Fridrich Bridelius: Jesličky — ukázka by Host nakladatelství

FRIDRICH BRIDELIUS JESLIČKY / STARÉ NOVÉ PÍSNIČKY

Kritická edice zpřístupňuje zpěvníček adventních a vánočních písní Jesličky. Staré nové písničky (1658), který sestavil jeden z nejvýznamnějších českých básníků Fridrich Bridelius SJ. Knižní publikace je první edicí prezentující tento barokní kancionál v úplnosti a ve všech třech základních dimenzích, tj. literární, hudební a jazykové. Písňové texty jsou editovány společně s notací, každá píseň je doprovázena textově a hudebně kritickými poznámkami, vysvětlivkami a diferenčním slovníkem. Kniha obsahuje také Katalog písní kancionálu Jesličky, v němž je vyložen původ a proměny jak textové, tak hudební složky všech písní Jesliček, a trojici doprovodných studií, které interpretují tento zpěvník a písně v něm shromážděné v několika vybraných dobových kontextech. Součástí publikace je zvukové CD s nahrávkou kompletního repertoáru Jesliček.

Fridrich Bridelius

JESLIČKY STARÉ NOVÉ PÍSNIČKY

Cena 389 Kč ISBN 978-80-7294-918-2

Bridelius_obalka_FINAL.indd 1

HOST / MASARYKOVA UNIVERZITA

10.7.2014 14:05:26

H ST

Bridelius-sazba_v9.indd 1

11.7.2014 11:27:46

Bridelius-sazba_v9.indd 2

11.7.2014 11:27:46

Fridrich Bridelius

JESLIČKY STARÉ NOVÉ PÍSNIČKY

BRNO 2012

Bridelius-sazba_v9.indd 3

11.7.2014 11:27:46

Tato edice vznikla v rámci řešení projektu „Jesličky, staré nové písničky“ (Fridrich Bridelius, 1658) — Mezioborově koncipovaná kritická edice (GAP 406/10/1454).

Lektoři prof. Dr. Marie-Elizabeth Ducreux doc. Mgr. Jan Malura, Ph.D. © Pavel Kosek, Tomáš Slavický, Marie Škarpová, 2012 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2012 © Masarykova univerzita, 2012 Zvuková nahrávka Host — vydavatelství, s. r. o., 2012 Literátské bratrstvo u kůru kostela sv. Václava v Netolicích, 2012 ISBN 978-80-7294-918-2 (Host) ISBN 978-80-210-6357-0 (Masarykova univerzita. Brno)

Bridelius-sazba_v9.indd 4

11.7.2014 11:27:46

Obsah

Předmluva aneb Co tato edice nabízí Edice KRÁLI Jeruzalémskému RORATE aneb Písně adventní Rozjímání o nebi v noci na jitřní Božího narození Písně vánoční o narození Syna Božího Catechysmus, nebo Naučení křesťanské, ctné, šlechetné mládeže, dobré a katholické zvedení Ediční poznámka Kancionál Jesličky jako literární text a jeho podíl na utváření potridentské katolické zbožnosti (Marie Škarpová) Kancionál Jesličky jako hudební pramen (Tomáš Slavický) Koncepce nahrávky — k dobovým funkcím barokního kancionálu a jeho uživatelům (Tomáš Slavický) Kancionál Jesličky jako jazykovědný pramen (Pavel Kosek) Transkripční poznámka Textově kritický aparát Katalog písní kancionálu Jesličky Diferenční slovník Komentáře a vysvětlivky Prameny a literatura Summary Zusammenfassung Abecední seznam písňových incipitů kancionálu Jesličky Rejstřík strofických schémat písní kancionálu Jesličky Rejstřík písňových incipitů Jmenný rejstřík Obrazové přílohy Údaje k nahrávce

Bridelius-sazba_v9.indd 5

7 13 17 19 29 39 109 121 130 193 220 228 259 271 283 391 398 433 452 455 459 460 462 468 472 477

