Issuu on Google+

NEZÁVISLÝ STUDENTSKÝ ČASOPIS

EASY MAGAZINE 09/10 2013

Odvez ho, když to dokážeš!

© Anna Tomanová

# 18

easymag.cz

Policejní zásah na základní škole. Deset zatčených

# 10

Přijímačkové martyrium

# 15

Křížem krážem za pivem

# 22


09/10 2013

EDITORIAL

Editorial neboli úvodník Rychlá, nejmodernější auta, která neztrácí svůj lesk ani po projetí ohnivou clonou a dvou přemetech ve vzduchu zakončených ladným dopadem na všechny čtyři. Vysportovaní kriminalisté v upnuté bílé košili, pracující s nástroji, které bychom očekávali spíše na operačním sále. A samozřejmě případy, které skrývají záhady mystických řádů, a kterým nechybí oběť brutálně umlácena k smrti. Policistou by chtěl být skoro každý, jen když bude smět nosit zbraň a pravá pouta.

Její reportáž najdete na stránkách prvního čísla školního roku 2013/2014. Samozřejmě jsme pro vás připravili i klasické rubriky publicistiky a kultury, kde nechybí Hudební a Filmové tipy a recenze na divadlo či knihu. Takže nalistujte své oblíbené strany a vzhůru do toho!

Barbora Smyčková smyckova.barbora@easymagazine.cz @ BSmykova

Bohužel realita všedního dne bývá mnohem stereotypnější, ironičtější a smradlavější. Abychom i my, obyčejní smrtelníci, mohli nahlédnout do života ryzích ochránců zákona, absolvovala naše statečná redaktorka Veronika jednu hlídku se strážníky městské policie. A zažila to, o čem jiní jen sní.

Redakce Šéfredaktor: Ondřej Krutilek CEO Easy Media: Aleš Pitín Editoři: Ondřej Krutilek, Veronika Doleželová, Lenka Chudomelová, Barbora Smyčková Korektura: Anna Dvořáková Design: David Jindra, Jan Šimsa Sazba: Jan Šimsa Ilustrace: Anna Tomanová, Jan Šimsa Obálka: Anna Tomanová Independence, freedom & hangover since 2010

Dvouměsíčník Easy Magazine vydává Easy Media, o. s. | Registrace: MK ČR E 20331 ZÁŘÍ / ŘÍJEN 2013 | Vyšlo 18. 10. 2013 v Praze | Tisk: RTB Media | Náklad: 30 000  ks easymagazine.cz | facebook.com/easymagazine | twitter.com/easymagazine


OBSAH

TÉMA / PŘIJÍMAČKOVÉ MARTYRIUM

Obsah

09/10 2013

# 26

Zahradní slavnost

# 15 Přijímačkové martyrium


# 24

Kytarář Jiří Mázl

# 22

Křížem krážem za pivem

# 18

„Odvez ho, když to dokážeš!“


# 06

STUDENTÁRIUM

like Milý, asociální autobus Tanec s medvědem Všimli jste si, jak neosobní a asociální je MHD ve velkých městech? Když nastoupíte do autobusu na vesnici, každý si s vámi popovídá, svěří vám své problémy, zanadává si na vládu... Ale taková Praha - nic! Všichni jenom sedí, mlčí, tváří se inteligentně, poslouchají hudbu... s vámi se nebaví. Zkuste si třeba vzplát plamenem a uvidíte ty pohledy „neruš“. Městská doprava je asociální. A to je dobře! Nechte mě na pokoji, nechte mě poslouchat hudbu, odsuzovat vás, plánovat atentát... nemluvte na mě, na vaše problémy jsou tu psychologové.

Václav Zoubek (FF UK)  @ Envel

To si takhle jednou medvědí samec z Hercegoviny usmyslel převzít kontrolu nad stádem ovcí. V cestě dvěstěkilové šelmy stál jen pastevec se sekerou v ruce. Ten sice neměl medvědí stisk, ale adrenalin udělal své – oháněl se sekerou, bojoval rukama i nohama, aby si zachránil život. Nakonec přežil, se šrámy a zlomenou rukou. A tak si vesničané mohou vyprávět příběh o tom, jak zdatný pastýř uškrtil grizzlyho holýma rukama. Nicméně pokud nemáte sečnou zbraň v pohotovosti, hrajte raději mrtvého, než hrdinu.

Tamara Zubac (FHS UK)  @ TamaraZubac  


09/10 2013

Konec čtivých okurek Za časů okurkových sezon vždy novináři opráší staré osvědčené články, zvolí rozvolněné přílohy a občas se najde čas pro povídky čerstvých autorů. Příjemné neinvazivní čtivo. Pak v září najednou šmah! Dost bylo klidu a honem na stránky s upocenými ekonomickými glosami, kterým nerozumí ani sám autor. Politickou scénu přežvýkávat kravskou monotónností a školu lifrovat do budoucích vysokoškoláků v podobě omílaných příprav na cokoli, jako by nestačil každodenní výplach od vyučujících. Natlačí do vás tolik pesimismu, že se z toho poserete. To už snad raději číst o zelenosti okurek.

Daniel Wagner (Gymnázium Ústavní)  @ DeckAndDrums

STUDENTÁRIUM

Letní lidové „komedie“ Rozhodně si nemyslím, že u nás vznikají pouze špatné filmy, spíše naopak. Proto mi je líto každého dobrého filmaře, jenž si na svůj film, na který mnohdy léta shání prostředky, sotva vydělá. A pak jsou tu pánové typu Trošky nebo Magnuska, kteří za ,,pár drobných“ natočí letní lidovou komedii plnou reklamy a toho nejlacinějšího humoru. Na takový film jde půlka republiky, což bohužel ukazuje na kulturní vyspělost naší společnosti. Nezbývá než doufat, že ,,dobří filmaři“ vydrží ve svém těžkém boji a třeba se již u osmého pokračování ,,Kameňáku“ ona lidová komedie někomu znechutí.

Martin Špaček (PedF UK)  @ Martinpaek1

hate

# 07


# 08

PUBLICISTIKA

A ty, černej, zůstaň vzadu, nestrkej sem svoji bradu Chcete-li letos kráčet s posledními módními výstřelky, vyvarujte se žluté, černé, čokoládové a všem jejich odstínům. Nosí se jen bílá, a to na mole jménem předvolební kampaň. Půjdete s trendem? „Nelze od společnosti jen brát, je jí potřeba i adekvátně dávat. Cikáni by měli probudit své elity, semknout se a usilovat o vlastní stát, právo na sebeurčení je právo každého národa, a proto by také Česká republika měla demokraticky podpořit jejich vystěhovalectví například do země, odkud pocházejí jejich prapředci, tedy nejlépe do některého ze států Indie,“ uvedl na svém Facebooku lídr strany kandidující do poslanecké sněmovny. „Opět jsem byl médii obviněn, že jsem prý rasista,“ stěžoval si autor výroku. Rovněž nařčení, že se jedná o vágní populismus, ho podle všeho vážně ranilo. Seznamte se, Tomio Okamura. S tou Škodovkou to není tak růžové, budeme alespoň vyvážet Romy. Přijdou pak na řadu další menšiny? Zakážeme konzumaci číny i sushi a místo thajských restaurací budeme mít knedlíkárny? Okamura padl do noty mnohým voličům a přes výroky zavánějící rasismem, xenofobií a nacionalismem patří k nejpopulárnějším politikům v naší černobílé republice. Politické hnutí pana Okamury varuje, že bez práce nejsou koláče a kdo řádně nevychovává děti, nezaslouží si podporu. Z programu Úsvitu přímé demokracie se zdá, že byl tvořen jako pasivní útok na menšiny, které se jaksi vymykají utopickému ideálu občana České republiky. Emoce,

napětí a zloba. Chcete-li si přečíst povedený thriller, nahlédněte do programu hnutí. Pro společnost by bylo přínosnější stavět kampaň spíše na tom, o jaké kulturní hodnoty nás přistěhovalci a menšiny můžou obohatit. Hodit všechny do jednoho černého pytle a naservírovat je otupělým voličům je hyenismus, na který bohužel řada politiků sází. „Tady je Česká republika, tady se bude mluvit česky a tady se budeme chovat všichni slušně,“ prohlásil na Facebooku na účet Romů Otto Chaloupka, člen Věcí veřejných. Proč se namáhat s konstruktivním řešením, když mnozí prahnou po bezmyšlenkovitém odsouzení, že? Před volbami je třeba položit si otázku, zda-li by strany, které těží z rasové nesnášenlivosti, neměly jít z kola ven. Horovat v dnešní době za Romy se nevyplácí. Přesto je třeba vnést trochu života do současného morálního umírání. Jsou to právě politici, kdo by měli jít nám, prostým i sprostým občanům příkladem. Proč neudělat krok vpřed a nerozmazat linku, která zemi dělí na černou a bílou? Šedá je dobrá, už je to tak.

