PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI Alexandr NeMEC, 2016
MARTA JIRÁSKOVÁ, BRETISLAV BENDA, MARY DURASOVÁ, HANA WICHTERLOVÁ, BEDRICH STEFAN, MARTIN REINER
PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI V nedávných dnech byla znovu oprášena diskuse o ochraně plastik v sídlišti Kladno-Rozdělov. Není to bohužel téma nové. Během poslední dekády došlo ke značnému poškození jednotlivých žánrových kompozic. Na řadě medailonů se podepsal zub času, v posledních měsících ale přibylo mechanických poškození, která nasvědčují úmyslnému ničení děl. Proto plastiky překryly ochranné konstrukce z tvrzeného skla. V současné době proběhly první kroky na cestě k restaurování reliéfů, vznikla předběžná kalkulace a věřme, že se věci dají do pohybu. Před začátkem oprav je však nutné vyřešit ochranu medailonů, aby jejich rekonstrukce paradoxně nevedla k ještě větší devastaci (v úvahu připadá instalace kamerového systému).
Kruhové keramické medailOny: Ve vstupním loubí šesti věžových domů je umístěna jediná realizovaná plastická výzdoba z let výstavby urbanistického celku Kladno-Rozdělov, a to kruhové keramické medailony. Východiskem záměru i řešení byla v podstatě renesanční myšlenka majolikových reliéfů, které v tomto případě nesou motivy animálních kompozic. Ostře odlišná barva většiny reliéfů počítá s doplňující zelení vegetace, na druhé straně jasně kontrastuje s neutrálním tónem obkladu budov. Většina reliéfů je právem pojata dekorativně. Jejich funkcí je důkladně zlidšťovat prostředí právě v místech, kde proudí nejživější provoz kolem domů. Sochaři Marta Jirásková-Havlíčková, Břetislav Benda, Mary Durasová, Martin Reiner, Bedřich Stefan a Hana Wichterlová-Stefanová se s daným úkolem vyrovnali úspěšně. Snad jen některým by bylo možné vytýkat odstín barevné glazury či původní technické nedostatky, které však byly v dalších úpravách značně vylepšeny. Na všech reliéfech, prozrazujících osobitost jednotlivců, je cenný kompoziční i plastický cit, kombinovaný se smyslem pro daný účel i umístění. Sama myšlenka způsobu takovéto plastické výzdoby, i volba motivu a techniky jsou přínosem, který rozdělovské sídliště a jeho výtvarné řešení velice obohatil. Plastiky tedy dotvářejí prostředí volbou hravých námětů, výtvarným řešením i umístěním. Již při realizaci záměru si akad. arch. Ing. arch. Josef Havlíček uvědomoval, že prostředí nového života není třeba zdobit jen složitými figurálními kompozicemi či pomníky. Naopak souhra jednotlivých žánrů plastik má být vyvážena z hlediska mnohostranných potřeb lidí. Závěrem lze konstatovat, že v rozdělovském sídlišti došlo ke zdárnému ztvárnění obytného prostředí výtvarnými prostředky tak, aby bylo skutečně lidské, jednoduché a krásné, jak to odpovídá naším cílům a idejím.