11.7.2014 11:27:46

Bridelius-sazba_v9.indd 6

11.7.2014 11:27:46

Předmluva

aneb Co tato edice nabízí

V dějinách bádání o české duchovní písni jsou zřejmé dva základní metodologické postupy: první preferuje spíše hledisko synchronní, druhý hledisko diachronní; první se zaměřuje na písňový repertoár vzniklý v určitém časově vymezeném období, druhý staví do centra pozornosti jednotlivé písně a sleduje historii jejich tradování napříč staletími. Přístup „synchronní“ si již tradičně definuje předmět bádání zejména pomocí kritéria autorství. V ústředí zájmu se tak ocitají především zpěvníky shromažďující tvorbu jednoho autora (např. Kadlinského Zdoroslavíček, Michnovy soubory duchovních písní). V dějinách české hymnografie je však nejčastějším typem zpěvník obsahující písně různého stáří i původu. Proto bylo záhy zřejmé, že je nutno hledat metodologické nástroje, s jejichž pomocí by bylo možné vymezit písňovou tvorbu jednoho autora rozptýlenou v obsáhlém kancionálovém svodu (viz např. písňovou tvorbu K. V. Holana Rovenského obsaženou ve zpěvníku Capella regia musicalis) nebo hned v několika pramenech různé žánrové povahy (viz např. hymnologickou produkci J. A. Komenského či F. Bridelia). Postup „synchronní“ využívala především česká hymnologie zaměřená na textovou složku písní a byl rovněž preferován v oblasti ediční (srov. ed. Škarka 1952; ed. Škarka 1968; ed. Kopecký 1971; eds. Malura — Kosek — Pospíšil 1999; eds. Malura — Kosek 2004 atd.). Přístup „diachronní“ si naproti tomu převážně definuje jako základní hymnologickou jednotku píseň a soustřeďuje se na sledování její tradice takříkajíc od počátku k dnešku. Byl tříben převážně českou hymnologií profilovanou muzikologicky, a to především ve druhé polovině 19. století a první polovině 20. století, jak o tom svědčí zejména práce vůdčích představitelů cyrilského hnutí K. Konráda a D. Orla (více viz Kancionál Jesličky jako hudební pramen).1 Tento přístup býval obvykle spjat s praktickou hymnologií, jejímž cílem je vytváření zpěvníků duchovních písní pro liturgické, pastorační či obecně náboženské potřeby, jež by nabídly reprezentativní výběr z hymnologické produkce současné i minulé. Oba metodologické postupy mají své zřejmé přednosti. Přístup synchronní významně přispěl k propracování metod atribuční kritiky a definování autorské poetiky. Přístup 1 V současné německé hymnologii je tento přístup stále preferován zejména pro své nesporné výhody motivační a popularizační, jak o tom svědčí např. ediční úspěchy mohučského hymnologického centra (viz Becker a kol. 20092; ed. Franz 2002).

