Veřejná vs soukromá vysoká škola Na vysokých školách v České republice studuje přes 288 tisíc studentů a jedna desetina z nich tak činí na soukromých vysokých školách. Je veřejná vysoká lepší volbou? Nebo naopak stojí za to si za školu platit? Pro kterou z těchto variant se rozhodnout? Pojďme se podívat na několik mýtů o vysokých školách, které v naší společnosti kolují.
ZAPLATÍŠ = DOSTANEŠ. VÁŽNĚ? V České republice dlouhodobě panuje názor, že ten, kdo si “zaplatí” soukromou vysokou, automaticky dostane titul a diplom. Z čeho toto přesvědčení pramení? V minulosti se objevilo několik skandálů, které skutečně odhalily případy podplácení na soukromých vysokých školách. Je však třeba brát v potaz to, že podobné případy se staly i na veřejných školách, a nelze proto „hodit všechny do jednoho pytle“. Na mnohých soukromých školách působí vyučující primárně spjati se školami veřejnými. Ve většině případů je tedy náročnost výuky srovnatelná na obou institucích, protože každý akademik má svůj styl výuky a přepínání mezi „těžkou a lehkou“ formou je téměř nemožné vzhledem k časové a obsahové náročnosti výuky. Studenti tedy musí odvést svůj podíl práce, jinak se k titulu nedostanou.
VÝUKA NA SOUKROMÉ ŠKOLE NENÍ DOSTATEČNĚ KVALITNÍ Charakteristickým znakem soukromých vysokých škol je vysoký počet odborníků z praxe, kteří vyučují. Studenti tak získávají ve vysoké míře informace a znalosti od těch, kteří mohou být v budoucnu jejich kolegy. Namísto pouhých teoretických scénářů tak studenti získají zprostředkovaně přímé zkušenosti z firemní praxe a díky tomu nenastupují
14
do své první práce s růžovými brýlemi zbarvenými nereálným očekáváním. Teorie a praxe jsou totiž častokrát dvě zcela rozdílné záležitosti a je otázkou, který z těchto přístupů přináší lepší výchozí pozici čerstvých absolventů. Soukromé vysoké školy také často po studentech vyžadují získání praxe v rámci studia a studenty za jejich snahu odmění adekvátním počtem kreditů.
VŠECHNO JE O VZTAZÍCH Asi každý někdy slyšet slovo network, networking. Neschovává se za ním žádný IT proces, ale klasické navazování pracovních vztahů, které jsou alfou a omegou obchodních transakcí. Z dat ČSÚ (Český statistický úřad, pozn. red.) je zřejmé, že na soukromých vysokých školách studují v průměru stovky, maximálně tisíce studentů. Na veřejných vysokých školách se počet studentů téměř vždy pohybuje od tisíců až po desetitisíce. Tato skutečnost však může být dvojsečná. Ti, kteří preferují komornější atmosféru a kteří chtějí navázat hlubší vztahy s menším okruhem lidí, by měli zauvažovat o studiu na soukromé škole. Nižší počet studentů dává jak jim samotným, tak i vyučujícím, větší šanci zapamatovat si konkrétní studenty a poznat je trochu blíž a věnovat se každému z nich individuálněji. Navíc vyučující, který aktivně působí v praxi, může studentovi
dopomoci ke stáži díky přímému propojení s firemní sférou. Naopak Ti, kteří kolem sebe chtějí mít širokou základnu spolužáků, kamarádů a známých, uvítají vysoké počty studujících na státních školách. V budoucnu se jim tak může stát, že narazí hned na několik svých spolužáků z ročníku v rozličných oborech a lokalitách. Veřejné vysoké školy taktéž nebývají tak úzce zaměřeny jako ty soukromé. Proto může tu samou vysokou, avšak jinou fakultu, studovat lékař, právník i biolog. No a uznejte – mít známé v různých oborech se vždycky hodí.
KOMUNIKACE, ERASMUS, NÁROČNOST SYSTÉMU Kdo chce, ten se dostane. (o programu ERASMUS) Potřebujete s něčím poradit a nevíte, na koho se obrátit? Přijďte rovnou za námi a vše spolu vyřešíme hned a bez průtahů. (studijní oddělení) Říká se, že se s kýmkoliv na světě dokážete spojit pomocí 4 – 5 lidí. U nás Vám stačí jedno zaťukání. (o rovnocennosti vyučujících a studentů) Podobně by mohla vypadat (ne)oficiální slova soukromých vysokých škol. Menší počet studentů a bližší vztahy jim poskytují nečekané výhody ve všech zmíněných
