Page 1

ČESKÁ KNIŽNICE

Alois a Vilém Mrštíkové Prebal_Mrstikove-I.indd 1

Cena za oba svazky 649 Kč ISBN 978-80-7294-563-4

NAKLADATELSTVÍ HOST

ROK NA VSI /I/ ROK NA VSI / I /

Ediční řada Česká knižnice má obsáhnout reprezentativní díla české literatury od počátků do současnosti. Představuje hodnotná díla v pečlivě připravených vydáních, bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů. Řídí ji vědecká rada složená z předních literárních znalců. Každý svazek je opatřen odborným komentářem. Dosud bylo publikováno 63 svazků. Začala vycházet roku 1997 v ČS, v roce 1998 přešla do NLN a od roku 2009 do nakladatelství Host. Zde téhož roku vyšlo: J. Zeyer: Vyšehrad / Troje paměti Víta Choráze, Z. Winter: Povídky. V roce 2010: Rukopisy královédvorský a zelenohorský, M. Majerová: Přehrada, F. Hrubín: Básně, J. Jedlička: Kde život náš je v půli se svou poutí / Krev není voda. V roce 2011 vycházejí: Středověké legendy o českých světcích, Petr Chelčický: Síť víry, Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsi, Vítězslav Nezval: Básně I.

Alois a Vilém Mrštíkové

Bratři Alois (1861—1925) a Vilém (1863 —1912) Mrštíkové prosluli jako spoluautoři dvou děl, která se výrazně zapsala do české literatury. Zatímco hlavním autorem dramatu Maryša (1894) byl mladší Vilém, Rok na vsi (1903 —1904) byl rozhodující měrou dílem staršího Aloise. Ten působil jako učitel na jihomoravském venkově, od konce osmdesátých let 19. století byl správcem školy v Divákách na Slovácku. Zde poskytl útočiště svým třem bratrům včetně Viléma. Právě Diváky se staly hlavní inspirací rozsáhlého románu s podtitulem Kronika moravské dědiny. V kalendářním cyklu roku od října do září zobrazuje svět a život fiktivní vesnice Habrůvka, členěný rytmem ročních období, zemědělské práce, křesťanských svátků, slavností a dalších událostí místního života. Text edičně připravil Vlastimil Válek, komentář napsala Jaroslava Janáčková.

14.5.2012 11:03:14


Česká knižnice Nakladatelství Host

mrstikove i.indd 1

28.5.2012 17:43:52


Alois a Vilém Mrštíkové

mrstikove i.indd 2

28.5.2012 17:43:52


Rok na vsi Kronika moravské dědiny

/ I /

Brno 2011

mrstikove i.indd 3

28.5.2012 17:43:52


Ediční příprava Vlastimil Válek Vědecká redakce Irena Vaňková Komentář Jaroslava Janáčková a Vlastimil Válek

Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hlavního města Prahy Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna  Editor © Vlastimil Válek, 2011 Commentary © Jaroslava Janáčková, Vlastimil Válek, 2011 Cover art © Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, 2011 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2011 ISBN 978-80-7294-563-4

mrstikove i.indd 4

28.5.2012 17:43:52


Svému bratru Vilému Mrštíkovi připisuje toto dílo autor

mrstikove i.indd 5

28.5.2012 17:43:52


Milý Viléme! Vedls mne tam, kam jsem toužil svými sny: na umění učils mne hledět jako bratr a vzácný přítel. I na této knize máš svůj lví podíl a vším právem podepisuji na něm Tvé spolupracovnictví. Nebylo archu, nebylo odstavce, abys je se mnou nebyl promyslil a nepři‑ dal své oživující krve a barvy. Nejen z lásky a přátelství připisuji Ti svou mnohaletou práci, ale také pro zásluhy, jež o dílo máš. Měj ze společné naší práce takovou upřímnou radost, jako ji má Tvůj   Alois