Bridelius-sazba_v9.indd 7

11.7.2014 11:27:46

Předmluva

diachronní zase upřednostněním hlediska recepčního před hlediskem produkčním umožnil dobře postihnout jedno z nejvýraznějších specifik české hymnografie, tj. obdivuhodně dlouhou kontinuitu její tradice. Vždyť hlavní síla středoevropské vernakulární hymnografie — a to včetně hymnografie bohemikální — spočívá právě ve fascinující délce jejího tradování: četné duchovní písně jsou doloženy (a to navzdory torzovitému dochování hymnografických pramenů) mnohými záznamy hned z několika staletí, a v některých případech můžeme dokonce sledovat tradování dané písně až do současnosti. Oba přístupy však mají i četné limity. Navzdory úsilí několika badatelských generací se podařilo autorsky atribuovat jen část hymnografického repertoáru, nezanedbatelné množství českých duchovních písní pozdního středověku i raného novověku (a to zejména katolické provenience) zůstává anonymních. Vznik mnohých písní je nejasný a vlastně nezjistitelný: neexistuje textová verze, již by bylo možné označit za „původní“, chybí autorizované první vydání, resp. autorizovaný zápis. Dějiny středověkých i raně novověkých duchovních písní lze psát jen s obtížemi. Zapříčiňuje to hned několik skutečností: nedochovanost a torzovitost hymnografických pramenů i jejich rozmanitost (rukopisné zpěvníky, kancionálové tisky, písňové letáky, dodatečné zápisy z ústní tradice, náboženské příručky tištěné i rukopisné atd.), velký podíl ústního tradování písní, a to zejména u nápěvů (mnohé záznamy písní jsou nenotované či pouze částečně notované, neboť se spoléhá na všeobecnou známost jejich nápěvů), atd. V mnohých případech lze též vysledovat velkou textovou i hudební fluiditu2 či nepevnou vazbu mezi textem a melodií (s touž melodií bylo tradováno několik textů, nebo naopak týž text „vystřídal“ vícero nápěvů). Nejednou tak existovalo u určité písně paralelně vedle sebe hned několik jejích variant různého původu i stáří. Některé písňové texty prošly vícero jazykovými prostředími (v bohemikálním prostředí raného novověku jsou patrné zejména jazykové transfery latinské, české a německé) a také vztahy k předlohám byly poměrně různorodé: od překladů v dnešním slova smyslu až po vazby velice volné. Tato rozmanitost hymnografického materiálu naznačuje, že oba zmiňované přístupy, synchronní i diachronní, je užitečné používat komplementárně: vždyť tradování duchovních písní téměř nikdy nebylo neměnné a ani nová tvorba se nezříkala silné inspirace předchozí tradicí a vážila si literárních i hudebních vzorů. V této edici zpěvníku českých duchovních písní F. Bridelia Jesličky (1658) jsme se pokusili využít oba přístupy a zvolili jsme k tomu dva odlišné typy doprovodného výkladového textu. Přístup, který si jako základní jednotku vymezuje celek písňového repertoáru daného kancionálu, dominuje v trojici statí věnovaných jeho literárním, jazykovým a hudebním aspektům (viz Kancionál Jesličky jako literární text..., Jesličky jako hudební pramen a Jesličky jako jazykovědný pramen). Tento přístup nám umožnil nejen sledovat, které písně se objevily v české hymnografii nově zřejmě právě díky Jesličkám, ale též zaměřit pozornost na další zajímavá témata, jež tento kancionál nabízí: v jaké podobě se 2 Na pozitivní aspekty textové fluidity duchovních písní ve vernakulárním jazyce poukazuje H. Kurzke. Upozorňuje, že duchovní písně, tj. texty určené převážně k praktickému užití (Gebrauchsliteratur), obvykle nejsou tradovány v kritických edicích, ale v kancionálech, kde jsou často přizpůsobovány nejrůznějším aktuálním pragmatickým hlediskům. Takové zásahy většinou nesvědčí o tvůrčí neschopnosti nebo nedostatečné úctě ke kulturnímu dědictví, nýbrž naopak o životaschopnosti a síle dané tradice, která si osvojuje předchozí tvorbu tím, že ji tvořivě kultivuje. Snahy o úzkostlivě věrné zachovávání tradovaných textů nejsou vždy projevem silné víry, nýbrž velmi často právě naopak znakem nedostatku kreativity, zkostnatělého dogmatismu nebo nostalgického historismu (srov. Kurzke 20092, s. 7–8). Zásah do písňového textu s sebou může nést obohacení či ochuzení, prohloubení či zploštění, zároveň je však možné, že se píseň v průběhu času mění bez výraznějších axiologických posunů (Reich 20092a, s. 61).

