství“ každého, kdo se o tento status podle zákona hlásil.1 Jan Nebeský se narodil 7. 1. 1887 v obci Libovice, v politickém okrese Slaný. Jeho domovskou obcí bylo právě město Slaný. Vzdělání měl „obecné“. Před válkou byl horníkem. Byl ženatý. Do rak. –uh. armády byl odveden v roce 1910. V době války nastoupil službu v roce 1914 v Praze u c. k. zeměbraneckého pluku č . 8 (k. k. Landwehr–Infanterie-Regiment No. 8) v hodnosti svobodníka. Zajat byl na ruské frontě 13. 6. 1916 u obce Horodenky. V době od 20. 7. 1916 do 20. 9. 1917 pracoval v Jelizavetgradu, v Chersonské gubernii. Avšak od 20. 3. 1917 měl být členem zajatecké organizace v Jelizavetgradu, přičemž organizace měla být napojena na Svaz čs. spolků na Rusi, resp. na Odbočku Československé národní rady. Podle jednoho ze zachovaných dokumentů vstoupil Jan Nebeský 1. 11. 1917 do „Kornylova pluku“, tedy do Slovanského úderného pluku, několik týdnů před jeho dočasným faktickým rozpadem. Na stejném dokumentu, na kterém je informace z předchozí věty, vstoupil Jan Nebeský v červenci 1919 do „Kornilova praporu“. Lze předpokládat, že se nejednalo o nový vstup, ale o pouhé přejmenování stávající jednotky, které se uvádělo i v popisech služby legionářů. Podle jiných dokumentů do pluku vstoupil až 1. 12. 1917. Demobilizován byl 30. 10. 1919 v Praze jako příslušník „Kornilova čs. praporu“. Při demobilizaci uvedl jako svou budoucí adresu Slaný, Fortenská 39. Dne 31. 10. 1919 byla v Praze Janu Nebeskému vystavena „Dovolenka“ s nárokem na jednu volnou jízdu po železnici z Prahy do Slaného. Na „Dovolence“ jsou ještě poznámky „Zdráv a práce schopen“ a „Má pouze plášť. Propuštěný jest oprávněn používati při slavnostních příležitostech legionářského stejnokroje“. Na druhé straně „Dovolenky“ je razítko Městského úřadu ve Slaném, ze kterého vyplývá, že Jan Nebeský byl ve Slaném hlášen od 5. 11. 1919. Druhá a poslední poznámka z reverzní strany „Dovolenky“ zní: „189 Vydán poukaz na 1. obč. oděv 10./1. 1920“. Jan Nebeský dosáhl hodnosti desátníka. Měl být vyznamenán „Řádem sv. Jiří I. stupně“. To se ale zdá velmi nepravděpodobné – až nemožné. Zatímco 1

Veškerá životopisná data z osobního spisu Jana Nebeského, fond KLEG, Vojenský ústřední archív, Vojenský historický archív.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

53

medaile a kříže sv. Jiří byly určeny pro mužstvo a poddůstojníky – řády byly určeny pro důstojníky. Uvedené skupiny vyznamenání se vydávaly postupně od IV., přes III. a II. až do I. stupně. Pokud by měl Jan Nebeský obdržet byť „jenom“ medaili sv. Jiří, měl by i předcházející stupně medaile. Dále – vzhledem k datu svého vstupu do čs. legií, resp. ruské armády, resp. čs. jednotky protibolševické Dobrovolnické armády – by Jan Nebeský nestihl získat výše uvedené vyznamenání. Od doby vstupu Jana Nebeského, ať již v listopadu nebo v prosinci, se pluk žádných bojů I. sv. války na frontě neúčastnil. Později – za boje proti bolševikům – uvedené vyznamenání dostat nemohl, protože u bělogvardějských jednotek na jihu Ruska bylo rozhodnuto, že za bratrovražedné boje občanské války nebudou udělována ta vyznamenání, která byla předávaná dříve za boj s vnějším nepřítelem. Mnohem pravděpodobnějším se jeví, že Jan Nebeský se zúčastnil 1. kubáňského (ledového) pochodu a že měl vyznamenání za tento pochod, které je na „svatojiřské“ stuze. Nyní se pokusím sestavit portrét životní cesty Jana Nebeského, a to poněkud netradičně – ze vzpomínek jeho spolubojovníků. Podnětem k sepisování těchto nucených „vzpomínek“ byly žádosti spolku Čs. obec legionářská, jednoty Slaný. Jednalo se o největší (nikoliv však jediný) spolek bývalých čs. legionářů, Jan Nebeský byl členem jednoty Slaný. Čs. obec legionářská hájila mimo jiné ekonomické zájmy svých členů způsobem, jakým to dělají odborové organizace. Vrátíme se ale k Janu Nebeskému. Jednota čs. legionářů Slaný žádala ve svém dopisu kanceláři čs. legií (KLEG) ze dne 1. 6. 1921 „o vystavení legionářského průkazu“ Janu Nebeskému. V dopise se uvádí: „…slouživší od 1. /12. 1917 u čsl. Kornylovského praporu v hodnosti desátníka, nyní zaměstnán u čsl. dráhy jako železniční zřízenec ve Slaném. Průkaz potřebuje velice nutně ku započítání legionářských let do služby a prosíme proto, by mu tento obratem pošty laskavě byl zaslán na adresu: Nebeský Jan, Slaný, Fortenská ul.“ Podepsáni jsou předseda a jednatel uvedené jednoty. Dne 14 . 6. 1921 se KLEG dotázal do Třebišova na Slovensko Hraničářského praporu č. 10 na Jana Nebeského. Odpověď nese datum 27. 6. 1921: „Služební výkaz jmenovaného nemůže býti přiložen. Týž byl jmenovanému vydán přímo (na ruku) dne 5 . 12. 1919. Průběh jeho vojenské služby nelze ze zápisků bývalého Kornilova praporu nikterak zjistiti. Jiné záznamy se zde nenacházejí.“. Pak vyřizování věci poněkud zapadlo. Zdá se, že i ve Slaném se zdálo být vyřizování prvního dopisu poněkud zdlouhavým, a proto z jednoty napsali další dopis, který došel KLEGu 26. 1. 1922: „Jan Nebeský, železniční zřízenec, Slaný, Na Skalkách č. 808, žádá o potvrzení legionářské, jehož se nemůže domoci, ač má na ně právo, neboť: r. 1917 vstoupil 1. listopadu


54

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

do Kornilovského pluku, kulometné roty. …“. K částem dopisu se ještě vrátíme v příhodné době. Dopis se odvolává na 3 svědky: Josefa Stupka, šikovatele přímo z KLEGu v Praze, Františka Špačka a Antonína Kouteckého. Ještě se v dopisu dodává: „Kornilovský prapor mu oznámil, že potvrzení mu poslal, ale žadatel ničeho dosud neobdržel. “. Není zřejmé, koho v tomto případě Jan Nebeský žádal. Možná nástupnický Hraničářský prapor č. 10. Podepsán je jednatel jednoty. Patrně teprve tento druhý dopis odstartoval administrativně náročný proces dokazování, dotazů a korespondence napříč celou ČSR. Tak se to ostatně dělo i u mnohých jiných legionářů. Vzhledem k určitým sociálním výhodám legionářů byl dobrý každý den a měsíc legionářské služby navíc. Netřeba se ale dívat na takový přístup přezíravě. Mladý stát potřeboval svoje kádry a legionáři v drtivé většině dokázali svou věrnost i v letech II. světové války. Pokud sestavíme odpovědi KLEGu v jakési časové ose, výsledek je možné vidět na dalších řádcích. Prvním krokem do legií bylo mnohdy členství v organizaci zajatců a následná přihláška do čs. jednotek. Na zpětný dotaz uvedené jednotě ČsOL ze 4. 2. 1922 odpověděl jednatel jednoty 10. 2. 1922: „Jan Nebeský byl v revoluční organizaci od března v r. 1917 v Jelizabetgradu – odešel do Kornilova pluku, tam jim vyhotovili dokumenty pro odchod z tohoto pluku, aby přešli do legií a sice byli naznačeni do Borispolu [byl tam Č. –s. záložní střelecký Husitský prapor–pozn. aut. ], ale protože už se tam nemohli dostati, zůstali u českých rot tohoto Kornilova pluku.“ KLEG využíval i archív. Dne 16. 2. 1922 se „komise pro přiznání legionářského charakteru“ KLEGu obrací na „ruskou evidenci“ KLEGu: „Jelikož br. Jan Nebeský byl v zajetí Jelizabetgrad, sdělte nám jméno a adresu důvěrníka tamější organizace. Zároveň ať br . Jos. Stupka potvrdí, co jest mu o něm známo, též sdělte, zda svědci Špaček, Koutecký mají již char. [akter – pozn. aut. ] legionáře. Pracovníci ruské evidence 25. 2. 1922 sdělují: „Dle našich záznamů důvěrníky zajat. [ecké – pozn. aut.] organ. [izace – pozn. aut.] byli: Dragan Frant, Hubáček Josef a Doubrava Emil č. os. 58037, typograf, … Na jeho žádost připojeno prohlášení br. Josefa Stupky.“. Josef Stupka napsal: „Potvrzuji, že br. Nebeský Jan skutečně sloužil v Kornilovským úder . pluku, nemohu se však upamatovati, kdy do tohoto vstoupil. Jmenovaný se nenacházel v transportu, který v roce 1917 pod velením br. por. Janovského ze Žitomíru ku Kornilov. Pl . na Ukrajinu odejel“. Vyjádření Špačka a Kouteckého se KLEGu nepodařilo zajistit. Zjistila však jiné svědky. Vraťme se nejdříve k dopisu slánské jednoty ze 16. 2. 1922: „Jan Nebeský vstoupil do Kornilova pluku na stanici: Znamenka u Kyjeva [přeloženo – pozn. aut.],


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

55

velitelem roty byl kapitán Milčev [jméno přeloženo, ale těžko čitelné, možná chyba – pozn. aut.], velitelem pluku Knjažencev (později zabit, ) bývalý adjutant gen. Kornilova [jméno přeloženo, jedná se ve skutečnosti o Něženceva – pozn. aut.]. … Dle našeho místního úsudku Jan Nebeský legionářem byl, má i Kornilovský mundur, četné dokumenty a vzpomínky, jimiž je znáti, že ve vojsku sloužil a že i v Praze se k němu zpět po návratu přihlásil. Jest železničním zřízencem, od počátku členem místní jednoty legionářské a trpí nyní tím, že se o potvrzení dříve nehlásil, že nemůže býti jmenován definitivním [jako železničář – pozn. aut. ] jako druzí bratři legionáři. Žádáme tedy za laskavé příznivé vyřízení.“ Dne 28. 7. 1922 došla odpověď Antonína Poka, t. č. železničáře, Božkov 184: „Pakli–že on prohlásí, že byl kuchařem u roty strojních pušek, tak se k nám přihlásil ve stanici Znamenka, odkud pokračoval s námi na Don do Novo–Čerkasu. Bylo to tak kolem listopadu roku 1917. Po prohlášení Česko–slovenské republiky v roce 1918 dne 20. prosince byl osvobozen vojenské služby a mohl se vrátiti do vlasti, což také učinil. Dne 25ho prosince byl Kornilovským úderným plukem řádně vyúčtován a (s) patřičnými průkazy propuštěn. Do vlasti přibyl v měsíci březnu 1919. Jestli on hlásí vstup až v Novo–Čerkasu, tak jest to o 1 a neb 2 měsíce později.“ Slova o „osvobození z vojenské služby“ korespondují s částí dopisu slánské jednoty došlého KLEGu 26. 1. 1922: „30. prosince 1918 vystoupil z něho [Kornilovského pluku – pozn. aut.], aby se navrátil domů, tak jako druzí bratři počtem 19 a kteří již toto potvrzení mají. Cesta do vlasti trvala jim 5 měsíců. V Bukurešti odevzdali dokumenty br. poručíku Novákovi a zároveň seznam „Kornilovců“. Po návratu do vlasti sloužil od července 1919 v Kornilovském praporu v Praze [jedná se s vysokou pravděpodobností o Prapor Čechoslováků z Ruska – pozn. aut.] do 1 . listopadu toho roku, kdy byl demobilizován. Důkazy o jeho přítomnosti má prapor Kornilovský, když listiny odevzdal.“ Jedná se o první mě známou zmínku o tom, že před celkovou evakuací tzv. čs. kornilovců odjel domů oficiálně ještě někdo jiný, konkrétně 19 výše zmíněných mužů, zřejmě ne zcela způsobilých ze zdravotních důvodů k vojenské službě. Dne 15. 3. 1922 došel do podatelny KLEGu dopis od Emila Doubravy z Král. Vinohrad: „Na Váš dotaz, co je mě známo o br. Nebeském, můžu vám jen jedno sděliti, že dotyčného bratra vůbec neznám, jestli byl členem organizace si nepamatuji a do vojska našeho se vůbec nehlásil, alespoň ne mě, poněvadž když se organizace rozpouštěla, přijímal jsem jenom já přihlášky, bohužel bratra Nebeského ne.“ Dne 26. 7. 1922 sděluje po urgencích Václav Hlavička, rotmistr Hradní stráže: „Znám br . Nebeského Jana od konce r. 1917. Myslím, že sloužil v kulometné komandě [oddílu – pozn. aut.]. Přesných dat o vstupu a odchodu z Kornilovského pluku nemohu udati, neb jsem sloužil v kozáčí [kozácké – pozn. aut.] sotně a s jmenovaným jsem přišel


56

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

málo do styku. Přesných dat mohou o jmenovaném udati: rtm. Horák Rudolf, MNO, evidence, přikl. gáž. Praha VII, Stupka Josef, MNO, KLEG.“ Už před Hlavičkou sdělil dne 24. 6. 1922 rtm. r. l. Rudolf Horák, MNO, Evid. přihl. gáž. , Praha III, Chotkova 14: „Bratra Jana Nebeský–ho měl jsem příležitost poznati na podzim r. 1917 a to když se k nám připojil, když jsme odváželi generála Kornilova na Don. Žádal, aby jsme jej vzali k sobě, že jede do legie a nemůže se tam dostati, jelikož bolševici měli už většinu stanic v rukou. Jeho žádosti bylo se svolením pluk. Kněžencova vyhověno a byl přijat do naší strážní roty. Původně jsme myslili, že ho vezmem zpět do čs. legie, ale že to nebylo možno, tak byl nucen zůstati s námi u generála Kornilova. Odeslali jsme jen kpt. Mejstříka do Kijeva, aby se o nás postaral, abychom se mohli s Donu dostat pryč. Jelikož se ale tento zpět k nám dostati nemohl, byli jsme nuceni v pluku gen. Kornilova zůstati. Mohu však říci, že jeho chování bylo vždy zcela bezúhonné a charakterní, jak se na legionáře patří.“ Z 15. 4. 1922 „z Frývaldova, ze Slovenska“ [tak je to v dokumentu napsáno – pozn. aut. ], je prohlášení mjr. Záleského z Hraničářského praporu č. 7: „Vojín Jan Nebeský jest mě znám jen dle jména. Zda sloužil v Kornilově čs. praporu nemohu potvrditi. Udává-li však, že velitelem jeho byl kpt. Něžencev, pak sloužil v části „ruské“, kdež jeho službu nemohu potvrditi. Kpt. Něžencev pouze mě byl znám, byl ovšem již v r. 1917 plukovníkem u pluku ruského a ne českého. Nemohu se dnes již upamatovati, nemaje po ruce prapor. rozkazy, zda jmenovaný byl k nám převeden z ruské části nebo byl pouze s námi repatriován. “. V tomto vyjádření se pan major několikrát mýlí, jak je zřejmé ze známé historie českých příslušníků Kornilovského úderného pluku v roce 1917. Jak se podařilo „rozluštit“, pravděpodobně dne 30. 4. 1922 odpovídá na dotaz jeden z nejpovolanějších, bývalý velitel roty z Kornilovského úderného pluku, v době odpovědi mjr. Janovský, toho času čerstvě přemístěný z Pěšího pluku 28 v Praze–Vršovicích do Pěšího pluku 36 v Užgorodě: „Jméno Nebeský jest mi úplně neznámo, v 17. roce rozhodně v Kornilovském pluku nebyl. Dále Kornilovský pluk nebyl nikdy na stanici Znamenka, veliteli českých rot byl jsem já a por. Taibr, velitelem pluku kapitán Něžencev. Byl jsem v pluku až do jeho úplného rozvalu (12. XII. 1917) a v té době žádný Nebeský v pluku nebyl. Nejvýše mohl vstoupiti do pluku v r. 1918, když se pluk znovu formoval v Novočerkasku. Zprávu by mohl snad podati br. Jindřich Justin, jenž byl na Donu u pluku. Adresu bohužel neznám.“ Myslím, že při bližším pohledu si verze Nebeského a Janovského neodporují a Nebeský mohl v posledních dnech roku 1917 do skupinky vojáků pluku přijít. Dne 22. 8. 1922 sděluje po urgencích František Kotěra, t. č. strážník v Praze VII, Policejní ředitelství v Praze: „Na dotaz … sděluji, že Nebesky přišel do Kornilovského pluku před vánočními svátky v roce 1917 a sloužil v pluku až do vánočních svátků


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

57

v roce 1918. Dotyčný byl zapsán do čsl. legií již dříve, než–li do Kornilovského pluku přišel. S pluku odešel kvůli tomu, aby se mohl dostat domu. Zajisté další Vám bude známo z jiných případů bratrů, kteří v Kornilovském pluku sloužili …. “ Bez data, na kusu papíru, je prohlášení Jana Rešla: Potvrzení. Potvrzuji tímto, že Jan Nebeský sloužil u Kornilova pluku u kulometné roty od r. 1917.“ Rovněž bez data je prohlášení Antonína Ryšavého, hoteliéra, Praha II, Těšnov 7: „Níže podepsaný stvrzuje, že Jan Nebeský sloužil u Kornilovskýho pluku u roty strojních pušek od r. 1917.“ Více osobních svědectví v dochované dokumentaci není. V průběhu vyřizování veškeré dokumentace byl zaslán ze Slaného dne 12. 6 . 1922 třetí dopis: „Naše jednota podávala již loňského roku k Vašemu oddělení žádost o přiznání a napsání legionářského průkazu pro našeho člena, br . Jana Nebeského ze Slaného, dobrovolce ruského úderného praporu Kornilovského. Jmenovaný je ve státní službě u dráhy a průkaz nutně potřebuje k propočítání služebních let. Legionářem skutečně je! Žádáme tudíž o brzké vyřízení jeho žádosti ….“ Příslušné úřední rozhodnutí bylo vůči Janu Nebeskému, co se týká potvrzení jeho vstupu ke kornilovcům, dosti benevolentní, co se týká konce legionářské služby (nikoliv vojenské) již poněkud méně příznivé: „KLEG-komise pro přiznání legionářského charakteru přiznala charakter legionáře ve smyslu zákona z 24. Července 1919 č. 462 Sb. zák. a nař. bratru Janu Nebeskému, nar. 7. /I. 1887, Libovice, okr. Slaný od zařazení do Kornilovského praporu tj. od 25. listopadu 1917 do 30. prosince 1918 ….“

Bernard Panuš (nar. 1977), absolvent Vojenského gymnázia Jana Žižky v Praze (1995). Po absolvování základní vojenské služby pracoval v letech 1997-2000 v soukromém sektoru, od konce roku 2000 je příslušníkem Policie ČR. Publikoval jako spoluautor a autor několik článků na téma čs. legií v Rusku v odborných časopisech, převážně zahraničních. Podílel se na organizování několika výstav s tématikou čs. legií, pohybuje se v prostředí klubů vojenské historie. Zajímá se o historii čs. legií z let 1914-1920.


58

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

59 Lubor Kunc

POLNÍ POŠTY & SLANÝ 1914–1919 Slaný je nejen městem s dlouhou historickou tradicí, ale i významným centrem poštovnictví v Čechách. První stálý poštovní úřad zde byl zřízen roku 1784, avšak již před tímto datem protínaly město poštovní tratě využívané pro nepravidelnou dopravu pošty i lidí. První poštovní razítko ze Slaného je známo od roku 1818. Stejně jako ve zbytku Rakouska byly ve Slaném použity první poštovní známky roku 1850 (obr. 1).

Obr. 1 – dopis z roku 1853 vyfrankovaný známkou 6 krejcarů první rakouské emise 1850 adresovaný městské radě ve Slaném; výjimečný doklad psaný česky, většina tehdejší korespondence byla napsána německy Ve svém příspěvku se chci zejména zabývat korespondencí vojáků ze Slánska, kteří bojovali na frontách první světové války, resp. po roce 1918 pomáhali budovat nově vzniklé Československo. Můj pohled je pohledem poštovního historika a filatelisty, předmětem mého výzkumu jsou tedy především dochované celistvosti prošlé polní poštou. Muži ze Slánska vstoupili do první světové války již na jejím počátku. Vzhledem k tomu, že ve Slaném nebyl tehdy dislokován žádný pluk, sloužili


60

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

většinou v jednotkách s posádkou v jiných českých městech, např. v Praze. Zajímavým příkladem této situace je obr. 2.

Obr. 2 – pohlednice odeslaná vojákem v září 1914 z Prahy do Dolína u Slaného Pobyt v Čechách však netrval příliš dlouho, vojáci se brzy přesouvali na válečné fronty. Na počátku války se jednalo zejména o srbskou a ruskou frontu (obr. 3), v následujících měsících přibyla fronta italská. Bylo by ale chybou se domnívat, že slánští vojáci sloužili pouze na souši (pěchota, jezdectvo či dělostřelectvo). Naopak, najdeme mezi nimi i námořníky působící v rámci K. u. K. Kriegsmarine. Příkladem nám budiž celistvost na obr. 4. Touto celistvostí jsme se dostali v běhu času až na samý konec první světové války. Ačkoliv bylo již zřejmé, že Rakousko-Uhersko konflikt nevyhraje, prakticky až do konce se snažila armáda tohoto státu bojovat a odvrátit očekávanou porážku. Největší naděje vkládala habsburská monarchie do ruské fronty (okupace části Ukrajiny 1918) a udržení výhodných pozic na frontě italské. Veškeré naděje Rakouska–Uherska se ovšem zhroutily na přelomu října a listopadu 1918). Pro všechny rakousko–uherské vojáky skončila „horká fáze“ války dne 4. listopadu 1918.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

Obr. 3 – lístek od slánského vojáka sloužícího na dobytém území ruského Polska; zásilka prošla etapní polní poštou Chełm v listopadu 1917

Obr. 4 – pohled odeslaný roku 1918 námořníkem z paluby lodi S. M. S. Custoza; lístek byl po návratu lodi z plavby předán speciální námořní poště nacházející se v chorvatské Pule (tzv. Marinefeldpost Pola) k další dopravě

61


62

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Obr. 5 – dopis odeslaný v září 1918 z okupovaného východního území prostřednictvím etapní pošty Kiełce I když se vojáci již velmi těšili na mírový život, řada z nich bojovala dále – již za nově vzniklé Československo, které v poválečném období teprve tvořilo své hranice a o řadu území muselo bojovat se sousedními státy (např. o Těšínsko s Polskem a o Slovensko a Podkarpatskou Rus s Maďarskem). A rozhodně nemůžeme tehdejší situaci našich vojáků považovat za snadnou, naopak – mnohokrát jim šlo doslova o život. Mimo vojáků bývalého rakousko-uherského vojska se na budování československé armády podíleli i dobrovolníci z řad civilního obyvatelstva, a to především sokolové, a také naši legionáři, kteří se vraceli z Itálie a Francie. Všichni tito muži společně vytvořili čs. vojenské jednotky připravené prakticky od listopadu roku 1918 bojovat za naši státnost. Co říci na závěr: mimo poděkování za jejich činy snad pouze stručné shrnutí tehdejší situace: ačkoliv první světová válka skončila, mír ještě nepřišel!

Zdroje: Ing. Emil Votoček: Česká poštovní razítka od nejstarších dob do roku 1918; In: Monografie československých známek, 14. díl, POFIS, Praha , 1978 Vlastní sbírka autora


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

63

Obr. 6 – lístek rakousko–uherské polní pošty poslaný vojákem čs. armády bojujícím na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi v červnu 1919; v té době zde probíhaly silné boje s vojenskými jednotkami Maďarské republiky rad, vzhledem k této situaci byla zásilka odeslána z čs. polní pošty č. 46 (Užhorod), ačkoliv odesílatel uvedl ve své zpáteční adrese naší polní poštu č. 75 (dislokovanou v Košicích)

Lubor Kunc (1972) filatelista, poštovní historik a filatelistický novinář. Specializace na poštovní historii Československa a ČR, polní pošty a filatelistickou literaturu. Člen rady filatelistických společností v ČR a zahraničí, předseda Českomoravské společnosti pro poštovníhistorii SČF (P. O. Box 3, 119 01 Praha 012-Hrad).


64

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ Pavel Bartoníček

PADLÍ A ZEMŘELÍ VOJÁCI Z BOJŮ 1. SVĚTOVÉ VÁLKY A ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ NA HŘBITOVECH SLÁNSKA A V JEHO NEJBLIŽŠÍM OKOLÍ 1 První světová válka byla pro české země co do počtu mužů nasazených ve válce největší válečnou událostí. Nikdy předtím ani potom nebylo odvedeno a nepřišlo o život tak velké množství českých vojáků. Na všech frontách války bojovalo za rakousko–uherskou monarchii kolem devíti miliónů mužů, z nichž asi 1,1 milionu se domů nevrátilo. Počet českých vojáků císařské a královské, tedy rakousko–uherské, armády je odhadován na přibližně 1 530 000 mužů, z nichž asi 138 000–180 000 padlo. O tom poskytují svědectví památníky na světovou válku, které se nacházejí téměř ve všech českých obcích. Protože není možné dohledat hřbitovní matriky všech hřbitovů na Slánsku a neexistuje ani soupis všech padlých z Velké války, jak se původně 1. světová válka nazývala, jedinou možností je terénní výzkum přímo na jednotlivých hřbitovech. Při tomto výzkumu jsem prošel – hrob od hrobu – 54 hřbitovů nejen ve Slaném a na Slánsku, ale navštívil jsem také několik hřbitovů nalézajících se již mimo region vlastního Slánska, nicméně v jeho nejbližším okolí (Blevice, Nová Ves – Hradečno, Pchery, Slatina, Svinařov a Zeměchy). Z těchto čtyřiapadesáti hřbitovů tři byly hřbitovy židovské (v Blevicích, ve Slaném a ve Zlonicích) a jeden evangelický – v Chržíně. Zde všude jsem předpokládal místa posledního odpočinku občanů z našeho regionu. Přesto můj výčet nemůže být konečný, neboť řada hrobů a pomníků byla zničena vandaly i nepřízní počasí, jiné hroby byly prodány a jejich noví majitelé překryli původní jména zemřelých. Některé hrobky nepodávají žádnou informaci o zemřelých, jiné lakonicky uvádějí jen jméno rodiny, v lepším případě jméno s daty narození i úmrtí, ale bez údaje, že dotyčný byl vojákem c. a k. monarchie či legionářem. Jindy může být jediným vodítkem fotografie muže v c. a k., legionářské či 1

Původní název příspěvku, předneseného na slánské konferenci, zněl Padlí z Velké války na hřbitovech Slánska, nevystihoval však plně celou šíři problematiky.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

65

podobné vojenské uniformě2, která však bez doplňujících údajů nemá velkou vypovídací hodnotu.3 Pro padlé4 vojáky monarchie je jasným časovým úsekem datum úmrtí mezi roky 1914 – 1918 (někdy i později), kdy však datum narození musí být v letech 1865–1900, neboť tyto ročníky jsou mezními daty narození pro odvody do c. a k. armády během světové války.5 To však neplatí pro legionáře. Ti padlí jsou sice identifikovatelní roky úmrtí 1914–1920, data narození však jdou i mimo roky 1865–1900, což je markantní především u legionářů v Rusku.6 Důležitým zdrojem informací jsou i památníky padlých v jednotlivých obcích. Některé památníky leží ve středu obcí, jiné na hřbitovech – již poněkud stranou zájmu veřejnosti. Během výzkumu jsem shromáždil údaje z 93 pomníků (z nichž 14 je z obcí mimo Slánsko), ze kterých se však jen 78 váže k 1. světové válce a legiím. 7 Ve Slaném (pominu–li místní části Dolín, Kvíc 2

Příkladem je hrobka s nápisem „Rodina Petra Grakoviče a Svet. Modlika“ na slánském hřbitově, kterou kromě desky Hana Modliková (10. 5. 1931–6. 1. 1957) zdobí i foto muže v ruské uniformě z období těsně před I. světovou válkou (dle sdělení soukromého badatele Bernarda Panuše jde o jeden ze slavnostních stejnokrojů carské armády), ale ze hřbitovních matrik není možné zjistit další údaje. 3 Příkladem je hrobka s nápisem „Rodina Janovských a Pejsova“ na hřbitově ve Vraném, kterou zdobí foto muže v uniformě – patrně čs. legií ve Francii. V databázi Vojenského ústředního archivu Praha (dále jen VÚA) není uveden žádný legionář jménem Pejs či Pejsa, ale 43 Janovských, z nichž 7 sloužilo v čs. legiích ve Francii. Žádný nemá spojitost s obcí Vraný. Ani údaje ve hřbitovní matrice jméno legionáře neobsahují, neboť jako jediný pohřbený muž je zde uveden Václav Pejs, zemřelý roku 1964. 4 Zde je vhodné upozornit na rozdíl mezi padlými (tj. přímo v boji či bezprostředně poté) a zemřelými (na následky zranění či nemoci, v zázemí, v některých případech i po skončení válečného konfliktu). Někdy jsou následky války patrné až po delší době – například v oddělení číslo VI, číslo hrobu 66, který je zapsán na straně 50 ve Hřbitovní Matrice obecního hřbitova v Dolíně, je uveden Rudolf Sadílek, 43 let , ženatý, bydliště Beřovice, s datem 27. 4. 1936 (v jiné hřbitovní matrice je datum 25. 4. 1936 a věk 41 let). V poznámce u jeho jména stojí: zemřel na tuberkulosu, následky světové války 1914–1918. 5 Muži ročníků 1865 byli u odvodu v červenci 1915 a červnu 1916, chlapci ročníku 1900 byli odváděni v lednu 1918. 6 Jedním z těchto případů je i ruský legionář Karel Urbánek, narozený v únoru 1862 (místo narození i domovská obec je Slaný, již před válkou však žil v Rusku), jehož jméno je zapsáno na desce legionářského památníku na slánském IV. hřbitově. Do legií byl zařazen v Omsku 5. 12. 1918. Ještě v Rusku byl na vlastní žádost propuštěn jako ruský usedlík, vrátil se do vlasti se ženou a 2 dcerami jako občan, neboť nebyl legionářem dle zákona. Na slánském památníku stojí, že je pohřben v Bukurešti v Rumunsku. Shodou okolností je v databázi VÚA uveden i Karel Urbánek, narozený na podzim 1901 (místo narození i domovská obec je Slaný), který byl do legií zařazen 2. 8. 1919 (z toho důvodu ani on nebyl legionářem dle zákona, neboť vstoupil do legií až po 28. říjnu 1918 a nenaplnil tak literu československého zákona č. 462 z roku 1919, který stanovil, kdo může být považován za legionáře. 7 Nejvíce padlých ze Slánska je uvedeno na pomnících v obcích Pchery (53 mužů), Velvary (51), Vraný (46), Smečno (39), Kmetiněves (26), Beřovice (23), Hospozín (22), Třebíz (22), Velká Bučina /nyní Velvary – Velká Bučina (20)/ a Ješín /nyní Velvary – Ješín (20)/. Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 1 – Hřbitovy (53) a pomníky (73) ve slánském regionu.


66

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

a Želevčice) však pomník padlým rodákům nebyl postaven,8 stejně jako v Mileticích, v Pálči, v Pálečku, v Studeněvsi, ve Zvoleněvsi a v některých dalších obcích; jinde na pomnících nejsou uvedena žádná jména padlých (například v obcích Černuc, Hvězda, Knovíz, Strádonice,9 Tuřany, Zlonice). V takových případech potom nelze jména padlých porovnávat se seznamy legionářů dle místa narození či domovských obcí.10 Ani údaje z některých památníků však nelze považovat za nezpochybnitelné či kompletní11. Příkladem mohou být památníky ve Smečně (padlý Josef Snopek12 nebo zemřelý Josef Beneš13) či v Dolíně, místní městské části Slané-

8

Za památník slánským padlým z první války je občas chybně považován pomník na III. hřbitově, kde byli pochováváni vojáci zemřelí v záložní nemocnici Červeného kříže ve Slaném. Mezi více než stovkou vojáků z celé monarchie zde leží i 7 rodáků ze Slaného a dalších 7 mužů z obcí regionu, kteří jsou zde pochováni vzhledem k úmrtí v místní nemocnici. 9 Původní pomník obětem 1. světové války ve Stradonicích, slavnostně odhalený v roce 1937 (obsahující jména a fotografie 9 padlých občanů), byl „zrestaurován“ do současné podoby s pěticípou hvězdou a nápisem Památce obětem I a II světové války. Jména mužů, kterých si již současnost neváží, jsou Eisenhamer Boh. , Herkloc Josef, Hladík Josef, Hofman Josef, Němec Antonín, Kopecký Václav, Krupka Josef, Šimek Josef a Šimek Václav(13). 10 Tímto způsobem jsem dohledal mezi jmény padlých mužů, uvedenými na pomnících v obcích Slánska, jména asi 23 padlých legionářů (kdy pouze u 7 z nich byla tato skutečnost uvedena v knize Českoslovenští legionáři okres Kladno (14)). 11 Například na památníku, stojícím na hřbitově u kostela sv. Isidora v Budenicích, je mezi padlými uveden Rudolf Tygr z Jarpic (Tygr Rud. – Čechy), zatímco na desce na kapli v Jarpicích je uveden Tygl Rudolf. Na témže památníku v Budenicích jsou mezi oběťmi války z Jarpic uvedeni Šrajer Lad. – Halič a Šrajer Jos. – Japonsko. V samotných Jarpicích je na desce, věnované obětem první světové války, uveden Šrajer Ladislav a Šrajer Jaroslav. 12 Na pomníku je uvedeno, že Snopek Josef padl 2. 2. 1914 v Rusku. Světová válka však byla v roce 1914 zahájena až 28. července. Kmenový list a záznam v evidenci padlých konstatuje, že Josef Snopek, narozený 11. 3. 1885 v Budňanech, okres Hořovice a příslušný Smečno, okres Slaný, byl pěšákem 28. pěšího pluku. Povolán byl 28. 7. 1914 a na ruském bojišti je od 2. 12. 1914 veden jako nezvěstný (odpověď VÚA čj. 1099/2010–2111, ze dne 7. 4. 2010). 13 Nápis říká, že Beneš Josef zemřel 26. 5. 1923 v Plzni. Dle databáze VÚA však byl Josef Beneš, narozený 24. 10. 1890 v Brodku, okres Slaný, jehož domovskou obcí bylo Smečno, vojín 8. zem. pěšího pluku a po zajetí legionář ruských legií, demobilizován jako desátník 9. střeleckého pluku 20. 11. 1920. Dle knihy Českoslovenští legionáři okres Kladno, kde je uvedeno totožné datum narození a domovská obec, byl demobilizován 20. 9. 1920 a zemřel 14. 6. 1934, zároveň je však konstatováno, že je tento Josef Beneš uveden na pomníku padlých ve Smečně. Bez dalších dokumentů ale není možné zjistit, proč je Beneš, demobilizovaný roku 1920, uveden na pomníku padlých a zemřelých s datem, kdy již neměl s legiemi ani c. a k. armádou nic společného. A to pomíjím informaci z výše uvedené knihy, že zemřel 1934 a současně je uveden na pomníku (s datem 26. 5. 1923). Navíc je možné, že jde v případě legionáře Josefa Beneše o shodu jmen s některým z vojáků monarchie, který na své zranění zemřel až 5 let po válce (shoda jmen legionářů a c. a k. vojáků je doložena na památnících v Hořešovičkách či Ješíně a s největší pravděpodobností i ve Vraném). Na přímý dotaz VÚA sděluje, že k Josefu Benešovi se nepodařilo najít žádné materiály (odpověď čj. 1099/2010–2111, ze dne 7. 4. 2010).


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

67

ho (Václav Černý – první jméno uvedené pod nápisem Památce našich padlých 1914–191814). Na Slánsku jsou pohřbeni dva vojáci, jejichž životy vyhasly ještě před vypuknutím světové války. Pokud by se války dožili, možná by v ní stejně zahynuli. Prvním je Julius, svobodný pán Fröhlich von Elmbach und Groara, rytmistr císařského hulánského pluku č. 4, narozený 12. dubna 1865 v Budapešti. Zemřel 14. července 1905 v haličském městě Žolkiew na následky smrtelného zranění, které utrpěl při vojenských manévrech. Náhrobek dala v roce 1906 zhotovit jeho manželka Gabrielle Charlotte de Lieser(15). Jeho hrob se nachází na III. slánském hřbitově. Druhým je Josef Čiviš z obce Líský, narozený 31. ledna 1885, jenž zemřel 7. května 1909 jako vojín v Milovicích15 a je pohřbený v obci Pozdeň. Mezi mrtvými z Velké války musíme rozlišovat muže, jejichž těla skutečně (či pravděpodobně) leží na hřbitovech Slánska, a ty, jejichž jména jsou na hrobech pouze zapsána, ale těla byla pochována v cizí zemi. Dále je vhodné rozlišovat mezi těmi, kteří padli přímo na bojišti, a mezi těmi, kteří zemřeli na následky zranění později v některé z vojenských nemocnic. Největší skupinou jsou samozřejmě padlí a zemřelí v uniformě rakousko– uherské armády. Celkem jich je na hřbitovech Slánska evidováno 194 (z toho však jen 13 pocházelo ze Slaného a dalších 80 z oblasti Slánska) a dalších 35 jmen zůstává sporných16. Celkem 123 mužů zemřelo na svá zranění v nemocnicích17, ostatní přišli o život na všech frontách první války18. Nejvíce z nich – V oddělení číslo V, číslo hrobu 21, který je zapsán na straně 31 ve hřbitovní matrice obecního hřbitova v Dolíně, je uveden Václav Černý, narozený 1886, s datem 18. 12. 1928 (v jiných dokumentech je datum 19. 12. 1928). Nápis na jeho hrobě říká: Zde v Pánu odpočívá Václav Černý oželen od svých milých, navrátil se po 14 letech z ruského zajetí a v brzku po svém návratu zemřel ve věku 42 let. Černý se narodil 24. října 1886 v obci Beřovice a tam byl i domovsky příslušný. V červenci 1916, po bojích na východní frontě, byl prohlášen za nezvěstného a 14. 5. 1923 prohlášen za mrtva usnesením zemského civilního soudu v Praze s tím, že jako den úmrtí se stanoví den 3. 11. 1919 (údaje z vojenského kmenového listu – odpověď VÚA Praha, čj. 574/2010–2111, ze dne 10. 3. 2010). 15 Cvičiště, založené zde roku 1903, bylo určeno pro výcvik c. a k. 8. a 9. sboru, které byly dislokovány v Čechách, s velitelstvími v Praze a Litoměřicích. První manévry se zde uskutečnily 30. 4. 1904. ) 16 Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 2 – Padlí a zemřelí z let 1914 – 1921 na hřbitovech na Slánsku, bez zjištěné spojitosti s 1. sv. válkou. 17 Nejvíce zemřelých bylo z českých zemí – celkem 80 mužů (9 ze Slaného, 13 ze Slánska, 12 z Prahy, 39 z Čech, 6 z Moravy a 1 ze Slezska), 21 z Haliče, 9 z Rakouska (2 z Korutan, 2 ze Štýrska, 2 z Dolního Rakouska a po jednom z Vídně, z Horního Rakouska, Předního Arlberska ), 4 z Uher, 3 z Bukoviny, 2 z Bosny a po jednom z Dalmácie, Přímoří a Istrie a jeden voják s nezjištěnými údaji (Josef Poch). 18 Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 3 – Padlí a zemřelí z 1. sv. války na hřbitovech na Slánsku. 14


68

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

10 v Srbsku19, 8 padlo na italské frontě20, 5 v Haliči21, 4 v Rusku22, 2 v Albánii (r. 1917), 1 v Uhrách (r. 1915) a 1 v Sedmihradsku (r. 1916). Nejvyšších vojenských hodností, a to hodnosti nadporučíka a poručíka, mezi nimi23 dosáhli 4 důstojníci. Dva z nich – nadporučík 14. mysliveckého praporu Miloš Král24 a poručík Ctibor J. Šonský25 – byli pohřbeni na velvarském hřbitově. Poručík Josef Klíma26 byl pohřben na hřbitově ve Zlonicích a poručík Karel Kotina27 byl pochován na slánském nemocničním hřbitově. Vojáci, kteří padli v boji, a přesto jsou pochováni v rodinných hrobech, jsou na Slánsku prokazatelně pouze dva – jednoroční dobrovolník František Čížek28, pohřbený na hřbitově v Ledcích, a rodák z Bratkovic Jaroslav Sušánek29, pohřbený v Nabdíně. V hrobech na Slánsku leží i ti, kteří zemřeli na svá zranění z boje v některé z nemocnic na území monarchie – v Praze (M. U. C. Václav Novák, hrob ve Slaném a Václav Mrázek, hrob ve Pcherách), v Olomouci (Václav Řimsa, hrob v Kmetiněvsi), v Holousích (Václav Žák, hrob v Želenicích), ve Skadaru (Josef Z toho 5 v r. 1914, 4 v r. 1915 a 1 v r. 1917. Z toho 1 v r. 1914, 1 v r. 1915, 1 v r. 1918 a jeden v nezjištěném roce. 21 Z toho 1 v r. 1914, 1 v r. 1915, 2 v r. 1916 a 1 v r. 1917. 22 Z toho 5 v r. 1915, 1 v r. 1917 a 2 v r. 1918. 23 Nejvyšší hodnost mezi mrtvými z let 1914 – 1918 má Antonín Vacek, major pěšího pluku č. 36, jak stojí psáno na hrobě č. 38 na hřbitově ve Vraném. Nemůže však být považován za oběť války, neboť „Antonín Vacek, nar. 19. 2. 1867 v Libochovicích, příslušný tamtéž, major ve výslužbě (sloužil u 20. pěšího pluku rakousko–uherské armády), zemřel 29. 6. 1917 na cirrhosu jater v posádkové nemocnici č. 6 v Olomouci. O den později byl pohřben na hřbitově ve Vraném. “ (odpověď VÚA čj. 2706/2009–2111, ze dne 26. 11. 2009). 24 Vojenský ústřední archiv Praha sděluje, že k osobě Miloše Krále se nepodařilo najít žádné materiály (odpověď čj. 574/2010–2111, ze dne 10. 3. 2010). 25 Ctibor J. Šonský, narozený 15. 4. 1881 v Praze, v letech 1902–1903 sloužil jako jednoroční dobrovolník u 28. pěšího pluku. Profesí stavitel byl k 1. 1. 1910 povýšen do hodnosti c. a k. poručíka v záloze. V této hodnosti zemřel 12. 11. 1914 (údaje z vojenského kmenového listu a kvalifikační listiny – odpověď VÚA Praha, čj. 574/2010–2111, ze dne 10. 3. 2010). 26 Záznam z kartotéky padlých konstatuje, že Josef Klíma se narodil roku 1894 ve Zlonicích a zemřel 7. 10. 1916 v Puji u Hatzegu, Maďarsko a je pohřben tamtéž na vojenském hřbitově (odpověď VÚA Praha, čj. 574/2010–2111, ze dne 10. 3. 2010). Na rodinné hrobce ve Zlonicích stojí: „C. K. poručík v záloze, raněn v boji na vrchu Ubo Roka v Sedmihradech dne 3. října. Zemř. 7 října 1916. V 22. roce věku svého. Nás Pepo opustil´s, spěchal jsi v boje, dotlouklo hrdině, tam srdce tvoje.“ 27 Vojenský ústřední archiv Praha sděluje, že ke Karlu Kotinovi se nepodařilo najít žádné materiály (odpověď čj. 574/2010–2111, ze dne 10. 3. 2010). 28 Vojenský ústřední archiv Praha sděluje, že k Františku Čížkovi se nepodařilo najít žádné materiály (odpověď čj. 1099/2010–2111, ze dne 7. 4. 2010). 29 Vojenský ústřední archiv Praha sděluje, že k Jaroslavu Sušánkovi se nepodařilo najít žádné materiály (odpověď čj. 1099/2010–2111, ze dne 7. 4. 2010). 19 20


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

69

Zvědínek, hrob ve Velvarech) a ve Slaném (Oldřich Fürst, hrob v Klobukách, František Zíma, hrob ve Slaném a 122 – včetně 6 zajatců – zemřelých, na hřbitově ve Slaném). V nemocnicích zemřeli i legionář František Lucák, židovský válečný uprchlík z Haliče Abraham Rammer (oba zemřeli ve Slaném, kde jsou i pohřbeni) a c. a. k major ve výslužbě Antonín Vacek (nemocnice v Olomouci, hrob ve Vraném).30 Záložní nemocnice Červeného kříže v Slaném byla zřízena v srpnu 1914 (mateřskou nemocnicí jí byla záložní nemocnice Červeného kříže v Karlíně) a 4. listopadu téhož roku do ní byl přijat první transport raněných vojáků. Zemřelí z nemocnice byli nejprve pochováváni na I. slánském hřbitově. Když místo nedostačovalo, byli vojíni zde pohřbení přeneseni na III. hřbitov, kde „nový vojenský hřbitov“, jak stojí psáno na hlavním pomníku31 zde stojícím „K trvalému uctění památky zemřelých druhů postavili vojíni záložní nemocnice Červeného kříže v Slaném nákladem této nemocnice.“32 Pochováno je zde 122 mužů, zemřelých mezi roky 1916 – 1920 (z čehož bylo šest zajatců) a tři vojáci prvorepublikové československé armády, kteří zemřeli za různých okolností v roce 193833 : četař leteckého pluku č. 1 Jaroslav Komárek34, svobodník 13. pěšího pluku Antonín Černý35 a vojín cyklopraporu č. 1 Ladislav Zita36. Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 4 – Vojáci c. a k. armády zemřelí v nemocnicích a pohřbení na Slánsku 31 Pomník byl postaven dle návrhu prof. akademie umění p. c. k. staveb. rady Jana Kotěry (Slánský Obzor, ročník XXVI , rok 1918, str. 17) 32 Podrobnější informace o činnosti záložní nemocnice Červeného kříže za období od 1. srpna 1914 do 31. července 1918 obsahuje Slánský Obzor, ročník XXV (rok 1917, str. 41–43) a ročník XXVI (rok 1918, str. 17 – 18). 33 Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 5 – Zemřelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocničním hřbitově ve Slaném 34 Četař leteckého pl. 1, narozený 7. 4. 1915, Cep, okres Třeboň (5), který se zabil při srážce u Votvovic s vlakem, pohřben 24. /10. 1938(4). 35 Nápis na hrobě konstatuje: Svobodník 13. pěšího pluku R. D. Z. československé armády Antonín Černý, narozený 30. srpna 1915 ve Slaném, který padl v boji 31. října 1938 v Moravské Chrastavě u Letovic. „Antonín Černý, narozený 30. 8. 1915 ve Slaném, okr. Slaný byl po odvodu dne 17. 3. 1937 vtělen 1. října 1937 k pěšímu pluku 13 jako vojín k RDZ (rota doprovodných zbraní). Od 16. 11. 1937 do 13. 4. 1938 absolvoval poddůstojnickou školu u pěšího pluku 27 s prospěchem dobrým; dne 1. července 1938 byl povýšen na svobodníka. “ (kopie kmenových dokladů v odpovědi Vojenského historického archívu Bratislava čj. VHÚ – 6–3/2010 – VHA, ze dne 15. 1. 2010). 36 Ladislav Zita, narozený 1914 v Mnichově Hradišti(5), vojín, Cykloprapor 1,24 r. , sebevražda zastřelením, pohřbený 28. 11. 1938(4). Na hrobě je jeho fotografie v uniformě československé armády, ale chybně uvedený rok smrti 1917, odpovídající původně zde uloženému pěšáku c. a k. pěšího pluku č. 53. Tím byl Chorvat Palajič Ilijč (Alija, ), rolník, nar. 1889 v Gušče, Sissek, který zemřel 10. 2. 1917 ve filiál. veř. nem. v Slaném(2) a později byl exhumován. 30


70

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Hřbitov tvoří 55 samostatných hrobů, 26 dvojhrobů a jeden hromadný hrob s 18 jmény. Pochováni jsou zde vojáci ze všech zemí monarchie, sloužící v mnoha rozdílných jednotkách pěchoty, včetně dragounských či hulánských pluků nebo pluku císařských tyrolských myslivců. Je zde pochováno i 7 rodáků ze Slaného a dalších 7 mužů pocházejících z obcí regionu – Nelahozeves, Humny (nyní Pchery – Humny), Volovice (nyní Olovnice), Cvrčovice, Osluchov (nyní Žižice – Osluchov), Malíkovice a Studeněves37. Posledním pohřbeným, u kterého je možné mluvit o smrti v důsledku světové války, je Josef Neubauer, narozený 18. 1. 1897. Tento svobodník letec pl. č. 7, t. č. 21 zemřel 15. 6. 1920 sebevraždou zastřelením(4)38. 37 Na slánském III. hřbitově byli pohřbeni i tři c. a k. vojáci, později exhumovaní. Byli to Bajec Jan (nar. 1895, Zoll, Adelsberg, Krain, zákopník želez. pl. č. 1, zemřel 12. /1. 1917 ve filiál. veř. nem. v Slaném (2)), Palajič Alija, rolník, nar. 1889, Gušče, Sissek (Chorvatsko), pěšák pěš. pl . č. 53, zemřel 10./2. 1917 ve filiál. veř. nem. v Slaném (2)) a Stopa Mile (dělník, nar. 1881 v Obrovaci, Benkovač, Dalmácie, pěšák pěš. pl. č. 22, zemřel 22. /8. 1917, filiálka všeob. veř. nemocnice v Slaném(3)). Na slánském nemocničním hřbitově měli být pohřbeni také Hájek Augustin, účetní, nar. 1886, Slaný (Čechy), četař pěš. pl. č. 28, zemřel 24. /1. 1917 v Čeňkově, v dom. ošetřování(2), původně pohřbený 27. 1. 1917, slánský I. hřbitov, 2. oddělení, hrob č. 867(7), Prokop Jindřich, tesař, nar. 1893 v Třebízi, Slaný, Čechy, zákopník želez. pluku č. 1, zemřel 11. /8. 1917 v záložní nemocnici Červeného kříže v Slaném(3)(jeho hrob nebyl v dokumentech dohledán, byl nalezen jediný muž stejného příjmení – Prokop Ferdinand byl ve stáří 62 let pohřben 15. 5. 1969, slánský V. hřbitov, 1. oddělení, hrob č. 11(7)) Lánský Ferdinand, n. 1892, domobr. , zemřel v nem. v Slaném(1) (Lánský František, bez data úmrtí i pohřbu, je uveden na slánském III. hřbitově, 1. oddělení, hrob č. 40(7)). Ve Slánském Obzoru z roku 1917 jsou na str. 37 uvedeni ještě dva c. a k. vojáci zemřelí v záložní nemocnici Červeného kříže ve Slaném, kteří by měli být pohřbeni ve Zlonicích (Štěpánek František, desátník dom. pěš. pl. č. 29, nar. 1879 v Pelhřimově) či Pozdni (Vlasák Václav, pěšák dom. pěš. pl. č. 6, nar. 1879 v Hudlicích, okr. Rakovník). Jejich hroby však nebyly dohledány. 38 Neubauer Josef je původně uveden v části II. čtvrť – vojenské hroby na straně 27 na řádku (číslo hrobu) 83(4). Jeho vojenské zařazení je však předmětem dohadů, neboť – dle Michala Plavce z Národního technického muzea v Praze – „žádný letecký pluk č. 7 československá armáda nevybudovala, nejbližší by byla polní setnina 7, která vznikla v roce 1919 a působila až do 20. října 1920, kdy byla přejmenována na leteckou rotu č. 7. Ta ovšem měla základnu v Užhorodu. Pokud by byla ostřejší fotka, domnívám se, že možná mohl patřit k jedné ze dvou balonových rot (podle výložek – ale nevidím zřetelně, spíše to vypadá ale ještě na rakousko–uherskou uniformu, či její zbytky), stejně tak ovšem mohl sloužit v jakékoliv jiné jednotce. “ Dle Zdenko Maršálka z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, „…čísla pluků hypoteticky vypovídají takto: byl kmenovým příslušníkem pěšího pluku 7, přidělen dočasně k pěšímu pluku 21. Nebo by mohlo jít o sdělení, že za 1. války bojoval v řadách 7. pluku, v čs. armádě zařazen v p. pl. 21. Je možné, že sloužil u letectva, ale kmenově dosud náležel k zmíněným plukům“. Odpověď VÚA Praha, čj. 2836/2009–2111, ze dne 22. 12. 2009 sděluje: „Voj. osobní doklady svob. Josefa Neubauera, nar. 18. 1. 1897, se ve Voj. ústředním archivu v Praze nenacházejí. Kmenové listy voj. osob narozených v r. 1897 byly před lety téměř všechny vyskartovány ve Voj. archivu v Trnavě. Také další pátrání bylo negativní. Datum úmrtí jmenovaného zjevně neznamená jeho smrt při letecké nehodě. Za 1. čs. republiky také nebyl postaven letecký pluk č. 7, natož č. 21. Mohlo se jednat o 7. letku (leteckou rotu), kdy 21. letka také za uvedené období nevznikla. 7. letka byla od října 1919 dislokována v Užhorodu a v říjnu 1920 se stala součástí leteckého pluku 3 na Slovensku. Fond 3. leteckého pluku (kronika, rozkazy a matriky) je uložen ve VHA Bratislava.“


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

71

Zvláštní skupinou jsou zemřelí zajatci39, kterých je celkem 9, z toho šest Rusů40 a dva Srbové41, kteří zemřeli v nemocnici ve Slaném a byli pohřbeni na III. hřbitově ve Slaném. Posledním je Ital Paolo Radicione, narozený 5. dubna 1895, ze Šašo Ferato v provincii Ancona, který zemřel v Neuměřicích 17. října 1918 a byl pohřben ve Zvoleněvsi.42 Na hřbitovech na Slánsku jsou zapsáni i vojáci c. a k. armády, kteří zemřeli v zajetí (dva v Srbsku, dva v Rusku a jeden v Itálii) a na hrobech jsou pouze zapsána jejich jména. Výstižný je text na hrobě jednoho z nich, Josefa Havla ze Zlonic, který říká: „Ve světové válce r. 1914 byl v Srbsku zajat a více k zármutku svých drahých se nevrátil. Není známo místo, kde tělo jeho kryje cizí země.“43 V důsledku válečných operací byli nuceni obyvatelé z určitých pohraničních oblastí monarchie, kde byly vedeny válečné operace (jako Halič na území dnešního Polska a Ukrajiny či jižní Tyroly na území dnešní Itálie44) opustit Odpověď Vojenského historického archívu Bratislava čj. VHÚ – 6–3/2010 – VHA, ze dne 15. 1. 2010 konstatuje: „Vo veci vyhľadania informácií o osobe Josef Neubauer, narodený 18. 1. 1897, zomrelý 15. 6. 1920 Vám oznamujem, že kmeňové doklady menovaného sa tu nenachádzajú, nakoľko v tunajšom archíve sú uložené iba osobné spisy vojakov a poddôstojníkov ročníkov 1911 – 1920. Nachádza sa tu i samostatný archívny fond Letecký pluk 3. V tomto fonde sa uskutočnil archívny výskum v predmetnej veci, avšak s negatívnym výsledkom, nakoľko z proveniencie Leteckého pluku 3 archivujeme iba spisy z obdobia rokov 1922–1938. V ďalšom fonde, Veliteľstvo vzdušných zbraní, ktorého súčasťou sú i materiály Leteckého pluku 3 sa nachádzajú iba rozkazy z obdobia r. 1940 – 1944. Taktiež matriky Leteckého pluku 3 uložené v tunajšom archíve sú iba z obdobia po roku 1925.“ 39 Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 6 – Zajatci zemřelí v zajetí – na hřbitovech na Slánsku. 40 Těmi jsou Januš Janušíkov (uváděný též jako Alexander Jamsčikov či Alexandr Samczikow), který má statut zajatce uveden na náhrobku, Petr Trtnik (též uváděn jako Tretnik), Ali Sichmratov, Jos. Vasiljevič Matej a Ondřej Zjadek, pohřbení na slánském nemocničním hřbitově. Posledním je Stanislav Drozd, jehož hrob nebyl nalezen. 41 Krsta Kitarovič, rolník, narozený roku 1886 v makedonské obci Bitol, zemřel ve Slaném dne 24. 6. 1916 a je zde pohřben. Alexander Šumanovič, rolník, nar. 1895, Kostol, Krajinski (Srbsko), zemřel 24. 10. 1916 ve Slaném, zde pohřben a dne 30. 6. 1938 exhumován. 42 Text na hrobě pod fotografií říká: QUI RIPOSA RADICIONE PAOLO, NATO 5. APRILE 1895 + 17. OTTOBRE, I COMP. E LA CITTADINANZA DI NOUMERICE PER RICORDO POSERO. RADICIONE PAOLO, italský zajatec, ze Šašo Ferato prov. Ancona, zemř. v Nouměřicích 17. /10. 1918 ve věku 23 roků. Věnováno spoluzajatci a občanstvem z Nouměřic a Kamenomostu. Český název italské obce je však zavádějící, neboť se jedná se o Sassoferrato, ležící ve střední Itálii mezi městy Perugia a Ancona ( region Marche, provincie Ancona). 43 Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 7 – Vojáci c. a k. armády zemřelí v zajetí a uvedení na hřbitovech na Slánsku. 44 Takovými mohli být Cesaro Gileti, pohřbený 13. /1. 1917 a uvedený pod nadpisem I. odd. velké hroby, řádek (číslo hrobu) 825 a Giovani Zochia, pohřbený 13. /6. 1917 a uvedený pod nadpisem II. odd. velké hroby, řádek (číslo hrobu) 925(11), nebo Matěj Giacomy, datum pohřbu 28. /6. 1915, uvedený na řádku (číslo hrobu) 1022 slánského I. hřbitova, Trajko Ristič, datum pohřbu 23. /7. 1918, uvedený na řádku (číslo hrobu) 1212 slánského I. hřbitova a Ancilla Mora, datum pohřbu 20. /11. 1918, uvedená na řádku (číslo hrobu) 1338 slánského I. hřbitova(12) . Někteří z nich mohli být i zajatci, podrobnější informace však


