Umění psychické odolnosti – Marian Jelínek, Jiří Kuchař

Marian Jelínek Jiří

Umění psychické odolnosti

Marian Jelínek a Jiří Kuchař

v nakladatelství Eminent

Poznej sám sebe

Úspěch a jeho

spirituální dimenze

Motivace – Mýtus

dnešní doby

Tajemství životní motivace

Jak se zbavit strachu

Umění psychické odolnosti

Doporučené webové adresy

www.eminent.cz

www.regenerace.cz

www.peaklevelacademy.cz

www.mojesvedectvi.cz

www.spagyria.cz

Jelínek

Umění psychické odolnosti

Marian Jelínek a Jiří Kuchař v nakladatelství Eminent

JAK SE ZBAVIT STRACHU

MOTIVACE — MÝTUS DNEŠNÍ DOBY

POZNEJ SÁM SEBE

TAJEMSTVÍ ŽIVOTNÍ MOTIVACE

ÚSPĚCH A JEHO SPIRITUÁLNÍ DIMENZE

Jiří Kuchař v nakladatelství Eminent

AYAHUASCA ANEB TANEC S BOHY

DETOXIKACE LÉČIVÝMI OLEJI

ESOTERICKÉ ČECHY, MORAVA A SLEZSKO 1—9

HITLEROVA SBÍRKA V ČECHÁCH 1, 2

JAK DÁL PO ANTIBIOTIKÁCH (A BĚHEM JEJICH UŽÍVÁNÍ)

KNIHA, KTERÁ LÉČÍ

LÉČITELÉ, JAK JE NEZNÁTE

LÉČITELÉ, JASNOVIDCI A MÁGOVÉ

POZOR, SŮL!

PŘÍRODNÍ ANTIBIOTIKA A ANTIVIROTIKA V KUCHYNI

SANTO DAIMÉ

SVĚT PŘÍRODNÍCH ANTIBIOTIK

SVĚT PŘÍRODNÍCH ANTIVIROTIK

TAK CHUTNÁ ŠTĚSTÍ

TVOJE STRAVA JE TVŮJ OSUD

ZDRAVÍ V OHROŽENÍ — HOŘKÁ PRAVDA O SLADKÉM CUKRU

ZJEVENÍ MATKY BOŽÍ V TURZOVCE

Doporučené internetové adresy

WWW.EMINENT.CZ

WWW.REGENERACE.CZ

WWW.PEAKLEVELACADEMY.CZ

WWW.MOJESVEDECTVI.CZ

WWW.SPAGYRIA.CZ

Jen kdo vážně chce, kdo vytrvá ve svém úsilí, jen ten dojde ke svému cíli. Štěstí, toť žádná náhoda, a život vrátí ti jen, co sám jsi mu dal.

JOHANN WOLFGANG GOETHE

Nikdy nespouštěj oči z míče.

FRANTIŠEK PLÁNIČKA

Neuzdravíš se tím, že ukážeš na nemoc jiného.

RABÍNDRANÁTH THÁKUR

Navštivte naše webové stránky

Nakladatelství Eminent vydává knihy z mnoha oborů a oblastí, mezi které patří alternativní medicína, mezilidské vztahy, esoterická a duchovní literatura, průvodce, literatura faktu a umění, psychotronika a zdravý životní styl.

Na našich webových stránkách získáte:

• přehled novinek

• informace o aktualitách a setkáních s autory

• speciální výhodnou nabídku:

4 knihy za cenu 2

Děkujeme všem, kdo se podíleli na přípravě této knihy.

Byli to především Jana Žofková a její skvělé přepisy a korektury, Josef Krček s jeho myšlenkami a texty v závěrečné kapitole, Petr a také Bohumír „Boggi“ Štorc a jeho inspirační lístky.

© 2023 Marian Jelínek, Jiří Kuchař

Edition © 2023 Eminent

ISBN 978–80–7281–579–1

O čem je tato kniha

Člověk má úspěch, když se ráno vzbudí, večer jde spát a mezitím dělá to, co má rád.

Bob Dylan

Umění odolnosti nespočívá v tom, házet problémy za hlavu. „Uskutečňuješ se pouze v boji s tím,“ píše Antoine de Saint-Exupéry v knize Citadela, „co ti klade odpor.“ Ten nám v životě klade mnoho věcí. Nejsou vždycky příjemné a většinou se dají nějakým způsobem řešit, podle situace, v níž přijdou. V nich a v jejich řešení je nejlepší zachovávat etický a hodnotový řád. Významný je při tom také aspekt přijetí, protože součástí psychické odolnosti je umět přijmout určité neúspěchy, zranění, životní pády a ztráty, vyrovnat se s nimi a poučit se z nich.

Tuto knihu psal život, jak ho známe. Jeho rub i líc, životní vibrace jin a jang, jejichž cesta vede současně do dvou stran. Najdete v ní zkušenosti osobností, které vstoupily do dějin jako filozofové, vladaři, lidé vytvářející státy a společenství, bránící svoje národy a jejich svobodu. Také příběhy a prožitky lidí ze světa umění a sportu i zkušenosti lidí, o kterých zřejmě uslyšíte poprvé.

Najdete v ní i zkušenosti naše.

Psali jsme ji kromě jiného také proto, abychom se společně naučili hrát s dobrými i špatnými kartami. Protože život nám rozdává různou měrou oboje.

Závist –cesta do vnitřního pekla

Příkladů proměnlivého štěstí se najde podle libosti, stejně jako

příkladů závisti. Jejím posledním stupněm je nenávist.

Plinius

Psýché byla nejmladší královská dcera. V opuštěných Afroditiných

chrámech tkali pavouci sítě, protože všichni se chodili klanět jí a její kráse a na bohyni zapomínali. Tu očarovala Závist a zavolala svého syna Éróta, aby Psýché potrestal. Jenže on se do ní místo toho zamiloval.

Antický příběh plný nástrah, které bohyně připravila, zanechal světu celou řadu odkazů a vedle pojmů erotika a psychika také poznání, že závidět mohou nejen lidé, ale také bohové.

Závist najdeme všude. Prochází dějinami a kulturami jako nůž máslem. Podle někoho patří k lidské podstatě, protože závidět dovedou velmi dobře i děti v mateřské školce.