AUTORSTVÍ:
K vytvoření keramických, barevně glazovaných medailonů byla přizvána šestice předních umělců, sochařů té doby. Díky ojedinělosti tohoto projevu se jedná o výjimečnou venkovní scenérii, kterou dnes nelze obdivovat v žádné klasické galerii na světě. Na první věžový dům vytvořila dvojici medailonů zachycující psa a kočku akad. sochařka Marta Jirásková-Havlíčková. Na druhý věžový dům byla umístěna dvojice krocan a kohout od akad. sochaře Břetislava Bendy. Třetí věžový dům krášlí veverka s lasicí od akad. sochařky Mary Durasové. Na čtvrtém věžovém domě je umístěna dvojice medailónů orel a sova od akad. sochaře Ing. arch. Martina Reinera. V pořadí pátý věžový dům obohatila dvojice medailonů beran a ovce s jehňátkem od prof. akad. sochaře Bedřicha Stefana. Šestý věžový dům zdobí labuť s volavkou od akad. sochařky Hany Wichterlové-Stefanové. Zajímavostí je, že sochaři vytvářeli reliéfy souběžně dle svých skic a návrhů v Karlovarské keramické škole během roku 1954. Znamení byla na věžové domy umístěna v roce 1958. Alexandr Němec
ZDROJE:
VOLAVKOVÁ H., 1981: Marta Jirásková. 1. vyd. Praha: Odeon; ARCHITEKTURA ČSR., 1959 4 : Architektu Josefu Havlíčkovi k šedesátce; KOTALÍK J., 1982: Břetislava Benda: přehled sochařovy tvorby. Praha: Odeon; PLICHTA D., 1961: Mary Durasová. Praha: Nakl. čs. výtvarných umělců; HABÁN I., 2014: Mary Duras. V Řevnicích: Arbor vitae. ISBN 978-80-7467-063-3; ŠETLÍK J., 1964: Martin Reiner. Praha: Nakl. Čs. výtvarných umělců; ŠETLÍK J., 1961: Bedřich Stefan. Praha: Nakl. čs. výtvarných umělců; JŮZOVÁ E., JŮZA M., 2000: Sochařka Hana Wichterlová. V Litoměřicích: Galerie výtvarného umění v Litoměřicích. ISBN 80-85090-39-2; HAVLÍČEK J., 1964: Návrhy a stavby: 1925-1960. Praha: SNTL, Řada staveb. lit; FOTOARCHIV AUTORA z let 1996-2016, VŠ práce 2016.
Zdroj INSPIRACE - MAJOLIKA Hlavním propagátorem znovuobnovené renesanční myšlenky majolikových reliéfů na sídlišti Kladno-Rozdělov byl prof. akad. soch. Bedřich Stefan. Autor pracoval s ideou nenapodobovat klasicky vzhlížející domovní znamení, prováděná hojně v počátcích socialistické bytové výstavby. Tyto prvky, zastupující drobnou architekturu v nově vznikajících urbanistických celcích, sloužily zejména k odlišení jednotlivých typizovaných a snadno zaměnitelných domů. Kombinace užití majolikových reliéfů ve funkci domovních znamení působí jako unikátní a ojedinělý prvek, který byl uplatněn pouze v sídlišti Kladno-Rozdělov. Vzhledem ke ztvárnění a dochování komplexu medailonů se jedná doposud o nedoceněné dílo s nevyčíslitelnou historicko-uměleckou hodnotou.
Majoliková Keramika: Majolika je historické pojmenování pro keramiku s bílou glazurou, na které jsou namalovány v lemech rostlinné motivy. Centrální část je nejčastěji vyplněna lidskými postavami, nebo zvířaty. Lidské postavy jsou obvykle náboženského charakteru. Hojné je i zobrazení busty vůdce. Ze zástupců zvířat jsou zobrazováni ptáci a jeleni. Majoliky mohou zobrazovat i cechovní symboly. Dalším význačným poznávacím rysem této keramiky je její pestrá barevnost, která má svá pravidla. Všechna vyobrazení jsou řešena v tzv. barvách vysokého ohně, tedy v sytě modré, žluté, zelené a okrové. Majolika pochází ze Španělska, jméno však dostala po ostrově Mallorka, přes který se výrobky v polovině 15. století dopravovaly loďmi do Itálie. Oblíbená keramika se brzy začala vyrábět i v samotné Itálii, a to v provincii Ravenna ve městě Faenza. Zde se začíná psát historie druhého, všeobecně známějšího pojmu fajánsové keramiky.