K druhému vydání: Vzhledem k tomu, co napsal jsem v dedikaci k vydání prvnímu, podpisuji nyní Viléma jako spoluautora při vydání druhém — zajisté vším právem.        Alois Mrštík 15. června 1914

mrstikove i.indd 6

28.5.2012 17:43:52


Říjen

Jeruzalém Na den sv. Cypriána L. P. 189*. Šest dní a šest nocí seděl starosta Filipek s obecním písařem nad volebními listinami, šest dní a šest nocí téměř ani nejedli a nespali; jen pili, jen počítali, psali — i radní jim pomáhali a ještě tomu nebylo konce. Obecnímu písaři už klesaly ruce. „Jen dál, jen dál, pane hučitel, jen dál — a déte dobře pozor, sesumírujte te voliče jak se patří podlivá zákona. Hať néni protivá temu nejaký ponamítání. Šak už víte, co zákon žádá — — — Néni to malá věc — víte sám, co só to volbe, a tak jen do teho! Hať z teho néni žádný mišpulanci.“ „Pošlete ještě pro litr! Už nevím, kde mně hlava stojí.“ „No, ten litr vám ju nepostaví, hale dež néni hjináč, já mám taky ešče chuť… Radní, co říkáte, snese vůbec ešče litr?“ Radní se dali do smíchu. „Co s litrem?“ I psali tedy, sumírovali, a zas psali, radní pod dlouhým řásnatým kožichem nosil „flašku za flaškó“… a volební listiny byly konečně hotovy. Zvolená reklamační komise neměla ani nejmenšího „k ponamítání“, volby vykonány na puntík tak, jak to stojí 7

mrstikove i.indd 7

28.5.2012 17:43:52


v zákoníku — plnomocenství prohlížel „celé vébor“, dva aji s brýlema, a nic chybného nenašli… „A přece podali rekuř! Podívéme se! Jen rekuř a nic jináč než rekuř… jedni se smějó, druzí se hladijó a včera pré se hu žida Maxla haji porvali. Žid dnes ráno vyhazoval střepe ze sklínek… Šak tam leží v potoku… To bode sódů! Lidi pomalu huž habe si vzali na sódě kvartýry. Jakživ se toli v dědině nekradlo a nenadávalo jako včil… Horbišek mně včera vyčtl, že pré sem si ze staré školy postavil chlívek… Co mám dělat? Musím jé též podobně žaluvat… Možu já tu špínu na sobě nechat? Nemožu… Pane, ta se hjináč nesmaže. A lípne… A Rebář a Vrbčena! Co se ta huž nasváděla mužů!… Rebář taky nechetá rebu jen jednu. Hotová Sodoma. To nevezme dobré konec — pamatujte si to! … Pan falář — onehdá večír pré mu chlapci před faró zazpívali takovó pěsničku — haňba je to na vůbec. — Haž se krýv zastavuje v těle nad tó zpustlotó!… Pré ‚odpusťte, panáčku, šak ve take milujete kuchařku!‘… To mu zpívali chudákovi starýmu pod voknem — ešče bel skóro deň! A nikdo hjich nechytl, každé se jen smál… Povídal pan falář, zle pré mu je z teho ze všeho… už pré to nevedrží a nevedrží… V tichosti chcel pré tu kosti složit — odebrat se na věčnost — hale tak že se bode hlásit preč. A Jakub radní — je policejním komisionářem — slešel to a … hutáhl, hutáhl jak Jidáš a našli jé hu žida navalenýho, že nemohl vyříct hani popel. Takové je křesťan… Ale počké, jen počké, Jakube! Pěkné seš te policajt!… Ve škole velámal kdosi plot — v panský zahradě v noci po kvítí rajtoval jako kůň — a von policajt neví nic — nic! — A dluhů — dluhů! Bože spravedlivé — to je dluhů ve vůbci! Gruntovnica plná, svatém veksl za vekslem chodí do Brna a všecko z Habrůvke. Ráček teho nosí náruče na počtu a z počte a všecko z Cyrilke. Povídal pan falář, jen za půldruhýho tisíca zlatéch prošlo jeho rukama vekslů za poslední měsíc. A to je po žňách. A co neprošlo jeho rukama — vo tem nikdo hani neví. Maxl pořád zabíjí kozu za kozó… řezník Guda vepřa za vepřem… a všecko se to mine. Totok já nevím, co se to v tý dědině děje. To huž je k hrůzi — to je k hrůzi! To huž jináč nevepadá — než habe člověk 8