72

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

své domovy a přesídlit na dobu války do vnitrozemí. Někteří z nich mimo své domovy i zemřeli. Jediným z nich, který je prokazatelně ve Slaném pohřben, byl Abraham Rammer, válečný uprchlík ze Solotvina v Haliči, který zemřel v okresní nemocnici ve Slaném dne 26. dubna 1915 ve stáří 50 roků a je pochován na židovském hřbitově ve Slaném. Další větší skupinou zemřelých v souvislosti s válkou jsou českoslovenští legionáři, kteří mají na Slánsku dvě oficiální pohřebiště – ve Velvarech a ve Slaném. Přestože je na slánském IV. hřbitově zřízeno legionářské pohřebiště (legionářský hřbitov byl založen 10. 9. 1932(15))45 se jmény 101 legionářů46, obsahující 54 hroby (z toho 2 beze jmen) a hlavní pomník47 s 41 urnami a 8 jmény na něm zapsanými48, pouze 13 z těchto legionářů můžeme považovat za padlé a zemřelé za války či v souvislosti s ní. Ostatní legionáři zde pohřbení zemřeli v letech 1927 – 1977. 49 Podobné pohřebiště ve Velvarech zůstalo torzem 6 hrobů50. Celkem je na Slánsku zapsáno 20 padlých a zemřelých legionářů51 – nejsou k dispozici. 45 Jiný zdroj tvrdí, že hřbitov legionářů z 1. světové války ve Slaném byl zřízen roku 1920 na IV. oddělení hlavního slánského hřbitova a pomníky byly zhotoveny podle návrhu Jana Štursy. (http://www. kr–stredocesky.cz/portal/odbory/volny–cas/historie/pamatna–mista/hrbitov–legionaru–z–1–svetove–valky–ve–slanem.htm) 46 102. legionář – František Šnajberk – rodák ze Slaného, desátník 1. stř. pluku ruských legií, zemřel 15. 1. 1953(14) a je pohřben v jednom ze dvou hrobů, na kterých není uvedeno žádné jméno (informace ing. Šuhaje, zaměstnanec pracoviště zvláštních úkolů Městského úřadu Slaný). Šnajberk Frant. je s datem 18. 11. 1953 uveden v matrice slánského IV. hřbitova.(16) 47 Práce kamenosochařů Josefa Pejse a Gustava Frice(15). 48 Jména jsou zde zapsána, ale těla leží pohřbena jinde. Z nich 6 legionářů – zapsaných společně na desku umístěnou na přední straně – přišlo o život během válečných událostí v Rusku mezi roky 1914 – 1919 (Adolf Adam, Ladislav Ballý, Josef Chaloupka, Karel Kastl, Josef Náhlovský, Bedřich Paur). Dva další, jejichž jména byla umístěna společně na zadní straně pomníku, zemřeli později – v době, kdy již nebyli legionáři (Karel Urbánek a Václav Chýlle). Kromě těchto mužů jsou v seznamech padlých, jejichž domovskou obcí (či místem narození) je Slaný, uvedeni i další legionáři. Jejich jména však na památníku zapsána nejsou. 49 Posledním zde pohřbeným legionářem byl Alois Zámek, zemřelý 19. 4. 1977 a pochovaný 21. 4. 1977.(16) 50 „…v roce 1932 požádala místní jednota Čs. obce legionářské vedení města o přidělení 50 hrobových míst pro svoje členy. V té době žilo ve Velvarech a okolí asi 40 legionářů. Městský úřad žádosti vyhověl, ale jen šest náhrobků prozrazuje, že šlo o přemrštěnou žádost. S nacistickou okupací byla legionářská obec rozpuštěna a její bývalí členové se potom nechávali pohřbít do rodinných hrobů. Koncem 50. let minulého století byly do blízkosti oněch šesti hrobů legionářů přemístěny ostatky sovětských vojáků padlých při osvobozování Československa v roce 1945“ (http://www.slanskelisty.cz/sl/zpravodajstvi/19–08–zlodeji.php). 51 Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 8 – Padlí a zemřelí legionáři na hřbitovech na Slánsku. Někteří legionáři, v tabulce neuvedení, nejsou uvedeni na hřbitovech, ale pouze na památnících. Mezi ty můžeme řadit kromě desky u bílichovského památníku i pamětní desku ruskému legionáři Františku Náprstkovi na jeho rodném domě čp. 13 na náměstí ve Zlonicích, příslušníku čs. legií ve Francii Václavu Vernerovi v Hořešovicích a ruskému legionáři Karlu Plachému na jeho rodném domě v Jedomělicích.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

73

jeden v Bílichově (Jaroslav Průša52), jeden v Pozdni (Václav Špirit z Jedomělic, který však není zachycen v žádném z legionářských seznamů či databází53), dva ve Velvarech, tři ve Zvoleněvsi a třináct ve Slaném54, z nichž pouze jediný z těch, kteří jsou v naší vlasti pohřbení, zemřel v činné službě.55 Tento legionář, jediný který zemřel v činné službě, je František Lucák, šikovatel 22. pěšího pluku francouzských legií, který ve Slaném zemřel 29. prosince 1919 na tuberkulózu. Byl zde pochován na vojenském hřbitově (II. čtvrť slánského III. hřbitova, číslo hrobu 84 b(4)) a 27. září 1936 byly jeho ostatky přeneseny z vojenského oddělení na legionářské pohřebiště. Na pomníku je však chybně uveden jako střelec 6. pluku ruských legií, kterýžto údaj byl při opravě

Dalšími padlými, u kterých je výslovně uvedeno, že jde o legionáře, jsou Václav Tajzich a František Vokoun, jejichž jména jsou uvedena na pomníku ve Vraném. Informaci o padlém legionáři původně obsahoval i památník stojící na návsi v Kamenném Mostě. Příslušnost Václava Svobody k legiím byla z památníku odtesána v období protektorátu a od té doby ho jako legionáře na památníku již nic nepřipomíná. 52 Jaroslav Dimitrij Průša se narodil 12. 1. 1893 v Bílichově. Jako vojín 28. pěšího pluku byl zajat a 15. 8. 1916 vstoupil do ruských legií. Jako vojín – střelec 3. střeleckého pluku padl 2. 7. 1917 v bitvě u Zborova (databáze VÚA uvádí datum 19. 6. 1917). Text desky, umístěné nedaleko pomníku padlým, zní: „Zde narodil se dne 12/1 1893 Jaroslav Průša. Padl jako legionář dne 2. 7. 1917 u Zborova. Pochován ve spol. mohyle v Cecové.“ 53 Václav Špirit může být názorným příkladem rozdílného vnímání skutečnosti, kdo je a může být považován za legionáře. Je uveden na pomníku padlým v obci Jedomělice a pohřben v obci Pozdeň. Nápis na jeho hrobě říká, že byl „legionář dělostř. 32. prap. 4 rota a zemř. na cestě do své vlasti dne 25. dubna 1919 v 22. r. věku svého“. Jako legionář však není nikde uváděn a písemná informace z VÚA konstatuje: „V naší kartotéce padlých a zemřelých příslušníků rakousko–uherské armády v 1. světové válce se nachází záznam o Václavu Špiritovi (též Spiritovi), narozeném 1897 v Jedomělicích, okres Slaný. Dotyčný byl údajně legionář střelec 3. roty, střelecký prapor legionářů č. 38. Jenže útvar s tímto názvem, pokud je nám známo, neexistoval. Zbývá tedy dodat, že jmenovaný zemřel 25. 4. 1919 v nemocničním vlaku č. 4 ve Smneravě (zřejmě zkomoleno). Pohřben byl 29. 4. 1919 na místním hřbitově v Pozdni, okres Slaný“ (odpověď VÚA čj. 2541/2009–2111, ze dne 5. 11. 2009). 54 Kromě těchto mužů jsou v seznamech padlých, jejichž domovskou obcí (či místem narození) je Slaný, uvedeni i další legionáři. Jejich jména však na památníku zapsána nejsou. Například ruští legionáři Josef Adlt (Narozený 16. 1. 1892 v Praze, domovská obec Slaný, jako vojín 75. pěšího pluku zajat 23. 6. 1915 v Novém Martinově. Do legií zařazen 19. 4. 1918 jako vojín 2. záložního pluku. Padl jako vojín 10. střeleckého pluku v létě 1918, pohřben v Nikolsk–Ussurijsku. ), Václav Malík (Narozený 13. 2. 1874 v Černoušku, domovská obec Slaný, jako vojín 54. zeměbraneckého pěšího pluku zajat 23. 3. 1915 v oblasti Karpat. Do legií zařazen 10. 9. 1917 jako vojín 8. střeleckého pluku. Zemřel jako desátník telef. roty 10. střeleckého pluku 12. 8. 1918 v nemocnici Pěrvaja Rječka ve Vladivostoku, kde je i na hřbitově Ullis pohřben. ) a František Mates (Narozený 28. 3. 1889 ve Slaném, které bylo i jeho domovskou obcí, jako četař 6. zeměbraneckého pěšího pluku zajat v lokalitě Otynyja. Ze zajetí v Chersonské gubernii byl do legií zařazen 26. 7. 1917 jako desátník kul. oddílu 9. střeleckého pluku. Nezvěstný od 20. 8. 1918, naposledy viděn u Nikolajevska. ). 55 Ostatní legionáři, pohřbení na Slánsku v letech 1919–1923, zemřeli na následky válečných útrap až po své demobilizaci.


74

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

legionářského pomníku56 čerpán ze stejně chybné informace v knize Českoslovenští legionáři okres Kladno.57 Na hřbitovech Slánska je pohřbeno mnoho vojáků monarchie i legionářů, kteří válečné události přežili a někteří pokračovali ve své vojenské kariéře i v dobách mírových58. Proto bych se rád zmínil o dvou generálech, pohřbených na Slánsku, kteří prožili v aktivní službě celou světovou válku a zemřeli až v polovině XX. století. Prvním z nich je generál zdravotnictva MUDr. Antonín Kůrka, narozený 13. prosince 1871 v Libovici. Do c. a k. armády nastupuje 1. dubna 1896, světovou válku končí v hodnosti plukovníka zdravotnictva (vrchní štábní lékař I. třídy), ve které ho přebírá nově vzniklá československá armáda. Roku 1929 byl povýšen na generála zdravotnictva a k 1. únoru 1930 byl pensionován. Zemřel ve Slaném 3. února 1946(17) a leží v hrobě bez označení na slánském I. hřbitově.59 Druhým generálem zdravotní služby z našeho regionu je MUDr. Josef Smělý. Ten se narodil roku 1874 na Velké Bučině u Velvar v čp. 6 jako syn rolníka Josefa Smělého a Kateřiny Smělé, rozené Koubové. S armádou a zdravotní službou spojil svůj život již za monarchie v roce 1900 a v kariéře pokračoval i za první republiky. Jako plukovník zdravotnictva prvorepublikové armády byl velitelem Divisní nemocnice č. 11 v Košicích (srpen 1925–červen 1928), poté velitelem Divisní nemocnice č. 1 v Praze (červen 1928–červen 1931), pak byl jmenován přednostou zdravotní služby 5. divize a v roce 1932 1. divize. 56 Odtesávání údajů, ke kterému docházelo v období protektorátu, je patrné i na legionářském pohřebišti slánského IV. hřbitova, kdy jsou takto poškozeny nejen některé jednotlivé hroby ale i centrální pomník. Při rekonstrukci údajů vyrytím na ocelové destičky je však třeba dbát na ověřování těchto údajů. Takto došlo k chybnému označení Františka Lucáka za střelce 6. pluku ruských legií. 57 František Lucák, nar. 27. 12. 1889, desátník 91. pěšího pluku rakousko–uherské armády, byl zajat 10. 12. 1914 u Leskovače v Srbsku. Jako válečný zajatec se dostal do Francie, kde se v lednu 1918 přihlásil do čs. dobrovolnického vojska. V únoru 1918 byl veden v evidenci 33. pěšího pluku francouzské armády. Po krátké době byl zařazen do 21. a poté do 22. střeleckého pluku francouzské legie, kde dosáhl hodnosti účetního šikovatele. Od srpna 1918 se léčil na tuberkulózu ve francouzských nemocnicích. V dubnu 1919 se vrátil do vlasti a dne 29. 12. 1919 zemřel ve Slaném. V evidenci ruských legionářů se jeho jméno nenachází. “ (odpověď VÚA čj. 2706/2009–2111, ze dne 26. 11. 2009). 58 Několik mužů, kteří zahynuli před či po světové válce a mají spojitost s tímto článkem, je uvedeno v příloze, Tabulka č. 9 – Padlí a zemřelí mimo období 1. sv. v. na hřbitovech na Slánsku. 59 Příspěvek Generál zdravotnictva MUDr. Antonín Kůrka byl na konferenci přednesen Václavem Kýzlem, autorem knihy Libovice tenkrát a dnes (Kniha byla vydána k 626. výročí založení obce Libovice, v roce 2006 vlastním nákladem autora), kde je osud generála podrobně popsán na stranách 116–149. Pro účely konference byl V. Kýzlem vydám životní příběh A. Kůrky jako samostatná publikace pod názvem Životopis generála zdravotnictva MUDr. Antonína Kůrky (publikace v rozsahu 31 stran byla vydána roku 2009).


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

75

Později pracoval také na Ministerstvu národní obrany ČSR. Na generála byl povýšen v červenci 1933 a do penze odešel v lednu 1934. V protektorátním období byl generál zdravotní služby Josef Smělý členem Českého svazu válečníků. Po válce až do své smrti žil na Velké Bučině u svého bratra – rolníka Václava Smělého. Generál Smělý se oženil až na sklonku svého života – s Marií Sukovou z Olovnice u Velvar (pravděpodobně koncem roku 1949 nebo na počátku roku 1950 – velvarský děkan Saifrt píše v souvislosti s jeho pohřbem, že se oženil před rokem). Zemřel ve věku 76 let dne 30. prosince 1950 a jeho pohřeb se konal 3. ledna 1951 na hřbitově u kostela sv. Jiří ve Velvarech (zápis ve farní kronice), kde je také pohřbený. Na hrobě, kam byl později pohřben i jeho bratr Václav (Václav Smělý, rolník na odpočinku, zemř. 5. X. 1952 ve věku 79 roků. ) je nápis: MUDr. Josef Smělý generál zdrav. v. v. zemř. 30. XII. 1950 ve věku 76 roků.60 Tato studie dokumentuje jména 228 mužů, padlých a zemřelých v souvislosti s boji 1. světové války (199 padlých a zemřelých c. a k. vojáků, včetně 5, kteří zemřeli v zajetí, a 9 zemřelých zajatců) a v souvislosti s bojovými aktivitami československých legií (20 padlých a zemřelých legionářů)61. Na hřbitovech Slánska je však pohřbeno mnohem více vojáků někdejší rakousko–uherské armády i československých legionářů, kteří válečné události přežili. Někteří pokračovali ve své vojenské kariéře, jiní se vrátili k civilním povoláním. Jestliže však nemají uvedenu příslušnost k c. a k. armádě či legiím na svých hrobech, lze ji jen těžko dohledat.62

60

Informace poskytli Pavel Minařík (http://www. vojenstvi. cz/), Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938 (Praha, Libri 2006, str. 584), http://www.fronta.cz/dotaz/cs–generalove–souzeni–za–kolaboraci–s–nemci a Jitka Kůrková z Městského muzea Velvary. Zde je k dispozici i foto J. Smělého v uniformě ze třicátých let (Alois Masopust, fotograf ve Velvarech; rok na kartě fotografie není uveden). 61 Podrobnější informace v příloze, Tabulka č. 10 – celkové počty padlých a zemřelých na hřbitovech na Slánsku. 62 Pro legionáře lze použít elektronickou databázi Vojenského ústředního archivu v Praze (http://www. vuapraha. cz/Pages/DatabazeLegionaru/DatabazeLegionaru. aspx) či webový Památník Čestná vzpomínka (http://www. pamatnik. valka. cz/novy/cz/pamatnik. php?id=0). Pro vojáky monarchie je však nutné dotazovat se v archivech písemně či osobně. V některých případech lze použít údaje z obecních kronik, ty se však nezachovaly ve všech obcích. Proto lze u všech mrtvých z let 1914–1920 přesně určit, zda se jednalo o legionáře, ale o příslušnosti k c. a k. armádě se většinou můžeme jen dohadovat.


76

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Prameny a literatura: (1)

Slánský Obzor, ročník XXIV, rok 1916, str. 32–39

(2)

Slánský Obzor, ročník XXV, rok 1917, str. 32–43

(3)

Slánský Obzor, ročník XXVI, rok 1918, str. 10–18

(4)

Matrika městských hřbitovů obce Slánské, vydána dne 16. září 1921 (III. Hřbitov), str. 21–27, 41–42

(5)

Dopis Odboru pro věci vnitřní rady místního národního výboru ve Slaném, č. j. 2006/1957 ze dne 24. 5.

1957, adresovaný Odboru pro místní hospodářství rady okresního národního výboru ve Slaném, 7 stran. (6)

Matrika III. hřbitova ve Slaném, IV. oddíl, str. 62, řádek (číslo hrobu) č. 101

(7)

Evidence zemřelých (slánských hřbitovů).

(8)

Elektronická databáze zemřelých legionářů VÚA Praha (http://www.vuapraha.cz/Pages/DatabazeLegi-

onaru/DatabazeLegionaru.aspx) (9)

Odpověď VÚA čj. 2706/2009–2111, ze dne 26. 11. 2009

(10)

Matrika IV. hřbitova (Slaný), vydána dne 24. září 1919, str. 60

(11)

Matrika hřbitova (Slaný)

(12)

Matrika I. hřbitova (Slaný)

(13)

Václav Verner: Týkalo se to nejen Františka Josefa I. a 12 pálečských padlých. Sborník vzpomínek,

dokumentů a literárních prací o účasti krajanů v 1. světové válce. Terezín 2001 (14)

Václav Krůta a kolektiv: Českoslovenští legionáři okres Kladno. Okresní úřad Kladno a Státní okresní

archiv Kladno, 2002 (15)

Slánské hřbitovy. Městský úřad Slaný ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Slaném v roce 2002

(16)

Matrika IV. hřbitova (Slaný), vydána dne 24. září 1919, str. 66

(17)

Václav Kýzl: Životopis generála zdravotnictva MUDr. Antonína Kůrky, 31 stran, 2009

(18)

Památník Čestná vzpomínka (http://www. pamatnik.valka.cz/novy/cz/pamatnik. php?id=0)

Ing. Bc. Pavel Bartoníček (nar. 1964), absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze (1988) a Filosofické fakulty University Karlovy v Praze (1999). V letech 1999–2002 pracovník Odboru evropské integrace Úřadu vlády ČR, od roku 2002 místostarosta královského města Slaný. Publikoval několik článků na politologická a historická témata v odborných časopisech. Zajímá se o historii XX. století. Člen občanského sdružení Patria, společnosti na ochranu kulturního dědictví.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

77

Tabulka č. 1 - Hřbitovy (54) a pomníky (78) ve slánském regionu Obec

Hřbitov

Pomník obec

7 mužů

nový ɹ

obec ɹ

23 mužů 16, z nich 1 legionář (má svoji desku i foto)

Bakov (Beřovice) Beřovice

Počty padlých a zemřelých z 1.sv.v.na pomníku

Bilichov

nový

obec ɹ

Blevice

židovský

kaplička v obci

13 mužů

Brandýsek

nový

obec

žádná jména padlých

obec

7 mužů

u kostela *

hřbitov

8/Budenice, 8/Jarpice, 7/Šlapánice

Budihostice

obec

2 muži

Černuc

obec

žádná jména padlých

Břešťany Budenice

Dolín

u kostela

pod kostelem

legionářský - žádná jména

Dolín

nový

hřbitov

17 mužů (1 foto)

obec

8 mužů (5 foto, 3 fota chybí)

Dolní Kamenice Drnek

nový

Drnov Dřínov

u kostela ɹ

obec

9 mužů (8 foto)

obec

9 mužů

Hobšovice

u kostela

obec ɹ

16/Hobšovice, 3/Lunkov, 4/Skury

Hořešovice

nový ɹ

obec ɹ

8 mužů

Hořešovice

deska na domě

Václav Verner - legionář

Hořešovičky

obec

5 mužů

obec

22 mužů

hřbitov

9/Třebichovice (9 foto), 3/Hrdlív (3 foto)

Hospozín

u kostela

Hospozín

nový

Hrdlív

nový

Hvězda Chržín

u kostela

Chržín

evangelický

Jarpice

obec

1.sv.v - žádná jména

obec

15 mužů

kaplička v obci

10 mužů

obec ɹ

13 mužů (11 foto, 2 foto chybí)

Jedomělice

deska na domě

Karel Plachý - legionář

Jemníky

obec

4 muži ( 4 foto )

Ješín (Velvary)

kaplička v obci

20 mužů ( z toho 2 + 3 bratři)

Kamenný Most

obec ɹ

13 mužů (12 foto, 1 foto chybí)

obec deska v kostele

12 mužů 2/Čeradice, 12/Klobuky, 3/Kobylníky, 5/Kokovice, 16/Vrbičany,

obec ɹ

26 mužů

obec

žádná jména padlých

Jedomělice

Klobuky

nový

u kostela

Klobuky Kmetiněves

u kostela

Kmetiněves

nový

Knovíz

u kostela *

Kobylníky

obec

9 mužů

Kutrovice

obec

10 mužů

obec ɹ

18 mužů

obec ɹ

15 mužů

obec

Lípa svobody - památník

obec ɹ

13 mužů (12 foto, 1 foto chybí)

obec

11 mužů

u kostela

16 mužů

Kvíc (Slaný) Kvílice

u kostela

Ledce

nový

Libovice Lidice u Otrub

u kostela

Loucká Lukov

u kostela

Malíkovice

nový ɹ

Miletice Nabdín

12 mužů

u kostela * ɹ


78

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ Tabulka č. 1 - Hřbitovy (54) a pomníky (78) ve slánském regionu

Obec

Hřbitov

Neuměřice Nová Ves Nová Ves - Hradečno

nový

Pomník

Počty padlých a zemřelých z 1.sv.v.na pomníku

deska na OÚ

13 mužů

obec

17 mužů

hřbitov

6 mužů (6 foto)

Nová Ves - Hradečno

obec

6 mužů

Olovnice

obec

15 mužů

Otvovice

obec

žádná jména padlých

obec ɹ

53 mužů

Ovčáry

u kostela

Páleč

u kostela

Páleček

u kostela

Pchery

nový ɹ

Plchov

obec

7/Plchov, 1/Kvílice

Podlešín

obec

Pozdeň

nový * ɹ

obec

9 mužů 18/Pozdeň (17 foto, 1 foto chybí), 6/Hřešice (6 foto), 5/Líské (5 foto)

Přelíc

u kostela

obec

4 muži (5 foto, 4 foto chybí), další jména patrně chybí

Řisuty

u kostela

obec

11 mužů

obec

17 mužů

hřbitov

legionářský pomník i hřbitov

hřbitov

zemřelí ve vojenské nemocnici

obec ɹ

28 mužů

hřbitov ɹ

39 mužů

obec

žádná jména padlých (původně 9 mužů)

Sazená Skury

u zvonice

Slaný

u kláštera * ɹ

Slaný Slaný

židovský

Slatina

u kostela

Smečno

starý

Smečno

nový ɹ

Strádonice Svinařov

nový

Tmáň Třebíz Tuřany

u kostela *

Uhy Velká Bučina (Velvary) Velvary

u kostela *

Velvary - náměstí

u kostela

Velvary

hřbitov

26 mužů

obec

6 mužů

obec

22 mužů

obec

žádná jména padlých

obec

19 mužů

kaplička v obci

20 mužů

desky na MÚ ɹ

51 mužů

mimo obec

žádná jména padlých 46 mužů, z nich 2 legionáři

Velvary - Malovary

u kostela

Vraný

u kostela

obec

Vraný

nový *

obec

Vrbičany Zeměchy

u kostela

Zichovec

obec

18 mužů

obec

19 mužů (pomník oběma válkám)

kaplička v obci

9 mužů

obec

žádná jména padlých

Zlonice

nový

Zlonice

urnový háj

deska na domě

František Náprstek - legionář

Zlonice

židovský

obec

Lípy svobody - památník

Zvoleněves

nový *

obec

pouze 2.sv.v

Želenice

u kostela

Želevčice (Slaný)

obec

7 mužů

Žerotín Žižice

obec obec

žádná jména padlých 2 muži (pomník oběma válkám)

Na hřbitovech, označených * jsou hroby legionářů, na hřbitovech označených ɹ jsou hroby legionářů, u kterých není uvedeno, že byli legionáři. Pomníky označené ɹ obsahují jména padlých legionářů, aniž je uvedeno, že byli legionáři.


Antonín Buzek

Alois Kytka

Karel Stříbrný

Kučera

Karel Kalach

Budenice

Hořešovice

Hořešovice

Klobuky

Klobuky

Antonín Slavíček

František Žalman

Karlovský

Václav Polák

Alois Macák Josef Kroupa

Zlonice

Zvoleněves

Zvoleněves

Zvoleněves Zvoleněves

Václav Soukup

Smečno

Jaroslav Rieger

Emil (?) Kunc

Slaný

Zeměchy

František Doležal

Slaný

Velvary

František Srb

Slaný

Václav Hulena

Matthias Sperl

Slaný

Velvary

Václ. Škutchán

Slaný

Josef Danda

Karel Pelc

Přelíc

Václav Hulena

Rudolf Lev

Pchery

Velvary

Alois Stanislav

Páleč

Smečno

Václav Váleš

Nová Ves

František Šťáhlík

Josef Kemr

Nabdín

Páleč

Josef Urban

Nabdín

Nová Ves

Jarka Dostál

Pavel Kostelník

Malíkovice

Václav Rubeš

Frant. Maťocha

Budenice

Josef Hejda

Karel Souček

Budenice

Malíkovice

Jan Srbek

Budenice

Kmetiněves

Jméno

Hřbitov

Kamenomost

Kamenomost

Hradečno

Bratkovice

Čeradice

Zichovec

Jarpice

Jarpice

Místo nar.

15.5.1892

21.6.1886 ve věku 37

19 r.

6.6.1897

1874

5.8.1874

16.12.1872

21.3.1896

17.2.1870

38 let

30.7.1890

27.1.1897

4.4.1872

1872

v 54 roce

ve stáří 42 r.

18.10.1900

v stáří 19 roků

15.9.1872

16.8.1876

17.3.1895

v stáří 40 r.

17.7.1887

18.3.1896

5.12.1874

15.12.1870

3.11.1860

10.1.1893

19 1/2 roků

21.7.1891

31.10.1887

Narozen

Informace na hrobě

Rodina Potlukova

v 19 r. věku svého

14.12.1916 5.3.1917 strojvedoucí c.k. stát. dr. ve věku 37 l.

27.2.1916 obchodní příručí

Rodina Karlovských z Kamenomostu. 20.1.1916 6/6 1897 20/1 1916

1916

18.4.1918 učitel z Černuce

20.1.1915 cukrář

11.5.1916

15.12.1918

18.11.1921 18.11. 1921 ve věku 38 let

10.10.1918

2.6.1916

4.11.1918

1 9 1 8 vrchní čet. strážm.

16.4.1915

29.12.1915 zemřel 29. 12. 1915 v 54. roce věku svého

24.12.1914 obchodník z Kvíce

10.4.1919

26.9.1914 hospodářský příručí J.J.kníž. Kinskýho v Zlonicích

1917

31.1.1917 důlní dozorce na dolu Max

3.9.1921 hosp. adjunkt

5.9.1918

21.10.1918 malíř a keramik

19.12.1915

16.3.1915

30.10.1914 hostinský cukrovaru v Klobukách

9.2.1918 rolník ze Zichovce Rodina Kučerova z Čeradic Rodina Pinterova

28.8.1916

17.12.1915 absol.hospodář.školy ve Slaném, v stáří 19 1/2 roků

17.10.1918 adjunkt ředitelství panství v Zlonicích

18.7.1918

18.9.1914

Zemřel

Zvoleněves Želenice

úřed. živnost. banky

obchodník

Matyáš Šperl

mistr řeznický

Foto muže ve vojenské uniformě

Na hrobě je foto muže v c. a k. uniformě.

Doplňující informace

Tabulka č. 2 - Padlí a zemřelí z let 1914 - 1921 na hřbitovech na Slánsku, bez zjištěné spojitosti s 1. sv. válkou

na pomníku v obci i na hřbitově je Karel Valeš

na pomníku v obci je Jaroslav Kemr, na pomníku na hřbitově je Václav Kemr

není na pomníku v obci

na pomníku v obci je Josef Stříbrný

není na pomníku v obci

na pomníku na hřbitově v Budenicích je Matocha Jan z Budenic; + Rusko

Pomník

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 79


Antonín Snop

Antonín Rubeš

František Rubeš

Václav Chochola

Svatoslav Holý

Kozák Hořejší Čížek Jan

Josef Chládek

Václav Novák

Jaroslav Novák

Václav Uzel

Václav Viduna

Frant. Čížek

Rodina Smetanova

Ant. Mareš

František Hudeček

Václav Duda

Václav Tymich

František Leksa

Kříž / Bučák

Zdeněk Král

Václav Chmel

Antonín Pecinovský

Ladislav Línek

Václav Línek

Josef Tauš Jaroslav Sušánek

Dolín

Dolín

Dolín

Dřínov

Dřínov

Hobšovice

Klobuky

Kmetiněves

Kmetiněves

Knovíz

Kvílice

Ledce

Ledce

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín

Nabdín Nabdín

Hospozín

Bohumil Hořejší

Ladislav Dvořák

Budenice

Jos. Vacík

Rudolf Tygl

Budenice

Dolín

František Rubeš

Dolín

Beřovice

Jméno

Hřbitov

Bratkovice

Nabdín

Nabdín

Černuc

Nabdín

Černuc

Černuc

Třebíz

Beřovice

Jarpice

Jarpice

Místo nar.

14.2.1888 1897

25.9.1897

8.3.1893

19 roků

v 21. roce

3.6.1886

12.12.1894

3.8.1874

23.9.1883

1875

15.11.1898

24.9.1886

4.12.1886

9.2.1865

2.3.1895

19.12.1897

14.7.1896

15.4.1880

4.12.1893

29.8.1889

6.6.1888

9.4.1898

14.7.1896

Narozen

24.11.1914 padl ve světové válce

Rodina Hořejších a Jan Čížek

Rodina Kozákova

1914 1914 padl v Srbsku 21.5.1918 z dáli převezen do svého rodiště

5.8.1917 vojín, + 5.8.1917 v Albánii

1918 vojín, + 1918 v Rusku

23.2.1916 zemř. v Krakově 23.2.1916 v stáří 19 roků

1915 padl na bojišti v Srbsku r. 1915

4.7.1915 padl ve světové válce Rodina Křížova a Bučákova cizině - duše mezi námi ! vojín pěšího pluku zemřel 17.2.1917 v Pergine 17.2.1917 v 21. roce věku

21 let zemř. v Haliči 21 let

1914 padl r.1914 na bojišti v Srbsku

29.9.1917 v Lublani

1915 Tělo v dálném Srbsku - duše mezi námi !

2 podobenky CK vojáků

v již. Tyrolích

Tělo v dálné

6/9 zákop.setn.

třetí bratr Josef 1891 - 1913

třetí bratr Josef 1891 - 1913

vojín c.a k. 6/9 zákopnické setniny

V upomínku naším synům a bratrům

statkář

CK

CK

studující jedn.dobr. Padl 15.1.1917. V Rybnu u Stanislavi, převezen 15.1.1917 20.3.1917.

CK dělostř. mistr 2. tř

bratři

bratři

Kozák Fr.

voj. jezd. pl. č. 14

CK

pěší pluk

jezd. pl. č. 14

Pomník je na pomníku v Beřovicích

je na pomníku v obci

je na pomníku v obci

je na pomníku v obci

Josef a Antonín Kříž jsou na pomníku v obci

Vác. Tymich je na pomníku v obci Tmáň

je na pomníku v obci

na pomníku v obci Nabdín je Hudeček Jos.

je na pomníku v obci

Josef a Václav Smetana jsou na pomníku v obci

František Čížek je na pomníku v obci

je na pomníku ve Třebízi

je na pomníku v obci

je na pomníku v obci

na pomníku v Kobylníkách

na pomníku v obci jsou Hořejší Jan a Josef

je na pomníku v obci

není na pomníku v obci

je na pomníku v obci

je na pomníku v Beřovicích

je na pomníku v Beřovicích

na pomníku na hřbitově v Dolíně

je na pomníku v obci

na pomníku na hřbitově v Budenicích jako Tygr Rud. Čechy; na pomníku v Jarpicích jako Tygl Rudolf a jeho syn Antonín nar.13.5.1915, zemř. v je na pomníku na hřbitově v Budenicích (Dvořák Lad., Jarpicích 30.9.1915 +Rusko) i v obci Jarpice

Doplňující informace

2.5.1915

20.3.1918 padl na italském bojišti

1916 padlí ve světové válce - 1916 v Haliči

1915 padlí ve světové válce - 1915 v Itálii

29.3.1916 šafář z Kobylník

17.9.1918

28.11.1917

9.2.1920

8.12.1916 c.k.pošt. úředník

1915 padl ve světové válce roku 1915

17.10.1915 padl ve světové válce

c. a k. jednotka

Tabulka č. 3 - Padlí a zemřelí z 1. sv. války na hřbitovech na Slánsku Informace na hrobě

zemřel ve válce 30.9.1915, pochován na hřbitově v Zaturci mezi Wlad. 30.9.1915 Wolyňským a Luckem v Rusku

7.1.1919

9.2.1920

Zemřel

80 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


Bohumil Hanzlík

Ladislav Brejník

Zvoleněves

Zvoleněves

(4)

(2)

padl při bitvě na Mt.

padl na srbském bojišti

14.mysliv.prap

28.p.pl

Doplňující informace

na pomníku v Jedomělicích je J.Jun

Pomník

Bankovní úředník

Nás Pepo opustil´s spěchal jsi v boje dotlouklo hrdině tam srdce tvoje

nadpor. 14. mysliv. praporu

geometr

cukrář

Na hrobě je foto muže v c. a k. uniformě (patrně ne vojenské).

Václav Verner: Týkalo se to nejen Františka Josefa I. a 12 pálečských padlých. Sborník vzpomínek, dokumentů a literárních prací o účasti krajanů v 1.světové válce. Terezín 2001

Seznam padlých a zemřelých vojínů ze Slaného, sem příslušných nebo zde bydlících, kde jsou uvedeni i další - zde neuvedení - vojáci, obsahuje Slánský Obzor, ročník XXIV (rok 1916, str. 37 - 39), ročník XXV (rok 1917, str. 35 - 36) a ročník

Brejník Lad. je na pomníku v Podlešíně;na pomníku v Neuměřicích je Brejník Josef

Študent Jos. je na pomníku v obci Zeměchy

je na pomníku v obci

je na pomníku v obci Ing. Chmelař Frant. je na pomníku v obci; jsou zde i Čeněk, Jan a Rudolf Chmelař Nadp. Král Miloš je na pomníku v obci; na pomníku ve Velké Bučině je Král Antonín

na pomníku na hřbitově, zemřel ve Znojmě na pomníku na hřbitově je Kraus Karel p. 1914 v Srbsku

je na pomníku v obci na pomníku na hřbitově je Paiskr Václav p. 1914 v Srbsku

je na pomníku v obci

Na hrobě jsou 2 fota mužů v c. a k. uniformě. jednoho na jihu stiskla v smrti objetí a druhý umíral vzdálen daleko v zajetí - se slzou v oku. Vložili je v zem já loučil se jen s jejich obrazem; sladce bratři věčný je na pomníku v obci

n. 1893, zemřel v Uhrách 3.srpna 1915 (1) je na pomníku v obci je na pomníku v obci i na hřbitově v Nové vsi Hradečno

Na hrobě je foto muže v c. a k. uniformě.

Nadporučík Ladislav Rubeš se narodil 7. 5. 1895 v Pálečku č. p. 26, vojenskou službu nastoupil jako devatenáctiletý mladík v r. 1914, 1. 8. 1915 povýšen do hodnosti kadeta v záloze, v srpnu téhož roku jako praporčík – velitel čety 12. setniny 28. pěšího pluku léčen ve spolkové nemocnici ČK ve Slaném na katar žaludku. 1. 8. 1916 povýšen do hodnosti poručíka, přidělen k 9. rotě 28. pěšího pluku 1. 10. 1918 ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn do zálohy, později povýšen na nadporučíka 22. 3. 1922 umírá v Pálečku na TBC (13) armády, několikrát vyznamenaným (3 vyznamenání na uniformě). Na hrobě je foto muže v c. a k. jezdecké uniformě. Hrob osazen novou deskou s jménem Rodina Vohradských.

Matrika městských hřbitovů obce Slánské, vydána dne 16. září 1921 (III. Hřbitov), str. 21 – 27, 41 - 42

Slánský Obzor, ročník XXV, rok 1917, str. 32 - 43

23.9.1914 hrob v dáli

10.10.1916 padl na italském bojišti 1.7.1916 padl na italské frontě u Gorice, 1.7.1916

C.K. poručík v záloze, raněn v boji na vrchu Ubo Roka v Sedmihradech 7.10.1916 dne 3. října. Zemř.7 října 1916. V 22. roce věku svého.

19.1.1919

2.4.1915 zemřel na bojišti

20 r. padl ve svět. válce u Volyňska (Rusko) ve věku 20 r.

12.11.1914 stavitel, c. a k. poručík.

14.2.1918 Památce syna Jana padlého na ital. bojišti na Piavě 14.2.1918

1917 padl ve světové válce r. 1917. ve věku 30 r. pochován v Přímoří. Památce syna Miloše padl 6.9.1914 u 6.9.1914 Tamboše v Polsku.

24.2.1915 Valjevo, Srbsko

medik * 16./9.1892 ve Smečně 30.2.1915 + 30.2. 1915 ve Skoplji v Srbsku

19.5.1917

1.10.1914 Padl na ruském bojišti v říjnu 1914. Ve věku 28. let

22.9.1914 padl 22.9. 1914 na srbském bojišti.

studující 28.11.1915 St. Michele v Gorici.

Umřít v mladosti a kráse svoji, nikdo neví co to bolu stojí.

25.8.1915 Padl v boji 25.8.1915 ve věku 19 r.

5.9.1914

3.8.1915 úředník průmyslové banky v Praze zemřel ….. smrtí co vojín

22.4.1920

c. a k. jednotka

Tabulka č. 3 - Padlí a zemřelí z 1. sv. války na hřbitovech na Slánsku Informace na hrobě

22.3.1922 nadporučík

Zemřel

Matrika III. hřbitova ve Slaném, IV. oddíl, str. 62, řádek (číslo hrobu) č. 101

1.1.1887

v stáří 26 let

14.2.1887

v 22. roce

18.5.1888

15.4.1881

30 r.

28.7.1875

16.9.1892

25.8.1897

28 let

16.11.1892

24.1.1894

ve věku 19

1.11.1891

v stáří 22 let

2.2.1871

7.5.1895

Narozen

Slánský Obzor, ročník XXVI, rok 1918, str. 10 - 18

(13)

(6)

(3)

Podlešín

Zeměchy

Mikovice

Mikovice

Velvary

Smečno

Slatina

Slatina

Lišťany

Hradečno

Přelíc

Volšany

Místo nar.

Slánský Obzor, ročník XXIV, rok 1916, str. 32 - 39

Rudolf Brož

Zlonice

(1)

Josef Klíma

Zlonice

Frant. Chmelař

Velvary

Josef Študent

Václav Vašek

Velvary

Karel Dvořák

Vilém Kraus

Smečno

Zeměchy

Václav Kemr

Smečno

Zeměchy

Rodina Pajskrova

Smečno

Rudolf Brož

Antonín Malik

Slatina

Zeměchy

Josef Malik

Slatina

Miloš Král

Ladislav Bašta

Slatina

Ctibor J.Šonský

Rudolf a Václav Žákovi

Slaný

Jan Linhart

František Sábl

Slaný

Velvary

Václav Somol

Přelíc

Velvary

Václav Pražák

Přelíc

Velvary

Vohradský

Josef Antonín Jůn

Karel Matějíček

Pchery

Pozdeň

Láďa Rubeš

Páleček

Pchery

Jméno

Hřbitov

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 81


M.U.C. Václav Novák

Slaný

Abraham Rammer

Velké Přítočno

50 roků

1871

1892 19.2.1867

27.12.1889

15.9.1892

9.11.1914

6.12.1918

1918

1.5.1918

válečný uprchlík ze Solotvina v Haliči zemř. v okr.nemocnici v Slaném dne 26. 26.4.1915 dubna 1915. V stáří 50. roků ****

c. a k. vojín hulánského pluku 2

5.10.1916 Holousy, polní nemocnice 3/9

hulánský pluk 2

** ***

válečný uprchlík

hulán (vojín)

Pozůstatky Lucáka Františka jsou uloženy vzadu v pomníku. + 1919 a přenesen střelec 26.9.1936 v plechové kasetě. / Matrika IV. hřitova (nový hřbitov), str. 60/ * 6. pl. r. l. *

není na pomníku ve Velk. Přítočnu

na pomníku ve Velké Bučině

Václav Novák je na pomníku v obci Kvíc (Slaný - Kvíc)

vojín (pěšák) jednoroční dobrovolník svobodník

Zima František, nar. 1889, Kokovice, Slaný, pěšák zem. pěš. pl. č.8, zemřel 9.11.1914 v záložní nemocnice Červeného kříže ve Slaném (2). Toto hrobové místo koupil Mildorf Frant., rolník z Kokovic pro Frant. Zímu, zde zemř. vojína dne 17.11.1914. Prodáno výminečně ve schůzi měst. rady 16.11.1914. Mimo Frt. Zímy nemá býti do tohoto hrobu nikdo více pohřben. (6) medik, nar.1892, Slaný, jed. dobr. svob. zeměbr. pěš. pl. č.8, zemřel 19./10. 1916 v garantän. nemoc. Praha IV (2). Je pohřben v rodinné hrobce - č. 20 (místa 19 - 21) na III. slánském hřbitově, VII oddělení (4).

je na pomníku v obci

je na pomníku v obci i na desce v kostele

četař (dle fota uniformy na hrobě) je na pomníku v obci

(hudební) šikovatel

obchodník, nar. 1888 v Třtici, Nové Strašecí, hudební šikovatel c. a k. pěš. pl. č. 57, zemřel 2./5.1918, záložní nemocnice Červeného kříže ve Slaném (3)

Pomník

Mrázek Václav, narozen 13. srpna 1892 v Libušíně, syn pekaře V. Mrázka z Humen, svobodný pekařský, zemřel v pražské nemocnici 6. prosince 1918. Pohřben ve Pcherách (Kronika obce Pchery, Rok 1918 - Seznam padlých a nezvěstných, položka č. 34, strana 44)

Hodnost

Doplňující informace

střelec 6. pl. r. l. pěš. pl. č.91 (VÚA) 29.12.1919 přenesen z voj. oddělení 27.9.1936 Nar. r. 1892. Vojín telegr. odděl. Zemř. 21.X. 1917 ve voj.nemocnici v Skadaru 21.10.1917 a tam pohřben. telegr. odděl 29.6.1917 Major pěš. pluku 36 pěš. pluk 36

zeměbr. pěš. pl. č.8

Informace na hrobě c. a k. jednotka Dirigent vojenské hudby pol. praporu. Zemř. po strastiplném žití na poli válečném 1. května 1918 pěš. pl. č. 57 zemřel v Olomouci 7./7. 1918 převezen do Kmetňovse 12./7. 1918 v stáří 35 roků Zde v Pánu odpočívá náš nede vše milovaný syn Václav Mrázek. Zemřel po všech válečných útrapách 6. prosince 1918 v stáří 26. let. hostinský z Kokovic * 9.2.1889 +9.11.1914 Za vlasť byls raněn za vlasť jsi dotrpěl. K tvé památce věnčiž kvítím láska naše vždy tvůj rov. zem. pěš. pl. č.8

Tabulka č. 4 - Vojáci c. a k. armády zemřelí v nemocnicích a pohřbení na Slánsku

19.10.1916

Zemřel

xx Legionářské pohřebiště na IV. hřbitově ve Slaném, hlavní pomník Židovský hřbitov ve Slaném * údaj o 6. pl. ruských legií je nesprávný, neboť se jedná o francouzského legionáře ( podrobnosti - viz Tabulka č. 8 - Padlí a zemřelí legionáři na hřbitovech na Slánsku) ** nejedná se o vojáka zemřelého v důsledku 1. světové války, major ve výslužbě A. Vacek zemřel 29.6.1917 na cirrhosu jater v posádkové nemocnici č. 6 v Olomouci. *** nejedná se o vojáka pohřbeného na Slánsku, je pouze zapsán na hrobě **** nejedná se o c. a k. vojáka, ale o židovského válečného uprchlíka z Haliče (2) (3) Slánský Obzor, ročník XXV, rok 1917, str. 32 - 43 Slánský Obzor, ročník XXVI, rok 1918, str. 10 - 18 (4) (6) Matrika městských hřbitovů obce Slánské, vydána dne 16. září 1921 (III. Hřbitov), str. 21 – 27, 41 - 42 Matrika III. hřbitova ve Slaném, IV. oddíl, str. 62, řádek č. 101

x

Slaný - Ž

Václav Žák

Želenice

xx

Josef Zvědínek Antonín Vacek

Velvary Vraný

Slaný - LPh

František Lucák

František Zíma

Slaný

x

Václav Mrázek

Pchery

9.2.1889

26 let

Václav Řimsa

Kmetiněves

Kokovice

35 roků

Oldřich Fürst

Narozen

Klobuky

Místo nar.

Jméno

Hřbitov

82 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

Jaroslav Komárek *

Josef Melichar

Antonín ýerný *

Josef ŠĢastný

Václav Marek

Rudolf Hlaváþek

František SamšiĖák

Ladislav Zita *

Josef Boroviþka

August Baldesarin

Rudolf Málek

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Bergenthal

Vojnice

Praha

Slaný

Svaté pole

1888

1870

1879

30.8.1915

1886

1917 x 1917 Vojín *1888 BergenthalMarburg Štýrsko 1916 + 1916 v Slaném

1917 x 1917

1917 x 1917

1917 x 1917

1 9 1 7 x 1917

Desátník * 1897 Praha-ýechy 1 9 1 7 + 1917 v Slaném Vojín * 1870 VojniceRoudnice-ýechy 1 9 1 7 +1917 v Slaném

1 9 3 8 x 1938 Vojín * 1886 Svaté polePĜíbram-ýechy 1 9 1 6 + 1916 v Slaném * P.pl.13. R.D.Z Svobodník nar. 30.8.1915 v Slaném padl v boji 31.10.1938 v Mor. ChrastavČ u 31.10.1938 Letovic, Morava

þetaĜ

Antonín ýerný je na

kupec, nar.1879, Vršovice, Královské Vinohrady, vojín vozataj div.þ.9, zemĜel 26./1. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2)

R.D.Z. - rota doprovodných zbraní; pomníku v obci Kvíc. PohĜbený 5./11. 1938 (4).

desátník

svobodník

zedník, nar. 1886, Svaté pole, PĜíbram, desátník pČš. pl. þís. 102, svobodník zemĜel 6./12. 1916 v zál. nem. ýerv. kĜíže v Slaném (2)

ýetaĜ leteckého pl.1, zabil se pĜi srážce u Votvovic s vlakem, pohĜben 24./10.1938 (4) Narozený 7.4.1915, Cep, okres TĜeboĖ (5)

vojín

pČš. pl. þ.47

Malek Rudolf, nar. 1888, Bergenthal, Marburg (Štýrsko), pČšák pČš. pl. þ. 47, zemĜel 19./12. 1916 v zál. nem. ýerv. kĜíže v Slaném (2)

Vojín, Cykloprapor 1, 24 r., sebevražda zastĜelením, pohĜbený 28./11. 1938 (4). Narozený 1914, Mnichovo HradištČ (5) Narozený 1885, Újezd, okr. ěíþany (5) PohĜbený 3./2. 1917 (4). Baldessarini August, nar. 1891, Nogaredo, Roveredo (Tyroly), pl. cís. tyrol. mysl. mysl. pl. cís. tyrol. mysl. þís. 1, zemĜel 27./12. 1916 v zál. nem. þís. 1 ýerv. kĜíže v Slaném (2)

vozataj div.þ.9

vojín

myslivec

vojín

rolník, nar.1870, Vojnic, Roudnice, desát. zák. prap. þ.8, zemĜel vojín (vozataj) 21./1. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) fotograf, nar. 1878, Kardašova ěeþice, TĜeboĖ, invalid dom. dom. okres. vel. þ. okres. vel. þ. 29, zemĜel 2./2. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) 29 invalida horník, nar. 1883, Nelahozeves, Kralupy (ýechy), pČšák pČš. pl. þ. 74, zemĜel 26./2.1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín (pČšák) pČš. pl. þ. 74

zák. prap. þ.8

pČš.pl. þ. 102

letecký pl.1

K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice. Vojín Popeskul Hyje, nar. 1894, Petroutz, Storožynec (Bukovina), *1894 PetroucpČšák pČš. pl. þ. 41, zemĜel 28./8. 1916 v zál. nem. ýerveného Storožinec-Bukovina Slaný -N Petrouc 1894 pČš.pl. þ.41 kĜíže v Slaném (2) Ilie Popeskul 1916 + 1916 v Slaném

Exhumovaný (4)

V hrobČ þ. 9 byl pĤvodnČ uložen Palajiþ Ilijþ, pohĜbený 12./2. 1917, exhumovaný (4). P3

V hrobČ þ. 4 byl pĤvodnČ uložen Bajac Jan, pohĜbený 13./1. 1917, exhumovaný (4). P2

V hrobČ þ. 2 byl pĤvodnČ uložen Sumanoviþ Alexandr, pohĜbený 26./10. 1916 a exhumovaný dne 30./6.1938 (4). P1

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi.

HĜbitov

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 83


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

VavĜinec Lang

Jan Steinbichler

Ivan Zuravezak

Vilém Vorlík

Josef Pešiþka

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný

Kobylisy

Schodnica

Arnbruck

1866

1888

1887

1866

vojín

Zurawczak Ivan, dČlník, nar.1891, Schodnica, Drohobycz (Haliþ), stĜelec pl. cís. stĜelcĤ þ. 2, zemĜel 10./3. 1917 ve filiál. pl. cís. stĜelcĤ þ. 2 veĜ. nem. v Slaném (2)

vojín (stĜelec)

vojín (stĜelec)

zem.stĜel.pl.þ.1

obuvník, nar. 1866, Slaný (ýechy), pČšák dom. dopl. okr. velit. þ.8, zemĜel 17./3.1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2)

vojín (zemČbranec stĜelec)

rolník, nar. 1866, Arnbruck, Vöcklabruck (Hor. Rak), zem. stĜelec zem. stĜel. pl. þ. 1, zemĜel 25./1. 1917 v zál. nem. ýerv. kĜíže v Slaném (2)

dČlník, nar. 1888, Kobylisy, Karlín (ýechy), stĜelec stĜel. pl. þ.8, zemĜel 17./3.1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2)

Lang Eduard, hudebník, nar.1879, Dürnholz, Nikolsburg (Morava), šikov. pČš. pl. þ. 18, zemĜel 23./12. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) Narozený 1879, Draholec, okr. Mikulov (5) šikovatel

závodþí (myslivec)

vojín (myslivec)

vojín (pČšák)

vojín pČšák, váleþný vymČnČný zajatec

vojín

srbský zajatec

pČš. pl. þ. 18

Vojín *1888 Kobylisy, Karlín stĜel. pl. þ.8 1917 + 1917 v Slaném Vojín *1866 v Slaném dom. dopl. okr. velit. þ.8 1917 + 1917 v Slaném

1916 x 1916 Vojín *1866 Arnbruck, Ujoklabruck, Dolní Rakousy 1917 +1917 v Slaném Vojín *1887 Schodnica, Drhobicz, Haliþ 1917 + 1917 v Slaném

K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice. Kitaroviþ Kista, rolník, nar. 1886, Bitol, Mazedonien, srbský zajat., zemĜel 24./6.1916 ve filiál. veĜ. nem.v Slaném (2) Krsta Kitaroviþ 1917 x 1917 srbský zajat. Vojín *1895 Kuezurmare Krehorczug Foka, nar. 1895, Kneczarmace, ýernovice ýernovice (Bukovina), pČšák pČš. pl. þ. 80, zemĜel 10./10. 1916 v zál. nem. + 1916 v zál. ném. v pČš. pl. þ.80 ýerveného kĜíže v Slaném (2) Slaný -N Kuezurmare 1895 Foka Hrehorczug 1916 Slaném Vojín *1890 Bistrica Gradiška - Bosna nar. 1890, Bistrica, Bos. Gradiska (Bosna), pČšák pČš. pl. þ. 97, + 1916 v zál. nem. v Slaný -N Bistrica 1890 pČš. pl. þ.97 zemĜel 28./7. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2) Tešo Bjelovuk 1916 Slaném Obermajer Václav, tovární dČlník, nar.1881 v Šestajovicích, Karlín, ýechy, váleþný vymČnČný zajatec c. a k. pČš. pl. þ.52, zemĜel 11./1. 1918, záložní nemocnice ýerv. kĜíže v Slaném (3) Slaný -N pČš. pl. þ.52 Václav Obrmeier 1917 x 1917 Gradiška, nar. 1875, Gradiška, Pettau (Štýrsko), pČšák zem. pČš. pl. þ. 26, Pettau Slaný -N (Štýrsko) zem. pČš. pl. þ. 26 zemĜel 21./5. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2) 1917 x 1917 JiĜí Bezjak Vojín *1876 Radecza, Stanislav, Haliþ prap. pol. mysl.þ. rolník, nar. 1876, Sadecza, Stanislav (Haliþ), myslivec prap. pol. 30 mysl.þ. 30, zemĜel 31./10. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) Slaný -N Radecza 1876 Ivan Strutynski 1916 + 1916 v Slaném Vojín Gregoriþuk ŠtČpán, nar.1894, Negestina, Sereth (Bukovina), *1894 Negestina, Seret Bukovina prap. pol. mysl.þ. závodþí prap. pol. mysl.þ. 27, zemĜel 17./12. 1916 v zál. nem. 27 ýerv. kĜíže v Slaném (2) Slaný -N Negestina 1894 ŠtČpán Gregorczuk 1916 + 1916 v Slaném Exhumovaný (4)

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi.