FAJÁNSOVÁ Keramika: Výroba keramiky fajáns se datuje k počátku 16. století v Italském městě Faenza. Výroba fajánsových talířů, džbánků, váz, amfor, misek zdomácněla i ve Francii, Německu, Holandsku a také na Moravě, kde ji nejvíce ovlivnili habáni, příslušníci náboženské komunity, kteří praktikovali společné vlastnictví všeho majetku. Pro svoje přesvědčení byli všude pronásledováni a časem byli vypovězeni i odsud. Jejich umění ale jižní Moravu neopustilo. Naopak, v obci Tupesy, kde bíle glazované džbánky s květinovým dekorem v červené, žluté, modré a zelené barvě točil hrnčíř Ferdinand Petráš, vzniklo další pojmenování – tupeská keramika. Majolika zůstává oblíbená i dnes, v tradičním i moderním pojetí. Jako zdárný případ kvalitního ztvárnění a oživení myšlenky lze uvést právě domovní znamení na věžových domech v Kladně. Alexandr Němec
PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI Dvojice keramických medailonů v sídlišti Kladno-Rozdělov, umístěná na prvním věžovém domě, byla první vytvořenou a zároveň první experimentálně umístěnou dvojicí reliéfů v sídlišti. Tato dvojice zaujme nejen svou propracovaností, ale zejména vlnitými přechody mezi jednotlivými dílci lemu. Prvek, jenž měl nést účin čistě estetický, se v tomto případě neosvědčil. Při usazování jednotlivých dílců nastalo několik komplikací. Díly se při vypalování nepatrně prohnuly, což mělo za následek jejich nesoulad v návaznosti na sebe. Tyto prvky musely být při instalaci na místě ořezány tak, aby výsledný reliéf tvořil v pohledu souměrný kruh. Z tohoto důvodu autoři dalších reliéfů přistoupili k užití rovných přechodů mezi jednotlivými dílci v lemech plastik. Autorkou této dvojice animálních výjevů kočky s klubkem bavlny a psa je akad. sochařka Marta Jirásková-Havlíčková. Symbolicky právě první věžový dům byl předurčen k tomu, aby nesl výzdobu manželky hlavního architekta celého projektu sídliště Kladno-Rozdělov, akad. arch. Ing. arch. Josefa Havlíčka. Autorka již ve 30. letech s úspěchem modelovala plastiky koček. Totožný motiv tedy užila na přání svého muže, který miloval jasné barvy, i zde na domovních znameních v sídlišti Kladno-Rozdělov. Kontrastní modř připomíná v těchto případech věčný boj Kladenska se saharskou suchotou a s nedostatkem vody.
AUTORKA:
AKad. soch.
MARTA JIRÁSKOVÁ
Akademická sochařka Marta Jirásková-Havlíčková se narodila 7. března 1898 v Praze. Tato výjimečná umělkyně byla spolu s Mary Durasovou první adeptkou sochařství přijatou do Štursova ateliéru na Akademii výtvarných umění. Své školení u prof. Štursy, jehož třídou prošla téměř celá generace moderních sochařů, završila v roce 1924 ročním stipendijním pobytem v Paříži na škole Grande Chaumière, kde poslouchala přednášky např. i Františka Kupky. Sochařské dílo Marty Jiráskové-Havlíčkové je známo široké veřejnosti. Její Dívku (1938), která doplňovala expozici českého pavilonu Expo 1958 oceňují a obdivují generace sochařů od jejích vrstevníků až po současnost. Spolupráce s architektem je v jejím díle zastoupena nejen zmíněnými medailony v Kladně-Rozdělově, ale třeba i pamětní deskou Karolíny Světlé (1947). Marta Jirásková-Havlíčková zemřela 16. března 1981.
INFORMACE O VYobrazenícH:
První plastikou je sedící kočka s klubkem bavlny umístěným na podstavci. Lem plastiky je tvořen květy a listy svlačce rolního. Na šesti keramických dílcích je dále možno nalézt roháče obecného, hlemýždě hájového, dva motýly a můru. Druhé znamení zobrazuje sedícího psa. Lem je totožný s předešlým, s rozdílem umístění jednotlivých dílců. Je zde patrný posun o dílec po směru hodinových ručiček. Přechod mezi jednotlivými dílci lemu je vlnitý. Těla zvířat jsou pootočena svým pohledem k hlavnímu vstupu do budovy. Reliéfní medailony byly zhotoveny v Karlovarské keramické škole v barevně glazované keramice s průměrem 130 cm. Umístěny jsou 100 cm nad úrovní terénu na fasádě v portiku věžového domu, krytém loubím.