mrstikove i.indd 8

28.5.2012 17:43:52


nad tó Habrůvkó splakal jako Jéžiš nad tém Jeruzalémem.“ A pan starosta opravdu div neplakal. „U svatéch“ visel sám se dvěma tisíci. Kdosi poslouchal tu řeč — a povídal: „Máte pravdu — starosto — hotové Jeruzalém.“ A to jméno už Habrůvce zůstalo. I u soudu už jinak neřekli než lidé z Jeruzaléma. Z Jeruzaléma, do Jeruzaléma — a kdyby nebylo úředních listin a tabulky na kraji vesnice — na starou Habrůvku už by pomalu nikdo ani nevzpomněl. Ba i na tabulku kdosi jednou v noci připsal hlinkou: Habrůvka-Jeruzalém. Haňbili se za to Habrůvští. „Proč jiné vůbci tak neříkajó? A só vůbce eščě horší. — Jen naše Habrůvka mosí bét ta neščasná!“ Ale při dobré chuti Habrůvští sami dědině jinak neřekli než Jeruzalém. A plakalo jich nad tím Jeruzalémem víc — — —

Trnky Na den sv. Kosmy. Chýlí se k večeru. Jaké to bylo zas slunce! Vstává ráno líně z kyprých mlh a bojuje s bílými jejich chmáry až tak do desáté hodiny. Pak teprv zvolna, zvolna se nadnáší nad široké kopce a stápí údolí v bohatý svůj lesk. Přes poledne vypije všechnu rosu země a už zas sestupuje z nebeských krajin, už zase zháší daleká svá světla a v klín se klade horám, provázeno stády poslušných beránků. A vzápětí za ním hrne se hned chladná tma — — — Noc letí. Kopce a lesy mohutní v náhlém tom vzbouření bůhví odkud se ženoucích stínů a obzor čímsi potrhaný, zničený, níží se a padá do propasti černých moří. 9

mrstikove i.indd 9

28.5.2012 17:43:53


V polích už je tma; jen místy zajiskří uhel opuštěných ohnisk. — Tam vysoko na Košáře ještě před chvílí zapekali zemáky. Potmě už zadrnčel dědinou buben a obecní sluha ve známost uvádí všem pánům občanům, aby se pod přísnou pokutou od jednoho do pěti zlatých nikdo neopovážil vstoupit do vinohradů. „Zavřely se hory“, skončen poslední akt úrody. A život slábne, lidé klidí se pod teplý krov — V oknech jako rozseté mušky svatojanské noci vyzařují světýlka. Pak zvolna tichne i poslední šum, slyšet naposled vrznutí vrátek — a dědinka spí. Její dech už jaksi měkounce doléhá, jako když umírá vzdálená — daleká píseň… Tichá hvězdnatá noc. Jako sedmikrásky rozvíjejí se nebeská světýlka nad hlavou, tam jedna, tam druhá proskočí — tisíce jich svítí, tolik jich září — celé nebe kvete hořícími jejich průvody. Zjasnila se už i Mléčná dráha a bělavým pruhem překlenula širokou noc. To svatí putují tou cestou k božímu trůnu — vypravuje sobě lid. V ostrých bodech rozložil se už i Velký vůz a jasně plála Venuše. Od východu se zablýsklo. Bílý srp měsíce zatřepotal se ve větvích silůvských lesů a vyplnil svou září celou nebes dál. Pod vrbami na dolním konci dědiny svítí oheň. Vůně hořící slámy šíří se tamodtud, slyšet lidský hlas. To trnky tam vaří. Pod vysokou boudou, sestavenou z vozových žebřin a krytou došky, v kotlích zasazených nad zděnou pecí bublají vařící se kadlátky a durance. Tři baby sedí tu okolo, čtvrtá přikládá. Ve dne je tu veselo: děti, zdivočelé výroční tou slávou, s tvářemi jak ďábli umazanými od červené lízačky, od rána do večera pobíhají kolem a hrají si své šťastné hry. I lidé se zastaví, pohovoří, okusí a jdou zase dál. Ale nastává dlouhá noc. Komáři vrzají svou jednotvárnou píseň, kdesi bolestně zakvílela kočka, nad vrbami smýkl sebou netopýr. „Bože, tak se mně chce spát,“ zívla Prudková, a opírajíc obě ruce o podložená kolena, dodala: „— tak se starám, jak to přezívám haž do rána.“ 10