V životě ji poznal i největší učenec prvního křes

ťanského století Plinius, zvaný starší (viz také str. 171). Učitelem filozofie mu byl stoik Thraseás a žák s jeho slovy bytostně splynul. Bůh byl pro něj světovou substancí, kterou pronikalo pneuma, světlo, tvůrčí oheň, původce všeho dění.

hem. Takto žít je povinnost uložená moudrým. Je to jediná cesta ke svobodě,“

píše v mnohadílné Historia naturalis. „Vše je spojeno s nejvyšším a všechno vnější se děje nutně, nikoli bez příčiny,“ diktoval svým písařům z nosítek při pochodech. Během pobytů snad ve všech provinciích Říma přečetl na dva tisíce knih, s Germanikem bojoval na severu Germánie proti Chaukům a Frísům a za císaře Tita působil v Sýrii a Egyptě. Když byl Nero na vrcholu svojí krutovlády, stáhl se z veřejného života a věnoval se svým statkům v severní Itálii a Kampánii. Tehdy pochopil, že „každé vědění má mít především praktický cíl“. Svému adoptivnímu synovi vštěpoval:

„Lidská přirozenost touží po nových věcech. Vyhni se v životě

závisti, jako se moudrý muž vyhýbá příliš silnému vínu, které tě omámí tak, až přijdeš o rozum.“

Uvádí k tomu příklady mytologických kreatur monopod nebo skiapod, závidících zdravým lidem, o nichž psal Aristofanes na přelomu 5. a 4. století př. n. l. v rozpustilé komedii Ornithes (Ptáci).

Závist se vine lidskými dějinami jako had. Během jednání směřujících k Versailleské dohodě uzavřené v červnu 1919 zastupoval v otázce kolonií německou stranu Johannes Bell. Německo o všechny přišlo. Od dubna 1924 ale znovu fungovalo na berlínském ministerstvu zahraničí oddělení pro kolonie, úřad bez reálného obsahu. Vedl je Edmund Brückner, někdejší guvernér německé kolonie Togo. Když se roku 1933 dostali k moci nacisté, myšlenka německých zahraničních držav ožila, zejména když roku 1936 vznikl u  Wrocławi památník jako vzpomínka na zašlou slávu německých kolonií. Rok předtím vzbudil pozornost román Volk ohne Raum

„Život v souladu s přírodou a rozumem je život v souladu s Bo­

(Lid bez prostoru), jehož autorem byl Hans Grimm z říšské komory pro tisk. V úterý 15. května 1934 si Alfred Rosenberg, hlavní ideolog třetí říše a tehdejší šéf Úřadu pro zahraniční politiku NSDAP, napsal po rozhovoru s Vůdcem do svého deníku: „V otázce koloniální politiky jistě souhlasil s mým názorem: důstojné vzpomínky, ale ne do té míry, aby mohly být chápány jako ,začátek nové koloniální politiky‘.“

Prvního července 1934 byla na veletrhu v  Kolíně nad Rýnem zahájena výstava Reichskolonialbund. Otevření provázela výstava koloniálních akvizic z doby před necelým půlstoletím, kdy Německu patřily dnešní státy Tanzanie, Rwanda a Burundi, trojúhelník Kionga v dnešním Mosambiku, Namibii a jižní Keni. Kromě jiného byly vystaveny odlitky hlav, které byly vyrobeny pod záštitou antropologa a říšského rasového hygienika Eugena Fischera. Rozhodnutím brémského senátu bylo dnešní muzeum

v Übersee v roce 1935

přejmenováno na Deutsches Kolonial- und Übersee-Museum. Do centra pozornosti se znovu dostaly bývalé německé kolonie a hodnoty, které měly spočívat na přírodě, kultuře a ekonomice bývalých

Podobnou rétoriku a nostalgii jsme slyšeli v únoru 2022 ve spojení s „Mnichovskou dohodou, která se nenaplnila“. Ta historická měla málo známý aspekt: Krize, která podpisem smlouvy z roku 1938 nastala, tehdy Stalina přesvědčila, že Británie s Francií nejsou spolehliví spojenci. V květnu 1939 nechal na postu komisaře zahraničních věcí nahradit muže orientovaného na spolupráci se Západem, jehož rodné jméno bylo Meir Mojsejevič Henoch Wallach-Finkelstein.

Lehce bonvivánského Maxima Litvinova vystřídal bytostný komunista Vjačeslav Molotov. Změna byla v Německu přijata s nadšením, protože žid Litvinov politiku třetí říše dlouhodobě kritizoval.

Za pár měsíců vznikla smlouva známá jako Pakt Molotov-Ribbentrop, která měla několik „neveřejných“ dodatků. Jedním z nich, jak se později ukázalo, byla společná touha zmocnit se britského kolo-

„chráněných území“.

niálního impéria. Když Molotov v listopadu 1940 v Berlíně navštívil

Ribbentropa a také Hitlera, sliboval Vůdce:

„Po dobytí Anglie se stane z Britského impéria gigantická bezvládná plocha o čtyřiceti milionech čtverečních kilometrů, ve které bude pro Sovětský svaz přístup k nezamrzajícímu a skutečně otevřenému oceánu. Všechny země, které by mohly mít na tomto prostoru zájem, by měly zanechat všech svárů a soustředit se výhradně na dělení Britského impéria. Týká se Německa, Francie, Itálie, Sovětského svazu i Japonska.“

Hitlerův vztah k Britskému impériu byl ambivalentní směsí obdivu, ale hlavně závisti, protože nad Britským společenstvím národů zabírajícím čtvrtinu zeměkoule slunce nezapadalo.

V běžném životě, plynoucím u většiny z nás mimo praktickou politiku, se v principu závidí hlavně majetek nebo vlastnosti toho, kdo je má, zatímco jiný ne. Téma závisti najdete v otázkách, které kladou duši zemřelého přísedící v  Egyptské knize mrtvých při Horově soudu (viz také str. 247). Objevuje se u Homéra i v Ezopových bajkách. Otázku po závisti dostává Sokrates od Euthyfróna v méně známém Platonově dialogu. Nevyhnul se jí ani Nový zákon. Řecké slovo fthonos z původního textu některých částí Nového zákona, třeba Matoušova evangelia nebo Epištol Římanům, má jednoznačný

význam: označuje zavrženíhodnou vlastnost člověka, který není ovládán Božím duchem, ale naopak žárlivou nepřízní, na rozdíl od jiných řeckých slov užívaných v  Novém zákoně, třeba zélótes, které znamená horlivost. Jak ukazuje kniha knih, závidět lze i přízeň Boží. Závist, latinsky invidia, je jedním ze sedmi smrtelných hříchů, definovaných ve 4. století Evagriem z Pontu. Jeho současník Řehoř z Nyssy, jeden ze tří církevních otců z Kappadocie, který pomohl prosadit zákon o Boží trojici, proslul citátem:

„Závist je počátek zloby, matka smrti, první dcera hříchu, kořen všeho zla.“

Když psal Dante Božskou komedii, věděl, že jsou lidé, kteří mají pohled závistivý tak, že potěší i samo Peklo.