Bridelius-sazba_v9.indd 8

11.7.2014 11:27:46

Předmluva

recipoval v polovině 17. století v katolickém prostředí český písňový repertoár převzatý z předchozí tradice, jak do textové a hudební tradice těchto písní pořadatel Jesliček zasáhl a v neposlední řadě jaký je vztah jazyka Jesliček k předchozí tradici i dobovému úzu. Druhý přístup, soustřeďující se na jednotlivé písně v Jesličkách obsažené, pak dominuje v Katalogu písní kancionálu Jesličky. V něm se pokoušíme sledovat genezi všech písní, jež byly do Jesliček zařazeny, a jejich textovou a hudební tradici, a to včetně zlidovění a průniků mimo kancionálovou produkci (do vokálně-instrumentálních skladeb, obřadních obchůzkových zpěvů, lidových divadelních výstupů atd.), a upozornit na mnohotvárnost jejich vazeb v kontextu jazykovém, prostorovém i konfesijním. Při koncipování vlastní edice jsme rezignovali na vytvoření jakkoli definovaného výboru, přestože to byl dosud jediný postup uplatňovaný při vydávání písní kancionálu Jesličky (k historii editování Jesliček více viz Ediční poznámku). Zpřístupňujeme zde tedy bez rozdílu všechny písně v tomto zpěvníku obsažené. Důvodem byla snaha respektovat zřejmou skutečnost, že kancionál není nahodilým shlukem duchovních písní, ale jeho repertoár byl vždy vybírán z dosavadní hymnografické produkce na základě určitého kritéria či kritérií, přičemž je lhostejno, do jaké míry si je sami tvůrci kancionálů uvědomovali. V případě Jesliček navíc již na první pohled zaujme tektonická stránka, jež je v kontextu české kancionálové produkce výjimečná: zpěvník mj. obsahuje několik zajímavých vazeb textového i hudebního charakteru spojujících repertoár písní starých a nových (více viz Kancionál Jesličky jako literární text..., část 1). Tektonika Jesliček působí jako velmi promyšlená navzdory tomu, že typografická stránka zpěvníku svědčí o tom, že tento tisk prokazatelně vznikal za nestandardních okolností, kdy na jeho pečlivou přípravu nebyl čas, a že některé jeho části (zejména oddíl adventních písní) byly pravděpodobně původně vytištěny pro jiný účel a do Jesliček byly začleněny zřejmě sekundárně (více viz Ediční poznámku). Obdobně jsme v této edici rezignovali i na vytváření archetypu písní v Jesličkách shromážděných3 a vydáváme je v jesličkové4 podobě, bez ohledu na textové a hudební varianty doložené v jiných zpěvnících (do písní zasahujeme pouze v případě zjevných tiskových chyb). K této koncepci edice nás vedla především snaha respektovat specifické pojetí autorské originality v hymnografické tvorbě doby, do níž Jesličky vznikem náležejí. Jak jsme již konstatovali výše, zejména v katolickém prostředí byla tehdy textová i hudební fluidita duchovních písní značná a drtivá většina z nich nebyla „uchráněna“ redakčních zásahů opisovačů či sestavovatelů kancionálů.5 U písňové produkce raného novověku bylo nadto stále při procesu tvorby zřetelně preferováno záměrné vklínění nově vytvářené písně do tradice i snaha tvůrčím způsobem pojmout téma tradiční, kanonizované. Takováto tvorba se chtěla nechat inspirovat především světem literárním a hudebním, nehledala 3 Důvody, proč právě v raně novověké katolické hymnografii ve vernakulárních jazycích na vytváření archetypu rezignovat, pregnantně shrnuje H. Kurzke (20092, s. 11). 4 Tj. v podobě, v jaké byly otištěny v kancionálu Jesličky (ve stejném významu užíváme toto adjektivum i v dalších statích, s výjimkou 5. části stati Kancionál Jesličky jako literární text...). 5 Ani v případě „autorizovaného“ repertoáru tištěných autorských zpěvníků se autorský tvar písní při dalším tradování často nectil (k tzv. záměrné anonymitě v české raně novověké hymnografii katolické provenience srov. Škarka 1969, s. 149). To, že žádné kanonické jméno „nechránilo“ mnoho pozdně středověkých i raně novověkých duchovních písní před možnými zásahy, však mělo i svou pozitivní stránku: taková píseň byla stále znovu vystavována zkoušce, zda obstojí před další generací či odlišně sociálně definovanou skupinou recipientů, a její případné textové a hudební změny mohou být cennými indikátory proměn stylových preferencí nebo funkčního užití dané písně, zásahy do textu písně mohou poukazovat na proměny dobové mentality a spirituality, ale též imaginace a poetiky (srov. Becker 20092d, s. 248).

