Kniha Vlak do Výmaru. Volnost, rovnost a bratrství s Goebbelsem pojednává o situaci ve Francii během druhé světové války, zejména v literárním světě. Podrobně se zabývá významnými francouzskými autory, jako byli například Robert Brasillach nebo Pierre Drieu La Rochelle, kteří se neblaze podíleli na eskalaci násilí, psali štvavě a neváhali se účastnit kongresů evropských intelektuálů ve Výmaru, které pořádal ministr propagandy Goebbels.
LADISLAVA CHATEAU
Kniha rovněž přináší informace o tom, jakým způsobem se prolnuly významné pamětihodnosti s každodenním životem; Louvre, rue de Rivoli, Montmartre nebo Champs-Élysées jsou tentokrát zachyceny z poněkud nezvyklého úhlu pohledu, například v centru Paříže v rue de Bassano byla zřízena pobočka koncentračního tábora v Drancy… Otázka kolaborace intelektuálů za druhé světové války, v tomto případě francouzských spisovatelů, není problémem specificky francouzským a Vlak do Výmaru snad může být inspirací i pro pohled na analogické skutečnosti v českém prostředí, které dodnes zůstávají stranou zájmu. Ladislava Chateau je esejistka, publicistka, autorka několika knih. Dlouhodobě se věnuje česko-francouzským vztahům a propagaci francouzské kultury. Jako publicistka spolupracuje s českou rozhlasovou stanicí Vltava, pravidelně přispívá do četných literárních a kulturních časopisů.
VOLNOST ROVNOST A BRATRSTVÍ S GOEBBELSEM
Cena 329 Kč
ISBN 978-80-7294-844-4
Chateau_Vlak-PREBAL.indd 1
03/10/2013 17:06:53
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 2
16.10.2013 11:09:52
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 3
16.10.2013 11:09:52
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 4
16.10.2013 11:09:52
LADISLAVA CHATEAU
VOLNOST ROVNOST A BRATRSTVÍ S GOEBBELSEM
BRNO 2013
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 5
16.10.2013 11:09:52
Vychází s laskavou finanční podporou Nadace Český literární fond a společnosti EXIGROUP, s. r. o., pana Zdeňka Krotkého. Autorka pak zvláště děkuje panu Tomáši Kubovi, který rovněž významně přispěl k vydání knihy. © Ladislava Chateau, 2013 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7294-844-4
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 6
16.10.2013 11:09:52
Pascalovi, Štěpánce, Adamovi a své sestře Janě
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 7
16.10.2013 11:09:52
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 8
16.10.2013 11:09:52
Člověk chce být ve světě lidí něčím víc, než je člověk. Uniknout svému lidskému osudu. Nechce být mocný, chce být všemocný. Vůle k božství je ta chimérická nemoc, při níž vůle k moci je pouze rozumovým zdůvodněním. Každý člověk sní o tom, že bude bohem. (ANDRÉ MALRAUX, Lidský úděl)
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 9
16.10.2013 11:09:52
OBSAH
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 10
16.10.2013 11:09:52
15
Slovo na úvod
1940 23 29 39 45 53 55 59 63 75 81 87 93 95 99 101 105 111 115 121 127 129 133 137 141 145 149
Zachraň se, kdo můžeš! Už nic nepojede Paříž už není Paříž Týdny, měsíce a roky strachu Gestapácké komtesy My, Maréchal de France Massilia Otec vlasti a muž s hroší kůží Životní náhody bývají zvláštní Galský kohout už zase zpívá Radio Paris ment, Radio Paris est allemand! Nacismus se šampaňským Dávám Francii dar své osobnosti Ordnung ist Ordnung Dvojí hra Vitríny režimu Tentokrát podzim nenastal Paris bei Nacht Nouvelle élite Kokardy v barvách trikolory Lesk císařství Je t’aime, Siegfried! Lepší lidé Doba iluzí – Baden-Baden S Continentalem, nebo bez…? Láska nepřinesla štěstí
11
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 11
16.10.2013 11:09:52
1941 157 161 167 171 175 197 209 211 213