Plastiky: Kočka a Pes; 1954-1958; keramika; Ø 130 cm
I. věžový dům Vítězná, čp. 2955
DALŠÍ REALIZACE: 1923 Česající se (abs. práce) 1927 Ženský půlakt I 1936 Portrét Bedřicha Feuersteina 1950 Portrét architekta Havlíčka 1952 Portrét Břetislava Bendy 1962 Busta arch. Josefa Havlíčka 1963-64 Torzo, bílý cement 1968-74 Kouzelná flétna, beton 1973-74 Podobizna MUDr. B. Alberta 1980 Podobizna Josefa Zítka Alexandr Němec
PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI Druhou dvojici kruhových keramických medailonů v sídlišti Kladno-Rozdělov tvoří plastiky od akad. sochaře Břetislava Bendy. Sochař v tomto případě neodřekl úkol ryze dekorativní, jenž je v jeho tvorbě velice ojedinělý. Domovní znamení vytvořil ve třech exemplářích, z toho byly využity dva reliéfy s motivy ptáků. Prvním z nich je kohout s obilným snopkem v lemu listů a plodů révy vinné. Druhou plastikou je krocan v totožném lemu.
AUtor:
Fotografie zachycující stav při instalaci medailonů v roce 1958.
INFORMACE O VYobrazenícH:
AKad. soch.
BRETISLAV BENDA
Akademický sochař Břetislav Benda se narodil 28. března 1897 v Lišnici u Milevska. V letech 1911-15 studoval na kamenosochařské škole v Hořicích. Na Akademii výtvarných umění byl J. V. Myslbekem přijat r. 1915. Roky 1916-17 prožil na bojištích první světové války, kde byl raněn na rukou. V roce 1918 studoval na AVU u J. V. Myslbeka. V tomto roce byl znovu povolán, a to na srbskou frontu. V letech 1919-22 studoval na AVU u Jana Štursy, kde se stal učitelovým spolupracovníkem při provádění některých jeho plastik. V roce 1923 byl přijat za člena SVU Mánes, s nímž po léta pravidelně vystavoval. V roce 1925 obdržel na výstavě dekorativních umění v Paříži zlatou a stříbrnou medaili. Od té doby se stal předním sochařem určujícím vývoj výtvarné kultury na našem území. Jeho pomníková díla a plastiky v exteriéru jsou umístěny v řadě měst po celé ČR. Bendovo dílo lze označit jako důsledně novoklasicistní. V mnohém se jedná o dovršení odkazu Jana Štursy. Nejlépe jeho základní tóninu projevu vystihuje vlastní vyjádření: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské." Prvním jeho zveřejněným dílem byl reliéf Panny Marie na kapličce v rodné Lišnici u Milevska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch tvořil sochy i z mramoru. Závěrem svého života spolupracoval na svých dílech se svým synem akad. sochařem Milanem Bendou. Zemřel 19. srpna 1983 v Praze.
Druhý věžový dům má ve svých domovních znameních plastiku kohouta s obilným snopkem a krocana. Autor vytvořil na žádost Plastiky: Kohout a Krocan; 1954-1958; keramika; Ø 130 cm hlavního projektanta trojici plastik z níž byla vybrána tato dvojice. Prvním z vyobrazených animálních výjevů je kohout s obilným snopkem. Kruhový lem plastiky tvoří osm shodně velkých keramických dílců s rovnými přechody. V lemu je zobrazen šlahoun s listy a plody révy vinné. Druhému vyobrazení dominuje krocan. Lem je totožný s předešlým. Těla zvířat jsou pootočena svým pohledem k hlavnímu vstupu do budovy. Reliéfní medailóny jsou provedeny v Karlovarské keramické škole v barevně glazované keramice s průměrem 130 cm. Vnitřní průměr kruhu kolem plastiky je 90 cm. Znamení jsou umístěna 100 cm nad úrovní terénu na fasádě v portiku věžového domu, krytém loubím. Tato dvojice je ze všech medailonů v současnosti v nejlepší kondici.
II. věžový dům Vítězná, čp. 2956
Sochař se svou podobiznou v r. 1958.
