Absolvent.cz #6

#06 Progresivní obory které zaznamenají největší rozmach

Veřejná vs. soukromá vysoká škola „Pracujeme na opravdové a reálné změně, která bude mít dopad.“ říká Martina Hlisnikovská z IKEA

„Chci se věnovat oboru, který má budoucnost.“ Jakub Mochan, Skupina ČEZ

OBSAH ROZHOVORY PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UK Na PřF UK se dělá špičková věda, ale ne každý musí dělat jenom vědu FAKULTA MATERIÁLOVĚ-TECHNOLOGICKÁ VŠB-TUO Studium, které reflektuje požadavky z praxe Měl jsem 100% úspěšnost u pohovorů

06

08

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA JU Díky fakultě jsem se dostala na fantastická místa

10

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA UK Snažíme se vést studenty k samostatnému kritickému myšlení

12

24 ikea ČLÁNKY

06 Petr Jan Juračka z přf uk KOMERČNÍ BANKA Bez UX už dnes dobrý produkt udělat nejde

18

SKUPINA ČEZ Chci se věnovat oboru, který má budoucnost

22

IKEA Pracujeme na opravdové a reálné změně, která bude mít dopad

24

VZP Aktuálně se věnuji nasazování instalačních balíčků prostřednictvím Azure DevOps v DWH VZP ČR

26

Progresivní obory

04

Soukromá nebo veřejná vysoká škola?

14

Je vysokoškolský titul vážně potřeba?

16

První dny v nové práci

28

Strategie učení

30

26 VZP

Co stojí za našimi pracovními úspěchy?

Je to kvalitní základ, který jsme získali na škole? Nebo jsme naše schopnosti a znalosti prohloubili na dřívějších pracovních pozicích? Mohla za to, kam až jsme to dotáhli, náhoda nebo spíš vlastní tvrdá píle? Jak jsme vlastně získali první praxi v oboru?

se chtěli vydat. To vám už samo o sobě napoví, kam máte vykročit. Pokud však tápete, následující stránky by vám měly celou situaci ulehčit.

Všechny tyto otázky, a mnohé další, stojí za zrodem obsahu tohoto vydání časopisu Absolvent. Pokud se rozhodujete kam a zda vůbec nastoupit na vysokou školu, ujasněte si, kterým z možných oborů byste

Přeji vám příjemné čtení.

Objevte české vysoké školy a firemní adepty na významný post ve vaší budoucnosti.

A stejně tak i šťastnou ruku při výběru vaší cesty,

Barbora Dvořáková

HLAVNÍ PARTNEŘI

ABSOLVENT | vydavatel ASA (Asociace studentů a absolventů), z.s., Vítězné náměstí 1, Praha 6 - Dejvice, 160 00, IČO: 22729283 šéfredaktorka Barbora Dvořáková | redakce Michaela Porkertová inzerce inzerce@absolvent.cz | fotografie MORRIS MEDIA | grafika Michal Polus registrace MKČR E 22745 | ISSN 2570-5024 | vydání #6 | listopad 2020 Časopis vychází zdarma pro maturanty a budoucí absolventy středních škol a gymnázií.

www.absolvent.cz

Progresivní obory Každý student si klade otázku, kterému oboru se nadále věnovat, aby si zajistil co nejlepší budoucnost. Který obor je tím pravým? Odpověď na tuto otázku však není jednoduchá a jednoznačná. Právě probíhající události, v čele s pandemií, ovlivnily nejen světovou ekonomiku, ale i samotný pracovní trh.

Průmysl 4.0, robotizace a automatizace, globalizace, digitalizace, pandemie a změna klimatu - to jsou hlavní, rozhodně však ne jediné, faktory přetvářející svět, který známe. V posledních letech se světová ekonomika proměňovala závratnou rychlostí a letošní rok tuto změnu ještě více podpořil.

CLOUD, PÉČE A BIG DATA Podle údajů Světového ekonomického fóra by se měl v roce 2025 vyrovnat pracovní čas strojů a lidských pracovníků ve výrobním procesu. Trend automatizace se stále rozšiřuje a v následujících pěti letech potenciálně ohrožuje 15% pracovních míst. Není však třeba stroje odsuzovat jako zloděje pracovních míst. Ti, jejichž náplň práce ovládnou technologičtí náhradníci, se uplatní v rámci zelené ekonomiky, v datové analytice, v oblasti umělé inteligence a cloudového vývoje produktu.

Zlatou éru a příliv nových pracovníků by

04

měl také zaznamenat sektor péče (od zdravotnictví až po školství).

Firmy napříč odvětvími se shodují, že aktuálně probíhající krize způsobená pandemií COVID-19, bude mít největší dopad na pracovníky s nižším vzděláním.

Očekává se, že tento dopad bude větší než při poslední velké finanční krizi v roce 2008, která ve Spojených státech amerických začala jako hypoteční krize o rok dříve.

Neblahým vyhlídkám nepřispívá ani již zmíněná automatizace. Odborníci i samotné firmy také předpokládají prohloubení platových rozdílů mezi nováčky na pracovním trhu a ostřílenými matadory, případně mezi muži a ženami.

MĚKKÉ DOVEDNOSTI ZÍSKAJÍ SVÉ MÍSTO Lze tedy očekávat rostoucí poptávku po technicky zaměřených kandidátech? Ano,

ale nejen po nich. Výše zmíněný výzkum dokládá důležitost kritického myšlení, schopnosti analyzovat informace, stejně jako schopnosti aktivně se učit a používat efektivně jednotlivé strategie učení.

Zaměstnavatelé se taktéž shodli na stále rostoucím významu umění řešit problémy.

Erica Volini, společně se svým týmem, ve výzkumu společnosti Deloitte odhaluje přímý dopad pandemie na lidský kapitál ve firmách. Jednou z největších výzev posledních měsíců totiž nebyla jen integrace nových technologií, ale také jejich propojení se samotnými pracovníky.

Ke stejnému závěr došli také Viet Vu a Creig Lamb z Brookfieldského Institutu pro inovace: „Pracovní pozice, které požadují největší míru digitálních dovedností jsou zároveň těmi nejvíce hybridními. Hledají totiž také komunikační dovednosti, schopnost sestavovat rozpočty a znalost projektového managementu.“

Jak to tedy bude s těmi, kteří se plánovali zaměřit čistě na IT a kódování? Bude jich potřeba? Vu tvrdí, že i přes stále probíhající posun k AI technologiím nelze očekávat, že by každý musel umět programovat takové technologie. “AI a strojové učení vyžadují velmi specializovaný set dovedností. V následujících pěti letech ale neočekáváme, že by průměrný pracovník musel mít schopnosti spojené právě s těmito obory,” doplňuje Vu.

„TELEPRÁCE“ Měli bychom tedy očekávat, že rutinní manuální práci budou vykonávat roboti a všichni lidští pracovníci by se měli zaměřit na rozvoj tzv. tvrdých a měkkých dovedností? To vše s cílem získat pozice, které jsou dnes označovány jako vyšší?

Podle Kristel Van der Elst, generální

„Pracovní pozice, které požadují největší míru digitálních dovedností jsou zároveň těmi nejvíce hybridními. Hledají totiž také komunikační dovednosti, schopnost sestavovat rozpočty a znalost projektového managementu.“

ředitelky kanadské vládní agentury Policy Horizons Canada, tomu tak rozhodně není. Vedle klasického modelu práce na dálku, zvaného home-office, se totiž rozvíjí i telemedicína a tzv. telegrunts.

Telemedicína je označení pro dálkové spojení pacienta a zdravotnického personálu, které supluje fyzickou návštěvu ve zdravotnickém zařízení. “Telegrunt” je forma výkonu určité práce, kdy expertní pracovník na dálku naviguje kolegy s nižší kvalifikací. Každá aktivita probíhající vzdáleně klade vyšší nároky na kybernetickou bezpečnost. Proto budou i odborníci na toto odvětví žádanými specialisty.

Van der Elst rovněž zdůrazňuje rostoucí důležitost AI technologií, ale taktéž zmiňuje obory zaměřené na syntetickou biologii, 3D design a motion capture (proces nahrávání pohybu skutečného objektu a jeho převedení na digitální model, pozn. red.). Jedná se o technologie spojené například s vývojem protéz. Všechny tyto dovednosti jsou podle Van der Elst, společně s podnikatelskými, společenskými a metakognitivními dovednostmi (řešení problémů a kritické myšlení), významnými prvky úspěchu na pracovním trhu v následujících letech.

VRHNI SE DO DIGITALIZACE A BUDEŠ V SUCHU Výzkum poradenské společnosti McKinsley mezi 800 výkonnými pracovníky napříč státy, odvětvími a velikostmi společností, odhalil, že 85 % z nich během pandemie významně urychlilo digitalizaci uvnitř firmy.

Téměř polovina z nich digitalizovala své zákaznické kanály (pomocí e-commerce platforem, mobilních aplikací, chatbotů

OBORY, KTERÉ ZAZNAMENAJÍ NEJVĚTŠÍ ROZMACH • technologie (AI, automatizace atd.)

• digitalizace (vývoj IT, e-commerce) • kybernetická bezpečnost • cloudová řešení • big data • zdravotnictví • hygiena • vzdělávání • sociální péče • výzkum léčiv

apod.). 35 % pak ještě více digitalizovalo své dodavatelské řetězce například napojením svých jednotlivých dodavatelů na digitální platformy zajišťující chod takového řetězce.

83 % dotázaných mimo jiné potvrdilo záměr zaměstnat více expertů na hygienu a bezpečnost pracovního prostředí. Na významu nabydou také role správců, ventilačních a výtahových specialistů, dodavatelů občerstvení a dalších pozic, které pomohou zajistit bezpečné pracoviště s dostatečně oddělenými prostory.

Přírodovědecká fakulta je neodmyslitelně spojená s vědou.

Petr Jan Juračka však dokazuje, že vědec nemusí být jen zavřený v laboratoři, mezi knihami nebo u mikroskopu, ale může i vystoupat na osmitisícovku, spát s vlky uprostřed kokořínských lesů nebo ukazovat ostatním svět z „droní“ perspektivy.

Proč jste se rozhodl studovat PřF UK? Už od 14 let jsem věděl, že chci studovat Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy.

Tečka. (smích) Od šesti let jsem byl chycený do přírodních věd, do biologie, hlavně do plazů. Chtěl jsem totiž být původně herpetolog. Četl jsem hodně knih z oboru, jejichž velká část byla právě z PřF UK. V roce 2000 jsem měl poprvé v ruce reklamní letáček středoškolských soustředění pro zájemce o biologii, které organizovala fakulta a já jsem se na jedno z nich dostal. A to mi kompletně změnilo

život. Potkal jsem tu tehdy spoustu svých nynějších kamarádů. V patnácti, kdy jsem znal biologii jen z knížek, ze zoo nebo z vycházek s tátou, jsem najednou přišel na fakultu, kde nám přednášel profesor, kterého jsem znal z přebalů knih. Jedna luxusní přednáška střídala druhou. Byl to jeden z nejlepších víkendů v mém životě, a proto jsem si řekl, že tady chci studovat.