Veronika Čáslavská (FSV UK)  @ v_caslavska


09/10 2013

Pořádek je hrozná nuda a kromě zdánlivého pocitu řádu nic moc navíc autorovi nenabízí. I s tím řádem je to koneckonců dost na štíru. Jenom si vzpomeňte, kolikrát jste v zápalu snahy dát své věci do pořádku uklidili něco tak pečlivě, že to zůstane zarputile uklizené až do konce existence vesmíru. Zato nepořádek, ten přináší hromadu radosti a užitku. Třeba na pracovním stole se najde tolik zajímavých věcí. Úplně nahoře jsou vždycky věci, které aktuálně potřebujete, ať už k práci nebo k jídlu. O pár pater starých papírů níže najdete dávno rozečtené a zapomenuté knížky a někde úplně dole žákovskou knížku z první třídy. Je to taková hmatatelné historie vašeho života. Když se ve vytváření nepořádku dostanete na mírně pokročilou úroveň, začnete zjišťovat, že se housky šťastně zelenají, z ohryzků a jiných zbytků ovoce se stal domov pro nové generace často velmi vzácného hmyzu, a to vám ani nedokážu popsat radost, kterou jsem měl, když z jedné nedojedené plechovky tuňáka začal rašit zelený výhonek vinné révy. Je to ale vášeň i ryze praktická. V případě chemického nebo jederného útoku, máte například místnost s vlastním fungujícím ekosystémem, takže vás nezaskočí hlad. Podle počtu prázdných petlahví okamžitě přesně poznáte, jaký den jakého měsíce zrovna je. Podle prachu na

PUBLICISTIKA

 # 09

zemi zase na první pohled zjistíte, jestli se vám po pokoji nepohyboval někdo nepovolaný. Ve skříni není prostor pro kostlivce, prostě proto, že se tam už nic dalšího nevejde. Velké výhody přináší i haldy starého oblečení. Když nemáte nic na sebe, sáhnete jednoduše do nejnižší vrstvy velké hromady oděvů. Špíny se bát nemusíte, za tu dlouhou dobu se oblečení samovolně vyvětrá a všechny skvrny zmizí zcela přirozeným biologickým rozkladem. Ušetříte tedy spoustu času a peněz, které byste jinak investovali do praní. Oblečení je navíc vždycky stylové, protože během období, které oděv strávil v hromadě se zázračně stihnul znovu vrátit do módy. Ale nebudu vám lhát, bordelářství není pro každého. Občas může být i trochu nebezpečné. Například nedávno jsem řešil nepříjenmý problém. Neopatrně jsem zavadil o svůj petlahvový kalendář a zřítilo se na mě celé období únor 2007 – červen 2011. Na několik hodin jsem skončil v závalu. Petlahve, totiž dokonale odizolovaly můj zoufalý křik. A tak mě zachránili až pulci, kteří se mi usadili v hrnku na čaj. V tu nejvhodnější dobu se proměnili v žáby a začali urputně kvákat. Vzteklá sousedka byla do pěti minut na místě. Tímto děkuji paní Kučerové. Kdyby nedorazila, byl teď ze mě kompost. Ondřej Krutilek (FSV UK)  @ Krysopes1


# 10

FAKE NEWS

Policejní zásah na základní škole. Deset zatčených Policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) včera zasahovali na základní škole v Přelouči. Přímo během vyučování pozatýkali gang deseti žáků ve věku od šesti do dvanácti let. Zatčení jsou obvinění z několika přečinů, například z daňových úniků, nedovoleného ozbrojování, lichvářství, vydírání a dokonce z týrání zvířat.

„Je to doslova neuvěřitelné, za patnáct let co jsem ředitelem této školy, jsem nic podobného nezažil,“ říká , Jan Melčík, ředitel základní školy v Přelouči, ve které proběhla policejní razie. Policie zatkla deset žáků, zabavila dvě airsoftové pistole, dva zavírací nože, několik tisíc korun v hotovosti a terárium ve kterém žilo deset šneků. A právě o šneky jde v této šokující kauze nejvíce. Podle informací poskytnutých policií totiž gang žáků provozoval tajné závody šneků o peníze. „Šneci měli kvůli lepšímu rozlišení temperami obarvené ulity. Hlavní kápo gangu pak vypsal na jednotlivé šneky kurzy a o přestávkách se pořádaly dostihy. Mnoho žáků na dostizích prohrálo například celoměsíční kapesné nebo hodinky. Jako platidlo fungovaly i svačiny,“ sdělila k případu mluvčí policie Jana Krásenská. Gangu se podařilo úplně ovládnout školu a u svých spolužáků vytvořili nefalšovanou závislost na „šnečím hazardu“. „I proto tato zločinecká skupina

rozšířila své aktivity a začala půjčovat peníze. Ale se stoprocentním úrokem. Peníze pak vymáhala i s pomocí násilí a zastrašování. Šéf této skupiny u sebe kvůli tomu neustále nosil dvě poloautomatické airsoftové pistole. Jeho strážci, kteří zároveň fungovali jako hlavní vymahači, byli vyzbrojení noži,“ popisuje pozadí případu Krásenská. Více informací k případu zatím není známo, podle Krásenské bude policie informace uvolňovat postupně, aby neohrozili probíhající vyšetřování. Přemysl Adamec (FSV UK)  @ PremekAdamec


# 12

ŠKOLSTVÍ

Tajemství veřejně odhalena! Co dodržovat, jak co obejít a hlavně jak se ze všeho na vysoké škole nezbláznit

Cesta mezi Celetnou a Palachem trvá minimálně deset minut, i když vám pedagogové budou tvrdit něco jiného. (FF UK)

Rozhodně si nekupujte učebnice hned v prvních měsících, brzy poznáte, že je stejně nepotřebujete; především ty na dějiny – vypadají děsivě, jsou strašně tlusté a stejně vám k ničemu nebudou. (PF UK) Do dalšího ročníku potřebujete výpis ze SISu, čili známky a zápočty stačí mít zapsané v SISu, index je jen pro parádu. (PřF UK)

Informace o testech jsou na Bioforum.cz, Primat.cz nebo na stránkách na FB. (PřF UK)

Cigarety se típají před budovou Filozofické fakulty o zem… dělají to všichni z důvodu absence košů. (FF UK)

Připravte si nervy, když si budete cokoli zapisovat do SISu... pokaždé to spadne. (PF UK)

Jestli jste si mysleli, že se zbavíte matiky, tak jste se velice pletli – je to nejtěžší předmět, ze kterého se nejvíce vyhazuje. (FCHT VŠCHT) Nikdy nechoďte se špatně vyplněným indexem nebo s nějakou prosbou na studijní – buď vás pošle do pytle, nebo vám řekne, ať přijdete příště, že nemá čas, že jde jíst. (FCHT VŠCHT)


09/10 2013

Na vstupní bráně na Florenci je cedule „Zavírejte dveře“. Opravdu je zavírejte, chcete-li se vyhnout hněvu vrátného. (ČVUT)

