Issuu on Google+

host

Věroslav Mertl (1929—2013) byl prozaik, eseji-

sta a básník, kterého provázela pověst takřka jediného katolicky orientovaného spisovatele, jehož knihy směly v normalizačním dvacetiletí oficiálně vycházet — za minimálního zájmu recenzentů a přehlížení tehdejší „kritikou“. Novely, povídkové cykly i romány (například Stín blaženosti, Pád jasnovidce, Nám po tomto putování, Dům mezi větrem a řekou) si však své čtenáře našly a jeho dílo vysoce oceňoval mimo jiné i Bedřich Fučík. Když už se zdálo, že se jako prozaik odmlčel, přišel s románem Hřbitov snů (Host 2000), který reflektuje zkušenost znovunabyté svobody. Za toto dílo obdržel v roce 2001 prestižní Státní cenu za literaturu. Na sklonku života přidal ke svým knihám ještě soubor povídek a poslední knihu deníků Kruhy pod očima. 279 Kč ISBN 978-80-7491-084-5

KRUHY POD OČIMA

VĚROSLAV MERTL

¶ ¶ KRUHY POD OČIMA VĚROSLAV MERTL /// ¶

třetí

třetí kniha deníků,

kniha

esejů a rozhovorů

Poslední literární dílo významného českého spirituálně orientovaného autora. Jedná se ze tří čtvrtin o „deníkové“ záznamy, avšak dělení je pouze formální. Kniha drží pěkně pohromadě díky spolehlivému svorníku, jehož jméno zní — úpornost. To ona umožňovala zdánlivě křehkému, k lyrismu náchylnému spisovateli čelit nepřízni času i vlastním pochybnostem. To ona mu diktovala potřebu neustálé sebereflexe i odvahu neuhýbat před dotírajícími otázkami a hledat na ně odpovědi bez ohledu na to, zda tak činí prostřednictvím prostého zápisu či náročnějšího tvaru. Bedřich Fučík, znalec českého písemnictví z nejpovolanějších, kdysi připodobnil Mertlovu tvorbu k vínu, jež „se lisuje jen z nejvzácnějších hroznů dlouho zrajících nepochybně jen za nejtrpčího odříkání, za úpění duše, která se zříká všeho, jen ne sebe“. Nejsou tahle slova, právě proto, že tak těsně přiléhají k textům, o nichž vedeme řeč, nejpřesnějším stvrzením vzácné jednoty celého díla? A neplatí pro Kruhy pod očima, že je to — krátce a jednoduše — moudrá kniha?


Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 1

31.3.2014 22:58:16


Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 2

31.3.2014 22:58:16


¶ ¶ ¶ KRUHY POD OČIMA

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 3

31.3.2014 22:58:16


brno 2014

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 4

31.3.2014 22:58:16


¶ ¶ /// KRUHY POD OČIMA VĚROSLAV MERTL ///

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 5

31.3.2014 22:58:16


© Věroslav Mertl, dědicové, 2014 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2014 Kniha vychází s laskavou finanční podporou Ministerstva kultury. ISBN 978-80-7491-084-5

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 6

31.3.2014 22:58:16


třetí kniha deníků, esejů a rozhovorů 2004—2012

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 7

31.3.2014 22:58:16


¶ DENÍKY 2004 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 12 2005 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 24 2006 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 42 2007 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 76 2008 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 128 2009 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 168 2010 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 188 2011 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 208 ¶ ¶ ¶ ESEJE Smějící se prorok _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 227 Návrat k paradoxu aneb Chestertonovská inspirace _ 234 Probatum est _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 237 ¶ ¶ ¶ ROZHOVORY Nést kříž pochybností _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 245 Otázky pro Věroslava Mertla aneb  O věčném hledání obyčejných slov _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 251 Jako dítě jsem chtěl být Pán Bůh _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 258 Démoni měli pré. Říkalo se tomu šedá zóna _ _ _ _ _ _ _ 265 Psaní je současně slastný i mučivý proces _ _ _ _ _ _ _ 274 ¶ ¶ ¶