HĜbitov

84 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

Karel Roškot

Josef Vrzal

Jan Jedliþka

Frant. Vlþek

Vasil Sinecki

Jan Žabka

Jan Velebil

JiĜí Homosztyan

Jovo Runjo

Martin Deisinder

František Vrtilka

Josef Bak

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Verpolje

Václavice

Pozníky

Hluboká

Praha

1887

1869

1895

1888

1889

pČš. pl. þ. 73

bos.h.pČš.pl. 4

pČš.pl. þ.64

zem.pČš.pl.28

pČš. pl. þ. 18

pČš. pl. þ.30

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

vojín

rolník, nar. 1887, Vapolje, Capo d´ Istrija (PĜímoĜí), dČlostĜelec - vojín kanonier hor. dČl.. pl. þ. 3, zemĜel 17./6. 1916 ve filiál. veĜ. nem. (dČlostĜelec v Slaném (2) kanonier)

obchodník, nar. 1869, Václavice, Benešov, pČšák zem. pČš. pl. 28, zemĜel 7./12. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) Homostyan JiĜí, rolník, nar. 1892, Kasseod, Marasilye (Uhry), pČšák pČš. pl. þ. 64, zemĜel 19./5. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) rolník, nar. 1889, Crni Vah, Gramoþ (Bosnien), pČšák bos.h. pČš. pl. þ. 4, zemĜel 13./5. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) Deisinger Josef, tovární dČlník, nar.1896 ve FalknovČ, ýechy, pČšák pČš. pl. þ. 73, zemĜel 17./1. 1918, záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném (3) zedník, nar. 1885, Jaroškov, Prachatice (ýechy), pČšák zem. pČš. pl. þ. 6, zemĜel 2./6. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2)

nar.1895, Pozurky, Stanislav (Haliþ), pČšák pČš.pl.þ.30, zemĜel 30./12. 1914 v zál. nem. ýerv. kĜíže v Slaném (2) vojín obchodník, nar. 1875, Vrchoviny, Nové mČsto n. M., invalid pČš. pl. þ. 18, zemĜel 6./8. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) invalida

krejþí, nar. 1888, Hluboká, ýes. BudČjovice, pČšák dom. okr. vel. þ.29, zemĜel 27./1.1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín (pČšák)

dom. okr. vel. þ. 29

pČš. pl. þ.52

koþí, nar. 1889, Praha (ýechy), pČšák zem. dopl. okr. velit. v Praze, zemĜel 6./3.1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín (pČšák) fotograf-retouchér, nar. 1879, Praha (ýechy), pČšák pČš. pl. þ.52, zemĜel 2./3.1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín (pČšák)

tovární dozorce, nar. 1874, Kostomlaty, Roudnice (ýechy), pČšák dom. pČš. pl. þ.8, zemĜel 15./3.1917 ve Slaném na dovolené.(2) vojín (pČšák)

zem. dopl. okr. velit. v Praze

dom.pČš.pl.þ.8

zem.pČš.pl.þ.6 1916 x 1916 Vojín * 1887 Verpolje-GapodIstrie hor. dČl. pl. þ.3 1916 + 1916 v Slaném

1918 x 1918

1916 x 1916

1916 x 1916

1916 x 1916 Vojín * 1869 VáclaviceBenešov-ýechy 1916 + 1916 v Slaném

1916 x 1916 Vojín *1888 Hluboká ýechy 1917 +1917 v Slaném Vojín * 1895 PozníkyStanislav-Haliþ 1916 + 1916 v Slaném

1916 x 1916 Vojín *1889 Praha-ýechy 1917 +1917 v Slaném

K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice.

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi.

HĜbitov

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 85


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

Karel Kotina

Josef Poch

Antonín Svoboda

Jan Herembas

Martin Kavlik

Stanislav Orzel

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Josef Krisl

Slaný -N

Slaný -N

Zikmund Szelong

Slaný -N

Ujanovice

Rovina

Slaný

Milovec

1896

1893

1892

1885

1916 x 1916 Vojín *1896 Ujanovice Limanovce Haliþ 1916 + 1916 v Slaném

1916 x 1916

Vojín *1893 Rovina, HoĜovice 1916 + 1916 v Slaném

1916 x 1916

1916 x 1916 Poruþík *1892 v Slaném 1917 +1917 v Slaném

Vojín *1885 Milovec Saybusch Haliþ. 1917 +1917 v Slaném

Mg.Ph. Kotina Karel, mag. pharm., nar. 1891, Slaný, vojen. med. akcesista, sanit. odd. þ. 11, zemĜ. 18./7.1917 v Slaném (2) poruþík

pČš. pl. þ. 20

pČš. pl. þ. 24

Kavlík Martin, nar.1889, Radþany, Prachatice, pČšák pČš. pl. þ. 24, zemĜel 23./ 4. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2) Martin Kavlik, vojín, datum pohĜbu 25./ 4. 1916, je pĤvodnČ uveden na Ĝádku (þíslo hrobu) 991, I.hĜbitov. (12) vojín (pČšák) rolník, nar.1896, Ujanovice, Limanova (Haliþ), pČšák pČš. pl.20, zemĜel 4./5. 1916 ve filiál. veĜej. nem. v Slaném (2) Orzel Stanislav, vojín, datum pohĜbu 6./5. 1916, je pĤvodnČ uveden na Ĝádku (þíslo hrobu) 990, I.hĜbitov. (12) vojín

PohĜbený 29./11.1918 (4). rolník, nar. 1893, Rovina, HoĜovice, pČšák pČš. pl. þ. 88, zemĜel 24./3. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) Antonín Svoboda, vojín, datum pohĜbu 26./ 3. 1916, je pĤvodnČ uveden na Ĝádku pČš. pl. þ. 88 vojín (þíslo hrobu) 993, I.hĜbitov. (12) Herembas Janos, rolník, nar. 1883, Borsanyfalu, Kološvar (Uhry), honved uher. zem. pČš. pl.21, zemĜel 26./3. 1916 ve filiál. veĜej. nem. v Slaném (2) Ján Herembas, vojín, datum pohĜbu honved uher. zem. 28./ 3. 1916, je pĤvodnČ uveden na Ĝádku (þíslo hrobu) 992, pČš. pl.21 I.hĜbitov. (12) vojín (honvéd)

sanit. odd. þ. 11

Szelong Sigmund, nar.1885, Milovka, Saybusch (Haliþ), pČšák zem. pČš.pl.þ.16, zemĜel 12./12. 1914 v zál. nem. ýerveného PohĜbený 15./12. 1916 (4). kĜíže v Slaném (2). Zikmund Szelong, vojín, datum pohĜbu 15./ 12. 1914 (Exhumace povolena pod þ. 17/122 a provedena dne 12./7. 1939.), je vojín zem. pČš. pl. þ. 16 pĤvodnČ uveden na Ĝádku (þíslo hrobu) 959 , I.hĜbitov. (12) zahradník, nar. 1892, Slaný, pČšák pČš.pl.þ.28, zemĜel 19./6.1916 pČš. pl. þ. 28 v Slaném (2) vojín (pČšák)

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi. obuvník, nar. 1883, Witkov, Sokal (Haliþ), pČšák pČš. pl. þ. 30, zemĜel 19./3. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) Michal Turek, vojín, datum pohĜbu 21./ 3. 1916 je pĤvodnČ uveden na Ĝádku (þíslo hrobu) 955, I.hĜbitov. (12) Slaný -N pČš. pl. þ.30 vojín (pČšák) Michal Turek 1916 x 1916 natČraþ, nar. 1893, Bþerad, Benešov, drag. drag. pl. þ. 7, zemĜel 29./2. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2) Jozef Hruška, vojín, datum pohĜbu 2./2. 1916, je pĤvodnČ uveden na Slaný -N drag. pl. þís. 7 Ĝádku (þíslo hrobu) 956, I.hĜbitov. (12) dragoun Josef Hruška 1916 x 1916 obuvník, nar. 1894, Rokycany (ýechy), pČšák pČš. pl. þ. 88, (2) zemĜel 22./2. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném Jozef Žíla, vojín, datum pohĜbu 24./ 2. 1916, je pĤvodnČ uveden na Ĝádku Slaný -N pČš. pl. þ. 88 (þíslo hrobu) 957, I.hĜbitov. (12) vojín (pČšák) Josef Žíla 1916 x 1916 nar. 1890, Oberheizendorf, Zwiskau (Morava), závodþí drag. pl. þ. 14, zemĜel 26./1. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2). TruhláĜ (1). Karel NČmec, vojín, datum pohĜbu 29./ 1. 1916, je pĤvodnČ uveden na Ĝádku (þíslo hrobu) 958, I.hĜbitov. závodþí Slaný -N x 1916 drag. pl. þ.14 (12) (dragoun) Karel NČmec 1916

HĜbitov

86 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

Petr Peiczonka

Antonín Drnal

VojtČch Jaksch

Martin Korpos

Bohumil VoĜíšek

František Quedritsch

OndĜej Donner

Fedor Stefanikov

Fetko Kurylak

Isidor Marszalek

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Horodenka

SchĘnbach

Praha

Zsobok

Hackelhof

1871

1886

1872

1889

1895

1894

1881

1882

1917

1917

1917

1917

ýetaĜ *1889 SchĘnbach, Aš + 1917 v Slaném Vojín *1872 Horodenka, Haliþ + 1917 v Slaném Vojín *1886 Susulov, Haliþ + 1917 v Slaném Vojín *1871 Buriat, Zyvaþ, Haliþ + 1917 v Slaném

1916 x1916 Vojín *1882 Hackelhof, ý. BudČjovice 1917 + 1917 v Slaném Vojín *1881 Zsobok, Bandy 1917 + 1917 v Slaném Vojín *1894 Praha 1917 +1917 v Slaném Vojín *1895 Frankenstein, Korutany 1917 + 1917 v Slaném

1916 x1916

strojník, nar.1882, Hackelhof, BudČjovice (ýechy), stĜelec stĜel. pl. þ.6, zemĜel 12./4. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2)

vojín (stĜelec)

Peter Piesconka, nar. 1887, Bochorz (Haliþ), civilní koþí zem.hul. pl.þ.5, zemĜel 2./7. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2) civilní koþí Antonín Drbal, nar. 1887, Praha, pČšák pČš. pl. þ. 102, zemĜel 20./6. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2) vojín (pČšák)

stĜel. pl. þ.1

stĜel. pl. þ.36 civilní koþí v nem. pro konČ þ. 62 v Zlokaria

pČš. pl. þ. 73

pČš. pl. þ. 7

pČš. pl. 51

vojín (pČšák)

civilní koþí

vojín (stĜelec)

rolník, nar. 1871, Povial Zywac (Haliþ), pČšák stĜ. pl. þ.1, zemĜel 2./7. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín

rolník, nar. 1872, Podpieczani, Horodenka (Haliþ), pČšák stĜ. pl. þ.36, zemĜel 28./5. 1917 ve filiál. veĜej. nem. v Slaném (2) koþí, nar. 1886, Susulov, Rudki (Haliþ), civilní koþí v nem. pro konČ þ. 62 v Zlokaria, zemĜel 28./6. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2)

Donner Andreas, obchodní pĜíruþí, nar.1889, SchĘnbach, Aš (ýechy), þetaĜ peš. pl. þ.73, zemĜel 28./5. 1917 ve filiál. veĜej. nem. v Slaném (2) þetaĜ

rolník, nar.1895, Finkenstein, Villach,KĘmten, pČš. pČš. pl. þ.7, zemĜel 30./4. 1917 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaném (2)

rolník, nar. 1881, Szobok, Zauffy-Hunyad (Uhry), pČšák pČš. pl. 51, zemĜel 25./4. 1917 ve filiál. veĜej. nem. v Slaném (2) vojín (pČšák) VoĜíšek Bohuslav, truhláĜ, nar. 1893, Praha (ýechy), invalida v invalida v invalid. invalid. domČ v Praze, zemĜel 29./4. 1917 ve filiál. veĜej. nem. v domČ v Praze Slaném (2) vojín

stĜel. pl. þ.6

pČš. pl. þ. 102

zem.hul. pl.þ.5

K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice. Jamsþikov Alexander, rolník, nar. 1885, Wiatka (Rusko), rus. zaj., zemĜel 11./4.1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) Samczikow Alexandr, pohĜbený 13./4. 1916 (4). Alexandr Jamšþk, zajatec, datum pohĜbu 13./ 4. 1916 (PĜenesen Zajatec do voj. oddČlení 1918) je pĤvodnČ uveden na Ĝádku (þíslo hrobu) *1884 Wiatka, Rusko 1587, I.hĜbitov.(12) ruský zajatec Slaný -N zajatec 1884 rus. zaj. Januš Janušíkov 1916 + 1916 v Slaném rolník, nar. 1896, Lešniowice, Grodek (Haliþ), pČšák zem. pČš. pl. þ. 33, zemĜel 14./10. 1916 v zál. nem. ýerveného kĜíže v Slaný -N zem. pČš. pl. þ.33 Slaném (2) vojín (pČšák) Hrynko Balasz 1916 x1916

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi.

HĜbitov

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 87


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

Rudolf SvČcený

Josef Bukocki

Bohumil LudváĜ

Jan Štefanovski

Mikuláš Nestar

Rudolf Viehmann

Václav Vopatka

Antonín Kratochvíl

Rudolf Smichovski

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Velešín

Krásný DvĤr

1885

1879

1878

1916 x1916

1916 x1916

pČš. pl. þ. 75 stĜel. pl. þ.8

domobranec (pČšák)

vojín (pČšák)

domobranec (pČšák)

vojín (pČšák)

jednoroþní dobrovolník, šikovatel

Ferdinand Kraus je na dragoun (vojín) pomníku v obci Pchery

vojín

myslivec (vojín)

vojín

vojín (pČšák)

obchodník, nar.1885 ve WelešínČ, Krumlov, ýechy, pČšák pČš. pl. þ. 91, zemĜel 14./10. 1917, záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném (3) nar.1882 ve Vodici, PĜíbram, ýechy, pČš. pČš. pl. þ. 75, zemĜel 26./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) nožíĜ, nar.1878 ve Vídni, stĜelec c. k. stĜ. pl. þ.8, zemĜel 26./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3)

stĜelec

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

Vichman Rudolf, mlynáĜ, nar.1879 v SchĘnhofu, PodboĜany, ýechy, pČš. pČš. pl. þ. 88, zemĜel 27./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) vojín

Ing. SvČcený Rudolf, stavitel, nar. 1878 v Luþicích, ýáslav, ýechy, jedn. dobrov., šikovatel domobr. okres. velitelství þ.8, zemĜel 13./11.1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Bogucki Josef, rolník, nar.1891 v Olynhradech, Zalesezyky, Haliþ, pČšák pČš. pl. þ.95, zemĜel 21./12. 1917, záložní pČš. pl. þ.95 nemocnice ýerveného kĜíže, Slaný (3) zámeþník, nar. 1874 v Petrovicích, Písek, ýechy, pČšák c. k. domobr. pČš. pl. þ. domobr. pČš. pl. þ. 29, zemĜel 2./1.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice, Slaný (3) 29 truhláĜ, nar. 1883 v Lisku, Haliþ, pČšák pČš. pl. þ. 45, zemĜel pČš. pl. þ.45 5./1.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) rolník, nar. 1898 v Blozno, Gorna Starý Sambor, Haliþ, pČšák domobr. pČš. pl. þ. domobr. pČš. pl. þ. 13, zemĜel 7./1.1918, filiálka všeob. veĜ. 13 nemocnice, Slaný (3)

domobr.okres. velitelství þ.8

1916 x1916 Vojín *1879 Krásný DvĤrPodboĜany pČš. pl. þ. 88 1917 + 1917 v Slaném Vojín *1885 Velešín Krumlov ýechy pČš. pl. þ.91 1917 + 1917 v Slaném

1916 x1916

1916 x1916

1916 x1916

Šikovatel *1878 Luþice, ýáslav 1917 + 1917 v Slaném

K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice. Vojín *1882 Troj, Karlín dČlník, nar.1882 v Troji, Karlín, ýechy, pČšák pČš. pl. þ. 28, Slaný -N Troj, Karlín 1882 pČš. pl. þ. 28 zemĜel 12./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Josef Tyngl 1917 +1917 v Slaném Vojín *1883 Praha invalida inv. domu montér, nar.1883 v Praze, invalida inv. domu v Praze, zemĜel Slaný -N Praha 1883 v Praze 13./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. nemoc. v Slaném (3) Jan Pokorný 1917 +1917 v Slaném Vojín rolník, nar.1897 v Gaschureui, Bludenz, Vorarlberg, myslivec *1897 Gaschuren pČš. pl. cís. myslivcĤ þ. 3, zemĜel 23./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. Tyroly pČš. pl. cís. nemocnice v Slaném (3) myslivcĤ þ. 3 Slaný -N Gaschuren 1897 Otto Netzer 1917 + 1917 v Slaném Vojín monteur, nar.1888 v Maissau, Oberhollabrunn, Dolní Rakousy, invalida *1888 Oberhllabrun, invalidního domu invalida invalidního domu v Praze, zemĜel 24./8. 1917, filiálka Rakousy všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) v Praze Slaný -N Oberhllabrun 1888 Josef Pimassl 1917 + 1917 v Slaném Vojín *1897 Pchery, Humny, Slaný krejþí, nar. 1898 v Humnech, Slaný, dragoun drag. pl. þ. 7, Slaný -N 1897 zemĜel 20./10.1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Ferdinand Kraus drag. pl. þ. 7 1917 + 1917 v Slaném

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi.

HĜbitov

88 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

Alexandr Gronowicz

Karel Hudec

Josef HĜíbal

Ivo Navljan

František Beneš

Adam Beneš

Josef Pasche

Michal Poepperl

MatČj Kreuzberger

Jan Jenþ

JiĜí Papp

Josef Marek

Nikolaj Rachinski

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Korotkovka

ýes. Skalice

Rety

Živonín

KĜeslavice

KošíĜe

Hranice

Derewnia, Zolkiew, Haliþ

1886

1876

1895

1887

1885

1896

1874

1895

1917

1917

1917

1917

Vojín *1887 Živonín-MČlník + 1917 v Slaném Vojín *1895 Rety-SepsyUhry + 1917 v Slaném Vojín *1876 ýeská Skalice + 1917 v Slaném Vojín *1886 Korotovka Tlumasz Haliþ + 1917 v Slaném

1917 x 1917 Vojín *1896 KĜeslavice Krakov Haliþ 1917 + 1917 v Slaném ýetaĜ *1885 WĦrmlach Hermag. Korut. 1917 + 1917 v Slaném

1917 x 1917

1917 x 1917

1917 x 1917

Vojín *1895 Derewnia, Zolkiew, Haliþ 1917 + 1917 v Slaném Prap. pol. myslivcĤ þ.2 Myslivec * Hranice 8.8.1917 +8.8.1917 ve Slaném PČší pluk 28. Vojín *1874 KošíĜe 13.8.1917 13.8.1917 ve Slaném

þetaĜ

vojín (pČšák)

Nikola Rachinski, rolník, nar.1886, Korotowka, Tlumacz (Haliþ), pČšák pČš. pl. þ. 95, zemĜel 24./3. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) pČš. pl. þ. 95

pČš. pl. þ. 2

sochaĜ, nar. 1876, ý.Skalice, Náchod (ýechy), þetaĜ dom. pČš. pl. þ. 9, zemĜel 20./3. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2)

Papp Georg, dČlník, nar. 1895, Rety, Sepsi-Szent GyĘryj (Uhry), pČšák pČš. pl. þ. 2, zemĜel 4./4. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín (pČšák)

dom.pČš.pl.þ.9

koláĜ, nar. 1887, Živonín, MČlník (ýechy), invalida v inv. domČ v Praze, zemĜel 1./4.1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín

rolník, nar.1885, WĦrmlach, Hermagor (Korutany), þetaĜ pČš. pl. þ.7, zemĜel 14./6. 1917 v zál. nem. ýerv. kĜíže v Slaném (2) þetaĜ

strojní zámeþník, nar. 1896, Krzeslavice, Krakov (Haliþ), pČšák stĜel. pl. þ.6, zemĜel 11./6. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) vojín (stĜelec)

invalida v inv. domČ v Praze

pČš. pl. þ.7

stĜel. pl. þ. 6

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

dČlník, nar.1886 v Ebergasingu, okres Bruck a/L., Dolní Rakousy, myslivec c. a k. pr. pol. myslivcĤ þ.2, zemĜel 7./8. 1917 ve filiálce všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) myslivec

prap. pol. myslivcĤ þ.2 pilnikáĜ, nar.1874 v KošíĜích, Smíchov, ýechy, pČšák domobr. okres. velit. þ. 8 v Praze, zemĜel 11./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. domobr. okres. velit. þ. 8 v Praze nemocnice v Slaném (3) Novljan Ivan, rolník, nar. 1894, Boljnu, Pisino (Istrie), pČšák pČš. pČš. pl. þ.97 pl. þ.97, zemĜel 4./7. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) tovární dČlník, nar.1895, Osiky, Tišnov (Morava), pČšák pČš. pl. pČš. pl. þ.99 þ.99, zemĜel 6./7. 1917 v zál. nem. ýerv. kĜíže v Slaném (2) dČlník, nar. 1875, Zbudow, BudČjovice (ýechy), pČš. pČš. pl. þ.91, zemĜel 20./6. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném (2) pČš. pl. þ.91 Peschke Josef, dČlník, nar.1893, Raase, Freudenthal (Slezsko), pČš. pČš. pl. þ.1, zemĜel 24./6. 1917 v zál. nem. ýerv. kĜíže v Slaném (2) pČš. pl. þ.1

rolník, nar.1895 v Derevnii, Žolkiew, Haliþ, myslivec prapor. pol. myslivcĤ þ. 18, zemĜel 16./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3)

Ve dvojhrobČ þ. 67 byl pĤvodnČ pod þ. 67 b uložen také Stopa Mile, pohĜbený 24./8. 1917, myslivec (vojín) exhumovaný (4). P4

prapor pol. myslivcĤ þ. 18

K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice.

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi.

HĜbitov

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 89


Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném Hodnost

Poznámka

Alois Penzl

Hugo Glaser

Karel Vlþek

Václav Králíþek

Josef Katzer

Chézri Pasgaul

Jan Chvoj

Petr Trtnik

Karel Vlasák

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Slaný -N

Osluchov

1900

Vojín *1900 Osluchov Slaný 1918 + 1918 v Slaném

1918 x1918

1918 x1918

1918 x1918

1918 x1918

1918 x1918

1918 x1918

1918 x1918

1918 x1918

stĜel. pČš. pl. þ.8

pČš. pl. þ. 28

pČš. pl. þ. 73 invalida c. a k. domu pro invalidy v Praze

PohĜbený 19./11. 1918 (4).

Narozený 1891, Milan, Haliþ (5) PohĜbený 24./10. 1918 (4). Narozený 1891, Cvrþovice, okr. Slaný (5) PohĜbený 24./10. 1918 (4). Petr Tretnik, narozený 1900, Kamalucky, Rusko (5) dle místa narození patrnČ zajatec PohĜbený 24./10. 1918 (4).

koþí, nar. 1895 v Friedrichsreuthu, Aš, ýechy, pČšák pČš. pl. þ.73, zemĜel 28./2.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) sedlák, nar. 1894 v JindĜ. Hradci, ýechy, invalida c. a k. domu pro invalidy v Praze, zemĜel 11./3.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Ĝezník, nar. 1893 v Bráníku, Kr.Vinohrady, ýechy, pČšák pČš. pl. þ.28, zemĜel 16./3.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Karlíþek Václav, horník, nar. 1887 v ýisté, Královice, ýechy, stĜelec c. k. stĜ. pČš. pl. þ.8, zemĜel 25./3.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Narozený 1889, Glasdorf, okr. Šternberk, Morava (5) PohĜbený 17./10. 1918 (4).

K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice. isolateur, nar. 1879 v SmíchovČ, ýechy, invalida c. k. inv. domu invalida c. k. inv. v Praze, zemĜel 19./1.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Slaný -N domu v Praze Václav Langer 1918 x1918 invalida c.k. domu dČlník, nar. 1893 v SatkovČ, Žatec, ýechy, inv. c. k. domu pro invalidy v Praze, zemĜel 29./1.1918, filiálka všeob. veĜ. pro invalidy v nemocnice v Slaném (3) Slaný -N Praze Antonín Vostrý 1918 x1918 koþí, nar. 1873 v KopšĢálovČ, Semily, ýechy, vozatajec c. a k. voz. prap. þ.9, zemĜel 5./2.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Slaný -N voz. prap. þ.9 František Bílek 1918 x1918 Užarski Jan, hodináĜ, nar. 1892 v GlogovČ, Rzeszów, Haliþ, pČšák pČš. pl. þ.40, zemĜel 11./2.1918,záložní nemoc. ýerveného kĜíže v Slaném (3) Slaný -N pČš. pl. þ.40 Jan Uzarski 1918 x1918 cestující, nar. 1880 v Malþicích, Písek, ýechy, pČšák pČš. pl. þ.11, zemĜel 15./2.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném Slaný -N pČš. pl. þ.11 (3) Matyáš MaĜík 1918 x1918 invalida c.k. domu Jirák Frant., malíĜ pokojĤ, nar. 1888 ve Volovicích, Kralupy, ýechy, invalida c.k. domu pro invalidy v Praze, zemĜel pro invalidy v 17./2.1918, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném (3) Slaný -N Praze František JiĜík 1918 x1918

vojín

stĜelec

vojín (pČšák)

invalida

vojín (pČšák)

invalida

vojín (pČšák)

vojín (pČšák)

vozatajec (vojín)

invalida

invalida

Jirák Fr. je na pomníku v obci Olovnice

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi.

HĜbitov

90 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

91 Tabulka þ. 5 - ZemĜelí c. a k. vojáci a zajatci na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném

HĜbitov

Jméno

Místo nar.

Narozen

ZemĜel

Informace na hrobČ

c. a k. jednotka

DoplĖující informace

Hodnost

Poznámka

Nápis na ústĜedním pomníku: VČrni zákonĤm, vlasti obČtovali jsme život. Poutníþe, jenž pĜinesl‘s pozdrav z otþiny, zvČstuj našim milým, že vzpomínajíce jich jsme umírali. Nyní odpoþíváme zde þestnČ v kruhu svých druhĤ, v cizí, však hostinné zemi. K trvalému uctČní památky zemĜelých druhĤ postavili vojíni záložní nemocnice ýerveného kĜíže v Slaném nákladem této nemocnice.

Toužetín

1884

Vojín *1884 Toužetín Louny 1918 + 1918 v Slaném

Slaný -N

Josef Jinoch

Slaný -N

Antonín Šilhan

1918 x1918

Slaný -N

Václav Šípek

1918 x1918

PohĜbený 19./11. 1918 (4). vojín Narozený 1888, Železná Brod, okr. Semily (5) PohĜbený 22./11. 1918 (4). nar. r. 1879, domobr. pČš 28. pl. pČch. (2. set.), zajat, t.þ. Moskva Narozený 1870, Slaný (5) domobr. pČš 28.pl. (Špitál þ. 7 nemoc.) (3) PohĜbený 25./11.1918 (4). pČch. (2. set.)

Slaný -Ns

Josef Cibulka

Slaný

Slaný -Ns

Josef Šnéberk

Vlþtýn

Slaný -Ns

Václav Žák

SedlištČ

Slaný -Ns

Lukáš ýule

Kljuka

Slaný -Ns

Anton Šimek

ýiþov

Slaný -Ns

Alois Martínek

Ejpovice

Slaný -Ns

Ferdinand Brádka**

Slaný

Slaný -Ns

Antonín Uher

Libiš

Slaný -Ns

Jaroslav MĦller

StudenČves

Slaný -Ns

Hynek Jirásek

Citoliby

Zde v Pánu odpoþívá Josef Neubauer svobodník letec pl. þ.7, t.þ.21. *18.1.1897 +15.6.1920 Všechno pĜejde, pĜeletí, všecko a všudy jen žal a bolest po mém dítČti … Neubauer Josef je pĤvodnČ uveden v þásti II. þtvrĢ – vojenské svobodník letec pl. þ.7, t.þ.21. hroby na stranČ 27 na Ĝádku (þíslo hrobu) 83 (4) (letec) 15.6.1920 neví kam a kudy. František Kadlec, pohĜbený 25./7. 1919 je pĤvodnČ uveden v þásti Planá n/L. II. þtvrĢ – vojenské hroby na stranČ 27 na Ĝádku (þíslo hrobu) 84 22.7.1919 22.7.1919 (84 a). (4) Slaný nar. r. 1895, þíšník, 28. pl. pČch., zemĜel 19.þervna 1918 ve 28.pl. pČch. Slaném (3) 18.6.1918 18.6.1918 Malíkovice 3.4.1919 3.4.1919 Praha Kapr je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo hrobu) 137. (4) 28.3.1918 28.3.1918 PelhĜimov Procházka je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na 26.3.1918 26.3.1918 Ĝádku (þíslo hrobu) 137. (4) 27 r., 35. p. pl., zajat, t.þ. v CharkovČ, Rusko (1) PĤvodnČ je uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 41 na Ĝádku (þíslo hrobu) 129. Slaný (4) 35.p.pl 10.6.1918 10.6.1918 Vlþtýn Šnéberk je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 41 na Ĝádku (þíslo hrobu) 129. (4) 2.5.1918 2.5.1918 SedlištČ Žák je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku 25.4.1918 25.4.1918 (þíslo hrobu) 136. (4) ýule je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku Kljuka, Dalmacie (þíslo hrobu) 136. (4) 23.4.1918 23.4.1918 ýiþov Šimek je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 41 na Ĝádku 9.4.1918 9.4.1918 (þíslo hrobu) 130. (4) Ejpovice Martínek je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 41 na Ĝádku (þíslo hrobu) 130. (4) 6.4.1918 6.4.1918 Slaný Brádka je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo hrobu) 135. (4) 1.3.1919 1.3.1919 Libiš Uher je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 41 na Ĝádku (þíslo hrobu) 132. (4) 7.10.1918 7.10.1918 StudenČves MĦller je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo hrobu) 134. (4) 19.12.1918 19.12.1918 Citoliby Jirásek je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo hrobu) 134. (4) 27.11.1918 27.11.1918

Slaný -Ns

Ali Sichmratov

Starokladky

Starokladky, Rusko 31.10.1918 31.10.1918

Dle místa narození patrnČ zajatec. Sichmratov je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo hrobu) 133. (4)

Slaný -Ns

Jos.Vasiljeviþ Matej

Besarabie

Slaný -Ns

OndĜej Zjadek

Rosoš

Besarabie 10.11.1918 10.11.1918 Rosoš, Podol. Gub. 28.10.1918 Rusko 28.10.1918

Dle místa narození patrnČ zajatec. Vasiljeviþ je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo hrobu) 133. (4) Dle místa narození patrnČ zajatec. Zjadko je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 41 na Ĝádku (þíslo hrobu) 132. (4)

Slaný -N

18.1.1897

Josef Neubauer **

Slaný -Ns

František Kadlec **

Slaný -Ns

Jaroslav Kozák

Planá n/L. Slaný

Slaný -Ns

Josef Viktora **

Malíkovice

Slaný -Ns

Antonín Kapr

Praha

Slaný -Ns

Josef Procházka

PelhĜimov

(1)

Sebevražda zastĜelením (4).

je na pomníku v obci Malíkovice

Slánský Obzor, roþník XXIV, rok 1916, str. 32 - 39 Slánský Obzor, roþník XXV, rok 1917, str. 32 - 43 Slánský Obzor, roþník XXVI, rok 1918, str. 10 - 18 (4) Matrika mČstských hĜbitovĤ obce Slánské, vydána dne 16. záĜí 1921 (III. HĜbitov), str. 21 (5) Dopis Odboru pro vČci vnitĜní rady místního národního výboru ve Slaném, þ.j. 2006/1957 ze dne 24. kvČtna 1957, adresovaný Odboru pro místní hospodáĜství rady okresního národního výboru ve (7) Evidence zemĜelých (slánských hĜbitovĤ). (12) Matrika I. hĜbitova (Slaný) (2) (3)

P1 P2 P3

Šumanoviþ Alexander, rolník, nar. 1895, Kostol, Krajinski (Srbsko), srbský zaj., zemĜel 24./10. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném. (2) Bajec Jan, nar. 1895, Zoll, Adelsberg, Krain, zákopník želez. pl. þ.1, zemĜel 12./1. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném. (2) (2) Palajiþ Alija, rolník, nar. 1889, Gušþe, Sissek (Chorvatsko), pČšák pČš.pl.þ.53, zemĜel 10./2. 1917 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném.

P4 P5 ***

Stopa Mile, dČlník, nar. 1881 v Obrovaci, Benkovaþ, Dalmácie, pČšák pČš.pl.þ.22, zemĜel 22./8. 1917, filiálka všeob. veĜ. nemocnice v Slaném. Hájek Augustin, úþetní, nar. 1886, Slaný (ýechy), þetaĜ pČš. pl. þ.28, zemĜel 24./1.1917 v ýeĖkovČ, v dom. ošetĜování (2). Hájek August byl pohĜben 27.1.1917, slánský I. hĜbitov, 2. oddČlení, hrob þ.867. (7) Prokop JindĜich, tesaĜ, nar. 1893 v TĜebízi, Slaný, ýechy, zákopník želez. pluku þ.1, zemĜel 11./8.1917 v záložní nemocnici ýerveného kĜíže v Slaném (3). Jeho hrob nebyl v dokumentech dohledán. Byl nalezen jediný muž stejného pĜíjmení - Prokop Ferdinand byl ve stáĜí 62 let pohĜben 15.5.1969, Lánský Ferdinand, n. 1892, domobr., zemĜel v nem. v Slaném (1). Lánský František, bez data úmrtí i pohĜbu, je uveden na slánském III. hĜbitovČ, 1.

P6 *** P7***

Slaný -Ns Nemocniþní hĜbitov ve Slaném, spoleþný hrob * tito vojáci nezemĜeli v letech 1. svČtové války, ani v souvislosti s ní ** tito vojáci nezemĜeli pĜímo v letech 1. svČtové války, ale v souvislosti s ní *** u tČchto zajatcĤ nebyly nalezeny hroby

(3)


Kamalucky

Šašo Ferato ***

Ali Sichmratov

Jos.Vasiljeviþ Matej

OndĜej Zjadek

Januš Janušíkov

Petr Trtnik

Paolo Radicione

Slaný -Ns **

Slaný -Ns **

Slaný -Ns **

Slaný -N *

Slaný -N *

ZvolenČves

5.4.1895

1884

Narozen

17.10.1918

1918

1916

28.10.1918

10.11.1918

DoplĖující informace Kitaroviþ Kista, rolník, nar. 1886, Bitol, Mazedonien, srbský zajat., zemĜel 24./6.1916 ve filiál. veĜ. nem.v Slaném (2)

Poznámka

srbský zajatec exhumovaný (4) Sichmratov je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo Starokladky, Rusko dle místa narození patrnČ zajatec hrobu) 133. (4) Vasiljeviþ je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 42 na Ĝádku (þíslo Besarabie dle místa narození patrnČ zajatec hrobu) 133. (4) Zjadko je pĤvodnČ uveden v þásti III. þtvrĢ na stranČ 41 na Ĝádku (þíslo hrobu) 132. Rosoš, Podol. Gub. Rusko dle místa narození patrnČ zajatec (4) Alexandr Jamšþk, zajatec, datum pohĜbu 13./ 4. 1916 Jamsþikov Alexander, rolník, nar. 1885, Wiatka (Rusko), rus. zaj., zemĜel 11./4.1916 ve filiál. veĜ. nem. v (PĜenesen do voj. oddČlení 1918) je pĤvodnČ uveden na Slaném (2) Zajatec *1884 Wiatka, Samczikow Alexandr, pohĜbený 13./4. 1916 (4). Ĝádku (þíslo hrobu) 1587, Rusko + 1916 v Slaném I.hĜbitov.(12) ruský zajatec Petr Tretnik, narozený 1900, Kamalucky, Rusko (5) dle místa narození patrnČ zajatec PohĜbený 24./10. 1918 (4). x1918 ze Šašo Ferato prov. Ancona zemĜ. V NoumČĜicích ve vČku 23 VČnováno spoluzajatci a obþanstvem z NoumČĜic a rokĤ Kamenomostu italský zajatec

Informace na náhrobku

1917 x 1917

31.10.1918

ZemĜel

* Nemocniþní hĜbitov ve Slaném, samostatné hroby ** Nemocniþní hĜbitov ve Slaném, spoleþný hrob *** jedná se o italskou obec Sassoferrato, ležící ve stĜední Itálii mezi mČsty Perugia a Ancona ( region Marche, provincie Ancona) **** u tČchto zajatcĤ nebyly nalezeny hroby (2) Slánský Obzor, roþník XXV, rok 1917, str. 32 - 43 (3) Slánský Obzor, roþník XXVI, rok 1918, str. 10 - 18 (4) Matrika mČstských hĜbitovĤ obce Slánské, vydána dne 16. záĜí 1921 (III. HĜbitov), str. 21 – 27, 41 - 42 (5) Dopis Odboru pro vČci vnitĜní rady místního národního výboru ve Slaném, þ.j. 2006/1957 ze dne 24. kvČtna 1957, adresovaný Odboru pro místní hospodáĜství rady okresního národního výboru ve (11) Matrika hĜbitova (Slaný)

Šumanoviþ Alexander ****, rolník, nar. 1895, Kostol, Krajinski (Srbsko), srbský zaj., zemĜel 24./10. 1916 ve filiál. veĜ. nem. v Slaném. (2) PĤvodnČ byl uložen v hrobČ þ. 2 na nemocniþním hĜbitovČ ve Slaném, pohĜbený 26./10. 1916 a exhumovaný dne 30./6.1938 (4). Drozd Stanislav ****, dČlník, nar. 1894 v LublínČ, Rus. Polsko, ruský zajatec, zemĜel 4./ 8. 1917 ve všeob. veĜ. nemocnici v Slaném (3). Pod nadpisem II. odd. velké hroby, Ĝádek (þíslo hrobu) 942 je uveden Stanislav Drozd, zajatec, pohĜbený 6./8.1917. (11)

Wiatka

Rosoš

Besarabie

Starokladky

Bitol

Krsta Kitaroviþ

Slaný -N *

Místo nar.

Jméno

HĜbitov

Tabulka þ. 6 - Zajatci zemĜelí v zajetí - na hĜbitovech na Slánsku

92 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


Karel Hušák

František Suk

Josef Bašta

Antonín Berka

Josef Havel

Knovíz

Slaný

Slatina

Zeměchy

Zlonice

Mikovice

Místo narození

20.8.1892

6.9.1891

5.12.1875

22 let

Ve světové válce r.1914 byl v Srbsku zajat a více k zármutku svých sdrahých se nevrátil. Není známo místo, kde tělo jeho kryje cizí země.

Památce Antonína Berky Kand. inženýrství. 25.11.1918 zemř. 25.XI.1918 ve Veroně (Itálie)

6./ IX.1891 + 15./ VII.1915 Techn. úředník 15.7.1915 V ruském zajetí v Krasnojarsku.

54. pl. dobr.pěch.

Poznámka

Na dvojhrobě s nápisem "Zde v Pánu odpočívá RODINA HAVLOVA", je položena deska s textem: V tomto domě se narodil 20.8.1892 Josef Havel, dědic tohoto statku.Ve světové válce r.1914 byl v Srbsku zajat a více k zármutku svých drahých se nevrátil. Není známo místo, kde tělo jeho kryje cizí země.

Stéla hrobu je spadlá na zem a rozlomená na dvě části.

Světové líté války saň mi v bratrech vzala daň jednoho na jihu stiskla v smrti objetí a druhý umíral vzdálen daleko v zajetí - se slzou v oku. Vložili je v zem já loučil se jen s jejich obrazem; sladce bratři věčný sen svůj spěte - obětí byli jste světové války je na pomníku kleté. v obci

dílovedoucí, nar. R. 1875, 54. pl. dobr. pěch., zemřel v zajetí v Bitolji (3)

Doplňující informace

*5.12.1875 + 16.4.1915 16.4.1915 v Bitolji Srbsko

c. a k. jednotka Daleko od své vlasti šel jsi život svůj klásti a nikdy už nepřijdeš zpátky v náruč své plačící matky. Jen trochu vzpomínek zbylo a v slzách se srdce utopilo ….

Informace na hrobě

vojín 28. pěš. pluku zemřel 16. února 1915 v ruském zajetí v Moskvě v 22 roce mladého 16.2.1915 života svého 28. pěš. pluk

Narozen Zemřel

Seznam padlých a zemřelých vojínů ze Slaného, sem příslušných nebo zde bydlících, kde jsou uvedeni i další vojáci zemřelí v zajetí, obsahuje Slánský Obzor, ročník XXIV (rok 1916, str. 37 - 39), ročník XXV (rok 1917, str. 35 - 36) a ročník XXVI (rok 1918, str. 12 – 13). (3) Slánský Obzor, ročník XXVI, rok 1918, str. 10 - 18

Jméno

Hřbitov

Tabulka č.7 - Vojáci c. a k. armády zemřelí v zajetí a uvedení na hřbitovech na Slánsku

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 93


Josef Chaloupka

Václav Chýlle

Jan Jansa

Karel Kastl

Slaný - LPh*

Slaný - LPh*

Slaný - LP**

Slaný - LPh*

Slaný

Praha

Slaný

14.2.1889

16.6.1887

29.11.1890

15.8.1893

16.10.1888

Slaný - LP**

7.3.1893

Malá Kvíc (nyní Slaný František Holovlaský Kvíþek)

Ladislav Ballý

Malá Kvíc (nyní Slaný Kvíþek)

Slaný - LPh*

14.1.1894

Adolf Adam

Slaný - LPh*

22 rok

12.1.1893

Narozen

Slaný

JedomČlice

Václav Špirit

PozdeĖ

Místo nar.

Bílichov

Jméno

Bílichov (deska u pomníku) x Jaroslav PrĤša

HĜbitov

Informace na hrobČ

28.p.pl.

pČš. pl. þ. 28

pČš. pl. þ. 88

pČš. pl. þ. 20

stĜelec koĖský zál. dvĤr 20.3.1919 pohĜben v Kurganu v Rusku

pČš. pl. þ. 28

Narozen 14.2.1886 (uvádČno je i 14.2.1889) ve Slaném, které bylo i jeho domovskou obcí, byl jako vojín 28. pČšího pluku zajat 2.11.1914 v lokalitČ Nízko. Ze zajateckého tábora v Omsku byl do ruských legiích zaĜazen 8.8.1918. Sloužil jako vojín koĖ. zál. dvora a zemĜel na tyfus 19.3.1919 a pohĜben v KurgánČ.(8) StĜelec koĖského záložního dvora (vzhledem k civilnímu povolání kováĜe a podkováĜe). ZemĜel na skvrnitý tyfus 19.3.1919 v mČstské nemocnici v Zajat u Nisky 20. Ĝíjna 1914, t.þ.(zajatec) v Rusku.(1) Datum stĜelec, koĖský ruském Kunguru a pohĜben je tamtéž. (14) 20.3.1919, uvedené na legionáĜském památníku, není z žádných použitých zdrojĤ potvrzeno; patrnČ se jedná o den záložní dvĤr pohĜbu. rus. legií

vojín 21. p. pl, poruþík 22. pČš. pl. fr. legií

stĜelec ýs. Družiny

27.2.1922

Narozen 15.8. 1893 ve Slaném, domovsky pĜíslušný v Rusku, kde 21. 8. 1914 vstoupil do ýeské družiny jako vojín. ZemĜel 10. 12. 1914 na bĜišní tyfus.(8) Narozen 15.8. 1893 ve Slaném,domovsky pĜíslušný tamtéž, civilním povoláním koželuh, v þs. vojsku od 21. 8. 1914. ZemĜel 10. 12. 1914 na bĜišní tyfus. PohĜben neznámo kde. (18) Václav Chýle, narozený 29.9.1890 (uvádČno je i 29.11.1890) v Praze, domovská obec Slaný, byl jako šikovatel 102. pČšího pluku zajat 14.12.1914 v srbském BČlehradu. Ze zajateckého tábora v Bonnevil poslal 20.10.1917 pĜihlášku do francouzských legií, kam byl zaĜazen 7.3.1918 jako vojín 21. pČšího pluku. Z legiích byl demobilizován k 31.12.1919 jako poruþík 22. pČšího pluku, pokraþoval však ve službČ v þeskoslovenské armádČ (8). Chýle, zajat v záĜí 1914 v Niši, transportován do Kragujevace v Srbsku, nyní (1915 – 1916 v zajateckém táb.) v AsinaĜe, v Itálii.(1)

stĜelec zál. prap. rus. legií

stĜelec 8. pl., 2. kul. rota Kolta rus. legií

stĜelec 5. pl., 4. rota (výzv.) 4.pr. rus. legií

legionáĜ dČlostĜ. 32. prap. 4 rota

vojín, 3.stĜ.pl. rus. legií

Legie

Strážmistr 2.jízdn.pl.r.l. (14), není však uveden v databázi VÚA. Zde je uveden Jan Janza, narozený 16.8.1887 (uvádČno též datum 16.7. 1887) na SmíchovČ (Praha), který byl i jeho domovskou obcí. Jako vojín 6. hul. pluku zajat 7.10.1914 v lokalitČ Ruská Rava. Ze zajateckého tábora v Omsku byl do ruských legiích zaĜazen 21.8.1918. Sloužil jako vojín 2. strážmistr 2.jízdn.pl.r.l. stĜ. pluku a jako svobodník téhož pluku byl z legií demobilizován 1.8.1920. (8)

þetaĜ 22. pl. fr. l. pohĜben v Krþi u Prahy 102. pČší pl.

stĜelec ýs. Družina 10.12.1914 pohĜben v Haliþi v Polsku

31.12.1921

stĜelec 8. pl. 2. kul. r. Kolta 11.1.1919 pohĜben v Kunguru v Rusku

stĜelec 5. pl. 4. pr. výzv. 31.12.1919 pohĜben na St. Polovina v Rusku

Václav Špirit je uveden na pomníku padlým v obci JedomČlice a pohĜben v obci PozdeĖ. Nápis na jeho hrobČ Ĝíká, že byl „legionáĜ dČlostĜ. 32. prap. 4 rota a zemĜ. na cestČ do své vlasti dne 25. dubna 1919 v 22.r. vČku svého“. Jako legionáĜ však není nikde uvádČn a písemná informace z VÚA konstatuje: „V naší kartotéce padlých a zemĜelých pĜíslušníkĤ rakousko-uherské armády v 1. svČtové válce se nachází záznam o Václavu Špiritovi (též Spiritovi), narozeném 1897 v JedomČlicích, okres Slaný. Dotyþný byl údajnČ legionáĜ stĜelec 3. roty, stĜelecký prapor legionáĜĤ þ. 38 . Jenže útvar s tímto názvem, pokud je nám známo, neexistoval. Zbývá tedy dodat, že jmenovaný zemĜel 25. 4. 1919 v nemocniþním vlaku þ. 4 ve SmneravČ (zĜejmČ zkomoleno). PohĜben byl 29.4.1919 na místním hĜbitovČ v Pozdni, okres Slaný“ (viz odpovČć VÚA þj. 2541/2009-2111, ze dne 5.11.2009). Narozen 14.1.1894 ve Slaném, které bylo i jeho domovskou obcí, byl jako vojín 20. pČšího pluku 15.7.1915 zajat u Krabové. Ze zajateckého tábora v Nižním Novgorodu poslal v listopadu 1917 pĜihlášku do legií, kde sloužil od 26. 5. 1918 jako vojín 5. stĜeleckého pluku. PĜejet vlakem a zemĜel 31. 12. 1919 po amputaci pravé nohy.(8) V civilním životČ obchodník,v legiích stĜelec 4. roty 5. stĜeleckého pluku. PĜi konání služby jako brzdiþ byl 27. 12. 1919 pĜejet vlakem a zemĜel 31. 12. 1919 po amputaci pravé nohy v lazaretu 1. stĜelecké divize na stanici Polovina. PohĜben na hĜbitovČ v ZimČ.(18) Narozen 1.3.1893 (uvádČno je i 7.3.1893) v Malé Kvíci (nyní Slaný – Kvíþek), která byla i jeho domovskou obcí, byl jako vojín 88. pČšího pluku 4.11.1914 zajat u Jaroslavi. Ze zajateckého tábora Karhat byl do ruských legiích zaĜazen 22.8.1917. Sloužil jako vojín 8. stĜeleckého pluku. ZemĜel na zápal plic 11. ledna 1919 v nemocnici v Kunguri.(8) Sloužil jako stĜelec 8. stĜeleckého pluku (2. kulometná rota Kolta). ZemĜel 11. ledna 1919 v zemské nemocnici v Kunguru na zápal plic, pohĜben 12.1. 1919 v Kunguru. (14) Jméno Ladislav Balý je uvedeno na pomníku padlých v Kvíci. Narozen 16.10.1888 v Malé Kvíci,okr. Slaný, domovská obec Karlín, okr.Praha. Svobodník 28. p. pluku, zajatý 26.11.1914 v KrakovČ. PĜihlášku do legií podal v ýistojezerskaja, Tobolsk, a byl zaĜazen 7.11.1918 jako vojín zál. pl. ruských legií. Jako svobodník sam. stroj. roty byl z legií demobilizován 19.11.1920. (8)

Jaroslav Dimitrij PrĤša se narodil 12.1. 1893 v BílichovČ. Jako vojín 28.pČšího pluku byl zajat a 15.8.1916 vstoupil do ruských legií. Jako vojín - stĜelec 3. stĜeleckého pluku padl v boji 19.6.1917. (8) Civilním povoláním kamnáĜ, padl dne 2.7.1917 u Zborova a pochovaný je v Cecové, dnes Kalinivka. (18) Text desky, umístČné nedaleko pomníku padlým v BílichovČ, zní: Zde narodil se dne 12./1.1893 Jaroslav PrĤša. Padl jako legionáĜ dne 2./7.1917 u Zborova. Pochován ve spol. mohyle v Cecové.

c. a k. jednotka DoplĖující informace

zemĜ. na cestČ do své vlasti dne 25. 25.4.1919 dubna 1919 v 22.r. vČku svého není známa

Padl jako legionáĜ dne 2.7.1917 u Zborova. Pochován ve spol. 2.7.1917 mohyle v Cecové

ZemĜel

Tabulka þ.8 - Padlí a zemĜelí legionáĜi na hĜbitovech na Slánsku

94 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


František Lucák

Josef Náhlovský

BedĜich Paur

Václav Podaný

Emil Skála

Karel Urbánek

Bohumil ýerný

Karel Hanuš

Václav BaĖka

Václav Kolmistr

Václav Müller

Slaný - LPh*

Slaný - LPh*

Slaný - LPh*

Slaný - LP**

Slaný - LP**

Slaný - LPh*

Velvary

Velvary

ZvolenČves

ZvolenČves

ZvolenČves

Podlešín

ZvolenČves

Knovíz

25.10.1891

Chržín

Slaný

PlzeĖ

ZvolenČves

Slaný

Slaný

PlzeĖ

Místo nar.

23.1.1894

Václav Müller 23. ledna 1894. 16.5.1921 ZemĜ. 16. kvČtna 1921.

27.10.1918 padl v Itálii Nar. 28.p.pl.

6.zem. p.pl.

1.drag.pl.

rus.legio.od 4 pluk. zem 9.7.1923 9.7.1923 v st 35 r.

v st. 35 r.

8.zem.p.pl.

po boji u Kaulu; pohĜben 2.8.1918 JevgenČvka - Spasskoje, SibiĜ

28.p.pl.

25.10.1890 28 let

ruský legionáĜ pohĜben v Bukurešti v Rumunsku

35. pČš. pl.

31.3.1922 ruský legionáĜ, 3. dČlostĜ. pluk

6.3.1923

10.zem. p.pl.

pČš. pl. þ. 28

stĜelec 5. praporu Kurg. rus. legií pohĜben v Miasech na Urálu v 15.3.1919 Rusku

18.3.1921

8.zem. p.pl.

stĜelec 6.pl. 9. r. 25.8.1918 pohĜben v St.Šalja v Rusku

pČš. pl. þ.91

stĜelec 6. pl. r. l. *** šikovatel 22. pČš. pl. fr. legií

Legie

Narozen 7.6.1895 (17.6.1895) ve Slaném (uvádČny jsou i Blahotice (14) ), které bylo i jeho domovskou obcí (uvádČno je i Hradeþno (14) ), byl jako vojín 8.zemČbraneckého pČšího pluku zajat 7.7.1915 u Lublinu. Ze Segejev. újezd, Kropivno do ruských legiích vstoupil 30.8.1917 a sloužil jako vojín 6. stĜeleckého pluku. V databázi VÚA je uveden jeho návrat do vlasti, ale chybí datum výstupu z legií.(8) Narozen 7.6. 1895, Blahotice u Slaného. PĜíslušen stĜelec 6.pl., Slaný. V civilním životČ svrškaĜ. V þs. vojsku od 30.8. 1917 jako stĜelec 9. roty 6. stĜ. pluku. Padl 25.8. 1918 v boji 9. rota rus. legií u Sylvinského závodu. PohĜben na st. Šale. (18) stĜelec 2. stĜ. BedĜich Paur (Pauer), narozený 25.8. 1895 ve Slaném, které bylo i jeho domovskou obcí, byl jako vojín 28. pČšího pl., 2. rota / pluku zajat 13.7.u Cholmu. Nejprve sloužil v srbské legii a od 15.9.1917 je zaĜazen do ruských legií jako vojín 2. stĜelec 5. stĜeleckého pluku, zemĜel 15.3.1919. (8) StĜelec 6. roty 2. stĜeleckého pluku. V þs. vojsku od 15.9.1917 (pĜedtím praporu Kurg. rus. legií sloužil v srbské armádČ). ZemĜel 15.3.1919 v Miassu. (18) Narozen 6.4.1890 ve ZvolenČvsi, okr. Slaný, domovská obec Solány, okr. Roudnice nad Labem. Vojín 10.zem. p.pl., zajatý 24.12.1914 - Ryglice v Karpatech. Do legií byl zaĜazen 1.8.1917 jako vojín 1. dČl. divz. ruských legií. vojín 1. dČl. Jako vojín štábu þsl. vojsk byl z legií demobilizován 8.10.1920.(8) div. rus. legií Narozen 24.5.1886 (uvádČno je i 29.5.1886) v Plzni, domovsky pĜíslušný tamtéž. Desátník 35. p. pluku, zajatý 19.6.1917 u Zborova. PĜihlášku do legií podal 19.6.1917 v Damievka, Kyjev, a do ruských legií byl zaĜazen 1.11.1917 jako vojín. Do francouzských legií byl zaĜazen 3.4.1918 jako vojín 22. stĜ. pluku. Jako þetaĜ 22. stĜ. pl. þetaĜ 22. pČš. byl z legií demobilizován 31.7.1919. (8) pl. fr. legií Narozen 12.2.1862 ve Slaném, které bylo i domovskou obcí. Do legií byl zaĜazen v Omsku 5.12.1918 jako vojín tyl. int., z legií demobilizován 8.10.1920. JeštČ v Rusku byl 20.5.1919 na vlastní žádost propuštČn jako ruský usedlík, vrátil se do vlasti se ženou a 2 dcerami jako obþan, neboĢ nebyl legionáĜem dle zákona. (8) Karel Petr Urbánek, narozený 19.2.1862 ve Slaném 37, již pĜed válkou však žil v Rusku. Dne 20.5.1919 na vlastní žádost propuštČn z ýs. vojska na Rusi jako jako ruský usedlík starší 42 let. (14) ruský legionáĜ vojín 6.stĜ.pl. ruských legií / Narozen 24.9. 1892 v ChržínČ, okr. Slaný, domovská obec Uhy, okr. Slaný. Vojín 28. p. pluku, zajatý 3.4.1915 v nápĜedník 3. Karpatech. PĜihlášku do legií podal v Kemerovský Rudník, Tomsk, a byl zaĜazen 13.9.1917 jako vojín 6. stĜ. pl. leh. dČlostĜ. ruských legií. Jako nápĜedník 3. leh. dČl. pluku byl z legií demobilizován 2.7.1921. ZemĜel v Uhách 31.3.1922 na pluku ruských TBC plic (místo Uhy je v obou pĜípadech nesprávnČ psáno Uhry). (8) PohĜben na legionáĜském pohĜebišti. legií Narozen 25.10. 1891 (uvádČno je i 25.10. 1890) ve Velvarech, okr. Kralupy nad Vltavou, domovsky pĜíslušný tamtéž. Svobodník 8.zem. pČšího pluku, zajatý 20.3.1915 v Karpatech. PĜihlášku do legií podal v Nebjansk, Perm, a byl zaĜazen 6.9.1917 jako vojín 7. stĜ. pl. ruských legií. Jako desátníl téhož pluku zemĜel 2.8.1918 ve stanici desátník 4. Jevgenþevka na následky zranČní. (8) Desátník 4. roty 7. stĜ. pluku. Narozen 25.10. 1890, Velvary. V þs. vojsku od roty 7. stĜ. pluku ruských 6.9.1917. ZemĜel 2. 8. 1918 následkem zranČní z boje u Kaulu. PohĜben v JevgenČvce-Spasskoje. (18) Je uveden na legií. pomníku na radnici ve mČstČ Velvary. Narozen 27.10. 1888 (uvádČno je i 3.11. 1888) v Knovízi, domovsky pĜíslušný tamtéž. Vojín 1. drag. pluku, zajatý 8.8.1916 - ýervištČ. PĜihlášku do legií podal v záĜí 1917 v Charkovské gubernii, a byl zaĜazen 23.10.1917 jako vojín (8) vojín 4. stĜ. pl. ruských legií. Jako takový byl z legií demobilizován 22.9.1920. 4.stĜ.pl.rus.leg Narozen 16.5.1895 ve ZvolenČvsi, okr. Slaný, domovsky pĜíslušný tamtéž. Vojín 6. zem. p. pluku, zajatý 23.8.1917 vojín 31.p. pl./ u Monte Cucco. PĜihlášku do legií podal 19.10.1917 v Padula, a byl zaĜazen 4.4.1918 jako vojín 31.p. pl. italských desátník 39. legií. Jako desátník 39. p. pl. padl 27.10.1918 v boji u Fortigo Sernaglia. (8) V civilním životČ dČlník. Padl 27.10.1918 p.pl. italských (14) legií u Fontiga. Narozen 23.1.1894 v PodlešínČ, okr. Slaný, domovsky pĜíslušný tamtéž. Vojín 28. p. pluku, zajatý 3.4.1915 v Karpatech. Do legií byl zaĜazen 10.8.1917 jako vojín 6. stĜ. pl. ruských legií. Jako takový byl z legií demobilizován stĜelec 6.pl, 6.4.1922. (8) Obuvník. Odveden 1914. Do legie zaĜazen 14.8.1917. StĜelec 6.pl, 4.r. Evakuován do vlasti lodí 4.rota rus. legií (14) Sherman (27. transport). ZemĜel 16.5.1921 v PodlešínČ. (14) Na hrobČ bylo foto, které chybí.