DALŠÍ REALIZACE: 1920 Melancholické děvče; keramika 1922 Božena; mramor 1923-1924 Toaleta III; bronz 1932-1934 Žena s jablkem; bronz 1933 V koupeli; bronz 1934 Překvapená; bronz 1937 Příchod jara; bronz 1941 Androméda; mramor 1942 Naše země; istrijský vápenec 1943-1944 Vítězství; bronz 1948 Lidické děvčátko; bronz 1950 Spoutaná; bronz 1955 Večer; bronz 1956 Svítání; mramor 1962-1963 Dívka na pláži; bronz 1969 Žena vstupující do vody; bronz 1973 Klečící děvče; bronz Alexandr Němec
PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI Třetí pár kruhových keramických medailonů tvoří plastiky od akad. sochařky Mary Durasové. I u této sochařky je vyobrazení zvířat zcela ojedinělé. V celém kontextu její tvorby lze zmínit snad jen sádrovou bustu Autoportrét s kočkou (1944). V tomto případě lze uvažovat o inspiraci starým egyptským uměním, jež sochařce imponovalo již od dob studií na Akademii. Pro sídliště Kladno-Rozdělov vytvořila Mary Durasová plastiku veverky a lasice.
AUtorKA:
AKad. soch.
MARY DURASOVÁ
Akademická sochařka Mary Durasová se narodila 10. května 1898 ve Vídni. V letech 1916-1919 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Od roku 1919 do roku 1922 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jana Štursy, u něhož také absolvovala. Školní rok 1922-23 strávila studiem na Akademii výtvarných umění v Drážďanech (v mistrovské třídě). 1923-24 žila v New Yorku spolu se svým prvním manželem, malířem Maximem Kopfem. Mezi lety 1924 a 1927 soukromě studovala v Paříži. Od té doby žila trvale v Praze. Pravidelně cestovala do Francie, Itálie, Německa a jiných zemí. Manželství s Kopfem se po čase rozpadlo a Mary se v roce 1938 provdala za židovského podnikatele a intelektuála Arnolda Schücka, syna majitele pekárenského impéria, do kterého patřily i známé pekárny Odkolek. Pro luxusní funkcionalistickou vilu otce Schücka v Praze-Troji vytvořila Mary Duras sochu Evy. Léta 1939-45 strávila v emigraci v Anglii. Poválečný politický vývoj Československa nepřinesl Mary Duras ani jejímu muži klid. Majetek rodiny Schücků, včetně trojské vily, byl znárodněn. Náhradou dostali 80metrový byt. Po nástupu komunistické diktatury nesměla Mary vystavovat, přesto ale dál tvořila. Její životní situace byla velmi těžká, a tak spolu s manželem v roce 1963 emigrovala do západního 1926 Eva; sádra Německa. Po manželově smrti v roce 1973 se Mary odstěhovala za neteří 1927 Ležící; sádra do rakouského Štýrského Hradce. Zemřela 12. srpna 1982 v Grazu. 1928 Sestry I; mramor 1930 Ilona; bronz 1931 Divka se zrcadlem; terakota Plastiky: Veverka a Lasice; 1954-1958; keramika; Ø 130 cm 1932 Dvě dívky II; terakota 1932 Vlastní portrét III; terakota 1937 Po koupeli; bronz 1938 Svlékající se; sádra 1944 Matka s dítětem; sádra 1953 Portrét Otokara Fishera; bronz 1959 Matka s mrtvým dítětem; sádra 1960 Deska F. Chopina; bronz 1964 Odpočívající; sádra 1971 Na útěku; bronz 1974 Posmrtná maska A. Schücka 1982 Dvojreliéf; bronz III. věžový dům Vítězná, čp. 2957 Alexandr Němec
DALŠÍ REALIZACE:
INFORMACE O VYobrazenícH: Na prvním znamení je veverka, držící lískový oříšek. Plastika je umístěna v bohatě zdobeném lemu. Je zde vyobrazena čtveřice dřevin resp. listů s plody: líska s oříšky, lípa s oříšky, dub s žaludy a javor s křídlatými dvounažkami. Vše je spojeno v jeden celek. Na větvích je pětice ptáků, sledujících dění na vnitřní plastice. Lem je tvořen sedmi keramickými dílci s rovnými přechody. Na druhém znamení je lasice s uloveným holubem. Průměr reliéfů včetně lemu je 130 cm. Znamení jsou umístěna 100 cm nad úrovní terénu na fasádě při v hlavním vstupu do domu, v portiku krytém loubím.
PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI Na čtvrtém věžovém domě, v sídlišti Kladno-Rozdělov, je umístěna dvojice plastik od Ing. arch. akad. sochaře Martina Reinera. Tento sochař vytvořil pro město Kladno nejen medailony zobrazující sovu a orla, ale např. i torzo ženy pro atrium Domu kultury v Kladně; sochu hutníka u vstupu do bývalého Gottwaldova domu mládeže nebo bustu Kl. Gottwalda umístěnou ve stejné budově. U znamení je v současné době patrné silné poškození.
AUtor:
AKad. soch. Ing. Arch.
MARTIN REINER
Inženýr architekt a akademický sochař Martin Reiner se narodil 1. října 1900 v Kispestu v Maďarsku. V roce 1920 emigroval před Horthyho režimem do Prahy. V letech 1921-26 studoval na ČVUT architekturu a stavební inženýrství. Po ukončení studií pracoval jako samostatný architekt a realizoval několik staveb, především obytných domů. Sochařství se zabýval od mládí a výlučně se mu věnoval od roku 1940. Vystavoval od r. 1945. Byl členem Svazu čs. výtvarných umělců. Jeho výtvarná a intelektuální příprava, dramatické události válečných prožitků i silná tvůrčí vůle a v neposlední řadě i řemeslná zručnost mu dovolily rychle vyzrát v sochařskou osobnost. Jeho dílo se zařadilo mezi výrazné zjevy českého moderního umění. Navázal například linie světové statuární plastiky, jejímž novým objevitelem byl Aristide Maillol. Učil se na plastice raného Řecka a Egypta. Pro svou inspiraci hledal i v sochařské tradici své nové vlasti takové umělce, jejichž názor mohl rozvíjet osobitou formou, tj. sochaře citů a smyslů Jana Štursu a plastika poetické věčnosti a promyšlené konstrukce O. Gutfreunda. Svůj sochařský talent obohatil citem pro stavbu sochy, charakteristickým pro moderní plastiku i smyslem pro rozdílnost charakteru materiálu a jeho estetický účinek, který dovede 1945 Sestry; pískovec opracovat a využít k maximálnímu působení. Pracoval v plné sádře, 1946 Růžena; sádra keramice, rozdílných druzích kamene, dřevě i kovech. Reiner patřil 1947 Rytmus; pískovec k figurativním plastikům. Zemřel 13. dubna 1973 v Praze. 1947-57 Česající se; pískovec Plastiky: Sova a Orel; 1954-1958; keramika; Ø 130 cm 1948-60 Samaritánka; pískovec 1950 Podobizna básníka Kuby; bronz 1950 Malé torso; mramor 1952 Lien; mramor 1958-60 Tanečnice; mramor 1959 Hlava; mramor 1959 Milenci; dřevo 1959-60 Dívka s jablkem; mramor 1960 Schoulená; mramor 1960 Spoutaná; černý mramor 1961 Lidické ženy; opuka 1961 Žal; opuka 1962 Dvě ženy; sádra IV. věžový dům
DALŠÍ REALIZACE:
INFORMACE O VYobrazenícH: Medailony umístěné na čtvrtém věžovém domě zobrazují sovu a orla. První plastika byla modelována dle předlohy puštíka bělavého a je umístěna na smrkové větvi. Kruhový lem tvoří sedm shodně velkých keramických dílců s rovnými přechody. Na lemu je vyobrazen opakující se motiv borovicové šišky s jehličím. Druhá plastika byla vytvářena dle předlohy orla skalního a je umístěna na smrkové větvi. Lem je totožný s předešlým. Průměr reliéfů včetně lemu je 130 cm. Znamení jsou umístěna 100 cm nad úrovní terénu na fasádě při v hlavním vstupu do domu, v portiku krytém loubím.
Vítězná, čp. 2958
Alexandr Němec
PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI V pořadí pátou dvojici kruhových keramických medailonů v sídlišti Kladno-Rozdělov tvoří plastiky od prof. akad. sochaře Bedřicha Stefana. U této dvojice domovních znamení došlo během posledních let k největšímu a nejznatelnějšímu poškození vlivem vandalismu. V reliéfech je propsán autorův rukopis. Stejně jako v předchozích výjevech se tu uplatnil animální motiv, v tomto případě beran a ovce s jehňátkem, které saje mateřské mléko.