Naučte se nazpaměť, jak se který titul vyslovuje. Vyučujícího si automaticky pamatujte jako „doktora Nováka“. Na oslovení „profesor“ na VŠE zapomeňte, pravděpodobně žádného nepotkáte. (VŠE) S dodržováním předmětového plánu může být náročné prospěchového stipendia dosáhnout. Avšak pokud si v rámci druhého semestru sestavíte rozvrh ze samých lehkých předmětů, už to tak obtížné není. A stojí to za to – v průběhu třetího až čtvrtého semestru získáte cca 10 000,-. (VŠE)

Lze projít vnitřkem z nové do staré budovy, a to pouze skrze průchod v přízemí. (VŠE)

ŠKOLSTVÍ

# 13

Na vstupní bráně na Florenci je cedule „Nekuřte před budovou fakulty“. Na to už vrátný asi rezignoval. (ČVUT) Vyučující vám budou říkat, že 15 minut je spousta času na přejezd mezi jednotlivými budovami. Není to pravda. (ČVUT) Dole v bistru si nedávejte nic smaženého, mohlo by vám z toho být nedobře. (VŠUP)

Potvrzení na tělocvik můžete s klidem zfalšovat, na studijním to nikdo neřeší. (VŠUP)

Kdo neochutná za svoje studium Suchdolskýho Jeníka, není právoplatným studentem ČZU. (ČZU)

K cestě do školy si připočtěte 15minutové čekání na to, až se dostanete do busu! (ČZU) Barbora Smyčková (FF UK)  @ BSmykova


KAM PO MATURITĚ?

14

KATEGORIE

NÁZEV ČLÁNKU

10 / 2013

ROZHOVOR

14

EVROPSKÝ VELETRH POMATURITNÍHO A CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁVNÍ 2013 / 2014 PRAHA BRNO NITRA

I. ROČNÍK, VÝSTAVIŠTĚ AGROKOMPLEX NITRA 15.–17. října 2013 XX. ROČNÍK, VÝSTAVIŠTĚ BRNO 5.–8. listopadu 2013 VII. ROČNÍK, VÝSTAVIŠTĚ PRAHA-HOLEŠOVICE 29.–30. ledna 2014

E

JS U R T S I ZAREG J ! A R H Y V A

20 LET TRADICE VÍCE NEŽ 400 VYSTAVOVATELŮ PŘEDNÁŠKY VĚDA PRO ŽIVOT POJĎME SI HRÁT S TECHNIKOU PORADENSKÝ SERVIS

www.gaudeamus.cz


09/10 2013

ŠKOLSTVÍ

# 15

Kurzy přímo na školách, kam se hlásíte, jsou o trochu lepším řešením než kurzy komerční

ilustrace: Anna Tomanová

Přijímačkové martyrium Vše okolo přijímaček jeví se nudně, prázdně, zabité v krabičkách správných a špatných odpovědí, a tak se nejde divit, že i vše, co s nimi souvisí, je jaksi zašanované, formální a nepříliš zajímavé. Ano, příprava na přijímačky bude určitým stupněm tortury, který zmírníte jen slizkou


# 16

ŠKOLSTVÍ

→ PŘIJÍMAČKOVÉ MARTYRIUM

snaživostí, popřípadě zaujetím pro váš vysněný obor. Máte pár možností, předem ale říkám, že pokud nechcete obětovat alespoň pár hodin svého času učení a koncentraci, do tohohle martyria nechoďte a přijímačky nechte na náhodě. U první možnosti se prohnete. U většiny kurzů, především komerčních, zaplatíte tučnou sumu za kurzy, které stejně téměř polovina studentů nenavštíví víckrát než jednou. Asi nejznámější je společnost Tutor, která seká kurzy jak Baťa cvičky. V té tovární výrobě na vzdělání se jaksi ztrácí člověčina, ale přece jen pokud už zaplatíte větší peněžní obnos, překousnete ledacos. I tak můžete mít smůlu na lektory. Mají jich po tuctech a vždy se přece najde ten nejhorší. Pokud ho odnesete zrovna vy, nic moc s tím nenaděláte. Lidi jsou holt lidi.

Pokud poslední kniha, kterou jste četli, byl Mikeš, raději se do přijímacích příprav nepouštějte

Jinak vše potřebné se vám hodí přímo pod nos – povinná četba, učební materiály, základy z da-ného tématu, vzory testů… Takže to většinou dopadne tak, že většinu z toho ani nestihnete otevřít. Slušný servis za „slušné“ prachy. To samé nabízejí i nejrůznější vysoké školy a jejich fakulty. V různé kvalitě a za různé ceny. Mají ale výhodu, že mohou využívat své profesory, a občas je tu snaha zvýšit svými kurzy mínění o dané škole. Proto jsou kurzy přímo na školách, kam se hlásíte, o trochu lepším řešením než kurzy komerční. Nejsou však bohužel vždy dostupné.

U druhé možnosti si posedíte u počítače, což nezní špatně, ale věčné klikání a projíždění TSP či jiných testů je značná pruda a donutit se k tomu bude ještě těžší než přimět se k účasti na kurzech. Jak společnost SCIO, tak i v tomto oboru známá stránka Aleph.cz poskytují úvodní testy zdarma. Také je možné všemožné testy sehnat na Ulož.to či od známých, popřípadě poptáte-li se vašich učitelů, ledaskdy poskytnou potřebné dokumenty a materiály. Chce se jen chvíli hrabat v internetu. Internetové kurzy si lze zároveň předplatit za vcelku rozumnou sumu a přitom neriskujete, že schytáte mizerného lektora nebo nevhodné termíny. Třetí možností je stará dobrá poctivá práce. Bezplatně určitě seženete nějaký ten materiál vždycky, učebnice jde sehnat v knihovně. Doporučenou četbu píše škola, popřípadě můžete vysondovat potřebný materiál od bývalých studentů komerčních kurzů. Pak už zbývá jen sosat vědomosti a občas poklábosit u piva s někým, kdo dané věci rozumí. Nakonec chybí už jen dodat „patmatovskou“ floskuli. Jediné, co vás to bude stát, je to pivo. Peníze nejsou všechno, přesto vám zajistí přísun informací přímo pod nos. Stejně vás ale čeká celkem slušná porce utrpení, a pokud jste nebyli schopni před pár lety přijít alespoň párkrát do tanečních či pokud poslední kniha, kterou jste četli, byl Mikeš, raději se do přijímacích příprav nepouštějte. Byla by to ztráta času i peněz. Nu, hodně štěstí, ať už vyberete jakkoli. Daniel Wagner (Gymnázium Ústavní)  @ DeckAndDrums


UT SO ! ĚŽ

Získej jedno ze 4 stipendií na studium ve Švýcarsku! 1. domluv si schůzku se zástupcem školy na www.easymagazine.cz/stipendium 2. přijď 5. – 8. listopadu na Gaudeámus 2014 do Brna 3. buď připraven, protože můžeš získat jedno ze 4 stipendií!

A leading Hotel Management Institute in the World www.htmi.ch | petr.jiskra@htmi.ch


Odvez ho, když to dokážeš! aneb cesta za lidským odpadem Prahy V půli května stojím poblíž Václavského náměstí s hlídkou městské policie a překvapivě, nemám na zápěstích želízka. S jejich mluvčí a skupinkou novinářů se chystám pozorovat noční službu tří strážníků z oddělení v Opletalově ulici. Mají za úkol pomáhat záchranné službě s odvozem opilců na záchytku na Bulovce a já jim tuto noc budu v patách. ilustrace: Anna Tomanová


09/10 2013

REPORTÁŽ

# 19

Zde se realita opře hned do několika mých základních smyslů. Strážníci z Opletalky se starají o odvoz specifického odpadu – toho lidského. U známých stánků s klobásami, kterých se Praha snaží léta zbavit, se u početné skupinky bezdomovců válí jeden obzvláště opilý, v obličeji zřízený mužský. Jeho odér je cítit na dva metry daleko. Dva strážníci k němu bez jakýchkoliv okolků přistupují, navazují kontakt, vykají mu. Nehádají se, jsou velmi smířliví a dalo by se říct, že i příjemní vzhledem k okolnostem. Pomohou mu vstát, bezdomovec vrávorá a má toho pod kůží tolik, že studenti z Dánska jsou proti němu kojenci cucající Sunar. Poté, co mu dají dýchnout, netrvá dlouho ho naložit do speciální dodávky „pro opilce“. Strážníci do ní mohou nabrat rovnou tři alkoholem zmožené – dva posadit (ihned bezpečně připoutat), jednoho uložit na lehátko. A samozřejmě s opilci během cesty na Bulovku sedí jeden ze strážníků. Přemýšlím, jak někdo může v tom uzavřeném prostoru s nemytým bezdomovcem vydržet. Odjíždíme a bezdomovci svému kamarádovi mávají na rozloučenou.