Nar. 27. 12. 1889, desátník 91. pČšího pluku rakousko-uherské armády, byl zajat 10. 12. 1914 u Leskovaþe v Srbsku. Jako váleþný zajatec se dostal do Francie, kde se v lednu 1918 pĜihlásil do þs. dobrovolnického vojska. V únoru 1918 byl veden v evidenci 33. pČšího pluku francouzské armády. Po krátké dobČ byl zaĜazen do 21. a poté do 22.stĜeleckého pluku francouzské legie, kde dosáhl hodnosti úþetního šikovatele. Od srpna 1918 se léþil na tuberkulózu ve francouzských nemocnicích. V dubnu 1919 se vrátil do vlasti a dne 29.12. 1919 zemĜel ve Slaném. V evidenci ruských legionáĜĤ se jeho jméno nenachází. (9) Narozen v Plzni, domovsky pĜíslušný tamtéž. PĜihlášku do legií podal 10.1.1918 ve Fort du Murier, a byl zaĜazen 20.2. 1918 jako vojín 33.p. pl.francouzských legií. ZemĜel na TBC ve Slaném, v þinné službČ. (8) František Lucák je pĤvodnČ uveden v þásti II. þtvrĢ – vojenské (4) PozĤstatky Lucáka Františka jsou uloženy vzadu v hroby na stranČ 27 na Ĝádku (þíslo hrobu) 84 (84 b). pomníku +1919 a pĜenesen 26./9. 1936 v plechové kasetČ. (10)

c. a k. jednotka DoplĖující informace

Tabulka þ.8 - Padlí a zemĜelí legionáĜi na hĜbitovech na Slánsku Informace na hrobČ

stĜelec 6. pl. r. l. *** pĜenesen z voj. oddČlení 29.12.1919 27.9.1936

ZemĜel

24.9.1892

19.2.1862

24.5.1886

26.9.1890

25.8.1895

7.6.1895

27.12.1889

Narozen

v BílichovČ se nejedná o údaje ze hĜbitova, ale z desky vedle památníku padlým z 1. sv. války * LegionáĜské pohĜebištČ na IV. hĜbitovČ ve Slaném, hlavní pomník ** LegionáĜské pohĜebištČ na IV. hĜbitovČ ve Slaném, samostatné hroby *** údaj o 6. pl. ruských legií je nesprávný, neboĢ se jedná o francouzského legionáĜe ( podrobnosti - viz DoplĖující informace) (1) Slánský Obzor, roþník XXIV, rok 1916, str. 32 (2) Slánský Obzor, roþník XXV, rok 1917, str. 32 (3) Slánský Obzor, roþník XXVI, rok 1918, str. 10 (4) Matrika mČstských hĜbitovĤ obce Slánské, vydána dne 16. záĜí 1921 (III. HĜbitov), str. 21 – 27, 41 - 42 (6) Matrika III. hĜbitova ve Slaném, IV. oddíl, str. 62, Ĝádek (þíslo hrobu) þ. 101 (8) Elektronická databáze zemĜelých legionáĜĤ VÚA Praha (9) odpovČć VÚA þj. 2706/2009-2111, ze dne 26.11.2009 (10) Matrika IV. hĜbitova (Slaný), vydána dne 24. záĜí 1919, str. 60 (14) Václav KrĤta a kolektiv: ýeskoslovenští legionáĜi okres Kladno. Okresní úĜad Kladno a Státní okresní archiv Kladno, 2002

x

Jméno

HĜbitov

SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ 95


Josef ýiviš

Václav ýerný

PozdeĖ

Dolín

Karel Peterka

Smeþno

Pejs / Janovský

Jaroslav Richter

Antonín KĤrka

MUDr. Josef SmČlý

Vraný

Zlonice

Slaný

Velvary

Slaný

Bohumil Loffler

Vlastimil Loffler Petr Grakoviþ Svet. Modlik

PĜelíc

PĜelíc

Slaný

Jméno Julius Freiherr Fröhlich von Elmbach und Groara

HĜbitov

12.4.1865 zu Budapest

76 rokĤ

13.12.1871

4.5.1883

42 let

1899

1895

31.1.1885

Budapest

Líský

Narozen

30.12.1950

3.2.1946

1.1.1936

19.5.1924

1920

1920

7.5.1909

14.7.1905 in Žolkiew

ZemĜel

hrob beze jména MUDr. Josef SmČlý generál zdrav. v.v. zemĜ. 30.XII.1950 ve vČku 76 rokĤ

váleþ. poškoz. a trafikant

Rodina Janovských a Pejsova

x 19.5.1924 ve vČku 42. rokĤ.

Rodina Petra Grakoviþe a Svet. Modlika

vojín p.p.þ.28 zemĜ. v kruhu svých milých

oželen od svých milých, navrátil se po 14 letech z ruského zajetí a v brzku po svém návratu zemĜel ve vČku 42 let. vojín p.p.þ.28 zemĜ. ve vojen. nemocnici v JosefovČ

jako vojín v Milovicích

Julius Freiherr Fröhlich von Elmbach und Groara

Informace na náhrobku

CK jednotka Ulanenregiment Kaiser Nor 4

Tabulka þ. 9 - Padlí a zemĜelí mimo období 1. sv.v. na hĜbitovech na Slánsku

Místo narození

Narodil se roku 1874 na Velké BuþinČ v Velvar v þp.6.

MUDr. Antonín KĤrka, generál zdravotnictva v.v.

Foto muže v uniformČ (patrnČ francouzský legionáĜ) .

Na hrobČ je foto muže v c. a k. uniformČ.

Na náhrobku je foto muže ve slavnostním ruském stejnokroji z doby tČsnČ pĜed I.sv.válkou.

Jméno je uvedeno na pomníku padlým na hĜbitovČ v DolínČ (nyní Slaný - Dolín).

Rittmeister im Ulanenregiment Kaiser Nor 4

Další informace

96 ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

97

Tabulka Ã. 10 – celkové poÃty padlých a zemÓelých na hÓbitovech na Slánsku C. a K. vojáci – padlí a zemÓelí 1914

1915

Srbsko

Rok

5

4

Zajetí

1

1

Itálie

2

1916

1917

2

2

zajetí Rusko

1

1920

1922

Neznámý

2 1

Celkem+ zajatci 10

+2

8

+1

1

4

+2

2 1

1

2

Albánie Uhry

1

5

2

2

1

Sedmihradsko

1 1

£echy Nemoc.

1919

1 1

zajetí HaliÃ

1918

1

3

NezjištÇno 2

6

1 1

1

35

50

38

3

1

1

1 1

131

4

3

1

2

1

2

11

28 194

+5

ZemÓelí zajatci 1916

1917

1918

Celkem

Ruští

Rok

1914

1915

1

1

4

6

Srbští

2 1

1

2

Italští

9

LegionáÓi – padlí a zemÓelí Rok

1914

Rusko Halià Itálie £echy Rumunsko

1915

1916

1917

1918

1919

1

2

4

1921

1922

1923

Neznámý

Celkem 7

1

1 1

1 2

3

2

2 1

1

10 1 20


98

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Ladislav Dvořák. Hřbitov Budenice.

Dva muži v c a k. uniformě a nápis. Umřít v mladosti a kráse svoji, nikdo neví co to bolu stojí. Hřbitov Slaný.

Bratři Linkové. Hřbitov Nabdín.

Josef Zvědinek. Hřbitov Velvary.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

99

Poručík Josef Klíma. Hřbitov Zlonice.

Poručík Karel Kotina. Hřbitov Slaný.

Nadporučík Miloš Král. Hřbitov Velvary. Václav Římsa. Hřbitov Kmetiněves.


100

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Rodina Králova. Hřbitov Velvary. Jaroslav Sušánek. Hřbitov Nabdín.

Oldřich Fürst. Hřbitov Klobuky.

František Zíma. Hřbitov Slaný.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

101

Karel Hudec a Josef Hříbal. Hřbitov Slany. K trvalému uctění památky zemřelých druhů postavili vojíni záložní nemocnice Červeného kříže v Slaném nákladem této nemocnice. Pomník hřbitov Slaný.

Ladislav Zita, zemřelý r. 1938. Hřbitov Slany.

Josef Neubauer. Hřbitov Slany.


102

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Zajatec Paolo Radicione. Hřbitov Zvoleněves.

Uprchlík z Haliče Abraham Rammer. Židovský hřbitov Slaný.

Legionář Václav Müller. Hřbitov Zvoleněves

Legionář Jan Jansa, příslušnost k čs. legiím odtesána za Protektorátu. Hřbitov Slaný.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

103

Generál Josef Smělý. Hřbitov Velvary.

Václav Špirit. Hřbitov Pozdeň.


104

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ Zdenko Maršálek

K PROBLEMATICE OBRANY ČECH VE TŘICÁTÝCH LETECH: PRVNÍ RYCHLÁ DIVIZE A PŘÍPRAVA OBRANY V PROSTORU SLÁNSKA Meziválečná československá armáda je veřejností i vojenskými historiky velmi často hodnocena na základě svého aktuálního stavu z konce září 1938, tedy v okamžiku mobilizace. Takový pohled ovšem opomíjí podstatnou část z její téměř dvacetileté doby existence. Stejně jako armáda měly svůj vývoj a svoji historii i plány na obranu proti nacistickému Německu. Z nich se odvíjela i konkrétní nástupní sestava (ordre de bataille), která se v průběhu třicátých let vícekrát měnila, přičemž jednotlivé její podoby se od finální nástupní sestavy z konce září 1938 dosti liší. Je například velmi dobře známo, že 30. září 1938 stála 1. rychlá divize v záloze hlavního velitelství u jihočeského Pacova. Je ovšem zajímavé, že tato dislokace nevycházela z předem připravených plánů, ale byla dílem okamžité improvizace. Jak dalece přitom samotná existence a především předpokládané úkoly této divize – jedné z nejmodernějších v celé tehdejší armádě – souvisely po řadu let s prostorem Slánska, se pokusím osvětlit v následujícím příspěvku. Na počátku třicátých let již nebylo sporu, že hlavním protivníkem Československa bude Německo. Z vojenského pohledu bylo proto jasné, že je třeba od základu přehodnotit dosavadní operační plány, respektive připravit zásadní strategický plán zcela nový. Pochopitelně není úlohou mého referátu, abych zde hovořil o problémech situace ve střední Evropě v roce 1938, o diplomatických jednáních a hledání protihitlerovské koalice či o vzájemné návaznosti diplomatických a vojenských kroků předních velmocí a důsledcích pro menší státy, je ale třeba připomenout, že i konkrétní obranná opatření na relativně malém úseku, jako je – byť nejšířeji pojaté – Slánsko, byly vždy součástí mnohem širších plánů, tvořených právě v důsledku rozhodnutí na podstatně vyšších stupních a úrovních. Nová situace vyústila i v nutnost celkové reorganizace armády. Moje vystoupení se má týkat třicátých let, a proto začnu od onoho obligátního okamžiku, jenž v pracích historiků nabyl již téměř symbolického rozměru, a tedy od 3. zasedání Armádního poradního sboru dne 20. listopadu 1933.1 1

Armádní poradní sbor (APS) – poradní orgán ministra národní obrany, zřízený dnem 1. 12. 1932


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

105

Jedním ze základních problémů obrany státu se stalo nebezpečí boje na dvou frontách a naši vojáci tedy v zásadě stáli před otázkou, zda ve spolupráci s malodohodovými spojenci nejprve zcela eliminovat Maďarsko a proti Německu nasadit zprvu menší síly, či ponechat Maďarsko od počátku na starosti spojencům a hlavní část sil postavit proti Německu. Bez ohledu na to, jaká varianta bude případně zvolena, což bylo rozhodnutí politické, akcentoval připravený materiál nutnost rychlého strategického manévrování na velkou vzdálenost, z jednoho „bojiště“ na druhé. Co se týče západní poloviny státu, nová koncepce počítala s lokální ofenzívou k rozšíření obtížně hájitelného úzkého vlastního území, a to buď do Rakouska, nebo – společně s Poláky – do německého Slezska.2 Zde bych jen zdůraznil, že tehdy, v roce 1933, s chladnou hlavou a bez emocí, pracovníci Hlavního štábu zcela rozhodně tvrdili, že takováto vlastní rozhodná ofensiva je nutná. Defensivní řešení by podle názoru HŠ [Hlavního štábu – Z. M. ] vedlo k jisté zhoubě, uvádí příslušný dokument.3 Ovšem přesně taková situace nastala v září 1938, kdy byla obrana Československa pod tlakem vnějších faktorů řešena jako naprostá defenziva, což nám vzhledem k uvedenému stanovisku pracovníků hlavního štábu dává již samo o sobě náhled na možnosti úspěšné obrany republiky. To však jen na okraj. Až do počátku třicátých let stála organizace československé armády na jednotném systému, kdy pluky a brigády jednotlivých zbraní byly sdružovány do vševojskových svazků – divizí, a ty pak do armád.4 V rámci mobilizace se pak měly tvořit záložní brigády. 5 Systém, vyhovující v době jeho zavedení, se v nových podmínkách jevil jako dosti nepružný, především pro případné dak zlepšení přípravné a koncepční práce nad základními otázkami obrany státu a samotné armády. Předsedal mu ministr národní obrany, dále v něm byli zastoupení generální inspektor, náčelník a podnáčelník Hlavního štábu, zemští vojenští velitelé a další význační generálové a vyšší důstojníci. Rozkaz prezidenta Masaryka z 30. 11. 1932 byl oficiálně publikován 17. 12. 1932 ve Věcním věstníku MNO, roč. XV, č. 53. 2 MNO čj. 764 Taj. –HŠ/1. odd. 1933, Organisace válečné armády. Dokument, zpracovaný pro 3. zasedání Armádního poradního sboru (APS) dne 20. 11. 1933. VÚA – VHA Praha, f. Hlavní štáb – 1. oddělení (dále HŠ/1. odd. ), 1933, k. 98, sign. 38 1/6 2. 3 Tamtéž. 4 Polní divize se od roku 1920 skládaly ze dvou pěších brigád po dvou plucích, jedné dělostřelecké brigády o lehkém a hrubém pluku a horském dělostřeleckém oddílu, dále z jednoho až tří hraničářských praporů a jednotek ženijních, spojovacích, a průzkumných, a dále velitelských orgánů a služeb. Také další samostatné útvary mimo rámec divizí měly odpovídající organizaci, ponejvíce šlo o pluky (dělostřelecké, letecké, ženijní apod. ). 5 Záložní brigády měly být složeny ze záložníků starších ročníků a vybaveny starší výzbrojí, např. po roce 1925 měly čítat po osmi pěších praporech a jednom dělostřeleckém oddílu. MNO čj. 300 Org. mob. 1925, Mobilizační plán – válečné složení vyšších jednotek. VÚA – VHA Praha, f. HŠ/1. odd. , 1925, k. 79, sign. 37 4/3.


106

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

leké převozy v rámci strategického manévru, a také vzhledem k možnostem velení.6 Není zde prostor zabíhat do detailů, zmíním jen, že posléze bylo rozhodnuto stavět svazky menší, opřené namísto brigádního na plukovním klíči. Polní divize měly nyní čítat tři pěší a jeden dělostřelecký pluk a další složky pomocných zbraní a služeb. Také původní plán přechodu armády do operační sestavy a především pak plán na zajištění hranic po dobu mobilizace a operačního rozvinování byl na počátku třicátých let dosti složitý. Okamžitě po vyhlášení příslušného stupně „poplachu“ měly být z aktuálních stavů mírových pluků státní vyčleněny oddíly určené k zajištění a uzavření hranic a ke krytí proti případným diverzním akcím protivníka. Poté měla proběhnout všeobecná mobilizace, v níž by kromě přechodu mírových divizí na plné stavy byly vytvořeny záložní brigády.7 Ty poté měly vystřídat oddíly na hranicích, které by se začlenily do svých mateřských divizí. Kryt hranic, tehdy chápaný jako v zásadě statická úloha, by tak byl zajištěn záložníky se starší výzbrojí a méně hodnotným materiálem, s omezenými přepravními možnostmi. Naopak mírové divize, po mobilizaci již na plných válečných počtech, by jako nejschopnější část armády zůstaly uchovány pro manévr a rozhodné střetnutí. Systém měl podstatnou vadu – příliš dlouhou dobu potřebnou na mobilizaci a vystřídání vojsk na hranicích. Tolik času by ovšem nepřítel nemusel obráncům dopřát; od konce dvacátých let se totiž ve vojenské teorii řešil problém možnosti, že válka vypukne okamžitě, bez varování, ba dokonce i bez jejího vypovězení, a nepřítel se bude snažit s využitím momentu překvapení co nejvíce narušit mobilizaci, mimo jiné nasazením motorizovaných a dalších rychlých jednotek, které by s dostatečnou silou vnikly hluboko na území dosud nepřipraveného protivníka. Toto schéma bylo zvláště nebezpečné v případě Československa s jeho nepříznivými geografickými podmínkami. Co se týče oblasti Slánska, vedla tudy nejkratší cesta od hranic ku Praze – vzdušnou čarou šlo o přibližně 90 km. Základní myšlenkou nového plánu se proto stal nápad ponechat zmíněné „poplachové“ (ostrahové) oddíly na hranicích a v průběhu mobilizace je dále posilovat. Kryt hranic 6

Díky dodávkám obranného průmyslu rostlo množství výzbroje a vojenského materiálu, a tím i počet a kvalita záložních svazků, které mohly být v případě nebezpečí mobilizovány. Dosud se předpokládalo, že jednotlivé armády budou mít ve své podřízenosti jen několik divizí a několik slabých záložních brigád, v nové organizaci by však velitel armády měl v přímé podřízenosti příliš mnoho svazků, což bylo jedním z důvodů vsunutí nového stupně – armádního sboru. K dalším podstatným důvodům patřila možnost manévru dělostřelectvem v rámci sboru a problematika operačního a taktického spojení. Nutnost zavedení sborového stupně vyplývala ovšem zvláště z přenesení těžiště předpokládané bojové činnosti ze Slovenska do západní poloviny státu; konkrétní aspekty by si vyžadovaly širšího vysvětlení, které není předmětem tohoto příspěvku. 7 MNO čj. 300 Org. mob. 1925, Mobilizační plán – válečné složení vyšších jednotek. VÚA – VHA Praha, f. HŠ/1. odd. , 1925, k. 79, sign. 37 4/3.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

107

se tak měl skládat především z mírových, dobře vyzbrojených a vycvičených útvarů sdružených v tzv. hraniční oblasti o velikosti odpovídající zhruba slabším divizím. Akceschopnější kryt hranic měl bojovat aktivně, a tak získat čas na všeobecnou mobilizaci. Povolaní záložníci by pak v relativním klidu vytvořili polní divize sdružené v armádní sbory, které by se poté staly manévrovým nástrojem protiúderů. Aby nedošlo k proražení sestavy krytu ještě před zakončením mobilizace, byly k této „krycí“ části armády přiřazeny i mobilní zálohy, představované především jezdeckými brigádami. Je zajímavé podívat se na podrobnosti plánu z roku 1933 a srovnat, v čem a jak se liší od poměrně velmi dobře známé konečné operační sestavy z konce září 1938. Plán budoucího válečného složení z roku 19338 v zásadě počítal s tím, že velitelství každé mírové divize v průběhu mobilizace vytvoří velitelství sboru nebo hraničního pásma a že z jejích útvarů bude zformováno několik vševojskových svazků, většinou jedna hraniční oblast a dvě polní divize. Námi sledovaná oblast, kterou bychom mohli všeobecně definovat jako severozápadní oblast Čech, ohraničenou spojnicí Aš – Beroun – Praha na jihu a tokem Labe ze severu, byla zhruba polovinou prostoru mezi Vltavou a Labem, tedy prostoru, který byl z geografických důvodů z operačního hlediska do značné míry samostatný. V celé oblasti Zemského vojenského velitelství v Praze9 se v roce 1933 nacházelo pět mírových divizí, z toho v západní polovině Čech dvě divize – 1. „pražská“ a 2. „plzeňská“, které zahrnovaly, co se týče pěchoty, celkem osm pěších pluků a tři hraničářské prapory. První pražská divize měla v mobilizaci vytvářet velitelství I. armádního sboru. Hranici jako svazek krytu měla hájit Hraniční oblast 33 (HO–33; v původním návrhu pracovně „HO–3“) s mírovými pěšími pluky 9 a 46 a Hraničářským praporem 1 a jeho mobilizačním „dvojčetem“, Hraničářským praporem 21. Dělostřeleckou podporu měly zajistit tři baterie horských kanonů a dvě baterie lehkých houfnic. Dále měla pražská divize stavět „polní“ 1. divizi (pražský 28. pluk s jeho „dvojčetem“, 78. plukem, a 55. záložním plukem) a „polní“ 2. divizi (pražský 5. pluk a záložní 59. a 96. pluk). Když si sedneme do letadla, nejlépe nějakého dobového, a vystoupáme výš, můžeme se podívat na operační sestavu v západní polovině Čech ze širší perspektivy. Od hranic Čech a Moravy na jihu až po tok řeky Labe mělo hranici krýt Hraniční pásmo XI, vytvářené velitelstvím mírové 2. divize. Skláda8

MNO čj. 764 Taj. –HŠ/1. odd. 1933, Organisace válečné armády. Dokument, zpracovaný pro 3. zasedání Armádního poradního sboru (APS) dne 20. 11. 1933. VÚA – VHA Praha, f. Hlavní štáb – 1. oddělení (dále HŠ/1. odd. ), 1933, k. 98, sign. 38 1/6 2. 9 Celá republika byla teritoriálně rozdělena na čtyři zemská vojenská velitelství (ZVV), Působnost ZVV v Praze byla vymezena na území Čech.


108

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

lo se z hraničních oblastí 31 na jihu, 3210 na jihozápadě a 33 na severozápadě, přičemž přibližnou dělicí čárou mezi posledníma dvěma zmíněnými oblastmi byla spojnice Aš – Praha. „Našemu“ prostoru tedy odpovídá již zmíněná HO–33. „Manévrovací“ složku, určenou pro západní část Čech, měl představovat zmíněný I. armádní sbor s 1., 2. a 3. divizí. Předpokládaná operační sestava a úkoly se v archivech nedochovaly, respektive byly zničeny, a tak se můžeme opět jen dohadovat. Celá západní část Čech již tehdy byla pravděpodobně „ústupovým prostorem“. Obrana měla stáčet kolem jakéhosi pivotu, tvořeného dolním ohbím Vltavy, na jejíž tok se měla celá sestava postupně stahovat, s výjimkou oblouku kolem Prahy. Prvotní plány, vypracované na počátku třicátých let, ovšem musely být postupně korigovány. Jak se postupně zhoršovala mezinárodní situace, a tím i situace vojenská, zužovaly se i možnosti pro vedení vlastní ofenzivní činnosti. Jako iluzorní se brzy ukázaly naděje na spolupráci s Polskem, a na severní hranici republiky se proto dále plánovala jen úporná obrana. Na uvažovaný útok do Rakouska pak již zbývalo jen omezené množství prostředků; „anšlus“ definitivně pohřbil i tuto možnost a zcela odkryl jižní hranici až po Bratislavu. Pro případ války s Německem se ještě před „anšlusem“ předpokládal postupný hluboký ústup bojem z českých zemí, v nejhorším případě až na moravsko–slovenské pomezí. V nových podmínkách se ovšem ještě více zvýraznila nutnost udržet sestavu krytu a následně i sestavu ustupujících vojsk. Zabránit protivníkovi v proražení mohly jedině mobilní zálohy, představované především jezdeckými brigádami, respektive rychlými divizemi. Na počátku třicátých let měla armáda tři jezdecké brigády s celkem deseti jezdeckými pluky. Zatímco 2. jezdecká brigáda na Moravě a 3. jezdecká brigáda na Slovensku čítaly po třech jezdeckých plucích, 1. jezdecká brigáda v Čechách měla pluky čtyři. Novým úkolům, které měly plnit v rámci zálohy tzv. krytu hranic, však brigády ve své dosavadní podobě dosti volného sdružení tří až čtyř jezdeckých pluků11 nebyly schopny dostát. Bylo nutné vytvořit z nich ucelené svazky a zvýšit jejich početní i palebnou sílu a manévrové možnosti. Začala proto jejich reorganizace, která neustále pokračovala vlastně až do března 1939. Již v roce 1932 brigády obdržely vlastní dělostřelecké oddíly.12 Podstatnější změna přišla k 15. září 1933. Byl vytvořen další – 11. jezdec10 Složení HO–32 podle plánu z roku 1933, který měl platit k roku 1935: pěší pluky 18, 33 a 35, hraničářské prapory 5 a 6 a jejich mobilizační „dvojčata“ 25 a 26. 11 Vedle jezdeckých pluků měly brigády již jen po jedné cyklistické eskadroně, v případě mobilizace měly být doplněny o nepočetné jednotky pomocných zbraní a služeb a četu obrněných automobilů. 12 Vznikly na základě výnosu MNO čj. 2004 Dův. –HŠ/1. odd. 1932 přejmenování horských dělostřeleckých oddílů, a jako výzbroj obdržely zastaralé kanony vz. 5/8, poruchové a s nedostatečnými balistickými


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

109

ký pluk13 a zformována nová, 4. jezdecká brigáda.14 Každá z brigád byla také nově posílena cyklistickým praporem15, eskadronou obrněných automobilů16 a dalšími složkami. Když jen na okraj připomenu ono výše zmíněné základní dilema čs. obrany z počátku 30. let, tedy zda jít ofenzivně proti Maďarsku či zasadit hlavní část sil proti Německu, je z tohoto pohledu zajímavé, že nová jezdecká brigáda nevznikla v Čechách, ale v nejvýchodnější části státu.

Dislokace 1. jezdecké brigády na podzim 1933 Jezdecké brigády začleněním nových složek výrazně získaly na bojové hodnotě. Všechny měly po jednom cyklistickém praporu, dělostřeleckém oddílu17 vlastnostmi. 13 Jezdecký pluk 11 byl posádkou v Bratislavě. 14 Velitelství 4. jezdecké brigády bylo umístěno do Košic, a podléhaly mu Jezdecký pluk 5, Jezdecký pluk 10 a nově postavený Cyklistický prapor 4. 15 Cyklistické prapory byly zformovány k 15. září 1933 na základě sloučení dosavadních cyklistických eskadron jezdeckých brigád a cyklistických rot hraničářských praporů. Velitelství CP 1 se nacházelo v Jaroměři, CP 2 v Olomouci, CP 3 v Levicích a CP 4 v Sabinově. Sborník důvěrných výnosů a nařízení (SDVN) VII, 1934, č. 1 z 13. 2. 1934. 16 Do té doby existovala pouze jedna eskadrona obrněných automobilů v rámci Praporu útočné vozby. Eskadrony obrněných automobilů od září 1933 sídlily v Přelouči, Brně, Bratislavě a Košicích. 17 Dělostřelecký oddíl 84 pro 4. brigádu ovšem vznikl o něco později, teprve 1. 10. 1935.


110

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

a eskadroně obrněných automobilů, lišily se však počtem jezdeckých pluků. Zatímco třetí a čtvrtá brigáda měly po reorganizaci v roce 1933 pouze dva jezdecké pluky, v Čechách zůstávala netypicky silná 1. brigáda o 4 plucích. Abychom pochopili pravděpodobné důvody tohoto stavu, musíme analyzovat dislokaci brigády v první polovině třicátých let. Z míst, kde byly kasernovány nově vzniklé složky, je vidět výrazný úmysl zachovat gros brigády, tedy dva jezdecké pluky, cyklistický prapor a dělostřelecký oddíl, v zázemí Orlických hor, tedy v oblasti, která byla pokládána za nejohroženější – a kde se také proto zakrátko začala stavět souvislá linie těžkého opevnění. Zbylé dva pluky, 1. v Terezíně a 4. v Klatovech, mohly hypoteticky působit jako mobilní posilový prvek pod příslušným místním velitelstvím – každý z nich byl dislokován na samostatném „ústupovém“ směru, kde se předpokládala ztráta terénu a pohybové boje. V září 1936 byla 4. jezdecká brigáda přeložena z východního cípu republiky do Čech,18 což můžeme hodnotit jako výraz definitivního upuštění od „maďarské“ varianty, tedy upuštění od myšlenky, že by se čs. armáda významně ofenzivně podílela na likvidaci Maďarska. Bylo to pochopitelné, neboť jak sílila moc německé armády, musely být všechny dosažitelné síly postaveny proti ní. Redislokace proběhla velice zajímavým způsobem. Útvary čtvrté a první brigády se vzájemně promísily a ve výsledku si 1. jezdecká brigáda ponechala Jezdecký (nyní již přejmenovaný na Dragounský) pluk 1 a Dragounský pluk 4 a nově k ní byly zařazeny útvary přesunuté ze Slovenska – Dragounský pluk 5, nyní v Praze, jezdecký Dělostřelecký oddíl 84, nyní v Týně nad Vltavou, a Cyklistický prapor 4 přemístěný do Loun a Rakovníka. První brigáda tedy byla od září 1936 široce roztažena v již výše charakterizovaném prostoru mezi Vltavou a Labem, určeném v zásadě k postupnému vyklizení. Velitelství 4. brigády, dislokované do Pardubic, převzalo zbývající, „podorlické“ útvary 1. brigády. Došlo tak k organizaci kompaktní 4. brigády na Podorlicku a volnějšího uskupení 1. brigády, kde ovšem výrazným těžištěm dislokace byl právě námi sledovaný prostor, tedy mezi Labem a spojnicí Aš – Praha. Zdá se, respektive jde o moji – náznaky v pramenech podpořenou – hypotézu, že oba prostory odpovídaly i předpokládanému prostoru nasazení. Proces postupného zesilování jezdeckých brigád nadále pokračoval. Od let 1935 a 1936 se v jejich organizaci počítalo i s tanky a poté i s motorizovanými prapory pěchoty. 19 Původně zásadní role jezdectva v těchto svazcích postup18

Sborník důvěrných výnosů a nařízení (SDVN), IX, 1936, č. 10 z 25. 11. 1936. Do válečného složení brigád postupně patřila rota až prapor tanků a postupně i motorizované prapory pěchoty. V takové sestavě brigády cvičily i na manévrech. K problematice vývoje názorů na nasazení 19


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

111

Dislokace 1. a 4. jezdecké brigády na podzim 1936 ně upadala a na podzim 1937 se brigády přetvořily na tzv. rychlé divize, kde již rovnocennou a postupně i stále významnější část tvořily právě složky, dříve považované pouze za posilové, tedy motorizovaná pěchota, tanky a cyklisté.20 I místa dislokací těchto nových složek odpovídají mojí hypotéze. V roce 1937 a počátkem roku 1938 došlo opět k menší výměně útvarů mezi oběma českými rychlými divizemi, která však podle mého názoru měla dalekosáhlejší důvody. Je to opět moje hypotéza, ale myslím, že poté, co již byl neuralgický prostor Orlických hor, respektive jeho okrajů (Králicka a Náchodska), čím dál více zabezpečován urychleně budovaným stálým těžkým opevněním, uvolnila se 4. rychlá divize pro jiné úkoly. Převzala proto klatovský Dragounský pluk 421 a nově i motorizovaný Hraničářský prapor 4,22 a tím i zodpovědnost za jihozápad a jih Čech, kam se také přesunul prostor jejího soustředění v nástupových plánech. První rychlá divize se tak ještě výrazněji svým úsilím soustřeďovala na „náš“ a operační užití rychlých divizí viz Maršálek, Zdenko, Rychlé svazky na závěrečném cvičení čs. armády v roce 1937. In: Historie a vojenství, 2002, č. 2, s. 303–336. 20 Velitelství rychlých divizí vznikla 15. září 1937, oficiálně však bylo přejmenování dosavadních jezdeckých brigád na rychlé divize oznámeno až k 1. lednu 1938. 21 MNO čj. 8149 Taj. –HŠ/1. odd. 1937, VÚA – VHA Praha, f. Kroniky a fotoalba, sign. Velitelství 4. rychlé divise (dříve 4. jezdecké brigády), s. 25–26. 22 Motorizované prapory pěchoty byly do přímé podřízenosti zařazeny až po vzniku rychlých divizí, v říjnu 1937, respektive v lednu 1938. První rychlá divize dostala do své organizace Instrukční prapor, kasernovaný v Milovicích, kde působil i Pluk útočné vozby 1.


112

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

směr, tedy severozápadní výsek Čech od Prahy. Zde nebo v dosažitelné vzdálenosti byly dislokovány všechny její útvary – velitelství v Praze, Dragounský pluk 1 v Terezíně, Dragounský pluk 5 v Praze, Staré Boleslavi a Kostelci nad Labem, Cyklistický prapor 4 v Lounech a Instrukční prapor v Milovicích, kde se nacházel i Pluk útočné vozby 1, který pro divizi mobilizačně stavěl prapory tanků a motorizovaný přezvědný oddíl. Jedinou výjimku představoval Dělostřelecký oddíl 84, jenž zůstával v Týně nad Vltavou.

Změny dislokace 1. a 4. rychlé divize na přelomu let 1937 a 1938 Z jednotlivých dokumentů můžeme soudit, že přestože se plány a z nich vyplývající nástupní sestavy dosti měnily, zůstávalo konstantou, že námi sledovaný směr byl považován za silně ohrožený a za významný pravděpodobný směr vpádu protivníka. Systém obrany zde postupně procházel dosti zajímavým vývojem, zde však na podrobnější popis není místo, a tak jen tolik, že po několika různých fázích zde v květnu 1938 došlo k ustavení tzv. Velitelské skupiny 1, svazku, odpovídajícímu přibližně velikosti divize. Její složení v září 1938 je dostatečně dobře známo, stejně jako je znám fakt, že podléhala tzv. Hraničnímu pásmu XI s velitelstvím v Praze.23 23

Velitelská skupina 1 se v září 1938 skládala z pěšího pluku 46 (Chomutov), hraničářských praporů 1, 5 a 25, motorizovaného ženijního praporu 22, dělostřeleckého pluku 32 s dvěma oddíly, dělostřeleckého pluku 42 s dvěma oddíly, a řady dalších menších útvarů, zvláště pomocných zbraní a služeb.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

113

Obrana se v úseku připravovala dosti pečlivě. Byl mj. připraven plán ničení24 a také úprav terénu. Kromě dílčí regulace Ohře25 byla například značná pozornost věnována stavbě překážek a také evakuaci. Zvláštní význam v přípravě obrany ovšem měly linie lehkého opevnění. Opět zde nebudu zabíhat do známých podrobností, je však nutné připomenout, že v našem prostoru se mohli obránci opřít až o tři obranné linie. První vedla nedaleko od hranic (zhruba na čáře Kadaň – Ústí nad Labem – Děčín),26 druhá pak na řece Ohři a Blšance. Ta byla určena za hlavní obranné postavení. Ještě více vzadu se nacházelo tzv. Vnější opevnění Prahy, které tvořilo dosti široký kruh, jenž těsně míjel i město Slaný.27 Ženijní příprava terénu tedy byla dosti důkladná, je ovšem třeba mít na paměti, že celý prostor byl v zásadě určen k poměrně rychlému vyklizení. Zajímavé souvislosti v tomto směru nabízí i sledování proměn dislokace místních vojenských útvarů. Na počátku roku 1938 byly na Slovensko přeloženy pěší pluky 9 z Mostu a 33 z Chebu,28 tedy vlastně dva nejdále na západ vysunuté pěší pluky, nejbližší k hranicím. Naopak se ve výseku na severozápad od Prahy nově objevilo několik rychlých jednotek a útvarů. Dlouhou dobu zde z rychlých částí byl pouze Dragounský pluk 1 v Terezíně, v září 1936 pak přišly Dragounský pluk 5 do Prahy a Cyklistický prapor 4 do Loun a Rakovníka. Na podzim 1937 armáda kromě již zmíněných rychlých divizí nově postavila i tři motorizované ženijní prapory – vysloveně moderní prostředek, určený zvláště k vedení ústupového boje proti motomechanizovaným silám. Je charakteristické, že všechny tři byly dislokovány na předpokládaných ústupových směrech – 21. prapor do Domažlic, 23. prapor do Liberce a 22. prapor nejprve do Prahy a v únoru 1938 do Mostu, na místo odveleného 9. pěšího pluku. Tehdy v únoru 1938 také konečně dostal vojenskou posádku i Slaný – byl sem přesunut Cyklistický prapor 1 z Josefova.29 Ten patřil do sestavy 4. rychlé divize a od původního, tehdy aktuálního i pozdějšího skutečného operačního prostoru své divize byl umístěn značně excentricky, takže v případě mobilizace musel absolvovat velmi dlouhý přesun. Domnívám se však, že šlo o výraz cílené snahy soustředit právě na „našem“ směru maximum rych24

Vel. I. sboru, čj. 40529 Taj. 3. odd. 1937. VÚA – VHA Praha, f. Velitelství I. sboru, k. 36, i. č. 781. Vel. I. sboru, čj. 40525 Taj. 3. odd. 1937. VÚA – VHA Praha, f. Velitelství I. sboru, k. 36, i. č. 780. 26 Blíže viz Hák, Zdeněk, Podkrušnohorská linie. Čs. lehké opevnění z let 1935 – 38 v prostoru Klášterec n. O. – Kadaň – Chomutov – Most – Bílina – Ústí nad Labem. Dvůr Králové nad Labem, FORTprint 2005. 27 Blíže viz např. Lášek, Radan, Opevnění z let 1936–38 v okolí Prahy. Praha, Codyprint 2003. 28 Sluka, Václav, Československá armáda v datech, III. (1935–1939). In: Historie a vojenství, 1996, č. 1, s. 103. 29 Tamtéž. 25


114

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

lých jednotek, a tak předejít nebezpečí náhlého vpádu po nejkratší vzdálenosti od hranic k Praze. Jak je vidět, změny celkových podmínek si vynucovaly změny obranných plánů, což v důsledku znamenalo i změny prostorů soustředění mobilních záložních svazků (dříve jezdeckých brigád, později rychlých divizí) a částečně i vzájemné výměny jejich útvarů. Zprvu zcela evidentně logická dislokace byla v podobě z léta 1938 značně roztříštěna – řada útvarů měla daleko ke svým nástupním prostorům, některé byly dislokovány zcela excentricky – tak by se během mobilizace kupř. v dalekém přesunu v opačném směru vlastně míjely Dělostřelecký oddíl 84, směřující z Týna nad Vltavou na Slánsko, a Cyklistický prapor 1, mířící naopak ze Slaného k Voticím, místu plánovaného soustředění „mateřské“ 4. rychlé divize.30

Dislokace útvarů 1. a 4. rychlé divize v září 1938 a plánované prostory soustředění 30

Chtěl bych zdůraznit, že jde o obrázek v malém, jak dopadla v září 1938 celá československá armáda – právě při detailním rozboru totiž zjistíme, jak její dislokace a změny nástupních plánů probíhaly pod vlivem politických a vojenských akcí Německa, v jejich důsledku, byly na ně pouhou reakcí. Prokázala se nesouměřitelná vyspělost vzájemné koordinace diplomatických a vojenských kroků Německa. Československá armáda výrazně ztratila iniciativu a ještě před zahájením bojové činnosti se dostala do vleku protivníka a do nevýhodného postavení. Nebyla sama, takřka do písmene stejný postup, a to nejen co do časové souslednosti, ale i co do vojensko-geografických aspektů, čekal o rok později Polsko.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

115

Vraťme se však zpět na Slánsko. O důležitosti, jaká byla směru přikládána, svědčí fakt, že zde byly na relativně malém území soustředěny nejmodernější prostředky, které armáda měla k dispozici. Vedle rychlé divize a motorizovaného ženijního praporu byla především pro tento úsek připravena působit i tzv. skupina bojového letectva 1. armády. Skládala se až z šesti (!) letek stíhacích dvojplošníků B–534 a dvou letek moderních lehkých bombardérů B–71. Byla urychleně cvičena k útokům na motorizované a mechanizované kolony protivníka, a to od čáry Stříbro – Tachov po řeku Labe. Celkem čítala 72 stíhacích a 22 bombardovacích letounů. 31 Počin, výjimečný i v mezinárodním srovnání, se ovšem poněkud „minul cíle“. Nejsilnější skupina byla určena na směr, který byl v německém plánu „Grün“ vedlejší a případné „přesměrování“ činnosti by jistě bylo poznamenáno ztrátou času i absencí připravených plánů. Stíhací letouny uvedené skupiny mohly kromě bitevních náletů i chránit vojska Hraničního pásma XI před útoky nepřátelského letectva, přičemž je významné, že nepřímou podporu, tedy především protiletadlovou ochranu komunikačních spojů ze zázemí, mohla poskytnout i Skupina OPL32 „A“, určená k obraně Prahy, celkem 36 starších a 20 moderních protiletadlových děl střední ráže, 16 malorážních automatických kanonů a 10 čet světlometů – šlo o nejsilnější skupinu OPL v rámci republiky vůbec, k jejíž hodnotě je třeba připočítat i stíhací letouny obvodu „A“ TOPL33 – tři stíhací letky s letouny typu B–534 (letiště Hostivice, Horní Měcholupy, Uhříněves). Směr byl v porovnání s jinými dosti bohatě dotován i průzkumnými letouny. Vlastní průzkumnou letku mělo nejen Hraniční pásmo XI, tedy stupeň sboru, ale i přímo Velitelská skupina 1.34 Je mimochodem charakteristické, že stejně byly dotovány i sousední HO–32 a HO–33 – právě na směrech předpokládaného dosti hlubokého ústupu tedy byly nasazeny jak motorizované „zatarasovací“ ženijní prapory, tak v přímé podřízenosti stupně svazku i průzkumné letouny, které mohly v chaosu nepřehledné situace za ústupu prokázat doslova neocenitelné služby. Námi sledovaný severozápadní výsek, tedy úsek Hraničního pásma XI, resp. Velitelské skupiny 1, měl v plánech léta roku 1938 zajímavé místo. Boj, který se zde měl odehrát, by se v rámci celé armády asi nejvíce blížil představě 31 Ke složení a úkolům skupin viz Minařík, Pavel/Šrámek, Pavel: Československé vojenské letectvo v době vyvrcholení mnichovské krize. In: Historie a vojenství, 2008, č. 2, s. 43–52. 32 OPL – obrana proti letadlům. 33 TOPL – teritoriální obrana proti letadlům. Skupina byla taktéž určena především k obraně Prahy. 34 Hraniční pásmo XI mělo ve své podřízenosti 12. letku (letiště Hoštice u Klecan), Velitelská skupina 1 pak 11. letku (letiště Hájek u Jenče). Obě letky měly ve výzbroji pozorovací letouny typu Š–328. Minařík, Pavel/Šrámek, Pavel: Československé vojenské letectvo v době vyvrcholení mnichovské krize. In: Historie a vojenství, 2008, č. 2, s. 43–52.


116

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

moderního konfliktu, respektive moderní podoby boje na zdrženou. Ustupující tradiční pěchota by se postupně mohla zachytit a opřít o tři opevněné linie, vždy alespoň částečně obsazené čerstvými místními jednotkami a nepřítele na jistou dobu zadržet. V období „meziskoků“ mezi jednotlivými liniemi by nepřítele účinně brzdily jednotlivé složky rychlé divize i velice silné bitevní letectvo. Aby celé uskupení nebylo obchváceno z jižního odkrytého křídla, chránil ho smíšený přezvědný oddíl a motorizovaný ženijní prapor s přiděleným praporem hraničářů.35 Na protivníka, který by přesto prorazil, by pak rychlá divize mohla vykonat protiúder a získat tak čas ke konsolidaci obrany na třetí linii, tedy na bunkrech Vnějšího opevnění Prahy. Vše s poměrně dobrou ochranou proti nepřátelskému letectvu. Načrtnutý obrázek vypadá sympaticky, ale přesto musíme mít na paměti, že délka tzv. hlavního obranného postavení činila na našem úseku až 111 kilometrů, což je z hlediska tehdejší vojenské teorie úsek nikoliv pro jeden svazek, byť posílený, ale pro dvě plné armády. V určeném prostoru, tedy v okolí Slaného, 1. rychlá divize prodělala v roce 1938 tzv. květnovou mobilizaci. Ta dostatečně prověřila nejen mobilizační systém, ale i organizaci, spojitost a vycvičenost jednotek a také připravenost velitelů. Doba byla vážná, a tak musely jít všechny osobní sentimenty stranou. Na základě hrubých taktických chyb byl kupříkladu okamžitě suspendován velitel Dragounského pluku 1 plk. Škvor i se svým zástupcem. Na jejich místo byl jako „krizový manažer“ povolán později známý plk. gšt. Vrzáček, jenž měl ovšem pro případ mobilizace jiné přidělení, a pluk proto v září 1938 přebíral uvolněný velitel jiného pluku, plk. Šourek.36 Složité personální změny znovu dokazují, jak velký význam připisovalo velení armády nejen slavné tradici legionářského pluku, ale hlavně prostoru, který měl bránit. Útvary divize se na svoje úkoly připravovaly i po skončení květnové mobilizace. Zvláštní význam mělo především cvičení, které proběhlo na přelomu srpna a září. Jedna strana, ve složení obou místních cyklistických praporů, jednoho a půl dragounského pluku a oddílu dělostřelectva, měla pod velením velitele 1. motorizované brigády simulovat útok rychlého svazku na linii lehkého opevnění. „Útok“ probíhal na směru považovaném za nejohroženější, tedy mezi Slaným a Velvary na Prahu. Bunkry Vnějšího opevnění Prahy hájili vojáci pražských pěších pluků 5 a 28.37

35

http://vojenstvi. cz/vasedotazy_84. htm, odpověď na dotaz č. 1256 (Pavel Minařík). MNO čj. 15426Mob. –I. /2. odd. 1938. Válečné ustanovení důstojníků jezdectva z povolání – změna. VÚA – VHA Praha, f. Velitelství Rychlé divise 1 (VRD 1), k. 3. 37 Cvičení proběhlo na rozkaz ZVV Praha z 25. 7. 1938. VRD 1, čj. 2233 Taj. –štáb/3. odd. 1938. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8. 36


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

117

Od počátku září se rychlé divize na příkaz hlavního štábu připravovaly k přesunu do určených nástupních prostorů,38 v polovině měsíce byly ovšem jejich útvary nasazeny k úkolu, na který dosud nebyly cvičeny. Po vypuknutí henleinovského povstání a následném vyhlášení stanného práva byly nasazeny v roli asistenčních jednotek, které byly k dispozici místním politickým úřadům. Největší uskupení vyrazilo 14. září do západních Čech.39 V okolí Karlových Varů se rozmístily poplachové útvary 1. motorizované brigády 1. rychlé divize (přímo v Karlových Varech působil Instrukční prapor a telegrafní rota, Cyklistický prapor 4 byl spolu s rotou protitankových kanonů ubytován ve Staré Roli, rota lehkých tanků s detašovanou rotou cyklistů ve Dvorech, dělostřelecký oddíl a služby zůstaly v Olšových Vratech40). Podobný úkol v prostoru Falknov – Kynšperk nad Ohří plnila i 4. motorizovaná brigáda 4. rychlé divize (a v jejím rámci i Cyklistický prapor 1 ze Slaného).41 Obě brigády podléhaly velení 1. rychlé divize, tedy osobně generálu Fišerovi, jehož stanoviště bylo v Lázeňském domě v Karlových Varech. Akcí v pohraničí se nezúčastnily jezdecké brigády divizí, které se začaly soustřeďovat v původně předpokládaných nástupních prostorech – v případě 1. jezdecké brigády tedy na Slánsku. Tam také postupně mířily nově postavené doplňky pro všechny útvary divize, včetně motorizovaných a tankových částí. Veliteli jezdecké brigády plk. Heřmanovi tedy přechodně podléhalo dosti velké uskupení. Po částečném zklidnění situace se 17. a 18. září z Falknovska 4. motorizovaná brigáda stáhla ke své divizi na Voticko42 a v západních Čechách zůstaly jen jednotky 1. motorizované brigády. Velitelství 1. rychlé divize se proto 20. září přesunulo do Slaného. Uskupení na Karlovarsku zůstalo pod velením velitele motorizované brigády plk. Vávry. V případě války, což se tehdy pokládalo za nepravděpodobné, se mělo ústupovým bojem rychle stáhnout za hlavní obranné postavení.43 38 Pro RD 1 byl určen prostor Budyně – Velvary – Telec, pro RD 4 Sedlčany – Votice – Sedlec. VRD 4, čj. 4975 Taj. –štáb/3. odd. 1938 (rozkaz ZVV Praha čj. 3838Taj. –2. odd. 1938, 2. 9. 1938 Vojcechovský, Pokračování v činnosti výcvikové). VÚA – VHA Praha, f. VRD 4, k. 8. 39 VRD 1, čj. 2300 Taj. –štáb/3. odd. 1938. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8. Popularizační popis zmíněného zásahu viz Holub, Ota, Československé tanky a tankisté, Praha, Naše vojsko 1980, s. 175–178. 40 VRD 1, čj. 2301 Taj. –štáb/3. odd. 1938, Všeobecný operační rozkaz č. 1, 14. 9. 1938, 05. 00 hod. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8. Po jedné rotě Instrukčního praporu bylo také vysláno do Kraslic a Nejdku. 41 VRD 4, čj. 4987 Taj. –štáb/3. odd. 1938 (rozkaz ZVV Praha čj. 3963Taj. –2. odd. 1938 z 13. 9. 1938). VÚA – VHA Praha, f. VRD 4, k. 8. Čtvrtá motorizovaná brigáda se pro tento úkol skládala z Cyklistického praporu 1, motorizovaného Hraničářského praporu 4, motorizovaných částí Dělostřeleckého oddílu 81 a roty lehkých tanků. Stanoviště velitele brigády bylo ve Falknově. Bylo zdůrazněno, že brigáda je podřízena veliteli 1. rychlé divize, velitelství 4. rychlé divize mířilo s ostatními složkami divize (jezdecká brigáda, doplňky, nově postavené jednotky) na Táborsko. 42 VÚA – VHA Praha, f. Kroniky a fotoalba, Kronika Cyklistického praporu 1, s. 148. 43 VRD 1, čj. 2310 Taj. – štáb/3. odd. 1938, Všeobecný operační rozkaz č. 2 z 19. 9. 1938, 17. 30 hod. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8.


118

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Dne 22. září 1938 dostal velitel Dragounského pluku 5 zvláštní úkol: měl do kasáren v pražské Invalidovně vyslat dvě eskadrony, aby byly v pohotovosti pro případ nepokojů v Praze (úkol souvisel s okolnostmi pádu Hodžovy vlády a byl reakcí na mohutné demonstrace předešlého dne, kdy se ohromný dav prodral až na nádvoří Pražského hradu a nepřipravená policie mu v tom nedokázala zabránit).44 Po vyhlášení mobilizace se jednotky z Karlovarska se na rozkaz zemského vojenského velitelství stáhly do okolí Zdic, kde mělo pod velením gen. Fišery dojít ke koncentraci celé motorizované brigády, 45 a kam proto směřovaly také složky, dosud rozmístěné u Slaného a i další nové doplňky.46 Jezdecká brigáda divize však měla dále zůstat u Slaného. O necelý den později se situace znovu změnila. Od divize byla do jižních Čech detašována motorizovaná skupina pod osobním velením gen. Fišery ve složení Instrukční prapor 1, Instrukční prapor 2, Dělostřelecký oddíl 8847 a rota VKPL 8548 s úkolem dočasně zajistit slabě obsazený styk dvou hraničních oblastí v prostoru Strakonic.49 Záhy poté si divizi podřídilo hlavní velitelství a 29. září 1938 ji odeslalo do okolí Pacova.50 Zcela tak zmizela z našeho úseku a dostala nový, jí dosud naprosto neznámý a nečekaný úkol. Neznamenalo to ovšem, že by směr na Prahu, pokládaný za velice nebezpečný, nebyl nyní obsazen. V rámci nástupu mobilizované armády podle varianty XIII totiž došlo k celé řadě dalších redislokací. Mobilizované armádní sbory, které až dosud měly tvořit „manévrovací“ složku armády, přebíraly vlastní obranné úseky na hranicích. Jak dalece tento posun souvisí s politickou situací a s jejími důsledky, je dodnes diskutovanou otázkou, pro nás je podstatné, že v zásadě na stejné místo, které opustila 1. rychlá divize, byla nyní určena záložní divize pražské posádky – tedy místo toho, aby na jihu Čech tvořila spo-

44

VRD 1, čj. 2311 Taj. –štáb/3. odd. 1938 z 22. 9. 1938, 10. 00 hod. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8. VRD 1, čj. 2322 Taj. –štáb/3. odd. 1938, Všeobecný operační rozkaz č. 3 z 24. 9. 1938, 14. 30 hod. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8. 46 VRD 1, čj. 2325 Taj. –štáb/3. odd. 1938, Všeobecný operační rozkaz č. 4 z 25. 9. 1938, 20. 30 hod. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8. 47 V průběhu mobilizace vytvářel Dělostřelecký oddíl 84 dva polní oddíly – hipomobilní oddíl 84, podřízený jezdecké brigádě, a motorizovaný oddíl 88, určený pro motorizovanou brigádu. 48 VKPL – „velkých kulometů proti letadlům“, roty měly ve výzbroji po osmi kusech 20mm automatických kanonů Oerlikon. 49 VRD 1, čj. 2327 Taj. –štáb/3. odd. 1938, Zvláštní rozkaz č. 1 z 26. 9. 1938, 16. 00 hod. VÚA – VHA Praha, f. VRD 1, k. 8. 50 VÚA – VHA Praha, f. Kroniky a fotoalba, Kronika Velitelství 1. rychlé divise (dříve 1. jezdecké brigády), s. 184. 45


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

119

lu s 5. divizí záložní uskupení, soustředila se severozápadně od okraje Prahy; její velitelské stanoviště se nacházelo v Buštěhradě.51 Veškerá pozornost, kterou věnovali štábní důstojníci přípravě boje na námi sledovaném úseku, však zdánlivě vyzněla naprázdno. Jak již bylo výše zmíněno, daný směr byl v německých plánech pouze směrem vedlejším a hlavní údery měly probíhat jinde. Jedním z podstatných důvodů však jistě byla i důkladná příprava obrany, o čemž měli Němci jistě dobré zprávy. Operační význam našeho směru se – stejně jako již několikrát v minulosti – ovšem nakonec potvrdil. Právě přes Louny a Slaný postupovala na Prahu dne 15. března 1939 německá 24. pěší divize. Byl to také námi sledovaný směr, který přinesl v závěru války osvobození Prahy, když právě tudy pronikla sovětská vojska 4. gardové tankové armády. Hřeben Krušných hor Rudá armády překročila v časných hodinách dne 8. května 1945 a Slaný dosáhla přesně o půlnoci z 8. na 9. května, tedy asi za 20 hodin, a dokázala tak mimochodem oprávněnost obavy předválečných důstojníků z možnosti rychlého uchvácení Prahy. Směr postupu německých i sovětských jednotek tedy přímo procházel skrze původně uvažovaný prostor mobilizačního soustředění 1. rychlé divize na Slánsku. O významu tohoto prostoru svědčí i fakt, že přesně zde byla dislokována 1. tanková divize ČSLA (o čemž více v příspěvku pana Václava Vernera), a Slánsko nezůstalo opomenuto ani v srpnu 1968 (viz příspěvek pana Daniela Povolného).