Co je vaším nejsilnějším zážitkem z dob studií a dalšího působení na PřF UK? Těch zážitků bylo ohromné množství, nejde vybrat ten nejsilnější. Ale první, co se mi

foto: Ekvádor, 2017

Na PřF UK se dělá špičková věda, ale ne každý musí dělat jenom vědu RNDR. PETR JAN JURAČKA, PH.D. (35) Vystudoval osmileté gymnázium Emila Holuba v Holicích, na které navázal vysokoškolským studiem ekologie a hydrologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se popularizaci vědy, přednáškám na vědecká témata pro širokou i odbornou veřejnost, je významným českým fotografem a cestovatelem.

vybaví, jsou laboratorní anorganická praktika z chemie, která tehdy učil pan docent Kotek. Jako dítě jsem měl fobii z tlakových lahví a bylo pro mě nemyslitelné se k takové lahvi i jen přiblížit. Díky zmíněným praktikám jsem tuhle fobii překonal a díky tomu jsem už v dobách studií mohl pustit do spousty věcí zahrnujících právě stlačené lahve, od studia až po potápění.

foto: Stuart Erskine – K2 základní tábor, Pákistán, 2016

Obecně to jsou ale hlavně venkovní akce, při kterých opustíme posluchárny a vyrazíme ven do terénu. Typickým příkladem je třeba zimní kurz ekologie, kdy skupina studentů společně s vyučujícím vyrazí na Kralický Sněžník. Na něm probíhá celý týden měření teploty sněhu v různých vrstvách ve tříhodinových intervalech, ale třeba i experimenty s tekutým dusíkem.

Další jedinečnou akcí je například terénní pozorování pohybu raků, při kterém se na ně nalepí malé vysílačky a vypustí se do přírody na Kokořínsku. V tom je naše fakulta unikátní – je možné zapojit se do špičkového výzkumu, který je i zábavný.

Je vaše fakulta určená primárně nadšencům do vědy?

Věda je nedílnou součástí naší fakulty a na PřF UK se dělá špičková věda, ale ne

6

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

každý musí dělat jenom vědu. Na fakultě je prostor i pro lidi, jako jsem já. Tedy ty, kteří se věnují spíš popularizaci a vizuálnu.

Zároveň pokud je někdo perfektní lektor, najde si tu své místo, může „dělat méně vědy“ a věnovat se víc studentům.

Proč zůstáváte na PřF UK jako vyučující i přes vaši časovou vytíženost?

Jsem tady, protože mám kontakt s vědou, kterou mohu popularizovat, což mě ohromně baví. Zároveň mi to dává smysl a taky tím tak trochu splácím dluh fakultě za to všechno, co mi dala.

Navíc mě ohromně baví celkové fungování fakulty – má rodinný přístup a třeba terénní cvičení je naprosto skvělou věcí. Letos jsem mimo jiné spal v místech výskytu vlků na Kokořínsku, sám s mikroskopem.

Proč jste se pustil do popularizace vědy?

My, jako Češi, si nevedeme s popularizací vědy špatně, ale zároveň na tom nejsme kdovíjak dobře. Když jsem viděl, jak se dělá popularizace v Anglii, tak jsme pochopil: „Jo, tak tohle je to, co bych chtěl dělat v Čechách!“.

Vždy jsem si myslel, že hlavním cílem popularizace vědy je předat informace o aktuálním dění a výzkumu veřejnosti, která de facto vědu platí ze svých daní.

Dnes vnímám jako důležitější přesah vědy v boji za vzdělávání národa. Lidé nečtou, nevzdělávají se, všichni jsou na sociálních sítích. Proto věřím, že čím víc původně vědeckého obsahu se objeví například v jejich telefonech, tím lépe.

Kdy přišel nápad propojit vědu s focením?

Před 20 lety. Zhruba v 11 jsem začal fotit a hned jsem se pustil do soutěží, napřímo jsem do toho vletěl a už jsem se nezastavil. (smích) Propojení focení a přírodních věd vlastně dává naprostý smysl, jde ruku v ruce. Když fotím, tak potřebuji vědět, co vlastně fotím, proč to fotím a zároveň je třeba předat to, co zkoumám nějakým způsobem dál.

Máte nějaký vědecký a fotografický sen, který si chcete splnit?

Vždy jsem snil o tom, že budu fotit pro National Geographic a to se mi splnilo a vypadá to, že to nebylo naposledy. Ve vědě jsem chtěl popsat nový živočišný druh a to jsem už taky úspěšně zvládl (objevil

a popsal nový druh hrotnatky Daphnia hrbaceki – pozn. redakce).

Jste velkým cestovatelem, která z vašich cest se vám zapsala nejhlouběji do paměti?

Mojí nejlepší cestou byla Indonésie, kde jsem byl fotit projekt naší absolventky Hanky Svobodové, která pomohla zachránit přes 2 miliony mořských želv. Na téhle cestě jsem si užil cestování, focení želv, které jsem vždycky chtěl studovat.

Navíc se jednalo o skvělý projekt v rámci popularizace ochranářského projektu.

V neposlední řadě bylo skvělé to vše ukázat i mým dětem a manželce, kteří se mnou v Indonésii byli. Vše se krásně propojilo, a i z toho důvodu je to asi má nejoblíbenější cesta.

Dostal jste se do zahraničí i v rámci studia?

Ano, byl jsem na ERASMU v Mnichově a několik týdnů jsem pobyl v Moskvě.

Měl jsem i jedinečnou možnost vyrazit na konferenci do Paříže a do Mexika – takových příležitostí je v českém vysokém školství pomálu, ale u nás na fakultě je to reálná možnost.

STUDIUM, KTERÉ REFLEKTUJE POŽADAVKY Z PRAXE ING. JAN KLUSÁK (34) studuje obor Procesní inženýrství v doktorském programu a svou disertační práci věnuje tématu mikroreaktorů vyrobených pomocí technologie 3D tisku. Toto téma je nejen zajímavé, ale má také velkou perspektivu využití v chemickém a biotechnologickém průmyslu.

Chemie si ho získala již během bakalářského studia na Ostravské univerzitě.

Jak jste se připravoval na nástup na VŠ?

Co byste doporučil maturantům, kteří se chystají nastoupit na FMT? Maturantům bych doporučil, ať se naučí „učit se“ a pořádně si zopakují matematiku – jejich život bude na fakultě mnohem snadnější. Ale není se rozhodně čeho bát, na univerzitě fungují přípravné kurzy právě z matematiky a chemie a navíc tady existuje Math support centre, kde nováčkům rádi se vším pomohou.

Fakulta materiálově-technologická Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava intenzivně připravuje studenty na jejich působení v praxi. Absolventi díky tomu nemají problém najít uplatnění v oborech, kterým se na škole věnovali.

Osobní přístup vyučujících a zapojení aktuálních trendů do výuky potvrzují, že studium technických oborů není nudnou záležitostí.

Co je pro vás nejoblíbenější součástí studia na Fakultě materiálovětechnologické?

Rozhodně je to aplikační výzkum – v laboratoři nebo i mimo ni. A druhou nejoblíbenější je možnost potkat se s mladými lidmi. Oba tyto aspekty, společně s dalšími přispěly k mému rozhodnutí aktivně se zapojit do projektů fakulty i po dokončení doktorského studia ať už jako postdok nebo formou nějaké vědecké spolupráce.

Na jakém projektu/výzkumu jste se v rámci fakulty doposud podílel?

Podílel jsem se na výzkumu mikroreaktorů pro syntézu nanočástic stříbra, sloužící jako aktivní látka do filtrů respirátorů a masek.

Jaké je vaše vysněné směřování po úspěšném absolvování VŠB-TUO? Vzhledem k tomu, že doktorské studium studuji při zaměstnání ve vlastním podnikání, které je i mým vysněným cílem po škole, už si plním své sny☺ V čem je podle vás Fakulta materiálovětechnologická VŠB-TUO jedinečná?

Jan: Jedinečná je rozhodně v osobním přístupu kantorů ke studentům. Tím, že je fakulta poměrně malá, se znají všichni se všemi a je tak snadnější získat potřebné informace, domluvit si konzultaci.

Miroslav: Má dlouholetou tradici a staví na pevných základech. Současně se nyní přizpůsobuje době a novým trendům, což je výborné. Dokáže tak vychovávat mladé odborníky, jejichž znalosti ze studia dobře reflektují požadavky praxe.

MĚL JSEM 100% ÚSPĚŠNOST U POHOVORŮ Co je pro vás z dob studia FMT nejpřínosnější i nyní?

Možná odpovím trochu oklikou. Celé studium mi dalo technický přehled, a to díky skladbě a rozmanitosti předmětů.

Obecně mě vysokoškolské studium naučilo samostatnosti a dalo mi možnost seznámit se s mnoha fajn lidmi. I tento aspekt studentského života je podle mě hodně důležitý – člověk pak po letech vzpomíná nejen na samotné studium, ale hlavně i na zážitky a milá setkání☺

8

Máte za sebou zahraniční zkušenost v rámci studia na VŠB-TUO? V rámci studia ne a moc toho lituji.

Bohužel tenkrát těch možnosti bylo o mnoho méně, než je tomu nyní. Ale byl jsem 2x v USA na programu Work and Travel a byla to výborná zkušenost.

Všem současným studentům moc doporučuji využít možností, které dnes univerzita nabízí – programy Erasmus atd. – cestování jim dá mnoho cenných zkušeností.

Kam směřovaly vaše kroky po absolvování vysokoškolského studia?

Odjel jsem podruhé do USA odkud jsem se po 5 měsících vrátil a začal jsem pracovat v oboru automotive business ve slévárně hliníku na pozici procesního inženýra.

Byla to úplně nová slévárna postavená na zelené louce a byl jsem jejím sedmým zaměstnancem. Bylo zajímavé stát u zrodu nové pobočky.

ING. MIROSLAV BODROG (36) vystudoval obor Řízení kvality na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava, který byl v tu dobu nestrukturovaný – po pěti letech studia získal rovnou inženýrský titul. Směr fakulty přímo navazoval na střední průmyslovou školu, kterou vystudoval v Košicích – volba vysoké školy tedy nebyla složitá. Nyní působí jako výrobní ředitel společnosti Maxion Wheels Czech, s.r.o. v Ostravě, která vyrábí litá automobilová kola.

Jak vám studium na VŠB-TUO pomohlo v praxi? Našel jste uplatnění na pracovním trhu snadno?

Získal jsem technický základ, přehled a jak už jsem zmínil – studium mě naučilo samostatnosti, která je pak v pracovním životě nesmírně důležitá.

Jako absolvent vysoké školy jsem byl pouze na 2 pohovorech a měl jsem 100% úspěšnost.

Jakou radu nebo tip byste dal těm, kteří o studiu na Fakultě materiálovětechnologické uvažují? Proč se vydat právě tímto směrem?

Nebojte se toho. Vysokoškolské studium je sice náročné a od toho středoškolského se dost liší – ale stojí to za to. Navíc jako absolventi FMT nebudete mít problém se uplatnit v praxi a na trhu práce se stanete žádanými odborníky.

DÍKY FAKULTĚ JSEM SE DOSTALA NA FANTASTICKÁ MÍSTA O tom, že studium přírodovědy neprobíhá jen v laboratoři a v knihovně, ale i v terénu, se rozpovídala Michaela Syrová. Díky rozhodnutí studovat na jihu Čech procestovala kus světa a měla možnost prezentovat výsledky svých výzkumů na domácích i zahraničních vědeckých konferencích.