Bridelius-sazba_v9.indd 9

11.7.2014 11:27:46

Předmluva

primárně inspiraci v prožitcích autora, ale v kanonických dílech a vzdělanostním zázemí. Nepřekvapí tedy, že četné duchovní písně středověku i raného novověku mají textové i hudební předlohy, že závaznost dobového literárního či hudebního vzoru je v nich patrná stejně jako početné a záměrně zdůrazňované mezitextové vazby. Tento kompoziční přístup je zřetelný na úrovni jednotlivých písní i celých písňových souborů. To vše platí též pro Jesličky: byly vydány záměrně anonymně (resp. s pouhým připojením iniciál F. B. S. I. za dedikaci) a rovněž autorství písní v nich shromážděných nebylo nijak určeno. Při koncipování edice Jesliček jsme neuplatnili ani kritérium autorství písní, přestože je v případě zpěvníku, jejž prokazatelně sestavil Fridrich Bridelius, velmi lákavé (k otázce atribuční kritiky písňového repertoáru Jesliček viz Katalog písní kancionálu Jesličky, Kancionál Jesličky jako literární text..., část 3.3, a Kancionál Jesličky jako hudební pramen, část 4.7). Naším cílem nebylo vytvořit edici Brideliova díla původního (v novodobém smyslu slova), nýbrž edici, jež by ukázala Brideliův tvůrčí vklad do české hymnografie v jeho mnohostrannosti a mnohotvárnosti: představila by Bridelia nejen jako tvůrce duchovních písní, ale též jako sestavovatele kancionálu, který se dobře orientuje v dosavadní české hymnografické produkci i v soudobé cizojazyčné písňové tvorbě a shromážděný písňový repertoár, resp. již vytvořené (a dokonce zřejmě i vytištěné) menší repertoárové celky, sestavuje do nového, svébytného celku. Snaha zpřístupnit „celé“ Jesličky si vyžádala rovněž hledání takového edičního přístupu, jenž by dostatečně zohlednil skutečnost, že duchovní píseň je textově-hudebním úvarem, a tedy usiloval o vyvážené představení obou těchto složek. V případě Jesliček se editor musí nadto vyrovnat s úkolem připravit kritické vydání zpěvníku jen částečně notovaného, tedy s úkolem v české muzikologii ještě neřešeným. Literární historikové se při vydávání české hymnografie dosud soustředili na zpřístupňování písňových textů a na hudební složku písní zpravidla zcela rezignovali, nebo jí věnovali minimální pozornost: notaci otiskovali v podobě faksimile ve funkci obrazového doprovodu (ed. Kopecký 1971) nebo ji výběrově zpřístupňovali v příloze (eds. Malura — Kosek — Pospíšil 1999). Muzikologové pak zase při koncipování edic bohemikálních kancionálů vycházeli ze zkušeností s vydáváním hudebních pramenů. Písňové texty tak obvykle umisťovali do přílohy, a tím jim přisuzovali roli spíše jen doplňkovou (více ke zvoleným edičním řešením viz Ediční poznámku). Východiskem naší ediční koncepce tedy bylo úsilí uskutečnit program mezioborového filologicko-muzikologického výzkumu, který připravovali v českém prostředí již počátkem 40. let 20. století A. Škarka a V. Helfert (srov. Škarka 1948), který se však v oblasti české raně novověké hymnografie dosud plně realizovat nepodařilo. Výraznou pobídku k naplnění této výzvy pro nás znamenaly zahraniční edice zřetelně aspirující na interdisciplinární přístup v editování raně novověkých hymnografických pramenů chorvatských (srov. eds. Kos — Šojat — Zagorac 1991) a německých, z nichž pro nás byla inspirativní zejména ediční řada věnovaná hymnografickému dílu F. Speea (především ed. van Oorschot 2005) a reprezentativní antologie německých duchovních písní Geistliches Wunderhorn (Becker a kol. 20092). Kromě snahy o celostní zpřístupnění hymnografického pramene jsme zároveň hledali způsob, jak zprostředkovat také zvukovou podobu jeho písňového repertoáru, vždyť duchovní písně byly vždy určeny primárně ke (společnému) zpěvu, tedy ke sluchovému vnímání. Výsledkem tohoto úsilí je připojená nahrávka kompletního písňového repertoáru Jesliček (více viz Koncepce nahrávky — k dobovým funkcím barokního kancionálu a jeho uživatelům).