My jim pomáháme, jsou to taky lidi O sedmé hodině večerní začíná jejich dvanáctihodinovka. Prozatím mám velmi zkreslené, skoro romantické představy o tom, co mě čeká. Hlídka bude nejspíš pacifikovat několik totálně nametených turistů, kteří nezvládli hospodský tah – jsem ale trochu vzdálena od reality. Jízda ulicemi Prahy začíná prvním hlášením z vysílačky a jede se rovnou do pěší zóny Václavského náměstí.

Mezitím co čekáme na další hlášku z vysílačky, trojice postává u dodávky. Jeden strážník si nasazuje rukavice a drhne sedačku po bezdomovci. Jak se mi nebojí ukázat, nechal tu něco na rozloučenou. Žaludek mi protestuje, ale dělám ramena, jako kdybych pokálenou sedačku viděla dennodenně. Mluvčí městské policie kolegy vybízí ke sdílení památných zážitků z jejich služby a moje zvědavost je nezměrná. Co je drží v takových podmínkách, proč se rozhodli dělat zrovna tuto práci? Ptám se, jestli od svých „zákazníků“ někdy zažili agresivní útok. „Ani ne… Většinou jsou tak opilí, že mají co dělat, aby se zvedli na nohy.“ Ovšem podělí se s námi o zážitek od jednoho saniťáka ze záchytky. Přivezli opilého muže – toho svlékli, saniťák vzal jeho oblečení a strčil všechno do pytle. Nato muž po saniťákovi vystartoval a začal se s ním o pytel s oblečením přetahovat. „Tak ho kolega popadl za ten


# 20

REPORTÁŽ

→ ODVEZ HO, KDYŽ TO DOKÁŽEŠ

jeho pytel,“ směje se svalnatý strážník, „a oba na sebe řvali: ‚Pusť ten pytel!‘ – ‚Ty zas pusť ten můj!‘“ Po tomhle se nedokážu té představy zbavit ještě dalších dvacet minut. Na oddělení v Opletalově ulici je pro tuto práci vyčleněno osm městských policistů. Vyjíždí na každé hlášení po Praze; pokud se ale přítomné hlídce podaří dotyčného „rozchodit“, není nutno ho odvážet na Bulovku. Je-li zařízení plné, práce jim na nějakou dobu končí. Jak říkají, záleží na ročním období nebo na četnosti festivalů a velkých akcí. „Hlavně v zimním období je to dřív – stmívá se brzy, takže my začínáme i o dvě hodiny dřív než teď v létě.“ Ozývá se vysílačka, jede se na Masarykovo nádraží. Přítomná hlídka vysílá do éteru, že zde opilý muž pohoršuje kolemjdoucí. Tentokrát si tipnu bezdomovce, co sem tam sundá před lidmi kaťata a ukazuje světu svoje půlky s nudlí. Dorážíme na místo a hledáme přítomnou hlídku. Nacházíme je u tramvajových zastávek, vedle zasviněných laviček, na kterých jste, pokud Prahu dobře znáte, nikdy neseděli a dobře víte proč. Náš člověk leží na boku právě na jedné z nich. Tedy, znovu jsem přestřelila. Neměl kalhoty. Neměl nohy. Končily mu u kolen. Na bezdomovci jen praskaly švy mikiny, která ho zakrývala od krku do půlky pasu. Tedy už chápu, co hlídka mínila tím pohoršováním veřejnosti. Strážníci pána žádají, aby se posadil. Dávají mu dýchnout a slyším vyřčenou hodnotu – tři promile. Pár metrů od lavičky leží opilcův převrácený invalidní vozík. Se strážníky se jakž takž baví a přál by si, aby ho místo záchytky odvezli do azylového domu, který je nedaleko odtud. Pomáhají mu na vozíček, na něm ho dotlačí k dodávce. Trvá neskutečně dlouho, než invalidního bezdomovce naloží na lehátko. My tiše

přihlížející máme skvělý výhled na to, jak moc je pán od hlavy… až ke kolenům špinavý. Začíná mi z toho pohledu být nanic, bezdomovci je zato všeobecná pozornost úplně ukradená. Městští strážníci jsou celou dobu klidní a vyrovnaní. K tomu, co z tohoto člověka po dnech pití a válení se po lavičkách zbylo, bych se nedonutila přiblížit na vzdálenost jednoho metru.

Lze jen dodat, že tihle chlapi jsou borci Máme další, pro nás pozorovatele poslední hlášku. Na náměstí Republiky u hotelu Ibis řádí opilý muž. Cestou k hotelu mi to už prostě nedá, musím se jednoho ze strážníků zeptat: „Jak můžete v tomhle pracovat? Proč tu ještě jste? Vždyť… vy musíte odklízet ten nejhorší bordel, který se tu po Praze válí. Kdo by chtěl něco takového dělat?“ Když se na mě mohutný strážník ze sedadla spolujezdce podívá a usměje se, dojdou mi slova. „Proč? Já bych to neměnil, nikdy. My jim pomáháme, jsou to taky lidi. Děláme dobrou věc. V tom to je.“ Nevím, jak mám na to reagovat. Lze jen dodat, že tihle chlapi jsou prostě borci. Dorážíme k Ibisu a rychle nalézáme opilého chlapíka. Je to obyčejný mužský, který se jen pořádně zmastil. Nedokáže rovně stát, pořád něco mele o Monice, nebo snad Radce… Brzy jsme se dozvěděli hladinu alkoholu z jeho dechu a důvod, proč po chodníku válí sudy. Monika/Radka ho podvedla a opustila ho s jiným. Strážníci ho připoutají do sedačky v dodávce se slovy, že za tohle opravdu ta holka nestála, a já se s celou partou loučím. Jedu se domů prospat, dnes vynechám pivo, na které mě kamarádi pozvali. A opravdu statečná služba policistů bude pokračovat dál. Veronika Doleželová (FHS UK)  @  VeraDolezelova


# 22

ROZHOVOR

Kytarář Jiří Mázl: „Svou první kytaru jsem vyráběl přes rok.“ S kytarářem Jiřím Mázlem jsme si povídali o jeho lásce k hudebním nástrojům, kolik má za sebou vyrobených instrumentů nebo také jak si vyráběl svou první kytaru. Jak jste se dostal k hudebním nástrojům a k hudbě celkově? Čím si Vás získaly? K hudbě jsem byl veden už od mala a chtěl ji po vzoru rodičů provozovat – s tím přímo souvisejí nástroje (otec je sbíral). Měli jsme doma několikery housle, mnoho žesťových nástrojů, citeru, mandolínu, klavír a dost fléten. Mě nejvíc zajímaly housle (otec na ně hrál), což se mi velice líbilo (bratra zase dostal klavír). Kytara však kupodivu chyběla.