MGR. MICHAELA SYROVÁ (33) V roce 2013 získala magisterský titul v oboru Zoologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

V současné chvíli dokončuje doktorát, ve kterém se zaměřuje na antipredační chování ptáků.

V průběhu svého studia měla možnost účastnit se výzkumu na Svalbardu a v rakouských Alpách.

Proč jste se rozhodla právě pro univerzitu v Českých Budějovicích?

To, že půjdu studovat na Přírodovědeckou fakultu v Českých Budějovicích, bylo jasné hned po absolvování Dne otevřených dveří – nadchlo mě jak město, tak přátelská atmosféra na fakultě.

Ráda vzpomínám i na vlastní přijímací řízení. Zatímco na jiných školách jsme si losovali dlouhé kódy a dozor nás jen zamračeně hlídal, v Budějovicích jsem si vylosovala jednociferný kód. Náš dozor nám poté poradil, ať se zajdeme podívat na nedaleké Vrbenské rybníky, pokud nám zbyde čas. Přednášející tu berou studenty jako lidi, nejen jako čísla.

OCEŇUJI ZAPOJENÍ DO VÝZKUMU, EXKURZE A RODINNOU ATMOSFÉRU. 10

Co je pro vás nejoblíbenější součástí studia na Přírodovědecké fakultě JU? Nejoblíbenější součástí studia jsou pro mě exkurze. Fakulta nabízí nepřeberné množství jak zahraničních, tak tuzemských exkurzí každý rok. Mezi ně patří například exkurze na Svalbard, Papuu Novou Guineu, či mezioborové exkurze po Evropě.

Působila jste dvě funkční období v Akademickém senátu PřF JU (jednou ve funkci místopředsedy) a jednou ve „velkém“ senátu JU Co konkrétně to obnášelo? Členství v senátu je především o pročítání a připomínkování dokumentů vydaných děkanem či proděkanem na fakultě, či schvalování rozpočtu. Mimo to je člověk blíže vedení fakulty a může tak lépe komunikovat problémy studentů

a nacházet jejich řešení. Naučila jsem se tak, že když se mi něco nelíbí, je potřeba se ozvat. A tím nemyslím napsat naštvaný status na facebook nebo si postěžovat kamarádům u piva, ale nastudovat si potřebné materiály, zhodnotit je a odprezentovat svůj názor.

Měla jste nějakou další možnost zapojit se do dění na fakultě? Účastním se propagačních akcí pořádaných fakultou – od přednášek na gymnáziích po víkendy pro středoškolské učitele. Organizuji Týden se současnou biologií a Víkendy pro řešitele biologické olympiády.

V rámci studia doktorského stupně jsem se navíc mohla začít podílet i na přednáškách na fakultě a jezdit se studenty na terénní cvičení a exkurze.

Kam směřují vaše další profesní kroky?

Od letošního roku mám majoritní úvazek na projektu řešící nové trendy ve výuce na PřF JU, a zároveň částečný úvazek na katedře zoologie, kde bych chtěla zůstat.

Co byste doporučila maturantům, kteří se chystají na vaši fakultu?

Nebát se.

V čem je podle vás Přírodovědecká fakulta JU jedinečná?

Z mého pohledu je to díky dvěma faktorům. První je, že již od prvního ročníku studia mají studenti možnost zapojit se do výzkumu, účastnit se sběru dat, a následně výsledky prezentovat na tuzemských i mezinárodních konferencích.

Druhým významným faktorem je, že i přesto, že se fakulta výrazně rozšiřuje, drží si dlouhodobě rodinnou atmosféru.

Může za to nejen vlídný přístup přednášejících, ale i ucelený kampus, kde se studenti často potkávají a sdružují.

Snažíme se vést studenty k samostatnému kritickému myšlení

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Univerzita Karlova

Studium teologie má dlouhou tradici, to však neznamená, že nereaguje na aktuální dobu. Proděkan Mgr. Petr Gallus, Ph.D. nám přiblížil studium na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy a objasnil nám, proč je studium teologie vhodné pro ty, kteří rádi hledají odpovědi na své otázky napříč širokým spektrem zdrojů a pramenů.

Čím je ETF UK charakteristická?

Evangelickou (protestantskou) teologii je možné v České republice studovat pouze na naší fakultě, takže to je jakýmsi nezaslouženým základem naší tuzemské jedinečnosti. Ve srovnání se zahraničními protestantskými fakultami je to však naopak – jsme standardní fakultou se vším všudy, co k evangelické teologické fakultě patřilo už od dob reformace. Organizace studia na ETF UK čerpá z příkladu německých univerzit, a to je mimo jiné velkým plusem

„Nejde o zbožnost, ale o teologické zorientování a nasměrování. Proto je možné studovat teologii, ale být existenciálně nastavený jako nevěřící.“ pro studenty, kteří vyrazí studovat do zahraničí, protože zapojení do tamějšího systému nebo následný návrat zpět do Čech probíhá velmi jednoduše.

Co dalšího tvoří jedinečnost vaší fakulty?

Velmi významným prvkem naší fakulty je rozmanitost, a to jak mezi studenty, tak především i mezi vyučujícími. Jsou totiž ze všech možných koutů, zájmů, směrů – máme zde věřící všech křesťanských směrů, ale i nevěřící. Člověk tu opravdu

12

narazí na velkou pluralitu – lidí, přístupů, názorů. Nefungujeme tedy tak, že bychom studentům předkládali, jak všechno je a co si mají myslet, zda a jak mají věřit. Naopak se je snažíme vtáhnout do široké diskuze o tom, jaké místo v dnešním světě víra a náboženství zaujímají, a je pak na každém z nich, aby našel svou odpověď.

Naše fakulta je na Karlově univerzitě tou nejmenší, což je velkou výhodou v komunikaci se studenty a v celkovém fungování fakulty. Všechny studenty totiž známe osobně a naše studijní skupiny jsou menší. Díky tomu lze říct, že výuka probíhá do určité míry formou osobního tutoringu, a studentům se můžeme maximálně věnovat.

Kde se uplatňují vaši absolventi?

Kromě evangelické teologie se u nás dají studovat další dva bakalářské obory – Teologie křesťanských tradic a Sociální a pastorační práce. To znamená, že například absolventi posledního zmíněného (a případně navazujícího magisterského) oboru mohou hledat uplatnění jako sociální pracovníci třeba v krizových týmech.

Absolventi oboru Teologie křesťanských tradic, potažmo navazujícího magisterského oboru Teologie, spiritualita, etika dostanou obecný přehled o křesťanských proudech a zasazení křesťanství do mezináboženského dialogu, získají obecně humanitní vzdělání a mohou se uplatnit jako učitelé, ve státní správě apod. Absolventi oboru Evangelické teologie ve spoustě případů působí jako duchovní svých církví, mohou však také působit v pedagogické nebo neziskové sféře a taktéž ve státní správě.

MGR. PETR GALLUS, PH.D. (41) vystudoval evangelickou teologii na ETF UK, kde nyní vyučuje a zastává funkci proděkana. Část studií strávil v Německu, kde byl později odborným asistentem na univerzitě v Heidelbergu. Působil také jako farář Českobratrské církve evangelické. Aktivně se věnuje publikační činnosti a rozhovoru teologie s filozofií.

Student, který projde jakýmkoliv oborem na naší fakultě, by měl získat základní kompetence humanitního vzdělání, měl by umět formulovat a psát texty, orientovat se v komplexních problémech a najít jejich řešení. A takové kompetence a schopnosti se uplatní v širokém spektru povolání.

Pomáhá tedy studium na ETF UK studentům rozvíjet kritické myšlení?

Právě rozmanitost fakulty a to, že se snažíme studenty uvádět do dialogu a rozmanitosti přístupů myšlení a snažíme se je vést k tomu, aby dokázali zdůvodnit,

co si myslí a co zastávají, a aby dokázali uvést rozumné argumenty, je naším nejvyšším cílem. Snažíme se vést studenty k samostatnému kritickému myšlení.

Rozhodně u nás tedy neplatí to, že by se studenti něco “nabiflovali” a díky tomu úspěšně absolvovali.

nepředpokládáme u uchazečů o studium na naší fakultě znalost nebo dřívější zkušenost s vírou. Studenti by však měli očekávat, že se při studiu u nás s vírou setkají – budou mít příležitost zjistit, co víra jako taková znamená a jaké místo zaujímá v dnešním světě.

Navíc naše fakulta není přímo institučně propojená s žádnou konkrétní církví, ačkoli nejblíže má k Českobratrské církvi evangelické. Studují u nás studenti z více protestantských církví, v tomto ohledu nemáme vyhraněný jednoznačný církevní profil nebo doktrínu a to hraje významnou roli právě v dialogu a ve zmíněném kritickém myšlení. Třeba kritická interpretace bible je disciplínou, ve které naše fakulta exceluje.

Mohou studenti ETF UK vyjet v rámci studia do zahraničí? Kam nejčastěji míří?

Určitě ano. Už několik let na naší fakultě platí, že kdo chce, ten vycestovat může.

Naši studenti mají nepřeberné množství možností kam do zahraničí vycestovat, ať už po Evropě v rámci programu ERASMUS, tak i prostřednictvím dalších programů například i do USA. Nejoblíbenějšími destinacemi jsou jednoznačně Německo, Spojené státy americké, Švýcarsko, Finsko, Rakousko, které následují další země.

Je třeba, aby uchazeč o studium na ETF UK měl dřívější zkušenost s vírou, potažmo byl věřící?

Jednoznačně ne. Univerzitní studium je postavené na tom, že je přístupné komukoliv, kdo prokáže například při přijímacích zkouškách určitou úroveň znalostí. Roli by tedy měly hrát primárně znalosti a schopnosti, ne nějaké specifické existenciální zaměření. Proto

Proč jste se rozhodl studovat ETF UK? Bezesporu mě ovlivnilo to, že pocházím z věřící rodiny a chtěl jsem se také hlouběji ponořit do určitého zdůvodnění a souvislostí. Vedle toho, že mi víra poskytuje orientaci v životě, tak mi také přináší celou spoustu otázek, na které jsem chtěl najít odpovědi. Záhy jsem zjistil, že mě teologické hloubání, které

má velmi blízko k filozofii a teoretickému přemýšlení, ohromně baví. Zajímalo mě, jak je křesťanský pohled na náš svět obhajitelný, a vlastně dodnes se zajímám o pojmenování a rozvinutí toho něčeho navíc, co tento směr myšlení přináší.

Co pro vás osobně znamená teologie?

Práci a koníček zároveň. Kritické přemýšlení o víře, která přestává být něčím jednoznačně daným a začíná být barvitou a rozmanitou půdou pod nohama. Teologie vlastně představuje zajímavé kritické zrcadlo víry.

Bakalářské studijní programy: ~ Sociální práce ~ Křesťanské tradice ~Evangelická teologie

EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Univerzita Karlova

Magisterské studijní programy: ~ Komunitní práce - diakonika ~ Teologie Spiritualita - Etika ~Evangelická teologie

Více se dozvíš na: web.etf.cuni.cz

Veřejná vs soukromá vysoká škola Na vysokých školách v České republice studuje přes 288 tisíc studentů a jedna desetina z nich tak činí na soukromých vysokých školách. Je veřejná vysoká lepší volbou?

