Čipy Hole-in-one neboli o spravedlnosti a nespravedlnosti v golfu a v životě Ondřej Kašina, Praha
Až dosud jsem nikdy nezahrál hole-in-one. Mnohokrát můj míček přeběhnul jamku a několikrát dokonce i ťuknul do vlajkové tyče, ale nikdy se mu nezachtělo skulit se dovnitř a dopřát mi ten závratný pocit. Opakovaně jsem asistoval u toho, když mí spoluhráči vystoupili na tento vrchol golfové euforie. Moje dcera Alžběta si zahrála hole-in-one na magickém pobřežním hřišti Los Canales, když jsme žili ve Venezuele. Náš rodinný rozpočet tehdy zachránila skutečnost, že to bylo v neděli
Ve třetí kategorii se sdružují golfisté těžce nesoucí skutečnost, že dosud nebyli poctěni žádným hole-in-one a zdá se jim, že vzhledem k odehraným létům a obětovanému úsilí na golfových hřištích se nejedná o nic jiného než o další velkou nespravedlnost.
90 | GOLF
a většina členů klubu se chystala na návrat autem do hlavního města Caracasu vzdáleného 130 kilometrů. Ne, že by netekla whisky, ale vyteklo jí přece jen o něco méně, než kdyby se ta událost odehrála v sobotu. Já však zůstávám nadále v „klubu“ těch golfistů, kteří po esu dosud marně touží. Musím však poznamenat, že ten náš „Klub čekatelů na hole-in-one“ není stejnorodý, pokud se týká vnímání faktu, že nám tento krásný zážitek byl odepřen – navzdory tomu, že usilovně trénujeme a hrajeme podle
našich nejlepších schopností. Zdá se mi, že jeho členy lze rozdělit do tří kategorií. Do první kategorie bych zařadil fatalisty, kteří sice po jamce na jeden úder touží, ale v hloubi duše jsou přesvědčeni, že to prostě buď přijde, nebo nepřijde – a jestliže to přijde, tak se to stane tehdy, až to bude muset přijít. Fatalisté jsou mi v golfu sympatičtí. Pak následuje druhá kategorie, do níž bych zařadil i sebe. V ní se nalézají optimisté pevně doufající, že ta jejich „jamka-na-jeden“ je na cestě pokaždé, když si stoupají na odpaliště jakéhokoliv paru 3