AUtor:
PROFESOR AKad. soch.
BEDRICH STEFAN
Profesor, akademický sochař Bedřich Stefan se narodil 9. prosince 1896 v Praze. Studoval na reálce, pak se vyučil ve štukatérsko-kamenickém závodě. Svá studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole začal v letech 1914 až 1917 a 1919 u prof. J. Drahoňovského a O. Španiela. Ve studiích pokračoval na Akademii výtvarných umění u prof. J. Štursy v letech 1919-1923. Jako stipendista pobyl v letech 1925-1926 v Paříži; po absolvování Akademie a znovu po návratu z Paříže pracoval v ateliéru O. Gutfreunda. S úspěchem obeslal řadu sochařských soutěží (reliéfy pro pražskou právnickou fakultu, jubilejní mince k 10. výročí lidově demokratické republiky, komemorativní figura ke společnému hrobu obětí fašismu v Lidicích). V roce 1945 byl povolán na Vysokou školu umělecko průmyslovou jako profesor, kde působil do roku 1958. V roce 1955 byl osloven svým dlouholetým přítelem akad. arch. Ing. arch. Josefem Havlíčkem, aby spolu se svou ženou akad. sochařkou Hanou Wichterlovou vytvořil dvojici kruhových reliéfů pro výzdobu průčelí věžových domů v Kladně-Rozdělově. Hlavní tvarovou inspiraci vnesl medailonům právě Bedřich Stefan, který odkázal na renesanční majolikové výjevy, avšak Pátý věžový má ve svých domovních znameních plastiku berana nakonec jako jediný z autorů ponechal své reliéfy prosté z pálené hlíny a ovce s jehňátkem sající mléko. Tyto dva reliéfy jsou výjimečné bez další barevné úpravy a glazování. Bedřich Stefan byl členem skupin tím, že u nich není použita glazura a nejsou vyvedeny v barvách. Děvětsil a SVU Mánes. Zemřel 31. března 1982 v Praze. Autor tak přímo přibližuje a navozuje prostotu materiálu pálené hlíny, která je tak blízká obydlím v pasteveckých oblastech, odkud Plastiky: Ovce s jehňátkem a Beran; 1954-1958; keramika; Ø 130 cm pochází inspirace a motivy pro tyto medailony.
INFORMACE O VYobrazenícH:
Prvním z vyobrazených animálních výjevů je ovce s jehňátkem. Kruhový lem plastiky tvoří sedm shodně velkých keramických dílců s rovnými přechody. Na lemu je vyobrazen opakující se motiv lučního kvítí a rostlin rostoucích na pastvinách. Druhému vyobrazení dominuje beran, jenž se rozhlíží po okolí. Lem tvoří sedm shodných keramických dílců, na nichž je vyobrazen motiv lučního kvítí a rostlin rostoucích na pastvinách. Vše je v základní barvě pálené hlíny. Průměr reliéfů včetně lemu je 130 cm. Znamení jsou umístěna 100 cm nad úrovní terénu na fasádě při hlavním vstupu do domu, v portiku krytém loubím.
V. věžový dům Vítězná, čp. 2959
DALŠÍ REALIZACE: 1916-17 Podobizna otce; sádra 1921 Námořník; pálená hlína 1923 Zpívající dívky; pálená hlína 1924 Dívka s absintem; pálená hlína 1924 Hráčka tenisu; sádra 1926-27 Klečící; bronz 1927 Torzo II; leštěný bronz 1928 Římské právo; sádra 1928 Černoch; bronz 1929 Sv. Václav; sádra 1930-33 Křížová cesta; sádra 1935 Ležící; žehrovický pískovec 1936 Reliéf pro pojišťovny Lípa 1940-46 Země; kararský mramor 1958 Relief pro KD Příbram; sádra 1959 Podobizna F. Muziky; sádra 1959 Žena s růží; pískovec 1965 Žena s dítětem; pískovec 1972 Setkání u studně; pískovec
Alexandr Němec
PLASTIKY V KLADENSKÉM SÍDLIŠTI Poslední dvojici domovních znamení v sídlišti Kladno-Rozdělov tvoří plastiky od akad. sochařky Hany Wichterlové, animální výjevy zobrazují volavku s mláďaty a labuť přistávající na hnízdě. Autorka těchto reliéfních medailonů dotváří šestici dávných spolužáků od Štursy. Oslovena byla svým manželem Bedřichem Stefanem, který byl hlavním koordinátorem a autorem obnovené myšlenky tvorby znamení v duchu majolikových reliéfů.
