Koncepce Conception

Diplomové výstavy a katalogy jsou specifický žánr světa umění. Studující a kurátoři*kurátorky musí každý rok znovu přehodnocovat smysluplnost tohoto formátu. Střídají se přístupy více invazivní (kurátoři*kurátorky upravují práce studujících, pro vyšší působivost výstavy jako celku) s přístupy, které nechávají vyznít různost a specifičnost jednotlivých děl a oborů, ovšem s rizikem nekonzistentního výsledku. Prezentace FaVU VUT je ještě specifičtější v tom, že souběžně prezentuje výstupy volného i užitého umění.

Pro letošní ročník jsme se jako oslovený kurátorský tým rozhodli tento formát definovat jako službu. Službu vedoucí k nenápadnému, přesto z našeho pohledu důležitému výsledku. Díla neremixujeme, nepřicházíme s okázalou architekturou ani se vše nesnažíme zabalit do formy uhrančivého vtipu či komunitního gesta. Nahlížíme na výstavu a katalog velmi utilitárně a hledáme praktické výstupy –nástroje, které mohou studujícím sloužit po opuštění alma mater. Ústředním bodem této méně viditelné služby bylo oslovení deseti vybraných teoretiček, historiků a kurátorek (Anežka Chalupová, Veronika Čechová, Eva Drexlerová, František Fekete, Jiří Havlíček, Natálie Kubíková, Jiří Sirůček, Martina Růžičková, Tea Záchová) k sepsání textů s velmi jasným zadáním. Chtěli jsme, aby texty měly co nejpodobnější strukturu. Nemělo by se jednat o filozofii, poezii či autorskou interpretaci díla, ale o věcný popis toho, s jakým médiem a tématem studující pracují a zda již u nich můžeme pozorovat nějakou specifickou pracovní metodu. Může se zdát, že podobný druh psaní redukuje autory*autorky na pouhý výrobní štítek, ale ve skutečnosti pomáhá v orientaci, přímo a srozumitelně popisuje základní vlastnosti díla, což dokumentace často nedokáže. Může to znít jako maličkost, ale osobně jsme se k podobným textům dostali až po letech praxe a jednoznačně by nám po dokončení studia pomohly, třeba v přihláškách na nejrůznější granty či umělecké opencally. Věříme také, že současní umělci*současné umělkyně nejsou skupina odsunutých géniů, kteří tvoří do šuplíku a čekají na posmrtné objevení, ale jsou to osobnosti, které jsou součástí živé oborové diskuse a dokážou své myšlenky komunikovat, ustanovovat nová témata a diskusi aktivně tvořit. Proto jsme jako další službu zvolili pozvání vybraných kurátorek*kurátorů, se kterými se studující seznámí během zahájení výstavy (Mirela Baciak, Thomas Conchou, Tjaša Pogačar). Na začátku roku jsme se sešli se všemi studujícími, abychom jim vysvětlili, jak si představujeme realizaci projektu. Řekli jsme jim také, že tento proces může také být bolestivý nebo komplikovaný, stejně jako je samotný život, že každá výstava i každý katalog jsou určitým druhem zkoušky, s jejímž výsledkem je člověk málokdy spokojen. Nakonec je toto první střetnutí asi takové, jaké je právě teď, směsí emocí, úhlů pohledu, štěstí a strachu, nadšení a nepochopení, důvěry a pochybností, šepotu a přízraků.

Všichni, kteří se na této zkušenosti podíleli, do ní vložili vše, co v tu chvíli mohli. Spolupráce se 40 lidmi nikdy není dlouhá a klidná řeka, ale jedno je jisté – alespoň jednou v životě jsme to zvládli. Alespoň pro tento jediný den jsme společně vytvořili něco, co teď máte v rukou a před očima. To něco není bezvýznamné, protože znamená čas, společné bytí, konec, ale hlavně začátek života po studiu.

Julie Béna, Jakub Jansa

Kurátorský tým výstavy diplomových prací FaVU VUT 2023

Diploma exhibitions and catalogues are a specific genre in the art world. Every year students and curators have to re-evaluate the meaningfulness of this format. They alternate between more invasive approaches (the curators modify the students’ works to increase the impact of the exhibition as a whole) and approaches that allow for the diversity and specificity of individual works and disciplines, but at the risk of inconsistent results. The presentation of the FFA BUT is even more specific in that it simultaneously presents the output of both free and applied art.

This year, as the curators, we decided to define this format as a service. A service leading to an inconspicuous yet, from our point of view, important result. We do not remix the works, we do not come up with spectacular architecture, nor do we try to pack everything into the form of a charming joke or a community gesture. We look at the exhibition and the catalogue in a very utilitarian way, seeking practical outputs—tools that can serve students after they leave their alma mater. The central point of this less visible service was to address ten selected theorists, art historians, and curators (Anežka Chalupová, Veronika Čechová, Eva Drexlerová, František Fekete, Jiří Havlíček, Natálie Kubíková, Jiří Sirůček, Martina Růžičková, Tea Záchová). As for the texts, they were assigned a very clear task. We want all the authors’ texts to be as similar in structure as possible. They should not be philosophical or poetic or the author’s interpretation of their work, but a factual description of the medium and subject they are working with and whether a specific working method can already be observed. It may seem that this kind of writing reduces the authors to mere production labels, but in fact it helps in orientation, by describing the essential characteristics of the work in a direct and comprehensible way that documentation often fails to achieve. It may not sound important, but we only came to such texts after years of practice, and they would have clearly helped us in our applications for various grants or art open calls after our graduation.

We also believe that contemporary artists are not a group of marginalised geniuses who are working just for themselves and are waiting to be discovered only after their death. They are personalities who are part of a lively professional debate and they can communicate their ideas, establish new topics and actively shape discussions. Therefore, as an additional service, we have decided to invite the selected curators who the students would meet during the opening of the exhibition (Mirela Baciak, Thomas Conchou, Tjaša Pogačar).

At the beginning of the year we met with all the students to explain how we imagined the project would be implemented. We also told them that this process could be painful or complicated, that this was life, that every exhibition, every catalogue was a kind of test that one was rarely satisfied with. In the end, this first encounter is probably as it is now; a mixture of emotions, points of view, happiness and fear, excitement and misunderstanding, trust and doubt, whispers and ghosts.

All the people involved in this experience gave what they could when they could. A project with 40 people is never a long and calm river, but one thing is for sure; we have done it at least once in our lives. That one day we will together make something that is now in your hands and in front of your eyes, and that something is not insignificant, because it means time, being together, the end, but most importantly, the beginning of life after school.

Julie Béna, Jakub Jansa Curators of the 2023 Graduates Exhibition FFA BUT