Taškář Enšpígl, který se v době vrcholného středověku toulal po Německu, při mnoha kouscích s fenoménem závisti v životě měšťanů dopředu počítal. Když začali na počátku 19. století bratři Grimmové z hesenského Hanau sbírat nejprve v jejich lankrabství a potom v dalších částech Německa pohádky, aby je u nás později napodobili Božena Němcová, Karel Jaromír Erben a další, na venkově naráželi na závist běžně. Protože šlo o živobytí, hlavními tématy byly více dojící kráva, lepší úroda nebo větší brambory na poli – jak jinak – hloupějšího souseda. Ovšem také chytřejší a schopnější děti, zaručená budoucnost gruntu.

Causa Thorwald Dethlefsen

V knize Léčitelé, jasnovidci a mágové popisuje Jiří Kuchař svědectví německého průkopníka dunkelterapie Holgera Kalweita o konci jednoho z nejzajímavějších spirituálních badatelů minulého století.

„V roce 2003 jsme se sešli na jeho semináři v Mnichově. Byli jsme na obědě v příjemné čtvrti, když se mě Holger zeptal, jestli vím, že v lednu ukončil nedaleko odtud v Klenzestrasse svoji činnost Dethlefsenův chrám Kawwana. Věděl jsem, že roku 1974 založil tenhle německý badatel, jehož knihy jsem obdivoval, Institut für außerordentliche Psychologie (Institut pro mimořádnou psychologii), ale už jsem netušil, že ho v roce 1993 proměnil v konvent Kawwana. Roku 1996 ho nechal u mnichovského městského soudu registrovat jako

Kawwana – Kirche des Neuen Aeon, Církev nového Eonu, a vedl ho pod titulem vicarius, který si sám přidělil. Až do ledna 2003 v něm pořádal poloveřejné akce; jeho zvláštní náboženská komunita přitom vycházela z učení Oskara Rudolfa Schlaga. K dílu tohoto curyšského psychologa a ezoterika, který je u nás známý jen zasvěceným, se jednu dobu hlásil i Ruediger Dahlke, který později s Dethlefsenovým konventem ovšem nechtěl mít nic společného. V roce 2003 se Thorwald Dethlefsen stáhl z veřejného života a konvent byl v roce 2009 stržen. Slavný badatel dožíval ve Vídni, kde v roce 2010 ve věku necelých pětašedesáti let zcela v ústraní zemřel.

Holger Kalweit se s Thorwaldem Dethlefsenem znal ještě v době, kdy nebyl vicariem. Domníval se, že za vznikem jeho zvláštní církve stály soudní žaloby. Dethlefsenovy knihy vycházely v obrovských nákladech po celém světě a on vydělal mnoho peněz. To budilo nesmírnou závist. Někteří lidé, kteří s ním absolvovali regrese, se rozhodli zbohatnout tím, že ho budou žalovat pro fiktivní psychickou újmu. Nečekané životní potíže ho potom doslova uštvaly.“

Závist je jedna z nejhorších lidských vlastností, je schopná člověka dovést k vandalismu, krádeži nebo násilí vedoucímu až k zabití. Plinius poznal závist jako málokterý Říman, v patricijských, vojenských i plebejských vrstvách společnosti. Věděl, že závidět lze cokoli. Jedna centurie může závidět druhé jen o málo lepší stravu, Říman sousedovi větší dům nebo statek na venkově a také víc otroků, kteří mohou závidět svobodu – a všichni dohromady mohou závidět peníze, ženy, sílu, krásu nebo uznání.

V knize Jak se zbavit strachu popisujeme mentální techniku apačského válečníka Cochise. Při jeho zatčení roku 1872 tlumočil Geronimo, jeden z nejvýznamnějších indiánů období osídlování Arizony. Byl u toho rodák z Ohia, pozdější generál George Crook. Indiáni si ho vážili tak, že mu dali přezdívku Nantan Lupan, Ná­

čelník vlk. Crook absolvoval roku 1852 vojenskou akademii, „near the bottom of his class“, jako jeden z nejhorších, ale v praxi byl vynikající. Prošel občanskou válkou i několika taženími proti indiánům. Jeho posledním indiánským působištěm byla Arizona.

V březnu 1886 dostal zprávu, že se s ním Geronimo chce sejít na místě zvaném Cañon de los Embudos, Kaňon trychtýřů, v horách

Sierra Madre. Místo leželo skoro sto padesát kilometrů od pevnosti

Fort Bowie, což vypadalo nebezpečně. Crook se nebál a vzal s sebou i fotografa jménem Camillus Sydney Fly, přezdívaného Buck.

Působil v Tombstone a v celé zemi proslul fotografiemi Wyatta

Earpa a Doca Hollidaye, ale hlavně svojí neohrožeností. Respektoval podmínky, ve kterých fotil, a také lidi, které zvěčňoval. Jeho

autentický obrázek Geronimovy družiny přijíždějící v rojnici na setkání s Crookem patří mezi nejslavnější fotografie amerických dějin. Byl přitom velice obratný v manipulaci se skleněnými deskami, určenými pro práci v ateliéru a ne v arizonské divočině.

Geronimo do té doby tábořil na mexické straně hranice a na smluvenou schůzku přišel včas. Jak probíhala, popsal Forrest Carter v knize Odvedu vás do Sierry Madre. Crook se o životě Apačů chtěl dozvědět co nejvíc, a tak zpovídal Toma Horna, zvěda a jednoho z mála bělochů, kterému Geronimo důvěřoval. Zajímalo ho, jestli mají Apačové něco jako Bibli nebo nějakou sbírku zákonů a příběhů, kterými se řídí. Následující pasáž z knihy je přijatelně vulgární.