mrstikove i.indd 10

28.5.2012 17:43:53


„A šak si lehni! Já huž dohlídnu. Vod půlnoci bodeš hore zas te.“ To byla sestra, co jí tak radila. „Ba, radši neco povídéte! To jen tak chvilku to na mě de.“ „Viděle ste radního Jakuba?“ směje se Vondračka. „Včera přišil vod žida — no, na nohách stál jak ta naše stolica, co má tři nohe — Jen došel dum, hned se klidil na hůru. — Hale Chalupka huž čekala, podtrhla mu žebřík, a jak mlátila, tak mlátila do hrbatýho Jakuba. Všechny hrnce, co měla na mlíko, roztřepala vo jeho hřbet a hlavu. Šak má takovó velikó modřinu tuhle pod vokem a zkřivené dnes chodí, ‚všude pré jé pchá‘.“ „Vepadá to tam, vepadá,“ vzdychla Prudková. „Mařa pré se bode vdávat.“ „A Jakubovi pré dajó sekvestra,“ zívla zas Prudková a přetřela dlaní ospalé oči. Vondračka skočila ke kotlům a zamíchala kvapně trnkami užuž se připalujícími. Tichou nocí pod hvězdami nesla se k vrbám vzdálená píseň ženských hlasů. To někde druhá kolonie bděla u ohně. „Jakpak se hale bode Hantoš lóčit s Mařó?! Těžky to bode lóčení. Mařa — s děckem, a včil tři léta čeké. A Hantoš jen pré se smije. Huž včil na něm néni nic dobrýho — jaké teprv přinde z vojny! Co na něm ešče z dobroty zvostalo — vojna dokazí.“ „Staré Filipek povídal — dokáď bode živ, Hantošovi hani kóska pola nevodstópí.“ „A co be mu hale vodstópil? To je řeč! Gruntovnica beztak plná dluhů a v baráku — furt se jim nedostává. Ze záložne chodí do záložne a jen do břucha nasépá!“ Hovor na chvilku ztichl. Trnky varem blkotaly. „Už máte zemáky všecky sveženy?“ „Ma — á — mé!“ spolehla Prudková hlavu o žebřinu a už dřímala. Vondráčková chtěla hovor odjinud navázat, ale všimla si, že Prudková klíme. I její sestra začínala podřimovat. Přisedla tedy k ohnisku a zadívala se do plamene. Šero měsíčné noci, zbaveno plujících mraků, plně oblilo celou krajinu. 11

mrstikove i.indd 11

28.5.2012 17:43:53


Světýlka v oknech už dávno pohasínala — znavené údy sílil bezpečný sen. Jen u Sedláčka pod kůlnou žil posud hovor a šustot a tichý ženský zpěv — — — A dědina odpočívá. U rybníčku přes noc zůstalo několik kačen. Spí. Dvě z nich stápějí ještě měkoučké své peří v chladivé vodě. Na věži kladivo příšerně udeřilo v zvon, ponocný zatroubil jedenáct. U Sedláčků vrzla vrata. Na návsi objevily se v šeru dvě tři postavy a zašuměly tichým smíchem. „A dobře se vyspi!“ „No šak.“ Zašly. A dědinu v náruč svou zastřel tichý smír noci.

V kostele Na den sv. Václava. „Svatý Václave, vévodo české země —“ Té písně v duši moravského lidu jako by ani nebylo. Zná ji pouze z doslechu a skoro ani to ne. Den zasvěcený zářivé této postavě českého světce přechází nepovšimnut na Moravě řadou všedních dnů. Dědina je tichá, prázdná. Po návsi toulají se pouze bílé tlumy hus, v potoce blátem se kolíbá několik čvachtavých kačen. I ty výšky pod modrým nebem osmutněly — oněměly — neozývá se už tamodtud šveholení vlašťovek. Odtáhly černé jejich průvody, které tolik oživovaly náves a ty nekonečné, nedohledné výšky nad ní. — V neděli ještě se objevila některá, ale tu už také bylo vidět naposled — — — Lidé rozlezli se po polích a děti do kostela odvádí učitel. Tu klečí drobné jejich postavy ve dvou řadách za sebou a žebračka Babáčková s nimi modlí se růženec. 12

mrstikove i.indd 12

28.5.2012 17:43:53

Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsi – ukázka  

Bratři Alois (1861—1925) a Vilém (1863 —1912) Mrštíkové prosluli jako spoluautoři dvou děl, která se výrazně zapsala do české literatury. Za...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you