Nebo naopak stojí za to si za školu platit? Pro kterou z těchto variant se rozhodnout?

Pojďme se podívat na několik mýtů o vysokých školách, které v naší společnosti kolují.

ZAPLATÍŠ = DOSTANEŠ. VÁŽNĚ?

V České republice dlouhodobě panuje názor, že ten, kdo si “zaplatí” soukromou vysokou, automaticky dostane titul a diplom. Z čeho toto přesvědčení pramení? V minulosti se objevilo několik skandálů, které skutečně odhalily případy podplácení na soukromých vysokých školách. Je však třeba brát v potaz to, že podobné případy se staly i na veřejných školách, a nelze proto „hodit všechny do jednoho pytle“.

Na mnohých soukromých školách působí vyučující primárně spjati se školami veřejnými. Ve většině případů je tedy náročnost výuky srovnatelná na obou institucích, protože každý akademik má svůj styl výuky a přepínání mezi „těžkou a lehkou“ formou je téměř nemožné vzhledem k časové a obsahové náročnosti výuky. Studenti tedy musí odvést svůj podíl práce, jinak se k titulu nedostanou.

VÝUKA NA SOUKROMÉ ŠKOLE NENÍ DOSTATEČNĚ KVALITNÍ Charakteristickým znakem soukromých vysokých škol je vysoký počet odborníků z praxe, kteří vyučují. Studenti tak získávají ve vysoké míře informace a znalosti od těch, kteří mohou být v budoucnu jejich kolegy. Namísto pouhých teoretických scénářů tak studenti získají zprostředkovaně přímé zkušenosti z firemní praxe a díky tomu nenastupují

14

do své první práce s růžovými brýlemi zbarvenými nereálným očekáváním.

Teorie a praxe jsou totiž častokrát dvě zcela rozdílné záležitosti a je otázkou, který z těchto přístupů přináší lepší výchozí pozici čerstvých absolventů.

Soukromé vysoké školy také často po studentech vyžadují získání praxe v rámci studia a studenty za jejich snahu odmění adekvátním počtem kreditů.

VŠECHNO JE O VZTAZÍCH Asi každý někdy slyšet slovo network, networking. Neschovává se za ním žádný IT proces, ale klasické navazování pracovních vztahů, které jsou alfou a omegou obchodních transakcí. Z dat ČSÚ (Český statistický úřad, pozn. red.) je zřejmé, že na soukromých vysokých školách studují v průměru stovky, maximálně tisíce studentů. Na veřejných vysokých školách se počet studentů téměř vždy pohybuje od tisíců až po desetitisíce.

Tato skutečnost však může být dvojsečná.

Ti, kteří preferují komornější atmosféru a kteří chtějí navázat hlubší vztahy s menším okruhem lidí, by měli zauvažovat o studiu na soukromé škole. Nižší počet studentů dává jak jim samotným, tak i vyučujícím, větší šanci zapamatovat si konkrétní studenty a poznat je trochu blíž a věnovat se každému z nich individuálněji. Navíc vyučující, který aktivně působí v praxi, může studentovi

dopomoci ke stáži díky přímému propojení s firemní sférou.

Naopak Ti, kteří kolem sebe chtějí mít širokou základnu spolužáků, kamarádů a známých, uvítají vysoké počty studujících na státních školách. V budoucnu se jim tak může stát, že narazí hned na několik svých spolužáků z ročníku v rozličných oborech a lokalitách. Veřejné vysoké školy taktéž nebývají tak úzce zaměřeny jako ty soukromé. Proto může tu samou vysokou, avšak jinou fakultu, studovat lékař, právník i biolog. No a uznejte – mít známé v různých oborech se vždycky hodí.

KOMUNIKACE, ERASMUS, NÁROČNOST SYSTÉMU Kdo chce, ten se dostane. (o programu ERASMUS) Potřebujete s něčím poradit a nevíte, na koho se obrátit? Přijďte rovnou za námi a vše spolu vyřešíme hned a bez průtahů. (studijní oddělení) Říká se, že se s kýmkoliv na světě dokážete spojit pomocí 4 – 5 lidí.

U nás Vám stačí jedno zaťukání. (o rovnocennosti vyučujících a studentů) Podobně by mohla vypadat (ne)oficiální slova soukromých vysokých škol. Menší počet studentů a bližší vztahy jim poskytují nečekané výhody ve všech zmíněných

oblastech. Důležité je však podotknout, že snadnost a vůbec šance dostat se na zahraniční stáž závisí spíše na velikosti školy/fakulty, tudíž zřizovatel v tomto případě nehraje hlavní roli.

Pokud se však podíváme na kloub škále destinací a zvučnosti partnerských zahraničních institucí, mají veřejné vysoké školy jednoznačně náskok!

JAKOU VÁHU MÁ PRESTIŽ?

Samotnou kapitolou je určité vnímání jména školy, její prestiž. Ještě stále totiž platí, že mnoho zaměstnavatelů posuzuje čerstvé absolventy na základě školy, kterou mají vystudovanou a ne podle toho, co skutečně umí. Stovky let fungující univerzita může tedy v určité situaci

znamenat otevřené dveře kamkoliv, a to je dobré mít na paměti!

BEZ PENĚZ NA VYSOKOU NELEZ Finance hrají mnohdy prim při rozhodování jakou vysokou školu zvolit. Veřejné vysoké školy jsou zdarma, za ty soukromé se platí, častokrát nemalé částky. Co si už málokdo uvědomuje, je však celková finanční náročnost vysokoškolského studia.

Student totiž musí někde bydlet a někde se stravovat. Veřejné vysoké školy jsou koncentrované do větších měst a životní náklady jsou v těchto destinacích vyšší.

Stojí proto za zvážení, zda nebude školné na soukromé škole ve vedlejším městě finančně výhodnější oproti placení nájmu ve velkoměstě při studiu na veřejné vysoké.

Zvažte své rozhodnutí dobře, protože je

taktéž pravdou, že ve větším městě, je víc možností stáží a brigád, které vám přinesou nejen finance, ale i pracovní zkušenosti, tolik ceněné výhody při nástupu do vaší první „opravdové“ práce.

KDYŽ DVAKRÁT NESTAČÍ Některé obory jinde než na veřejné škole studovat nejdou, to je bez debat.

Především ekonomické, provozní a sociální obory však ano. Pokud se bojíte obtížnosti přechodu na univerzitu a víte, že pod tlakem nefungujete na 100 %, zjistěte, jaké jsou podmínky opakování předmětů na vámi vybraných školách. Není výjimkou, že soukromé školy poskytují studentům možnost zapsat si předmět opakovaně, na veřejných vysokých taková možnost existuje pouze dvakrát.

Je vysokoškolský titul

opravdu potřeba?

Je v současnosti vysoká školu opravdu tak potřeba pro uplatnění na trhu práce, jako se nám snaží namluvit naše okolí? Opravdu platí, že bez titulu nenajdete slušnou práci? Vyplatí se investovat čas spíše do praxe než do teoretického studia?

16

VÁŽNĚ PLATÍ TITUL = LEPŠÍ PRÁCE? Naši prarodiče a rodiče vyrůstali v době, kdy vysokoškolský titul znamenal prestiž a zajišťoval jeho vlastníkovi určité společenské postavení. Ten, kdo vystudoval vysokou školu měl automaticky téměř nárok na vysoko postavené pracovní místo a tedy samozřejmě více peněz. Není proto divu, že se snaží mladé generaci vštěpovat tyto názory a motivovat je k vysokoškolskému vzdělání. Časy se však mění a vysoká škola již není nutností pro úspěšnou kariéru. Příkladem může být jeden z nejúspěšnějších podnikatelů, zakladatel společnosti Apple, Steve Jobs, který vysokoškolský titul nikdy nezískal.

Jistě, můžete namítnout, že jsou profese, u kterých je titul stále nutností. Takový doktor, právník nebo nově i pedagog si bez titulu ani neškrtne. To jsou však profese, u kterých titul znamená určitý level

vzdělanosti a záruku vědomostí. Obecně platí, že vzdělání je nejvýznamnějším faktorem profesního úspěchu v industrializovaných zemích. Pokud tedy k takové profesi směřujete, odpověď na úvodní otázku je vcelku jasná.

Složitější situace však nastává u dalších oborů, jako jsou humanitní či ekonomické, u kterých je v současnosti mnohonásobně větší počet pracovníků než reálných pracovních pozic. Mají výhodu otitulovaní kandidáti či kandidáti s praxí? Jak je to tedy u dalších oborů?

ŠKOLA JE FAJN, ALE BEZ PRAXE TO NEPŮJDE Podle zakladatele a CEO pracovního portálu StartupJobs.cz, Filipa Mikschika, je nejdůležitějším prvkem při rozhodování zaměstnavatele kandidátova praxe, chuť pracovat a učit se novým dovednostem.

Vzdělání tedy není prioritou. Podle

VĚDĚLI JSTE?!

Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2018 byla míra nezaměstnanosti mladých lidí se středním vzděláním mezi 5 a 7 %. Jedná se o absolventy s výučním listem, s maturitou běžného odborného maturitního studia a maturitního studia s odborným výcvikem a dále o absolventy nástavbového studia. Dobře se na trhu práce uplatní i absolventi gymnázií.

A JAK TO BYLO U VYSOKOŠKOLÁKŮ?

Můžeme pozorovat nižší míru nezaměstnanosti absolventů s bakalářským vzděláním, konkrétně 2,4 %. Stejný údaj měl u absolventů s magisterskou úrovní vzdělání hodnotu 2,2 %.

Je tedy zřejmé, že obě hodnoty jsou výrazně nižší než u středoškoláků. Otázkou však zůstává, jak se změní situace po právě probíhající pandemii?

Mikschika je situace na trhu nyní taková, že pokud firmě přistanou na stole dva životopisy, vyhrává zpravidla ten s praxí.

A ve startupovém světě toto platí dvojnásob. Vždyť většina zakladatelů těchto společností titul nevlastní a své úsilí místo studia vložili do budování podniku.

Navíc proti vysoké škole hraje, bohužel, v posledních letech dosti zastaralý systém vzdělávání, u kterého je bezesporu nutná radikální reforma. Zásadní chybou současného vzdělávání je nepropojení oné výše zmiňované a potřebné praxe se studiem. Zpravidla, pokud chce student získat praxi, musí si ji zajistit sám. Školy navíc vyučují pouze teoretické znalosti a nepřipravují absolventy na nutnost dalších schopností, jako jsou například nyní moderní soft skills. „Univerzitní giganti“, tedy naše nejstarší univerzity, tak sází vlastně pouze na své jméno, na které někteří zaměstnavatelé stále slyší. Není ale divu, že s tímto systémem vzdělávání se do popředí zájmů většiny firem dostává spíše praxe.

Z výše uvedeného může vyplývat, že vysoká škola je vlastně kandidátovi ke škodě. Nenechte se však mýlit. Odborné znalosti jsou stále potřeba a titul z vysokých škol je vždy plusem. Otevírá totiž absolventovi spoustu nových možností a může urychlit jeho kariéru. Ale, jak bylo zmíněno několikrát výše, je již nutností jej spojit s pracovními zkušenostmi! Bez praxe to již zkrátka nejde.