Původně jste hrál na housle, protože Vás do nich rodiče nutili. Jaký máte k nim vztah a zahrajete si na ně ještě dnes? Začínal jsem na ně v devíti, v patnácti se k nim přidala kytara. S houslemi mám vztah trochu poznamenaný právě tím drilem – nezískaly si mě tak jako později kytara, kterou jsem si tak trochu vyvzdoroval a tím se ve mně asi víc usadila. Stýkám se ale s kolegy houslaři a nástroje s nimi konzultuji – zajímají mě velmi ty jejich původní technologie, které se moc za ta staletí nezměnily. Na housle si zahraju dnes již velmi vzácně.

Svou první kytaru jste si musel vyrobit. Jak to celé probíhalo? Máte ji ještě někde vystavenou, případně hrajete na ni? Moje první kytara byla elektrická (krk měla z bukového prahu) a stavěl jsem ji asi přes rok. Dělal jsem si různé nákresy na kusy dřeva a pak to pilkou vyřezával – bylo to dost o improvizaci, žádné dostupné materiály o výrobě kytar k dispozici nebyly. Na tu první kytaru jsem pak dokonce hrál v Lucerně na maturiťáku, další rok už jsem tam hrál na mou druhou. Tu první jsem pak před 23 lety půjčil „kamarádovi“ a od té doby jsem ji neviděl.

Jak jste se naučil vyrábět kytary? Měl jste někoho, kdo vám to ukázal, nebo jste se vše naučil? Od dětství jsem stále něco vyráběl, vyřezával, modelařil. Obor jsem se z části učil sám metodou „pokus-omyl“ a z části jsem později navštěvoval Lubskou kytarářskou školu plus tehdejší kytarářské mistry (Kubla, Schneider). Největší školu mi však dala vlastní praxe, podpořená obrovskou vášní pro obor. Bude tomu již 30 let,


10 / 2013

Jiří Mázl při práci

ROZHOVOR

# 23

foto: archiv autora

co se zabývám výrobou kytar. Doposud jsem vyrobil cca 200 nástrojů, kam spadají jak kytary elektrické, akustické, baskytary a nějaké další atypické.

Největší školu mi dala vlastní praxe, podpořená obrovskou vášní pro obor

Na kolik hudebních nástrojů umíte hrát? Jaké jsou vaše oblíbené skupiny či interpreti?

Máte nějakou metu, které byste chtěl ve své práci dosáhnout?

Jsem schopen nějak zahrát na kytaru, basu, housle, mandolínu a bouzouki. Pořádně jsem schopen zahrát na kytaru a s krátkým „rozehráváním“ i na housle. Mám celkem široké spektrum muzikantů, nejsem nijak striktně vyhraněn. Patří mezi ně Kiss, ZZ Top, AC/DC, Metallica, Aerosmith, Neil Young.

Mám spoustu zatím nezrealizovaných plánů, a to jak v nástrojích, tak v technologiích a je tedy mým cílem tyto věci zrealizovat. Může to působit i nicotně, mě to však stimuluje a věřím, že to i pozvedne mou firmu jak ve vnitřní stabilitě, tak ve vnějším ohlasu mezi muzikanty.

Michal Karas (Gymnázium Nad Kavalírkou)  @  MichlaKaras2


REPORTÁŽ

em

24

kr

á

em íž

za pivem

V Praze můžeme najít přes patnáct tzv. minipivovarů. Některé vznikly teprve před pár lety, jiné nabízí svůj chmelový mok již přes pět set let. Vaří se světlé, tmavé, polotmavé, pšeničné, ale i banánové, kávové či kopřivové pivo. Jediné, co mají tyto podniky společné, je varna, pípa a orosené sklenice s ryzím českým nápojem. Vyrazili jsme tak s Verčou Doleželovou na pivní štaci, abychom pro vás některá nekomerční piva ochutnaly. A nebojte, doprovázel nás i osvědčený „odborník“. Už delší dobu je naším favoritem pivovar U Medvídků. Místní Oldgott 13° Barique, nefiltrovaný polotmavý ležák, a „1466“ 14,66°, nefiltrovaný nepasterizovaný světlý extra chmelený ležák, jsou hlavním tahákem pivnice. Medvídci sezónně nabízejí i další vlastní piva. Já jsem měla možnost ochutnat Medvídkovské bílé. Pšeničné dvanáctistupňové pivo mi velice zachutnalo, i když pan číšník se mě snažil od jeho konzumace odradit. Bylo jemné, nasládlé a nebyla z něj cítit klasická „plzeňská hořkost“, kvůli které jsem pivo nikdy nepovažovala za svůj favoritní nápoj. Rušivým prvkem jsou U Medvídků všudypřítomní cizinci, stejně jako kdekoliv jinde v centru Prahy. Rozhodně se ale pobavíte při pohledu na udivené Japonce, kteří pózují fotoaparátům nad

objednaným kolenem. Prostory Medvídka jsou rozdělené na posezení v pivnici, kde je nějakých šest stolů a na jídlo se zde čeká déle - přednostně jsou obsluhováni hosté v restauraci. Ta pojme přes 300 hostů, počítáme-li zahrádku. Pokud tedy zamýšlíte jít s nějakou větší partou, zamiřte rovnou do restaurace, jejíž vchod se skrývá pod velkým emblémem dvou medvědů. Medvídky rozhodně musíte aspoň jednou zkusit - sice to nebude levná zábava, ale za to skvělé pivo to určitě stojí. Naše druhá štace bylo místo známé po celé Praze. Kočky na stěnách, na poličkách, nad vchodem i v nápojovém lístku. Pivovar U Dvou koček nabízí hostům světlou, tmavou a pro fajnšmekry i polotmavou Kočku. Nefiltrované jsou obě, tmavá je více kouřová, světlá sladší.


09/10 2013 Já jsem byla jasným favoritem tmavého kousku, Verča s přítomným „odborníkem“ Lukášem se přiklonili ke světlé – Lukáš svůj půllitr dokonale znalecky popsal jako „dobré pivo“. Přijde nám trochu líto, že se pivnice více chlubí Plzeňským prazdrojem, než svým vlastním pivem, ale co se dá dělat. Prostory Koček fungují jako stroj času - vejdete dovnitř a na chvíli se ocitnete v době císaře pána. Už chyběl jen ten Švejk. Náhradu za něj jsme našli v pánovi, který pro potěchu celé restaurace hrál na akordeon. Velké plus musíme dát jídlu. Prkénko, na kterém nejen oku lahodila krkovička, tlačenka a pražská šunka, i pivní sýr, dokonale sedly k výbornému pivu. Bohužel příjemnější k nám mohla být tříska pod nehtem než zdejší obsluha, to vskutku zamrzelo.

foto: Lukáš Pešík

Poslední minipivovarskou zastávkou byla restaurace U Fleků. Jak se pyšně chlubí na svých stránkách, jsou jediným pivovarem, který nepřetržitě vaří pivo přes 500 let. A musí se jim nechat, že vědí, jak na to. Obrovské prostory, které dokáží pojmout až 1200 hostů, jsou perfektně obsluhovány milými číšníky, kteří vám nejen donesou dokonale natočený Flekovský tmavý ležák, ale také vám na požádání poví historii pivovaru, prozradí vám některé aspekty vaření piva a doporučí nějakou tu pochoutku z jídelního lístku.

REPORTÁŽ

 # 25

Příjemnou atmosféru, kterou podtrhují bytelné tmavé dřevěné stoly, židle i obložení většiny sálů, doplnili dva pánové v kostkovaném hrající na akordeony. Pivovar U Fleků u nás ten večer vyhrál. Pivo chutnalo jak mně, zaryté vinařce, tak našemu hlavnímu pivaři - krásná krémová pěna, po které vám zbyde ukázkový knír, s vyváženou hořkosladkou chutí, tomu se nedalo nic vytknout a my se všichni zamilovali. Jedinou chybičku jsme shledali na ceně: 59,- za 0,4l se vcelku na peněžence projeví. Celkově se ceny pohybovaly o pár korun výše, než když jdete do své oblíbené hospody na jeden Staropramen. Ale rozhodně to stojí za to. Medvídci svá obvyklá piva nabízejí za 30,- malé a 50,- velké. Speciální piva se pohybují okolo 45,- za 0,4l. U Dvou koček jsou ke kapsám studentům nejhodnější, velké pivo si dáte za 36,-, malé za 24,-. Za nějaké malé pochutiny k pivu dáte ve všech třech restauracích okolo 100,-. Hlavní jídla jsou potom výrazně dražší U Fleků. Nejsou to podniky na každodenní pitku, ale pokud si chcete nějak oživit klasickou nabídku Plzně, Gambrinusu, Staropramenu a Kozla, rozhodně doporučujeme se po takových podnicích poohlédnout. Anebo se rovnou řiďte naším příkladem, vezměte partu kamarádů a za jeden večer navštivte pivovarů hned několik. Jejich velkou výhodou je, že většina se dá najít v centru, takže to rovnou můžete spojit s krásnou procházkou po Praze. A hlavně nezapomeňte – pijte s Mírou!

