Veronika Šavarová

Veronika Šavarová (* 1997) pracuje v klasickém médiu malby. Jejím hlavním inspiračním zdrojem je zpřítomnění „dokonalého krásného světa“, který vykazuje určitou auru neposkvrněného a nedotčeného každodenního života. Tento svět se možná takový zdá být na první pohled, ale zároveň je zobrazena jeho dysfunkčnost. Autorčino výtvarné pojetí se váže na metafyzický prostor, určité téma tajemství a bezčasovosti, až k pocitům osamělosti. Jako by sám prostor o sobě kladl na osamělost a odcizení důraz. Její obrazy nám nic nediktují. Pohledy, které se v nich snažíme nacházet, nás netlačí, nezmocňují se nás, a tak diváci*divačky mohou mít pocit, že se s nimi téměř nepočítá. Jako by byly uzavřeny samy v sobě. Ve všech projektech z let 2018–2022, jako jsou Interiéry (2018), Uvíznutí (2019), Deníkové zápisy (2020), Bezpečná místa (2021) či Epifyt (2020–2021), je důležitým znakem obyčejnost. Přestože se tyto malířské cykly zdají jako neemocionální, silný dialog zde vede barva. Skoro jako by divák*divačka i autorka ve splynutí jedné bytosti měli využívat synestezii. Na obrazech jsou vykreslené, někdy plošně a někdy se silnou linií, pokojové rostliny v těžko rozeznatelném prostoru, který pomyslně spojuje vnější i vnitřní světy. Rostliny jsou tak jedinou „živou“ bytostí, kterou v obrazech nacházíme. Symbolika rostlin, která autorku zajímá dlouhodobě, osciluje různým směrem. Jsou pro ni interním vyjádřením, které však divákům*divačkám nesděluje. Pocitově tak můžeme uvažovat o rostlině jako symbolu přírody, která se stále zmenšuje a uchyluje do menších prostorů, protože ji technický a industriální svět požírá. Zároveň si však můžeme všímat i prostoru, který v nás vyvolává neklid –rostliny různě bují, až se s nich stávají nebezpeční tvorové.

Diplomový projekt To, co chci vidět (2023) vychází z předešlých prací, ve kterých se Šavarová soustředila na práci s narativem. Autorka přiznává klasickou malbu, nehledá její přesahy, naopak olejomalba, kterou završuje své studium, demonstruje, že meziprostory lze nacházet v klasickém závěsném médiu, jež se vztahuje k našemu aktuálnímu času a prostoru.

Veronika Šavarová absolvovala Ateliér malířství 3 na FaVU VUT v Brně u Patricie Fexové a Veronika Vlkové. V rámci zahraničních stáží navštívila např. Kulturní centrum Dvoreca Balchik v Bulharsku. Převážně se prezentuje v galeriích off formátu či v kulturních zařízeních (Café Tucan, Valašské Meziříčí; Kavárna Továrna, Zlín aj.). Podílela se také na mnoha skupinových výstavách, jako např. Pokoje v Praze a dále v Brně. Je zastoupena ve sbírkách COLLETT Prague | Munich, a. s., v rámci skupiny Lettenmayer & Partner.

Tea Záchová

Veronika Šavarová (* 1997) works with the classical medium of painting. Her main source of inspiration is the representation of the “perfect beautiful world”, which has a certain aura of immaculate and untouched everyday life. That is how this world may appear at first glance, but its dysfunctionality is also depicted. The artist’s artistic conception is linked to metaphysical space, a certain theme of mystery and timelessness, even to feelings of loneliness. It is as if the space itself emphasised loneliness and alienation. Her paintings do not dictate anything to us. The glances we try to find in them do not push us, do not overwhelm us, and so viewers may have the feeling that they are almost not taken into account. It is as if these paintings were closed within themselves. In all the 2018–2022 projects, such as Interiors (2018), Stuck (2019), Diary Entries (2020), Safe Places (2021), and Epifyt (2020–2021), ordinariness is an important feature. Although these series of paintings seem unemotional, a strong dialogue is conducted through colour. It is almost as if the viewer and the artist were using synaesthesia in the fusion of one being. The paintings depict, sometimes flatly and sometimes with a strong line, houseplants in a barely discernible space that imaginatively connects the outer and inner worlds. Plants are thus the only “living” beings we find in the paintings. The symbolism of plants, which the artist has been interested in for a long time, oscillates in different directions. They are an internal expression for her, which she does not communicate to the audience. We can thus think of the plant as a symbol of woman-nature, which is constantly shrinking and retreating into smaller spaces, being devoured by the technical and industrial world. At the same time, however, we can also notice the space that makes us uneasy—the plants grow in different ways until they become dangerous creatures.

Her diploma project What I Want to See (2023) is based on her previous works, in which she focused on working with narrative. The artist acknowledges classical painting, she does not look for its overlaps; on the contrary, the oil painting that completes her studies demonstrates that in-between spaces can be found in the classical hung medium that is relevant to our present time and space.

Veronika Šavarová graduated from Painting Studio 3 at the FFA BUT. As part of her internships abroad, she visited the Dvoreca Balchik Cultural Centre in Bulgaria. She mostly presents her work in off format galleries and cultural institutions (Café Tucan, Valašské Meziříčí; Kavárna Továrna, Zlín, etc.). She has also been represented in many group exhibitions, such as Rooms in Prague and also in Brno, as well as in the collections of COLLETT Prague | Munich, a. s. within the Lettenmayer & Partner group.