Bridelius-sazba_v9.indd 10

11.7.2014 11:27:46

Předmluva

Záměr nabídnout Jesličky odborné veřejnosti v podobě kritické edice si vyžádal standardní ediční aparát, snaha zpřístupnit tento pozoruhodný český barokní kancionál současně též všem ostatním zájemcům nás pak motivovala k připojení poměrně podrobných vysvětlivek a komentářů věcného i jazykového rázu. Tato edice se tedy — možná neskromně — obrací jak k uživateli odbornému, tak i laickému a chce sloužit mírou nedílnou oběma.

Poděkování Editoři by na tomto místě rádi poděkovali oběma recenzentům za jejich posudky a podnětné poznámky a komentáře. Dále by rádi vyslovili veliký dík svým kolegům, spolupracovníkům a studentům za jejich pomoc při přípravě edice a doprovodných komentářů, a to zejména Věře Frolcové, Janu Koubovi, Petru Voitovi, Kateřině Smyčkové, Ireně Kraitlové, Martinu Grombiříkovi, Jiřímu Žůrkovi, Jiřímu Matlovi, Aleně a Petrovi Hadravovým, Hermannu a Marle Kurzkeovým, Christiane Schäferové, Janu Kvapilovi, Editě Mendelové OP, Petře Bělohlávkové, Borisi Lehečkovi, Martě Štefkové, Lucii Sochorové, Lucii Prejzové, Janě Nešněrové, Janě Pernicové, Ireně Veselé, Ivaně Ebelové, Pavle Editě Hercíkové OV, Rolandu Wagnerovi, Christopheru Hopkinsonovi, Magdaleně Jackové, Jakubu Sichálkovi, Lubomíru Tyllnerovi, Rostislavu Krušinskému, Tino Hammidovi, Miloslavu Študentovi, Janu Baťovi, Ondřeji Maňourovi, Jiřímu Churáčkovi a všem, kdo se podíleli na přípravě nahrávky Jesliček.

Bridelius-sazba_v9.indd 11

11.7.2014 11:27:47

Bridelius-sazba_v9.indd 12

11.7.2014 11:27:47

EDICE

Bridelius-sazba_v9.indd 13

11.7.2014 11:27:47

Bridelius-sazba_v9.indd 14

11.7.2014 11:27:47

JESLIČKY Staré nové písničky, v nově narozenému Králi Kristu Ježíši Bethlemskému za dar nového léta připsané.

V Praze v Kolleji blíž mostu 1658.

Bridelius-sazba_v9.indd 15

11.7.2014 11:27:47

Bridelius-sazba_v9.indd 16

11.7.2014 11:27:47

KRÁLI Jeruzalémskému, Pánu na Sionu,

Bridelius-sazba_v9.indd 17

nejjasnějšímu, nejopovrženějšímu: nejnepřemoženějšímu, nyní láskou přemoženému; nad krále země nejvyvýšenějšímu, (a) pro nás v chlévě nejsníženějšímu. (b) Neobsáhlému, (c) obsaženému: (d) vyvýšenému, poníženému: velikému Králi nade všecky krále, (e) teď maličkému mezi hovady: (f) velikému Pánu, (g) maličkému: (h) strašlivému, (i) milostivému velmi: (k) neviditedlnému, (l) na zemi spatřenému: (m) očekávání národův, (n) pohoršení Židův: (o) Spravedlnosti z nebe prohlédající, Pravdě z země pocházející: (p) Synu Otce Boha živého, (q) Synu člověka, Jozefa Nazaretského: (r) Jednorozenému z Otce bez matky od věčnosti, (s) Synu bez otce z Matky v plnosti časův: (t) nejvyššímu Knězi, podlé řádu Melchysedechova, (u) královskému Kmenu z pokolení Judova: (x) Pastýři, a (y) Beránku: (z)

a Psal. 88. b Luc. 2. c Baruch. 3. d Ioan. 12. e Psal. 37. f Is. 1. g Ps. 47. h Is. 9. i Ps. 46. k 2. Reg. 1. l Tim. 1. m Baruch 3. n Gen. 49. o 1. Cor. 1. p Ps. 83. q Matt. 16. r Ioan. l. s Ioan. 3. t Gal. 4. u Ps. 109. x Apoc. 5. y Ioan. 10. z Apoc. 5.