Horn se zamračil: „Víte, musíte chápat, že spousta z nich je o boji proti vládám a otroctví… protože Apačové takhle bojujou už tři sta let. Maj jeden o hadovi – a to je takovej zlodušskej zkurvysyn. Praktikuje jenom ty nejnižší zákony, a ten nejnižší je, že ho žene zatracenej chtíč mít nad všeckým moc. A ten had jde za orlem a povídá mu: ,Koukej, ty každej den lítáš a sháníš jídlo, ale nemáš žádnou záruku, potrava přece může do­

Dnes patří tyto snímky mezi nejslavnější. Obrázky, které Fly udělal, jsou jedinými dochovanými dokumenty Geronimových druhů a považují se za nejlepší z dob indiánských válek. Fotografie Geronimo poses with members of his tribe and General George Crook’s staff during peace negotiations on March 27, 1886 je dokumentem zlomového měsíce, kdy se indiánské války začaly silně nachylovat ke svému konci.

jít. Ale když budeš věřit ve mně místo v sebe a Usena,‘ … teda jako Boha… ,já ti zaručím, že budeš mít co jíst, protože já tak budu všecko řídit.‘ Chápete,“ vysvětloval Horn, „ten had se tu řídí nízkejma zákonama, vyvolává v orlovi strach a zabíjí

jeho sebedůvěru, víru ve vlastního ducha. Potom ten had povídá: ,Koukni se na kojota. Běhá stokrát rychlejc než ty, a to není správný. Svěř mi moc a já zařídím, že rychlejší nebude.‘ Chápete… ten had používá nízkej zákon závisti… a tak dále… až orel svěří hadovi moc. Had potom podobně přesvědčuje kojota, až na to, že v něm vyvolává závist k orlovi, kterej umí lítat, a slíbí, že ho přidrží na zemi. Skončí to tak, že orel i kojot maj oba svázaný nohy, rozhrabujou hlínu a sázej pro hada kukuřici. A všecku pozornost soustřeďujou na hmotný bezpečí a zapomenou na svou víru, čest a odvahu… na vysoký zákony.“

George Crooka nahradil ještě roku 1886 generál Nelson A. Miles, který měl dokončit postup schválený americkou vládou. Za dobrou odměnu a příslib výhod rodinám najal čirikávské zvědy, společně s nimi americká armáda zajala Geronima a jeho skupinu a v jejich doprovodu je deportovali do vojenské věznice na Floridě. Když se Crook dozvěděl, že U. S. Army nechala vsadit do jednoho vězení válečníky i zvědy, stěžoval si prezidentu Stephenu G. Clevelandovi. Poslal mu – úplně zbytečně – několik telegramů ze svého tehdejšího působiště na Missouri. Než byli indiáni propuštěni, strávili léta ve floridské věznici. Příběh o hadovi se naplnil.

Marian Jelínek zná prostředí sportu, kde se hraje na branky a body a jde o vteřiny. A také o peníze, někdy velké:

„Závist je všudypřítomná emoce, protože souvisí s nespokojeností. Jestliže jsem nespokojený a vidím někoho, kdo má určitou vlastnost, která imponuje, a já sám ji nemám, anebo si uvědomím, že mu patří něco, po čem toužím, nebo je v situaci, v níž bych chtěl být já sám, lze to hodnotit buď pozitivně, to znamená, přeji to, nebo negativně, závidím. Závist je všudypřítomná i ve sportu, kde potkáte plno lidí, kteří někomu vnitřně závidí úspěch, to, že ,on se tam dostal, ale já ne‘. Závist má různé odstíny. Na Východě znají

pojem bílá závist: Můžu závidět, ale musím přát. Je velice sympatické, když člověk závidí upřímně. Děti v Africe nebo chudých oblastech Jižní Ameriky závidí a mohou závidět v dobrém, protože samy by chtěly žít v lepším světě, jako žije například Evropa.

Vedle toho existuje závist nepřejícná. To znamená: já mu závidím a raději bych byl, kdyby příště měl neúspěch. Nebo alespoň neměl úspěch. Podobně jako existují bílá a černá magie, je tohle závist černá – závidím a nepřeji. Nebo přeji, aby o to, co má, přišel.“

„Štěstí přítele je požehnání, Heinrichu. Škoda, že nám ho nepřeješ.“

Tyto věty zazní ve filmu Sedm let v Tibetu během návštěvy

Heinricha Harrera u Petera Aufschnaitera. Rakouského horolezce a vedoucího výpravy, jejíž historické poslání dobýt Nanga Parbat změnila druhá světová válka, hraje David Thewlis. Ve filmu se ožení s krásnou Tibeťankou, žijí spolu mimo Lhasu a Harrer je po dlouhé době přijde navštívit. Se špatně skrývanou záští, opravdu mistrovsky zahranou Bradem Pittem, se ptá, jestli našel tu pravou. Harrer je sám a po všechny ty roky, které v Tibetu strávil a ještě má prožít, myslí na svého syna, kterého vlastně nechtěl. Narodil se až po jeho odjezdu do Himálaje. Jejich lásku jim závistivě nepřál a s nevěřícným úžasem se díval, jak se před jídlem pomodlí.

On sám měl tehdy ve Lhase jediného přítele. Jmenoval se Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, oslovoval ho Kundune, a brzy se měl stát 14. dalajlamou Tibetu. Tehdy mu bylo dvanáct. K pětapadesátým narozeninám si Jeho Svatost dalajlama dal knihu Awakening the Mind, Lightening the Heart (Probuzení mysli a osvícení srdce), ve které píše:

„Důležité je analyzovat, zda náš sebestředný postoj nepovstává z nepochopení já. Obecně lze říci, že čím je naše nepochopení já silnější, tím houževnatější je naše sebestřednost.“

Přejícně závidí většinou lidé, kteří už něčeho dosáhli. V životě došli určitého naplnění, pokud je to možné, a nepropadli klamu sebeuspokojení, což je někdy velice těžké. Přejícná závist vypadá například takto: Někdo napíše knihu, ale knihy od jiného autora jsou lepší a čtenější. Ten první může tomu druhému závidět, kam až se dostal, ale přitom to neznamená, že chce, aby neměl úspěch. Chtěl by ovšem být v jeho pozici. Je to upřímná závist, která nikomu neubližuje, závidícímu neškodí a je pro něj naopak motivující: On je můj vzor a já bych se do jeho pozice chtěl jednou dostat taky.

Pokud jde například o sporty, jsou velice často doslova podhoubím pro negativní závist. Boxer nejspíš nebude soupeři přát, aby mu rozbil pusu nebo ho složil na zem. „Musíme počítat s rytířstvím, což není tak jednoduché,“ připomíná k tomu Marian Jelínek. „Všichni to sice říkají, ale když jste tam uvnitř mezi provazy, vaši situaci to hodně mění. Proklamace a slogany ,vyhraje ten lepší‘ nebo ,přej a bude ti přáno‘ jdou stranou.

Jinak tomu bývá u sportů, v nichž není soupeřem face to face člověk, ale sportovní náčiní nebo prostředí. Jedním z příkladů je divoká voda, kde jde o souboj já versus branky a voda. Nikoho nemusím ubít, přehodit, dát gól, jen musím být rychlejší.“

V knize Tajemství životní motivace citujeme Vavřince Hradilka a jeho zápisky, které si zaznamenal v Londýně před finálovou jízdou na olympiádě roku 2012, na níž ve své disciplíně kajaku získal stříbro. Pro naši do té doby neúspěšnou výpravu, jejíž odjezd k Temži provázelo obrovské očekávání, to byl zlomový moment. Při křtu knihy říkal, že v jeho disciplíně si vodáci úspěch navzájem přejí a že úspěch jednoho je radostí všech v týmu. Potom se několikrát stal mistrem světa a televizním spolukomentátorem olympijských her v roce 2016 v  Rio de Janeiru, kam se neprobojoval a kde bronz v jeho disciplíně získal Jiří Prskavec. S odstupem času jsme se ho zeptali, jestli to v jeho sportovní disciplíně pořád platí.