223 227 231 235
Vlak do Výmaru Ve městě Goethově a Schillerově Německý hlas zní v celé Evropě Francouzští literáti nejsou jediní Tři pánové z Frankfurtu Cílová stanice Závěr kongresu Jen cinkot skla a stříbrného náčiní Departement úřadu propagandy Revue protifašistická i profašistická La Nouvelle Revue Française N. R. F. a fašismus Nelze dělat dobrou revui Jsem všude a fuč
1942 247 257 259 263 269
Místo na slunci si každý musí zasloužit Doba literatury minula Město kolaborantů, špionů a udavačů Bylo jich pět Bylo jich šest
1943 281 283
Pierre Drieu La Rochelle Nemám rád intelektuály, mám raději umělce 12
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 12
16.10.2013 11:09:52
285 289 293 299 303 305 307 309
Nůž a Já Aragon – Drieu – Malraux Drieu, láska a peníze Šéfredaktor a politik Národ opojený hudbou a tancem Femme fatale Jen v hrobě si budu výskat Kolo dějin se začíná pomalu otáčet
1944–1945 317 321 325 331 335 343 345 357 361 365 369 373 377 379 383 413 417
Nejsem nakažlivý Do zbraně! Odzbrojte nepřítele! Některé události v kontextu velkých dějin Být intelektuálem je přitěžující okolnost Byla i jiná Francie Revue je mrtva. Ať žije nakladatel! Doba vášní, traumat a mučivých otázek Všichni jsme žalářníci a všichni vězni Ukázali jim jen to, co chtěli Možná, že obhájce říkal jen pravdu Mrtvola v plesových šatech Fort Chabrol Slovo na závěr Poznámka autorky Obrazová příloha Použitá a související literatura Jmenný rejstřík
13
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 13
16.10.2013 11:09:52
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 14
16.10.2013 11:09:53
SLOVO NA ÚVOD Tepna sladké Francie. Město světel. Město lásky. Ne? Jinak? Nuže vzhůru! Ale odpusťte, neuvidíte-li světla a nepoznáte-li lásku v tomto městě svých i mých snů. Vedu vás do Paříže v době, kdy se píše datum 8. nebo 10. června 1940. Nesmíte být nároční, naopak, musíte být odříkaví! Qu’est-ce que vous voulez? C’est la guerre! (EGON HOSTOVSKÝ, Listy z vyhnanství)
S Paříží, městem umění, jsou odjakživa spojována nejzářivější jména jako Charles Baudelaire, Paul Cézanne, Pablo Picasso, Guillaume Apollinaire nebo Édouard Manet. Seznam by byl jistě dlouhý. Ale s městem nad Seinou jsou spojena i jiná jména, jejichž hvězda také kdysi zazářila, bohužel, neblaze. Mám na mysli spisovatele s velkou autoritou, jako byli Pierre Drieu La Rochelle, Robert Brasillach, Lucien Rebatet, Louis-Ferdinand Céline a mnozí další, kteří v temných letech 1940–1944 považovali krvavou a brutální politiku za morální imperativ, jemuž je třeba umění podřídit. Posláním této knihy nejsou turistické informace o pamětihodnostech ani o uměleckých sbírkách či jiných pokladech, ale svědectví o době, v níž tito spisovatelé žili a psali, a taktéž o „kulturním“ životě, kterého se účastnili. Jakým způsobem se tehdy vše prolnulo s osudy lidí a každodenním životem? Mnohé významné osoby, stejně jako Louvre, rue de Rivoli, Montmartre nebo Champs-Élysées, jsou tentokrát zachyceny z poněkud jiného úhlu pohledu. V politickém a kulturním životě se zmiňuji o událostech, k nimž ve Francii došlo, z nichž však někteří intelektuálové nevyvodili žádný závěr. Naopak. Viděli v nich „Nový rozkvět“, příslib „Nové Evropy“ a prototyp „Nového člověka“, který se zrodí v tomto století. Od konce války už uplynulo více než půl století, ale postavy jako maršál Pétain, velvyslanec Otto Abetz, Maurice Papon, velká sportovkyně a udavačka Violette Morrisová nebo šéf gestapa Karl Oberg z obrazu Paříže nemizí, po čtyři dlouhá válečná léta 15
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 15
16.10.2013 11:09:53
