Kateřina Šillerová

Kateřina Šillerová (* 1996) se dlouhodobě zajímá o vnitřní procesy a skladbu organismů, zkoumá spolupráci jednotlivých částí uvnitř lidského těla, na které se snaží nazírat z jiné perspektivy než současná medicína. Pracuje s představou, že vědomé mohou být i mikroskopické části našich těl, což nám dává možnost hlubšího poznání sebe sama na imaginativní úrovni, která je pro autorku stejně zásadní jako exaktní přístupy. U svých prací a úvah vychází z transhumanismu, myšlenkového směru založeného na pozitivním přijetí technologií, které přirozeně srůstají s lidskými těly za účelem zvýšení jejich efektivity. Tento posthumanistický směr ve své tvorbě Šillerová spojuje s panpsychismem: s názorem, že duševno je základem všech jsoucen. Těžištěm její práce jsou kresby sloužící jako zdroje pro rozvedení témat do dalších médií, jako je nejčastěji objekt či instalace, s občasným využitím videa a textu. Materiál, který volí pro své objekty, má zásadní výpovědní hodnotu, odkazuje na osobní téma nemoci a očišťování, proto většinově využívá kosmetické či chemické substance, jež se pojí s péčí o tělo. Postup práce s těmito materiály, tekutinami a látkami, které míchá, rozpouští a vaří, aby tak docílila kýženého výsledku, se často podobá alchymii. Ve své tvorbě Šillerová postupně rozvíjí vlastní pojem tzv. buněčné spirituality, totiž že spiritualita je vlastní i samotné buňce v lidském těle. Její diplomová práce s názvem Inner Matter (2023) se věnuje hledání způsobů, jak navázat kontakt s naším tělem, které je navzdory své fyzické blízkosti pocitově daleko, ve smyslu našeho chápání jeho impulzů a mechanismů, na jejichž základě funguje. Instalace rozvíjí představu, že stejně jako je člověk emocionální bytost, jsou emocionální i mikroskopické části, ze kterých se skládá lidské tělo. Hlavním výsledkem jsou mýdlové vitráže, objekty vytvořené z mýdlové hmoty, které Šillerová připodobňuje ke skleněným plochám s náboženskou tematikou. Objekty založené na symbolickém vztahu lidského těla – svaté figury jsou pro ni metaforou k nazírání na atomy a buňky jako na svátosti uvnitř našich biologických těl. Zdrojem pro mýdlové hmoty jsou přitom kresby využívající vizualitu vědeckých ilustrací, která je do určité míry imaginativní, ačkoliv je přijímaná jako exaktní. V instalaci použité umělé světlo na sebe bere význam svatého, a i když je technické, má pro Šillerovou transcendentální charakter. Instalace vytvářející kompaktní prostor ke koncentrovanému vnímání vnitřní skladby těl zrcadlí a rozvíjí autorčin pojem buněčné spirituality, kdy vědecké a spirituální může existovat společně.

Kateřina Šillerová je absolventkou bakalářského studia v Ateliéru kresby a grafiky u Svätopluka Mikyty na FaVU VUT v Brně. Na stejné univerzitě je diplomantkou v Ateliéru tělového designu pod vedením Lenky Klodové. V roce 2019 studovala na drážďanské Hochschule für Bildende Künste. Byla součástí skupinových výstav Über das jucken, Alte Feuerwache Loschwitz, Drážďany (2019); Jednou jsem přitiskla ucho ke stromu, do kterého ťukal datel, galerie Umakart, Brno (2020); Empire: Behind, Galerie FaVU, Brno (2020); VIZ, SEFT, Brno (2022). V roce 2021 se Šillerová účastnila rezidence v C. Rockefeller Center for the contemporary Arts, Drážďany.

Anežka Chalupová

Kateřina Šillerová (* 1996) has long been interested in the internal processes and composition of organisms, examining the cooperation of individual parts within the human body from a different perspective to contemporary medicine. She works with the idea that even the microscopic parts of our bodies can have consciousness, which gives us the possibility of a deeper knowledge of ourselves on an imaginative level, and this is fundamental for the author in the same manner as exact scientific approaches. In her works and reflections she draws on transhumanism; a school of thought based on the positive acceptance of technologies that naturally fuse with human bodies to increase their efficiency. In her work, Shiller combines this posthumanist movement with panpsychism; the view that the psyche is the basis of all beings. In her work she focuses on drawings that serve as sources for the development of themes in other media, such as objects and installations, with occasional use of video and text. The material she chooses for her objects has a fundamental expressive value, referring to personal themes of illness and purification, so she mostly uses cosmetic or chemical substances that are associated with body care. The process of working with these materials, liquids and substances, which she mixes, dissolves and cooks to achieve the desired result, often resembles alchemy. In her work, Šillerová gradually develops her own notion of the so-called cellular spirituality, namely that spirituality is inherent even in the cells of the human body.

The work entitled Inner Matter (2023) is concerned with finding ways of getting in touch with our bodies which, despite their physical proximity, are sensually distant, in terms of our understanding of their impulses and the mechanisms on which they operate. The installation develops the idea that just as humans are emotional beings, so are the microscopic parts that make up the human body. The main result is soap-stained glass, objects made of soap, which Šillerová equates to glass surfaces with religious themes. Objects based on the symbolic relationship between the human body and the holy figure are a metaphor for her to view atoms and cells as sacraments within our biological bodies. In doing so, the source for the soap creations is drawings with the visuality of scientific illustrations, and which are to some extent imaginative, although accepted as being exact. In the installation the artificial light takes on the meaning of the sacred, and although technical, it has a transcendental character for Šillerová. Creating a compact space for the concentrated perception of the internal composition of bodies, the installation mirrors and develops the artist’s notion of cellular spirituality, where the scientific and the spiritual can coexist.

Kateřina Šillerová is a graduate of the bachelor’s studies in the Studio of Drawing and Graphic Design under Svätopluk Mikyta at the FFA BUT. She is currently completing her master’s studies at the same university in the Studio of Body Design under the supervision of Lenka Klodová. In 2019, she studied at the Hochschule für Bildende Künste in Dresden. She was part of the group exhibitions Über das jucken, Alte Feuerwache Loschwitz, Dresden (2019); Once I Pressed my Ear to the Tree where the Woodpecker was Tapping, Umakart Gallery, Brno (2020); Empire: Behind, FaVU Gallery, Brno (2020); VIZ, SEFT, Brno (2022). In 2021, Šillerová participated in a fellowship at the C. Rockefeller Center for the Contemporary Arts, Dresden.