STUDOVAT NEBO NESTUDOVAT, TO JE OČ TU BĚŽÍ!

Odpověď na otázku, zda je tedy lepší studovat vysokou školu či se pustit rovnýma nohama do pracovního života, nelze generalizovat. Je nutné si uvědomit hned několik základních informací a zvážit všechny okolnosti. Jaký obor chcete studovat? Je v něm velká konkurence a využijete tedy každou možnou výhodu?

Najdete na trhu práce s tímto oborem uplatnění? Jak lze získat praxi v oboru?

Existují i jiné formy vzdělávání, které předají ty samé znalosti?

Avšak odpověď na otázku, zda lze sehnat slušnou pracovní pozici i bez univerzitního titulu, je jasné ano! S chutí učit se, rozvíjet své schopnosti a pracovat, se můžete vypracovat velmi rychle.

A malá rada na závěr. Pokud chcete studovat vysokou školu pouze a jen kvůli touze po titulu, nedělejte to. Ušetřenou energii raději věnujte opravdu své kariéře.

Co se skrývá pod písmeny UX? Jan Vichr z Komerční banky nám vysvětlil, že user experience není jen pro ajťáky, ale i pro nadšence do dalších oborů. Sám je toho zářným příkladem - od žurnalistiky to dotáhl až do digitálu jedné z největších bank v Čechách.

Bez UX už dnes dobrý produkt udělat nejde Jakou máte vystudovanou střední a vysokou školu?

Vyrůstal jsem v Pardubicích, kde jsem studoval čtyřleté gymnázium. Po maturitě jsem nastoupil na VŠE (Vysoká škola ekonomická pozn. red.), protože mě zajímala ekonomie. Během bakaláře jsem přemýšlel o tom, že bych rád získal nějakou praxi, a tak jsem na rok nastoupil do oddělení zákaznické péče u jednoho mobilního operátora.

Následovalo inženýrské studium zaměřené na marketing, který mě ohromně nadchl.

Proto jsem pojal myšlenku, že nejlepší základ pro budoucnost v oboru bych mohl získat v reklamní agentuře, o což jsem se také pokusil. Bohužel, to se mi nepovedlo a úplnou náhodou jsem narazil na inzerát knižního nakladatelství, kde hledali někoho, kdo zaštítí fotbalový magazín původně vydávaný ve Švédsku.

Díky mému pozitivnímu vztahu k češtině, psaní a fotbalu se mi to zdálo jako správná volba. Od čtvrťáku vysoké školy jsem tedy nastoupil na půl úvazku v nakladatelství. Tím, jak se zvyšoval podíl lokálního obsahu časopisu, rostla i časová

18

náročnost mé práce, naštěstí však bylo možné poskládat si rozvrh podle potřeby, takže se studium netlouklo s prací.

V rámci nakladatelství jsem potom napsal i svou diplomovou práci, a zvládl jsem tak úspěšně zakončit studium a u toho pracovat.

Po dokončení studií jsem nastoupil do nakladatelství na plný úvazek, protože množství práce narostlo do takové míry, že pokrylo plný úvazek. V nakladatelství jsem strávil celkem zhruba 6 let a poté se vrátil k marketingu, který jsem vystudoval.

Je podle vás důležité, aby se studenti zapojili do pracovního procesu už při škole?

Mnohokrát jsem se setkal s absolventy, kteří žádnou praxi neměli, což je jistě fér přístup – v momentě, kdy jsem na škole, tomu dám 100 % své pozornosti.

Nicméně je to riskantní, pokud člověk nestuduje obor, kde je kritický nedostatek lidí, čili někde, kde zaměstnavatelé rovnou “odebírají” absolventy po dostudování nebo někdy i předtím. Když to tak není, musí se studenti smířit s obtížnějším

hledáním pracovního uplatnění. Je možné, že hned nenatrefí na práci, kterou by si představovali, a budou možná muset začít v jiném oboru nebo na nižší úrovni, než by si přáli. Vždy před nimi totiž bude mít přednost ten, kdo určitou praxi má.

Pomohla vám zkušenost v žurnalistice při vašich dalších kariérních krocích?

Když jsem odcházel z oboru, nemyslel jsem si, že tomu tak bude. Nicméně se mi to později hodilo v tom, že jsem byl schopen si sednout a něco napsat, něco sdělit.

Mnoho lidí má totiž z dob školy v hlavě zakořeněné mechanismy, které je nutí při psaní “dávat si pozor”. To vede ke strašlivě nesrozumitelnému a složitému psaní. Čili to, že někdo dokáže napsat něco, co má hlavu a patu, co je pokud možno stručné a pochopitelné, je poměrně vzácná vlastnost. Sám jsem ji častokrát využil a díky tomu také poznám, když to někdo nedělá úplně dobře (smích).

Prolíná se tento prvek i s UX? Určitě ano. Textová složka je ohromně důležitá, přitom bývá podceňovaná.

Návrháři si hrají s tím, jak bude vše uspořádané, jaké budou barvy, kde budou umístěna tlačítka atd. Když však bude mít určitý produkt sebelepší vizuální zpracování, ale uživatel kvůli nesrozumitelnému textu nebude rozumět, co se mu snaží sdělit nebo co s ním má dělat, je to k ničemu.

Z pohledu UX je důležité dělat věci srozumitelné, ať už se jedná o webovou stránku, mobilní aplikaci nebo jakýkoliv jiný produkt, který klienti používají.

Jak vlastně vypadá UX proces v Komerční bance?

Jak už název sám napovídá, UX neboli user experience je zkušenost, kterou máme spojenou s používáním určitého produktu.

V našem případě se UX primárně zaobírá digitálními kanály (internetové a mobilní bankovnictví, web) a celý proces má několik částí. Úplně na začátku je UX výzkum, který má za úkol zdravě zpochybňovat to, co si myslíme, že víme, a zároveň by nám měl pomoci přijít všemu na kloub. Skládá se

ING. JAN VICHR (42) Absolvoval vysokoškolské studium na VŠE v Praze (Vysoká škola ekonomická) a několik let působil jako šéfredaktor časopisu Pro Football.

Přes vedení online komunikace mobilního operátora se dostal na svou nynější pozici v Komerční bance.

z analýzy dat (pokud je máme k dispozici) a/nebo dotazování budoucích uživatelů.

Je důležité zjistit od těch, kteří mají určitý problém, jak ho řeší v běžném životě, a díky tomu najít řešení pro co nejširší základnu uživatelů.

A v momentě, kdy si myslíme, že jsme toto řešení našli, měli bychom od uživatelů získat zpětnou vazbu a otestovat jestli to, co jsme vymysleli, bude fungovat nebo zda to má ještě nějaké „mouchy“.

Dobře, dejme tomu, že máte základní myšlenku ověřenou. Co následuje?

Na výzkumnou fázi navazuje práce UX

návrhářů a designérů. Ti mají na starosti to, jak bude vypadat webová stránka, celá aplikace nebo například konkrétní proces v internetovém bankovnictví.

Počáteční fáze návrhu by měla být co nejjednodušší, proto je možné si vše nejprve nahrubo načrtnout, klidně na papír. S tímto náčrtkem je potom možné jít zpět za budoucími uživateli a získat od nich zpětnou vazbu. Hned tedy vidíme, co (ne)funguje a co je třeba opravit. Když máme finální logiku hotovou, přijde na řadu kreativní grafická část (barvy, grafické prvky atd.). UI designér neboli grafik navrhne finální podobu daného produktu nebo rozhraní – tedy to, co uživatel uvidí.

nebo například nechtějí volat na infolinku a jde o komplexnější záležitost, jejich kroky velmi často vedou právě do internetového bankovnictví.

Web je povětšinou první kontakt budoucího klienta s danou firmou. Ať už firmu nezná a chce ji poznat nebo ji zná a chce zjistit, kam až se za určité období posunula. Je tedy důležité uzpůsobit řešení webových stránek tak, aby odvedlo co nejlepší práci.

No a v momentě, kdy je vše obaleno grafikou, zbývá fáze výroby – v našem případě programování.

UX sféry, pro které může být vhodná různá specializace lidí. UX jako takové je otevřené spoustě talentů.

Jak se tento postup liší od, řekněme, tradičního přístupu?

Dřívější přístup, tedy ten, který předcházel UX pojetí, zahrnoval testování až ve finální fázi zrodu produktu, pokud vůbec.

V takovém případě bylo velmi neefektivní a drahé cokoliv upravovat. Čím dřív totiž získáme zpětnou vazbu, tím snáze lze jednotlivé části upravit, a tím lepší vše ve finále bude. To je vlastně celá myšlenka user experience, a proto je tak efektivní – uživatele, tedy toho, kdo s daným produktem bude pracovat, stavíme do středu a snažíme se vše dělat pro něj.

Co nejdříve ho do procesu zahrnout, co nejvíce ho poznat a ušít mu produkt na míru.

Jakou má podle vás UX budoucnost?

Pořád bude hrát klíčovou roli. Když se mu totiž někdo dostatečně nevěnuje, je to hodně rychle poznat – podle toho, že se daný produkt uživateli špatně používá a naráží na určitý problém. Bez UX už dnes dobrý produkt udělat nejde. A je jedno, jestli se doba posune například k virtuální realitě nebo jiným technologiím. Vždy platí, že vše musí být navržené tak, aby byl uživatel spokojený.

Jak se mohou studenti připravit na práci v UX prostředí s agilním uspořádáním?

Pokud je člověk otevřený, komunikativní a umí kooperovat v týmu, má obrovskou výhodu. Protože na spolupráci v rámci týmu a na tom, že vám porozumí někdo, kdo není na vaší úrovni odbornosti (nezapomínejme, že týmy jsou multioborové), je strašlivě důležité pro úspěšný výsledek celého týmu.

Co se týká vzdělání – UX se v českém prostředí nedá přímo studovat, většinou k němu tedy člověk dospěje postupně.

Jde o velmi širokou oblast – někoho může bavit psaní, a tak se stane UX writerem.

Někdo může mít rád psychologii, rozpoznávání lidských pohnutek – v takovém případě se bude hodit na výzkumníka, který se snaží přijít na kloub lidskému chování. Někoho baví čísla a je dobrý ve sledování grafů a tvorbě závěrů – ten se může stát datovým analytikem. Dalšího baví grafika a bude se tudíž směřovat do pozice grafika. Je opravdu ohromná spousta oborů v rámci

20

Co si lze představit pod popisem vaší pozice Internet Banking, Mobile Banking and Web Chapter Leader?

Společně s týmem, který je namixovaný z odborníků na různé obory, se snažím posouvat a vylepšovat internetové a mobilní bankovnictví, stejně jako web Komerční banky. Zjednodušeně řečeno mám za úkol sledovat, co v každém rozhraní máme, jak to funguje, co nám naopak chybí nebo jestli se nevyskytl nějaký problém. Vše tedy postupně vylepšujeme a zároveň udržujeme v tom nejlepším stavu.

Která z těchto oblastí je vám nejbližší?

