Co se skrývá pod písmeny UX? Jan Vichr z Komerční banky nám vysvětlil, že user experience není jen pro ajťáky, ale i pro nadšence do dalších oborů. Sám je toho zářným příkladem - od žurnalistiky to dotáhl až do digitálu jedné z největších bank v Čechách.
Bez UX už dnes dobrý produkt udělat nejde Jakou máte vystudovanou střední a vysokou školu? Vyrůstal jsem v Pardubicích, kde jsem studoval čtyřleté gymnázium. Po maturitě jsem nastoupil na VŠE (Vysoká škola ekonomická pozn. red.), protože mě zajímala ekonomie. Během bakaláře jsem přemýšlel o tom, že bych rád získal nějakou praxi, a tak jsem na rok nastoupil do oddělení zákaznické péče u jednoho mobilního operátora. Následovalo inženýrské studium zaměřené na marketing, který mě ohromně nadchl. Proto jsem pojal myšlenku, že nejlepší základ pro budoucnost v oboru bych mohl získat v reklamní agentuře, o což jsem se také pokusil. Bohužel, to se mi nepovedlo a úplnou náhodou jsem narazil na inzerát knižního nakladatelství, kde hledali někoho, kdo zaštítí fotbalový magazín původně vydávaný ve Švédsku. Díky mému pozitivnímu vztahu k češtině, psaní a fotbalu se mi to zdálo jako správná volba. Od čtvrťáku vysoké školy jsem tedy nastoupil na půl úvazku v nakladatelství. Tím, jak se zvyšoval podíl lokálního obsahu časopisu, rostla i časová
18
náročnost mé práce, naštěstí však bylo možné poskládat si rozvrh podle potřeby, takže se studium netlouklo s prací. V rámci nakladatelství jsem potom napsal i svou diplomovou práci, a zvládl jsem tak úspěšně zakončit studium a u toho pracovat. Po dokončení studií jsem nastoupil do nakladatelství na plný úvazek, protože množství práce narostlo do takové míry, že pokrylo plný úvazek. V nakladatelství jsem strávil celkem zhruba 6 let a poté se vrátil k marketingu, který jsem vystudoval. Je podle vás důležité, aby se studenti zapojili do pracovního procesu už při škole? Mnohokrát jsem se setkal s absolventy, kteří žádnou praxi neměli, což je jistě fér přístup – v momentě, kdy jsem na škole, tomu dám 100 % své pozornosti. Nicméně je to riskantní, pokud člověk nestuduje obor, kde je kritický nedostatek lidí, čili někde, kde zaměstnavatelé rovnou “odebírají” absolventy po dostudování nebo někdy i předtím. Když to tak není, musí se studenti smířit s obtížnějším
hledáním pracovního uplatnění. Je možné, že hned nenatrefí na práci, kterou by si představovali, a budou možná muset začít v jiném oboru nebo na nižší úrovni, než by si přáli. Vždy před nimi totiž bude mít přednost ten, kdo určitou praxi má. Pomohla vám zkušenost v žurnalistice při vašich dalších kariérních krocích? Když jsem odcházel z oboru, nemyslel jsem si, že tomu tak bude. Nicméně se mi to později hodilo v tom, že jsem byl schopen si sednout a něco napsat, něco sdělit. Mnoho lidí má totiž z dob školy v hlavě zakořeněné mechanismy, které je nutí při psaní “dávat si pozor”. To vede ke strašlivě nesrozumitelnému a složitému psaní. Čili to, že někdo dokáže napsat něco, co má hlavu a patu, co je pokud možno stručné a pochopitelné, je poměrně vzácná vlastnost. Sám jsem ji častokrát využil a díky tomu také poznám, když to někdo nedělá úplně dobře (smích). Prolíná se tento prvek i s UX? Určitě ano. Textová složka je ohromně důležitá, přitom bývá podceňovaná.
