Sára Jarošová

Sára Jarošová (* 1998) se zabývá osobní a kolektivní pamětí ve vztahu k nejrůznějším médiím. Intermediální přístup jí dovoluje zkoumat téma paměti v celé jeho šíři – od vizuální analýzy společenských rituálů přes inscenované video eseje o vztahu paměti a místa po abstraktní malby, které zachycují osobní vzpomínky pomocí nečitelných znaků a barevných skvrn.

Ve svých textech skládá fragmenty příběhů, které vyprávějí o realitě neprivilegovaných jazykem ohlodaným na kost. Ve své práci často využívá optiku dítěte, která není naivní ani nostalgická, ale bezprostředně chaotická a někdy až podvratná. Do videofilmů, které vznikají ve spolupráci s Davidem Neumannem, obsazuje dětské protagonisty jako zdroj autentické výpovědi na hraně dokumentu a fikce.

Ve videu s názvem A co kdyby? (2022) snímala dvojici dětí, jak improvizovaně předvádějí zdánlivě nesmyslné činnosti, které plynule přecházely do rituálního zaříkávání nebo zcizující interakce s objektivem kamery. Dívka i chlapec na sobě měli barevné roztrhané kostýmy, na obličeji líčení a chvílemi spolu komunikovali fiktivním jazykem. Pomocí klíčování se střídavě pohybovali v zasněženém lese nebo na jezerní hladině. Změna měřítka z nich vytvářela drobnou součást biosféry. Ve videu se Jarošová snažila zpochybnit zažitou představu o individuálním tvůrci a nabídla odpověď v podobě kolektivního autorství. Spekulativní otázka z názvu videa se vztahovala k hledání nových možností kooperace živých a neživých složek v rámci otevřené struktury přírodního ekosystému. Jakým způsobem by se proměnila společnost, kdybychom „spolupráci“ definovali jako blízký vztah plný lásky? Je autorství pouhá iluze postkapitalistického diskurzu, která má potvrzovat tradiční dělbu práce? Video A co kdyby? (2022) bylo prezentováno na skupinové výstavě Cuerpo Transparente v Centro de Producción Audiovisual Leonardo Favio v Buenos Aires. Její textová sbírka s názvem Naleštěnej Mercedes (2023) byla publikována na digitální platformě pro současnou poezii Psí víno. V rámci výstavy diplomových prací prezentuje svůj závěrečný projekt Můj teenage dream nikdy nekončí (2023), který se zabývá tématem utopické budoucnosti a irelevantnosti historie. Je zpracován ve 3D digitálně vytvořeném prostředí herního enginu Unreal Engine 5.

Sára Jarošová vystudovala bakalářský obor Filmová, divadelní, televizní a rozhlasová studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Je absolventkou Ateliéru environmentu FaVU VUT v Brně pod vedením Barbory Klímové a Matěje Smetany.

Jiří Havlíček

Sára Jarošová (* 1998) deals with personal and collective memory in relation to various media. Her inter-media approach allows her to explore the theme of memory in its entirety—from visual analyses of social rituals, to staged video essays dealing with the relationship between memory and place, to abstract paintings that capture personal memories through illegible marks and splashes of colour.

In her texts she composes fragments of stories that narrate the reality of the unprivileged in a language stripped to the bone. Her work often adopts a child’s perspective, which is neither naive nor nostalgic, but downright chaotic and sometimes even subversive. In the video films in collaboration with David Neumann she casts child protagonists as sources of authentic testimony verging on documentary and fiction.

In a video titled What If? (2022), she filmed a pair of children improvising seemingly nonsensical activities that transitioned seamlessly into ritual incantations and alienating interactions with the camera lens. Both the girl and the boy wore colourful tattered costumes and makeup, and at times they communicated with each other in a fictional language. They alternately moved through a snowy forest or were on the surface of a lake. The change of scale made them a tiny part of the biosphere. The video sought to challenge the accepted notion of the individual creator, and offered a response in the form of collective authorship. The speculative question of the video’s title relates to the search for new possibilities of cooperation between living and non-living components within the open structure of the natural ecosystem. How would society be transformed if we defined “cooperation” as a close relationship full of love? Is authorship a mere illusion of post-capitalist discourse meant to affirm the traditional division of labour? The video What If? was presented as part of the group exhibition Cuerpo Transparente at the Centro de Producción Audiovisual Leonardo Favio in Buenos Aires. Her text collection, titled Polished Mercedes, was published on the digital platform for contemporary poetry Psí víno. As part of the diploma exhibition, Jarošová presents her final project My Teenage Dream Never Ends (2023), which deals with the theme of a utopian future and the irrelevance of history. It is developed in a 3D digital environment using the Unreal Engine 5 game engine.

Sára Jarošová graduated from the Faculty of Arts of the Palacký University, Olomouc, majoring in Film, Theatre, Television and Radio Studies, where she received her bachelor’s degree. She is a graduate of the Environment Studio of the FFA BUT under the guidance of Barbora Klímová and Matěj Smetana.