Barbora Smyčková (FF UK)  @ BSmykova


Zahradní slavnost Aneb jak se při představení stát absurdně nedobrovolným voyerem Plakáty upozorňující na představení byly hojně distribuovány již dva měsíce před premiérou. Na plakátě se naskýtá pohled na dvojici obrýlených, zadumaných a polonahých herců, kteří snad mají nastínit hlavní rysy adaptace. Není to zdaleka jediná Havlova hra, která získala na popularitě zejména po skonu pana prezidenta. Zanechme však cynismu a povězme si, jak se režisér Dušan Pařízek vypořádal s divadelním představením, které můžete vidět ve Stavovském divadle.

Hugo a Ferda Autor této absurdní hry důkladně mapuje situaci v rodině Pludkových na začátku šedesátých let. Hlavní postavou je Hugo Pludek (Martin Pechlát), nanicovatý synáček, který je matkou stále do něčeho nucen. Nakonec je vyslán do tak zvaného Likvidačního úřadu a zde se

ukáže, že je vlastně synkem učenlivým. Začne se totiž brzy chovat jako jeho vzor Ferda Plzák (Vladimír Javorský), ztrácí svou identitu a mluví v obdobných bezobsažných socialistických replikách. Později se Hugo vrací domů a až tehdy jeho rodiče poznávají, co na Hugovi společnost napáchala.

Inscenace Dvouhodinové představení je poměrně jednoduše inscenováno tak, že umožňuje vyniknout hereckým výkonům, bohatosti absurdního jazyka a bláznivým hrám se slovy. Na představení je obzlášť neobvyklé to, že herci do něj aktivně zapojují i diváky. Ti většinou reagují dosti bujaře, když je donuceno zpívat či vyvolávat nesmyslná hesla spolu s herci.


09/10 2013

KULTURA

# 27

Nahota Proč jsou pánové Pechlát a Javorský na poutačích svlečení do půl těla? Zhruba v polovině představení dochází k přerodu nekňuby Huga na bezcitného a demagogického člověka, kterým býval právě Ferda. Obě postavy si v tuto chvíli začnou svlékat oblečení, dokud nezůstanou před diváky stát jen v trenýrkách. Martin Pechlát dokonce v několika okamžicích začne sundávat i je. Divák se v tu chvíli

stává voyerem a je velmi snadné přestat dávat pozor na to, co postavy říkají a začít litovat herce. Ano litovat – nejen útrpně pozorovat přílišnou vychrtlost pana Javorského, ale cítit lítost, co vlastně herec v dnešní době musí „podstoupit“. Část představení dále odehrají takto spoře oděni a později (když je přerod postav dokončen) si navléknou si oblečení toho druhého.

Adaptace Přestože byla hra napsána již v roce 1963, právě mluva, spojená se skrytým atakem na politickou situaci, dodává představení na nadčasovosti. Snad každého diváka napadne vztáhnout si absurdní dialogy na současnou společnost a politickou situaci. Domnívám se ale, že není nutné diváka za každou cenu šokovat tímto způsobem, neboť samotný příběh je dostatečně jímavý sám o sobě. Představení je to však velmi poutavé a rozhodně se jedná o zdařilou adaptaci Havlovy hry.

Julie Mahlerová (UNYP)  @  Curlyjulie007


KULTURA

SERIÁL

filmové t(r)ipy

foto: archiv

# 28

Trailer: „Lidský rozměr“

^xtra

Lidský rozměr Zajímalo vás někdy, co se stane, až 80 % světové populace bude v roce 2050 žít ve městech? Lze udělat něco pro to, abychom byli i v takto přeplněných městech šťastní a měli dostatek prostoru? Dánský architekt Jan Gehl, který se svými kolegy proměňuje města po celém světě, se snaží získávat pro chodce a cyklisty zpět veřejný prostor. Na dokument Lidský rozměr můžete vyrazit už od září do kin Aero, Bio Oko a Světozor.

  Stáhni si EasyApp a prohlédni si videa, která tě zajímají. Více na easyapp.cz


09/10 2013

KULTURA

Trailer: „Omar“

^xtra

Omar Politický thriller Omar, režírovaný Hanym Abu-Assadem, získal na letošním filmovém festivalu v Cannes Cenu poroty. A i vy budete moci zhlédnout tento palestinský film o lásce, okupované Palestině a o třech mladých mužích a jedné dívce, kteří bojují za svobodu své vlasti, ke konci letošního září.

Trailer: „Jako nikdy“

^xtra

Jako nikdy S blížící se smrtí se potýká malíř a sochař Vladimír Holas (Jiří Schmitzer), věčně nespokojený se svými díly. Vladimír má rakovinu a umírá. Chce však ještě namalovat obraz, se kterým by byl spokojený a kterým by nepohrdal. Naopak si nepřeje zemřít v nemocnici, a tak mu v nádherné křivoklátské krajině dělá společnost současná přítelkyně Karla (Petra Špalková) a bývalá láska Jaruna (Taťjana Medvecká).

Kristýna Dolejšová (Univerzita Hradec Králové)  @  DoleKris

# 29


# 30

KUTLURA

SERIÁL

Hudební tipy Franz Ferdinand – Right Thoughts, Right Words, Right Action Po čtyřleté odmlce jsou Franz Ferdinand konečně zpátky. Ty, co kapelu teprve objevují, na novém CD určitě zaujme 10 kousků kvalitního, jak název napovídá, „správného“ indie rocku. Zato dlouholetí fanoušci by se měli poohlédnout po deluxe edition, kde kromě bonusových skladeb najdou i živé nahrávky nových i starších hitů. ^xtra

Caro Emerald – The Shocking Miss Emerald Jazz pořádně říznutý popem, nebo pop říznutý jazzem? Těžko říct. Jisté je, že posluchači obou žánrů si tvorbu Caro Emerald zamilují – tolik ryze pozitivní energie by totiž roztančilo a rozesmálo snad i pařez. Tato svérázná holandská zpěvačka si svým jedinečným stylem a projevem už získala pevné místo v současné pop music, ačkoliv letos vydala teprve druhé studiové album.

^xtra

Jan Lstibůrek & Robin Král – Blázinec Tomáš Klus je pedofil, Xindl X sebepoškozovač, Tomáš Hanák narcis, Ewa Farna autistka... Představuji vám 14 bláznivých, naprosto nesourodých českých hvězd a jejich společné tematické album. Ne všechny písně jsou sice povedené, ale i přesto jde o výjimečnou šílenost, která stojí za prozkoumání. Tenhle kousek potěší hlavně toho, kdo má rád promyšlené texty, vtipné hrátky se slovy – a kdo ještě v hudbě nezanevřel na češtinu.

^xtra

Lucie Kovářová (1. LF UK)

  Stáhni si EasyApp a přehraj si extra hudbu. Více na easyapp.cz

 @  LucyOfGisborne


09/10 2013

KULTURA

# 31

Když je chyba ve hvězdách Hazel je šestnáctiletá holka, která čte složité knihy, má milující rodiče a umírá na rakovinu. Čekáte tragédii plnou odvahy bojovat a hrdinně zemřít? V tom případě ještě neznáte Johna Greena, mistra neobyčejně obyčejných lidských příběhů, jehož kniha Hvězdy nám nepřály konečně vyšla česky.