Na každé mě baví něco jiného. Na mobilním bankovnictví je skvělé to, že ho lidé intenzivně používají. Je to jedna z mála aplikací, kterou vyjma sociálních sítí lidé ve svém mobilním telefonu v podstatě každodenně spouštějí. Průměrně klient KB spustí mobilní bankovnictví 21 krát v měsíci, tedy zhruba každý pracovní den.

Internetovým bankovnictvím zase začal přesun typického bankovnictví z offline světa do digitálního prostředí. Tam všechno začalo a v mnoha případech i nadále pokračuje, protože některé složitější úkony uživatelé nechtějí dělat na mobilu. Když se nedostanou na pobočku

Na jakém projektu právě teď pracujete?

Aktuálně dáváme dohromady novou podobu webových stránek, což mě ohromně baví. Jsme zatím v začátcích, ale vše se rýsuje moc pěkně. Právě jsme ve fázi hodnocení aktuální podoby webu - co na něm funguje perfektně a kde je naopak prostor pro zlepšení. Na základě tohoto vyhodnocení navrhneme zlepšení a s uživateli vše otestujeme, abychom měli jistotu, že je to vymyšleno fakt dobře. (smích) Proč by měli studenti uvažovat o dráze v digitálu KB? Když se tak podívám po Česku, není moc dalších firem, které by měly tak velký zásah do každodenního života lidí jako KB. Netýká se to jen mobilního prostředí, ale i obecně – s bankovnictvím se potkáme ve svém běžném životě mnohokrát. Ať už jde o důležité a velké věci – bereme si hypotéku nebo půjčku na auto – či menší události, jako když nám přijde výplata nebo platíme v obchodě a nemusíme vytahovat kartu, ale pípneme mobilem nebo hodinkami. Těch momentů, ať už malých nebo velkých, kdy využíváme bankovnictví, je strašně moc.

A proč do digitálu? No protože tam je trend jasný – vše do něj směřuje a digitál bude růst čím dál víc. Má obrovský potenciál a je skvělý v tom, že pokud se někdo rád učí nové věci, je to oblast přesně pro něj. Během dvou dekád se internet dostal někam úplně jinam a stále pokračuje velmi rychle dopředu a proniká do dalších a dalších oblastí. Vědět, jak to funguje v digitálu, je obrovská devíza do budoucnosti a je to rozhodně jeden z těch perspektivních oborů.

Takže když skloubíme to, že bankovnictví nás provází běžným životem, v digitální formě tím spíš, a KB je stabilní bankou, která v digitálu nezaspala, máme tu velmi atraktivní příležitost.

ZMĚŇTE SVOU BUDOUCNOST PRÁVĚ TEĎ Hledáme mladé talenty, kteří věří sami v sebe a mají chuť dokázat něco velkého.

Udělejte první krok na

Chci se věnovat oboru, který má budoucnost Svou dráhu v ČEZu odstartoval Jakub Mochan v absolventském programu, díky kterému se z něj stal projektový manažer. Jaké projekty má v ČEZ Distribuci na starosti a proč ho zlákala energetika?

Jak začala vaše kariéra ve společnosti ČEZ? Po skončení vysoké školy jsem se přihlásil do absolventského programu v ČEZu, kam jsem byl i vybrán, ale nakonec jsem se rozhodl zamířit do jiného než energetického odvětví. Projektovému řízení jsem se tedy z počátku věnoval v menší marketingové firmě, ale ČEZ mě pořád lákal. Proto, když byla za dva roky na to v ČEZu vypsaná obdobná pozice, přihlásil jsem se na ni, opět jsem úspěšně prošel výběrovým řízením a následně na tuto pozici i nastoupil. Čemu jste se v rámci absolventského programu věnoval?

Působil jsem v oddělení Architektury technologických systémů. Pod názvem mé

„Člověk může odřídit jakýkoliv projekt, ale hlavní je, aby Vás bavil.“ tehdejší pozice – absolvent VŠ/koordinátor projektů je možná těžké představit si něco konkrétního. Kdybych měl vypíchnout hlavní body mé práce, byla by to v prvních měsících účast na projektových schůzkách, kde jsem naslouchal a dělal zápisy. Společně s tím jsem pomáhal projektovým manažerům jednotlivých projektů s jejich agendou a díky tomu jsem zjistil, že mě způsob vedení projektů baví, a že bych u toho mohl do budoucna zůstat. Zhruba po půlroce programu jsem se pustil do školení, která mě začala směrovat do oblastí, kterým jsem se chtěl v rámci programu naplno věnovat. A v ten moment jsem se rozhodl, že se chci zaměřit na projektové řízení spíš než na samotnou architekturu.

Jak jste se dostal z absolventského programu na svou nynější pozici?

Začínal jsem u malých projektů a postupně jsem sbíral zkušenosti. Hodně mi pomohlo, že jsem měl to štěstí být v týmu zkušených manažerů a kolegů, od kterých jsem toho mohl co nejvíce odkoukat. Základní principy řízení projektů v ČEZd vycházejí z metodiky PRINCE2, a právě toto školení jsem absolvoval v průběhu absolventského programu. A společně s organizační změnou v rámci vnitřní struktury ČEZu, to byly hlavní důvody, které asi nejvíce rozhodly o mém posunu na projektového manažera.

22

Na začátku roku jsem tedy dostal možnost stát se projektovým manažerem v novém oddělení – Řízení změn. Byl jsem z toho nadšený, ale je třeba vzít v potaz, že začátky nebyly snadné a člověk se musí stále učit. Řídím projekty napříč celou organizací a různými úrovněmi – přijdu tak do kontaktu s montéry, ale jednám i s manažery jednotlivých útvarů. A uřídit skype, kde je 20 lidí je občas výzva i teď (smích).

V jakém oddělení a na jaké pozici aktuálně působíte?

Naše oddělení vzniklo 1. ledna letošního roku a organizačně spadá pod úsek Generálního ředitele ČEZ Distribuce.

Já konkrétně pracuji v oddělení Řízení změn, kde jsem projektovým manažerem.

Mám tedy na starosti celé portfolio činností u jednotlivých projektů.

Sestavuji projektový tým, tvořím plán projektu, odhaduji a řeším jeho možná rizika a vedu projektovou dokumentaci.

Samotný projekt tak řídím a odpovídám za dodržení termínů a finančních limitů.

Vedení společnosti pak pravidelně informuji o tom, jak projekt běží.

Jsem tedy odpovědný za projekt ve všech jeho fázích.

Na jakém projektu aktuálně pracujete?

Moje projekty spadají do sekce výstavby, kde společně s dalšími kolegy řídíme projekty nad 100 milionů Kč. V lednu jsem dostal na starost svůj první projekt tzv.

Ptákosedy. Pojmenování projektu může znít úsměvně, jedná se však o důležitou problematiku ochrany ptactva před úrazem elektrickým proudem.

V únoru potom přišel další projekt Regulace napětí a jalového výkonu. Projekt se zabývá automatickou regulací napětí na hladině VN.

Proč by měli studenti zamířit právě do ČEZu? Spousta lidí má energetiku spojenou s fyzikou a výpočty. To však není jediný úhel pohledu – v takto velké firmě se člověk může uplatnit v jakékoliv oblasti, sociálními sítěmi počínaje a třeba prodejem nebo HR konče. Například v rámci absolventského programu je navíc možné domluvit si schůzku s kýmkoliv napříč firmou a dozvědět se tak mnohem víc i o jiných odděleních.

ING. JAKUB MOCHAN (30) Vystudoval Střední průmyslovou školu, obor slaboproudá elektrotechnika se zaměření na počítačové systémy.

I svá vysokoškolská studia absolvoval v Hradci Králové, na tamější univerzitě (UHK, Fakulta informatiky a managementu, obor Informační management). Ve volných chvílích se věnuje převážně fotbalu, někdy si skočí na tenisové kurty a v zimě na snowboard.

Třetí projekt se věnuje Dálkově ovládaným prvkům, tzv. DOP. Ty mají vliv na zrychlení řízení distribuční soustavy elektrické energie. Čím více bude těchto prvků, tím kratší budou výpadky dodávek energie a zákazníci méně pocítí opravy vedení, ať už plánované nebo akutní při poruchách a kalamitách. Pro ČEZ jsou tyto prvky významné, protože firma sleduje ukazatele nepřetržitosti distribuce a snaží se dosáhnout co nejnižších hodnot, aby dodávka elektřiny byla přerušena na co nejmenší dobu.

Proč jste se rozhodl pro ČEZ? Už na střední škole jsem si říkal, že budu jednou pracovat v ČEZu. Navíc se mi jako firma vždy líbil a mám spoustu kamarádů a známých, co mají s ČEZem pozitivní zkušenosti. Studoval jsem slaboproud, na který navázala vysoká škola taktéž zaměřená na IT. No a už na vysoké jsem věděl, že energetika je zároveň disciplínou, která se neustále vyvíjí, vyžaduje moderní technologie, nové přístupy a myšlení. Je to zkrátka neuvěřitelně dynamické odvětví, proto se chci věnovat oboru, který má budoucnost.

Další z věcí, která se mi na ČEZu líbí je to, že existuje možnost různorodých školení, sám jsem se v rámci absolventského programu mohl účastnit všemožných školení – vybral jsem si tudíž to, co mě opravdu zajímalo a co mě nějakým způsobem rozvíjelo.

Navíc energetika tu bude pořád a je to odvětví, které se zdokonaluje mílovými kroky, od moderní distribuce, přes chytré sítě, chytré domácnosti, decentralizovanou energetiku až po alternativní zdroje energie.

Pracujeme na opravdové a reálné změně, která bude mít dopad O tom, že IKEA už dávno není jen prodejnou s nábytkem není pochyb.

Jakou roli v dnešní (nejen české) společnosti tento švédský velikán zaujímá, nám přiblížila Martina Hlisnikovská.

Jak jste se dostala do společnosti IKEA? Začala jsem v obchodním domě IKEA v Bratislavě, kde jsem pracovala na marketingovém oddělení. Zhruba měsíc po dokončení školy jsem nastoupila na vypsanou pozici do týmu lokálního marketingu, odkud jsem se po nějaké době přesunula na pozici související s udržitelností. Potom následoval přechod na mé současné působiště v Praze.

Do budoucna si stále nechávám dveře otevřené, co se týká přesunu ještě někam jinam, protože ani Prahu jsem neplánovala a momentálně to hodnotím jako super rozhodnutí.

Teď to bude přesně rok, co jsem v Praze.

A celkově v IKEA začínám pátý rok.

Ve společnosti IKEA působíte jako Sustainability Business Partner, co si pod tímto pojmem představit?

Překlad do češtiny by mohl znít: specialista na udržitelnost. To znamená, že mám na starosti všechny projekty, které s touto oblastí souvisí a které dbají na to, abychom vytvářeli jak lepší život pro lidi, tak aby naše planeta přežila. Jedním z hlavních cílů našeho oddělení je mimo jiné také edukovat, protože hodně lidí ještě stále neví, proč je důležité třídit, proč je vhodné vybírat produkty z udržitelných materiálů a podobně.

Spolupracuji také na lokálních projektech, které vdechují produktům IKEA nový život. Jedním z nich je služba IKEA Druhý život nábytku, která se zakládá na tom, že zákazník, který už nechce svůj IKEA produkt dále užívat, ho nabídne zpět naší společnosti. Ta ho odkoupí a daruje mu druhý život.