„Celé dětství jsem vyrůstal v přirozeně soutěživé atmosféře způsobené chutí dokázat stejné věci jako moji starší sourozenci, dostat se k polévce včas, aby ještě zbyla, anebo ve školním kolektivu při sportu, který mi šel a na rozdíl od jiných předmětů mě bavil. Chodil jsem do školy na Vinohrady a dojížděl jsem z vesnice za Prahou, což bylo tehdy poměrně unikátní. Se závistí jsem se potkal poprvé tam, protože jsem sám záviděl spolužákům technologie a značkové oblečení, které jsem neměl. Někteří mi naopak záviděli, že na mě před školou už od druhé třídy nečekali rodiče. Později jsem si uvědomil, že moje materiální závist byla zbytečná, a naopak teď chápu, že dar důvěry a svobody, co mi tehdy naši dali, byl opravdu závisti hodný.

Po olympiádě v Atlantě v roce 1996 jsem přišel do oddílu USK Praha, do loděnice v Troji. Tehdy mě tam zaujala kromě vody samozřejmě i atmosféra mezi vodáky. Tento venkovní sport dělají lidé, co něco vydrží a mají vztah nejen ke sportu samému, ale i k lidem kolem něj.

Já měl pocit, že díky zážitkům a skvělé partě vlastně neděláme jenom sport, ale prožíváme krásné dětství v přírodě s kamarády. Setkávali jsme se už odmala se slavnými reprezentanty a já trénoval a závodil s jejich dětmi, tehdy mými vrstevníky. Myslím, že v tomhle ohledu jsem se se závistí setkal poprvé, ale uvědomil jsem si ji až později, když mi jeden z kluků, se kterými jsem začínal, v Londýně po stříbrném závodě na olympiádě v roce 2012 nepodal ani ruku.

U nás to nefunguje tak jako ve fotbale nebo hokeji, kde nominují hráče trenéři ‚od stolu‘. Procházíme krutým sítem nominačních závodů, které je pro mladé závodníky na hranici přechodu z juniorů do seniorů obzvlášť náročné. Poprvé jsem se dostal do reprezentace v roce 2007. Ve dvaceti jsem tam byl nejmladší a myslím, že průměr týmu byl tehdy vysoce nad třicet let. Závody, soustředění a cestování po světě mě

neskutečně bavily; prožíval jsem nejlepší léta svého dosavadního života, a bylo to na mně vidět každý den. Jenomže náladu v týmu už tvořili lidé, kteří si svoji účast na závodech jen odškrtávali. A bylo jasné, že můj úsměv jim tu náladu nespraví. Já jsem se teď v jejich letech takhle nechoval, ale chápu, že mi to mohli závidět.

Závist může být ve sportu i pozitivní. Pokud někdo závidí někomu úspěch a dokáže ho to motivovat, tak proč ne. Spíš je asi důležité, aby k závisti bylo přidáno i přání. I já jsem se v průběhu let dokázal dostat do situace, kdy jsem zcela upřímně druhým záviděl úspěch. Když víš, že děláš sport, kde rozdíl mezi podařenou a pokaženou jízdou bývá nanosekunda nepozornosti, tak vítězi zkrátka nával emocí a endorfiny závidíš – protože jsi od nich nebyl daleko. Je důležité, aby to v mysli a těle nezůstalo jako toxická vzpomínka, ale jako motivační prvek.

Nejsem naivní v tom, že mi i v té dobré vodácké partě úspěch přáli všichni. Vím, že tam závist byla a pravděpodobně i nadále je, ať už jde o úspěchy, nebo třeba o možnosti, které úspěchy přinášejí. Je vždycky krásné gratulace dostávat, ale ještě krásnější je, když ty gratulace někdo umí i dávat – a dokáže při tom vydržet oční kontakt. Tak se bezpečně dá poznat a potvrdit, jak to opravdu je.

Věřím, že pokud s úspěchem člověk nemění svoje hodnoty, není důvod, aby mu lidé záviděli. Ti, kterým záleží na dobré náladě a pozitivním přístupu k životu, nikomu nic nezávidějí. Ani úspěch, ani slávu, ani bohatství – materiální ani lidské.“

Závist je stejně ošklivá vlastnost jako pýcha nebo arogance. Je nebezpečná i proto, že umí obrovským způsobem oslabit, vzít energii, kterou byste jinak mohli pozitivně využít pro zvýšení odolnosti.

„První důležitý bod je, že si ji člověk uvědomí,“ o tom ví Marian Jelínek. „Že mu samotnému dojde, že ho tyto myšlenky napadají a že mu to vadí. Stane se, že za mnou někdo přijde a řekne: ,Já je nechci. Nechci být takový. Opravdu nechci být žárlivý. Ubíjí mě to. Nechci být závistivý, vadí mi to.‘ Ale neví, co s tím.“ Uvědomění

je první dobrý krok: „Když si člověk uvědomí a připustí, že má opravdu nějakou vlastnost, kterou nechce. Ta vlastnost se projevuje tím, že přijdou nechtěné myšlenky. Dívá se na zápas, na hokej, na fotbal, na tenis, na cokoli, co hraje, a najednou vidí nějakého sportovce a uvědomí si, že mu přišla myšlenka: ,Ten mě štve, že vyhrál.‘ A najednou se zarazí a zalekne se sám sebe.“

Timothy Gallwey se proslavil řadou knih, jejichž titul začíná slovy Inner Game. Na Harvard University byl v roce 1960 ve dvaadvaceti kapitánem tenisového týmu a ve třiceti se seznámil s o devět let mladším guru jménem Prem Rawat. Pomohlo mu to zlepšit schopnost koncentrace a tím i svoji hru – mimo jiné i rozhodnutím k životu v ášramu a celibátu. Princip jeho metody je jednoduchý: Jako kouč vede klienta k tomu, aby sám prováděl nehodnotící pozorování klíčových okamžiků svého výkonu. Pokud je pozorování přesné, tělo se samo přizpůsobí a podá co nejlepší výkon.