Přímluvci, Orodovníku, Prostředníku, (a) Nemluvňátku: (b) Knížeti pokoje, (c) a postavenému na znamení jemuž bude odpíráno: (d) živému i usmrcenému, (e) pádu, i povstání: (f) Pánu, (g) i poddanému: (h) bohatému i chudému, (i) nesmrtedlnému (k) a smrtedlnému: zabitému od počátku světa, (1) živému na věky věkův: (m) krásnému nad syny lidské, (n) muži bolesti, (o) Ženíchovi bílému, i červenému: (p) Rozmnožiteli víry a dokonávateli: (q) Místru a (r) Učedlníku: (s) počátku i konci: (t) prvnímu a poslednímu: (u) Slovu vtělenému: (x) Bohu, Člověku: alpha

a 1. Tim. 2. b Luc. 2. c 1. Tq. 5. d Luc. 2. e Apoc. 2. f Luca. 2. g Zach. 2. h Luc. 2. i 1. Cor. 2. k 1. Tim. 1. 1 Apoc. 5. m Apoc. 1. n Psal. 44. o Ioan. 53. p Cant. 5. q Hebr. 12.

11.7.2014 11:27:47

KRÁLI Jeruzalémskému & ω, Otci své Matky, Synu své Dcery, Knížeti, Králi, Císaři, Svítěziteli, Vykupiteli: (y) Otci budoucího věku, Nejvyššímu: (z) Sudí živých i mrtvých, Kristu Ježíši Galilejskému z Nazarétu a z Bethlema. (aaa) Neumím (dále) mluviti.

r Ioan. 1. s Luc. 2. t Apoc. 18. u Apoc. 18. x Ioan. 1. y Isai. 9. z Act. 10. aaa Jerem. 1.

Jeho Božské Velebnosti poslušně, ponížené sebe oddání a poddání F. B. S. I.

Bridelius-sazba_v9.indd 18

11.7.2014 11:27:47

RORATE aneb Písně adventní

Bridelius-sazba_v9.indd 19

11.7.2014 11:27:47

RORATE

Bridelius-sazba_v9.indd 20

Vesele spívejme, Boha Otce chvalme, jenž nám Syna svého, Jednorozeného, dal na vykoupení, národu lidskému.

Vůli Otce hlásil, aby hříšné spasil, proroctví nezrušil, neb trpěti musil, tak svůj lid vykoupil, a ďábla zarmoutil.

Aj Kristovo příští, čtvero Písmo jistí, nejprvnější v těle, druhé v duši celé, a třetí při smrti, čtvrté nás souditi.

Druhé příští jeho, v mysl srdce lidského, skrze slovo jeho, tak jde milost jeho, stoje tluka u dvéři, každý mu otevři.

Proč nejprv přišel jest, a narodil se jest, ukazuje Čtení, by kázal pokání, nemocné uzdravil, slepým zrak navrátil.

Řka: Kdež dva nebo tři, zberou se ve jmenu mém, jáť jsem mezi nimi, přebývaje s nimi, po všeckny dni, i nyní, světa do skonání.

Dále jest vyznal sám, řka: Příklad dal jsem vám, kterak jsem já činil, a Zákon naplnil, též i vy tak čiňte, vůli Otce plňte.

Třetí má přijíti, k člověku při smrti, protož velí bdíti, a střízlivu býti, neboť neví člověk, v který smrt přijde věk.

11.7.2014 11:27:47

RORATE

Protož se varújme, a neobtěžújme, obžerstvím svých srdcí, opilstvím a péči, tohoto života, Kristova jest rada.

S Pánem všickni půjdou, anjelové k soudu, hrozně k jeho hlasu, nebesa se ztřásou, a mnoho zázrakův, bude toho času.

Čtvrté příští bude, když den soudný přijde, tuť bude hrozný den, když půjdem z hrobův ven, tuť by se již rád skryl, před Pánem nejeden.

Ten den bude ouzký, den náhlý a brzký, den veliký, hrozný, den hněvu a pomsty, v němžto Pán Bůh odsoudí, v peklo hříšné všecky.

Bridelius-sazba_v9.indd 21

Protož se připravme, všech zlostí zůstaňme, v svatém obcování, a v pravém pokání, na modlitbách trvejme, tak Pána čekejme. Amen.