Bolest se dožaduje procítění Hazel vede stereotypní život nemocného na plný úvazek. Ten se mění ve chvíli, kdy v podpůrné skupině pro lidi s rakovinou potkává okouzlujícího Augusta, který si podobnou nemocí také prošel. Začíná vztah dvou lidí, kteří vědí, že „život není továrna na zázraky“…

svým bratrem Hankem točí vloggy pod názvem Vlogbrothers, okolo kterých se sdružuje komunita Nerdfighteria, podílí se na videokurzech historie a literatury (CrashCourse) apod.

Varování pro spotřebitele Pokud sáhnete po této knize, můžete si být jistí, že vás nečekají žádná prázdná klišé nebo moralizování. Jen čistý příběh plný metafor. Musím vás však varovat: Vedlejším důsledkem je spotřebování zásob kapesníčků. A krize identity, když budete přemýšlet, proč vám tenhle příběh o umírání připadá jako ta nejoptimističtější věc na světě.

Nebýt zapomenut

Extra videa, ve kterých

Tuto knihu (v originálu The Fault In Our Stars) můžete vnímat v různých rovinách. Je to příběh o vztahu dvou mladých lidí stejně jako filozofický román plný metafor. Hazel se spolu s Augustem snaží překotně hledat odpovědi na otázky, které občas trápí každého, ale v jejím případě jsou zvlášť palčivé: Co přijde po smrti? Byl můj život k něčemu? Všichni si přejí zanechat na světě stopu, aby nebyli zapomenuti – není důležitější nezanechat šrámy, které takovou stopu musí doprovázet?

autor mluví o své knize

^xtra

Osobnost internetového věku John Green je známý hlavně jako autor výborných young adult knih, jako je např. Looking for Alaska o dospívání a komplikované lásce (připravuje Knižní klub jako Hledání Aljašky; doporučuji však číst v originále). Jeho aktivity jsou svázány také s prostředím internetu: Se

Lenka Chudomelová (FF UK)  @ LenkaChudomel


# 32

PR

Vypukla literární soutěž, která nese jméno „velkého mystifikátora“ Mezinárodní Festival spisovatelů Praha 1. října 2013 vyhlásil již 9. ročník soutěže o nejlepší povídku. Soutěž je určena studentům středních škol, pro vítěze jsou připraveny hodnotné ceny. Staňte se fanouškem Ceny Waltera Sernera na Facebooku, Festival spisovatelů Praha vyhlašuje 8. ročník soutěže pro kde najdete informace o soutěži.

literární soutěž Cena Waltera Sernera studenty středních škol o nejlepší dosud nepublikovanou povídku

Festival spisovatelů Praha již od roku 2004 každoročně vyhlašuje soutěž o nejlepší povídku pro studenty středních škol, a v roce 2007, kdy uspořádal festival na téma Dada East, ji spojil se jménem spisovatele Waltera Sernera, postavou značně záhadnou. A kdo tedy byl Walter Serner? Narodil se v roce 1889 v židovské rodině v Karlových Varech. Jeho otec vydával noviny Karlsbader Zeitung. Mladý Serner cestuje po evropských velkoměstech, v roce 1918 v Curychu píše manifest „Nejzazší uvolnění“, kterým

hlavní cena iPad a semestrální kurz tvůrčího psaní Tristan Tzara

Až do 31. října 2013 mohou studenti posílat své příběhy na téma: „KOUZELNÉ I OBYČEJNÉ PŘEDMĚTY VYPADAJÍ STEJNĚ. Pro výherce jsou připravené tablety, čtečky e-knih, chytré telefony, kurzy tvůrčího psaní, knihy skutečné i virtuální, předplatné časopisu Tvar. Deset finalistů získá zhodnocení svých povídek odbornou porotou. Ta bude složená z učitelů tvůrčího psaní z Literární akademie.

Sl avnost ní p ř e d án í ce n j e so u č ás t í 2 2. Fe s ti v a l u s pi s o v a te lů Pr a ha

www.pwf.cz/serner nejspíše inspiroval Tristana Tzaru k založení uzávěrka 29. 2. 2012 dadaismu. Také režíruje curyšské dada večery v proslaveném kabaretu Voltaire, organizuje světový kongres dadaistů, záležitost prý silně fantaskní. Vše, včetně uváděných svědků, vypadá naprosto věrohodně, šlo ale o fikci. Vlastně o jeden z prvních happeningů. Později se v Paříži zaplétá do různých afér a skandálů. „Ve starších příručkách bylo o Sernerovi uvedeno pouze to, že je mysteriózní postava dadaismu a expresionismu, rok narození a otazník,“ uvádí


09/10 2013

PR

# 33

organizátor soutěže Petr Soukup. „Teprve v sedmdesátých letech minulého století byl tento spisovatel, kritik, organizátor a hlavně mystifikátor „znovu objeven“. Badatelé museli rekonstruovat celý příběh jeho pohnutého života, všechny ty fámy a legendy,“ dodává. V roce 1933 hoří Sernerovy knihy v nacistickém Německu na hranici. Od roku 1937 Serner bydlí v Praze, snaží se společně se ženou vycestovat do Šanghaje − marně. V roce 1942 jsou oba deportováni do Terezína. Hned na to jsou převezeni do likvidačního tábora poblíž Rigy, kde jejich stopy mizí.

Devátého dubna 1919 Serner vystupuje v Zurichu na 8. dada večeru, pořádaném v Sále obchodníků. Oblečen jako na svatbu, obrácen zády k publiku, přistupuje na pódiu ke krejčovské panně, která je bez hlavy, a nabízí jí puget umělých květin. Ty jí pak položí k nohám, vezme si židli a řezavě ostrým hlasem začne číst svůj manifest „Nejzazší uvolnění“. Napadá v něm naprosto všechno: lásku, která je bez uzardění schopna udělat z kachny labuť, vědomí, filozofii, vědu, umění, humanitu, náboženství, morálku, řeč, která selhala a stala se z ní prodejná děvka, a podaří se mu publikum vyprovokovat k agresivitě. Zuřivě se na něho vrhají a šprušlemi

vytrhanými ze zábradlí ho ženou z pódia… „Walter Serner se nebál, byl to odvážný člověk. A my se těšíme na vaše odvážné př��běhy“, dodává Petr Soukup. Všechny informace včetně tématu letošní soutěže a pravidel najdete od prvního října na webu festivalu pwf.cz, nebo na facebookovém profilu Cena Waltera Sernera. pwf.cz


# 34

PR

Stačí jen chtít a snažit se Daniel Quisek, dvacetiletý student bakalářského studia grafického designu na Prague College. I přes původní vzdělání na hotelové škole se rozhodl studovat grafický design a netrvalo tak dlouho, kdy se jím začal i živit. Jak ses k této práci dostal, Danieli?

zvládáš práci a školu dohromady?

Naše škola nás v tomto hodně podporuje a díky ní jsem i onu práci našel. Skoro pravidelně nám zasílá na e-maily různých pracovních nabídek a to ze všech oborů, které škola vyučuje. Během dubna přišla nabídka na poloviční pracovní úvazek jako Grafický designer do společnosti Brand Embassy, kterou založil bývalý student Prague College Vít Horký. Říkal jsem si, že by bylo fajn pracovat pro člověka, který studoval a vysokoškolský život prožíval ve stejném místě jako já, tedy pracovat pro „stejnou krev“. Na e-mail jsem tedy odepsal, zaslal jsem životopis a pár ukázek svých prací (převážně co jsem vytvořil ve škole). Pak jsem absolvoval krátký pohovor s Vítem u nich ve společnosti a dal nám (mně a dalším uchazečům) možnost, abychom ukázali co v nás opravdu je. Měli jsme zadáno připravit prezentaci a návrh dle jejich zadání. Nebylo to nic složitého ani časově náročného, stačilo se trochu více jen zamyslet a udělat to jinak - výjimečněji, než by to udělali ostatní. A povedlo se. Vítovi a dalším vedoucím společnosti se můj návrh nejvíce líbil a začal jsem tedy s nimi spolupráci. Spolupráce trvá do teď a nemohu si stěžovat.