Podle křesťanů v sobě máme ďábla, který nám našeptává. „Jedna věc je s tím pracovat, ale to první je ďábla – podle Junga Stín, o kterém píšeme v samostatné kapitole – poznat. Jak jsem zjistil během svojí praxe, mnoho lidí ho bohužel nepozná. Proto, že ho žijí. V tom momentu jsou opravdu ti nejhorší, protože si tu vlastnost vlastně užívají. Doslova hýčkají. Svoje představy prožívají sociopaticky jako skutečnost. Nejsou schopní se přizpůsobit situaci a vinu svalují na druhé. Začíná to často už kolem dvanáctého roku věku.“

Odnaučit se této vlastnosti se potom stane doslova celoživotním úkolem. „Během mistrovství světa ve fotbale v roce 2022 jsem se bavil s trenéry. Říkali mi, že tohle je jedna z vlastností, kterou u dětí neumíme budovat. Když se u nás ptáte na herní činnosti, na práci s míčem, ve které jsou Portugalci nebo Brazilci úplně jinde, uvědomíte si, že my vedeme děti od začátku trošku destruktivně: aby ničily hru soupeře. I ten malý kluk jde druhého, svého soupe­

ře, zničit, jde do něj skluzem a nedovolí mu uplatnit žádnou jeho techniku. Je připravený ho sejmout. Ve fotbalově vyspělých státech naopak panuje k protihráči ohromný respekt. Někteří trenéři se domnívají, že to je důvod, proč my nemáme herní činnosti tak dokonalé – protože když si dítě dovolí kličku nebo nějakou fintu s míčem, ten druhý ho sejme. Kdežto v Brazílii se snaží ho přehrát. A to je velký rozdíl, protože destrukce nedovolí rozkvést herní dovednosti. Pokud nezměníme mainset, nastavení mysli, nikdy u nás nebude taková kvalita jako jinde.

V Americe jsem se s tím setkal třeba v NHL, která někdy v roce 2005 rozhodla, že děti do dvanácti let nesmějí mít při osobním kontaktu hokejku nad ledem. Důvod byl, že nejhorší fauly – sekání, naražení na mantinel – nastávají při zvýšené poloze hokejky. Když ji máte na ledě a tělem se opíráte do soupeře, moc mu ublížit nemůžete. Fauly zmizí a protivník má šanci se svými dovednostmi z té situace dostat. Tím zároveň zdokonalujete hráče s pukem, protože si musí najít jiný způsob jak zlepšit osobní bránění.“

Závist, ačkoli to tak nemusí působit, je pro vás nebezpečná. Nemusíte věřit tomu, že máte duši. Nemusíte se obracet ani na žádné spirituální dimenze života, protože ke štěstí vám podle novodobých zjištění stačí určitý příjem (viz str. 245), pár dobrých obchodních obědů během týdne a páteční pitka oslavující úspěšných pět uplynulých dnů vašeho života, která se může protáhnout až do sobotního mejdanu. Nemusíte tedy spoléhat na něco, co transcenduje nad chlebem naším vezdejším, lépe když je s máslem.

Závist je pro vás škodlivá proto, že vám bere energii.

Má ovšem ještě o něco silnější schopnost, kterou popsal Plinius: je cestou k nenávisti, jedné z nejhorších lidských emocí. Přivádí člo­

věka na hranu jeho existence psychicky a kvůli tomu ho i fyzicky nesmírně vyčerpává.

Možná vás v životě ovládla závist. Najednou se vás zmocnil pocit, jak byste byli rádi, kdyby se druhému něco nevydařilo. Zacloumala s vámi představa, že by bylo pěkné, kdyby mu to nebo ono nevyšlo, kdyby z toho, co dělá, neměl radost. Že by pro vás bylo lepší, kdyby nedělal to, v čem se mu daří. Když byl dalajlama v roce 1990 poprvé v Praze, vzpomínal na svůj útěk z Tibetu v roce 1959. „Když jsme v  Dharamsale zaslechli o nějaké přírodní katastrofě, která postihla komunistickou Čínu, chodili za mnou někteří lidé a bylo vidět, jak to rudým přejí. Varoval jsem je před takovým způsobem uvažování, protože je to pro ně velice škodlivé.“ Představitele našich nových poměrů tehdy nabádal, aby se nesnížili k nenávisti ke komunistům, kteří naší zemi způsobili tolik zlého, a aby se jim nemstili. „Zlo jednou odejde samo,“ řekl při osobním setkání Václavu Havlovi. V říjnu 2021 se jeho slova naplnila a komunisté se poprvé od vzniku strany v roce 1921 – samozřejmě s výjimkou Protektorátu – nedostali do parlamentu. Boží mlýny domlely; doufejme, že napořád.

Zkuste se sebou provést malý žert: Nemusí to tak být, ale představte si, že ten druhý vám naopak přeje všechno, co děláte. Že se s ním sejdete a přejete mu to také. Je to neskutečně úlevný pocit, pokud to opravdu prožijete do hloubi svojí mysli.

Pokud se přistihnete, že jste plní pocitů, o nichž je tato kapitola, uvědomte si s upřímností k sobě samým, zda s nimi tvoříte jeden celek, nebo jsou od vás oddělené. Pozorujte, jestli se jedná o vaše bytí nedotčené jakýmkoli pocitem, nebo opravdu závidíte až na hranici nenávisti. Pozorování je jediný a zároveň nejlepší lék. Když závist pozorujete, sama odejde. Pomoci tomu můžete myšlenkou:

Stojím sám. Jsem nezúčastněný.

VYBRANÉ TITULY NAKLADATELSTVÍ EMINENT

Vladimír Kafka

Život naživo

Mistři života

Ateliér života

Mapa duše / Mapa života

Tato kniha je naplněna autentickými příběhy lidí, kteří za autorovy přímé účasti prožili smrt zaživa. Zhoubný proces v těle, známý jako rakovina, mnohým z nich umožnil vstát z mrtvých, když předtím překonali sami sebe a povýšili nemoc na dar k rozšíření vlastního smyslu života a vědomí i k prospěchu druhých. Vladimír Kafka otevřeně poukazuje na úskalí a náročnost této cesty, i na neúspěchy, kterým se někdy nelze vyhnout. Přidává vlastní zkušenosti i pochopení smyslu prožitého a ukazuje, jak je možné nemoc, která je signálem k probuzení, odvolat a použít pro život. Po Vladimírově odchodu do neviditelného světa vydala jeho žena Irena Nováková Kafková knihu společných rozhovorů o podstatě a zákonitostech lidského bytí ATELIÉR ŽIVOTA a souhrn Vladimírových životních poselství MAPA DUŠE / MAPA ŽIVOTA.