Mgr. Zdenko Maršálek (nar. 1966), pracovník Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V roce 1989 absolvoval Pedagogickou fakultu, a v roce 2001 obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se především historií vojenství Českoslovenka a zemí střední Evropy v meziválečném období a v letech druhé světové války. 51

Změny dislokace divizí v průběhu září 1938 jsou ilustračně dokonale zachyceny v schematické mapce v publikaci Šrámek, Pavel a kol. , Když zemřít, tak čestně. Československá armáda v září 1938. Brno, Společnost přátel československého opevnění 1998, s. 115.


120

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ David Hubený

CYKLISTICKÝ PRAPOR 1 V LETECH 1933–1939 Dějiny prvorepublikové československé armády patří oprávněně k badatelsky i čtenářsky velmi oblíbeným tématům. Přispívá k tomu jednak idealizovaný obraz první republiky, jednak skutečnost, že se čs. armáda po první světové válce zúčastnila několika bojových střetnutí (s Polskem a Maďarskem v roce 1919) a ve třicátých letech se usilovně chystala na další konflikt, u nějž se předpokládalo, že minimálně zasáhne celou Evropu. Přesto existují v historii prvorepublikové armády stále nedostatečně popsaná nebo zcela nepopsaná místa. Tento příspěvek si klade za cíl obeznámit čtenáře s životem jednoho z nově budovaných útvarů, s jejichž výstavbou se započalo po identifikaci nacistického Německa jako příštího válečného protivníka. Jedná se však zatím pouze o seznámení se s každodenním životem jednoho specifického praporu v rámci celé armády. Vojenské důvody vzniku, ale i samotného nasazení praporu v roce 1938, si vyžádá ještě další hlubší a důkladnější výzkum. Náhled do problematiky využití jízdních kol v armádě Přídomek „cyklistický“ již sám o sobě napovídá, v čem spočívá specifikum takového útvaru – v nezvyklé vojenské výstroji – jízdním kolu, které slouží k rychlým přesunům,1 v čemž spočívala jedna z největších výhod cyklistů. Přestože se vyšší cyklistické útvary objevily v československé armádě až ve třicátých letech, nebylo jízdní kolo žádnou novinkou. Naopak, již od budování armády po skončení první světové války se v hraničářských praporech vždy vyskytovala jedna cyklistická rota. Mezi další uživatele kol patřil například instrukční prapor, spojovací útvary a také jezdectvo. U jezdectva se roty nazývaly eskadronami a právě cyklistické eskadrony jízdních brigád a cyklistické roty hraničářských praporů se později staly součástí nově vznikajících cyklistických praporů. Po vzniku cyklistických praporů se vyskytovaly divizní a další cyklistické roty, jež sloužily zejména k průzkumu.2 Tyto další cyklistické jednotky však vznikaly až po mobilizaci. Československá armáda se svými čtyřmi, později pěti cyklistickými prapory, nebyla v Evropě žádnou výjimkou. Jízdní kola na počátku třicátých let představovala poměrně populární a rozšířený dopravní prostředek. Kola se tehdy 1 2

Armáda a národ. Praha 1938, s. 201–202. Hrubíšek, Ivo: Kola, armády, války. Plzeň 2003, s. 92–95, 117.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

121

běžně vyskytovala v různých armádách – v roce 1931 měla například Itálie 12 cyklistických pluků! Belgie a Nizozemsko disponovaly shodně po jednom pluku cyklistů, jinak byly v menších evropských státech počty cyklistických útvarů povětšinou na úrovni 2 nebo 3 praporů, i když třeba Rakousko jich mělo 6 a Maďarsko o jeden více. Za první světové války Německo využívalo cyklistickou brigádu. Cyklisté se používali ve spojení s obrněnými vozidly, která zesilovala údernou a palebnou sílu útvaru a naopak poskytovala ochranu před nepřátelskými obrněnci, jak logicky usuzovali vojenští teoretici.3 Navíc využití cyklistických jednotek bylo nesmírně široké – průzkum, pronásledování, boční krytí, pohyblivá záloha, předvoj a přední stráž; jízdní kola umožňovala i provádění rychlých přepadů,4 což také dosvědčovaly zkušenosti z první světové války. Kola se však zúčastnila i druhé světové války, např. horthyovské Maďarsko vyslalo proti SSSR po 22. červnu 1941 mimo jiné svoje cyklistické jednotky, které v sestavě armády zůstaly po celou válku.5 Rovněž císařské Japonsko při svých bleskových útocích efektivně využívalo jízdní kolo jako levný dopravní prostředek. Československá meziválečná armáda tedy nebyla v Evropě a ve světě žádnou výjimkou. Velení armády se před zavedením vyšších cyklistických jednotek zajímalo o zkušenost zahraničních armád s nasazením bicyklů v boji a zabývalo se teoretickými úvahami o případném dalším rozvoji cyklistických jednotek. Například v armádním odborném časopise Vojenské rozhledy došlo v průběhu třicátých let ke zveřejnění řady článků popularizujících činnost belgických přepadových jednotek pohybujících se v týlu nepřítele na kolech, narušující německou přepravu a šířících dezinformace. Mezi přednosti těchto útvarů patřil rychlý a zejména nehlučný postup, čehož se mělo podle pisatele využít při výstavbě vlastních úderných jednotek.6 Kromě těchto popularizačních textů a zmínek o vhodných možnostech využití kol v armádě se objevovaly hlubší rozvahy. Jednou z nich byla práce škpt. Václava Kautského, která v roce 1932 získala cenu v soutěži Vojenského ústavu vědeckého7 a jež byla později otištěna v již zmíněných Vojenských rozhledech.8 Kautský se ve svém článku přímo přimlouval za vznik cyklistic3

Kautský, Václav: Cyklistické jednotky. In: Vojenské rozhledy, č. 10, roč. XIV. , 1933, s. 1018 a 1022. Kautský, Václav: Cyklistické jednotky. In: Vojenské rozhledy, č. 10, roč. XIV. , 1933, s. 1020–1021. 5 Kliment, Charles K. – Bernád, Dénes: Maďarská armáda 1919 – 1945. Praha 2007, s. 87 a 110. 6 Činnost cyklistických jednotek belgické armády na počátku světové války (1914). In: Vojenské rozhledy, č. 3, roč. XIV. , 1933, s. 294–303; zde strany 294, 299, 302–303. 7 Blíže k této instituci: Sedlář, Miloš: Nástin historie Vojenského ústavu vědeckého 1919–1949. In: Historie a vojenství, roč. XLI, 1992, č. 2, s. 47–77 a Straka, Karel: Souvislosti vědy a výzkumu s obranou Československé republiky. Vojenský ústav vědecký v letech 1936–1938. Praha 2006. 8 Kautský, Václav: Cyklistické jednotky. In: Vojenské rozhledy, č. 10, roč. XIV. , 1933, s. 1017–1026; zde 1017; č. 11. , roč. XIV, 1933, s. 1145–1157. 4


122

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

kých jednotek, které by již v míru byly budovány na plných válečných počtech, aby nevznikaly problémy s fyzicky nepřipravenými záložníky při mobilizaci.9 Jeho volání bylo z části naplněno v průběhu roku 1933, kdy došlo k postavení Cyklistického praporu 1.10 Je nutno si uvědomit, že se ve třicátých letech v Evropě široce diskutovala otázka motorizace, resp. mechanizace armád nákladními a obrněnými vozidly, přičemž velmoci dosahovaly v této otázce právě v průběhu tohoto desetiletí pozoruhodných výsledků (například v Sovětském svazu se vytvářely mechanizované sbory a v případě malé britské profesionální armády se podařilo dosáhnout plné motorizace). Vybavení pěchoty jízdními koly představovalo levný a poměrně efektivní prostředek, jak zvýšin rychlost i akční rádius jednotek, které pak představovaly do určité míry přijatelnou a poměrně použitelnou alternativu k drahé motorizaci, i když ji samozřejmě nemohly zcela nahradit. Kautský ve své práci navrhoval, aby cyklisty doprovázela vozidla nesoucí těžké kulomety a děla, jakož i nebojové zásoby. Jejich organizační začlenění předpokládal u jezdeckých brigád a u pěchoty, ale vždy jako vyšší jednotky v síle praporu, který se považoval za nejmenší možnou taktickou jednotku, nebo pluku. I když autor plédoval pro vznik cyklistických pluků, došlo k zformování pouze čtyř, resp. pěti cyklistických praporů. Ohledně vnitřního složení cyklistického praporu se realita částečně přiblížila Kautského představám, kdy např. byly skutečně zřízeny homogenní kulometné roty místo kulometných čet rozmístěných v běžných rotách11 (viz příloha 1). Později se objevily úvahy či názory, že každá divize by měla mít vlastní cyklistický prapor, který by tvořil hlavní sílu smíšených předzvědných oddílů doplněných o jezdce na koních plnících zpravodajské úkoly a několika tanků a obrněných automobilů. Cyklistické prapory měly vzniknout místo některého pěšího praporu ve stávajících pěších plucích, jejichž součástí by cyklisté zůstali i nadále.12 K tak rozsáhlému rozvoji cyklistických jednotek však nedošlo. Vznik Cyklistického praporu 1 V roce 1933 přistoupila československá armáda k výstavbě mnoha nových útvarů, včetně cyklistických. Rozkaz k postavení Cyklistického praporu 1 byl vydán 15. května a k jeho faktickému ustavení došlo na začátku nového výcvikového roku 15. září 1933. Prapor se ocitl v sestavě 1. jezdecké brigády, jíž 9

Kautský, Václav: Cyklistické jednotky. In: Vojenské rozhledy, č. 10, roč. XIV. , 1933, s. 1026. Kronika, fol. 1. 11 Kautský, Václav: Cyklistické jednotky. In: Vojenské rozhledy, č. 11, roč. XIV, 1933, s. 1145–1146, 1148. 12 Kryštof, František: Rychlé jednotky v příští válce. In: Vojenské rozhledy, č. 10, roč. XVII, 1936, s. 1281–1287; zde s. 1285–1286. 10


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

123

do té doby podléhala Cyklistická eskadrona 1 a dále několik jezdeckých pluků a dělostřelecký oddíl.13 Velitelem byl ustanoven plukovník pěchoty ruský legionář František Vondráček, který do roku 1933 vykonával funkci zástupce velitele pěšího pluku 26 v Bánské Bystrici. Prvním posádkovým městem praporu se stala Jaroměř.14 Důstojníci a poddůstojníci nového praporu původně působili většinou u pěších a horských oddílů, přičemž mnoho jich přišlo z cyklistických rot hraničářských praporů. Nejvíce důstojníků však pocházelo od 4. pěšího pluku.15 Přes přítomnost důstojníků od cyklistických jednotek byli velením praporu pověřeni důstojníci praporu z pěších útvarů, neboť dosavadní „cyklističtí“ důstojníci veleli maximálně rotě. Zástupcem velitele praporu se stal podplukovník Jan Dašek a prvním pobočníkem štábní kapitán Josef Bulíř (oba z pěšího pluku 4 Prokopa Velikého), druhým pobočníkem kapitán Norbert Schimmel (původně pěší pluk 47).16 U rot se již přirozeně vyskytovali důstojníci z horských, hraničářských i pěších jednotek, kteří byli roztříděni tak, aby nikde nevznikla většina z nějakého původního útvaru, nebo aby nějaká součást nebyla čistě z osob znajících se ze služby z předchozího zařazení,17 nýbrž aby opravdu vznikla nová jednotka spojená novým duchem a budovaná čisté na nových tradicích. K novému útvaru se přiřadilo prezenční mužstvo z cyklistických útvarů některých hraničářských praporů (např. hraničářského praporu 1 „České Družiny“), ale také cyklistická eskadrona z jezdeckého pluku 8 z Pardubic.18 Ustavení praporu proběhlo v Jaroměři 15. září 1933, kdy se Vondráček ujal vedení tělesa a vydal slavnostně upravený rozkaz č. 1, v němž uvítal přítomné gážisty a vyslovil přání, aby se co nejusilovněji snažili být nejlepšími a vždy připravenými posloužit státu a národu. Rovněž také nabádal k pamatování slavných legionářských tradic a stálému bezvadnému vystupování. Právě chování prvních příslušníků nového praporu mělo jednotce vytvořit pověst mezi občany republiky.19 Druhý den po slavnostním ustavení praporu se zahájilo přejímání kasáren i vybraného mužstva, rozdělování rajónů rotám a zařizování kanceláří, ale veš13 Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 539. 14 Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, fond Cyklistický prapor 1, Kronika Cyklistického praporu 1 (dále jen Kronika), fol. 1. 15 Kronika, fol. 1–3. 16 Kronika, fol. 1–2, 5. 17 Kronika, fol. 1–3, 5–6. 18 Kronika, fol. 3. 19 Kronika, fol. 3–4.


124

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

keré vybavení chybělo: „Pouze tužka a papír přinesené jednotlivými gážisty z míst dosavadního jejich působení tvoří základ veškeré administrativní činnosti nově utvořeného cyklistického praporu 1“, jak konstatuje praporní kronikář. To nebyla ale jediná obtíž. Přidělené kasárny nevyhovovaly pro ubytování vojáků a ani pro posádkovou činnost či pro uskladnění materiálu a již 18. září se proto příslušníci praporu stěhují do nových prostor v Městských kasárnách v Jaroměři, odkud se musel vystěhovat jeden pěší prapor.20 V následujících dnech přicházelo mužstvo od hraničářských praporů, stejně jako další důstojníci, kteří se nemohli dříve dostavit ze služebních důvodů na své nové působiště. Týden po svém ustanovení se mohl prapor ujmout strážní služby ve svých kasárnách, které však bylo třeba ještě upravit pro potřeby cyklistů. Přes naznačené zmatky se museli vojáci začít ihned připravovat na sportovní hry chystané k oslavám 28. října.21 Koncem září se uskutečnil první nástup celého praporu a byl zahájen běžný výcvik. Zároveň se započalo se stmelováním důstojnického a poddůstojnického sboru: důstojníci, rotmistři a poddůstojníci se sešli ve společenské místnosti se svým velitelem, aby se vzájemně seznámili. Velitel Vondráček opakovaně ve svém proslovu kladl veliký důraz na výchovnou stránku vojenské služby. Důstojníci v té době založili reprezentační fond. Se vznikem praporu se začalo s budováním vojenského zátiší, stejně tak s vybavováním mechanické dílny a probíhaly další opravy a úpravy ubikací, jakož i seznamování se s představiteli dalších dislokovaných útvarů a představiteli posádkového města. Gážisté nelibě nesli, že ač se Jaroměř snažila získat nový prapor trvale do svých prostor, tak město neudělalo nic nebo jen velmi málo pro zajištění bytů pro důstojníky, kteří však naštěstí většinou měli již ze své dřívější služby ubytování, buď přímo ve městě, nebo v Josefově. Ačkoliv se obě města nacházejí v těsném sousedství, důstojníci pociťovali provozní přesuny mezi městy jako problém. Zbývající důstojníci bydleli v soukromých podnájmech. Od poloviny října se prapor chystal na příjem nováčků, pro něž musel na MNO žádat o lůžkoviny. Inspekce z jezdecké brigády uznala, že ubytovací a výstrojní situace sice není na potřebné úrovni, nicméně byla oceněna snaha příslušníků praporu o zlepšení materiálních podmínek útvaru. Přes tyto nesnáze zahájil prapor polní výcvik, řidičské kurzy pro důstojníky a rotmistry a nacvičoval na přehlídku k 28. říjnu.22 Oslavy vzniku republiky započaly již 20

Kronika, fol. 7. Kronika, fol. 8–10. 22 Kronika, fol. 9–13. 21


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

125

27. října večer a prapor je absolvoval k plné spokojenosti nadřízených, ať již šlo o přehlídku, sportovní hry nebo společenskou zábavu.23 Po slavnostních chvílích následovala běžná vojenská rutina. Prvního listopadu nastoupilo 320 nováčků a ihned se začalo s jejich výcvikem. Nováčci byli přerozděleni do rot, některé z nich vyslali jejich nadřízení na zákopnické a řidičské kurzy a do poddůstojnické školy. Celý prapor se věnoval intenzivnímu výcviku.24 Jednu šestinu praporu tvořili Němci. Příslušníci jiné národnosti se u praporu nevyskytovali.25 Je otázkou, zda za českou národnost považoval kronikář i vojáky ze Slovenska. Příchod branců zároveň způsobil přetížení stávající kasárenské studně, v níž došlo k úbytku vody. Město Jaroměř – jako majitel kasáren – pohotově během několika dnů zřídilo na žádost praporu vodovod pro kasárny cyklistů.26 Třetího prosince byla za nepříznivého počasí provedena na náměstí v Jaroměři slavnostní přísaha nováčků cyklistického praporu. Text přísahy se nejprve četl česky, pak německy a nakonec maďarsky.27 Fádní výcvikový a posádkový program byl občas „narušován“ či zpestřován účastí vojáků na různých spolkových a městských slavnostech, jakož i návštěvami nadřízených velitelů, jako např. tehdejšího šéfa jezdecké brigády brigádního generála Jiřího Biruly, který – poněkud sebestředně – doporučil důstojníkům praporu, aby se během výcviku řídili jeho knihou „Velitel v míru i ve válce“, kterou vydal vlastním nákladem.28 Vraťme se však od excentrických nadřízených zpátky k cyklistům, kteří se dále zabydlovali ve svých prostorách, kde od února 1934 měli vlastní biograf, v němž hrával praporní hudební kroužek, který vystupoval např. právě při promítání filmů nebo při rozlučce s odcházejícím braneckým ročníkem. Úspěšně se rozrostlo vojenské zátiší, jemuž se podařilo získat poměrně rozsáhlou knihovnu (přes 1600 svazků) zrušeného vozatajského praporu 2. Dále se uspořádala např. exkurze do místního muzea a konaly se různé přednášky z taktiky, dějin vojenství atp. , přičemž asi jednu z nejzajímavějších přednášek 23

Kronika, fol. 14–16. Kronika, fol. 16–18. 25 Kronika, fol. 22. 26 Kronika, fol. 16. 27 Kronika, fol. 18–19. 28 Kronika, fol. 20. Birula, Jiří J. : Velitel v míru i ve válce. [Praha] 1930. Přestože Birulovo doporučení vypadá poněkud zvláštně, je nutno si uvědomit, že Jindřich Jiří Birula (1895–1948) získal mnoho zkušeností na frontě. Byl to absolvent vojenského učiliště ve Vilně a postupně se ve válce vypracoval přes velitele čety, roty a plukovního pobočníka až na náčelníka operačního štábu ruské 17. divize a později tutéž funkci zastával i ve XIII. armádním sboru. V roce 1918 vstoupil do čs. legií, kde získal pozici náčelníka štábu 2. čs. divize. V roce 1938 velel divizi. Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 58–59. 24


126

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

pronesl v květnu 1935 velitel 1. jezdecké brigády Birula. Její název je všeříkající: „Panika“.29 Budování pověsti praporu Prapor se od přelomu let 1933 a 1934 aktivně účastnil četných meziposádkových a posádkových cvičení, během nichž zkoumal některá technická či taktická zlepšení, např. možnost náhrady motocyklů s přívěsem menšími osobními vozidly. Hojně se nacvičovala součinnost s dělostřelectvem a samozřejmě pokračovalo vystrojování praporu, kdy např. v březnu 1934 obdržela kulometná rota upravené nákladní automobily.30 Naopak prostorové podmínky se nijak nezlepšovaly, naopak se dokonce zmenšily (část skladišť byla přidělena jiným jednotkám), a celkově se proslýchalo, že prapor bude přesunut jinam, i když oficiální místa tvrdila něco jiného.31 Město o své cyklisty zjevně stálo, neboť při návštěvě ministra vnitra Jana Černého neváhalo veřejně požádat o jeho podporu, aby jednotka i nadále setrvala v Jaroměři, 32 ačkoliv tato otázka pochopitelně nespadala do gesce ministerstva vnitra. Prapor se také zajímal o sesterské útvary, např. cyklistický prapor 2 v Olomouci.33 Spojoval je nejen stejný druh vojska, ale rovněž obdobné problémy, například s nedostatečnou kvalitou jízdních kol, jež armádě dodávaly Zbrojovka Brno, Česká zbrojovka Strakonice a firma Stadion z Rakovníka, kde ostatně sídlila jedna rota cyklistického praporu 4. Shodou okolní právě rakovnická firma dodávala nejporuchovější kola, protože zřejmě používala méně kvalitní materiál, než jaký měla předepsaný. Ovšem ani ostatní výrobci nebyli zcela dokonalí a například strakonická kola „vedla“ co do počtu zlámaných vidlic a v počtu prasklých řídítek téměř dohnala kola z Rakovníka.34 Koncem března 1934 se po odchodu mazáků podařilo sestěhovat roty do jednotlivých budov a tzv. štábní rotou se stala 4. kulometná rota, do jejíhož kmenového stavu se zařadily síly z dosavadního velitelství praporu.35 Prapor získával od svého vzniku přes ubytovací a materiální nedostatky jedno uznání za druhým od všech inspekcí z nadřízených jednotek. Prvním neúspěchem či skvrnou na praporu se stalo zběhnutí vojína Antonína Safferthala, který se koncem dubna nevrátil z vycházky.36 Další ztrátu 29

Kronika, fol. 22, 28, 34, 76–77. Kronika, fol. 29–31. 31 Kronika, fol. 32. 32 Kronika, fol. 33. 33 Kronika, fol. 32. 34 Hrubíšek, Ivo: Kola, armády, války. Plzeň 2003, s. 113, 120–122. 35 Kronika, fol. 35. 36 Kronika, fol. 39. 30


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

127

představovalo smrtelné zranění déle sloužícího desátníka Oldřicha Máchy, který zemřel po pádu z kola 28. května 1934. Byl to první mrtvý jednotky. Jeho pohřeb se konal 31. května. Mezitím se běžně cvičilo, ale pohřbu se pak zúčastnil celý důstojnický a poddůstojnický sbor a domovská rota zemřelého.37 Následující rok se pak konala na jeho hrobě pietní připomínka. Jeho druzi se složili na mramorový náhrobek pro prvního padlého svého útvaru.38 Život praporu však pokračoval dále a sportovními závody byl oslaven svátek práce 1. května 1934. Fotbalový tým cyklistického praporu porazil soupeře šesti vstřelenými brankami, přičemž nepřítel se zmohl jen na dva góly. Ve volejbalu naopak cyklisté prohráli. Kronika raději neuvádí o kolik… Též se uspořádaly více vojenské hry, např. závod štafet s lehkými kulomety. Cyklističtí sportovci se téhož dne zúčastnili závodu o putovní pohár velitele 1. divize v cyklistickém závodě Praha – Brandýs nad Labem. Závod začal v 8 hodin ráno a v 10:15 prapor obdržel stručný a jasný telegram: „Vyhráli jsme Praha – Brandýs. “ Večerní vysílání rozhlasu hlásilo, že vítězem se stal vojín Jäckel časem 33 minut a 31 vteřin. Tým ve složení vojínů Vladimíra Touška (náhradní rota), Maxe Jäckla (pomocná četa) a Kindermanna (2. cyklistická rota) byl velitelem oceněn a Jäckel získal navíc hodinky, diplom a plaketu. Oslavy pak 5. května vystřídala upomínková akce na generála M. R. Štefánika.39 Další oslavy byly spojeny s opětovným zvolením T. G. Masaryka čs. prezidentem 24. května 1934, kdy mužstvo poslouchalo přímý přenos volby rozhlasem a zúčastnilo se večerních oslav a průvodu městem.40 Prapor vůbec dbal na vysokou účast při různých oslavách, dnech brannosti a zakládal si na dobrém vztahu s „občanstvem“ a jeho hojné účasti na všech akcích pořádaných jednotkou, ale útvar rovněž trval na vzdělávání všech svých vlastních vojínů. Například při stokilometrovém cvičném pochodu Jaroměř–Miletín–Lázně Bělohrad–Jičín a zpět přes Hořice byl využit k tomu, aby se vojáci cestou dozvěděli informace o okolních památkách.41 Je však otázkou, kolik si toho mohli během takového přesunu zapamatovat. Úspěšnější snad byly jiné formy vzdělávání: během všech festivit se konaly přednášky o významu té či oné události, ať už se jednalo o bitvu u Zborova nebo o upálení Mistra Jana Husa či cokoliv dalšího. Koncem července nastoupili záložníci na cvičení a byla postavena 3. rota, která dosud existovala jen jako rámcová. Přesun cyklistů na cvičení do pohra37

Kronika, fol. 45–46. Kronika, fol. 77–78. 39 Kronika, fol. 40–41. 40 Kronika, fol. 43–44. 41 Kronika, fol. 47. 38


128

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

ničí vzbudil živý zájem tamějších obyvatel, neboť poprvé v životě viděli tak početnou cyklistickou jednotku. Vzhledem k tomu, že se cvičení účastnili den předtím nastoupivší záložníci a že po většinu přesunu pršelo, šlo jistě o mimořádný výkon. Cílem pochodu byl Žamberk, kde se prapor ubytoval. Dalším místem pobytu byla Dobruška. Koncem července však prapor cvičení přerušil a vrátil se do Jaroměře. Oficiálním důvodem bylo nesklizení některých plodin z polí, ale uvažovalo se též o tom, že příčinou byl neklid v sousedním Německu. 42 Přerušené letní cvičení se obnovilo počátkem srpna opět v pohraničních krajích kolem Dobrušky, kde se praporu velmi líbilo. Nicméně prapor se vydal na další pochody a cvičení, při kterých se spalo pod stany. Stanování vojska budilo veliký zájem civilistů. 43 Avšak pobyt v Dobrušce měl pro prapor jeden závažný důsledek, neboť Dobruška si cyklisty oblíbila a v únoru 1935 MNO souhlasilo s návrhem města, aby praporu udělilo standartu. Navíc mohly po jedné stuze věnovat tělocvičné spolky Sokol a Orel a též pěvecké organizace Dobruš a Vlasta.44 Vojákům se během jejich putování do srdce jistě zapsal Náchod: „K občerstvení mužstva věnovalo město Náchod několik hektolitrů piva, které bylo na zdraví náchodského obyvatelstva do dna vypito“, jak píše kronikář praporu.45 Město si téměř jakoby předplatilo cyklisty, neboť koncem srpna, kdy se prapor navrátil do Jaroměře, vypukl na náchodském zámku požár. Na žádost úřadů vyslal Vondráček vojáky v plynových maskách na pomoc. Zásah vojáků přispěl k úspěšnému zdolání požáru.46 Během dalších cvičení v Milovicích zastihla prapor zpráva, že 1. září vydalo zemské vojenské velitelství v Praze rozkaz, že novým posádkovým městem se stane Josefov a naopak do Jaroměře se přesune dělostřelecký pluk 52, který již dříve obdržel některé skladovací prostory v prostorách praporu. Ubytovací prostory v Josefově nebyly podobně jako v Jaroměři v ideálním stavu. Prapor byl v pěti různých budovách a část z nich nutně potřebovala opravit a přizpůsobit novým nájemníkům. Navíc nastoupilo nových 400 záložníků na cvičení, kteří se museli vystrojit a odeslat do Milovic, kde prapor stále cvičil v rámci 1. jezdecké brigády. Mezitím bylo zahájeno postupné stěhování do Josefova a adaptace tamějších prostor. Přes tyto potíže se prapor úspěšně zúčastnil závěrečného cvičení.47 Ze cvičiště útvar přímo zamířil do Josefova, kam při42

Kronika, fol. 48–50. Kronika, fol. 51–53. 44 Kronika, fol. 71. 45 Kronika, fol. 53. 46 Kronika, fol. 55. 47 Kronika, fol. 56–59. 43


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

129

byl 25. září 1934. Zástupci města prapor na hranicích své obce uvítali, načež na náměstí proběhlo oficiální přivítání praporu. Prapor se poté odebral do již připravených kasáren, nicméně úpravy pokračovaly i nadále a prapor se chystal na příchod nováčků a oslavy vzniku České družiny a roty Nazdar, slavných československých jednotek z první světové války.48 Přesunem do Josefova se zlepšila ubytovací situace gážistů, protože město disponovalo větším počtem bytů pro vojáky, přestože mnohé z nich potřebovaly další investice, aby odpovídaly potřebám jednotlivých nájemníků. Na druhou stranu šlo o levné bydlení v domech povětšinou obývaných příslušníky armády.49 Jaroměři se prapor odměnil alespoň tím, že jí v březnu 1935 věnoval „pamětní adresu“. Vojáci naopak obdrželi obraz Jaroměře a knihy o městě.50 V novém působišti prapor dostal přes 250 nováčků, přičemž bylo dodrženo, že pětina z nich byla opět německé národnosti. Procentuální zastoupení německých branců odpovídalo celkovému počtu Němců v praporu.51 V nové posádce se nejčastěji cvičilo s útvary 4. divize, které od prosince 1934 velel Karel Kutlvašer. Nicméně prapor této divizi rozložené ve východních Čechách podléhal jen v otázkách dislokace.52 Klidné vody posádkového života narušil marseillský atentát v říjnu 1934 na francouzského ministra zahraničních věci Louise Barthoua a jugoslávského krále Alexandra I. Čin vyvolal četné diskuze mezi vojáky. Prapor se posléze zúčastnil tryzny za zavražděné státníky. Obřady se konaly jak v posádkovém, tak i v pravoslavném kostele v Josefově. V říjnu bylo připomenuto úmrtí bývalého francouzského prezidenta Poincarého.53 Větší rozruch a živější debaty mezi branci než marseillský atentát vyvolávaly vládní úvahy o prodloužení základní vojenské služby. Odvodní ročník 1933 byl 31. prosince 1934 propuštěn na dovolenou do 4. února 1935, aby pak dokončil presenční službu nově prodlouženou na 24 měsíců. Opětovný nástup do služby proběhl bez potíží. 54 Do té doby sloužili jen branci nastoupení 1. října 1935. Někteří z nich v lednu 1935 absolvovali lyžařský výcvik v Krkonoších, kde se při té příležitosti zúčastnili hledání ztracených lyžařů i záchranných akcích po pádu laviny u Studniční hory. Další příslušníci praporu se zúčastnili

48

Kronika, fol. 60. Kronika, fol. 64. 50 Kronika, fol. 72 a 73. 51 Kronika, fol. 61 a 66. 52 Kronika, fol. 63–64; Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 97. 53 Kronika, fol. 61–63. 54 Kronika, fol. 64–65, 70. 49


130

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

lyžařského závodu v Olešnici, kde získali 2. místo.55 V únoru pak dvě tříčlenné lyžařské hlídky obsadily vítězná místa hlídkových závodů v Nové Pace. První místo obsadil tým nám již známého Maxe Jäckela, Gustava Artla a Arnošta Finkeho. Třetí místo pak druhý tým cyklistického praporu.56 V dubnu závodníci praporu uspěli v XI. národních střeleckých závodech v Praze-Kobylisích, kde obsadili první místo v kategorii nižších družstev.57 Poněkud nudnou zimní roční dobu sice mimo jiné oživilo zběhnutí vojína Günthera Hofmana (v průběhu roku jej následovali další čtyři muži)58, ale větší zájem mužstva vyvolalo rozhodnutí velitelství útvaru, které v lednu „přidělilo rotám praporu vzduchovky pro výcvik ve střelbě.“ Kronikář nápad vysoce ocenil: „Akce tato setkala se u rot s velkým porozuměním a zájmem a volného času jest využito ku střelbě. Střílí se ve světnicích, na chodbách apod. , pokud tomu ubytovací poměry dovolují.“ Vojáci k tomu měli výbornou motivaci: nejlepší střelce čekala odměna.59 V únoru plukovník Vondráček zřídil nadílkový fond, do nějž měli vojáci dobrovolně přispívat na dárky pro děti z pohraničí. Ovšem mezitím se vojáci nedobrovolně zcela oddali chřipkové epidemii, která eliminovala činnost celého praporu až do března.60 První květen 1935 se kupodivu nijak neslavil. Zřejmě tato skutečnost souvisela s tím, že v následujících dnech proběhlo několik vyčerpávajících denních i nočních cvičení, o jejichž důležitosti svědčí i mimořádná povýšení mezi mužstvem.61 V průběhu měsíce přišel rozkaz, aby dosavadní rámcová třetí rota byla postavena jako plná. Od ostatních rot proto obdržela potřebné vojáky a poddůstojníky spolu s výstrojí a výzbrojí. Prapor se tak sestával ze tří cyklistických rot a jedné roty kulometné.62 Počátek června se nesl v přípravách na slavnostní odevzdání standarty v Dobrušce ve dnech 8. až 10. června 1935, pro níž se nakoupily zvláštní odznaky pro vojáky. Velitel dokonce povolil zvláštní přilepšení stravy a vyčlenil na to 2 000 Kčs. Je pozoruhodné, že teprve 5. června vyrazil zástupce praporu do Památníku osvobození „za účelem předložení standarty ku schválení“.63 Ráno 8. června velitel přehlédl nastoupený prapor a v poledne vyrazila do Dobrušky čestná rota. Ve 14 hodin se konalo přibití standarty na žerď 55

Kronika, fol. 68–69, 74. Kronika, fol. 70. 57 Kronika, fol. 75. 58 Kronika, fol. 69 a 107. 59 Kronika, fol. 69. 60 Kronika, fol. 70 a 72. 61 Kronika, fol. 76. 62 Kronika, fol. 77. 63 Kronika, fol. 78. 56


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

131

a od 17. hodiny probíhaly další oslavy, kde promluvili vojenští i civilní hodnostáři a poklepali prapor. Druhý den v 9 ráno nastoupil prapor na náměstí, kde vojáky přehlédl generál Krejčí a vojenští i civilní představitelé pronesli další proslovy. Následovalo připínání celkem jedenácti stuh s různými hesly: Svorně k obraně, Zpěvem k vítězství, Mužně vpřed, Branností k síle národa, Vlasti k obraně, bližním k ochraně, Nepřátel se nelekej, Věrnost za věrnost, Chraňte vlast a národ, V míru pluhem, v boji mečem, Strážcům vlasti. Poté Vondráček poděkoval a vojáci složili přísahu na novou standartu. Následoval slavnostní pochod městem, jak vojáků, tak členů uniformovaných a krojovaných spolků. Během slavnostního programu pokračovala prezentace vojska i občanských organizací. Večer se konala veselice a druhý den proběhlo přátelské fotbalové utkání mezi cyklisty a S. K. Dobruškou.64 V následujících dnech se sportovci praporu zúčastnili volejbalových a zejména fotbalových klání proti různým tělocvičným i vojenským týmům s rozličnými výsledky. Velitelé a příslušníci praporu se v následujících dnech podíleli na slavnostech připínání stuh u jiných útvarů.65 Oslavné události však nekončily, neboť se počátkem července opět připomínalo výročí bitvy u Zborova a upálení Mistra Jana. 66 Poté však následovalo ukončování různých kurzů zkouškami, pokračovalo se ve výcviku67 a chystaly se letní manévry v pohraničí, aby, jak píše kronikář: „…dobrá pověst [praporu] z loňských cvičení byla nejen zachována, ale pokud možno ještě zvýšena.“68 Do Dobrušky se však na podzim 1935 velitel praporu vrátil, aby převzal pamětní adresu určenou svým cyklistům a aby naopak zástupcům města předal finanční dar místním chudým dětem.69 Od poloviny července prapor cvičil v okolí Kyšperka, kde byli cyklisté nečekaně mile přivítáni.70 Vedle vojenských cvičení, při kterých se mimo jiné setkali s kolegy z druhého cyklistického praporu, hojně a úspěšně soutěžili s kyšperskými sportovci. Uvítání a přátelské zápasy proběhly i v dalších městech, kam se prapor během cvičení různě přesouval. V Náchodě a Červeném Kostelci pak praporní zástava získala další stuhy. V první polovině měsíce srpna se prapor věnoval různým výcvikovým aktivitám, vojenským slavnostem, praporním a dalším sportovním hrám, mezi které patřily např. tyto neobvyklé discipliny: závod hlídek na 20 kilometrů, cyklistický závod jednotlivců na 25 km v plné polní (vyhrál Max Jäckel), soutěž v odhadování vzdálenosti a v házení granátů. 64

Kronika, fol. 80–82. Kronika, fol. 82–84. 66 Kronika, fol. 84–85. 67 Kronika, fol. 85. 68 Kronika, fol. 86. 69 Kronika, fol. 104. 70 Kronika, fol. 86. 65


132

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Ve zbytku měsíce a počátkem září se pak prapor účastnil soustředění první jezdecké brigády v okolí Prahy a cvičení zakončil na Rakovnicku. Úspěšné manévry prapor oslavil přehlídkou před agrárnickým ministrem obrany Františkem Machníkem v Žatci. Odtud se cyklisté (poprvé po železnici) přesunuli zpátky do Josefova. Prapor ještě několik dnů po skončení cvičení sklízel pochvalné projevy a rozkazy od nadřízených útvarů, včetně ministra obrany.71 Během podzimu se v posádce prapor sestěhoval do jednoho rajónu, dokončoval poslední stavební úpravy a připravoval vytvoření nové technické roty, která měla fungovat od prvního října.72 V říjnu převzal vedení brigády bývalý ruský legionář plk. jezdectva Josef Dostál.73 Birula přešel k 1. horské brigádě. Na rozlučkovém večírku se podle kronikáře „velmi pochvalně vyjádřil o cykl. praprou 1., který vždy počítal k nejlepším útvarům své brigády.“74 Oprávněnost této pochvaly prokázali za několik dní závodnici praporu při silničním běhu Hronov – Náchod, jehož vojenskou část plně ovládli a získali všechna tři vítězná místa. Bohužel, o několik dní později spáchal jeden z nováčků sebevraždu. Zřejmě kvůli tísnivé finanční situaci rodiny a stesku po ní si vojín Mandelík sáhl na život. Zanechal po sobě ženu a dvě děti. Prapor vyslal na jeho pohřeb deputaci. Během Vánoc bylo Mandelíkově manželce poskytnuto z vánočního fondu praporu 100 korun. V čase vánočních svátků 1935 také prapor podělil chudé české a německé děti v pohraničí. Prapor za to získal od Národní jednoty severočeské čestný diplom, který převzal velitel Vondráček na jaře 1936, kdy se také započalo se školními exkurzemi k jeho praporu.75 Počátkem roku 1936 se praporní sportovci účastnili lyžařských závodů a dosáhli velmi dobrých, ba výborných výsledků.76 Letní vojenská cvičení prapor konal v severozápadních Čechách a v čistě německých obcích se vojákům dostávalo pouze chladného přijetí. Kronika smutně konstatuje: „Během ubytování nedošlo k žádným konfliktům mezi civilním obyvatelstvem a vojskem, ale na druhé straně neprokázáno vojsku žádné přátelství a náklonnost.“77 Během dalších přesunů a cvičení vykonali důstojníci např. i exkurzi do mosteckých uhelných dolů.78 Během 71

Kronika, fol. 86–99. Kronika, fol. 101. 73 Později sloužil na MNO, dosáhl generálské hodnosti a pro účast na odbojové činnosti byl nacisty před koncem války popraven. Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 179. 74 Kronika, fol. 103. 75 Kronika, fol. 103, 105–106, 110–111. 76 Kronika, fol. 109–110. 77 Kronika, fol. 112. 78 Kronika, fol. 113. 72


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

133

dočasného kasernování v Lounech se důstojníci a poddůstojníci zúčastnili večírku uspořádaného představiteli města Slaný na počest cyklistů.79 V následujících dnech se prapor pohyboval v okolí Žatce, Kadaně, Mělníka a zavítal na krátký pobyt do Josefova. Prapor se zúčastnil soustředění své brigády v Milovicích.80 Ve sportovních kláních patřili opět k nejlepším a v ostrých polních střelbách dosáhl prapor nejlepšího výsledku mezi všemi útvary brigády.81 Během navazujících závěrečných cvičení si prapor užil množství přesunů a spolupráce s dragouny a tankisty. Poprvé také přivítal ve svém středu prezidenta Beneše, dále ministra obrany Machníka a generály Syrového a Fauchera.82 V následujících měsících se prapor vyznamenal při různých sportovních hrách a jedna rota se zúčastnila čestné přehlídky 28. října za účasti rumunského krále Carola II. Před Carolem a Benešem se pak někteří cyklisté předvedli během ukázkových manévrů v Milovicích. Za obě akce dostal prapor pochvalu.83 Prapor mezitím sílil. K nedávno doplněné 3. rotě se přiřadila rota doprovodných zbraní, jež byla utvořena k 1. říjnu. Od tohoto dne se také prapor stal součástí 4. jezdecké brigády, jež se dále skládala z několika dragounských pluků a dvou dělostřeleckých oddílů,84 řízené bývalým ruským legionářem brigádním generálem Juliem Fišerem. Prapor v novém svazku udržoval tradici velmi dobrých sportovních výkonů a opakující se jména vítězů či medailistů z jednotlivých závodů prozrazují, že prapor měl de facto svůj vlastní reprezentační tým.85 Jak již bylo několikrát zmíněno, prapor velmi dbal o svoji pověst a obrázek nejen v armádě, ale i mezi civilním obyvatelstvem. O mnoha dobročinných či dalších počinech jsme se již zmínili, rovněž tak i o různých akcí ve prospěch praporu. Mezi takové se řadil i dar města Česká Skalice, která na podzim 1936 přislíbila, že bude věnovat každoročně chudým nováčkům praporu 1200 Kč na přilepšenou. Kronika praporu oprávněně tento počin komentovala slovy, že tímto počinem se českoskaličtí „trvale zapsali do srdcí všech 1. cyklistů.“86 Na podzim prapor opustil dosavadní velitel plk. Vondráček, jenž se ujal pěšího pluku 23 v Trnavě. Tato zpráva, podle kroniky „zapůsobila na všechny pří79

Kronika, fol. 113. Kronika, fol. 114–115. 81 Kronika, fol. 116. 82 Kronika, fol. 117–121. 83 Kronika, fol. 122–123. 84 Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 98. 85 Kronika, fol. 124. 86 Kronika, fol. 124. 80


134

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

slušníky cykl. prap. 1. , především na důstojnický sbor, velmi tísnivě. Všichni bez výjimky neradi ztráceli svého dosavadního velitele, který byl zakladatelem, prvním velitelem […] a budovatelem jeho tradice i dobrého jména“.87 Podle líčení kronikáře se zdálo, že velitelova duše „je naplněna smutkem nad tím, že je nucen odejít od svého milovaného útvaru, přestože si je vědom, že je povolán na místo velitelsky vyšší.“ 88 Zdá se, že oboustranná náklonnost mezi velitelem a jeho jednotkou nebyla ze strany oficiální kroniky nijak přehnána, protože se na jeho počest pojmenoval jeho jménem praporní dobročinný fond pro chudé děti z pohraničí, které i v zimě 1936 dostaly od vojáků četné dárky. Dále byly podarovány vdovy po zemřelých příslušnících praporu a chudí občané (zejména děti a mladiství) ze spřátelených měst.89 V době mezi odjezdem starého a nástupem nového velitele praporu se velení ujal pplk. pěchoty Emil Zimmermann, který také prapor představil novému veliteli 4. jezdecké brigády, bývalému srbskému a francouzskému legionáři, plk. gšt. Josefu Dvořákovi, který zkontroloval ubytování praporu a jeho důstojnickému sboru sdělil své požadavky ohledně vedení.90 Praporu se na konci listopadu ujal nový velitel plk. pěchoty František Konopásek. 91 Jednotku našel v dobrém stavu – měl vynikající pověst, uspěl během všech cvičení a vojáci byli mezi obyvatelstvem velmi populární. Za celý rok se vyskytl jediný zběh a jeden neúspěšný pokus o sebevraždu kvůli pohlavní chorobě. 92 Přestože v sousedním Německu již od roku 1933 vládli nacisté a jejich chudí příbuzní z československého pohraničí získali v roce 1935 nejvíce hlasů mezi čs. Němci, tak kronika s jistým, třebaže zaobaleným, uspokojením konstatuje, ostatně vůbec poprvé se takováto zpráva uvádí, že: „Náboženská, národnostní ani sociální nesnášenlivost nebyla mezi příslušníky cykl. praporu během roku pozorována.“93 Pozoruhodné je, že obdobné konstatování se vyskytlo i na konci roku 1937 a „ani politická propaganda se nevyskytla.“94 Rok 1937 opět prožil prapor především úspěšnými vystoupeními na cvičištích vojenských i sportovních a velkolepých oslav 20. výročí bitvy u Zborova.95 Následovala soustředění 4. jezdecké brigády, jejíž součástí byl i cyklistický pra87

Kronika, fol. 124–125. Kronika, fol. 126. 89 Kronika, fol. 127. 90 Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 98 a 204. Kronika, fol. 127. 91 Kronika, fol. 127. 92 Kronika, fol. 129. 93 Kronika, fol. 128. 94 Kronika, fol. 140. 95 Kronika, fol. 131–132. 88


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

135

por 1, v oblasti Strašice – Mýto – Dobříš a Rokycany. Závěrečné cvičení bylo mimořádně obtížně na přesuny, ale vojáci je úspěšně zvládli.96 Na podzim se pak odcházejícím brancům udělilo mimořádně vysoké množství pochvalných dekretů.97 Prapor opět v zimě podělil věcně i finančně děti ze sociálně slabých rodin, chudé ze spřátelených měst, dále některé organizace a samozřejmě pozůstalé po zemřelých příslušnících praporu.98 Kromě toho se velitel praporu se standartou a čestnou stráží vlajky zúčastnil Masarykova pohřbu.99 V průběhu podzimu se již také konaly přípravy na přesun do nové mírové posádky ve Slaném, kde však byly kasárny teprve ve výstavbě. Cyklisté se ve městě usadili až v polovině února 1938 v tzv. Nových kasárnách postavených právě v letech 1937–1938. Definitivní struktura praporu a jeho příchod do Slaného v únoru 1938 Do Slaného, resp. ještě do jeho okolí, dorazila v únoru 1938 značná síla několika stovek mužů. V té době již vykrystalizovala definitivní vnitřní struktura praporu. Vzhledem k tomu, že cyklistické útvary bojovaly jako běžná pěchota, která kola používala pouze k přesunu, tak se organizace cyklistického praporu shodovala s uspořádáním běžného pěchotního praporu. Stejné členění jednotek cyklistů a pěchoty dodržovala rovněž italská armáda.100 Československý cyklistický prapor měl ovšem na rozdíl od svých pěchotních bratrů jednu výjimku – k velitelství bylo přičleněno několik ženistů.101 Prapor se tedy skládal ze tří cyklistických, jedné kulometné, jedné protiletadlové (tato rosta se ustavila v lednu 1938), jedné náhradní a jedné roty doprovodných zbraní, jež se členila na tři čety protitankových děl a dále disponovala po jedné četě minometné, ženijní, spojovací a pomocné.102 Město Slaný pochopitelně nebylo ochotno vyhovět návrhu armády z podzimu 1937, aby se vojáci do dokončení stavebních prací na kasárnách ubytovali ve školách, protože by to zcela znemožnilo školní výuku. Slánský městský úřad se proto 26. listopadu 1937 obrátil na ministerstvo národní obrany s návrhem, aby se útvar mohl dočasně ubytovat ve mšeckém zámku, jehož ½ jest prázdná a druhá polovina obývána říšskoněmeckými emigranty. Městský úřad ve Sla96

Kronika, fol. 133–138. Kronika, fol. 138. 98 Kronika, fol. 139. 99 Kronika, fol. 138. 100 Armáda a národ. Praha 1938, s. 201–202. Kautský, Václav: Cyklistické jednotky. In: Vojenské rozhledy, č. 10, roč. XIV. , 1933, s. 1019. 101 Armáda a národ. Praha 1938, s. 201–202. 102 Hrubíšek, Ivo: Kola, armády, války. Plzeň 2003, s. 92–95. Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 78. 97


136

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

ném také upozornil ministerstva vnitra a národní obrany, že by z důvodů výstavby opevnění bylo vhodné tyto běžence před Hitlerem přestěhovat.103 Mšečtí říšskoněmečtí emigranti chtě nechtě představovali jisté bezpečností riziko pro stát, ačkoliv mnozí z nich byli nacisty pronásledováni pro své levicové názory a leckterý příslušník mšecké utečenecké kolonie se účastnil před nástupem nacistů k moci politického boje proti hnědému nebezpečí, někteří později odešli bojovat za republikánské Španělsko a jiní pašovali antifašistickou literaturu do Říše, přičemž někdy došlo i k přestřelkám s nacisty. Avšak ubytování pravidelné armády a výstavba blízkého opevnění hovořilo v neprospěch setrvání těchto emigrantů. Koneckonců existoval zákon na obranu státu, jehož prováděcí nařízení číslo 155 z 19. června 1936 v jedenáctém paragrafu prohlašovalo desetikilometrové území před i za opevněným pásmem nebo místem za jeho součást. Mšec se nacházela přibližně 8 km před obrannou čárou Prahy. V takovém prostoru se mohla stavební, hoteliérská, turistická nebo podnikatelská činnost vykonávat jen se souhlasem vojenské správy. Právě s ohledem na toto nařízení trvaly úřady na přestěhování německých emigrantů ze Mšece, přičemž si interně sdělovaly, že se k novému pobytu doporučují okresy Humpolec, Kamenice n. L., tehdejší Německý Brod a Pelhřimov.104 Přestože jsme si již povšimli, že prapor si velmi zakládal na tom, že udržuje s civilisty velmi přátelské vztahy a že se v jeho řadách nevyskytuje nacionalistické a politické tření, tak místní slánské pravicové plátky nebyly natolik prodchnuty humanismem a demokratismem jako přicházející cyklistický prapor, neboť odchod nejstarších a nejvytrvalejších bojovníků proti fašismu škodolibě uvítal a nenávistně konstatoval: „Žili u nás několik let a požívali úplné volnosti, s českým prostředím se nesžili, a proto nebude na škodu, odstěhují–li se zas do jiné krajiny.“105 V polovině prosince 1937 se ve Slaném sešla komise s cílem dojednat podmínky ubytování vojáků a vymezit přesně jejich prostory. Komise toho dne také zavítala do Mšece a vyčlenila pro vojsko severní křídlo zámku. Státní správa také požádala vojáky o vyjádření, zda budou chtít zámek používat dlouhodobě, a to z důvodů jednání o prodeji zámku obci. Armáda měla případně nejméně měsíc dopředu oznámit, kdy prostory ve Mšeci opět uvolní. Branná síla mohla provádět stavební úpravy, avšak pouze na své vlastní náklady, stejně tak mohla instalovat i vlastní kamna a umyvadla, která by si při odchodu zase 103

NA, f. ÚŘSLS, kart. č. 194. Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 78–79, 582. 104 Expozitura NS, kart. č. 28. Nejblíže se opevnění tzv. Pražské čáry dostalo ke Mšeci v oblasti vsí Přelíc – Ledce – Nová Ves, což je asi 8 km vzdušnou čarou od mšeckého zámku (K tomu zejména Lášek: „Pražská čára“. Československé opevnění z let 1936–38, zvl. mapa na s. 38–39). 105 Vlastivědný sborník školního okresu slánského a novostrašeckého 15, 1937–1938, s. 104.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

137

vzala zpět. Komise konstatovala absenci elektřiny. Město Slaný bylo vojenskou správou pověřeno vykopat latríny, vybílit místnosti a snad vybourat i příčky.106 Prací se ujal slánský stavitel Alois Koula, který mšecký zámek převzal ke stavebním úpravám 12. ledna 1938.107 Město Slaný samozřejmě nově příchozí vojáky slavnostně uvítalo, i když počasí vítání příliš nepřálo – byla přesně polovina února, a to 14. února 1938. Na náměstí zazněly slavnostní projevy okresního hejtmana Kvasničky a starosty města Karla Vettera, načež po poděkování z úst velitele praporu Konopáska následovala slavnostní přehlídka před zástupcem ministra národní obrany generálem Šípkem. Přítomno bylo pochopitelně nejen místní obyvatelstvo a občanské spolky, ale zúčastnili se i hosté a organizace z celého regionu. Přišli dělníci z místní firmy Pála a spol. a jejich soudruzi z ČKD, kteří pro armádu vyráběli tanky, přivedli s sebou na uvítání posádky vlastní kapelu. Zástupci MNO byli pohoštěni v Grandhotelu. Oslavy se však konaly i v dalších hotelech, kam se s veliteli přišla seznámit místní smetánka. Celé město bylo zaplaveno vlajkami a dále vyzdobeno.108 Není divu, vždyť za celou dobu trvání první republiky to pro město byla první vojenská posádka!109 Slaný však měl k armádě kladný vztah již dříve a Odbočka svazu záložních důstojníků s místními organizacemi legionářů pořádaly různé akce k oslavám představitelů armády a vojska (například jen v roce 1934 se konaly oslavy sedmdesátých narozenin bývalého generálního inspektora čs. armády Svatopluka Machara, dále pak společenské akce u příležitosti výročí založení čs. branné moci, ale rovněž i oslavy stého výročí vzniku národní hymny),110 přičemž i město samo nezůstávalo pozadu, např. v červnu 1935 se na náměstí konal hold armádě, kdy jezdeckému pluku 1 Jana Jiskry z Brandýsa, který měl posádku v Terezíně, byly uděleny stuhy na plukovní zástavu za přítomnosti ministra obrany Bradáče.111 Z příchodu vojáků měli radost nejen místní hostinští, ale i zdejší čeští nacionalisté, např. z Národního sjednocení, které vzniklo po odchodu národní demokracie z vládní koalice v roce 1934. Národní sjednocení se vyznačovalo „šo106

NA, f. ÚŘSLS, kart. č. 194, protokol z 15. prosince 1937. SOkA Rakovník, f. Expozitura Nové Strašecí, neuspořádaná část fondu, kart. č. 2. 108 Kronika, fol. 141–142; Hlas národního Slánska. Týdeník Národního sjednocení. , roč. IV, 18. února 1938. Vojenské dějiny Československa. Díl III. Praha 1987, s. 417. 109 Fidler, Jiří – Sluká, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 582. 110 SOA Praha, f. Sbírka tzv. četnických knih ze středočeského kraje 1851–1959, inv. č. 1656. Památník okresního četnického velitelství ve Slaném. 111 SOA Praha, f. Sbírka tzv. četnických knih ze středočeského kraje 1851–1959, inv. č. 1745. Památník četnické stanice ve Slaném. 107


138

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

vinismem, antidemokratismem a antisemitismem“. Volební kampaň této strany v roce 1935 provázely všelijaké násilné incidenty a štvavé výroky proti komunistům, Němcům, Hradu, SSSR, zednářům… Nebylo divu, když jednu ze zakladatelských organizací představovali rváči a pozdější kolaboranti z Národní obce fašistické. Mládežnická organizace Národního sjednocení dokonce zkoušela vytvořit vlastní paramilitaristické síly nazývané „Šedé legie“.112 Ve svém místním plátku, příznačně nazvaném „Hlas národního Slánska“, představitelé Národního sjednocení podali velmi podrobný popis uvítání.113 Noviny „Světlo“, tiskový orgán dřívější národní demokracie, rovněž velmi nadšeně vítaly nově příchozí vojáky a taktéž podaly podrobný popis příchodu útvaru i samotných oslav. Světlo také udělilo výtku třem domům na náměstí (čp. 134, 138 a 140), že byly bez praporů, jinak kvitovalo vlídné přijetí ze strany obyvatel města: „Jako jedna rodina, bez rozdílu pohlaví, stavu, povolání a legitimace, tak jak se má jít za armádou, šli všichni vstříc posádce. “ Pisatel článku si neodpustil ani trochu poetiky: „Máme ve městě posádku! Co kouzla skrývají tato čtyři slova pro chlapce, kteří absolvovali první lekce branné výchovy, co romantiky pro děvčata zbožňující vojáky z vojenských operet a písniček. “ Dále byli občané, hospodští a obchodníci vyzýváni, aby s vojáky jednali přátelsky a poctivě.114 Rovněž v dalších místech dislokace byly části praporu vřele uvítány. Například ve Mšeci, kde se ubytovaly první dvě roty praporu, proběhlo oficiální uvítání za přítomnosti představitelů zdejší samosprávy a velitele praporu plk. Konopáska. Nechyběla slavnostní přehlídka, proslovy a pohoštění pro všechny funkcionáře v restauraci „Na Knížecí“. Od Mšece dostal každý voják z obou rot chléb, 10 dkg salámu, 15 dkg másla, a to nejdůležitější – jeden litr piva.115 Kromě 1. a 2. roty, jež byly ubytovány ve Mšeci, a dále 3. a technické roty, které nalezly přístřeší ve Studeněvsi, se velitelství, hospodářská správa a zbývající roty, tj. kulometná rota, náhradní rota, rota doprovodných zbraní a protiletadlová rota, umístilo v „v nouzových ubikacích“, jak to sami vojáci nazvali, přímo ve Slaném.116 Přesun cyklistů do Slaného náležel do širšího rámce proměn vojska, neboť změny se nevyhnuly ani nadřízeným jednotkám praporu. Od přelomu let 1937 a 1938 se začaly utvářet rychlé divize – v čs. armádě naprostá novinka. Organi112

Sládek, Zdeněk: Československá národní demokracie. In: Malíř, Jiří – Marek, Pavel (eds. ): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. Díl I. Období 1861–1938. Brno 2005, s. 608– 610. 113 Hlas národního Slánska. Týdeník Národního sjednocení. , roč. IV, 18. února 1938. 114 Světlo. Nezávislý demokratický časopis, roč. 61, 18. únor 1938. 115 SOA Praha, f. Sbírka tzv. četnických knih ze středočeského kraje 1851–1959, inv. č. 771. Památník četnické stanice ve Mšeci. 116 Kronika, fol. 141–142.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

139

zace a použití rychlých divizí se široce diskutovalo v armádách Evropy již delší dobu. Některé úvahy a inspirace do jejich struktur zařazovaly i cyklistické jednotky, které by se hodily pro průzkumné a útočné akce.117 Rychlé divize se skládaly z jedné jezdecké brigády a jedné motorizované brigády. Úkolem divizí bylo ovládnout důležité prostory a „ucpávání“ mezer v obraně, resp. likvidace nepřátelských průlomů. Základem čs. rychlých divizí se staly stávající jezdecké brigády, přičemž na místo jezdeckých brigád posílených a povýšených na rychlé divize, nastoupily nově utvářené jezdecké brigády. Cyklistický prapor 1 byl v rámci reorganizace zařazen spolu se čtvrtým hraničářským praporem do svazku 4. motomechanizované brigády plukovníka gšt. Františka Rakovčíka, jež tvořila údernou pěst 4. rychlé divize.118 Rok 1938 Krátce po příchodu do Slaného vykonal prapor návštěvu Masarykova hrobu v Lánech.119 Jenže to už se přiblížilo jaro a horké léto roku 1938 a na různé vzpomínkové akce už nebylo pomyšlení. V noci 20 května 1938 přišel praporu rozkaz k velitelské pohotovosti, posléze se nařídilo „provedení ostrahy hranic“ a konečně „zvýšení počtů“. Oficiálně se jednalo o povolání záložníků na mimořádné cvičení, ale lidé to tehdy správně chápali jako částečnou mobilizaci. Důstojníci na dovolené byli vyrozuměni o nutnosti návratu do služby. Prapor, který měl v tu chvíli necelých 550 mužů všech hodností, se začal chystat k odchodu a v 5:30, kdy se na nádraží připravil vlak, se začalo okamžitě s nakládáním. Vozidla útvaru vyrazila v 8:30 po vlastní ose do Jihlavy, kam v průběhu pozdního odpoledne i noci oba praporní transporty dorazily. V Jihlavě zůstaly první dvě roty a zbytek útvaru, včetně velitelství, se rozložil v osadě Hybrálec, cca 2 km severozápadně od Jihlavy. První rota se vysunula jižně před Jihlavu a v Hybrálci se připravila protivzdušná obrana,120 přičemž protiletadlová rota byla podřízena přímo velitelství 4. rychlé divize, jíž prapor podléhal. Druhého dne, tj. 22. května, se prapor přesunul do Červené Řečice (mezi Humpolcem, Pacovem a Pelhřimovem), kam také 23. května dorazilo 225 vojáků a důstojníků určených k doplnění útvaru. V následujících dnech se usi117

– c – : Rychlé a motorisované vyšší jednotky. In: Vojenské rozhledy, č. 7–8, roč. XVII. , 1936, s. 992–1002; zde s. 993– 994. 118 Vojenské dějiny Československa. Díl III. Praha 1987, s. 387–389. Fidler, Jiří – Sluka, Václav: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938. Praha 2006, s. 98, 551–552. Hrubíšek, Ivo: Kola, armády, války. Plzeň 2003, s. 113–114. Tato práce ovšem mylně uvádí, že cyklistické prapory rychlých divizí měly jen dvě roty jezdců na kole. 119 Kronika, fol. 142. 120 Kronika, fol. 142–143.