utvářely její obraz i atmosféru. Místa, kde se tehdy vše odehrávalo, by dnes většinou nestála za pozornost – obyčejné domy, mramorové výklenky, ulice i uličky, kavárničky, bistra a tržiště. Jenže v Paříži má každá čtvrť, každý palác či dům, každé nádraží, každý park či hřbitov svůj román. Procházím-li městem, rue Lauriston už není obyčejnou pařížskou ulicí, když vím, že zde sídlilo gestapo. V rue de Rivoli bývala redakce jednoho z nejštvavějších týdeníků Je suis partout. A kousek dál v rue des Pyramides zase bydlel vrchní velitel německých vojsk na území Francie Dietrich von Choltitz. A když spěchám po Champs-Élysées směrem k Vítěznému oblouku a uprostřed zahnu doleva, kde v souběžné rue Bassano bydlí naši přátelé, nemohu nepomyslet na to, co se dělo v sousedním rohovém domě; tam byla zřízena „pobočka“ koncentráku v Drancy, specializovaná na opravy historických kostýmů a šití toalet z drahých materiálů. A na Gare de l’Est – kam přijížděl rychlík z Prahy, říkávalo se mu u nás „Pařížák“ – nelze nevzpomenout, že odtud v jedenačtyřicátém vyjela početná delegace předních francouzských spisovavatelů na sjezd do Výmaru, jehož pořadatelem byl ministr propagandy třetí říše Goebbels. Na starém hřbitově v Neuilly sur Seine nedaleko Bouloňského lesíka jsem nedávno zahlédla kamenný náhrobek spisovatele Pierra Drieua La Rochelle, jedné z hlavních postav oné delegace. Pro stopy minulosti, o kterých hovořím, je příznačné, že žijí dál v naší přítomnosti, vlastním životem, jenž splynul s dnešní dobou; v opuštěném prostoru mezi kolejemi na Gare d’Austerlitz, pont de Tolbiac a National, v bývalých nákladních halách Velkých mlýnů, dnešní Univerzity Paris-Diderot, bylo až do konce války skladiště, v němž Němci shromažďovali zabavené věci ze židovských bytů. Základy mnohých pařížských objektů se tak propojily s válečným zločinem. Gare d’Austerlitz a Diderotova univerzita jsou tak nepochybně jedněmi z nejchmurnějších míst, navždy už spojených s bolestí a utrpením. Na tehdejší události 16
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 16
16.10.2013 11:09:53
dnes upozorňuje jen pamětní deska na fasádě domu číslo 43 na quai Panhard et Levassor. Stopy, o kterých se zmiňuji, vypovídají o Paříži a své době, stejně jako Eiffelovka, Notre-Dame nebo Marat a Robespierre. Při procházce městem stačí nahlédnout do některého domu, paláce, tichého dvorku, kde se po dlouhá léta nic nezměnilo, a náhle se ocitneme v jiném čase, kde každé místo má svou historii. Nevyhledávala jsem ta místa proto, abych opakovala historická fakta anebo hledala příčinu toho, s čím už nelze nic dělat, chci jen připomenout některé skutečnosti, které nám ve zmatku přítomnosti zcela unikají. Děkuji všem svým přátelům za podporu a cenné připomínky k rukopisu, zvláště děkuji Archivu literatury a umění Slovenské národní knihovny, France Güntherové z Výmaru, své tchyni a tchánovi Josette a Bernardovi Chateauovým za jejich vzpomínky a poskytnutí materiálu z rodinného archivu, taktéž děkuji Anně Kareninové, Miloslavu Topinkovi, Ireně Zítkové, Michalu Škrabalovi, Evě Gawlikové a Václavu Daňkovi. Za pomoc při překladech a ověřování dat z německých textů a pramenů děkuji Růženě Svobodové, Natálii Mojžíšové a Petru Feyfarovi. Můj dík patří rovněž à mes amis de longue date M.-S. B. a Jeanu-Pierru Dartiguovi. L. Ch.
17
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 17
16.10.2013 11:09:53
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 18
16.10.2013 11:09:53
1940 KAPITULACE. VELKÝ EXODUS. VICHISTICKÁ VLÁDA. „ZONE NONO.“ „L’AVENUE DE LA GESTAPO.“ OTTO ABETZ. EMMANUEL BERL. MARŠÁL PÉTAIN. PIERRE LAVAL. MASSILIA. MERS EL-KEBÍR. ERNST JÜNGER. PIERRE DRIEU LA ROCHELLE. PARIS BEI NACHT. PAŘÍŽSKÉ SALONY.
