Page 1


" V U P S T L Þ  W Þ C P S  [  C • T O ¡      à    


+JĜ¢,VCŕOB 1SBNFO#¢UPWB WZCSBOC•TOŕ[MFUÃ

host brno


VychĂĄzĂ­ s laskavou ďŹ nanÄ?nĂ­ podporou Nadace Vize 97 Š Jiří KubÄ›na, 2011 Epilogue Š Martin C. Putna, 2011 Illustrations Š Jiří KubÄ›na Cover art Š Karel Žåk Š Host — vydavatelstvĂ­, s. r. o., 2011 *4#/


+ J Ĝ ¡  , V C ŕ O B +JOÞ7FTN¡S %¡MP* ;FNŕ/JLPIP %¡MP* ,SFW7F7¡OP %¡MP** .BULB;KFWFO¡ %¡MP*** %PSZGPSPT*(BOZNFEFT %¡MP*7 #M¡øFODJ7,SWJ %¡MP7 6LĜJøPW•O¡7¡OB %¡MP7* 0SFM/BE1SPQBTU¡ %¡MP7** 3•OP/B0MZNQV %¡MP7**


*+*/Ü7&4.…3 %¡MP* Ã


Zpívající Voliéra (1953)

quo vadis Pavel z Tarsu Spadl jako s Marsu K mým nohám a listuje v Sienkiewiczovi Chilon jehož znám snad už z dětských let (Když jsme pouštěli na podzim draky Přestřihoval nám šňůry) Chechtá se na mne ze zahradního vodotrysku Mezitím co poletují noční můry Potom se proměňuje jako voda ve víno To je elegické a řídké Slzí v lavici u svatého Matěje (Korouhve se vlní Na kůru preluduje průvan) A Vinitius Tak napůl gymnasista Odvážné sny Také se kaje Spřádá červenou vlnu s Lygií (Je to dcera evangelikánského pastora Mívala bleděmodré šaty Dávala mi opisovat v nepovinné angličtině) Nejkrásnější ze všech je Petronius Ten dekorativní pohan Smyslný do posledního dechu Je to ovšem vkusné neboť umírá ve vaně Fialky a milenka jejíž jméno začíná se na Eu A kralevic zla Lesní adjunkt neřesti Cikán přízraků Nero Nero když padá do hrobu a piští jak krysa Když miluje Pythagora v purpurovém loži

11


Quo vadis Jedna bleděmodrá Byla tak dojata že chodívala Každý den ke stolu Páně Líbila se Ivanovi Měla jemné dlaně A vlasy ze zlata

12


yugoslavia Měsíčnou nocí šel jsem k ruinám pohřebišť A chobotnice objímala molo Opilý plavčík ji tloukl bidlem Na moři světélkovala Santa Lucia či kdovíjaká bárka Ráno jsem vstal A ejhle Delfíni brázdili moře Brýlatá dcerka z pensionátu nesla noty Do vily Miramare A pak jsem viděl jeho silné a žilnaté tělo Kol beder bělobu plavek Toužil jsem poznat Pána této Země Rabína slunce Mohameda žalu A odkryl jsem tvrdou a holou skálu Jež plakala seschlá a volala ke mně To byla ta země To byla ta země

13


stříbrný ivan Fanfan la Tulipe Na tomto filmu usmíval se vedle mne Tam kde se jiní nesmáli Jaksi zpovzdálí Zpřejemnělýma očima A vlasy glazé Byls vždycky typ sensitivní Miloval jsem Tvé oči mourovaté Tvé elektrické vlasy A zejména řasy Ty řasy Tepané v zlatě

14


kaplička v lese Té „Bleděmodré“ (Dadě)

Je vymalována bleděmodře jako nebe S dvanácti hvězdama Taková je tato kaple Jak nebe nad náma Tak smutná jako když spíš Jako ten svatý Alois co líbá Kříž

15


průvod kolem bělouše Nohavice Jež dávají vystupovat svalům a tělu A ten kontrast hnědi a vyrudlé oranži jež kandidovala na purpur A zlato A úsměvy To jede královský dvůr Kukačka kuká ve tmě lesa jenž chtě nechtě je podzimní Kůň jede přes slzavá luka A na něm mladík intimní Ten první ve voji se líbí Markétě Má kučeravé vlasy Kordík u pasu Zrodil se na šťastné planetě Jež dala mu i na krásu Průvod už přešel Královský dvůr Jede si pro lásku A pro purpur

16


svatý jiří Ústa tak sevřená Skoro jako ten Václav v šípkových růžích Když doznívala gotika V baretech A mandlových očích Ústa tak sevřená Má ten tichý milenec když hladí laně Jen podle brady a nosu poznáš Že zabil draka Protože byla gotika A kvetly růže plané

17


cestou k hradu Jdeme v té rouře aleje V té rouře Nad níž hučí bouře Dřív než svou vodu vyleje Ty Ivane buď stále se mnou Až dojdeme do toho hradu Do hradu toho Loupežníci smát se budou Hoho Po západu Tvé vlasy hladím jak hřívu jemnou

18


Jiný Vesmír (1955)

procházeli jsme podjezdem druhé věže... Procházeli jsme podjezdem druhé věže („...proslulá dominanta Bítova, podívejte se prosím z okna...“), žertoval jsem nesměle o noci („...je ze XVI. století...“), jež nepřicházela — bylo nejdelší poledne, když tato noc, první, prostá a samozřejmá, byla chystána již v mých snech. Přinesli jsme si vlastníma rukama skládací železnou postel („…zde se zastřelil baron Hass, poslední potomek...“), když se stmívalo, šel jsi se ještě koupat. Mluvil jsem vedle s červenou dámou v secesním křesle, jež byla osud, život i smrt zároveň, pak jsem se díval z okna — tonul jsi v řece, podoben měsíci — („...který se zastřelil 8. května 1945...“) čekal na Tvé kroky, na nebi úplněk, naslouchal Tvým krokům, Ty jsi šel a přišel, svíčka uhasla, — osud doharašil, umývaje si vedle nevinné ruce Piláta —: Byla tma; ticho; řeka hučela — na nebi úplněk — — tato noc byla úplná a celá — („…A my postoupíme prosím do dalšího sálu…!“)

19


ležel jsem u řeky jako na molu... Ležel jsem u řeky jako na molu... Ležel jsem na kameni se svým přítelem, hlavu v jeho kolenech opřen o jeho lýtka svými zády, na všechno padal chlad. Co na tom, že jsem hovořil potichu o Platonovi... Na protější stráni za zatopenou řekou se rýsoval hřbitov, přelétl komár, v dálce čeřila řeku loďka, měsíc vyplouval, naivní, vypravoval, jak skončil Li-Tai-Pe.

20

Jiří Kuběna: Pramen Bítova – ukázka  

JIŘÍ KUBĚNA: BÁSNÍK, který prošel vlivy avantgard a odhodil je, aby se vrátil k základům evropské poetiky a duchovnosti. Básník sonetu a hex...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you