140

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

lovně cvičilo. V noci ze 27. na 28. května se prapor přesunul do Žirovnice (cca 15 km jižně od Pelhřimova), kde se opět cvičilo. Následoval transport na jih od Telče. Početní stav praporu se zvýšil o dalších necelých třicet mužů. Jednotka v tomto období vytrvale cvičila po rotách i jako celý útvar. Na konci první třetiny června se prapor vrátil zpět do Slaného, 121 odkud se počátkem srpna přesunula protiletadlová rota do Plzně. 122 Za celou dobu byly ztráty praporu minimální – pouze jeden voják utrpěl těžké zranění, když nešťastně spadl z kola.123 Vojáci o sobě nepochybovali a věřili, že prapor je dostatečně „připraven hájiti celistvost státu a jeho hranice proti vnějšímu nepříteli, v kterémžto úkolu by jistě čestně obstál […] zdravotní stav jakož i stav morální byl u všech složek praporu velmi dobrý a přijetí ze strany občanstva bylo srdečné a upřímné.“124 Toto konstatování se zřejmě bude – rozhodně překvapivě – asi týkat i jihlavského německého jazykového ostrova. Přes mimořádné události se mnozí cyklisté v červenci stihli zúčastnit vystoupení armády v rámci X. všesokolského sletu,125 ale pak už následovaly pouze nelehké, neradostné a neslavnostní chvíle. Po Hitlerově nenávistném projevu v Norimberku 12. září 1938 došlo v pohraničí k povstání henleinovských teroristů a útokům na čs. bezpečnostní síly, jakož i na německé sociální demokraty, komunisty, ale i českou a židovskou menšinu. Praha zareagovala vysláním vojenské asistence do vzbouřených oblastí. Čtvrtá rychlá divize, jíž podléhal i cyklistický prapor 1, byla určena k posílení ohrožených úseků,126 a proto byla logicky nasazena proti sudetským povstalcům. Rozkazem velitele 4. rychlé divize ze 13. září dostal prapor za úkol přesunout se přes Karlovy Vary do Falknova (dnešní Sokolov). Během odpoledne se vykonaly veškeré přípravy k odjezdu a v půl deváté večer slánské části praporu vyrazily do Mšece, kde se spojily se zbytkem praporu, načež se zahájil přesun do Sokolova. Mezitím také obdrželi dělostřelci z kanónové čety, kteří v té době dleli na ostrých střelbách, příkaz, aby se urychleně přesunuli do Sokolova. Již druhého dne byl celý prapor v cíli.127 Prapor po svém příjezdu vytvořil jakýsi půlměsíc hlídek před Sokolovem. Městem pak procházely hlídky vojáků a místní situace se rázem zklidnila. Postupně zmizely i prapory s hákovými kříži vlající na domech.128 121

Kronika, fol. 144. Kronika, fol. 145. 123 Kronika, fol. 144. 124 Kronika, fol. 145. 125 Kronika, fol. 142. 126 Vojenské dějiny Československa. Díl III. Praha 1987, s. 494. 127 Kronika, fol. 146. 128 Kronika, fol. 147 122


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

141

Krátce po přibytí praporu do Sokolova dostala v 6:15 část mužstva kulometné roty rozkaz, aby spolu s četníky a družstvem SOS vyčistila okolí osad Habersbirk a Gossengrün (dnes Habartov a Krajková, obě obce jsou vzdálené 6–8 km od Sokolova) od nacistických povstalců, kteří přepadli místní četnické stanice. V Habartově se henleinovci pokusili vzít četnickou stanici útokem, ale byli odraženi. Během několikahodinové přestřelky se oblehatelé pokusili četníky vytopit, ale neuspěli. Několik příslušníků stanice padlo. Četníci kapitulovali až ve chvíli, kdy nacisté použili zbitou a svázanou manželku jednoho z nich jako živý štít. Přeživší obránci pak byli příslušníky SdP povražděni, zčásti je ubili motykami.129 V Krajkové se přesile bránil osamocený velitel četnické stanice, který kapituloval teprve poté, co byl raněn a nemohl bojovat dál a kdy na něj zvenčí volala manželka, aby se vzdal. Během dne byli v okolí obce zabiti četníci ze zásahového oddílu. Příchod armády situaci rázem zklidnil.130 Psalo se 15. září 1938 a nejen prapor, nýbrž celá československá armáda toho dne utrpěla největší ztrátu za jeden jediný den, když vojín Franz Ludwig (německé národnosti) v Krajkové zastřelil pět svých spolubojovníků, ranil další dva a postřelil ještě řidiče kolem projíždějícího civilního vozu. Pak zastřelil sám sebe.131 Někteří autoři se domnívají, že Ludwig se přidal na stranu sudetských teroristů,132 ale možná jeho jednání nebylo motivováno politicky a představovalo ten typ chování některých sebevrahů, kteří kromě vlastní smrti usilují ještě o smrt co největšího počtu dalších lidí, a vypjatá situace mu nejen způsobila spuštění destrukčních pochodů v mysli, ale rovněž mu vtiskla do ruky i zbraň. Z motivů nelze vyloučit ani (bohužel) věčný nešvar všech armád, zejména braneckých – šikanu. Příčiny Ludwigova jednání však nyní už nezjistíme a život zabitým vojákům to nevrátí. Téhož dne, tj. 15. září, cyklisté pochovali v Sokolově padlé četníky a o dva dny později převezli své vlastní padlé do rodných obcí. O den později, tj. 18. září, se prapor přesunul do Plzně133 a dále do Obrataně (okr. Pelhřimov), 129

Kronika, fol. 147; Kárník, Zdeněk: České země v éře První republiky (1918–1938). Díl III. O přežití a o život (1936–1938). Praha 2003, s. 572; Toms, Jaroslav: Poznámky k některým otázkám protistátní činnosti henleinovců v severozápadních Čechách před „Mnichovem“. In: Historie okupovaného pohraničí 1938–1945, č. 7, 2003, s. 132. 130 Toms, Jaroslav: Poznámky k některým otázkám protistátní činnosti henleinovců v severozápadních Čechách před „Mnichovem“. In: Historie okupovaného pohraničí 1938–1945, č. 7, 2003, s. 137–138. 131 Kudrna, Ladislav: Padlí vojáci československé armády v době branné pohotovosti státu v roce 1938. In: Hazdra, Zdeněk – Vlček, Lukáš (eds. ): Mnichov 1938 a česká společnost. Sborník z mezinárodního sympozia k 70. výročí mnichovské dohody. Praha 2008, s. 62. Kudrna mylně uvádí název obce jako „Gessengrün“. Kronika, fol. 148. 132 Hrubíšek, Ivo: Kola, armády, války. Plzeň 2003, s. 119. 133 Kronika, fol. 148.


142

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

kde se utábořil. První dvě roty pak byly kasernovány v obci Věžná, 2 kilometry východně od Obrataně. Prapor během a po přesunu dostal dalších cca 370 mužů a jeho početní stav přesáhl sílu 900 vojáků. Povolání dalších záloh ze 23. září přivítalo zejména české mužstvo a české obyvatelstvo, které to opět mylně považovalo za mobilizaci. „Mužstvo národnosti německé přijalo tuto zprávu chladně. “ Předcházející zvěsti o odstoupení pohraničí nesli trudomyslně čeští branci, byť klidně a disciplinovaně, a naopak u vojáků německé národnosti „bylo pozorováno jisté uspokojení nad tímto rozhodnutím.“134 Armáda se po posílení chystala na případný nacistický útok přes jižní Čechy s úmyslem odříznout čs. I. armádu v západních Čechách. Proto od 25. září podléhala 4. rychlá divize velitelství III. sboru, který střežil jižní Moravu a nově i jižní Čechy. To umožňovalo první armádě soustředit se plně na obranu západních Čech. Rychlá divize dostala za tím účelem posilou jeden tankový prapor od sesterské 2. RD. Od 27. září však 4. rychlá divize podléhala VI. sboru s velitelstvím v Soběslavi, jelikož se v důsledku dřívějšího posilování a rozšiřování působnosti III. sboru stalo jeho řízení příliš těžkopádným s velmi dlouhou linií fronty.135 Situace se měnila každou chvílí a vojsko na ni neustále reagovalo. Přesuny se samozřejmě týkaly i cyklistů. Pětadvacátého září 1938 se z příkazu 4. rychlé divize, která byla dislokována do prostoru Tábora a Pacova a která měla být připravena vést úder směrem na jihovýchod,136 útvar přesunul do oblasti vytyčené obcemi Pleše – Doňov – Záhoří – Újezdec (okr. Jindřichův Hradec) mezi Soběslaví a Jindřichovým Hradcem, kde se prapor rozložil, věnoval výcviku a tvořil vlastně předsunutou jednotku celé divize. O dva dny později přibylo dalších více jak 100 mužů, povětšinou české národnosti. Druhý den (28. září) přišla praporu zpráva, že Wehrmacht zaútočí ve 14:00. Okamžitě byla vyhlášena pohotovost.137 Nacistický útok se nekonal, ale stráž sousední jednotky byla napadena místními „teroristy z řad civilního obyvatelstva“, a proto „velitel divize [nařídil] pro den 29. září vyčištění lesů jižně od Kardašovy Řečice“.138 Od prostoru soustředění praporu se nacházela dva kilometry východně. V okolních lesích cyklisté zadrželi několik podezřelých osob, jež předali kolegům z napadené jednotky k výslechu. Dne 30. září panoval u jednotky klid. Pouze se pokračovalo v permanentním cvičení.139 Velitelé zřejmě chtěli udržet disciplínu i zaměstnanost mužstva, aby 134

Kronika, fol. 149. Minařík, Pavel – Šrámek, Pavel: Dokumenty československé armády z podzimu 1938. Rozkazy hlavního velitelství od 24. do 28. září. In: Historie a vojenství, č. 5, roč. XLV, 1996, s. 83–85. 136 Vojenské dějiny Československa. Díl III. Praha 1987, s. 506. 137 Kronika, fol. 150. Vojenské dějiny Československa. Díl III. Praha 1987, s. 506. 138 Kronika, fol. 151. 139 Kronika, fol. 151–152. 135


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

143

nedošlo k nějakým nepokojům či vzpouře v souvislosti s přicházejícími informacemi o důsledcích mnichovského diktátu, popř. udržet připravenost útvaru pro zásah. Příležitost využít vojenských schopností jednotky se ale nenaskytla. Pozoruhodné je, že z celého praporu, který v době Mnichova měl cca 1000 mužů, využilo možnosti požádat o propuštění na základě domovského práva či trvalého pobytu v okupovaném pohraničí pouze „35 mužů – vesměs národnosti německé“, kteří odjeli 3. října k náhradní rotě do Slaného.140 O čtyři dny později, kdy se již šířila deprese z národní katastrofy, je následovalo dalších 38. Téhož dne, tj. 7. října 1938, byl proveden průzkum oblasti na západ od čáry Stáž nad Nežárkou – Jemčina – Kardašova Řečice, jižně od Jindřichova Hradce. Druhý den se tam vojáci skutečně přesunuli. Desátého října měli nacističtí vojáci dosáhnout této čáry a zde se zastavit. Pokud by se tak nestalo, neměli vojáci zahájit palbu, nýbrž se stáhnout. Prapor přesto pro jistotu na této čáře zaujal obrannou pozici. Němci však linii nepřekročili a místní nedorozumění se vyřešila přímo na místě. Mezitím čs. vojáci vypomáhali v zemědělství.141 Ve dnech 21. a 22. října se prapor vrátil do Slaného, kde proběhla demobilizace. Koncem roku pak byl propuštěn odvodní ročník 1935. 142 Ve službě byly ponechány jen ročníky 1936 a 1937.143 Při odchodu ročníku 1936, a to na konci února 1939, proběhlo poněkud slavnostnější rozloučení v kině „Humanita“, jako kdyby ironická historie chtěla naznačit, že se přibližují chvíle, které nemají s lidskostí vůbec nic společného. Velitel Konopásek vyzval své vojáky „k usilovné a poctivé práci v civilním životě“. Shromáždění skončilo zpěvem státní hymny a písně „Hej, Slované“.144 Poslední léto Přestože čs. armádu po Mnichovu čekala částečná redislokace a početní redukce, která měla vzít v úvahu pokles branců i zmenšenou rozlohu území, tak prvního cyklistického praporu se přemístění a ani likvidace netýkala. Přestavba armády měla být ukončena k prvnímu říjnu 1939 a s cyklisty se počítalo i nadále, třebaže v té době byl jeden ze sesterských cyklistických praporů zrušen, ale ukončení existence potkalo mnoho jednotek.145

140

Kronika, fol. 151. Kronika, fol. 152–153. 142 Kronika, fol. 154. 143 Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září 1938 (dokončení). In: Historie a vojenství, č. 1, roč. XLV, 1996, s. 59. 144 Kronika, fol. 155. 145 Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září 1938 (dokončení). In: Historie a vojenství, č. 1, roč. XLV, 1996, s. 59–62. 141


144

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Nováčci nastoupili až 1. března 1939, místo obvyklého 1. října 1938. Přestože se čas vyměřený „rest Tschechai“ , jak posměšně nazýval Hitler zbytkové Česko-Slovensko, neboli druhou republiku, blížil rychle ke svému konci, tak mnozí noví branci nastupovali dokonce s nadšením. Kupodivu nebyly ani pozorovány případy opilství, které se obvykle při těchto příležitostech vyskytovalo.146 „Po prezentaci bylo započato ihned s intensivním vojenským výcvikem“,147 který však přerušily další osudové události z poloviny března 1939. V 7:30 nacisté dorazili do Slaného a cyklisté předali svoji výstroj a výzbroj Wehrmachtu.148 Do Mšece dorazili němečtí okupanti až 17. března kolem deváté hodiny. Odzbrojili nejen cyklistickou posádku, ale i místní četnickou stanici, která pak několik dní vykonávala své povinnosti zcela neozbrojena – později četníkům vrátili šavle a služební pistole s pouhými deseti náboji.149 Nelze se proto divit, že domácí odboj později celou okupaci trpěl vážným nedostatkem zbraní. Je otázkou, zda se mužům likvidovanému praporu – zejména rotám dislokovaným ve Mšeci – podařilo ukrýt nějaké zbraně. V následujících týdnech prapor propouštěl mužstvo i velitelský sbor do civilu, resp. vysílal je na různé přeškolovací kurzy pro výkon občanského zaměstnání.150 Posledního července 1939 skončila existence Cyklistického praporu 1.151

146

Kronika, fol. 155. Kronika, fol. 156. 148 Kronika, fol. 156. 149 SOA Praha, f. Sbírka tzv. četnických knih ze středočeského kraje 1851–1959, inv. č. 771 a 773. Památník četnické stanice ve Mšeci a Staniční služební kniha od 13. 3. do 27. 5. 1939. 150 Čtyři muži (dva důstojníci a dva poddůstojníci) přešli do služeb klerofašistického Slovenska. Kronika, fol. 157. 151 Kronika, fol. 157. 147


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

145

PĜíloha þ. 1 Návrh na organizaci cyklistického praporu škpt. Václava Kautského: Vyšší dĤstojníci

Nižší dĤstojníci

RotmistĜi

PoddĤstojníci

Mužstvo

Auta

Motocykly s pĜívČsný mi vozíky

Kola

4

6

6

28

89

1 osobní 2 terénní 6 nákladních 1 zdravotní

6

90

1. cyklistická rota

5

3

43

159

2 nákladní

2

199

2. cyklistická rota

5

3

43

159

2 nákladní

2

199

3. cyklistická rota

5

3

43

159

2 nákladní

2

199

Velitelství praporu

Kulometná rota

1

4

4

76

82

16 terénní 1 zdravotní 5 nákladních

15

32

Celkem

5

25

19

244

624

1 osobní 18 terénních 17 nákladních 2 zdravotní

27

719

Kautský, Václav: Cyklistické jednotky. In: Vojenské rozhledy, þ. 11., roþ. XIV, 1933, s. 1154.

Mgr. David Hubený (nar. 1984)Vystudoval historii na FF UK a pracuje na 3. oddělení Národního archivu, které spravuje fondy z první republiky a let druhé světové války. Obě tato období jsou rovněž předmětem badatelského zájmu D. Hubeného.


146

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ Tomáš Jakl

KVĚTNOVÉ POVSTÁNÍ V ROCE 1945 VE SLANÉM Zpracování dějin povstání ve Slaném započalo krátce po konci války. Regionální historikové tak mají k dispozici Slánský obzor z roku 1945 s množstvím záznamů, vzniklých relativně krátce po popisovaných událostech.1 Operacím Rudé armády na kladenském okrese se v době normalizace zabývala Irena Veverková.2 Po roce 1989 se tématem zabývala Jana Krotilová v Knize o Slaném3 z roku 1994 a ve Slánském obzoru v roce 2005.4 Vojenským aspektům osvobození Slaného se věnoval v roce 1997 Petr Štěpánek.5 Slaný bylo na jaře 1945 sídlem velitele posádkového obvodu Schlan v rámci podúseku Pilsen úseku Böhmen německého branného obvodu Böhmen und Mähren.6 Německá posádka měla sílu přibližně 800 mužů. Od podzimu 1944 se ve slánském závodě firmy ČKD, tehdy BMM, vyráběly tankové stíhače Jagdpanzer 38 Hetzer.7 Ve městě bylo umístěno velké množství německých vojenských lazaretů. V únoru 1945 začaly městem procházet kolony evakuovaných Němců z vyklizovaných východních území, tzv. národních hostů. V první polovině března procházel Slánskem transport 70. 000 válečných zajatců vedený majorem von Loosem.8 Dne 12. března 1945 Němci započali ve Slaném se stavbou protitankových zátarasů a příkopů na přístupech k městu. Pro tuto práci byla pro obyvatele zavedena pracovní povinnost.9 Na konci dubna na západ a severozápad od města tábořila 1. divize Ruské osvobozenecké armády.10 Počátky ilegální vojenské organizace na Slánsku sahají do prvních dní okupace v roce 1939.11 Po mnoha vlnách zatýkání působilo ve Slaném na jaře 1945 1

Slánský obzor LIII, 1945. Státní okresní archiv Kladno, I. Veverková, Rudá armáda na okrese Kladno v době Pražské operace. B. m., b. d. 3 Kniha o Slaném. Městský úřad ve Slaném, Slaný 1994. 4 Jana Krotilová: Konec 2. světové války ve Slaném. Slánský obzor 13, 2005, s. 58–78. 5 Petr Štěpánek, Slaný v roce 1945. HPM 1997, č. 9, s. 22–24. 6 Vojenský ústřední archiv–Vojenský historický archiv, fond Revoluční gardy – vyčleněné materiály, karton 4, 17–1/19. 7 Vladimír Francev, Jagdpanzer 38 Hetzer. MBI, Praha 2001, s. 8. 8 SOkA Kladno, pobočka Slaný, fond Presidiální spisy, katalog, s. 259. 9 Slánský obzor 1945, s. 11. 10 Jaromír Tlustý, Vlasovci na Lounsku. REGIZ 2/ 1999. 11 Václav Krůta, Podzemní vojenská organizace Obrana národa na Kladensku a Slánsku v letech 1939–1940. Slánský obzor 5 (105), 1997, s. 59–76 2


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

147

několik ilegálních organizací, které o sobě navzájem nevěděly, jako bylo například Hnutí za svobodu, Slaný nebo Černý lev. Zapojeni byli též místní junáci – skauti. Hnutí za svobodu organizovalo první vojenské čety na přelomu března a dubna.12 V okolí města operoval též partyzánský oddíl.13 Začátek povstání První zprávy o neklidu v Praze pronikly do Slaného 4. května 1945. Ve Slaném v noci ze 4. na 5. května odstranili živnostníci německé nápisy. Ráno 5. května byl ustaven revoluční národní výbor pro převzetí civilní správy od okupantů, podle pokynů podepsaných Hubertem Ripkou, uvedených na letácích shazovaných ze spojeneckých letadel v březnu a dubnu. Současně ráno v sobotu 5. května nastoupili čsl. důstojníci a vojíni, pokud byli v městě a měli stejnokroje, do pohotovostní služby. Vojenským velitelem města se stal hodností nejstarší aktivní důstojník, podplukovník Alois Špeta. Jeho zástupcem podplukovník pěchoty Štěpán Kutman, posádkovým a policejním velitelem major pěchoty Josef Kučera, vojenským referentem ONV štábní kapitán dělostřelectva v záloze Karel Výborný. Vojenské službě byl ihned k disposici prapor dobrovolníků o dvou rotách, ilegálně vytvořený před 5. květnem štábním kapitánem v záloze Josefem Marečkem, ředitelem záložny v Slaném. Prapor měl 12 důstojníků a 268 mužů, ale jen 15 vojenských pušek a několik soukromých pistolí. V noci na 5. května výzbroj čítala 51 pušek, 34 ručních granátů a 35 pancéřových pěstí. Ostrých nábojů bylo asi 250 kusů. Výzbroj byla povětšině od německých vojínů, kteří desertovali z kasáren. Vojenskému velení se dal ihned také k disposici vrch. strážmistr Jan Hajšman, ustanovený zástupce velitele uniformované obecní policie, dále okresní velitel četnické stanice kapitán četnictva Polák s veškerým mužstvem a místní Národní garda se štábním kapitánem v záloze Vladimírem Křečkem v čele. Bývalý velitel obecní policie Václav Ctibor byl zatčen. S místní německou posádkou byla ráno 5. května sjednána dohoda o neútočení. Pouze němečtí četníci se pokusili před polednem téhož dne spojit se s posádkou kasáren a před lynčováním sroceného obyvatelstva je museli zachránit čeští policisté.14 Kolaboranti a zrádci ve městě byli pozatýkáni.15

12

Slánský obzor 1945, s. 22. Bohumír Štětka, Partyzáni na Slánsku. Slánský obzor 1945, s. 22. 14 Slánský obzor 1945, s. 22. 15 Slánský obzor 1945, s. 22. 13


148

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Dřevozemní protitankové překážky, které dali Němci postavit na jaře na všech výpadových a postranních silnicích, vedoucích do města, povstalci uzavřeli a u těchto zábran byly postaveny stráže z řad čs. vojska. Hlídky a partyzáni obsadili všude kolem města také důležité spojky a křižovatky. Poštovní a telegrafní úřad, nádraží a jiné veřejné státní úřady a důležité podniky byly během dne obsazeny policií a četnictvem spolu s občany hlásícími se k vojenské službě, takže Národní výbor úplně ovládal situaci v městě i v okolí. Zaměstnanci filiálky závodu ČKD začali připravovat několik tankových stíhačů Hetzer na pomoc Praze. Němečtí vojáci se pokusili závod prohledat, ale český vedoucí výroby Ing. Ivan Gregora je zastavil ve vrátnici s tím, že v továrně se nic zvláštního neděje a nejsou v něm žádné zbraně. Přítomný německý úředník, dohlížející na výrobu továrny, se za jeho slova zaručil a němečtí vojáci odešli. Jeden z těchto tankových stíhačů skutečně z bran závodu vyjel, jeho další osud ale není znám.16 Ráno 5. 5. 1945 ve Slaném místní povstalci ovládli také nádraží, kde mimo jiné ukořistili i soupravu německého protiletadlového vlaku. Šlo o osm jednohlavňových a dva čtyřhlavňové protiletadlové kanóny. Vzhledem k velkým německým silám v oblasti soupravu ještě týž den lokomotiva z kralupské výtopny odvezla do Kralup nad Vltavou, kam dorazila kolem desáté hodiny dopoledne. V Kralupech se jí ujal četař v záloze Jan Müller, který spolu s dobrovolníkem Karlem Kunešem z Nelahozevsi sestavil rozebrané závěry kanónů. Protože v Kralupech nesehnal posádku, získal svolení k odjezdu do Roztok, kde se její vagóny staly součástí improvizovaných obrněných vlaků Orlík a Sokol. Tyto povstalecké obrněné vlaky ovládly trať Severní dráhy mezi Kralupy nad Vltavou a Prahou–Bubny, která poté sloužila jako tepna pro zásobování Prahy i pro evakuaci raněných. Zasáhly také do bojů o Hlávkův a Trojský most a 8. května 1945 se vítězně střetly s německým obrněným vlakem u Nelahozevsi.17 Německá reakce V samotném Slaném Němci dodržovali dohodu o příměří. V neděli 6. května povstalci vyslali několik nákladních aut se střelivem z Hříškova do Prahy. U Berouna byla tato auta napadena německými hloubkovými letci a při ostřelování byl těžce poraněn řidič nákladního auta Karel Průcha ze Slaného, který cestou do nemocnice v Berouně zemřel. Na rozhlasovou prosbu o pomoc byla také vypravena četa 30 ozbrojených mužů, která nákladním autem odjela do Prahy. 16

Bohumila Gregorová, dopisy autorovi z 12. 3. a 3. 4. 2002. M. Görtler: Květen 1945 na středočeských železnicích. In: Středočeský sborník historický 15, 1980, s. 17–43. Blíže viz: T. Jakl: Souboj obrněných vlaků u Nelahozevsi 8. 5. 1945. Svět železnice VII (2008), č. 2, s. 2–6. 17


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

149

V noci na 7. května došlo ke změně ve velení německé posádky v kasárnách. Namísto kapitána Wehrmachu Reinharda převzal velení major SS Berndt. Ráno 7. května německé jednotky z kasáren znovu obsadily město, odzbrojily povstalecké stráže a zprůjezdnily komunikace. Odpoledne se nad náměstím objevilo německé letadlo, které začalo střílet do občanů města, kteří se shromáždili k vyslechnutí zpráv o nové situaci.18 Osvobození Celý den 8. května od Mělníka a Velvar projížděly ustupující německé jednotky. Vrchol německého provozu nastal večer. Německé transporty původně směřovaly přes Slaný na západ. Když obdržely zprávy o postupu Rudé armády od hranic na Prahu, změnily směr na Unhošť a Beroun a dále prchaly k Plzni.19 Ve 21.00 opustila město za přestřelek i vojenská posádka. Ve 23.30 došlo na křižovatce U sloupu k dvacetiminutovému boji mezi německou kolonou a prvními sovětskými tanky 4. gardové tankové armády z rychlé skupiny 1. ukrajinského frontu. Sovětské tanky zničily první tři vozy kolony a pokračovaly dále ku Praze. Vozidla rychlé skupiny 1. ukrajinského frontu projížděla městem do 04.00 hodin ráno 9. května, poté se komunikace uvolnily a přes město se pokoušely proniknout kolmo na směr sovětského postupu další německé automobily. Slánští povstalci posádky těchto německých vozů za občasných bojů odzbrojovali. Po několika hodinách začaly projíždět městem hlavní síly 1. ukrajinského frontu a německý ústup ustal definitivně. 20 Mezi sovětskými vozidly byly identifikovány tanky 10. gardového tankového sboru a 25. tankového sboru.21 Přes veškerou snahu národního výboru však došlo po osvobození k excesům vůči německým uprchlíkům a zajatcům.22 Rudá armáda opustila město 30. června 1945.23

18

Slánský obzor 1945, s. 22. Kronika obce Buštěhrad. In. : Kladensko v odboji, nepublikovaný rukopis OV ČSBS Kladno, s. 148. 20 Slánský obzor 1945, s. 22. 21 Kniha o Slaném, s. 168–170; Petr Štěpánek, Slaný v roce 1945. HPM 1997, č. 9, s. 22–24; Krupičkova sbírka, Muzeum Slaný. 22 Vzpomínky pamětníků na konec 2. světové války ve Slaném. Slánský obzor 14 (114), 2006, s. 176–182. 23 Jana Krotilová: Konec 2. světové války ve Slaném. Slánský obzor 13, 2005, s. 73. 19


150

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Mgr. Tomáš Jakl, nar. 1972 v Praze. Studium: FF UK, archivnictví (1990–1997). Zaměstnání: Archiv Hlavního města Prahy (1998–2002), Ústav pro soudobé dějiny AV ČR (1999–2002), Vojenský historický ústav, vědecký pracovník, od 2002. Odborné zaměření: dějiny dvacátého století, české a československé vojenské dějiny v období 1914–1945, dějiny správy, využití fotografie jako historického pramene.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

151 Milan Bárta

OSUD VOJÁKA – BRIGÁDNÍ GENERÁL RUDOLF BULANDR Mládí Každý kraj má slavné rodáky, kteří se v něm narodili a strávili celý život, nebo se tam rádi vraceli. Má také rodáky, kteří se v něm narodili, nicméně život prožili někde jinde a k rodnému kraji se nehlásili. Přesto s ním zůstávají stále spojeni, třebaže se o nich často ani neví. Jedním z takovýchto lidí je i brigádní generál Rudolf Bulandr. Narodil se 13. listopadu 1896 v obci Kobylníky v tehdejším politickém okrese Slaný v rodině Rudolfa a Barbory Bulandrových. Po něm se manželům narodili ještě syn Josef a dvě dívky. Rudolf vychodil obecnou školu v Klobukách a poté měšťanskou ve Slaném. Otec, drobný obchodník, se s rodinou roku 1911 přestěhoval do Berouna. V témže roce začal mladý Rudolf navštěvovat Obchodní akademii v Praze-Karlíně. Byl svědkem toho, jak byl otec krátce před vypuknutím války – později nazvané světová – v rámci mobilizace v červenci 1914 povolán do rakousko– uherské armády.1 Válka se však nevyvíjela podle plánů císařského velení, které bylo nuceno vzhledem k utrpěným ztrátám a prodlužujícímu se konfliktu povolávat další a další ročníky branců na frontu. A tak zanedlouho poté, co s vyznamenáním dokončil obchodní akademii, byl v devatenácti letech prezentován k vojenské službě k c. k. pěšímu pluku č. 92 v Chomutově i mladý Rudolf Bulandr.2 Od tohoto útvaru byl záhy přeložen k c. k. pěšímu pluku č. 22 do Ostřihomi v Uhrách. Zde byl zařazen do školy pro důstojníky v záloze 1

Rudolf Bulandr starší narukoval 26. 7. 1914 k 38. c. k. pěšímu pluku. Zajat na italské frontě u Gorlice 8. 8. 1916. V dubnu 1918 vstoupil do 33. pluku čs. legií, do Československa se vrátil v prosinci 1918, demobilizován v srpnu 1920. Vojenský historický archiv (dále jen VHA), Legionářský spis R. Bulandra (nar. 7. 4. 1877).

Údaje o jeho vojenské kariéře (pokud není uvedeno jinak) jsou čerpány převážně z materiálů uložených ve Vojenském historickém archivu, především z jeho spisu uloženého ve fondu Kvalifikační listiny vojenských osob. Z tohoto materiálu vycházeli i autoři hesla věnovaného R. Bulandrovi v knize Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Vojenský historický ústav Praha a Vojenský historický ústav Bratislava, Praha 2005, s. 30. Stručnou zmínku o jeho legionářské kariéře lze nalézt také v knize KRŮTA, Václav a kol. : Českoslovenští legionáři okres Kladno. Okresní úřad Kladno a Státní okresní archiv Kladno, Kladno 2002, s. 62. 2


152

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

a po jejím dokončení počátkem srpna 1916 odvelen na italskou frontu v hodnosti poručíka jako velitel čety. Od října 1917 působil ve funkci zástupce velitele roty a v polovině února 1918 již rotě velel. Dne 18. června 1918 byl zajat v boji u Santa Dona di Piave. O necelý měsíc později u Fossalta vstoupil do čs. dobrovolnických jednotek v Itálii, 13. července slavnostně přísahal, že bude sloužit „čestně a věrně jako voják československého národního vojska“.3 Byl zařazen v prozatímní hodnosti poručíka k doplňovacímu praporu ve Folignu, poté absolvoval kulometný kurs v Brescii a nastoupil jako velitel čety ke kulometné rotě nově utvořeného 35. pěšího pluku čs. legií.4 Při nástupu k nové jednotce mu byla hodnost poručíka potvrzena. V té době došlo k ukončení válečného konfliktu a vzniku samostatného Československa. Rudolf Bulandr se vrátil do vlasti s legionářským transportem po Vánocích 1918 a nastoupil s 35. plukem k ochraně hranic mladého státu. Od poloviny ledna do konce února 1919 byl pluk nasazen na Těšínsku, kde probíhal spor o hranice s Polskem. Dne 1. března 1919 byl R. Bulandr povýšen do hodnosti nadporučíka, ve stejném měsíci jeho jednotka zamířila na slovenské území, kde v té době probíhaly těžké boje s maďarskými bolševickými jednotkami. Již koncem dubna byl ovšem Bulandr odvelen na jižní Moravu k ostraze hranic s Rakouskem a povýšen na velitele kulometné roty. Následně v prosinci absolvoval kulometný kurs v Brně. V československé armádě Mladý důstojník se jevil pro vznikající armádu rodícího se státu jako velmi perspektivní. Dobře ovládal několik jazyků – srbštinu, němčinu, francouzštinu, italštinu a angličtinu, částečně také ruštinu. Jako „vedlejší schopnosti“ uvedl do dotazníku plavání, jízdu na koni a na kole.5 Bulandrovi se vojenský život také zalíbil a 19. února 1920 byl zařazen jako velitel kulometné roty k I. praporu 35. pluku do Plzně. O Vánocích 1921 byl povýšen na kapitána, v r. 1922 absolvoval ekvitační a odbornou školu pro důstojníky pěchoty a technických zbraní v Praze s prospěchem velmi dobrý. V té době se oženil s o šest let mladší Marií Musilovou, v manželství se narodili syn Jiří Přemysla a dcera Marie. V roce 1926 prošel dalšími vojenskými kurzy a učilišti v Olomouci, v Milovicích, v Kutné Hoře a v Pardubicích a poté byl vyslán na studia na Vysokou školu válečnou v Paříži, odkud si o dva roky později přivezl vynikající hodnocení. 3

VHA, Legionářský spis R. Bulandra (nar. 13. 11. 1896), Slib, 13. 7. 1918. Tento pluk čs. legií vznikl 16. 9. 1918 v Itálii, po spojení s bývalým rakousko-uherským pěším plukem stejného čísla vytvořily 35. pěší pluk čs. armády umístěný posádkou v Plzni. 5 VHA, Legionářský spis R. Bulandra (nar. 13. 11. 1896), Listina k vyplnění P. T. důstojníky, 1. 4. 1919. 4


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

153

Po návratu byl zařazen mezi důstojníky generálního štábu v hodnosti štábního kapitána. Od 1. října 1928 mu byla svěřena funkce přednosty oddělení štábu 7. pěší divize se sídlem v Olomouci. V polovině dubna 1930 byl povolán k Hlavnímu štábu a zařazen jako referent do studijní skupiny 2. oddělení (zpravodajského). K 1. 1. 1931 povýšen na majora generálního štábu. V roce 1933 byl na dva měsíce poslán na zkušenou ke spojenecké rumunské armádě (o jeho pečlivé přípravě svědčí to, že se v té době intenzivně věnoval studiu rumunštiny). Odmítl zůstat ve štábu a účastnil se výcviku s elitními horskými jednotkami. Jeho tamní působení bylo hodnoceno náčelníkem štábu rumunské armády jako příspěvek k dalšímu získání „sympatií a důvěry v armádu československou“.6 Po návratu byl znovu zařazen ke studijní skupině 2. oddělení Hlavního štábu (jako přednosta balkánské sekce). I zde byl hodnocen vysoko a byl doporučován na místo vedoucího samostatné skupiny nebo na post vojenského atašé. K 1. lednu 1937 získal hodnost podplukovníka generálního štábu a o tři měsíce později vycestoval jako vojenský atašé Československé republiky do Bulharska s akreditací rovněž pro Turecko. V této funkci byl jako ostatní vojenští přidělenci mj. nápomocen při prodeji vyhlášených výrobků československých zbrojovek. O jeho dobrém pozorovacím talentu a schopnosti vyvodit z dostupných informací zajímavé závěry svědčí zpráva, kterou zaslal do Prahy 19. září 1939 (deset dní před podpisem Mnichovské dohody) o svých poznatcích z cvičení bulharské armády. Francouzský vojenský atašé se k němu prý choval nápadně chladně a sdělil mu, že Francie Československu nepomůže, protože bez Velké Británie riskovat válku nebude. Navíc dodal, že zná situaci v Sudetech, kde se Němci oprávněně snaží dostat z útisku Čechů. Britský důstojník se choval korektně, třebaže ani on nebyl nadšen myšlenkou jít do války kvůli malému středoevropskému státu a byl pro mírově řešení na úkor úpravy československých hranic. Sovětský zástupce naopak překypoval sebevědomím a přesvědčením, že jeho země Československu pomůže za jakékoliv situace bez ohledu na souhlas Polska a Rumunska (přes jejichž území vedly spojnice mezi ČSR a SSSR). Bulandr k tomu poznamenal, že získal silný dojem, že to dokonce vypadá, že si válku přeje. Také jugoslávský vojenský atašé vyjadřoval podporu obraně hranic proti německé agresi a apeloval na slovanskou solidárnost. Rumunský důstojník se vyjadřoval značně rozporuplně a nejednoznačně, na jedné straně vyjadřoval podporu Československé republice, na druhé straně prohlašoval, že Malá dohoda je zaměřena proti Maďarsku, kdežto Německem se Rumunsko ohroženo necítí. Německý zástupce se prý choval s „korektní odměřeností“, 6

Archiv bezpečnostních složek (dále jen ABS), a. č. 302–1/429/3.


154

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

německé nároky považoval za samozřejmé a přirozené a neodmítal možnost války, nenechával se ovšem zatáhnout do větších politických debat. Maďar svého německého kolegu ve všem horlivě podporoval, Ital se choval neutrálně a Řek s Turkem vyslovili sympatie s československým postojem. Odchod z vlasti Ze Sofie byl Bulandr odvolán až 1. listopadu 1938 a pověřen stejnou funkcí v Rumunsku. Tento stát byl známý svým vstřícným postojem vůči ČSR i po podpisu Mnichovské dohody.7 Zkouška charakteru zástupců okleštěného československého státu v zahraničí přišla v průběhu březnových dnů roku 1939. V první půli března, kdy se rozhodovalo o ukončení krátké existence tzv. druhé republiky, byl vášnivý lyžař Bulandr se synem v rumunských horách. O okupaci a vzniku protektorátu se na čs. ambasádě dozvěděli z rozhlasu a ihned se tam začaly pálit důležité dokumenty. Velvyslanec Ferdinand Veverka bez jakýchkoli konzultací předal 16. března budovu německému kolegovi Wilhelmu Fabriciusovi.8 Krátce poté volal z Varšavy tamní čs. vojenský atašé pplk. gštb. Prokop Kumpošt a sháněl Bulandera s tím, že mu má tlumočit rozkaz z Londýna „budovu vyslanectví Němcům nepředávat a stalo-li se tak, vzít ji zpět. Odepře-li to učinit vyslanec, ať to provede vojenský attaché. “ Zanedlouho se ozval vojenský přidělenec ve Velké Británii plk. gštb. Josef Kalla v podobném duchu „budovu vyslanectví v Bukurešti držet na každou cenu… v zahraničí se organizuje znovu čs. odboj…“ Bulandr se však stále ještě nevrátil z hor, a tak jeho manželka mohla pouze slíbit, že mu vzkazy předá. Jakmile se Bulandr dozvěděl, co se děje, spěchal do úřadu a pokoušel se zvrátit Veverkův osudový krok, ovšem bezúspěšně. Členové rumunské vlády sice vyjádřili podporu čs. zástupcům, současně ovšem poukázali na možnost německých odvetných opatření a odmítli si „pálit prsty“.9 Bulandr podobně jako několik jeho kolegů (mezi nimi i zmiňovaní P. Kumpošt a J. Kalla) zůstal na postu vojenského atašé i přes výzvu k návratu.10 7

DEJMEK, Jindřich: Československá diplomacie v době druhé republiky (říjen 1938 – březen 1939). In: Pocta profesoru Janu Miklíkovi, Karolinum, Praha 2000, s. 22. 8 Ferdinand Veverka působil v diplomatických službách od r. 1920, do Bukurešti byl přeložen v červnu 1937. Za vydání budovy zastupitelského úřadu byl po skončení války odsouzen ke ztrátě občanských práv a nebyl již přijat do služeb ministerstva zahraničních věcí, emigroval po komunistickém převratu v r. 1948. KOUTSKÁ, Ivana: Českoslovenští diplomaté do roku 1945. Studie a dokumenty. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2006, s. 15, 22. 9

ABS, a. č. 301–89–1. Zápis výpovědi R. Bulandra, 16. 4. 1946.

10

ZUDOVÁ–LEŠKOVÁ, Zlatica – HOFMAN, Petr (eds. ): Československá vojenská zahraniční služba v letech 1939–1945. Sborník studií. Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, sv. 43, Praha 2008, s. 12.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

155

Do Prahy se vrátil teprve na konci dubna po oficiálním odvolání, ovšem již jako tajný emisar čs. zahraničního odboje. V Rumunsku se totiž setkal s plk. gštb. Heliodorem Píkou, který jej pověřil úkolem navázat spojení s domácím vojenským odbojem, současně měl požádat předsedu vlády gen. Aloise Eliáše, aby za Píkou byla do zahraničí poslána jeho rodina.11 Podle instrukcí se měl Bulandr ihned po splnění úkolu vydat do Paříže, ale „v Praze jsem neočekávaně uvízl i přes pokus o útěk přes hranice s plk. gštb. Bergerem.“12 Uniknout z protektorátu se mu podařilo až na konci ledna 1940. Počátkem února byl pozdějším velitelem čs. jednotek na Blízkém a Středním východě gen. Ondřejem Mézlem (krycím jménem Andrej Gak) ustaven styčným důstojníkem v Sofii. Oficiálně tu působil pod hlavičkou bulharské pobočky Báňské a hutní společnosti, zpravodajské informace posílal Čs. národnímu výboru do Paříže prostřednictvím francouzské zpravodajské sítě. Na nátlak Němců byl několikrát vypovězen a začátkem října spolu s vedoucím Báňské a hutní společnosti Ing. Svatoplukem Radou v poslední chvíli unikli před německými jednotkami vstupujícími na bulharské území a odjeli do Istanbulu.13 V hlavním městě Turecka Bulandr déle než měsíc očekával povolení k odjezdu do Jeruzaléma. Jedním ze světlých okamžiků jeho tamního pobytu bylo setkání s rodinou. Podle rozhodnutí londýnského vedení, které do perspektivního důstojníka vkládalo značné naděje, měl posílit čs. jednotku formující se na Blízkém východě, která po porážce Francie a ústupu na britské území procházela reorganizací a jejíž morálka byla otřesena. Bulandr sám později tvrdil, že se původně měl stát velitelem pěšího praporu a pplk. Karel Klapálek velitelem výcvikového střediska. Gen. O. Mézl nakonec jejich úlohy obrátil, protože si K. Klapálek stěžoval, že neovládá angličtinu, a nehodí se proto na roli velitele výcviku, pro kterou byla znalost jazyka velmi důležitá.14 K. Klapálek ve svých pamětech tuto epizodu nezmiňuje, uvádí naproti tomu, že Bulandr měl „tu výhodu, že byl bližší jeruzalémské misi… a… patřil k někdejšímu generálnímu štábu, což byla vždy privilegovaná kategorie. “ Dodává však smířlivě „nový přestavitel československého celku byl sice služebně mladší, ale dohodli jsme se. Měl jsem nepochybně větší vojenskou zkušenost i pedagogické schopnosti, on zas ovládal lépe cizí jazyky. A mne admi-

11 BENČÍK, Antonín, RICHTER, Karel: Tragický osud generála Heliodora Píky. Ministerstvo obrany ČR – AVIS, Praha 2001, s. 45–46. 12 VHA, Kvalifikační listiny vojenských osob, R. Bulandr (nar. 13. 11. 1896).

TEJCHMAN, Miroslav: Iniciativy čs. vojenské zahraniční služby na Balkáně v letech 1939–1941. In: Československá vojenská zahraniční služba v letech 1939–1945, s. 167–173.

13

14

Národní archiv (dále jen NA), Komise I, sv. 32, a. j. 793 Zápis o výpovědi z 9. 10. 1956.


156

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

nistrativa nikdy nelákala, tehdy ani později“.15 Spory a vzájemnou nevraživost mezi Klapálkem a Bulandrem dokládají i další pamětníci, E. Kulka je ve své knize označuje dokonce za „nepřátele“.16 V zahraničním odboji Každopádně se R. Bulandr v polovině listopadu 1940 ujal funkce zástupce velitele Čs. výcvikového střediska–Východního a v půlce února 1941 se stal jeho velitelem.17 Od června do září, v době, kdy postup Rommelova Afrika Korpsu ohrožoval britské pozice v Egyptě, byl k boji připravován i čs. výcvikový prapor umístěný v táboře Agami na předměstí Káhiry. Německý útok však byl zastaven u El Alamejnu a k bojovému nasazení záloh tak nedošlo. Na konci září byl R. Bulandr jmenován styčným důstojníkem při Hlavním velitelství spojeneckých sil na Středním východě (Allied Force Headquarters Middle East) v Káhiře. Téměř přesně o rok později se přesunul do Alžíru na post čs. vojenského atašé u Francouzského výboru národního osvobození (Comité Français de la Libération Nationale – CFLN) a současně neoficiálně působil jako styčný důstojník u Hlavního velitelství spojeneckých sil v severní Africe (Allied Force Headquarters North Africa). Jedním z jeho hlavních úkolů bylo provést na osvobozeném francouzském území mobilizaci čs. státních příslušníků do čs. armády (počítalo se i s příslušníky francouzské cizinecké legie a válečnými zajatci čs. národnosti).18 Narážel přitom na nechuť krajanů vstupovat do armády a na rozhárané poměry v čs. obci, velkou pomoc mu naopak poskytli zaměstnanci pobočky firmy Baťa. Pro jeho úkol neměli pochopení ani mnozí zástupci Spojenců, několikrát si např. stěžoval, že britští důstojníci trvali na dlouhých formalitách a odmítali dát přepravě čs. vojáků na britské ostrovy prioritu, což oddálilo jejich odjezd o několik měsíců. V Alžíru, přeplněném po spojenecké invazi do severní Afriky vojáky mnoha států, pracovali čs. zástupci ve velmi svízelných podmínkách. Velkým problémem byl zejména trvalý nedostatek finančních prostředků. Z Káhiry R. Bulandr přiletěl pouze s nejnutnějšími věcmi a marně čekal na zbytek. S manželkou a synem byli KLAPÁLEK, Karel: Ozvěny bojů. Naše vojsko, Praha 1966, s. 43–44. KULKA, Erich: Židé v československém vojsku na Západě. Naše vojsko, Praha 1992, s. 122–123. 17 Lze se setkat (podobně jako u některých dalších událostí) s rozdílnou datací, např. Toman Brod v knize Tobrucké krysy vydané nakladatelstvím Naše vojsko v roce 2008 uvádí na straně 220, že R. Bulandr stál v čele Čs. výcvikového střediska – Východního od 31. 5. 1941 do 19. 9. 1942. 15 16

18 Úřední korespondence mezi R. Bulandrem a čs. exilovými orgány v Londýně je uložena v několika fondech ve Vojenském historickém archivu.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

157

ubytováni v hotelu společně v jednom pokoji, který současně sloužil jako jeho úřadovna.19 Ve stejném hotelu v podobných podmínkách žil i vyslanec František Černý. Náročná situace a přepracování si vybraly svou daň, v listopadu se čs. vojenský atašé zhroutil a po šest týdnů nebyl schopen vykonávat své povinnosti.20 Situace na bojištích se vyvíjela pro Spojence úspěšně a po pádu Afriky následovaly spojenecké invaze do Itálie a Francie. V říjnu 1944 odjel R. Bulandr jako vojenský a letecký atašé s francouzskou prozatímní vládou gen. Charlese de Gaulla do Paříže. I zde bylo jeho působení hodnoceno velmi dobře. V prosinci téhož roku byl povýšen na plukovníka generálního štábu. V hlavním městě Francie se seznámil s komunistickým intelektuálem Eduardem Goldstückerem, a jak později uvedl, podal pod jeho vlivem krátce po skončení války přihlášku do KSČ. Nebyl ostatně sám, v té době do komunistické strany vstoupila řada čs. vysokých důstojníků a generálů, od nichž si stranické špičky slibovaly zvýšení svého vlivu v armádě. Mnoho z nich se po r. 1948 stalo oběťmi politických perzekucí. Znovu doma Do vlasti se R. Bulandr vrátil 11. prosince 1945 a po dvouměsíční dovolené byl ustaven zatímním přednostou 1. oddělení (vojenské) I. odboru ministerstva národní obrany (pro všeobecné záležitosti), o tři měsíce později zatímním a vzápětí řádným náčelníkem štábu Vojenské oblasti 3 se sídlem v Brně. Dne 1. prosince 1947 (s účinností od 1. května 1944) byl povýšen na brigádního generála a následně pověřen velením 1. rychlé divize.21 Podle tvrzení některých komunistických funkcionářů jim již tehdy vycházel vstříc a v únoru 1948 to byl „jejich člověk“, další to odmítali s tím, že jeho členství ve straně bylo pouze formální.22 Po komunistickém převratu byl vyslán do zkráceného kurzu pro vyšší velitele a po nástupu Klementa Gottwalda do čela státu jmenován přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky a členem Armádního poradního sboru. V čele vojenské prezidentské kanceláře vystřídal gen. Antonína Hasala, který jej později označil za „zuřivého komunistu“.23 Dnes již není možné přesně říci, do jaké míry hrálo roli při jeho vstupu do strany přesvědčení a do jaké 19 20

ABS, a. č. 302–1/476/3.