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 19
16.10.2013 11:09:53
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 20
16.10.2013 11:09:53
ČERVEN: 10. vyhlásil Mussolini válku Francii, 14. okupace Paříže, 22. podepsáno příměří v Rethondes, 29. francouzská vláda se usazuje ve Vichy, 30. vychází první číslo deníku La France au travail. ČERVENEC: 2. vychází první číslo časopisu Au Pilori, který štval především proti tzv. židozednářství. SRPEN: 26. představitelé rovníkové Afriky se přidali na stranu generála de Gaulla, 28. Pétainova vláda přerušila diplomatické styky s Polskem, Norskem, Belgií a Lucemburskem, 30. vládní orgány ostrova Tahiti přešly na stranu de Gaulla. ZÁŘÍ: 8. vichistické orgány internovaly bývalé ministerské předsedy Daladiera a Reynauda, ministra Mandela a generála Gamelina, 9. francouzské vládní orgány v Indočíně přešly na stranu de Gaulla. ŘÍJEN: 3. nabývá platnosti a účinnosti první protižidovský dekret, 7. Alžírští Židé jsou zbaveni francouzské státní příslušnosti, 8. opět začíná vycházet Le Petit Parisien, 19. vychází první číslo deníku Jacquesa Doriota Le Cri du peuple, 24. schůzka Hitlera s maršálem Pétainem v Montoire, 26. literární kongres ve Výmaru.
21
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 21
16.10.2013 11:09:53
LISTOPAD: 1. vychází první číslo Les Nouveaux Temps pod patronací Otto Abetze, 3. Fernand de Brinon je jmenován velvyslancem vichistické vlády v Paříži, 11. studentská manifestace na place de l’Étoile. PROSINEC: 1. poprvé vychází La Nouvelle Revue Française za šéfredaktorství Pierra Drieua La Rochelle. Nakladatel Denoël vydává Comment reconnaître le Juif? (Jak poznat Žida?) George Montandona, vychází rovněž La Médecine et Les Juifs selon les documents officiels (Medicína a Židé v oficiálních dokumentech) Fernanda Querriouxe.
22
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 22
16.10.2013 11:09:53
ZACHRAŇ SE, KDO MŮŽEŠ! „Umění nám zůstává, což je dnes spolu s láskou to nejdůležitější. Ale Bože, jak vzdáleni jsme my Židi tomu všemu. Odpusť mi.“ (Z dopisu MARKA CHAGALLA Josephu Opatoshuovi, 18. dubna 1940)
Válka nebude, napsal nadšeně 14. července 1939 spisovatel Joseph Kessel a dodal: Ujišťuji Vás, že takové dopoledne, jaké jsem dnes zažil, donutí Hitlera, aby přemýšlel… Měl na mysli vojenskou přehlídku na Champs-Élysées, při které pochodovalo na třicet tisíc vojáků; nejlepší armáda na světě předvedla svou sílu. A hudební skladatel Paul Misraki, vlastním jménem Misrachi, vešel do francouzského povědomí, když ještě před druhou světovou válkou složil písničku o tom, jak si pověsíme naše pěkné bílé prádlo na Siegfriedovu linii, kapesníky, košile po tatínkovi, jestli tam ovšem bude ještě stát, protože, jak refrén napovídá, než velké prádlo vypereme, Němci utečou. Písnička zlidověla a zpívala se i v britské armádě. Siegfriedova linie byla hlavní obrannou linií německé západní fronty proti francouzskému útoku, stála nedaleko Stuttgartu a neutralizovala linii Maginotovu. Opět se potvrdila známá pravda, že Francouzi se rádi cítí vítězi ještě dříve, než bitva začne. Generál Guderian si s Maginotovu i Siegfriedovou linií hravě poradil, obešel je a zamířil rovnou k Amiensu a Lamanšskému průlivu. Jeho jednotky přešly přes zákopy a ještě se Francouzům smály. V polovině května 1940 se Guderian zmocnil předmostí na řece Meuse u Sedanu, chabě bráněné francouzskými pěšími formacemi. Generál byl připraven zničit francouzskou i britskou armádu tak, že ji odřízne od moře u Dunkerque. Bomby dopadaly na mola i lodě v přístavu. Vyhlídky byly chmurné. „Zázrak na Marně“ z roku 1914 se už nezopakoval, zato se stal u Dunkerque. Hitler totiž zcela nečekaně vydal Halt-Befehl, 23
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 23
16.10.2013 11:09:53