Poslední z posmrtně vydaných knih nese název MISTŘI ŽIVOTA a je poskládána z reálných příběhů lidí, kteří za Vladimírovy asistence dokázali zásadně změnit svůj přístup k životu. Začali ho přijímat a milovat se vším, co přináší, přirozeně a s pokorou, a zvládli tak těžkou nemoc nebo tragickou životní situaci.

VYBRANÉ TITULY NAKLADATELSTVÍ EMINENT

Jaroslav Dušek, Pavlína Brzáková

Ze mě

Autorizované povídání Jaroslava Duška o narození, životě a smrti. Příběhy protkané přítomností, volné asociace a rozmanitá setkání se Skutečností. Knihu provázejí zdařilé ilustrace Zbyňka Zenkla, zaměstnance chráněné dílny Rolnička v Soběslavi.

Tvarytmy

Další autorizované vyprávění herce, improvizátora a divadelního režiséra Jaroslava Duška, tentokrát inspirované jeho dvěma pobyty ve tmě. S kým se tam potkal a co se o životě a vesmíru dozvěděl, popisuje v jedinečné publikaci. Knihu provázejí pozoruhodné ilustrace nevidomých. „Pobyt ve tmě byl pro mě skutečně darem. Mohl jsem si uvědomit, jak jsme vzájemně zachytáváni do společné hypnózy, zakódováni do dohodnuté reality. A jak je to omamné, přirozené, až strašidelně přirozené v našem běžném životě. Ve tmě si uvědomuješ, jaké by to bylo vydávat se do živého pole skutečnosti bez zajištění. Bez předem dohodnutých záchytných bodů, plout volně proudem Života, kde vždycky někoho potkáš.

První dotek

Systém ovlivňuje každého z nás. Na někoho působí méně, na někoho více, ale jeho vliv se dotýká naprosto každého. Jak se s tím vyrovnat, jak zabránit, aby nám Systém odebíral naši vnitřní sílu i energii a jak v tom všem správně vychovávat děti? To vše a ještě mnohem víc se dozvíte v této knize.

VYBRANÉ TITULY NAKLADATELSTVÍ EMINENT

Jana Štrausová

Děti nového věku

Strhující výpovědi předškoláků, školáků, ale i dospělých, většinou podložené jejich kresbami, posunou vaše dosavadní představy a přesvědčení. Přinášejí úžasná autentická svědectví o jejich minulých životech, která jsou naprosto přirozená a otevřená. Děti, o nichž pojednává tato publikace, jsou často nositeli mnohem starších duší, než si dovedeme představit. Možná máte právě takové doma. Přicházejí nám předat poselství, na něž jsme zapomněli, a připomenout, že smrtí život nekončí a že když něco nevidíme, neznamená to ještě, že to neexistuje. V jejich malých tělech je ukryta moudrost, která spolu s nimi sestoupila na Zemi. Jdou přímo do srdce a vidí pod povrch situací.

Poselství dětí nového věku

Procházíme evolučním skokem. Rodí se nové děti, které se liší od vrstevníků i běžné populace. Jsou často moudřejší než rodiče, v mnoha směrech dospělejší, ale také problémovější. Jejich nejvyšší hodnotou je řeč srdce – láska, citlivost, vnímavost a především přirozenost. Dokud dospělí nepochopí, že oni se mají učit od dětí, nikoli naopak, budou s dětmi vést marný boj. Pokud je budeme chtít usměrňovat zastaralými poučkami, narazíme na odpor. Kniha přináší příběhy z autorčiny terapeutické praxe. Jsou poselstvím pro nás o nás, nastavené zrcadlo nás samotných. Snaží se nám předat informaci, kam máme obrátit pozornost a co je třeba si uvědomit a změnit uvnitř nás.

VYBRANÉ TITULY NAKLADATELSTVÍ EMINENT

Clemens Kuby

Na cestě do sousední dimenze

Na příkladu svého osobního osudu autor líčí, jak se člověk může náhle ocitnout v beznadějné situaci, kdy nemá sebemenší vyhlídky na uzdravení. Barvitě popisuje zázrak tzv. spontánního uzdravení, který zažil, a svoje setkání se světovými legendami: dalajlamou, karmapou, Sáí Bábou, José Silvou, filipínským léčitelem Laurencem

Cactengem, súdánským šejchem Maulanou

Ibráhímem, ruským jasnovidcem Jevgenijem Bodarenkem, šamanem Donem Agustinem z amazonské džungle a mnoha dalšími duchovními osobnostmi, léčiteli a šamany. Součástí knihy je zajímavá fotografická příloha.

Léčení – zázrak v nás

Autor sám se vyléčil z ochrnutí způsobeného přerušením míchy a nyní využívá toho, co se během let dozvěděl o procesech sebeléčení a o svém vlastním uzdravení. To, co po dvě desetiletí považoval za zázrak, nyní rozšifroval a rozvinul v metodu, která ukazuje i ostatním lidem cestu k jejich samoléčebným silám. Tato kniha vás krok za krokem dovede ke své vnitřní samoléčebné síle. Během její četby a prožívání jejího obsahu odhalíte netušený léčebný potenciál. Pochopíte, že vyléčení leží v nitru každého člověka – a tedy i ve vašem. Všechny zkušenosti, které v procesu samoléčení získáte, budou vaše vlastní. Dodají vám odvahu a důvěru, propůjčí vám sílu a svobodu. Můžete začít, třeba hned teď.

Clemens Kuby

Mental Healing

Tajemství sebeléčení a uzdravení

Autor je uznávaným evropským expertem na problematiku mentálního léčení, uzdravovacích procesů spuštěných a podporovaných silou naší mysli. Díky své dlouholeté zkušenosti dokonale pochopil, že pozitivní změny a procesy samoléčení se uskutečňují duchovní cestou. Tato kniha nabízí metodu, jejíž pomocí lze dosáhnout životní proměny a osvobození od tělesných, psychických, pracovních, finančních i vztahových problémů. Pro pochopení plnosti života ve vztahu ke kosmickému bytí potřebujeme intuici. A té se nejlépe naučíme díky mentálním léčebným procesům.

Zázračné zdraví Návod k jinému myšlení

Každá buňka dokáže být šťastná – a cesta, která vede k uzdravení, nemusí vycházet z toho, co považujeme za skutečnost. To je zásadní poselství, které může změnit váš život. Kdo chce něco změnit, musí začít sám u sebe. Mnozí z nás bohužel prodělají změnu vědomí teprve tehdy, když nefungují jejich staré koncepce. A to vždycky bolí. Nevýhoda se ale po čase stane výhodou. V rámci mentálního léčení to se svým vlastním projektem dokážete také. Stačí jen učinit zásadní životní rozhodnutí: Chci být zdravý! Pomocí metody duševního psaní si můžete sami vytýčit vlastní scénář pro novu životní skutečnost a svým životem ho potom opravdu naplnit.