24

Na jakých projektech právě pracujete?

Vypíchla byste některý z nich?

Momentálně bych mezi projekty, na kterých pracuji, ráda zmínila projekt podpory obětí domácího násilí, což bude velké téma pro IKEA na následující období.

Zmiňuji ho, protože to je projekt, který člověku opravdu otevře oči, a který je naším regionálním počinem. To znamená, že v České republice, na Slovensku a Maďarsku vznikla jedinečná iniciativa, kterou doufejme převezme celá globální IKEA. Pracujeme na opravdové a reálné změně, která bude mít dopad.

Pro nás je udržitelnost nejen o planetě, ale i o lidech, kteří na ní žijí. A téma domácího násilí souvisí s tím, že pomáháme utvářet hezký a funkční domov, který by však měl být především bezpečný. Jedná se o trochu tabu téma, které je však třeba otevřít a my v IKEA cítíme, že v tom můžeme hrát velkou roli.

Je pro vás IKEA lovebrand?

Jednoznačně ano! Byl to také ten hlavní důvod, proč jsem ani na minutu nezaváhala přihlásit se na svou první pracovní pozici v rámci IKEA. IKEA pro mě byla lovebrand už od dětství, kdy jsem ještě chodila do dětského koutku, když rodiče nakupovali.

Měla jste pracovní zkušenosti už během studia?

Ano, už před vysokou školou a během ní jsem začala pracovat většinou brigádně nebo part-time. Věřím, že to člověku dá ohromně moc. Když už ne přímo zkušenosti s tím, co studuje, tak alespoň určitý návyk vstát do práce, plnit své povinnosti, být zodpovědný a podobně. Takže jsem se

MGR. MARTINA HLISNIKOVSKÁ (28) Vystudovala gymnázium a následně marketingovou komunikaci na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Tématu udržitelnosti se věnuje již několik let. V IKEA restauraci si vždy s nadšením objedná vegetariánský hotdog i přesto, že maso jí.

vždycky snažila nějakou práci při tom studiu mít. A určitě mi to pomohlo i v IKEA, protože jsem už nezačínala od nuly, měla jsem něco za sebou, věděla jsem, jak to na pracovišti chodí, jaký mám režim, co se (ne)patří. Je potřeba mít alespoň nějaký základ a nemusí to být hned přímo z toho, co chce člověk v budoucnu dělat, ale mnohdy to může být i pravý opak – vědět, co nechceme dělat.

Co vás ve vašich začátcích v IKEA nejvíc překvapilo?

Rozhodně to, jak otevřený a přátelský kolektiv v IKEA je. Měla jsem už dřívější zkušenosti z různých firem a všude je “mladý dynamický kolektiv”, tedy přesně to, co všichni kandidáti hledají. Nicméně to, jakým způsobem u nás fungují jednotlivé týmy, ale i všichni kolegové dohromady, to jsem opravdu ještě nikde nezažila. Ať už jste ředitelem obchodního domu nebo pokladní, všichni jsme na stejné úrovni, sedneme si k jednomu stolu a dáme si kuličky (smích). Čeho si na IKEA nejvíc vážíte?

Hodnot, které IKEA vyznává, protože to opravdu není jen nějaká brožurka nebo text na webu. Člověk skutečně vidí, že celá firma i všichni její zaměstnanci těmito hodnotami žijí. A jednou z těchto hodnot je právě i udržitelnost.

Co pro vás pojem udržitelnost znamená?

Pro mě to znamená žít tak, abychom, až naši cestu na této planetě skončíme, ji zanechali minimálně v tak dobrém stavu, v jakém jsme ji dostali do rukou.

Osobně mám bohužel pocit, že si lidé neuvědomují to, že po nás přijdou další generace a žádnou další planetu zatím nemáme. Tedy jednoduše řečeno: žít s rozumem.

Jaký výrobek IKEA je váš nejoblíbenější?

Mimo vegetariánského hotdogu je to prostírání na stůl SOARÉ. Tento produkt je z vodního hyacintu, což je rostlina, která roste v jihovýchodní Asii velmi rychlým tempem a ucpává vodní toky. Místní ženy, které rostlinu sbírají a tvoří z ní toto prostírání, tak pomáhají zprůchodňovat vodní toky a za svou práci získávají férovou odměnu. Jedná se tedy o perfektní propojení problematiky planety Země a lidí, kteří na ní žijí. Navíc je to produkt, kolem kterého člověk projde a ani si neuvědomí, co všechno se za ním skrývá.

Co se vám vybaví, když se řekne IKEA? Vybaví se mi pocit, určitá vzpomínka na dětství, kdy jsem do obchodního domu chodila ještě s rodiči a užívala si dětský koutek, potažmo celý výlet, protože cesta do IKEA byla událostí.

Projít si vrchní poschodí, pak si sednout do restaurace na kuličky a na závěr nakupovat ve spodním poschodí – to je něco, co stále vnímám jako jednu z nejmilejších vzpomínek.

Co vám IKEA dala?

Rozhodně vztah k udržitelnosti, naučila jsem se díky tomu více přemýšlet o tom, odkud jsou produkty, které nakupujeme a z jakých materiálů jsou vyrobeny. A to se týká i produktů mimo IKEA. A potom celkově nebát se dělat chyby.

U nás ve firmě se totiž říká: “Nebojte se dělat chyby. Nic se nestane. Možná u toho navíc člověk dojde k něčemu, co předtím vůbec nečekal, že objeví.”

Přeci jen už hodně geniálních nápadů a řešení vzniklo i třeba lehkým omylem.

První práce, první bydlení bez rodičů, první velké úspěchy.

IKEA se stane vaším parťákem v nových začátcích a bude při vás stát dlouhé roky.

© Inter IKEA Systems B.V. 2020

Lepší svět začíná doma, lepší práce začíná v IKEA. IKEA.cz/pracevikea

Aktuálně se věnuji nasazování instalačních balíčků prostřednictvím Azure DevOps v DWH VZP ČR Všeobecná zdravotní pojišťovna má několik milionů klientů, a v dnešním digitálním věku tedy i obrovské množství dat, které je třeba analyzovat a zpracovávat. K tomu slouží tzv. Data Warehouse (DWH). Jan Vencel nám popsal svou cestu do týmu DWH v IT VZP a přiblížil nám, jaká je jeho role ve světě Business Intelligence

aktivity patří především programování v jazyku C#. v jeho vývojovém prostředí analyzuji, upravuji nebo rovnou vytvářím programy komunikující s různými databázemi naší firmy.

Na jakých projektech právě pracujete?

Vypíchl byste některý z nich?

Několik posledních měsíců pracuji na projektu automatického nasazování instalačních balíčků na servery VZP pomocí platformy DevOps Azure. Doposud se toto nasazování provádělo ručně, což bylo náchylné na chyby. Nová technologie dovoluje jednoduše stáhnout balíček zdrojových kódů z cloudu, které je možné okamžitě přenést a instalovat na naše servery. Administrátor má poté na starosti kontrolu správnosti instalace a případné ruční doinstalování neprovedených aktualizací. Díky tomu je nasazení upgradů jednodušší a lépe kontrolovatelné.

V jakém oddělení ve VZP působíte?

A co je náplní vaší pracovní pozice?

Pracuji v týmu DWH jako vývojář; náš tým je součástí Úseku informačních a komunikačních technologií, který spravuje a podporuje jeden z nevětších IS v ČR, zde nás je kolem 240. Mezi mé každodenní

26

Jak náročné pro vás bylo začlenit se do prostředí a týmu ve VZP? Já měl zaměstnavatele vyhlídnutého už v posledních dvou letech studia, a to díky kontaktům člena rodiny, který je též jeho zaměstnancem. Přechod z vysoké školy do práce pro mě byl vcelku jednoduchý.

Svou diplomovou práci jsem totiž vypracoval v programovacím jazyce, který se v DWH VZP používá nejvíce. Do programování tohoto svého projektu jsem se při studiu ve škole ponořil naplno, a to bylo asi tou nejlepší možnou přípravou na mou nynější práci.

Po zapracování ve VZP, zhruba po půl roce se postupně přidávaly další projekty, včetně samotné automatické instalace upgradů, na které pracuji teď.

Adaptaci v práci mi i hodně pomohl fakt, že komunikace ve VZP je velmi osobní a přátelská, a to jak ze strany kolegů, tak i nadřízeného.

„Rozhodoval jsem se, zda se naplno věnovat informačním technologiím nebo sportu.

IT nakonec vyhrálo.“ Na jaké téma byla vaše diplomová práce?

Vytvořil jsem program pro správu databáze plaveckého oddílu, ve kterém sám působím.

Takže databáze mě chytly opravdu brzy.

Jakou vysokou školu máte vystudovanou?

Bakalářské studium jsem absolvoval na Fakultě informačních technologií na VUT (Vysoké učení technické v Brně, pozn. red.), ze které jsem následně přestoupil

na Fakultu podnikatelskou, kde jsem se věnoval Informačnímu managementu.

Skvěle jsem si tak rozšířil obzory v rámci IT, ale i managementu.

Proč jste se rozhodl spojit svou kariérní cestu s VZP? Před mým nástupem jsem VZP znal primárně díky pozitivním ohlasům z řad mých nejbližších, kteří v pojišťovně již dlouho pracují. Věděl jsem tedy, že vnitřní fungování a nastavení celé společnosti mi bude vyhovovat a rozhodl jsem se reagovat na inzerát. Už při pohovoru bylo jasné, že Data warehouse ve VZP je velkou výzvou a být u takového projektu coby absolvent, pro mě bylo a stále je velmi motivující.

A jak zpětně hodnotíte své rozhodnutí?

Jsem za něj opravdu rád. Velmi si cením toho, že mohu pracovat na pobočce v Blansku. VZP mi v místě výkonu práce vyšla maximálně vstříc. Naše oddělení je navíc založené na týmovém duchu, a to se intenzivně promítá do našeho

ING. JAN VENCEL (28) Vystudoval Informační technologie a informační management na VUT, po jejímž absolvování v roce 2019 nastoupil do VZP. Jeho zatím nejvýznamnějším projektem je vývoj automatického nasazování instalačních balíčků na servery VZP pomocí platformy DevOps Azure.

Programování je jeho koníčkem a zároveň prací. Závodně se věnuje plavání.

každodenního fungování. Pracujeme navíc s opravdu obrovským množstvím dat na super technologiích. Práce je díky tomu místem, kam se těším.

Bavilo vás IT už na střední škole?

Se světem IT jsem přicházel do kontaktu už od mládí díky tátovi, který je také ajťák.

Měl jsem tak možnost vidět jeho kancelář,

Práce na reálných projektech Časová flexibilita s ohledem na studium Podpora při tvorbě bakalářské nebo diplomové práce Placené kontrakty s různou délkou Spolupráce po boku opravdových profíků

ale hlavně jsem mohl nakouknout do práce IT nadšenců. Od malička jsem tedy věděl jsem, co taková práce obnáší.

Na gymnáziu jsem se rozhodoval, zda se naplno věnovat spíše sportovní kariéře nebo světu informačních technologií.

IT nakonec vyhrálo a sport se pro mě stal volnočasovou aktivitou.