rozkaz, aby se Guderian zastavil. Spojenci alespoň získali čas ke stažení svých pozic; podařilo se jim evakuovat britské a francouzské vojáky do Anglie. Další evakuace pak rychle pokračovaly z Le Havru, Saint Malo, Nantes, La Rochelle i ze Sète, odkud odpluli i vojáci z Československa. Nicméně Blitzkrieg, doprovázený jen malými ztrátami, triumfoval. Přispěla k tomu i nerozhodnost francouzského velení. V Paříži se už od konce zimy šuškalo a zlé jazyky tvrdily: Ils seront là demain! Zítra jsou tady! Jiní je však okřikovali a považovali je za strašpytle a se smíchem jim odpovídali: Copak si myslíte, že ta banda se dostane až do Paříže? Pro jistotu se však 19. května v chrámu Notre-Dame v Paříži koná velká mše, davy věřících se modlí k Panně Marii za ohroženou vlast. Marně. Strašpytlové měli pravdu. Poslední nečekaný úder přišel z Itálie, ta 10. června vyhlásila Francii válku. Nejlepší armáda na světě přestala existovat. A Guderian, vítěz v každé bitvě, se stal idolem Goebbelsovy propagandy. Koncem května téhož roku už obsadila německá 2. tanková divize Boulogne, 3. června bombardovala Luftwaffe pařížská předměstí, posléze i Paříž; četné požáry, vybombardované domy, těžce zranění a mrtví. Francouze už dávno přešla legrace, vystřídala ji úzkost a zlé předtuchy. Dne 12. června je Paříž prohlášena za „otevřené město“, žádný voják nesmí bránit útočníkovi v obsazení města. V pátek 14. června za úsvitu vpochodoval wehrmacht branou Villette do Paříže. Ve čtyři hodiny ráno, místo obvyklých vládních ujišťování, že Paříž budeme bránit do posledního dechu, tentokrát rozhlas ohlásil: Němci jsou v Paříži. Na nábřeží Seiny se ještě povalovala ranní mlha a německé jednotky už pomalu postupovaly směrem ke Gare du Nord a Gare de l’Est. Kolem sedmé ráno projíždí pařížskými ulicemi vojenská hlídka, míří po boulevardu Saint Michel, známém jako Boul’Mich, směrem k Lucemburské zahradě, kolem place de la Sorbonne a café Rostand, jehož terasa s výhledem do zahrady zůstala tentokrát zavřená. 24
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 24
16.10.2013 11:09:53
Těsně před osmou hodinou ráno zaparkují čtyři vojenská auta na prostorném dvoře pařížské prefektury, v rue de Lutèce číslo 1, vystoupí z nich čtyři muži v německých uniformách a zamíří rovnou k prefektovi Rogeru Langeronovi. Perfektní francouzštinou mu stručně oznamují: V jedenáct hodin dopoledne vás generál Bogislav von Studnitz, velitel 87. pěchotní divize, která právě obsadila Paříž, očekává v hotelu Crillon. Němci už pochodují po boulevardu des Invalides, po rue de Rivoli a směřují na place de la Concorde, kde kdysi stávala gilotina, pod níž padla hlava Marie Antoinetty i Charlotty Cordayové. Kolem jedenácté dopoledne hlásí rozhlas: Několik mužů v německých uniformách vstoupilo do hotelu Crillon. Hotel Crillon, na place de la Concorde číslo 10, je stavba z doby krále Ludvíka XV. V roce 1753 ji dokončil architekt Jacques-Ange Gabriel; k nejluxusnějším pařížským hotelům patří od roku 1909. Za okupace však sloužil jako ubytovna pro vyšší šarže wehrmachtu.
Roger Langeron, který se na minutu přesně dostavil, si později do svého deníku zapsal: Generál von Studnitz nás přijal ve velkém salonu […]. Obrátil se ke mně s otázkou: „Zaručíte se mi za pořádek?“ Odpověděl jsem upřímně: „Mohu se zaručit jen tehdy, necháte-li mě v klidu pracovat.“ Na chviličku se zamyslel a pak rychle odpověděl: „Když moji muži nebudou v ohrožení, neuslyšíte o mně.“ Roger Langeron byl ze své funkce odvolán 13. ledna 1941, krátce nato byl zatčen gestapem. Válku přežil, zemřel roku 1966. Historie pařížské prefektury je velmi pohnutá, ve vysokých funkcích zde působili Jean Leguay, René Bousquet i Maurice Papon – však o nich bude ještě řeč, všichni totiž byli zapleteni do pronásledování Židů. Na podzim roku 2001 při jedné z posledních procházek po Paříži s přítelkyní Nadine Fontaineovou – možná si na ni ještě někdo ze čtenářů vzpomene, učila v pražském Francouzském institutu, po návratu domů těžce onemocněla a zemřela – jsme u pont Saint-Michel, po kterém jsme chtěly přejít z Île de la Cité na druhý břeh Seiny, uviděly hlouček. Starosta Paříže Bertrand Delanoë právě odhaloval pamětní desku, 25
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 25
16.10.2013 11:09:53
smutně připomínající, že 17. října 1961 na tomto místě, jen několik kroků od pařížské prefektury, policie zabila několik desítek Alžířanů, kteří se zúčastnili pokojné demonstrace; jejich těla pak hodila do Seiny. Za krvavé potlačení poklidného protestu proti válce v Alžírsku byl odpovědný Maurice Papon, neboť kupodivu působil ještě dlouho po válce. Ten Maurice Papon, který jako policejní prefekt organizoval zátahy na Židy a jejich deportace z kraje Gironde. Jeho minulost byla odhalena až v roce 1969. Papon sice rezignoval, ale z procedurálních důvodů bylo soudní řízení proti němu zastaveno. Papon se nezměnil, vůči Alžířanům použil stejné metody jako vůči Židům za okupace. Ani za jedno, ani za druhé nebyl nikdy potrestán.