VYBRANÉ TITULY NAKLADATELSTVÍ EMINENT

Josef Jonáš

Kde končí duše a začíná tělo

Kniha Kde končí duše a začíná tělo je souhrnným dílem MUDr. Josefa Jonáše o řízené a kontrolované detoxikaci organismu. Vše, co kdy doktor Jonáš řekl, napsal nebo si jen o této problematice myslel, najdete v kapitolách, jež nesou názvy jako Detoxikace v obecných souvislostech, Mocná síla lidské psychiky, Některé choroby a zdravotní problémy nebo Strava a metabolismus. Na své si přijdou rovněž těhotné ženy. „Hlavním úkolem řízené a kontrolované detoxikace organismu je nalézat kořeny nemoci a usilovně se stále hlouběji prokopávat ke kořenům stromu, na němž ovoce nemoci zraje,“ říká autor.

Radomír Socha

Dialog se Stvořitelem

Autorův rozhovor přináší Stvořitelovy rady a odpovědi na důležité životní a duchovní otázky, které jsou v současném probíhajícím procesu transformace, spojeném s rychle se navyšujícími vibracemi planety Země, velice aktuální. Kniha je praktickým průvodcem, který vás naučí, jak nastupující náročné změny a rychlejší vybíjení osobní a planetární karmy zdárně prožít, jak se duchovně probudit a jak postoupit na vyšší úroveň vědomí. Je určena všem, kteří procházejí různými krizemi nebo nepodařenými obdobími života, ale přitom stále hledají způsob spojení s naším nebeským Otcem. Nezáleží na tom, ke které církevní skupině patříte ani jakou víru vyznáváte.

Petr Hanáček, Martina Hanáčková

Nemoc – dar transformace

Tato kniha byla napsána na základě osobní zkušenosti, neinvazivní cestou úspěšně zvládnuté velmi těžké nemoci. Je určena lidem, kteří procházejí těžkým obdobím svého života. Má jim být pomocí a oporou v tom, aby nezůstali zakotveni ve schématu mentality oběti. Jejím cílem je dát naději a podpořit v tom, aby do procesu uzdravování aktivně zapojili svoje vnitřní síly, zbavili se negací všeho druhu a osvobodili z dramatu, které je kolem každého závažného onemocnění velmi hutně obaleno. Víme, že kvantová medicína a uzdravení skrze uvolnění vnitřních procesů v nás je zatím cesta nová. Do budoucna ji ale bude následovat stále více lidí, a to jak v nemoci, tak v prevenci. Vysvětlujeme, proč je postoj lásky, odpuštění a propuštění starých programů v nás tak účinný.

Pavlína Brzáková

Kryštof ÁDéHáDě

Příběh dítěte s vývojovou dysfázií a ADHD vypráví o hlubokém zoufalství, překonávání překážek, ale také o naději, která umírá jako poslední, a lásce, jež hory přenáší. Kniha působí léčivě na duši všech vyčerpaných rodičů hyperaktivních dětí a zároveň poskytuje inspiraci pro učitele i vychovatele, jak těmto dětem lépe rozumět a pomoci.

Každý měsíc na novinových stáncích můžete najít časopis, který se od svého založení v roce 1993 stal uznávanou autoritou ve svém oboru. Přináší nejen informace, které si jinde nepřečtete, ale i neotřelé pohledy odborníků na svět kolem nás. REGENERACE je časopis, který svým čtenářům otevírá brány nového poznání. Je připravován předními experty, jako jsou

Pavlína BRZÁKOVÁ • Milan CALÁBEK • Václav CÍLEK

Jaroslav DUŠEK • David FREJ • Valdemar GREŠÍK

Vlastimil HELA • Igor CHAUN • Jiří JANČA • Marian JELÍNEK

Vladislava JIRÁSKOVÁ • Josef JONÁŠ • Clemens KUBY

Jiří KUCHAŘ • Beáta a Július PATAKYOVI • Josef SCHRÖTTER

Radka SVATOŠOVÁ • Jitka VODŇANSKÁ

Vláďa VYTÁSEK…

Regenerace Speciály podrobně rozvádějí dané aktuální téma. Vycházejí 4× ročně.

Informace o předplatném najdete na webových stránkách časopisu Regenerace.

Marian Jelínek • Jiří Kuchař

Umění psychické odolnosti

Obálka Eva Bystrianská

Grafická úprava a typo Adam Friedrich

Tisk Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o.

Vydalo nakladatelství Eminent

P. O. Box 298, 111 21 Praha 1

www.eminent.cz

23/05/15

ISBN 978–80–7281–579–1

Marian Jelínek (1963)

je absolventem Fakulty tělesné výchovy a sportu UK a má doktorát z psychologie. Působil jako osobní trenér Jaromíra Jágra a v roce

2005 byl asistentem trenéra hokejové reprezentace týmu České republiky, který vyhrál titul mistra světa. S týmem mužstva HC Sparta Praha získal v letech 2006 a 2007 dva extraligové tituly. Více o něm najdete na peaklevelacademy.cz.

Jiří Kuchař (1960)

je absolventem ČVUT Praha a od roku 1991 se věnuje publikační činnosti. Podílel se na projektu Esoterické Čechy, Morava a Slezsko a je autorem řady knih, které vyšly v nakladatelství Eminent. Pravidelně publikuje v měsíčníku Regenerace. Svoje životní zkušenosti shrnul v knize Léčitelé, jasnovidci a mágové.

Více o tomto tématu najdete na mojesvedectvi.cz.

Když se ráno probudíte, nezbývá vám nic jiného, než se s tímto světem vyrovnat. Získat psychickou odolnost i za okolností, které nejsou příjemné. Stát se vladařem sami sobě, ať je válka, anebo mír, ať se daří, anebo ne. Naučit se surfovat ve vlnách, které nedokážete zastavit. Je k tomu potřeba celá řada věcí, i určitá vnitřní vznešenost – protože jak věděl Konfucius, malý člověk je vždycky ustaraný.

V životě je někdy nutné vědomě vystoupit ze svojí komfortní zóny. Získáte tím sílu, kterou potřebujete.

V této knize najdete mnoho autentických příběhů pozoruhodných postav z minulosti i našich současníků, kteří ovládli umění psychické odolnosti. Přidali jsme k nim i naše zkušenosti. Budou pro vás inspirací k jejímu dosažení. Naučí vás přijmout určité neúspěchy, zranění, životní pády a ztráty, vyrovnat se s nimi a poučit se z nich do dalšího života.

www.eminent.cz

ISBN 978-80-7281-579-1