AUTORKA:
AKad. soch.
HANA WICHTERLOVÁ
Akademická sochařka Hana Wichterlová-Stefanová se narodila 1. srpna 1903 v Prostějově. Její rodina, která patřila k významným průmyslnickým rodům rakouského mocnářství, se přátelila mimo jiné i s předními umělci své doby. Jedním z nich byl architekt Jan Kotěra, který rozpoznal v mladé Haně Wichterlové výtvarné nadání a doporučil rodině, aby ji poslala na uměleckou školu. V letech 1919-22 studovala malířskou přípravku na Akademii výtvarných umění v Praze. Roku 1922 nastoupila do sochařské speciálky prof. Jana Štursy, kde v roce 1925 absolvovala s plastikou Údiv, která je považována za jeden z vrcholů meziválečné figurální tvorby. Po zakončení studií podnikla cestu do Paříže, kde ve svém ateliéru na Mont Rouge vytvořila do roku 1930 pět plastik. Po návratu do své vlasti se v roce 1931 stala členkou SVU Mánes. V roce 1939 přerušila svoji sochařskou kariéru a přestěhovala se z Prahy do Smržice, kde budovala rodinnou farmu. Roku 1942 se vdala za sochaře Bedřicha Stefana. Tři roky po válce se vrátila zpět do ateliéru pod Petřín v Praze. Zde se Hana Wichterlová-Stefanová postupně vrací k vrcholné sochařině a věnuje se mimo jiné i zakázkové tvorbě. Z této éry pocházejí např. i zvířecí reliéfy na věžových domech v Kladně-Rozdělově. V poválečném období se u ní projevilo zaujetí indickou filozofií v sérii meditativních hlav, v nichž se pokusila vyjádřit stavy hluboké duchovní koncentrace. Za své životní dílo bývá právem nazývána první dámou českého sochařství. Ve svém ateliéru pod Petřínem zemřela 29. srpna 1990. Plastiky: Volavka a Labuť ; 1954-1958; keramika; Ø 130 cm
INFORMACE O VYobrazenícH: Poslední dvojice medailonů zobrazuje volavku s mláďaty a labuť přistávající na hnízdě. Obě plastiky jsou posazeny na hnízda se dvěma mláďaty. U labutě je navíc zobrazena trojice vajec. Kruhový lem plastiky tvoří sedm různě velkých keramických dílců s rovnými přechody. Na lemu jsou vyobrazeny listy a květy leknínů. Těla zvířat jsou pootočena svým pohledem k hlavnímu vstupu do budovy. Průměr reliéfů včetně lemu je 130 cm. Vnitřní průměr plastiky je 90 cm. Znamení jsou umístěna 100 cm nad úrovní terénu na fasádě při v hlavním vstupu do domu, v portiku krytém loubím.
VI. věžový dům Vítězná, čp. 2960
DALŠÍ REALIZACE: 1924 Údiv; bronz; kararský mramor 1926 Návrh na fontánu; hlína 1927 Stojící; bronz 1928 Torzo s vázou; ořechové dřevo 1928 Podobizna V. Makovského; sádra 1930 Sedící; přežahnutá kamenina 1931 Pták; cín; bronz 1931-32 Dvě torza; sádra 1932 Pupen; kosořský mramor 1933 Hudebnice; bronz a měď 1936 Opřená hlava; sádra; dřevo 1937-38 Kropenka; kamenina 1938-39 Matka s dítětem; dentakryl 1935-65 Oběť; bronz 1967-68 Lusk; bronz 1976 Jádro; diorit; dřevo 1955-90 Mahulena; akát; nedokončeno Alexandr Němec
ZAJÍMÁ VÁS HISTORIE KLADNA? SLEDUJTE AKTIVITY HALDY WWW.HALDAKNIH.CZ