Avšak vraťme se zpět k prvnímu dni okupace. Toho rána nad Vítězným obloukem, stejně jako na budově pařížské radnice a Eiffelovce, zavlály prapory s hákovým křížem. I hodinové ručičky musely uposlechnout rozkazu a postoupit o hodinu dopředu, hospodářská reforma à la Hitler už začala. Nepřátelské vojsko defiluje po jedné z nejelegantnějších světových promenád, po Champs-Élysées, navíc v rytmu Hitlerova bubnu. Dnes nám patří Německo, zpívají vojáci, zítra celý svět. Paříž je v šoku. Hrůzou jako by pro tuto chvíli ztuhli i bronzoví Marlyovi koně sochaře Cousteaua, kteří u vchodu na place de la Concorde stojí už od roku 1795, ale takovou potupu ještě nezažili. Toho pátečního rána zejí ulice prázdnotou; z velkých bulvárů se život vytratil. V Paříži v červnu 1940 vládla chmurná atmosféra. Školy jsou zavřené. Nikde živá duše, ani pes, ani auto. Jen projíždějící pouliční amplion pomalu a setrvačně opakuje: Složte zbraně! Vyvarujte se jakýchkoliv akcí! Každý nepřátelský projev bude potrestán smrtí! Pařížané jsou ohromeni. Tehdy do prázdných ulic rozčileně vyběhla studentka Célia Bertinová, pozdější známá spisovatelka. Vzpomínky na ten den ji nikdy neopustí, o mnoho let později je popíše ve své knize Les Femmes sous l’occupation (Ženy za okupace):
26
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 26
16.10.2013 11:09:53
Několik hodin jsem bezcílně bloudila ulicemi, aniž jsem potkala jediného německého vojáka; procházela jsem ulicemi a měla jsem pocit, že je nepoznávám. Moje město se náhle stalo la ville sans regard, městem bez pohledu – Němci mu tak říkali, překvapeni, že kdykoliv se jejich pohled setkal s naším, vždy jsme odvrátili zrak. Německé jednotky dostaly rozkaz chovat se tak, aby nás přesvědčily, že nejsou nepřátelské. Ještě dnes, když pomyslím na to datum, na vpád Němců do Paříže, se mě opět zmocňuje beznaděj, úzkost a hanba. (CÉLIA BERTIN, Femmes sous l’occupation, Ženy za okupace)
Radnice protestují a většina vlajek s hákovým křížem je stažena ještě téhož dne. Přes noc se na křižovatkách změnily ukazatele, k francouzským přibyly ty v němčině. Na ulicích se začaly rychle tvořit početné hloučky, bezradně postávající u velkých tabulí s nápisem Itinéraires d’évacuation de la population parisienne, Evakuační plány pro pařížské obyvatelstvo. Vyznačovaly místa, kam se Pařížané mohou uchýlit, směr a místo odjezdu: … departement du Calvados přijme obyvatele z 1., 4. a 5. okrsku, le Cher z 2. i z 11., le Loiret z 10., ve směru na západ, odjezd z place Dauphine… Odjezd z Clichy, ve směru na jih z place des Lilas… Evakuační plány pocházely převážně ještě z druhé poloviny třicátých let a je zajímavé, že départements d’accueil, departementy pro evakuované, nebyly od Paříže příliš daleko, patrně nikoho nikdy nenapadlo, že by nepřítel mohl na francouzské území proniknout tak hluboko.
27
Chateau_Vlak-sazba_v12.indd 27
16.10.2013 11:09:53