Pracovat a studovat není v dnešní době žádný problém. I když je ve škole práce až nad hlavu a potřebujete se z práce uvolnit, tak vám zaměstnavatel většinou vyhoví. Vše je na domluvě. Ve své první práci v grafickém studiu, jsem pracovával tři dny v týdnu, bohužel mi to škola více nedovolovala. V Brand Embassy jsem pak o prázdninách trávil skoro každý den (zezačátku i víkendy :-). Teď, kdy již zase začíná škola, jsem musel svůj čas znovu nějak zorganizovat a naplánovat, kdy se budu věnovat škole (což není jen samotné sezení v hodinách, ale i práce do ní, která představuje různé projekty apod.) a práci. Vít mi v tomto hodně vyšel vstříc, protože sám na Prague College studoval a ví, jak je náročná, tak budu pracovat pár dní v kanceláří a zbytek týdne z domova.

Byly začátky krušné nebo jak vlastně

A jinak začátky byly velmi krušné, ale tím musí projít každý, ať dělá co dělá. Bylo to stejné, když jsem ještě na střední škole šel prvně pracovat jako kuchař do mezinárodního hotelu a bylo to stejné i teď, když jsem prvně nastupoval do práce jako Grafický designer. Zkušenosti žádné, nevíte co dělat, jak funguje práce, firma apod. To vše se ale naučíte během pár dní.


09/10 2013

PR

# 35

Dobrý grafik se prý platí zlatem, je to pravda? Nebo jako spousta vysokoškoláků počítáš každou korunu? :-) A neplatí to jen o grafických designérech. Ovšem jste vysokoškolák. A jako vysokoškolák se teprv zaučujete a teprv ty zkušenosti sbíráte. Proto si myslím, že když práce při studiu, tak už práce v oboru. Přece jen, až dostuduji, je dobré už mít nějakou tu zkušenost. Tudíž já osobně pracuji spíše pro ty zkušenosti. Ale je jasné, že pokud jste mladý talent, tak i při těchto brigádách jste vděčně odměněn. Stačí jen chtít a snažit se.

Kde se vidíš za 3-5 let? Máš nějaký cíl?

Vedoucím společnosti se můj návrh nejvíce líbil a začal jsem tedy s nimi spolupráci

Jelikož jsem pověrčivý, tak nerad bych prozrazoval nahlas svůj sen, dokud se nesplní :-) Prozradím jen to, že se mé představy o budoucnosti pohybují za mořem a na vyšší pozici, než jen Grafický designer. Proto jsem si vybral Prague College, která (věřím v to) mi dopomůže tyto sny realizovat.


# 36

KULTURA

Co vám první obrázková Bible zatajila

Bible. Je trochu jako knižní paní Columbová: Všichni ji znají, ale málokdo ji četl. I když je považována za největší literární dílo, lidé si pořád raději přečtou Šifru mistra Leonarda, aby se o ní něco dozvěděli. A proto přichází epická minisérie The Bible, která vám nechá proběhnout dědu Mráze po zádech Ježišikristemariapanno!

Aby tak rozlehlé dílo, jako je Bible, někdo dokázal zachytit celé, musel by na to mít delší stopáž, než je pouhých deset hodin. Proto se tvůrci rozhodli vybrat ze Starého zákona pouze některé části. Proto neuvidíte žádného vousatého dědečka, jak oceány zaplňuje vodou a Adamovo srdce láskou, ale vypravěčův hlas vás provede (hlavně) méně známými částmi Bible, jako je vláda krále Davida nebo tajemství vlasů siláka Samsona. Ale občas sází i na klasiku, kupříkladu hned na začátku diváka zaplaví kromě zničující vody i spásný hlas vousáče jménem Noe.

Ale ani Ježíšovo putování v druhé půlce série není v novém zpracování typickou procházkou po království nebeském. Zde se tvůrci inspirovali evangeliem podle Jana, které se částečně odklání od těch ostatních a přináší nekřesťansky zajímavý pohled na celý Spasitelův život: Vypráví například, že Jidáš nikdy Ježíše neoslovil jinak než rabbi (učiteli). Jak se u seriálů málokdy stává, druhá polovina kvalitou silně převyšuje tu první a Ježíše (Diogo Morgado) a Petra (David Shaw) staví vysoko na piedestal hereckých osobností.

ilustrace: Anna Tomanová

Od Adama po Židy


•Velký výběr zemí •Nízké počáteční náklady •Ubytování a strava ZDARMA + kapesné •Možnost kombinace se studiem

AU PAIR NA IRSKÉ FARMĚ Kombinace péče o děti a pobytu na farmě. Již od 3 měsíců!

800 100 300 pracovní a au pair pobyty

www.pracovnipobyty.cz prace@studentagency.cz


# 38

KULTURA

Násilí plodí... náboženství? Celý seriál by se dal považovat za nepropečený steak – syrový a krvavý. Tvůrci se nebáli natočit scény tak, jak to doopravdy mohlo vypadat. I když se Bible zdá jako kniha, která hlásá mír a lásku mezi lidmi, její základy stojí na tělech statisíců a The Bible dává najevo zjevné: Židovský národ byl utlačován, zotročován a vybíjen mnohem dříve, než v Evropě zaplápolal hákový kříž. Ale na trvalé násilí si člověk očividně zvykne a přestane ho vnímat, pokud tedy není konáno na něm.

Nemůžeš sloužit Bohu a mamonu! V každém filmovém nebo seriálovém počinu se snažíme alespoň koutkem oka zahlédnout nějakou známou tvář, ale u The Bible se nám to asi jen tak nepovede. Aby se snížily náklady, byli najímáni po světě méně známí herci, nicméně hlas vypravěčův vám povědomý být může. Kromě nesčetných malých rolí se Keith David objevil po boku Halle Barry v Atlasu mraků, ale namluvil i generála Andersona v herní sérii Mass Effect. Překvapivý by se mohl zdát i fakt, že anděly hrají Afroameričané, ale po muzikálu Jesus Christ Superstar, kde hrál Jidáše Carl Anderson, už si snad nikdo stěžovat nebude. A co víc si k takovému seriálu přát? Asi už jen soundtrack vytvořený

hudebním mágem Hansem Zimmerem, který samozřejmě nechybí. Ježíšův epický křest dredařem Janem Křtitelem může začít!

Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí Když se točí Bible, létají křesťané, jak praví málo známé přísloví. I při natáčení The Bible jich pár přiletělo bušit na dveře sekretářkám z History Channel, aby do světa vykřičeli nějakou tu stížnost. Kromě několika nepřesností, kterým se buď tvůrci nemohli, nebo nechtěli vyhnout, se objevil také problém se ztvárněním Satana. Jeho tvář byla totiž velmi podobná prezidentovi Baracku Obamovi, což zvedlo kromě vod Rudého moře i žluč nejednomu Nedu Flandersovi. History Channel se za to omluvila, ačkoliv podle jejich tvrzení to nebyl úmysl a dušovali se, že mají pana prezidenta ve veliké úctě. Jak se ale říká, špatná reklama, taky reklama. The Bible představuje skvělý způsob, jak se podívat na události, které už po tisíciletí utvářejí naši kulturu, a nemuset se prokousávat stránkami, kterých je jako hvězd na obloze. A pokud je pro vás i deset hodin moc, můžete si počkat na tříhodinovou verzi, připravovanou ve formě celovečerního filmu. Tomáš Nováček (ČVUT)  @ Elethtever

Čti výhradně v easy app!

Nebo si přečti další články na easymag.cz

^xtra

Hon

Svět podle Johna Greena


10/2013

KATEGORIE

39



Easyrijen v10 web app