VHA, a. č. 37–268–18. 21 Zde se podruhé nepřímo protíná osud R. Bulandra s městem Slaný. První rychlá divize byla v březnu 1948 přečíslovaná na 5. rychlou divizi, v listopadu 1950 se změnila na 5. mechanizovanou divizi a divizní velitelství se přesunulo do Slaného. 22 NA, Komise I, sv. 32, a. j. 793 Záznam o pohovoru s Bedřichem Kopoldem, 11. 2. 1957. 23 ABS, a. č. S–545–8


158

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

míry šlo o pragmatismus a reakci na tehdejší politickou situaci. Faktem je, že se Bulandr stal později členem základní útvarové organizace KSČ na Generálním štábu a členem Městského výboru KSČ ve Střešovicích, a že byl při prvním výročí únorových událostí dekorován Řádem 25. února 1948. Na druhé straně se o něj především vzhledem k jeho válečné minulosti zajímalo komunistické Obranné zpravodajství (OBZ), které k jeho osobě shromažďovalo zpravodajské informace.24 Od 1. ledna 1949 přešel Bulandr na post zástupce náčelníka Hlavního štábu (roku 1950 přejmenován na Generální štáb) gen. Šimona Drgáče. Jeho slibně rozjetou vojenskou kariéru zastavil nástup Gottwaldova zetě Alexeje Čepičky do funkce ministra obrany v dubnu 1950. Ten zahájil rozsáhlé kádrové čistky na velitelských postech armády. Odvoláni byli např. velitel Vojenské oblasti 1 arm. gen. Karel Klapálek, náměstek ministra pro věci materiální gen. Vladimír Drnec, náčelník Hlavního štábu gen. Šimon Drgáč a na zdravotní dovolenou byl poslán i jeho zástupce. Odsouzení a věznění Krátce nato si R. Bulandr všiml, že je sledován, a zaznamenal zájem neznámých lidí o svou osobu, později to označil za cílené provokace. Dne 3. ledna 1951 byl zatčen a obviněn ze spolupráce s bývalým krajským tajemníkem KSČ v Brně Ottou Šlingem, který byl viněn z přípravy protistátního spiknutí (později byl za hlavu protistátního spikleneckého centra označen Rudolf Slánský). Šling během brutálních výslechů jmenoval několik vysokých vojenských činitelů, se kterými v Brně přišel do styku, a vyšetřovatelé Státní bezpečnosti z nich vykonstruovali tzv. generálský kroužek, jehož členové měli pod Šlingovým vedením připravovat a uskutečňovat protistátní činnost. Jedním z nich měl být právě R. Bulandr. Zanedlouho byl zatčen také Josef Bulandr a prověřován pro možnost spolupráce na bratrově protistátní činnosti.25 Zatčení bylo provedeno bez jakéhokoliv písemného dokladu, pouze na ústní pokyn ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy. První dochovaný písemný záznam je datován až k 30. červnu 1951 a podepsán pplk. Janem Horou, tehdejším velitelem StB, a teprve 22. listopadu byl případ předložen stát24

ABS, a. č. 302–33–8; tamtéž, a. č. 304–257–9. Josef Bulandr byl zatčen krátce po Rudolfovi, neboť panovalo přesvědčení, že jako vedoucí restaurace na letišti v Ruzyni umožňoval bratrovi spojení se zahraničními zpravodajskými službami. Jelikož se nic z toho nepodařilo prokázat, byl jako „element lidově demokratickému zřízení v republice nepřátelský“ odsouzen k odnětí svobody na osm měsíců pro zcizování národního majetku. NA, Komise II, sv. 49, a. j. 916. 25


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

159

ní prokuratuře. Vyšetřování probíhalo s použitím tehdy běžných metod, kdy byla vina předem předpokládána a nikoliv dokazována. Bulandr prošel tvrdým psychickým nátlakem, bylo s ním zacházeno velmi hrubě, byl zavírán do temnice, jeho výslechové protokoly byly upravovány podle přání vyslýchajících a při námitkách mu bylo vyhrožováno šibenicí a během výslechů i o přestávkách mezi nimi mu byly vstřikovány injekce s neznámou tekutinou. Několik týdnů po zatčení byl převezen na jemu neznámé místo a tam uvržen do tmavého a studeného sklepa, přepaženého dřevěnými stěnami, takže vznikly jakési uzavřené prostory na způsob kotců, ve kterých byli drženi vězni. Odtud byl odváděn se zavázanýma očima k výslechům.26 Teprve po letech se dozvěděl, že se jednalo o nechvalně známou věznici na zámku v Kolodějích, určenou pro politické vězně. Nečekané uvěznění a tvrdé podmínky se citelně podepsaly na jeho zdravotním i psychickém stavu, což později potvrdil i jeden z vyšetřovatelů. Dokonce prý uvažoval i o sebevraždě.27 Případ zpočátku šetřil odbor vyšetřování StB, jelikož se ale nepodařilo získat žádné důkazy o Bulandrově trestné činnosti a on sám ji také vytrvale popíral, byl jeho případ v září 1952 předán vyšetřovatelům vojenské kontrarozvědky. Ti rozhodli, že vyšetřování bylo od počátku vedeno špatně a je třeba začít znovu zcela od začátku. Kolo tvrdých výslechů tak začalo nanovo. Vyšetřovatelé neměli k dispozici žádné důkazy, a proto opakovaně žádali o prodloužení vazby s tím, že případ je komplikovaný a je nutné mnohé prověřovat a doplňovat. Žaloba, signovaná zástupcem náčelníka vyšetřovacího oddělení kpt. Karlem Malenou, byla připravena až 11. ledna 1953, tedy dva roky po Bulandrově zatčení. Vinila jej z toho, že již v průběhu druhé světové války jako velitel výcvikového střediska persekuoval komunisty a později se jako čs. zástupce u francouzských orgánů stal spolupracovníkem jejich zpravodajské služby. Po válce měl také předávat francouzským, britským a izraelským důstojníkům tajné materiály vztahující se k nové čs. armádě a získávat pro ně špionážní informace. Dále měl sabotovat výstavbu armády podle sovětského modelu a naopak se snažit postupovat dle prvorepublikových a západních vzorů. Věděl prý také o zrádcovské činnosti svých podřízených a nadřízených, neoznámil ji, a tak se do ní pasivně zapojil. Vedoucí funkci si měl po únoru 1948 udržet pouze proto, že byl spolu s dalšími protěžován bývalým generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským a jeho člověkem v armádě Bedřichem Reicinem. Oba jmenovaní byli v té době vyšetřováni pro své zapojení do tzv. protistátního spikleneckého centra a později popraveni.28 Důležitou roli v Bulandrově případě sehrál také 26

NA, Komise I, sv. 32, a. j. 793 Zápis o výpovědi z 9. 10. 1956 Tamtéž. 28 ABS, f. Sekretariát ministra vnitra, I. díl (A2/1), inv. j. 564 Návrh žaloby na býv. generála R. Bulandra, 27


160

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

tendenční znalecký posudek, který jeho činnost označil za velmi nebezpečnou, a zmanipulované výslechy jeho bývalých vojenských kolegů. Téměř celý rok – až do 21. prosince – trvalo, než politický sekretariát ÚV KSČ schválil konečnou podobu žaloby a rozhodl o tom, že proces bude veden jako neveřejný. Hlavní líčení proběhlo před senátem vojenského kolegia Nejvyššího soudu dne 16. dubna 1954. Celé líčení bylo vedeno formálně a v jeho průběhu byly v podstatě pouze zopakovány zkreslené a jednostranné výsledky vyšetřování, v jeho průběhu nebyl vyslechnut ani jeden svědek. Bulandr prohlásil, že se necítí vůbec vinný a většinu obvinění popřel. Odsouzen byl pro trestné činy vojenské zrady (§ 6 odst. 2 zákona č. 50/1923 Sb. ), vyzvědačství (§ 5 odst. 1, 2b), f) zákona č. 231/1948 Sb. ) a sabotáže (§ 37 zákona č. 231/1948 Sb. ) k šestnácti letům odnětí svobody, propadnutí celého majetku a ztrátě čestných práv občanských na 10 let.29 V polovině 50. let se v souvislosti s vývojem v Sovětském svazu a okolních socialistických státech se začaly i v Československu objevovat informace o nezákonnostech uplatňovaných během politických procesů na přelomu 40. a 50. let. V lednu 1955 byla ustavena komise v čele s tehdejším ministrem vnitra Rudolfem Barákem (tzv. Barákova komise), která měla přezkoumat některé soudní případy (především s vedoucími komunisty). Mezi nimi figurovali také případy odsouzených vedoucích představitelů armády (kromě R. Bulandra také např. zde zmiňovaných Š. Drgače, V. Drnce, Z. Nováka).30 Komise po přezkoumání vyvrátila Bulandrovo obvinění jako nekonkrétní, lživé a uměle vykonstruované a údajné spojení s O. Šlingem a R. Slánským prohlásila za ničím nepodloženou konstrukci.31 Prokázala naopak, že k pochybení a nezákonnostem došlo ze strany vyšetřovatelů. Podala proto generálnímu prokurátorovi návrh na obnovu trestního řízení. O neochotě tehdejších orgánů k důslednému řešení nezákonností svědčí to, že prezidium Nejvyššího soudu 7. července 1958 sice Bulandra zprostilo obvinění z trestných činů sabotáže a vyzvědačství pro nedostatek důkazů, vojenskou zradu ale překvalifikovalo na pomoc k trestnému činu zneužití služební moci podle § 11, 380, 381 písm. c) vojenského trestního zákoníku a uložilo mu trest ve výši osm let odnětí svobody.32

17. 12. 1953. 29 ABS, f. ZS–GŠ, a. č. 8573 Bulandr Rudolf (nar. 13. 11. 1896), Protokol o hlavním líčení, 16. 4. 1954. 30 Š. Drgač byl odsouzen ke 24 letům odnětí svobody, Z. Novák měl strávit ve vězení 18 a V. Drnec 20 let.

NA, Komise II, sv. 34, a. j. 830, Návrhy na obnovu trestního řízení proti býv. generálům ČSA Šimonu Drgačovi, Vladimíru Drncovi, Rudolfu Bulanderovi. 31

32 NA, Komise I, sv. 34, a. j. 834 Zpráva o přezkoumání trestní věci bývalých generálů Rudolfa Bulandra, Vladimíra Drnce, Šimona Drgače a Zdeňka Nováka.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

161

Poslední léta Mezitím byl v dubnu 1958 R. Bulandr propuštěn na svobodu, nicméně pobyt v Praze pro něj jako pro bývalého vězně nebyl vhodný, a tak odešel do městečka Přísečnice v severozápadních Čechách (dnes pod hladinou vodní nádrže Přísečnice). Vzhledem k tomu, že mu rozhodnutím ministra A. Čepičky byla odebrána generálská hodnost a zatčením zaniklo také jeho členství ve straně, dostával minimální důchod a byl nucen nastoupit do zaměstnání. Pracoval u Lesní správy Klášterec nad Ohří – dopravní středisko Přísečnice nejprve jako lesní dělník a potom na místě skladníka. Na počátku šedesátých let v důsledku dalšího zveřejnění informací o represích v Sovětském svazu za Stalinovy éry bylo vedení KSČ nuceno zabývat se opět problémem politických procesů a ustavilo tzv. Kolderovu komisi, jejíž činnost a závěry podnítily další vlnu přešetřování nezákonností 50. let. Koncem března 1963 také pracovní skupina komise znovu projednala případ R. Bulandra a dokázala, že nejen původní rozsudek z r. 1954, ale ani rozsudek z r. 1958 nejsou v souladu se zákony, navrhla zastavení trestního stíhání s tím, že nedošlo k trestnému činu a doporučila plnou soudní a stranickou rehabilitaci.33 Na základě této zprávy jej Nejvyšší soud 14. května zprostil i zbytku obžaloby.34 Krátce nato se mu splnil jeden velký sen. V říjnu 1963 byl znovu přijat do armády v hodnosti generálporučíka ve výslužbě (de facto tak povýšil o jednu hodnost) a nastoupil jako pomocná síla do Karlínských kasáren v Praze. V Karlíně také Rudolf Bulandr bydlel s manželkou v rodině svého syna. Ani tehdy však nedošlo k jeho plné rehabilitaci a i nadále měl problémy s úřední mašinérií. Když požádal o obnovení svého členství ve straně, doporučila Ústřední kontrolní a revizní komise, aby mu nebylo vráceno s tím, že by ve svém věku již nemohl plnit úkoly požadované od členů strany a navrhla předat mu namísto stranické legitimace pouze potvrzení o zrušení členství ve straně. To ovšem R. Bulandr odmítl s tím, že jeho synovi Jiřímu Přemyslovi bylo po otcově zatčení pozastaveno členství v KSČ a nebyl připuštěn k dokončení studia na vysoké škole. Po zdlouhavém jednání mu bylo nakonec členství v KSČ vráceno od 1. června 1945.35 Ještě jednou o něj také projevila zájem Státní bezpečnost. Podle plánu akce STIPENDIUM z března 1964 měl být vytěžen k získání informací o snaze 33

NA, Komise I, sv. 34, a. j. 833 Celkové závěry komise 1962–1963 k případům bývalých generálů Drgače, Bulandra, Drnce a Nováka; ABS, f. Inspekce MV ČSSR, II. díl (A8/2), inv. j. 15 Opatření Generální prokuratury, ministerstva spravedlnosti a nejvyššího soudu k provedení usnesení ÚV KSČ ze dne 3. a 4. 4. 1963. 34 NA, Komise I, sv. 34, a. j. 838, Rozsudek 14. 5. 1963. 35 NA, Komise I, sv. 34, a. j. 839, Usnesení 17. schůze vedení ÚKRK, 12. 5. 1963.


162

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

francouzských zpravodajských služeb o zverbování čs. stipendistů ve Francii po skončení druhé světové války. Dnes však není možné zjistit, zda k tomu opravdu došlo a jak by na tento požadavek příslušníků Bezpečnosti R. Bulandr reagoval.36 Roku 1991, kdy byl na základě zákona č. 87/1991 Sb. o soudních rehabilitacích v plném rozsahu rehabilitován, se již nedožil. Účastník prvního i druhého čs. odboje, nositel řady řádů a vyznamenání nejen československých, ale také italských, bulharských, rumunských, britských, jugoslávských a francouzských podlehl 15. května 1967 rakovině slinivky a je pohřben na hřbitově v Motole. Jak bylo uvedeno v úvodu studie, neměl Rudolf Bulandr k městu Slaný a k jeho okolí nejspíše během svého života žádný citový vztah a za svůj domov pravděpodobně považoval armádu, nicméně se Slánskem zůstává jeho jméno navždy spojeno.

Mgr. Milan Bárta (nar. 1976), absolvent pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, obor dějepis, český jazyk (2000). V letech 2000–2007 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, poté 2007–2008 Odbor archiv bezpečnostních složek Ministerstva vnitra České republiky, od roku 2008 Ústav pro studium totalitních režimů. Autor a spoluautor knih a studií zabývajících se historií druhé poloviny 20. století (se zaměřením na období komunistické vlády v Československu). 36

ABS, a. č. 305–865–2.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

163 PhDr. Daniel Povolný, Ph.D.

1. TANKOVÁ DIVIZE VE SLANÉM V SRPNOVÝCH DNECH ROKU 1968 V neblahé noci z 20. na 21. 8. 1968 byly v podstatě všechny útvary 1. tankové divize (dále též td) – 2. tankový pluk (dále též tp, Rakovník) a 21. tp (Žatec) i 3. motostřelecký pluk (dále též msp, Louny) – doslova roztrhány na 3–5 částí z důvodu plánovaného divizního taktického ukázkového cvičení. Kromě zpětných odřadů v mírových posádkách se jejich součásti nacházely především ve vojenských výcvikových prostorech (dále též VVP) Mladá, Mimoň a Hradiště, nemluvě o dalších zabezpečovacích jednotkách, takže celá divize byla schopna dosáhnout bojové pohotovosti za 12 hodin.1 O vstupu vojsk se štáb 1. td na cvičení dověděl až ve 3.00 prostřednictvím operačního dozorčího (dále též OD) a následně se o vstupu vojsk dovídaly i štábu podřízené útvary. Do té doby některé posádky a útvary mylně považovaly projíždějící kolony invazních vojsk za součást divizního cvičení; např. velitel 2. tp (Rakovník) pplk. Miloslav Hrbek na svém velitelském stanovišti u Turnova zaznamenal někdy mezi 0.00–4.00 dne 21. 8. hukot tanků i letadel a domníval se, že cvičení 3. msp začalo o něco dříve. Velitel divize plk. Jaroslav Gottwald se ocitl ve složité situaci, protože se dopoledne 20. 8. vrátil z pohřbu svého švagra v Moskvě (měl ruskou manželku) a byl znám svými konzervativními postoji. Sám píše, že jej vstup nepřekvapil a předpokládal, že k němu došlo na naše požádání. O to více jej zaskočilo Prohlášení Předsednictva Ústředního výboru KSČ, které vstup cizích vojsk odsoudilo. V 5.15 prý pplk. Vojáček ze Západního vojenského okruhu (dále též ZVO, Příbram), který měl s pplk. Fialou na Procházkův pokyn zabezpečit případné provedení cvičení, volal na velitelské stanoviště 1. td (u osady Strážnice asi 7 km severovýchodně od Mělníka) a nařídil pokračovat podle plánu. Tomu ovšem plk. Gottwald neuvěřil, svolal shromáždění a vydal první rozkazy – poslouchat jenom jeho, stáhnout střelivo a imitační prostředky, invazní vojska nechat projíždět a nepředávat cvičné zprávy. O 15 minut později již pplk. Vojáček sdělil, že se cvičení prozatím nezahájí a přesuny techniky se provádí jen na rozkaz ZVO, přesto ředitelství cvičení údajně až do 8.30 pro 1. tankovou di1

VÚA – VHA, f. č. 1271 (1. A ZVO), k. č. 1271/89, Hlášení o činnosti 1. td v době od 20. 8. do 30. 8. 1968, 1. 9. 1968, s. 1–4.


164

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

vizi rozehrávalo cvičnou situaci. Pro plk. Gottwalda bylo však daleko složitější, když mezi jednotky na cvičení začali přibíhat lidé, aby vojáci šli bojovat – na co prý si je jinak platí.2 Protože se z velitelského stanoviště 1. td nedařilo navázat přímé spojení s velením okruhu, vycházelo se z Rozkazu ministra národní obrany (dále též RMNO) č. 01 od stálého operačního dozorčího (dále též SOD) ZVO. Po seznámení se skutečnou situací byl tento rozkaz upraven pro cvičící podřízené útvary do následující podoby: 1. Zůstat na místech, kde útvary zastihl vpád cizích vojsk; 2. Při setkání s nimi zachovat klid a rozvahu; 3. Poslouchat jen rozkazy velitele a náčelníka štábu divize; 4. Informovat o stavu všechny vojáky; 5. Nepodávat cvičné zprávy, spojení nechat tak, jak bylo zorganizováno; 6. Ostré i cvičné střelivo uložit na střežené místo a vydat jen na rozkaz velitele útvaru; 7. O všech událostech informovat velitele divize cestou velitelů, politických oddělení a Vojenské kontrarozvědky (dále též VKR). Tento rozkaz měl v ranních hodinách z Příbrami schválit i gen. Procházka. Dále bylo ukončeno cvičení, upřesněna pravidelná situační hlášení, nařízeno zesílení stráží, přijata opatření k zabránění konfliktům a k udržení nepřetržitého spojení. V 7.10 předal SOD ZVO oficiální nařízení, že útvary na cvičení s 1. td mají zastavit přesuny a až do dalšího rozkazu zůstat na místě. Divize také převzala velení nad všemi jednotkami vyvedenými na cvičení, byť jí normálně nepodléhaly.3 Problém spojení s 1. td (velitelské stanoviště u Strážnice) řešil pro změnu velitel 21. tp (Žatec) pplk. Oldřich Horák na svém velitelském stanovišti u Bakova nad Jizerou a také pplk. Hrbek z 2. tp potom, co jej odtud po 5.00 přes radiostanici chtěli k aparátu, ale on se tam již nemohl dovolat. Proto se svým zástupcem pro věci politické (dále též ZVP) odjel do Strážnice, kde plk. Gottwaldovi doložil situaci a požádal ho o souhlas s cestou do Kojetína ve VVP Hradiště, kde měl další část svého pluku vyzbrojenou ostrou municí pro bojové střelby a chtěl tam zabránit možným incidentům. Plukovník Gottwald však nařídil vyčkat na rozkazy od velení armády a s Doupovem se spojit rádiem, což se nezdařilo, a tak tam jako kurýra pplk. Hrbek vyslal mjr. Burkoně, aby 2

Tamtéž, s. 5. Ředitelství personální podpory Ministerstva obrany ČR – oddělení personální evidence (dále jen ŘPP MO ČR – OPE), personální spisy vojáků z povolání (dále jen VZP), osobní spis plk. Václava Fialy, Doplněk k životopisu, 1970, s. 9. Tamtéž, osobní spis genpor. ing. Jaroslava Gottwalda, Doplněk k životopisu, 1970, s. 8–9, 13–14. Tamtéž, osobní spis plk. ing. Miloslava Hrbka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 6. 3 VÚA – VHA, f. č. 1271 (1. A ZVO), k. č. 1271/89, Hlášení o činnosti 1. td v době od 20. 8. do 30. 8. 1968, 1. 9. 1968, s. 5–7. Tamtéž, k. č. 1271/1/87, Válečný deník, Hlásím průběh situace na velitelství ZVO a podřízených vojsk od 20. 8. 22, 50 hod – do 21. 8. 9, 00 hod, 21. 8. 1968, s. 3.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

165

pplk. Jágerovi vyřídil vše potřebné. Teprve okolo 10. 00 plk. Gottwald dovolil pplk. Hrbkovi a jeho ZVP vrátit se k 2. tp.4 Po obnovení spojení přišel 1. td ze ZVO do konce srpna bezpočet šifrovek, rozkazů, ústních pokynů od kontrolních orgánů, stanoviska Vojenské rady Západního vojenského okruhu k situaci i tiskoviny okruhu a dálnopisy od Hlavní politické správy Československé lidové armády (dále též ČSLA). Všechny tyto pokyny a informace nezřídka obsahovaly protisovětské ostří, což spolu s obecnou atmosférou dle plk. Gottwalda „přilévalo oleje do ohně“, takže mu byla vyslovována nedůvěra. Šířily se rovněž fámy, že v SSSR dostal k invazi instrukce, a padaly dotazy, zda není divize nebojeschopná úmyslně.5 Mezitím ve Slaném v 1. 30 probudil operační dozorčí 1. td pplk. Zdeňka Vondráka, který ještě zastával funkci zástupce velitele 1. td pro bojovou přípravu, přestože od 22. 7. byl již formálně náčelníkem štábu divize (předávání funkcí mezi starým a novým funkcionářem obvykle trvalo déle než měsíc), a povolal jej do kasáren, kde ho informoval o vstupu. Asi v 5.30 se na velitelství 1. td ve Slaném dostavil pplk./plk. Nečajev (hodnost není jasná, protože prameny uvádí obě možnosti), který velel tankovému pluku a stal se i prvním velitelem města. Dosavadní náčelník štábu divize pplk. Zdeněk Havala, jehož nad ránem na posádku také přivolal operační dozorčí, se s ním srdečně přivítal, protože se od r. 1965 znali z NDR, kde Nečajev velel posádce u Grossenhainu (asi 25 km severozápadně od Drážďan). Rozhovory s ním a s dalšími zástupci sovětských útvarů se protáhly až do dopoledne, protože se jich později kromě Havaly, Vondráka a plk. Mejzlíka účastnili i pplk. Tuček, pplk. Václav Smolík a náčelník týlu 1. td pplk. Ladislav Pána, který přerušil své domácí léčení a na posádku přišel v 8. 15. Na žádost Sovětů pplk. Vondrák rozhodl, že zde mohou nepřetržitě čerpat vodu, což mu plk. Gottwald telefonicky schválil a později před celým štábem potvrdil. Vondrák také do Gottwaldova návratu velel divizi a přes protichůdné rozkazy ze ZVO o poskytování a neposkytování pomoci se snažil zabránit konfliktům s invazními vojsky. Jednal o navrácení zbraní odzbrojeným strážným a o stažení cca 30 sovětských tanků od velitelství 1. td.6 4

ŘPP MO ČR – OPE, personální spisy VZP, osobní spis plk. ing. Miloslava Hrbka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 6. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Oldřicha Horáka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 3. 5 Tamtéž, osobní spis genpor. ing. Jaroslava Gottwalda, Doplněk k životopisu, 1970, s. 8–9, 14. 6 Tamtéž, s. 14., Tamtéž, osobní spis genmjr. ing. Zdeňka Vondráka, Doplněk k životopisu, r. 1970, s. 3 a 6. Tamtéž, osobní spis, s. 8., Tamtéž, osobní spis genpor. ing. Zdeňka Havaly, Doplněk k životopisu, 1970, s. 2–3. Tamtéž, osobní spis plk. ing. Ladislava Pány, Doplněk k životopisu, 1970, s. 6. VÚA – VHA, f. č. 1271 (1. A ZVO), k. č. 1271/89, Hlášení o činnosti 1. td v době od 20. 8. do 30. 8. 1968, 1. 9. 1968, s. 6.


166

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Mimořádné zasedání pléna Hlavního výboru KSČ (dále též HV KSČ) 1. td vyslovilo rozhodný nesouhlas s porušením čs. suverenity a přijalo šestibodový dopis, který rozeslalo (a odvysílalo v rozhlase) nejen podřízeným politickým skupinám u útvarů, ale i ÚV KSČ, velvyslanectví SSSR a velícímu generálovi okupačních vojsk. Dopis požadoval okamžité umožnění normální činnosti pro všechny orgány státní správy, státní moci a stranické orgány, včetně propuštění zadržených představitelů, kteří by vystoupili v rozhlase a v televizi; aby okupační vojska ihned opustila ČSSR; žádal, aby velení armády mohlo velet ČSLA, a prohlašoval, že vojáci dobrovolně nevydají ani jedinou zbraň; chtěl uhrazení veškerých vzniklých škod a zveřejnění jmen všech zvatelů. Čtvrt hodiny před půlnocí pak obdobný dopis (bez bodu o zveřejnění zvatelů a vystoupení unesených čs. představitelů, určený velení generálů okupačních vojsk pěti států), podepsaný vedoucím tajemníkem HV KSČ a náčelníkem politického oddělení 1. td plk. Miroslavem Mejzlíkem, odešel podřízeným jednotkám.7 Dne 22. 8. v 9.00 se na stanici VB v budově staré radnice na náměstí konala schůzka delegace Sovětské armády vedené pplk./plk. Nečajevem se zástupci města a strany v čele s předsedou MěNV Františkem Meixnerem a předsedou Městského výboru KSČ Karlem Horáčkem. ČSLA zastupoval pplk. Pána (setkání s vedením města a posléze i okresu zprostředkoval pplk. Vondrák). Podle vzpomínek lékaře slánské nemocnice MUDr. Vladimíra Horáka bylo jednání pro Nečajeva tak studenou sprchou, že brzo vztekle odešel. K dalšímu jednání tentokrát došlo v místnosti technických služeb, kde se podařilo dohodnout stažení tanků od posádky a z města na jeho okraj. U kasáren zůstal na hlídce jen jeden obrněný transportér se styčným důstojníkem, který zajišťoval spojení s velením pluku a svazku. Mezitím Pána řešil s Nečajevem otázky strážní služby v divizním muničním skladu Hvězda, který hlídali jak čs. vojáci, tak příslušníci Sovětské armády a vzájemně se dostávali do různých konfliktů. Nařízení Pány a Nečajeva oběma skupinám strážných však kýžený efekt dlouhodobě nepřineslo.8 Výdej vody z předchozího dne se stal předmětem nevole veřejnosti i vojáků, a tak hned 22. 8. do Slaného přijela Československá televize. Televizní štáb prý při natáčení nejvíce zajímal odběr vody sovětskými jednotkami ze Slánska, Rakovnicka i Lounska, na němž se dohodl pplk. Pána s kpt. A. J. Zaleským. 7

Tamtéž, f. KMNO r. 1970, sign. 1/15/7, k. č. 93, Příloha III/5, Opis dopisu, 21. 8. 1968, s. 1. Tamtéž, Příloha III/6, Výpis z knihy fonogramů doz. útvaru VÚ 6363, 21. 8. 1968, s. 1. 8 Horák, Vladimír: Srpnové dny ve Slaném. Patria, Slaný 2008, s. 9–10. ŘPP MO ČR – OPE, personální spisy VZP, osobní spis genmjr. ing. Zdeňka Vondráka, Doplněk k životopisu, r. 1970, s. 6. Tamtéž, osobní spis plk. ing. Ladislava Pány, Doplněk k životopisu, 1970, s. 6.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

167

Členové štábu také chválili čs. vojáky za přeřezávání hadic a Pánu se marně snažili přemluvit, aby vydávání vody zastavil.9 Týž den – 22. 8. – byl povolen přesun štábů 2. a 21. tp a zásobovacích vozidel do Doupova, ale štáb 21. tp se zastavil už někde u Mělníka. Do posádky ve Slaném se vrátil štáb 5. protiletadlového oddílu a v noci po skupinkách 3–4 vozidel i štáb 1. td včetně plk. Gottwalda a náčelníka operačního oddělení divize pplk. Jana Turka. Domů zamířily také 5. automobilní prapor, 3. ženijní prapor s přidělenými prostředky a 1. motostřelecký prapor z 57. msp (Stříbro, od 19. msd). Již odpoledne se od Strážnice do Rakovníka vydala část 1. průzkumného praporu. Pro zabezpečení velení se však ze štábu 1. td vyčlenily dvě skupiny, které zůstaly v Doupově a u Mělníka. 3. msp, 1. vrtulníková letka a část 10. msp (Janovice, od 2. msd) se stáhly blíže k Labi, kde se dočasně ubytovaly.10 U 1. samostatného raketometného oddílu v Terezíně nechal jeho velitel kpt. Jaroslav Vandrovec 22. a 23. 8. vyslat do okolí posádky 2 radiostanice. Snažil se tak splnit rozkaz 1. tankové divize, který mu nařizoval podávat hlášení o přesunech sovětských jednotek. Po rozhovoru s velitelem města mjr. Ušakovem však stanice stáhl a v dalších dnech o přesunech Sovětské armády podával negativní zprávy. Neurčeného dne (23. 8.?) vysílala z kasáren 1. td se souhlasem velitele divize radiostanice, která údajně rušila provoz sovětských jednotek. Vysílání organizoval náčelník politického oddělení plk. Mejzlík (22. 8. byl na mimořádném XIV. sjezdu KSČ) a náčelník spojení pplk. Ján Kačkovič. Mejzlík také plk. Gottwaldovi v přítomnosti náčelníka VKR divize přednesl žádost Svazarmu Kralupy na zapůjčení několika radiostanic, na doporučení náčelníka VKR však byl požadavek zamítnut. Stejně dopadla i žádost o pomoc při opravě poškozeného vysílače Mělník – Chloumek.11 Na druhé straně Gottwald zasáhl u 2. tp v Rakovníku (23. 8. tam poslal pplk. Pánu a plk. Votavu), aby zde Sověti dostali vodu, a angažoval se i v přípa9

Tamtéž. Tamtéž, osobní spis genpor. ing. Jaroslava Gottwalda, Doplněk k životopisu, 1970, s. 14. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Jana Turka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 5, 8. Tamtéž, osobní spis plk. Milana Bocka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 5. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Oldřicha Horáka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 4. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Zdeňka Čermáka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 7. VÚA – VHA, f. č. 1271 (1. A ZVO), k. č. 1271/89, Hlášení o činnosti 1. td v době od 20. 8. do 30. 8. 1968, 1. 9. 1968, s. 7. 11 Tamtéž, f. MNO r. 1970, sign. 31/1/2, k. č. 31, Zpráva HS VKR k srpnovým dnům (Zpráva o případech zneužití sil a prostředků ČSLA v srpnových dnech 1968), 6. 1. 1970, s. 9, 30. http://home. tiscali. cz/iradio/chloumek. htm. ŘPP MO ČR – OPE, personální spisy VZP, osobní spis pplk. Jaroslava Vandrovce, Doplněk k životopisu, 1970, s. 5. Tamtéž, osobní spis genpor. ing. Jaroslava Gottwalda, Doplněk k životopisu, 1970, s. 14. 10


168

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

dě 3. msp v Lounech, kde tamní ZVP několikrát žádal, kvůli vojákům a zvláště s ohledem na postoje civilistů, aby se voda pro Sovětskou armádu odebírala jinde. Gottwald pověřil pplk. Pánu vyřešením problému, a tak se vozila až ze Slaného, kde si ji brala i řada dalších sovětských útvarů. Za tento vstřícný přístup se plk. Gottwaldovi dostalo silné kritiky od občanů i od podřízených a označení kolaborant.12 V noci na 23. 8. se z Doupova do Terezína vrátil 16. samostatný dělostřelecký oddíl a do Slaného spojovací náčelník divize pplk. Kačkovič. Podle rozkazů pplk. Turka zastupujícího náčelníka štábu (dále též NŠ) pplk. Havalu a pplk. Vondráka, který zastupoval plk. Gottwalda, pak Kačkovič zabezpečoval spojení mezi 1. td a jednotkami ve výcvikových prostorech. Nejspíše 23. 8. (nebo již 22. 8.) plk. Gottwald pověřil pplk. Havalu velením částí divize v okolí Mělníka a zúčastnil se okruhového výboru KSČ, kde vystoupil proti jedné z rezolucí. Důstojníci Šťastný (vedoucí tajemník okruhového výboru?) a Knajzl se ho prý snažili podpořit, ale marně. U divize ovšem plk. Gottwald postupoval takticky a proti příkazům ze ZVO Sověty přijímal taktně, podával jim ruku na uvítanou a poskytl vodu. Svou rodinu rovněž pro jistotu včas odeslal do Moskvy, a tak věděl kam jít , když bude hodně zle. Havala pak ještě před odjezdem k Mělníku stihl vystoupit na stranické schůzi celoštábní organizace 1. td a veřejně odsoudit návrhy na neutralitu i usnesení okruhového a divizního výboru, která s neutralitou souhlasila. Nepochybně šlo o rezoluci, kterou 23. 8. přijal HV KSČ divize a adresoval ÚV KSČ a velvyslanectví SSSR. Jak prý napsal pplk. Miloslav Neuman z politického oddělení 1. td pplk. Škrdlantovi k žádosti o zveřejnění dopisu v krajském časopise Svoboda, účastníci rozšířeného pléna HV KSČ prohlásili, že: – trvají na okamžitém odchodu okupačních vojsk – zasazují se za osvobození všech zatčených (včetně Č. Císaře, který mezi odvlečené nepatřil) – požadují zbojeschopnit čs. jednotky – požadují od vlád pěti států náhradu způsobených škod a jejich přiznání před světem – morálně se necítí být spojenci zemí, které nás obsadily V závěru se, kromě slibu plnit usnesení XIV. sjezdu pravilo, že jestliže všechno selže, nezbude než vyhlásit neutralitu a vystoupit z Varšavské smlou12 Tamtéž, s. 15.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

169

vy. Nezkrácenou verzi dokumentu na konci srpna přivezli pplk. Vořechovský a plk. Mejzlík k 1. tp do Strašic.13 Toho dne se plk. Gottwald zúčastnil jednání ZVO v Příbrami a poté se s velením okruhu (NŠ ZVO genpor. Sedláček) a Generálním štábem ČSLA probíraly možnosti, jak zbytek divize stáhnout do kasáren. Od 23. 8. plk. Gottwald (u jednání byli rovněž pplk. Turek a plk. Mejzlík) také udržoval kontakty se sovětskými důstojníky od svazků, které se nacházely na teritoriu 1. td – konkrétně šlo o gen. Valavina (genmjr. tankových vojsk A. I. Valavin?), velitele svazku plk. Gončarenka, plk. Vitrenka (náčelník politického oddělení 18. gardové motostřelecké divize), velitele 1. gardové motostřelecké divize genmjr. I. Kulikova a další. Generály Valavina a Kulikova informoval o některých zvyklostech čs. občanů, o jazykových zvláštnostech češtiny ve vztahu k ruštině, o dopravních značkách, o hodnostech, ale také o problémech u 1. td a o spolehlivosti některých lidí. Údajně vypomáhal i při převozu raněného sovětského vojáka po autonehodě do nemocnice ve Slaném,14 při výběru míst pro dislokaci sovětských vojsk a spolu s pplk. Smolíkem při jednáních MěNV Slaný se Sověty (poskytl značky pro vytyčení tras městem). Podle pplk. Turka však první jednání proběhlo pouze mezi hlavními funkcionáři 1. td a velitelem tankové divize Sovětské armády, kde se mj. dohodlo vzájemné spojení pomocí telefonu a radiostanice R–105. Odpovídalo by tomu, že spojovací náčelník pplk. Kačkovič byl asi od 23. 8. v kontaktu se svým sovětským protějškem a že 1. td se sovětským svazkem – s plk. Gončarenkem a pplk. /plk. Nečajevem – navázala linkové součinnostní spojení. Díky tomu se prý podařilo vyřešit spoustu „nedorozumění“ mezi Sověty a občany Slaného. Téhož dne pplk. Pána řešil požadavek náčelníka zdravotní služby svazku Sovětské armády pplk. MUDr. Zajceva na převoz raněného z polního obvaziště ve Vraném (asi 11 km severozápadně od Slaného) na rentgen do Slaného a následnou operaci řízenou sovětskými specialisty (MUDr. Horák ovšem ve své publikaci nic nezmiňuje). Angažoval se i při vyvracení fámy, že Sověti ultimativ13 Tamtéž, s. 9–10. Tamtéž, osobní spis genpor. ing. Zdeňka Havaly, Doplněk k životopisu, 1970, s. 3. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Bohumila Dvořáka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 5. Tamtéž, osobní spis pplk. Jána Kačkoviče, Doplněk k životopisu, 1970, s. 7. VÚA – VHA, f. Kolegium MNO r. 1970, sign. 1/15/7, k. č. 93, Příloha III/19, Obsah rezoluce, 23. 8. 1968, s. 1–2. Tamtéž, Příloha č. III/20, Vážení soudruzi!, 23. 8. 1968, s. 1. 14 Autonehoda sovětského obrněného transportéru se stala v časných ranních hodinách 21. 8. , když se u Bakova transportér převrátil a rozdrtil levou ruku npor. Zikmunda Pirkunojeviče. Po nezbytné amputaci se asi týden zotavoval v nemocnici ve Slaném, než si jej Sověti nedoléčeného odvezli. Protože se plk. Gottwald vrátil do Slaného až 22. 8. , nemohl nijak pomáhat. Horák, V. : Srpnové dny ve Slaném. Patria, Slaný 2008, s. 17.


170

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

ně žádají byty a potraviny. Po skončení jednání na MěNV obstoupili skupinu sovětských důstojníků a pplk. Pánu u jejich vozů místní občané a Pána jim ve dvacetiminutovém vystoupení vysvětlil, že Sovětům nejde o byty a jídlo, ale o odstranění takových hesel, jež pohoršují jejich vojáky. Dav se poté na výzvu Pány rozestoupil a důstojníci mohli odjet. 10. msp (Janovice nad Úhlavou, od 2. msd) odjel bez povolení z prostoru Dolní Beřkovice a bez tankové roty se vrátil do posádky. Se souhlasem 1. td byl povolen přesun 3. a 91. pontonového praporu. Po skončení přesunů sovětských vojsk se do Strašic vrátil ze cvičení od Bělé pod Bezdězem (VVP Mimoň) štáb 1. tp pod velením pplk. Františka Barčáka a odpoledne přijel ze Strážnice do Slaného zpravodajský náčelník 1. td pplk. Zdeněk Čermák. U 5. protiletadlového oddílu ve Slaném Sověti nejdříve znemožňovali přivezení stravy do muničního skladu Hvězda a pak se u vstupu do kasáren oddílu objevilo asi 20 sovětských vojáků se samopaly, kteří přišli s letáky a novinami agitovat.15 Dne 24. 8. byl podle rozkazu gen. Procházky naplánován přesun zbývajících součástí útvarů z Doupova a Mělníka do jejich mírových posádek. Rozkazy velitele ZVO a RMNO se po přijetí upravovaly na podmínky 1. td. Turek tak např. připravil rozkazy proti zneužívání radiostanic u divize a pro zabezpečení normálního chodu svazku (k druhému rozkazu údajně pplk. Večeřa z politického oddělení napsal emotivní politický úvod). Turek rovněž kontroloval jejich plnění u útvarů. Opomenul se ovšem zmínit o svém nařízení, které v souladu s rozkazy ze ZVO (ústní pokyn vydal také 26. 8. zpravodajský náčelník ZVO) podřízeným útvarům určovalo podávat hlášení o situaci okupačních vojsk na teritoriu posádky, včetně jejich požadavků, což, jak víme, vedlo ke sledování Sovětské armády nad rámec zamýšlený příslušným RMNO. Náčelník týlu 1. td pplk. Pána prý dohodl s tajemníkem MěNV Slaný Radoslavem Taušem odstranění hesel žádajících vyhlášení neutrality. S největší pravděpodobností se to však nepodařilo zrealizovat, protože na ranním jedná15 ŘPP MO ČR – OPE, personální spisy VZP, osobní spis genpor. ing. Jaroslava Gottwalda, Doplněk k životopisu, 1970, s. 14–15. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Jana Turka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 5, 8. Tamtéž, osobní spis genpor. ing. Zdeňka Sedláčka, Doplněk k životopisu, květen 1970, s. 9. Tamtéž, osobní spis plk. Františka Barčáka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 4. Tamtéž, osobní spis pplk. Jána Kačkoviče, Doplněk k životopisu, 1970, s. 8. Tamtéž, osobní spis plk. ing. Ladislava Pány, Doplněk k životopisu, 1970, s. 6–7. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Zdeňka Čermáka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 7. http://bashkortostan450. ru/interactive–map/regions/r38/r38_15. html?gord=1&template=46. www. dunay1968. ru VÚA – VHA, f. č. 1271 (1. A ZVO), k. č. 1271/89, Hlášení o činnosti 1 td v době od 20. 8. do 30. 8. 1968, 1. 9. 1968, s. 7, 11.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

171

ní s představiteli města sovětský politruk požadoval odstranění všech nápisů a hesel do 13.00, jinak Slaný vyčistí tanky. Rázné odmítnutí jeho žádosti pak odvysílal i Čs. rozhlas a k žádnému čištění tankovými pásy nakonec také nedošlo.16 Ve dnech 24. 8. nebo 25. 8. se na služebním shromáždění u velitele divize či u NŠ se zástupci velitele a náčelníky oddělení probíralo, že velení svazku nemá dostatečný přehled o situaci na závodech a u Lidových milicí (dále též LM) v okrese Kladno a že chce informovat sekretáře komise obrany Okresního výboru KSČ (dále též OV KSČ) v Kladně Škrdlanta o stavu u 1. td a dění ve Slaném. Někdo ze shromáždění navrhl, aby se tohoto úkolu ujal pplk. Čermák pro své úzké vztahy a dlouholetou spolupráci s LM. Když se Čermák dotazoval na dopravu do Kladna, nabídl mu náčelník raketového vojska a dělostřelectva 1. td pplk. Ondrášek příslušníka svého oddělení pplk. Řehu i s jeho vozem. Toto řešení bylo schváleno a pplk. Ondrášek pak ještě nadhodil možnost dodat náboje do samopalů pro LM. Po skončení shromáždění proto Čermáka poslal za svým podřízeným náčelníkem výzbrojní služby divize pplk. Augustinem, který s Čermákem vše projednal. Na OV KSČ Kladno se krátce po poledni Čermák a Řeha sešli se Škrlantem a s náčelníkem štábu jednotek LM v okrese Průšou. Oba posledně jmenování vzali na vědomí zprávu o situaci ve Slaném, informovali oba podplukovníky o stavu v Kladně, ale materiální pomoc v podobě nábojů i personální výpomoc důstojníků 1. td v komisi obrany OV KSČ odmítli. Škrlant však v závěru rozhovoru projevil zájem o zajištění 2–3 bytů ve Slaném pro potřebu vedoucího tajemníka kladenského OV KSČ Bejčka s tím, že výsledek může Čermák vzkázat po plk. Mejzlíkovi, jenž byl zároveň členem předsednictva OV KSČ Kladno. Po návratu do posádky Čermák tuto žádost přednesl mjr. Drdovi ze zpravodajského oddělení divize, ale zdůraznil, že nejde o služební věc, a tak se měl Drda rozhodnout podle svého uvážení. Čermák poté Drdovi sdělil, že závěr má říci Mejzlíkovi, a více se o věc nestaral, není proto jasné, jak celá událost vlastně dopadla.17 16 Tamtéž, s. 7. ŘPP MO ČR – OPE, personální spisy VZP, osobní spis plk. ing. Ladislava Pány, Doplněk k životopisu, 1970, s. 4. Tamtéž, osobní spis pplk. ing. Jana Turka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 8. Tamtéž, osobní spis pplk. Zdeňka Čermáka, Výpis z čj. 0066021/33, nedat. , s. 1. Horák, V. : Srpnové dny ve Slaném. Patria, Slaný 2008, s. 15–16, 68. Podle Slánských novin z 26. 8. 1968 však ultimátum platilo do 14. 00 a kromě odstranění nápisů Sověti chtěli i dodávky potravin. 17 ŘPP MO ČR – OPE, personální spisy VZP, osobní spis pplk. Zdeňka Čermáka, Doplněk k životopisu, 1970, s. 7–8. Tamtéž, Podle pokynu náčelníka kádrového oddělení 1. armády předkládám písemné vyjádření k položeným otázkám, 29. 12. 1970, s. 1–2.


172

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Ve zbývajících srpnových dnech se pozornost velení 1. td soustředila na stažení zbývajících jednotek ze cvičení a na plnění rozkazů Západního vojenského okruhu. Situace se pozvolna uklidňovala a stabilizovala. Zhodnotit činnost svazku není jednoduché, protože se na rozdíl od ostatních divizí nacházel (mimo své posádky) ve stavu poměrně značného „rozptýlení“ po středních a západních Čechách a dočasně převzal velení i nad útvary od jiných divizí. Dalším limitujícím faktorem pro jeho potenciální protiinvazní činnost se stal přístup velitele divize plk. Gottwalda, který Sovětské armádě vycházel vstříc nad rámec, jenž byl na teritoriu ZVO obvyklý. Tyto postoje mu již brzy vynesly povýšení do generálské hodnosti i místo náčelníka štábu Středního vojenského okruhu a posléze zástupce velitele ZVO. Ostatní vojáci z povolání slánské divize takové „štěstí“ neměli a za své „nepřátelské“ chování se jim dostalo nejen snížení ve funkci, ale i vyhazovu z armády. Aktivním vojákům základní služby se postih většinou vyhnul.

PhDr. Daniel Povolný, Ph.D. (nar. 1972), absolvent historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1996) a externí doktorand Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové (2005–2009). V letech 1996–2000 pracoval ve Státním okresním archivu Benešov jako odborný archivář. Do roku 2007 byl zaměstnancem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a poté krátce Odboru archiv bezpečnostních složek. Od konce roku 2007 je vědeckým pracovníkem Vojenského historického ústavu v Praze. Zabývá se problematikou operativní techniky StB, vojenského řešení pražského jara 1968, organizací vojenské kontrarozvědky a podílí se na přípravě řady výstav. Je autorem a spoluautorem sedmi publikací a více než 60 článků.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

173 Václav Verner

HISTORIE 1. TANKOVÉ DIVIZE A JEJÍCH PŘEDCHŮDCŮ VE SLANÉM Bezprostředně po skončení války bylo město Slaný plné vojska. Po útěku zbytku německé vojenské posádky obsadila slánská kasárna Rudá armáda. Kronikář města Jan Slunéčko udává, že RA ze Slaného odešla 30. června 1945. Velitelem Slaného a okolí byl jmenován generálmajor Jamanov. V budově slánské obchodní akademie i v tehdejší měšťanské škole bylo dle sdělení kronikáře města ubytováno čs. vojsko – příslušníci Svobodovy východní armády. Archivní materiály dokládají, že v těchto budovách sídlil od 9. června 19451 štáb a jednotky 1. a 2. minometného pluku, kterým velel pplk. dělostřelectva František Maštalíř. Dokumenty napovídají, že tyto útvary vznikaly „za pochodu“ a pplk. Maštalíř se téměř vzápětí stal velitelem minometné brigády, jejíž velitelství bylo nedlouho potom přeloženo do Loun. 1. minometný pluk ( 251. dělostřelecký pluk) byl již 27. června pod velením pplk. děl. Františka Raymana přemístěn do Loun a následně do Břvan. Velitelem 2. minometného pluku, později 252 dělostřeleckého pluku, rovněž přemístěného do Loun, byl jmenován pplk. děl. Karel Čapek. Lépe než štos archivních materiálů vykreslí poměry u těchto pluků několik z dnešního pohledu kuriózních údajů: Mužstvu byly vydány 2 stejnokroje: bílý (!) pro výcvik a zelený pro vycházky. Z 6 (!) minometů pluku byly pro střelbu použitelné 2! Minomety byly přemisťovány na výcvik na vozech tažených traktorem. O kvalitě stravování svědčí náležitosti, které pobírali vojáci při služebních cestách mimo kasárna: potravinové lístky v hodnotě 125 g masa, 25 g tuku, 15 g másla, 700 g chleba a 150 g pečiva na osobu a den + 25 Kčs „relutum“ na každý den2. Profylaktická stanice byla rozkazem velitele pluku zřízena na chlapeckém záchodku v 1. patře obchodní akademie. Použití skříňky měl dotyčný hlásit, stejně jako výskyt jakéhokoliv hmyzu v ubikacích (a bylo ho dost). Sympatické bylo, že město Slaný vracelo zdraví zraněným a nemocným vojákům 1. čs. armádního sboru. Oni a zdravotnický personál divizní nemocnice 1 byli umístěni v budově nového gymnázia po odsunutém německém lazaretu. Zranění a nemocní se doléčovali pár kroků od slánské nemocnice, která se 1 2

Vojenský historický archiv Praha Karlín, fond. 1901 Vojáci fasovali 5 cigaret na den nebo 1 doutník nebo 5 gr. tabáku. Také 0, 10 l vína nebo 0, 05 l tvrdého, či 1 l piva.


174

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

potýkala s epidemií tyfu zavlečeného do Slaného navrátilci z koncentračních táborů, možná i z Terezína3. Divizní nemocnice 1, zcela jistě pak její interní oddělení, jehož existenci dokládají fotografie, setrvala ve Slaném až do konce roku 1945. Podle kronikáře Slunéčka existovala stálá posádka čs. armády ve Slaném od 23. listopadu 1945. Kronikář Slunéčko uvádí, že první část, v níž převažovali Slováci, byla zprvu umístěna v nové budově soudu v Nádražní ulici. Ve vojenských archivních materiálech 201. dělostřeleckého pluku je objekt označován jako „městská kasárna“, sloužil i k ubytování „gážistů“. Kronikář, který tuto část kroniky dopisoval s odstupem několika let, neuvedl, jaké úkoly tito vojáci plnili. Snad to byla tzv. asistenční jednotka, která zabezpečovala doprovod odsunovaných Němců, nebo se jednalo o ubytovací skupinu, která měla uvést zdevastovaná kasárna do použitelného stavu. Po odchodu RA zůstaly budovy kasáren delší čas nevyužité. Internovaní Němci uklízeli nejen ve městě, ale i v kasárnách. V slánské kronice se nachází záznam, že materiál z okolí kasáren a vojenského cvičiště byl některými ziskuchtivými občany rozkrádán. Přebytečnou vojenskou munici likvidovala pod dohledem čs. vojáků skupina složená z Němců. Kromě stálé posádky dlel v té době ve městě oddíl vojáků čs. západní armády, který svými automobily zajišťoval dodávky zásob UNRA pro Slaný. Od chvíle, kdy se nacházelo v posádce Slaný několik útvarů, koordinoval styk armády s veřejností a posádkové akce velitel posádky. V této funkci se postupně vystřídalo několik důstojníků. Prvním byl štábní kapitán pěchoty Antonín Švorc, mezi dalšími byli např. velitel dělostřelecké brigády brigádní generál Karel Svoboda, plukovníci dělostřelectva Arnošt Kopřiva a Jaromír Picek aj. Mezi myšlenkovými perlami, které byly zformulovány některým z posádkových velitelů, zvláště vyniká rozkaz, kterým vymezil okruh posádky: „Posádkovým velitelstvím byl stanoven okruh pos. Slaný v poloměru 5 cm se středem kostel na náměstí (!) ve Slaném na speciální mapě 1:75 000. V okruh posádky zahrnují se obce Želevčice, Jemníky, Hrdlív, Byseň, železniční stanice Drchkov. Do tohoto okruhu smí mužstvo bez povolení k opuštění posádky. Chceli-někdo z mužstva překročiti tento stanovený okruh posádky, musí mít k tomu povolení.“ (Zřejmě měl být každý voják vybaven na vycházku speciální mapou, kružítkem či odpichovátkem. Rovněž bylo dobré mít s sebou krejčovský metr, kterým by kontrolujícím orgánům doká zal, že jeho vlasy nejsou na temeni delší než 3 cm a na zátylku a skráních 1 cm – pozn. autora) Čerstvé neblahé zkušenosti z právě ukončené války vedly představitele státu k přípravě na obranu republiky ve válce příští, k vybudování nové Česko3

K 17. 10. 1945 ošetřeno 567 případů, z toho bylo 58 úmrtí


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

175

slovenské armády4. Nově vznikající útvary ČSA bylo nutné naplnit vojáky. Už v červnu 1945 byl vyhotoven seznam slánských branců, ročníků 1917–1925. Jejich odvod proběhl ve dnech 9.–11. srpna 1945 ve slánské sokolovně a odvedeni byli šmahem všichni5. Zápisy ze slánské kroniky dosvědčují, že byla velmi ctěna tradice bitvy u Zborova 1917, jejíž výročí připadalo na měsíc červenec. Zborovské slavnosti se po válce konaly každoročně, ale z ideologických důvodů byly po roce 1948 nahrazeny svátky jinými – Dnem čs. armády 6. října, Dnem čs. dělostřelectva 15. ledna a dokonce i Dnem tankistů 24. března. Při první poválečné oslavě bojů u Zborova 3. července 1946 štábní kapitán Brandejs dekoroval ve slánských kasárnách občany, kteří se zasloužili o osvobození města. Stejně tak byl připomínán vznik ČSR 28. října. Při této příležitosti se konala na slánském náměstí vojenská přísaha nováčků se slavnostním defilé vojáků posádky. Samozřejmě byly organizovány také lidové veselice a plesy v sokolovně a v Grandhotelu. Pro veřejnost byly pořádány ukázky techniky v kasárnách, na vojenském cvičišti, později i v prostoru ploché dráhy. Nejlepší aspiranti slánské ŠDZ stáli pravidelně čestnou stráž u hrobu T. G. Masaryka v Lánech ve výročních dnech, kdy se připomínalo jeho narození (7. března) a úmrtí (14. září). Kulturní pořady pro armádu a veřejnost, například vystoupení Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, byly konány v divadle, i v nově vybudovaném letním kině na Hájích. Oslavy s obdobným programem probíhaly pravidelně. Každodenní účast vojáků na životě města se pak projevovala účastí na nejrůznějších brigádách, ve výpomoci v zemědělství, v patronátních akcích v závodech, na vesnicích a školách. Velmi populární bývalo vystoupení slánské posádkové hudby, a to i v uměleckých vystoupeních nearmádního charakteru. Uznávaným kapelníkem v padesátých létech byl Václav Kubíček6. Mezi slánskými fanoušky fotbalu, košíkové a hokeje získala přízeň Vojenská sokolská jednota „Říp“, později Dukla Slaný, nejnověji VTJ Slaný. Celé poválečné období v armádě podrobně rozebírají historici Jiří Bílek, Jaroslav Láník a Jan Šach v publikaci Československá armáda v prvním poválečném desetiletí – květen 1945– květen 1955. Nechci spekulovat o tom, co bylo typické pro Slaný a co ne. Armáda musela vycházet při doplňování a rozšiřování výzbroje z toho, co bylo k dispozici, tedy s využitím výstroje a výzbroje převzaté nebo zakoupené od spojenců, přičemž se mnohdy jednalo také o zbraně z výzbroje 4

Právní základ budování Čs. armády tvořil vedle Ústavy branný zákon č. 193/1920 Sb. Stanovil složení, organizaci a úkoly ozbrojených sil. 5 ní ulici. Viz fond VHA fond č. 286 – OVS Slaný 1951–1960 (úřad vznikl 15. 3. 1951 jako OVV, od roku 1954 fungoval jako OVS, která byla po začlenění do okresu Kladno v roce 1960 zrušena 6 Také následníci, např. kpt. Fr. Hlavatý, kpt. Fr. Kolář.