11.7.2014 11:27:47

Bridelius-sazba_v9.indd 22

RORATE

11.7.2014 11:27:47

RORATE

O poselství s nebe ku Panně Mariji 2]

Poslán jest archanjel k Mariji Panně, do města Nazarétu k ní samé, od Boha Otce velmi poctivě, ať by jí zvěstoval, a řka míle:

Ej Alžběta přítelkyně tvá příbuzná, i ona počala jsouce stará, kterážto jest neplodnou nazvaná, tomu šestý měsíc jak v životě má.

Zdrávas, plná milosti, Pán Bůh s tebou, porodíš Syna divného plodu, Boha a člověka obé spolu, a to Ducha svatého spůsobu.

Aj já dívka Pána velikého, staniž mi se podlé slova tvého, a tak vedlé Písma prorockého, vtělil se jest Syn Boha živého.

Kteráž se z té řeči zarmoutila, a sama jest sobě pomyslila, řkouc: Kterak bych já tou Matkou byla, a já nikdy muže nepoznala?

Poděkújmež Otci nebeskému, i jeho Synu velmi milému, i Duchu svatému Mistru tomu, jedinému Pánu Bohu našemu.

Nechtěj se rmoutiti ó Maria, neb jsi nalezla milost u Pána, však Bohu nic nepodobné bývá, nestrachúj se svoliti ó Maria!

Jenž jest ráčil člověka obživiti, Adamův pád tudy napraviti, když se ráčil z Panny naroditi, potom těžce na kříži umříti.

Bridelius-sazba_v9.indd 23

Pane Kriste pro tvé svaté vtělení, dejž nám v dobrých skutcích setrvání, abychom se zde svých hříchův káli, potom s tebou věčně přebývali. Amen.

11.7.2014 11:27:47

RORATE

Bridelius-sazba_v9.indd 24

Po zlém pádu člověka bídného, litujíc Bůh stvoření vzáctného, poslal na svět archanjela svého.

Kterak se medle to může státi? an já nemíním muže poznati, pannou čistou chci vždycky zůstati.

Jdi ku Panně již jméno MARIA, rci: Zdrávas milosti Boží plná, Pán jest s tebou: neboj se Maria.

Nestrachuj se nic Maria toho, nepotratíš tim panenství tvého, není Bohu nic tak nemožného:

Panna na ten čas v Zákoně četla, slyšíc tu řeč velmi se ulekla, a v pokoře na zemi poklekla.

hle Alžběta dost věku sešlého, počala syna Bohu milého, šest měsícův jak již nosí jeho.

Archanjel vida Pannu bázlivou, a pro svou přítomnost skormoucenou, počal ji těšit touto novinou:

Panna ačkoliv se jest ulekla, vidouc že v tom Boží vůle řekla: Ej hle Páně služebníce jsem já!

Nechtěj se rmoutiti ó Maria, od věčnosti Bohem vyvolená, a Duchu svatému zasnoubená:

Ač jsem já vždycky žádala toho, bych mohla být dívkou Matky jeho, však staň mi se podlé slova tvého.

nalézlas milost u Boha tvého, a máš býti Matkou Syna jeho, ta jest vůle Boha všemocného:

Jak ta slova Panna promluvila, moc Ducha Páně ji zastínila, a Moudrost věčná v ni se vtělila.

Ježíš jméno jeho nazveš vlastně, neboť vykoupí lid svůj přešťastně, a zprostí jej od smrti nešťastné.

Ó Panno jenžs tak veliké moci, voláme k tobě ve dne i v noci, račiž nám být stále ku pomoci.

11.7.2014 11:27:48

RORATE

Bridelius-sazba_v9.indd 25

Vida nouzi stvoření lidského, rač poslechnouti hlasu našeho, a neopouštěj z nás nižádného,

bychom Panno skrz tvé přimlouvání, dosáhli Božího smilování, potom věčně s tebou přebývání.

Chvála budiž Bohu na výsosti, v třech osobách v jediné bytnosti, od počátku po všechny věčnosti.

Tak vždycky Bohu chválu vzdávejme, Matky Páně k pomoci žadejme, alleluja vesele spívejme, alleluja vesele spívejme. Amen.

11.7.2014 11:27:48