NEVAŘÍME Z VODY Nahlédněte pod pokličku VZP

VZP nabízí mnoho oborů, ve kterých se můžete začít realizovat i vy.

Uplatnění v rámci celé ČR.

Více informací a kontakty na www.zdravakariera.cz

A je to tady..

První dny v nové práci!

Co teď? Ničeho se nebojte, třikrát se zhluboka nadechněte a vykročte pravou nohou. Začátky jsou stresovým obdobím pro každého. Rozhodně se tedy nemusíte za motýly v břiše stydět. Následující tipy vám pomohou ustát první dny a týdny v nové práci, v novém kolektivu, v nové etapě vašeho života.

BUĎTE MILÍ, USMÍVEJTE SE Divili byste se, jak velký vliv má úsměv a pozitivní naladění při tvorbě prvního dojmu. Proto se snažte co nejvíc první den v nové práci usmívat. Rozhodně to ale nepřežeňte, ať nevypadáte jako falešný člověk. Na všechny, které potkáte, buďte milí. A je jedno, jestli se jedná o člověka u hlavního vstupu nebo náhodnou osobu

28

na chodbě. Nikdy totiž nevíte, s kým máte ve skutečnosti tu čest. Určitě jste už taky slyšeli historky popisující trapné setkání s nejvyšším šéfem, který byl zaměněn za pracovníka ostrahy nebo poslíčka.

tématem? V práci trávíme minimálně třetinu svého života, proto je důležité obklopit se lidmi, kteří jsou podobně naladění a čas strávený v práci nám co nejvíc zpříjemní.

POZNEJTE SVÉ KOLEGY

POMÁHEJTE SVÝM KOLEGŮM

Co rádi dělají ve svém volném čase, co je baví a co může být vaším společným

Máte-li čas a možnost, pomáhejte svým kolegům. Zpočátku vás jako nováčka

Extra tip!

Vědět, co má kdo rád je mimochodem obrovskou výhodou při výběru dárku k narozeninám nebo na „Secret Santu“. budou možná oslovovat s prosbou o pomoc s „podřadnými“ úkoly, ale časem tyto činnosti nabydou na důležitosti a složitosti. Nejprve musíte prokázat, že jste schopní a ochotní. Navíc, kdo ví, kdy budete potřebovat pomoc na oplátku zase vy. A rada nebo pomocná ruka od zkušenějšího kolegy se bude hodit. To si můžete být jistí!

NEZAPOJUJTE SE DO POMLOUVAČNÝCH VÁLEK Lidé jsou různí a pracovní prostředí je jich plné (pokud tedy nejste dřevorubec uprostřed tundry, kde není ani živáčka). Komunikaci se tudíž s největší pravděpodobností nevyhnete. Hlídejte si ale, abyste se nedostali do středu pomlouvačných rozhovorů. To, že vás někdo zatáhne do kroužku vrchních drben se může velmi snadno obrátit proti vám.

Sice budete vědět všechno, ale časem se k vám lidé začnou chovat rezervovaně, protože jim bude jasné, že cokoliv vám řeknou, bude do druhého dne vědět celý tým. Stejně tak se připravujete o možnost hovořit opravdu s celým týmem bez předsudků. V momentě, kdy naše okolí na někoho vysloví svůj názor, jsme tím, co jsme slyšeli, významně ovlivněni.

NESNAŽTE SE BÝT ZA HVĚZDU, KLIDNĚ CHVILKU POČKEJTE Patříte mezi stydlivější exempláře lidského pokolení nebo jste od přírody showman?

Buď jak buď, zkuste být zpočátku klidnější a tišší. Nechcete, aby vás měli lidé plné zuby během prvních 5 minut. Zkuste se proto pomalu rozkoukat a až v momentě kdy víte jak se věci mají, pokračujte v otevřenějším otrkáváním celého týmu.

Na vtípky budete mít času dost po prvních dnech a týdnech.

Zjistěte také u koho vám vtipy projdou a u koho ne. V každém pracovním kolektivu jsou lidé klidnější a serióznější, stejně jako vtipkaři a volnomyšlenkáři.

S každým z nich je radno komunikovat trochu jinou formou a předejít tak nevhodnému faux pas.

KDYŽ NEVÍTE, PTEJTE SE! Žádný učený z nebe nespadl a je lepší vyhnout se chybám a nemuset se omlouvat nebo něco složitě opravovat.

Ptejte se na podrobnosti, abyste měli jistotu, že všemu rozumíte co nejvíc. Ptejte se i na to všemi neoblíbené „Proč?“.

Pokud určitou věc skutečně pochopíte, nebudete se muset znovu ptát, protože si odpověď zvládnete odvodit. Když máte potřebu se neustále ptát, znamená to, že věc chcete skutečně pochopit, ne ji jen po někom papouškovat. A s největší pravděpodobností ani nebude chyba u vás s chápáním jako spíš s vysvětlením od vašich kolegů. Vysvětlovat někomu procesy, které velmi dobře známe může být náročnější než se zdá. Spoustu procesů a kroků totiž považujeme za automatické a zapomeneme je zmínit nebo je nedokážeme vysvětlit odděleně od všeho ostatního, protože se v konkrétním procesu pohybujeme už příliš dlouho a nedokážeme udělat krok blíž a namísto „big picture“ vidět ty malé krůčky vedoucí k cíli.

PIŠTE SI POZNÁMKY A nestyďte se za to! Každý nějak začínal a i váš šéf má určitě v šuplíku kus papíru

ze své zaučovací fáze. I v tomto případě platí pravidlo černého na bílém. Co není napsané a uložené, to jakoby neexistuje.

Nehledě na to, že vaše paměť určitě nemá rozměry slona afrického, takže v ní stejně všechny informace neudržíte bez jakéhokoliv zapsaní.

VŽDY JAKO ZE ŽURNÁLU! Nejen první den, ale i každý další byste o sebe měli pečovat. Do práce choďte upravení, voňaví, v čistém oblečení, botách a s vyčištěnými zuby. Divili byste se, ale i tyto základy nemají všichni a tak se vám může snadno stát, že vám některý z vašich kolegů/kolegyň nevoní a v ten moment bude jakákoliv spolupráce spíše utrpením než radostí.

Znalost firemní kultury je důležitá nejen z obchodního pohledu, ale také z toho společenského. Měli byste vědět, jestli je běžné do práce nosit kecky a triko nebo jestli se od vás vyžaduje spíše smart casual styl oděvu. Opět, předejdete faux pas, které by jinak bylo nasnadě.

Extra tip!

V pohodlném oblečení snáz splníte bod číslo 1!

Jak zvládnout střední?

Jak se dostat z prváku až k maturitě? Je možné vyzrát na známky a večer usínat spánkem klidným, bez nočních můr o možném zkoušení další den?

Stačí svaťák na přípravu na maturitu?

K MATURITĚ SE MUSÍTE NEJDŘÍV DOSTAT Nejen na střední škole platí, že štěstí přeje připraveným a bez práce se jen těžko jí sladké koláče. Pusťte se do učení s vervou a berte ho jako příležitost, jak získat náskok pro další roky. Ať už mluvíme o vysoké škole nebo pracovním procesu - učení totiž nikdy nekončí. Zjistěte, jak bude probíhat známkování v jednotlivých pololetích. Kolik bude testů, zkoušení, prezentací a jakou mají váhu. Je možné si nějak opravit špatnou známku? Nebojte, nestane se z vás díky tomu nepopulární šprt. Budete jen vědět, kdy co čekat, a jak si ideálně rozložit studijní zátěž, aby vám z toho všeho nehráblo.

KDO DŘÍV MÁKNE, MÁ KLIDNĚJŠÍ SPANÍ Budete mít několik prezentací a spoustu individuálních nebo skupinových prací?

Splňte je co nejdřív. Na začátku pololetí není laťka nasazená spolužáky tak vysoko a pro vás bude jednodušší učitele oslnit svými prezentačními schopnostmi.

Extra tip!

Víte, že častokrát jsou dobrovolné úkoly malým teaserem na testy a zkoušení? nejen to klasické v hodině, ale i to maturitní.

Navíc nehrozí, že se kromě přípravy vaší prezentace budete muset věnovat i učení na namátkové zkoušení. Dokud se neprobere dostatek učební látky, není z čeho zkoušet.

A ten pocit, když víte, že už máte jedničku v kapse a dál vás čeká “jen” příprava na testy a zkoušení, je k nezaplacení!

PRÁCE NAVÍC SE VYPLATÍ Učitelé jsou také jen lidé a když vidí, že se od začátku snažíte, ale pak se vám jeden

test nepovede nebo prostě a jednoduše nemáte buňky na konkrétní látku, přimhouří oči. Každý z nás má svou slabinu, pokud na ní ovšem pracujeme, naše okolí to zaznamená a náležitě ocení. Zkuste odevzdat co nejvíc dobrovolných aktivit, které budou stát trochu vašeho času vrátí se vám to. A rovnou ve větší míře, než byste čekali. Pokud navíc z daného předmětu maturujete, učitel vás před komisí nepotopí.

Extra tip! Víte, že častokrát jsou dobrovolné úkoly malým teaserem na testy a zkoušení?

Nejen to klasické v hodině, ale i to maturitní.

PŘIPRAVUJTE MATURITNÍ OKRUHY SPOLEČNĚ Školní část maturitní zkoušky má na každé škole svá pravidla a předpoklady. Můžete se zeptat starších spolužáků, jestli už nemají jednotlivé okruhy vypracované.

Určitě si je ale upravte podle sebe a pokud něčemu nerozumíte, poraďte se se svým vyučujícím. Ukážete mu, že se zajímáte o svoji budoucnost, že vám záleží na úspěchu u maturity a možná vám i díky tomu dá tip, na co se bude určitě ptát, pokud si vytáhnete zrovna tu otázku. To stojí za zvážení, co říkáte? :) S přípravou začněte dávno před svaťákem.

Existuje totiž takové nepsané pravidlo, že když přijde svaťák, přijde taky to nejpěknější počasí od začátku roku. Tak ať nemusíte ležet doma pod horou sešitů, celí vystresovaní, že nestíháte všechno projít, natož se to naučit.

JENOM FORMALITA? VÁŽNĚ?

Možná vám bude vaše okolí říkat, že není čeho se bát, že maturita je jen formalita.

Inu, ano i ne. Jedná se o zkoušku, kterou je možné vcelku snadno projít, ale třeba taky naprosto vybouchnout. Přistupujte k ní proto s respektem, ale nepřehánějte to se stresem.

30

Vysíláme pro

LIVE STREAM

On-line den otevřených dveří vysokých škol pro maturitní ročníky středních škol a další zájemce o studium.

Rozcestník a pomůcka pro rozhodující se studenty.

Budování značky školy v on-line prostředí.

DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA FAKULTÁCH ONLINE

Mobilně Neformálně Bez roušky :-)

ŽIVÉ PŘENOSY SLEDUJTE NA www.MesicMaturantu.cz

OTÁZKY POKLÁDEJTE ŽIVĚ

termíny jednotlivých škol budou aktualizovány a doplňovány na webu

na MesicMaturantu.cz

KARIÉRA DO KAPSY,

ANEB APPKA, KTERÁ DÁVÁ SMYSL

STÁHNI SI APPKU, KTERÁ S TEBOU POROSTE!