ČLÁNKY
Ad Notam 2/2021
Postavení vyděděného nepominutelného dědice v aktuální rozhodovací praxi soudů JUDr. Adam Talanda, Ph.D., JUDr. Filip Plašil
HMOTNĚPRÁVNÍ I PROCESNÍ POSTAVENÍ NEPOMINUTELNÉHO DĚDICE PATŘÍ V POSLEDNÍ DOBĚ K FREKVENTOVANÝM A PRAKTICKÝM OTÁZKÁM DĚDICKÉHO PRÁVA. TÉMATU SE PRAVIDELNĚ VĚNUJE I LITERATURA A DOSUD K NĚMU NEJVYŠŠÍ SOUD ZAUJAL NÁZOR TOLIKO V ROZSUDKU ZE DNE 30. 7. 2018, SP. ZN. 21 CDO 4392/2017. UVEDENÝM ROZSUDKEM VŠAK NEBYLA USPOKOJIVĚ VYŘEŠENA OTÁZKA ÚČASTI VYDĚDĚNÉHO NEPOMINUTELNÉHO DĚDICE V ŘÍZENÍ O POZŮSTALOSTI. AUTOŘI NYNÍ PŘINÁŠEJÍ NOVÉ POZNATKY Z PRAXE, NEBOŤ K PROCESNÍMU POSTAVENÍ VYDĚDĚNÉHO NEPOMINUTELNÉHO DĚDICE SE AKTUÁLNĚ VYJÁDŘIL NEJVYŠŠÍ SOUD V USNESENÍ ZE DNE 20. 1. 2021, SP. ZN. 24 CDO 2236/2020. DOSAVADNÍ POZNATKY V časopise Ad Notam vyšel článek „Postavení nepominutelného dědice“,1 ve kterém autoři rozebírají různé situace, které mohou ve vztahu k nepominutelnému dědici nastat, a jejich následky pro jeho právo na dědický podíl či povinný díl a na účast na řízení o pozůstalosti. Autoři v uvedeném článku mimo jiné vyslovili názor, že nepominutelný dědic vyděděný neplatně, pokud neplatnost spočívá pouze v nedostatku zákonných důvodů vydědění, má jen právo na povinný díl. Pokud tedy vyděděný nepominutelný dědic uplatnil svůj nárok na povinný díl a tvrdí, že důvody pro jeho vydědění nejsou dány, ale zároveň nenapadá pravost či platnost listiny o vydědění z jiných důvodů, nemůže být odkázán k podání žaloby na určení dědického práva www.nkcr.cz
podle § 170 ZŘS a dále ani nemá být účastníkem řízení o pozůstalosti, ale může se svého práva na povinný díl domáhat ve sporném řízení.2 Nejvyšší soud dal v rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017 (dále jen „rozsudek Nejvyššího soudu“),
1 Talanda, A., Talandová, I., Plašil, F. Postavení nepominutelného dědice. Ad Notam, 2019, č. 1, s. 27–41. 2 K názorům starší literatury viz uvedený článek. Z nové literatury se k tomuto názoru přiklání Šešina, M. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 386–387. Jiný názor je však uveden v Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, s. 424–425, 520 a násl.
3