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 8

31.3.2014 22:58:16


POCTY Básník odešel, poezie trvá (F. D. Merthovi) _ _ _ _ _ _ _ 283 Znamení času Arany Mertlové (Araně Mertlové) _ _ _ 287 Velice skryté letokruhy (Mojmíru Trávníčkovi) _ _ _ _ _ 289 Mlčení je matkou pravdy (Karlu Křepelkovi) _ _ _ _ _ _ 292 O Paní Vševládné (Bohumilu Nuskovi) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 295 Krajiny volající k usebrání (Jiřímu Müllerovi) _ _ _ _ _ _ 297 Malíř vertikál (Janu Hallovi) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 301 Fragmenty stále živé (Josefu Heydukovi) _ _ _ _ _ _ _ _ 304 Dějiny šly jinudy (Zdeňku Šimkovi) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 306 Můj přítel R. S. (Robertu Sakovi) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 308 Vnější strana tmy (Jaroslavě Kutheilové) _ _ _ _ _ _ _ _ _ 312 Svět jako nekonečný rezervoár poezie (Bohuslavě Maříkové) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 314 Buď zdráv i šťastný, starče! (Jaroslavu Medovi) _ _ _ _ _ 317 ¶ ¶ ¶ Autor domluvil. Je nutné ještě něco dodávat? (Robert Sak) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 321

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 9

31.3.2014 22:58:16


Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 10

31.3.2014 22:58:16


¶ ¶ ¶ ¶ DENÍKY ¶ ¶ ¶ ¶ ¶

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 11

31.3.2014 22:58:16


¶ ¶ ¶ ¶ 2004 ¶ ¶ ¶ ¶ ¶

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 12

31.3.2014 22:58:16


12. 3. 2004 Dnes chvíli nad knihou proroka Malachiáše: „Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti, den, který přijde, je spálí — praví Hospodin —, že po nich nezůstane kořen ani větev. Ale vám, kdož ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.“ Hle, jazyk, před nímž se rovnou pokleká. Vysvítá z toho, že vše přesahující vize tvoří z proroků i básníky, kdežto básníci bez vizí zůstanou jednou provždy jen marnotratnými veršotepci. 15. 3. 2004 Komunismus, jeho licoměrnost a praxi, jsem z duše nenáviděl. K jeho jednotlivým obhájcům a vyznavačům (zločinecké typy vyjímaje) jsem však pociťoval nikoliv nenávist, spíš cosi jako lítost, nanejvýš štítivost, ale to se dalo zapudit třeba soucitem. Nenávist jsem nepojal ani k těm, kteří mě zkraje sedmdesátých let, kdy začínala takzvaná husákovská normalizace, zanesli do jakéhosi celorepublikového seznamu šedesáti tisíc „pravicových elementů“ (Bože, jaký já jsem byl pravicový element!), v krajním případě nějaké horké krize režimu určených zřejmě k likvidaci. Seznam vyšel v Lidových novinách 18. srpna 1992 a tím mým zařazením mě vlastně potěšil. A nenávist jsem nakonec nepocítil ani k estébákům, kteří mi koncem roku 1979 (přesně 2. listopadu) vyhrožovali zákazem publikování, nepřestanu-li s těmi svými jinotaji, na něž si nechali vypracovat mnohostránkový elaborát. Z něj mi pak doličné pasáže z mých próz citovali, ba naznačili, že vědí o strojopisných Kruzích pod očima. Nuže, tím méně bych byl mohl v sobě pěstovat zášť

DENÍKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 13

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 13

31.3.2014 22:58:16


k řadovým členům ksč. Od toho mě zachraňovala jak silná dávka vrozené empatie, tak docela chladná úvaha, že mnozí z nich (zvláště ti staří) měli možná dost pádných důvodů, proč uvěřit ve světlou hvězdu komunismu; leč vyskočit pak z toho prudkého toboganu násilí a lží, na to už neměli dost síly ani odvahy. A ti další? Oběti strachu, vydírání, ubohé touhy po dobrém bydle, oběti výhod, které jim otvíraly dveře do pozemského ráje, aspoň tak si své členství ve skrytu duše zdůvodňovali, než balonek licoměrnosti splaskl anebo než se tobogan komunismu jednou provždy zadřel. Ale byli také tací, kteří se i jako komunisté chovali slušně, ba z titulu svého členství pomáhali druhým; sám jsem některé z nich osobně poznal. Soudit je všechny (a nás s nimi) bude jenom Bůh. Víc si od přítomnosti zatím neslibujme. Nenávist soudnost destruuje, toť mé poučení. 14. 5. 2004 Celý den hnidopišská práce na Časech a nečasech pro knižní vydání. Jako bych kartáčkem na zuby čistil slonovi chobot, takový je můj strach z mnohosloví, postaru řečeno z ukecanosti. Taky strach, abych při tom gruntování současně nerozviklal i zbytek toho, co by jinak stálo pevně a — obstálo. Příliš mi od takových pochyb nepomáhá ani dopis Mojmíra Trávníčka, který (poté, co vyslechl v rádiu mé desetidílné „Osudy“, jež jsem sám namluvil a které budou knižní podobě Časů a nečasů dominovat) píše, že obdivuje mou uměřenost a odvahu vyslovit, jak to bylo s onou „kolaborací“ lidové strany za totality. Anebo se zmiňuje o tom, s jakou noblesou jsem prý hovořil o Fuksovi či Ivanu Slavíkovi, aniž bych se vyhýbal bolest-

VĚROSLAV MERTL _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 14

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 14

31.3.2014 22:58:16


ným stránkám těchto, a nejen těchto přátelství. Utěšilo mě to trochu, leč jen na chvíli. A tětiva mých věčných pochybností o schopnostech popsat vše co nejpřesněji se ve mně rozvibrovala znovu. Ostatně takhle to jde se mnou pořád, stále na cestě… Ale na cestě k čemu? Přesněji: ke komu? Do zpovědnice, nebo k psychiatrovi? A co dát slovo takové moudré babce kořenářce — nebyla by to výhra? „Myslíte-li, že můžete žít bez psaní, nepište,“ radí kdesi Rainer Maria Rilke, což jistě vyvolává povzbudivý úsměv na tvářích grafomanů. Mně by spíš vyhovovalo: Máte-li pocit, že se vám už nechce žít, zkuste psát, neboť resuscitace psaním vás může snad i od smrti uchránit. Za pokus to vždycky stojí. 15. 5. 2004 Dnes na pohřbu otce a syna H. v újezdském kostele Všech svatých. Oba před pěti dny zahynuli při autohavárii (bez vlastního zavinění) jen pár kilometrů od domova, když se vraceli z práce. Loď kostela byla zaplněna do posledního místa stovkami jejich spolupracovníků bezradně zírajících na obřad, jakého se naposled zúčastnili možná kdysi dávno, možná nikdy nezúčastnili, a podle toho se teď i chovali. Zjevně se nikdy nenaučili se modlit anebo to zapomněli, takže výzva kněze „pozdravte se pozdravením pokoje“, která je nedílnou součástí mše, působí na ně nanejvýš jako archetypální povel šamana. S rozpaky si nicméně přece jen vzájemně potřesou pravicemi, někteří snad i nějaké to „ahoj“ připošeptnou. I říkám si, co že to tu česká politická reprezentace pořád mele o strachu ze ztráty identity a jejím hledání, když tato dávno

DENÍKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 15

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 15

31.3.2014 22:58:16


z našich srdcí vyprchala anebo připomíná nanejvýš staré škrpály vystavené v muzeální vitríně. Postrádá ji tu vůbec někdo, stále zřetelněji vytěsňovanou duchovní bezprizorností, švejkovským koumáctvím, pohodovou zabedněností opředenou vidinou úspěchu a peněz? Co nám tu z identity vlastně ještě zbývá? Dědictví pobožných pokolení je zpola vykradeno, zpola zneváženo, takže než zachraňovat tuhle naši duchovní invaliditu, jíž moc naděje na uzdravení nezbývá, je spíš namístě prosit Pána Boha o naše pokud možno rychlé a bezbolestné rozplynutí v evropském prostoru. Mnohem tragičtější otázku, zda na tom zbytek Evropy s identitou není stejně jako my, s obavami pomíjím. 18. 8. 2004 Celé odpoledne pozoruji A., která se s pilkou v ruce vrhá do korun starých jabloní. Pod ní se vrší suché větve. Bolí mě to. Proč nenechat staré, beztak málo plodné stromy odcházet raději tak, jak odcházejí staří lidé — pomalu, jak káže řád Boží? Připadá mi to, jako kdyby starcům na smrtelném loži prováděli pedikúru. Své mají za sebou. A pokojné umírání si zasluhují i stromy. 20. 8. 2004 V Literárních novinách ostrý výpad literárního historika Zizlera proti M. C. Putnovi. „Míra nehorázné zpupnosti a nestoudně trapného sebezbožnění se tu dostává do sfér, které už snad nepatří ani do kompetence kulturních rubrik. Nad Putnovou exhibicí by se začervenal a žaludkem zavibroval snad i jeho nejoddanější žák a stoupenec, má-li jaké. Patologický narcismus je však jedna z nejtěžších poruch osobnosti, téměř bez naděje

VĚROSLAV MERTL _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 16

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 16

31.3.2014 22:58:16


na vyléčení.“ Čtu to, přiznávám, trochu jako kárné řízení za ten Putnův plivanec na mou Státní cenu za literaturu v roce 2001. Pozdě, ale přece. 22. 8. 2004 „Byl jsem možná málo nešťastný, než abych mohl být spasen,“ slyším dnes v kázání z rádia Proglas. Pokud by totiž spása byla vázána na zármutek, pak jen houšť do tvých trápení, Věroslave! Přinejmenším nominace na spásu by tě tak neminula. Aspoň nominace, aspoň ta! 23. 8. 2004 Přispěl jsem do ankety Perspektiv na téma jazyk církve. Takových kritických textů se sešlo asi víc, a tak anketa raději nebyla realizována. Napsal jsem: „V kontrastu s tím, jak se čeština v obecné rovině volky nevolky rozvíjí a obohacuje se nasáváním pojmů z nejrůznějších oblastí lidské činnosti, tedy v kontrastu s tím, jak se globalizuje, aniž by pro importované pojmosloví hledala přijatelné ekvivalenty, jazyk církve jako by zkameněl. Dál si libuje ve stejnosti a sebeuspokojivém přesvědčení, a tak jazyk (aspoň ten církevní) zachraňuje ode všeho, čím čeština trpí ‚tam venku‘. Možná že oprávněná štítivost před vulgarizací jazyka zahání církev do nejméně účinné obrany namísto toho, aby se tato organizace snažila jazyk kultivovat a rozehřívat jím lidská srdce tak, jak to (snad) činila po staletí. Obávám se, že takové ctižádosti chybějí inspirační podněty od poezie, ač ta je přece mízou celé bible, všech Kristových kázání, všech apoštolských epištol, o bohatých rounech Starého zákona ani nemluvě. Nebylo by tudíž větší tragédie, než kdyby právě církevní čeština zmírala na šeď a monotónnost a v šotolinách dnešní

DENÍKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 17

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 17

31.3.2014 22:58:17


mnohomluvnosti nezasvítila krásou jako drúza, která pravdu podpírá a posvěcuje.“ 25. 8. 2004 Debata o upřímnosti. „Všeho jen s mírou,“ míním a dokládám, že šetrnost ke druhým je skrytou tváří lásky, která nedovoluje zraňovat ani pravdou, byť tou sebepravdivější. Lásce je tudíž třeba podřizovat i ji a ve světě verbálních vztahů se pohybovat s citlivostí vážek nad hladinou! 27. 8. 2004 Hezký dopis od básníka Jaromíra Zelenky, který mi — poté, co jsem v rádiu zaslechl jeho nádhernou báseň „Květiny Panně Marii Bolestné“ a napsal mu o ni — poslal hned celou sbírku s názvem Kostelík. A dopis s ní. Nevěděl jsem, že je mu už skoro šedesát let a že je třicet let upoután na vozík. Ani to, jak sděluje, že po zlomenině páteře velmi obtížně zvládá toliko nejnutnější sebestarání, že je po dvou operacích a po stálém ležení jen chabě odolává „zdravému světu“. „Na vozík mohu tak třikrát na dvě hodiny denně, moc se toho zvládnout nedá. Dobře že ještě i teď mohu odjet aspoň na tři základní místa: kostel, hřbitov a hospoda. Na hřbitově sedávám proti velkému kříži mezi lípou, javorem a dubem, zpívám si tam a modlím se. Krásné chvíle.“ V dopise mi také skládá poctu — k mému překvapení se svěřuje, že přečetl asi všechny mé knížky, přičemž Stín blaženosti pokládá za to nejlepší z české prózy šedesátých let. „Stoly“ prý pro něho byly zjevením. I kolísám mezi obdivem k heroickému životu vynikajícího básníka a potěchou, jíž mě obdaroval právě ve chvíli, kdy zase klesám před hrozbou prázdnoty, prchaje před

VĚROSLAV MERTL _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 18

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 18

31.3.2014 22:58:17


ní k nepoddajnému psaní — ke psaní, které mě okamžitě zrazuje a tíží tunami pochybností všech proveniencí. K jaké že statečnosti a odolnosti mě to z dálky ponouká básník na kolečkách, o jehož síle lidské i básnické mohu, ač zdráv, jenom snít? K čemu je nám vlastně psaní? Obdarovává, anebo o vše přirozenější, než je ono, okrádá? Otázka, která se stále vrací, stejně záhadná jako třeba manželství, setkávání s tím či oním, loučení i smrt. 13. 9. 2004 Toto není žádná sofistika, neboť psaní je opravdu osudová záležitost od první do poslední věty, kromě tyranie sebezpochybňování postavená navíc na osamělosti, marnosti a obsesi. Osamělost: Flaubert umírá v roce 1880 chudý jako kostelní myš a psaním zcela vyčerpaný. V Rouenu, kde žil, ho čtyři pětiny lidí vůbec neznají, jeho jméno jim nic neříká, zbytek ho nenávidí. I Faulkner o sto let později přiznává: „Každé dílo zanechává v autorovi pocit ztroskotání.“ Marnost: O marnosti posouvat literaturou svět k lepšímu píše Albert Camus: „Někdy přemýšlím o tom, co o nás řeknou v budoucnu historikové. O našem moderním člověku jim bude stačit věta ‚smilnili a četli noviny‘, čímž bude celý námět vyčerpán.“ A Julien Benda k tomu připodotkne: „Slovo spisovatele nepohne zrnkem písku.“ Obsese: Hemingway prý dokázal některé románové kapitoly přepisovat třeba osmatřicetkrát. Takovou posedlost ocení asi jenom spisovatelé. Čtenáři na ni kašlou, chtějí si počíst a hotovo. Zajímá je pouze příběh sám, ostatně mají na to právo. Soucit vzbuzuje snad jen sebevražda těch spisovatelů, kteří se k uspokojení nedopsali.

DENÍKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 19

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 19

31.3.2014 22:58:17


1. 10. 2004 Všechno umění vyvěrá z bolesti a snů, z touhy po chvíli blaženství, k němuž míříme potácejíce se. 12. 11. 2004 Podle posledních údajů astrofyziků z amerického Hanoveru vesmír prý zanikne za dvaadvacet miliard let při vesmírné apokalypse. „Doposud jsme se domnívali,“ sdělují kajícně, „že vesmír zanikne buď velkým krachem, nebo že se bude naopak nadále donekonečna rozpínat a hmota bude trvale řídnout. Ale teď jsme narazili na třetí možnost, jíž je big rip (velký škub). Ten by nejdřív zničil galaxie, pak hvězdy, v poslední sekundě planetky, také atomy a jejich jádra. Zachován by zůstal jen prostor, ale hmota by se začala za sto milionů let rozpadat.“ Takovému procesu za mák nerozumím, zato si kladu onačejší otázky, které zřejmě astrofyziky zatím nezajímají, anebo se jim raději vyhýbají: A co Bůh, to skutečné aseitas? Bůh by v tom velkém prázdnu poplouval už jen tak, sám pro sebe, jako nějaký vesmírný bezdomovec? A jaký důvod by musel mít, aby zničil to, čemu dal před pradávnými miliardami let velkým třeskem vzniknout? Šílený Bůh? Snad Nebůh, Stvořitel-Nikdo? Sebevražda starého omrzelého Boha, jemuž se vesmír nepovedl a který na reprízu nového už nenašel sílu? A co vy, věřící astrofyzikové, co vy na to? 13. 11. 2004 Nebála se prý smrti, bála se jenom umírání. Pořád opakovala: „Dyť já sem eště nikdy neumírala! Bojím se, že to nedokážu.“

VĚROSLAV MERTL _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 20

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 20

31.3.2014 22:58:17


14. 11. 2004 Nesplněný slib modlitby za toho, kdo tě o ni prosil, rovná se velezradě. Záznamu o takovém selhání v nebeských análech neujdeš. 1. 12. 2004 Dnes se dočítám, že když se mytický král Midas zeptal satyra Siléna, co je pro člověka nejlepší a nejžádoucnější, dostal prý tuto odpověď: „Ó, vy jepice, tvorové tíživého údělu a losu, proč mě nutíte, abych vám řekl to, o čem by bylo lépe pomlčet, aby se to nikdo nedověděl? Neboť nejlepší pro všechny, ať jde o muže či ženy, jest nenarodit se. A nejblíže tomu, čeho lze člověku jako prvního dosíci, je zemřít co nejrychleji po narození.“ Vysvítá z toho, že krajní nihilismus je starý jako svět, vždy znovu jeho oduší napadá, jako když okna mráz pokrývá svými mýlivými květy. 7. 12. 2004 Odpoledne u Milenky. Prosklenou stěnou jejich útulného bytu hledíme přímo do zahrady, za jejímž plotem stojí na louce kůň. Bez pohnutí, jako by byl vytesaný. Sní si, jak tak na něj tiše sněží? Ani mluvit se nám před tím uhrančivým výjevem nechce, tak je hladivý a pokoj vyzařující. Jak by ne? Nikdo z nás momentálně netrpí, zármutek zatím bloudí kdesi v dálavách, řekl bych tedy: Žijeme v polích orných a snad i úrodných, nikoliv válečných, pominu-li občasné bitky citů a nevyslovených myšlenek, jež námi cloumají. Ještě jinak bych to vyjádřil: Den za dnem žijeme v brázdě, která je možná připravena pro setbu. Štěstím se mi chce se zajíknout. Hned mě však napadne: Kdepak si na nás asi v téhle chvíli nějaký satánek

DENÍKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 21

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 21

31.3.2014 22:58:17


brousí zuby? Nebo se snad ráhno pluhu, jímž se prooráváme k zítřkům, samo zasekne či o kámen zlomí? Vida, to jsem celý já: ne a ne si chvíli štěstí vychutnat. Ještě že zaslechnu záchranný svist křídla andělského, který mě kárá a z pochyb vyvádí. A za plotem na louce pořád ten kůň, jako by čekal na povel. Jako já. Vše souhlasí.

VĚROSLAV MERTL _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 22

Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 22

31.3.2014 22:58:17


Mertl-Veroslav-Kruhy-pod-ocima.indd 23

31.3.2014 22:58:17


Věroslav Mertl: Kruhy pod očima — ukázka