176

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

německé armády7. Vojenské kádry byly složené z příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR, příslušníků západních jednotek, partyzánů, odbojářů, příslušníků předválečné armády a zájemců o službu z řad bývalého protektorátního Vládního vojska. Byla to velmi různorodá směsice uniformovaných osob často s protichůdnými zájmy, rozdílné politické orientace, zkušenostmi, stupněm vycvičenosti atd. Neujasněnost názorů, jak by měla ČSA vypadat, naznačuje i situace ve složení posádky ve Slaném, jež se často personálně měnila. Útvary byly přečíslovány, přejmenovávány a přemisťovány do jiných posádek. Vytvoření některých útvarů bylo zjevně provedeno jen „papírově“ a jejich redislokace v rychlém sledu do jiných posádek je málo přehledná. Výše zmíněné velitelství 1. minometné brigády se pravděpodobně skládalo jen z nejužšího organizačního jádra8 a nějaké nevelké zabezpečující jednotky. 2. minometný pluk (252 dělostřelecký pluk přečíslovaný na 351. dělostřelecký pluk), umístěný zprvu ve Slaném a od září 1945 v Lounech, byl vystřídán v r. 1946 velitelstvím 1. dělostřelecké brigády9 (setrvalo zde do konce roku 1949, kdy bylo přemístěno do Rokycan) a dělostřeleckým plukem 201, který byl 1. 10. 1947 přečíslován na dělostřelecký pluk 207 a jenž pobyl ve Slaném až do 20. listopadu roku 1950, kdy byl přemístěn do Lešan. Protitankový dělostřelecký pluk byl v roce 1945 posádkou v Lovosicích a po krátké epizodě v kasárnách Jiřího z Poděbrad v Litoměřicích byl na sklonku léta 1946 přemístěn do Slaného. Jeho velitelem byl pplk. dělostřelectva Antonín Spálený, který byl v prosinci 1946 ve velitelské funkci nahrazen pplk. děl. Jaromírem Pickem. Pplk. Spálený byl důstojníkem starého ražení – extravagance, nekázeň a nevojenské chování podřízených nesnášel. Svým rozkazem příslušníkům pluku např. zakázal tancovat buggy – buggy a a swing10. Pluk se skládal ze štábu, spojovací baterie, dvou dělostřeleckých oddílů (1, 2, 4 a 5. baterie) a náhradního oddílu. Ve výzbroji měl trofejní 75 mm PT kanóny a k dopravě osob a materiálu využíval automobily nejrůznějších značek – v současnosti by byly pýchou kteréhokoliv technického muzea11. Udržovat je pojízdném stavu ovšem vyžadovalo mimořádné technické znalosti a dovednosti. Do poválečných vojenských dějin Slaného se nesmazatelnou stopou (nikoliv v záporném smyslu) zapsal (a byl bohužel již zapomenut) přímočarý velitel 207 dělostřeleckého pluku pplk. Ondrej Šoban. Z jeho denních rozkazů (v té 7

Otázky výzbroje ČSA řešil Košický vládní program, který jednoznačně určil, že organizace, výcvik a výzbroj budou stejné jako u Rudé armády. Výcvik a denní život vojsk se řídil dle překladů voj. Polního a Cvičebního řádu z ruštiny. 8 Vojenský historický archiv Praha Karlín, fond. 1901, hlášení o počtech gážistů 1. a 2. minometného pluku. 9 VÚ 8860 Slaný, archivní materiály bohužel nejsou zpracovány, hledat ve fondu VHA posádka Rokycany. 10 Naopak, v duchu tehdy ještě platného předpisu A – I– I čl. 330 nařídil na vycházce nosit poboční zbraň. Mohla se odložit pouze při tanci a sportu. Strážný u brány měl přikázáno nepustit nikoho ven z kasáren, kdo poboční zbraň nemá. 11 Stalin ZIS, OD REX, Magirus, Fiat, Vomag, Opel Blinz, Steyer, Tatra, Praga RN, Studebacker, Opel Kadet, DKW, KdF.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

177

době již úzkostně zachovávajících vojenské tajemství krycími značeními jednotek písmeny B, F, G atd. , jež mělo zřejmě zmást nepřátelské špióny), kromě běžných záležitostí – určení celodenní směny, služebních cest, došlé pošty, dovolených a přijetí na ošetřovnu – se o výcviku dozvídáme málo. Vyhlížely spíše jako rozpis sportovních soutěží s přílohami výpisů z rozsudků vojenských soudů12. Kromě družstev ledního hokeje, košíkové, kopané, házené, šachu atd. 13 sdružených do Vojenské sokolské jednoty Říp existoval u útvaru dokonce horolezecký oddíl! Pplk. Šoban velice dbal na udržování dobrých vztahů s občanskou veřejností – účast na civilních akcích vojínům i gážistům jednoduše dal rozkazem14. Stejně povinná byla účast na nácvicích dramatického a pěveckého kroužku. Gážisty nechal prověřit z plavání na koupališti v Klobukách. Přespolního běhu na 5 km se zúčastnili všichni příslušníci útvaru, ve svém rozkaze si pochvaluje, že bylo dosaženo dobrých časů, ovšem připomenul, že se našli i takoví jednotlivci, kteří 5 km „uběhli“ za 60 minut, i když se tato vzdálenost dala „ujít“ o deset minut rychleji. Rozhodl se napříště takové případy řešit kázeňsky. U pluku samozřejmě probíhal každodenní tvrdý výcvik. Svědčí o tom výsledky z přezkoušení řidičů a střeleb z pěších zbraní. Na bojových střelbách v zimních podmínkách z PT kanónů na střelnici Brda ve VVP Jince se vystřídaly všechny baterie. Vznik důstojnické školy Ani válečné zkušenosti, ani zásluhy nemohly v mobilizované armádě postavit kohokoliv do funkcí, které vyžadovaly určitou sumu vojenského vzdělání, a proto byly zřizovány školy pro důstojníky v záloze. V letech 1946–48 ve Slaném byli školeni budoucí důstojníci protitankového dělostřelectva15. Tato škola byla přemístěna z Josefova do Slaného 1. 10. 194616. Školu přivedl major Richard Zdráhala, po něm škole ve velkém stylu velel major Ota Hruban. Jeho podřízení důstojníci byli „profesoři“, nikoliv snad jen pouzí instruktoři, cvičitelé nebo učitelé. Se třemi či čtyřmi „profesory“ pořádal klasifikační konference a nutno přiznat, že velmi náročné. Značné procento žáků školu trvající 8 měsíců (ve zkráceném termínu 4,5 měsíce) z různých důvodů, hlavně prospěchových, později především politických, nedokončilo. Hodnocení známkou provázelo velmi výstižné slovní hodnocení osobnosti žáka. Tato škola, která připravovala na důstojnickou hodnost 140 až 200 aspirantů ročně, byla zabez12

Krátkou dobu byl i ve Slaném Nižší vojenský prokurátor a NVS Slaný (1952–1955); VHA fond č. 376 I odbíjené, ragby, lyžování, plavání, tenisu, stolního tenisu, kuželkářů, základní tělesné výchovy, střelectví, rovněž zahrnoval pěvecký, dramatický a kulturní kroužek a kroužek MEDITINBALU (!sic). 14 Bohužel i na aktiv ve slánském Grandu, na kterém byla „vysvětlena zrádcovská činnost“ Milady Horákové. 15 Vojenský historický archiv Praha Karlín, fond. 1672 16 Výnos MNO č. 7985 ze dne 15. 8. 1946. Vojenský útvar 4676 Slaný, poštovní schránka č. 14. 13


178

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

pečována po materiální stránce 201 dělostřeleckým plukem, se kterým sdílela společné ubytovací prostory. Pečlivě vedená kronika školy lépe než oficiální dokumenty popisuje vnitřní život této ŠDZ PT dělostřelectva – mimoslužební činnost, mezilidské vztahy, účast na civilních akcích. Přivítání školy ve Slaném bylo pro příslušníky školy, v Josefově hýčkané místními orgány lidosprávy a civilním obyvatelstvem, velkým rozčarováním. Kronikář obviňuje vedení města z toho, že chce mít posádku jen proto, aby z ní mohla těžit. Ubytovací skupina nalezla přidělenou dvoupatrovou budovu v dezolátním stavu, zahmyzenou, okna byla rozbitá, sociální zařízení nepoužitelné. „Ve snaze uvést věci do pořádku narážela ubytovací skupina všude na takovou neochotu“, píše kronikář, „že to její pracovníky, kteří dřeli až do úpadu, přivádělo k zuřivosti“. Přesto se přidělený objekt podařilo uvést do obyvatelného stavu. V průběhu času se ale situace změnila a příslušníci školy se zúčastňovali akcí na veřejnosti. Například hokejové mužstvo školy sehrávalo přátelská utkání s hokejovými týmy ze Slaného a ze sousedních obcí. Osvětovými důstojníky školy, společnými s plukem 201, byli r. 1946 pplk. Josef Seidl a po něm štábní kapitán František Vrabec. Velitel školy žádal o „svého“ osvětového důstojníka. Výcvik aspirantů a závěrečné ostré střelby byly prováděny na střelnici Brda ve VVP Jince na PT 75 mm kanónech PAK vz. 40 N a na stíhačích tanků 75 mm TK vz. 39/44 N (ST – I). Kvůli nedostatku střeliva se aspiranti při plnění složitějších úloh střídali. ŠDZ disponovala osobními auty Tatra a Adler junior a nákladními auty Dodge a Studebacker. Škola setrvala ve Slaném do 10. července 1948, kdy přesídlila do Hradce Králové. 5. a 1. mechanizovaná divize ve Slaném Nejdůležitější silou pozemního vojska v celém poválečném období ve Slaném byla 1. tanková divize a její předchůdci – 5. , po přečíslování 1. mechanizovaná divize. Nejsem schopen lépe popsat její stručnou historii, než jak to učinil historik Dr. Pavel Minařík: 21. listopadu 1950 bylo z Prahy do Slaného přesunuto velitelství 5. mechanizované divize, dříve 5. rychlé divize. K 5. 10. 1952 byl název divize změněn z „Kijevsko – Prešovské“ na „Antonína Zápotockého“. Dnem 9. 5. 1955 se divize vrátila ke svému původnímu číslu a opětně změnila historický název a v následujícím období působila jako 1. Kyjevská, Bělocerkevská, Dukelsko – Prešovská, Popradská mechanizovaná divize Klementa Gottwalda. Spolu s velitelstvím divize byl ve Slaném umístěn jí podřízený průzkumný prapor, 2. mechanizovaný pluk, protiletadlový oddíl, spojovací prapor, prapor chemické ochrany17. Mimo posádku Slaný měla 5., později 17

Dr. Pavel Minařík, Československé vojenství, odpověď na dotaz č. 541.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

179

1. mechanizovaná divize své útvary v posádkách Louny, Rakovník, Žatec, Terezín, Postoloprty, od r. 1955 Strašice, dočasně i Dobříčany a Podbořany. Historické názvy, číslování, organizace a dislokace útvarů se měnily. Nejdůležitější údaje o slánské divizi, včetně jmen velitelů divize nebo jmen dalších důstojníků, jsou uvedeny v příloze, kterou zpracoval Dr. Pavel Minařík pro internetové stránky „Československé vojenství“. Se vznikem „železné opony“ se politickým nepřítelem zemí východního bloku v čele se Sovětským svazem jednoznačně staly všechny státy na západ od naší státní hranice sdružené do vojenskopolitického bloku NATO a potenciálním vojenským protivníkem armády těchto států. Předpokládala se agrese těchto armád proti našemu území. Jako protiváha NATO, které bylo založeno na jaře 1949, vzniklo vojensko–politické uskupení států tzv. Varšavské smlouvy. Po vzniku Varšavské smlouvy v r. 1955 byla 1. mechanizovaná divize včleněna do vojenských sil Varšavské smlouvy. 5. (1.) mechanizovaná divize ve Slaném byla spolu s dalšími 7 vševojskovými divizemi podřízena velení vojenského okruhu v Praze. Při reorganizaci v r. 1958 patřila už jako 1. tanková divize spolu s dalšími 3 vševojskovými divizemi pod velení 1. armády v Praze (od r. 1960 v Příbrami) a po další reorganizaci v r. 1965, kdy z 1. armády vznikl Západní vojenský okruh se sídlem v Táboře s dvěma armádami (1. a 4. ), byla podřízena velení 1. armády v Příbrami. Spolu se změnami vyšších stupňů probíhaly reorganizace uvnitř divize. V r. 1950 byly v její podřízenosti 2 mechanizované pluky, houfnicový dělostřelecký pluk, minometný pluk, tankosamohybný pluk, v r. 1954 pak 3 mechanizované pluky. Houfnicový a minometný pluk a tankosamohybný pluk byl změněn na tankový pluk. Organizace 1. mechanizované divize je uvedena v tabulce pod čarou18. Do kasáren, původně koncipovaných pro ubytování nějaké motostřelecké nebo dělostřelecké jednotky, bylo umístěno velitelství divize a jí podřízené útvary, které disponovaly množstvím vozidel a další techniky. V r. 1950 tvořilo slánská kasárna 24 staveb nejrůznějšího typu, přesto bylo nutné především pro pásovou techniku upravit nebo postavit odpovídající garážovací a skladovací prostory. Úpravy byly prováděny permanentně po celou dobu existence 18

Organizační struktura mechanizované divize na počátku padesátých a let a v jejich polovině je uvedena v publikaci Československá armáda v prvním poválečném desetiletí květen 1945–květen 1955. 05. 1955–10. 1958 1. mechanizovaný pluk

05. 1955–10. 1958 5. školní tankový prapor

05. 1955–10. 1958 2. mechanizovaný pluk 05. 1955–10. 1958 3. mechanizovaný pluk 05. 1955–10. 1958 21. tankový pluk 05. 1955–10. 1958 1. dělostřelecký pluk 05. 1955–10. 1958 62. dělostřelecký pluk 05. 1955–10. 1958 5. průzkumný prapor

05. 1955–10. 1958 5. tankosamohybný prapor 05. 1955–10. 1958 5. protiletadlový oddíl 05. 1955–10. 1958 92. raketometný oddíl 05. 1955–10. 1958 3. ženijní prapor 05. 1955–10. 1958 2. spojovací prapor 05. 1955–10. 1958 5. automobilní prapor

Pojmenování „ČSLA“ bylo platné od r. 1950. Pro veřejnost se místo divize používalo označení „svazek“.


180

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

kasáren ve Slaném. V roce 1965 byl štáb – dosud umístěný ve stísněných podmínkách týlu – přestěhován do nástavby vedlejší budovy. Jako poslední v roce 1985 přišla na řadu stavba budovy „tiskárny“ se shromažďovacím sálem, neboť dosavadní stav, kdy byli svolaní funkcionáři svazku v nevelké místnosti namačkáni na sebe „jako sardinky“, byl neúnosný. Před vchodem do kasáren jako symbol tradic tankové divize stál svého času tank T–34. Slánské útvary využívaly k výcviku prostory v okolí města – za plochou dráhou byl autodrom a tankodrom, pěší jednotky cvičily na místě později zastavěném sídlištěm, dělostřelci užívali místo, kde se říkalo „Na hrášku“. Ostré střelby z pěších zbraní byly zprvu konány na posádkové pěší střelnici v Libovicích, později i ve Vršovicích u Loun. Mechanizovaná divize byla zařazena v druhém sledu divizí ČSLA19 Po předpokládaném zadržení nepřítele prvosledovými vševojskovými divizemi bylo jejím úkolem přejít do protiútoku a přenést boj na území nepřítele s hlavním směrem postupu na Norimberk. Od r. 1955 bylo uvažováno o použití jaderných zbraní. K tomu směřoval tvrdý výcvik jednotek převážně v polních podmínkách. Až do roku 1958 byly útvary slánské divize vyváděny na několik měsíců do vojenských výcvikových táborů (později vojenských výcvikových prostorů). Ve VVP Hradiště (více známém jako Doupov) pobývaly útvary divize v obřím táboře Hlavákov, v táborech Lochotín a Tureč, ve VVP Mimoň v barákovém táboře Horní Krupá. Tankové střelby se odbývaly na střelnicích Březina, Mětikalov a Ždár, ve VVP Mimoň na střelnicích Židlov a Bělá, hlavně pak na proslulé tankové střelnici Bahna u Strašic ve VVP Jince20. Dělostřelci zajížděli na střelby do VVP Jince s cílovými plochami Tok, Jordán a Brda, někdy do VVP Mimoň nebo dokonce až do VVP Dobrá Voda. Ženisté využívali prostorů všude tam, kde tekla voda, např. v Mlazicích u Mělníka, v Dědibabech na Vltavě. Protiletadloví dělostřelci plnili ostré střelby ve VVP Kežmarok, později – stejně jako 1. samostatný raketometný oddíl – v SSSR. Pobyt ve VVP býval zakončen plukovním nebo divizním cvičením. Velitelství divize nebo velitelství 1. a, ZVO, MNO prováděly u útvarů na konci výcvikového období a výcvikového roku „prověrky bojové a politické přípravy“, které určovaly hodnocení útvarů. Jakkoli pobyt vojsk ve VVP přispíval k vysoké vycvičenosti jednotek a jejich bojovému stmelení, přinášel i negativní stránky zejména pro vojáky z povolání, neboť dlouhodobá odloučenost od rodin byla příčinou rozvodů a alkoholismu a konečným důsledkem byla značná odchodovost vojáků z povolání z armády. Finanční ohodnocení vojáků z povolání a další výhody nebyly až do nástupu 19 20

Výstavba této střelnice vyžádala obrovské množství materiálu doslova utopeného v bahně. Finanční a další náležitosti jsou uvedeny ve výše uvedené publikaci a v jejím pokračování pro roky 1955–1968.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

181

Alexeje Čepičky do funkce ministra nijak vynikající. K dalšímu podstatnému zlepšení došlo až na počátku 60. let za ministra Lomského21. V r. 1959 měl poručík nástupní plat 1. 080 Kč, na byt v Žatci se čekalo až 6 let. K zlepšení bytové situace ve Slaném došlo na konci 50. a počátku 60. let, kdy byla pro VZP např. vyhrazena část bytů v ulici Petra Hrubého, Jana Želivského atd. K vystrojení vojáků do pole zimní výbavou přivedly hlavní funkcionáře armády až negativní zkušenosti z cvičení divize v krutých mrazech v zimě r. 1957. Do armády byly dodávány vylepšené verze KDP (KODAP) – konzervované dávky potravin, vzhledem k omezené době trvanlivosti byly povinně konzumovány i v době míru. Od padesátých let se stalo metodou pro dosahování dobrých a výtečných výsledků tzv. socialistické soutěžení jednotlivců a jednotek. Získání odznaku Vzorného vojáka bylo pro vojáky základní služby žádoucí, bylo spojeno s udělením 2 dnů volna k opuštění posádky22. Udělení odznaku VV bylo podmíněno splněním podmínek Fučíkova odznaku, Vojenského odznaku zdatnosti a předepsané třídnosti. Ačkoliv přístup vojáků základní služby k dvouleté vojenské službě byl převážně vlažný až negativní, odznaky s pocitem hrdosti na prsou nosili. Zvyšování třídnosti přinášelo prokazatelně dobré výsledky – například při zdolávání příkrého návrší Huseň ve VVP Hradiště s převýšením vůči okolní krajině přibližně o 250–300 m předváděly své řidičské mistrovství desítky a za léta existence divize i stovky řidičů tanků, podobně tomu bylo při tzv. hlubokém brodění tanků pod vodou na Labi v Nučničkách. Kromě dlouhodobých závazků a soutěžení byla v jednotkách organizována tzv. krátkodobá soutěž. Velitel 1. tankového pluku ve Strašicích pplk. Havala odměňoval vítěznou rotu v tankových střelbách vyvalením sudu piva a opékáním berana nebo prasete. Zlepšovatelské hnutí v mnoha směrech nahrazovalo nedostatky v technickém vybavení střelnic, různých trenažérů, učeben atd. O popularizaci zkušeností a výsledků soc. soutěžení, se staral od r. 1952 časopis „Kijevský bojovník“23. O skutečné situaci vojáků a o životě jednotek kromě opatrné kritiky nedostatků, mj. i vinou přehnaného utajování, se však v něm současný čtenář dozví máloco. Velká pozornost byla věnována životě organi21

Volno k opuštění posádky (VOP), vojenskou hantýrkou „opušťák“. Jedním z prvních redaktorů byl spisovatel Ota Pavel. 23 Dr. Pavel Minařík: Historickým předchůdcem 1. tankové divize byla 1. čs. samostatná brigáda, zformovaná v květnu 1943 v Novochopersku sloučením 1. čs. samostatného polního praporu a tzv. náhradního pluku. Po obdržení bojové zástavy odjela na sklonku září 1943 na frontu. Od ledna 1945 nesla čestný název „Prešovská“. Konec 2. světové války ji zastihl u Vsetína. Dne 15. května došlo v návaznosti na přeměnu 1. čs. armádního sboru na 1. armádu k reorganizaci brigády na 1. pěší divizi. Po obnovení čs. suverenity v pohraničí se v červnu 1945 přesunula do mírových posádek, přičemž velitelství svazku sídlilo v Praze. Již 1. 10. 1945 došlo k reorganizaci divize z pěší na motorizovanou. K 1. 3. 1946 prodělala další reorganizaci, tentokrát na rychlou divizi. Dnem 1. 3. 1948 došlo k jejímu přečíslování na 5. divizi (rychlou), pojmenovanou o dva dny později na „Kijevsko – Prešovskou“. 22


182

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

zací ČSM a KSČ, konferencím, předávání nejlepších zkušeností z vedení PŠM a MLP, kampaním k různým výročím, kulturně politickým akcím jakými byly přehlídky armádní umělecké a technické tvořivosti, zlepšovatelskému hnutí a sportovní aktivity. V podobném duchu psaly i ostatní armádní časopisy, každý stupeň velení měl svůj24. Kritika velení a nadřízených se nepřipouštěla. Podstatné je, že 1. divize a její předchůdkyně byly považovány po celou dobu své existence za divizi velmi spolehlivou, ne–li elitní, a to nejen velením naší armády, ale i protivníkem. K tomu byly vytvořeny předpoklady jejím soustavným vyzbrojováním nejmodernějšími zbraněmi, které probíhalo od příchodu divize do Slaného. Mezi prvními přišly k útvarům divize legendární vozidla Tatra 111, 128 a 138 a především nezničitelné PV3S, vyráběné několik desítek let. Na podvozku PV3S byla např. namontována obdoba sovětských Kaťuší – raketomety ráže 130 mm. Motostřelecké jednotky byly vybaveny pancéřovkami P–27, tarasnicemi T–21, samonabíjecími puškami vz. 52. Od r. 1957 byly tankové pluky divize vybavovány novým typem tanků T 54 a T 55. Do rukou vojáků se dostal nový typ samopalu vzor 58 srovnatelný s legendárním kalašnikovem, nové lehké kulomety vz. 52, univerzální kulomety vz. 59, ochranné prostředky proti zbraním hromadného ničení a v šedesátých létech pověstný univerzální oděv pro výcvik v poli obecně známý mezi lidem vojenským i civilním jako „šedesátky“, včetně „kanad“, oficielně bot vz. 62. Další reorganizace slánské divize, tentokrát na 1. tankovou divizi25. Při změně mechanizované divize na tankovou v r. 1958 byly v její sestavě 3 tankové pluky, motostřelecký pluk a dělostřelecký pluk a další útvary (uvedeny v příloze – pozn. autora). Z podřízených útvarů byly dislokovány ve Slaném 2. spojovací prapor, 5. prapor chemické ochrany, 1. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu26, velitelská rota. Dr. Pavel Minařík: 1. td v téměř nezměněné podobě setrvala až do poloviny 90. let, přičemž od 28. 10. 1991 nesla čestný název „Generála Heliodora Píky“. V červenci 1994 byla transformována na 1. mechanizovanou brigádu (bez historického či čestného názvu). V říjnu 1997 proběhla její reorganizace na 1. mobilizační základnu a redislokace do Žatce. Svoji činnost ukončila v říjnu 2000, když byla zrušena27. Velitelství tankové divize tvořili velitel (k ruce měl pobočníka), zástupce, štáb v čele s náčelníkem štábu jako prvním zástupcem velitele, politické oddělení v čele s náčelníkem politického oddělení, technické oddělení v čele se 24

Sokolovo, Bojová zástava, Obrana lidu. 1. vrtulníkový odřad – Líně 26 Údaj Dr. Pavla Minaříka 27 Instrukčně metodická cvičení, instrukčně metodická zaměstnání, velitelsko štábní cvičení 25


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

183

zástupcem velitele pro techniku, obdobně týlové oddělení. Součástí velitelství byl dále náčelník raketového vojska a dělostřelectva se svým oddělením a orgán vojenské kontrarozvědky. V každém oddělení existovala celá hierarchie odborných náčelníků zodpovědných za různé oblasti života divize. Servisní služby pro velitelství tankové divize (td) zabezpečovala velitelská rota a prapor materiálního zabezpečení Postoloprty. Velitel 1. td byl navíc zodpovědný za materiál a techniku „zrámcované“ 16. tankové divize a v době mobilizace za její vytvoření. 16 samostatný raketometný oddíl (srmo) vyzbrojený taktickými raketami jako jediný útvar této divize existoval i v době míru. Začátkem 60. let byly k plukům 1. td dodávány zmodernizované tanky T 55A, především k 3. motostřeleckému pluku (msp) obrněné transportéry OT 810, pásové transportéry OT 62 Topas, kolové transportéry OT 64 Skot, k dalším jednotkám speciální OT BRDM a FUG. Koncem 60. let obdržel 3. ženijní prapor (žpr) moderní pontonomostovou soupravu na podvozcích T 813. U 3. motostřeleckého pluku byl zaveden nový 82 mm bezzákluzový kanón vzor 59. Tyto nové zbraně a technika se objevovaly na přehlídkách jako demonstrace síly a připravenosti ČSLA k obraně. V roce 1965 dostala tanková divize taktické rakety Luna, byl jimi vyzbrojen 1. samostatného raketometného oddílu (srmo) v Terezíně. Ve vyhrocené mezinárodně politické situaci počátkem 60. let propukly dvě velké krize, berlínská a kubánská. Zvláště dramatický průběh měla berlínská krize koncem léta a na podzim 1961. U 1. td byla druhému ročníku VZS prodloužena služba o tři měsíce, jednotky byly doplněny o povolané zálohy, na plné počty postaveny tzv. zrámcované prapory a prováděn jejich intenzivní výcvik. Byly uskutečněny opatření k uvedení divize do plné bojové pohotovosti. Mimořádný stav byl zrušen až před Vánocemi. Jen s o něco menší intenzitou se opakovala tato opatření v době tzv. „kubánské krize“ v r. 1962. Dále pokračovala intenzivní příprava divize na válečné střetnutí podle zkušeností sovětské armády, které byly považovány za nezpochybitelné. Velitelský sbor byl intenzivně připravován při různých ukázkách, instrukčně metodických cvičeních (IMC), instrukčně metodických zaměstnáních (IMZ), velitelsko štábních cvičeních (VŠC), velitelských shromážděních apod. V roce 1960 nebo 1961 se stalo velkou módou, dá–li se to tak ve vojenských podmínkách vyjádřit, budování okopů pro tank za pomocí protitankových min, kterých měla armáda ve skladech přebytek. I když část tanků byla vybavena radlicemi, pro čtyřčlennou posádku tanku bylo opravdu velkým problémem, a v zimě téměř nesplnitelným úkolem, při přechodu do obrany okop v časové normě vybudovat. Tankové pluky intenzivně procvičovaly na vodním cvičišti na Labi u Nučniček brodění tanků pod vodou a všichni řidiči, včetně vojáků z povolání, museli zvládnout


184

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

řízení vozidel v noci za pomocí infrapřístrojů. Při každém hnutí útvarů bundeswehru byly vyhlašovány nekonečné poplachy s výjezdy do záložních prostorů soustředění. Velení divize a podřízené slánské útvary zaujímaly prostory západně od Slaného – v Lotouši, v obci Řisuty, týl divize v prostoru osady Bilichov (na Zámku), předsunuté velitelské stanoviště bylo v Janově u Žatce, další útvary se nacházely v lesích okolo silnice směrem na Řevníčov. V září 1962 proběhlo na našem území první velké spojenecké cvičení nazvané „Vítr“ za účasti 1. tankové divize, 20. Motostřelecké divize a štábů útvarů Národní lidové armády NDR a Sovětské armády. Opět byly povolány zálohy v počtu 2000 mužů k doplnění stavů na válečné počty a opět byla druhému ročníku prodloužena VZS o 2 týdny. Cvičení probíhalo v prostoru severních a západních Čech a zúčastnilo se ho 22 000 osob, 440 tanků a stovky obrněných transportérů, nákladních aut a další techniky. Závěrečné defilé se konalo v Karlových Varech. Tanky se v tehdejší době přesunovaly mezi jednotlivými VVP i po civilních silnicích. Např. v prostoru VVP Mimoň při útoku 21. tankovým plukem 1. td byla prolomena obrana nepřítele a ten byl pronásledován až na čáru obrany jeho druhého sledu, cvičně v prostoru VVP Hradiště. Tam, snad poprvé v masovém měřítku, byla použita ostrá munice při střelbě z tankových kulometů a děl na reálné cíle – vyřazenou techniku zbraně a také stavby v Mětikalově a v sousedních obcích. Bohužel i při tomto cvičení, stejně jako při dalších, došlo ke ztrátám na životech28. 1. tanková divize se velkých spojeneckých cvičení, které se konaly i na území sousedních států – NDR a PLR, zúčastňovala pravidelně, téměř každoročně. Tato cvičení byla často označována ideologicky zabarvenými jmény – Vltava, Štít, Bratrství ve zbrani, Družba, Kvarteto, Říjnová bouře atd. Stále častěji se procvičovalo vedení boje v podmínkách použití zbraní hromadného ničení29. Největším cvičením na našem území, kterého se zúčastnila 1. td a vybrané štáby a útvary ze všech států VS, bylo cvičení Štít 84. Na rozdíl od předchozích, které se převážně konaly v hlubokém utajení před veřejností, bylo propagandisticky dobře ošetřeno, pro účastníky byl např. vydán sedmijazyčný slovník, propagační brožurky, letáčky, sada reprezentativních pohlednic a velký účastnický odznak. Neoblíbený ministr obrany Dzúr se tehdy mezi vojáky objevoval častěji než jindy. Snad nejslabší stránkou velkých cvičení byly přesuny jednotek. Projevilo se to mimo jiné i na málo známém cvičení Zubr 75 v PLR v oblasti města Boleslawiec, na západní polské hranici s NDR, kterého 28

Není pravdou, že byly plánovány. Tento údaj pravděpodobně vynesli na veřejnost kresliči či spojaři, vojáci ZS, kteří ho vyvodili z fiktivního „vyhrávání“ taktických situací, ve kterých se skutečně se ztrátami na životech počítalo. 29 „Hitem“ protichemických nácviků bylo prověřování masek na těsnost, navlékání protichemických prostředků – „atomkecek“ „atombordelu“ a pohyb v něm po cvičišti.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

185

se štáb 1. td s částí vojsk divize zúčastnil, kdy tehdy rozvodněná Odra postup tanků 2. tp velmi zdržela. Při spojeneckých a divizních cvičeních, včetně velitelsko štábních, si účastníci cvičení zpravidla „hrábli“ až na dno svých morálních a fyzických sil. Cvičení Vítr a následující spojenecká cvičení byla přípravou na realizaci přísně tajného plánu – odražení agrese nepřítele a přenesení války na jeho území, který v r. 1964 stvrdil svým podpisem prezident A. Novotný. 1. tankové divizi bylo přisouzeno spolu s vševojskovými divizemi 1. armády a v součinnosti s 8. gardovou armádou SSSR zničit uskupení 2. Armádního sboru NSR a 7. as USA a dále rozvíjet útok směr Neustadt, Norimberk a Ansbach. 1. armáda měla čtvrtého dne dosáhnout čáry Mosbach, Bietigham Nütingen a postupovat dále směrem na Stuttgart, Strasbourg a Epinal. Dosažení břehů Rýna jako konečného cíle však bylo nereálné, stejně tak uvažované využití 1. td na počátku 80. let jako samostatně operující divize, která měla proniknout co nejhlouběji do týlu nepřítele a vydržet v dosaženém prostoru do příchodu hlavních sil. Počátkem sedmdesátých a osmdesátých let došlo u 1. td. k další obměně výzbroje zbraněmi nové generace. Jednalo se především o raketomety 122 mm vz. 70 nazývané Grad na podvozku Tatra, samohybné kanonové houfnice (ShKH) 152 mm nazývané Dana, opět s využitím podvozku Tatra a samohybné houfnice 2S1 Gvozdik 122 mm. Zastaralé OT 64 byly u 3. msp zprvu nahrazovány BVP 1, později vylepšeným typem BVP 2. K obdobným inovacím docházelo u výzbroje průzkumného praporu, protiletadlového raketového pluku30, spojovacího praporu a chemického praporu. Později se prokázalo, že vyzbrojování zacházelo až za rámec ekonomických možností státu, i když většina zbraní a jejich komponentů byla vyráběna v našich strojírenských závodech31 Část zbraní vývozem „vydělávala“32. Do rozvojových zemí byli vysíláni špičkoví odborníci 1. td. Vojenský historik Dr. Pavel Minařík uvádí: „Jako první licenční vyráběné tanky T 72 získala do výzbroje 1. tanková divize, která jimi byla kompletně přezbrojena v průběhu 1. poloviny 80. let. V roce 1981 došlo k přezbrojení jedné roty u 1. tankového pluku ve Strašicích, v následujícím roce se jednalo o další dvě roty 1. praporu uvedeného pluku. V roce 1983 byly přezbrojeny zbývající dva tankové prapory pluku a zahájeno přezbrojování 2. tankového pluku v Rakovníku. V roce 1984 byly dodány tanky T–72 k dalším dvěma praporům rakovnického pluku a zároveň je získal tankový prapor 3. motostřeleckého pluku v Lounech. V roce 1985 došlo k přezbrojení 21. tankového pluku v Žatci, čímž bylo 30

Výzbroj 5. protiletadlového raketového pluku v Žatci tvořily PLRK blízkého dosahu OSA–AKM. Škoda, Praga, Tatra, Avia, ve zbrojovkách v Brně, Vsetíně, v Závodech těžkého strojírenství v Martině, Považské Bystrici, Dubnici nad Váhom a Detve ve strojírenských závodech v Uherském Hradišti a Uherském Brodě. 32 Ceny zbraní udávaných v různých pramenech se navzájem od sebe velmi liší. Cena tanku T 72 mohla být až 12, 5 mil, 1. td měla těchto tanků 313. 31


186

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

převedení 1. tankové divize na nový typ bojového tanku ukončeno“. Stejně jako u jejich předchůdců T 54 a T 55, kterým byla vylepšena palebná síla tanků systémem Kladivo, byl pro T 72 připravován systém Palcát – probíjení pancířů nepřátelských tanků na nejslabším místě shora, nebyl však dokončen33. Podobně se nepodařilo zavést do praxe automatizovaný systém řízení boje zvaný PASUV34. Nejničivějším prostředkem, jakým velitel 1. tankové divize disponoval, byl raketový komplet 9K79 Točka u 1. samostatného raketometného oddílu v Terezíně – v kódu NATO byl označovaný jako SS–21 Scarab35. Rakety zasahovaly cíl s odchylkou několika metrů, ničivý účinek na živou sílu a lehce obrněnou techniku byl v okruhu stovek metrů od místa dopadu. 1. tanková divize nikdy nebyla nasazena v boji, i když v případě cvičení Krkonoše v prosinci r. 1980 se k tomu vážně schylovalo. Toto cvičení – chápané čs. politickým a vojenským vedením jako hrozba polskému národu v době stávkového hnutí vedeného nezávislými odbory Solidarita – mohlo snadno přerůst ve vojenské střetnutí. Naštěstí pro všechny bylo po dosažení prostoru VVP Mimoň ještě včas odvoláno. V příspěvku zbylo málo místa na vylíčení všedního života jednotek, vojáků a důstojníků na velitelství 1. td i u jejích podřízených útvarů, i když se někteří nesmazatelně vryli do paměti celých generací vojáků. Nezmínil jsem se o celé řadě povinností, které příslušníci tankové divize museli plnit, jako byla strážní a dozorčí služba, údržba bojové techniky, nácviky a účast na spartakiádách a na přehlídkách, výpomoc národnímu hospodářství, účast na patronátních akcích se školami, průmyslovými podniky i JZD, na přípravě civilního obyvatelstva (PCO) na válku. Bohužel docházelo i ke vzniku mimořádných událostí (MU), které, jak bylo neustále správně připomínáno, narušovaly jednotu armády a lidu. Kdo jednou jel oznamovat rodičům smrt nebo těžké zranění jejich syna na vojně, do konce života na tento zážitek nezapomene. Mezi vážné mimořádné události patřilo právě usmrcení a těžké zranění vojáků, sebevraždy, těžké dopravní nehody a havárie techniky, ztráty zbraní a střeliva a šikany vojáků, hlavně vojáků základní služby. Zejména od velitelství Západního vojenského okruhu přijížděly k útvarům kontroly přezdívané „autobusy na33

Údaj bývalého ministra národní obrany armádního generála M. Vacka. Polevaja avtomatizirana sistema za upravlenja na vojskite. Polní automatizovaný systém velení vojskům PASUV, u divize 26 vozidel. 35 Minimální dolet rakety byl 15 km a maximální 70 km, používané hlavice: tříštivo–trhavá 9N123F, kazetová protipěchotní 9N123K, jaderná AA–60. . Jaderné hlavice nebyly na území ČSSR skladovány. 1. samostatný raketový oddíl v Terezíně byl vybaven čtyřmi odpalovacími zařízeními 9P129 a 4 nabíjecími přepravníky, každý z nich přepravoval 2 rakety, oddíl měl tudíž k dispozici 12 nosičů a 12 hlavic, které byly přisouvány odděleně. Motory pro všechny typy byly jednotné, hlavice byly na ně umisťovány dle potřeby. Cena raketového kompletu prý byla 160 milionů korun, hodnota 1 kompletní rakety se prý rovnala ceně 20 embéček. 34


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

187

štvaných oficírů“, jejich šikany vůči vojákům z povolání se promíjely – ozvat se nebylo ke komu. Ani politruci nepomohli, téměř vše bylo dovoleno. Tento nešvar přetrvával až do příchodu budoucího armádního generála Miroslava Vacka do čela ministerstva národní obrany v roce 1985. Generál Vacek vysokou prestiž především u vojáků z povolání získal svou odbornou připraveností a lidskými vlastnostmi36. Ke vzniku MU docházelo i u 1. td, dokonce v počtu MU se nejednou dostala na čelné místo v rámci západního vojenského okruhu (ZVO). Velitel ZVO generálplukovník Veselý čas od času považoval za nutné podřízené funkcionáře „seřvat“, ať byli vinni či nikoliv. Příčiny MU, jak je uvedl například na shromáždění hlavních funkcionářů útvarů 24. 2. 1984 ve večerních hodinách na štábu divize ve Slaném, byly jasné: nekázeň, nepořádek, neorganizovanost, lhostejnost, nezodpovědnost, alkoholismus. Neměli pravdu vojáci, kteří tvrdili, že nejlépe se žije tam, kde je „bordel“, opak byl pravdou. Pamětníci mají nejlepší vzpomínky na službu u útvarů, kde byla tuhá kázeň, ale i úcta k lidem, kde se utvořil dobrý kolektiv a kde se práce dařila. Každý útvar měl ve své historii takové velitele, kteří toho dosáhli, Jedním z nich byl např. pplk. Václav Sedláček, velitel 3. žpr., který v šedesátých létech „vytáhl“ tento beznadějně zaostávající útvar na slušnou úroveň. Začal tím, co bylo jinými přehlíženo – úpravou sociálních zařízení, kuchyní a ubytováním vojáků, tedy toho, co je pro život vojáků nejpodstatnější. S nostalgií v duši vzpomínám na dobu svých začátků u 5. školního praporu v Žatci, kde nás měl „pod palcem“, zástupce velitele divize, dobrý člověk a nedávno zesnulý slánský občan plukovník v. v. Antonín Popovič. Někteří velitelé pluků či důstojníci na jiném stupni vojenské hierarchie dosáhli generálské hodnosti a prokázali své žádoucí charakterové vlastnosti důstojníka při plnění náročných povinností při službě vlasti mimo území České republiky. Rozsah příspěvku nedovoluje vzpomenout na důstojníky a praporčíky, kteří vykonávali dobře své povolání – někteří z nich pro své postoje v r. 1968 se ocitli v pozici skupiny vojáků z povolání, kteří neměli nárok na vyslání do škol nebo povýšení či ustanovení do vyšších funkcí. Při tom někteří z nich, například zmíněný velitel 3. ženijního praporu pplk. Václav Sedláček nebo nadpraporčík Jan Ulrich od 1. samostatného raketometného útvaru, byli ve svém oboru na slovo vzatými odborníky. Necítím se oprávněn hodnotit velitele divize a nejvyšší funkcionáře divize. Někteří byli vynikající, jiní byli dobří, našli se i arogantní kariéristé, z jejichž jednání i přes falešné zaštiťování zájmy strany a lidu čišel jen osobní prospěch a lhostejnost vůči podřízeným. Dopouštěli se nesmyslné buzerace a plýtvání volným časem vojáků z povolání, což samozřejmě nemohlo nemít dopad 36

Z téhož důvodu byl vysoce oceněn prezidentem Havlem v jeho projevu v červnu 1990.


188

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

na vztah postižených k vojenské službě, na osobní a rodinný život. Nepochybuji o tom, že se podobné manýry jako způsob jednání přenášely i do chování důstojníků na nižších stupních a mnozí, možná nevědomky, takto jednali také. Nemění to však nic na hodnocení 1. td, která byla po celou dobu své existence považována za velmi kvalitní divizi, za dosažené výsledky byla její zástava několikrát dekorována vysokými státními vyznamenáními. Autor při zpracování příspěvku vycházel z archivních materiálů Vojenského historického ústavu, Vojenského historického archivu, z publikace Československá armáda v prvním poválečném desetiletí, květen 1945 – květen 1955, autoři Jiří Bílek, Jaroslav Láník a Jan Šach, z publikace Československá lidová armáda v koaličních vazbách VS květen 1945 – srpen 1968, autoři Jiří Bílek, Jaroslav Láník, Pavel Minařík, Daniel Povolný, Jan Šach. Dále z Kroniky města Slaného, internetových stránek „Československé vojenství – na dotazy odpovídají Dr. Pavel Minařík a Pavel Šrámek“, www.CSLA.cz, http://www.zeny-bojujici.cz, časopisu Historie a vojenství, z vlastních poznámek a dobových časopisů a novin. Poděkování: Autor děkuje za informace z poválečné vojenské historie Slaného pamětníku Samuelu Kardelisovi a redaktorovi Slánských listů Liborovi Dobnerovi.

Václav Verner, nar. 1938 v Pálečku. Po absolvování Vyššího vojenského učiliště ve Vyškově pracoval v různých funkcích v armádě v Žatci a v Terezíně. Nyní důchodce. Koníčkem četba, cestování, zajímá se o regionální historii severního Slánska. Napsal několik publikací Remake pamětních zápisků obce Páleček, Týkalo se to nejen F.J. I. a 12 pálečských padlých, Kraj kolem Zlonického potoka atd. Zásluhou španělského sponzora vyšlo dárkové vydání knihy Terezín jako každý jiný, s kolektivem spolupracovníků připravil knihu Na zdraví! o historii litoměřického a terezínského pohostinství.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

189

Příloha – Údaje Dr. Pavla Minaříka, CsC.: 1. tanková divize – Slaný dislokace v 80. letech 1. tankový pluk – Strašice 21. tankový pluk – Žatec 2. tankový pluk – Rakovník 3. motostřelecký pluk – Louny 5. protiletadlový pluk – Žatec 1. dělostřelecký pluk – Terezín 1. samostatný raketometný oddíl – Terezín 1. raketometný oddíl – Terezín 1. průzkumný prapor – Podbořany 2. spojovací prapor – Slaný 3. ženijní prapor – Terezín 5. prapor chemické ochrany – Slaný 1. prapor materiálního zabezpečení – Postoloprty 1. prapor oprav techniky – Žatec 5. zdravotnický prapor – Terezín 1. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu – Slaný 1. vrtulníkový odřad – Líně Velitelé a hlavní funkcionáři 5. a 1. mechanizované divize, 1. tankové divize plk. František Bureš brig. gen. Jan Kolář plk. Hugo Deák plk. /genmjr. Josef Hendrich genmjr. Karel Kučera

1950 1950 1950 až 1954 1954 až 1956 1956 až 1958

Ve velení 1. tankové divize ve Slaném se postupně vystřídali: plk. Bohumil Janda plk. Emil Němec plk. /genmjr. Eduard Kosmel pplk. /plk. Jaroslav Gottwald pplk. Zdeněk Vondrák pplk. Miloslav Nezbeda pplk. gšt. Zdeněk Havala

1958 až 1959 1959 až 1962 1962 až 1964 1964 až 1968 1968 až 1969 1969 až 1970 1970 až 1973


190

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

plk. gšt. Alois Výlet plk. gšt. /genmjr. Josef Vincenc pplk. gšt. /plk. gšt. Václav Grohman plk. gšt. /genmjr. Josef Loučka pplk. gšt. /plk. gšt. Jaroslav Kindl plk. gšt. /genmjr. Jan Ščudlík pplk. gšt. /plk. gšt. Zdeněk Zbytek plk. gšt. Jiří Martínek plk. gšt. Josef Prokeš plk. Karel Blahna plk. Ladislav Filip

1973 až 1977 1977 až 1981 1981 až 1983 1983 až 1985 1985 až 1987 1987 až 1989 1989 až 1990 1990 až 1993 1993 až 1994 1996 až 1997 1997 až 2000

Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili pplk. Ilja Vološčuk pplk. Stanislav Petržíla pplk. Josef Hrabovský pplk. Zdeněk Havala pplk. Zdeněk Vondrák pplk. Jan Turek pplk. Jiří Jánský pplk. Václav Havlík pplk. gšt. /plk. gšt. Florián Rygál mjr. /pplk. Josef Arendáš pplk. Josef Loučka pplk. gšt. Václav Grohman mjr. /pplk. Vladimír Michálek pplk. gšt. Jaroslav Kindl mjr. Zdeněk Zbytek mjr. /pplk. Josef Táborský pplk. gšt. Zdeněk Zbytek pplk. Oldřich Mertin nezjištěno

1958 až 1959 1959 až 1962 1962 až 1966 1966 až 1968 1968 až 1969 1969 1969 až 1972 1972 až 1974 1974 až 1975 1975 až 1979 1979 až 1980 1980 až 1981 1981 až 1984 1984 až 1985 1985 až 1986 1986 až 1988 1988 až 1989 1989 až 1990 1990 až 1994

Funkci zástupce velitele divize zastávali: pplk. Bronislav Petr pplk. Ilja Vološčuk pplk. Antonín Popovič

1958 až 1959 1959 až 1961 1961 až 1967


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ pplk. Zdeněk Vondrák pplk. Milan Bock pplk. František Borek mjr. /pplk. Jaroslav Kindl mjr. /pplk. Pavel Sičák mjr. /pplk. Milan Šourek pplk. Jozef Hajaš nezjištěno

191 1967 až 1968 1968 až 1972 1972 až 1978 1978 až 1982 1982 až 1985 1985 až 1988 1988 až 1990 1990 až 1994

Kolona tanků T 54 na vojenském cvičení (autor snímku není znám)


192

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ Božena Franková

POMNÍKY PADLÝM VE SVĚTOVÝCH VÁLKÁCH NA SLÁNSKU Pomníky, památníky nebo pamětní desky obětem padlých v obou světových válkách najdeme téměř ve všech vesnicích a městech slánského regionu. Postavili je živí mrtvým na paměť jejich statečnosti a odvahy položit život za svou vlast. První polovina 20. století je v dějinách zapsána jako doba nejhrůznějších válek. První světová válka probíhala v letech 1914 až 1918 a je s ní spojen boj za vznik nového národního státu. Ve druhé světové válce 1939 až 1945 bojovali Češi a Slováci především za obnovení republiky a územní suverenitu našeho československého státu. V první světové válce na území Čech a Moravy neprobíhaly žádné přímé válečné operace, a proto padlí vojáci zemřeli většinou v cizích zemích – pokud nezemřeli ve vojenských lazaretech v českých a moravských městech. V druhé světové válce byla již naše vlast po určitou dobu frontovým územím, a to na konci války. K desetitisícům padlých z první světové války přibyly další válečné oběti. Tato období našich dějin připomínají pomníky, které byly postaveny jako projevy úcty k památce obětí válek i jako připomínky tehdejších tragických událostí. Po první světové válce obnovovaly svoji činnost dobrovolné spolky – a to především hasiči a sokolové, kteří přišli s návrhy postavit padlým kamarádům a občanům důstojné pomníky. K získání potřebných financí pořádali různé veřejné slavnosti a divadelní představení. Získané peníze předali pro tyto účely obecním úřadům. Přispívali i pozůstalí. První pomníky byly odhaleny již v letech 1919 a 1920, další vznikaly u příležitosti významných výročí spjatých s první světovou válkou či vyhlášením státní samostatnosti. O tom, že občané nezapomínají na své padlé spoluobčany, svědčí péče a úprava okolí stávajících pomníků. Na některých pomnících, které stojí uprostřed obce, jsou vedle jmen i fotografie těch, kteří své životy položili na vzdálených bojištích. Žádný z vojínů nebo důstojníků bojujících v první světové válce nepadl na našem území. To je jeden ze zásádních rozdílů mezi oběma světovými válkami.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

193

Památníky určené obětem druhé světové války tvoří mnohem různorodější skupinu než památníky obětem předchozí války. Jména našich padlých vojáků v průběhu druhé světové války nebo jména těch, kteří zemřeli v koncentračních táborech, byla po osvobození připsána na nové desky. V některých případech došlo jen na číselné označení druhé světové války nebo postavení nového pamětního kamene. Doba vzniku řady těchto pomníků spadá většinou do let první republiky, ale jsou známy i výjimky, kdy byl památník postaven se značným časovým odstupem od konce obou světových válek. Postavené pomníky jsou ve svém pojetí různorodé a ve výtvarném zpracování zajímavé. Na slánském regionu byly nově zdokumentovány pomníky padlých v 52 obcích. Nejstarší pomníky byly zhotoveny z pískovce a představují sochu vojáka nebo ženy. V rakouské uniformě s helmou stojí voják s malým děvčátkem v Kutrovicích. Typově stejná socha rakouského vojáka stojí na vysokém soklu v parku na Bílichově. Obě sochy jsou dílem jednoho autora. Rozdíl je pouze v tom, že voják na Bílichově má baret a stojí na pískovcovém soklu, kdežto voják v Kutrovicích má rakouskou helmu a stojí před novým pomníkem, kde jsou jména padlých v obou světových válkách. Další sochy vojáků najdeme na návsi v Beřovicích, Černuci a u kostela sv. Václava v Hobšovicích – jejich autorem je kameník Prokop z Vyšínku. Na vysokých pískovcových podstavcích stojí voják v ruské uniformě, v levé ruce drží prapor, v pravé ruce má pistoli. Rozkročené nohy stojí na rakouské orlici. Jména padlých najdeme na pomnících v Beřovicích a Hobšovicích, na pomníku v Černuci je jen číselné označení trvání válečných let. Stylizované sochy žen se nacházejí v několika obcích. Například v Kmetiněvsi na návsi stojí vysoká postava ženy. V krásném splývavém šatě se dívá do dáli. Ve Tmáni před školou je pískovcový pomník v neobvyklém zobrazení. Ve tvaru bomby zachycuje klečící zamyšlenou ženu. Další sochu ženy najdeme před kostelem v Ledcích. Pomník byl postaven k desátému výročí vzniku ČSR v roce 1928 za přispění místních hasičů. Žena s dítětem stojí na podstavci a upřeně pozoruje okolí. V Libovici poškozenou sochu nahradil betonový odlitek, který je natřen bronzovým nátěrem. Odlitek zhotovil pro obec výtvarník z Ázerbájdžánu Harutiun Hovhanesyann, který v Libovici našel po roce 1900 nový domov pro celou svou rodinu. V kostele sv. Vavřince v Klobukách, při postranním oltáři P. Marie, jsou osazeny tři bronzové desky, které věnovala rodina Černých z Klobuk památce


194

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

padlých spoluobčanů. Na prvních dvou je datace 1922 a jména padlých v první světové válce se žalmem sv. Jana, na třetí desce pak jména umučených a zemřelých ve 2. sv. válce. Zajímavý pomník stojí v Pozdni. Přední strana je obložena mramorovou deskou, na které je silueta klečícího vojáka. Zřejmě rozjímá před bitvou. Na dalších stranách jsou rozloženy oválné fotografie se jmény těch, kteří se nevrátili. Druhá světová válka je připomenuta na mramorové desce v dolní části pomníku. Podobný pomník je v Třebichovicích. Tento pomník připomíná vedle jmen třebechovických občanů i jména občanů nedalekého Hrdlíva. Pamětní desky se jmény padlých občanů najdeme na kapličkách v Jarpicích, v Zichovci, ve Velké Bučině a v Ješíně. V Hobšovicích je pamětní deska Václava Vernera umístěna na rodném domě. Padl jako dobrovolec 21. pluku francouzských legií 22. srpna 1918 v Michelbachu ve Francii. Ve Velvarech jsou desky se jmény padlých umístěny na budově zdejšího městského úřadu V řadě obcí tvoří pomníky vysoké štíhlé stély s krátkou vzpomínkou na padlé ve válkách. Najdeme je v Sazené, v Knovízi, v Řisutech a v Tuřanech. Pomníky s označením kříže se nalézají v Jemníkách a na slánském třetím hřbitově, kde jsou pochováni vojáci, kteří zemřeli na zranění ve slánském lazaretu během první světové války. Přírodní žulové kameny, na kterých je deska se vzpomínkou na válečná léta, stojí na návsi v Žižicích a zcela nový byl postaven ve Strádonicích. Na Hlaváčkově náměstí ve Slaném byl odhalen v roce 1965 pomník v podobě čedičového bloku, na kterém jsou uvedena jména padlých a umučených slánských občanů v průběhu druhé světové války. V řadě obcí jsou pomníky z hlazené žuly a na nich jsou připevněny skleněné desky, na kterých jsou uvedena jména zemřelých v obou válkách. Tyto pomníky nalezneme v Hořešovicích, v Hořešovičkách, v Klobukách, v Nabdíně, v Poštovicích, v Podlešíně, ve Kvíci i na dalších místech. Ve Vraném a v Dolní Kamenici jsou pomníky sestaveny z kamenných bloků do tvaru homole. Ve Vraném stojí na vrcholu sokol, v Dolní Kamenici sedí lev.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

195

Zajímavý pomník je v Hospozíně, kde je v pískovci znázorněn reliéf Hradčan a citována píseň Kde domov můj. Pomník, na jehož desce je bronzová hlava T. G. Masaryka, je možno spatřit v Plchově. Masarykův pomník stával též ve Přelíci. Před druhou světovou válkou byl zakopán, znovu postaven po osvobození a po Únoru 1948 krátce nato opět uschován. V roce 1968 byl pomník opět slavnostně odhalen. Některým občanům ale vadil, a tak ho rozbili. Na Smečně stojí pomník obětem válek na hřbitově. Ve Slaném na IV. hřbitově je legionářský hřbitov. Byl založen 10. září 1932. Je zde pohřbeno v jednotlivých hrobech 54 legionářů. V ústředním pomníku, jehož autory jsou kamenosochaři Josef Pejs a Gustav Frič, je umístěno padesát uren. Památník zdobí reliéf legionáře a součástí výzdoby jsou i urny s plstí z bojišť u Zborova a Bachmače. Na IV. hřbitově jsou také pochováni sovětští vojáci padlí na konci druhé světové války v okolí Slaného. Přechodně zde byli pochováni i letci americké armády, kteří byli v březnu 1945 sestřeleni u Slaného. Jejich těla byla v srpnu 1946 exhumována a převezena do Francie na jeden z ústředních hřbitovů americké armády. V hromadném hrobě jsou zde také pohřbeni i němečtí vojáci, kteří zemřeli na konci války.

Božena Franková (nar. 1937), absolventka Pedagogické školy v Kutné Hoře a postgraduálního studia muzeologie v Praze. Ve Vlastivědném muzeu pracuje od roku 1958, ve funkci ředitelky v období let 1967-2010. Podílela se na vybudování Národopisného muzea Slánska ve Třebízi. Dlouhodobě spolupracuje s památkovou péčí a zabývá se regionální historií. Publikuje ve Sborníku Slánský obzor a sbornících v Edici Historie Slánska ve XX. století.


196

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Kutrovice

Bílichov

Dolní Kamenice


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

197

Hořešovice

Ješín


198

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Hospozín

Hospozín – detail

Kmetiněves

Beřovice


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

199

Libovice

Žižice

Podlešín

Řisuty


200

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Slaný

Slaný

Strádonice


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

201

Třebichovice

Tuřany

Vraný

Pozdeň


202

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

203

FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA

Fotografie Pavla Vychodila z historické konference „Armáda, Slaný a Slánsko ve 20. století“

Městské centrum Grand ve Slaném sobota 7. listopadu 2009

Městské centrum Grand


204

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Blažena Hrabánková, Ing. Pavel Bartoníček a Michal Plavec

PhDr. Jiří Rak

Lubor Kunc


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

205

Ing. Pavel Bartoníček a PhDr. Jiří Rak

Václav Kýzl

Mgr. Milan Bárta


206

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Bernard Panuš, Blažena Hrabánková a Ing. Pavel Bartoníček

Mgr. Milan Bárta, Bc. David Hubený a Václav Verner


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

Zdenko Maršálek

Božena Franková, Blažena Hrabánková, Ing. Pavel Bartoníček, PhDr. Daniel Povolný, PhD., Mgr. Milan Bárta a Václav Verner

207


208

ARMÁDA , SLANÝ A SLÁNSKO VE . STOLETÍ

Soustředění posluchači

Ing. Pavel Bartoníček a PhDr. Daniel Povolný, PhD.


SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ

Plakát s programem historické konference (Ivo Horňák)

209


OBSAH Ing. Pavel Bartoníček Úvod a poděkování

3

Michal Plavec Rudolf Polanecký a další průkopníci letectví ze Slánska

7

Bernard Panuš Legionáři Slánska na příkladu kornilovce Václava Čečrdleho a Jana Nebeského

38

Lubor Kunc Polní pošty & Slaný 1914–1919

59

Ing. Pavel Bartoníček Padlí z Velké války na hřbitovech Slánska

64

Zdenko Maršálek K problematice obrany Čech ve třicátých letech: První rychlá divize a příprava obrany v prostoru Slánska

104

David Hubený Cyklistický prapor 1 v letech 1933–1939

120

Tomáš Jakl Květnové povstání v roce 1945 ve Slaném

146

Milan Bárta Osud vojáka – brigádní generál Rudolf Bulandr

151

Daniel Povolný 1. tanková divize ve Slaném v srpnových dnech roku 1968

163

Václav Verner Historie 1. tankové divize a jejích předchůdců ve Slaném

173

Božena Franková Pomníky padlým ve světových válkách na Slánsku

192

Fotografická příloha

203


ARMÁDA, SLANÝ A SLÁNSKO VE 20. STOLETÍ sv. č. 4 edice Historie Slánska ve XX. století Sborník příspěvků z historické konference Armáda, Slaný a Slánsko ve 20. století, která proběhla 7. listopadu 2009 v Městském centru Grand Vydalo Vlastivědné muzeum ve Slaném ve spolupráci s Městským úřadem Slaný Příspěvky uspořádaly a sborník sestavili © Pavel Bartoníček, Božena Franková, Blažena Hrabánková 2010 Jazyková redakce Zdeněk Víšek Fotografie © Vlastivědné muzeum ve Slaném Z Týfovy antikvy 1. střešovické písmolijny vysázel © Ivo Horňák, 2010 Sazba, grafická úprava, obálka a DTP © Ivo Horňák, 2010 V nákladu 300 kusů vytiskla v roce 2010 Tiskárna KOČKA Slaný Vlastivědné muzeum ve Slaném Masarykovo náměstí 159, 274 01 Slaný ISBN 978-80-904657-0-1


Armáda, Slaný a Slánsko ve 20. století  

Sborník z historické konference v roce 2009

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you