Page 1

NEZÁVISLÝ STUDENTSKÝ CASOPIS EASY MAG 03 / 04 2013

mládí v chládku # 18

easymag.cz


03 / 04 2013

EDITORIAL

Editorial „Ta Lenka... Mně je jí tak líto.“ „Začala i dost pít.“ „Neměla by to přehánět. Vždyť je jí teprve šedesát...“ Tahle krátká konverzace, zachycená kdesi při jízdě v pražské tramvaji, mi celkem drsně připomněla fakt, že my všichni každým dnem stárneme. Mně je přes dvacet (zvláštní, skoro nedávno to muselo být teprve patnáct), s nostalgií vzpomínám na střední školu, no a mimochodem, s Easy to již táhneme třetím rokem... V tomto okamžiku si říkám, jak dlouho ještě naše parta zůstane pohromadě. Kolik času Easy kumpanii zbývá, než se rozuteče do neznáma a volná místa zaplní čerstvé maso? Poslední dobou nad tím často dumám a uvědomuji si, jak nás okolnosti a čas hrozně mění. Nejdůležitější ze všeho je ale přítomnost. A v té nás všechny Easy Magazine

velmi baví a těší nás ho tvořit – pro vás. Ovšem stále musím brát v potaz ubíhající čas a s ním i naši absolutní smrtelnost. Proto v tomto čísle naleznete rozhovor s patoložkou. Možná se s ní jednou sejdeme – ale v té chvíli o tom budeme vědět velké prd. V té vší absolutnosti musím ještě připomenout mladou a krásnou aplikaci pro náš časopis. Díky ní budete mít k dispozici bonusový obsah EM a další skvělé články našich redaktorů. To je dokonalé, nemyslíte? A pokud jde o to mládí, které tak rychle proklouzává mezi prsty – užívejte si ho. Ale s mírou. Protože když to přeženete, můžete skončit i v chládku. A to je hodně blbě strávený čas. Veronika Doleželová (FLD ČZU) Editorka  @  VeraDolezelova

Redakce Šéfredaktor: Barbora Smyčková CEO Easy Media: Aleš Pitín Editoři: Ondřej Krutilek, Veronika Doleželová, Lenka Chudomelová, Anna Petráková Finanční ředitel: Tomáš Havran Korektura: Anna Dvořáková Grafický design: David Jindra Ilustrace: Prokop Jelínek, David Jindra Redakce Easy Magazine pracuje v kancelářích:

Independence, freedom & hangover since 2010

Dvouměsíčník Easy Magazine vydává Easy Media, o. s. | Registrace: MK ČR E 20331 BŘEZEN / DUBEN 2013 | Vyšlo 5. 4. 2013 v Praze | Tisk: RTB Media | Náklad: 30 000  ks easymagazine.cz | facebook.com/easymagazine | twitter.com/easymagazine


OBSAH

TÉMA / MLÁDÍ V CHLÁDKU

the best of

03 / 04 2013

# 30 „Dva měsíce v Keni, ty mě dovedly skrz novinařinu ke psaní“ ^xtra

# 36 Márdi z vypsané fiXy ^xtra


# 12 Školníci procházejí výcvikem na odhalování drog

# 18 Mládí v chládku

# 28 Iva Grossová: „O mrtvých se mi nezdá.“ ^xtra


) : e k i l ↑

Kouzlit úsměvy

Dobrý člověk ještě žije Potkal jsem ho po cestě do jedné z žižkovských putyk, kousek od Hlaváku, kde je nasekáno asi půl tuctu přechodů – tramvaje, auta, nadjezdy, výjezdy, vlaky. Při špičce se zde odehrává transportní toccata, stejné vrčivé tóny se systematicky opakují a vyplouvají na povrch podle určitých světel. Teď zde bylo ticho, já přebíhal všech těch šest červených zeber, užíval si prázdnotu křižovatek a on tam stál, touže se rozběhnout, s vyděšeným pohledem nepražáka, kterému za pár minut jede poslední spoj a on ho nestíhá. Přesto čekal. Nervózně koukal na čas, na světla a na mě, jak nedodržuji to, co mám. Čekal a chvíli jsem měl pocit, že tam bude čekat navždy. Zmizel. A přes ten prvotní posměch, který jsem vůči němu cítil, jsem si náhle uvědomil důležitost těchto lidí. Co nepřechází na červenou, i když je prázdná silnice. Co pijí až od 18. Co parkují tam, kde se má. Nepředbíhají. Nekřičí. Nekrmí zvířata v zoo a nemluví sprostě. V tu chvíli mi došlo, že dobrý člověk ještě žije. Daniel Wagner (Gymnázium Ústavní)  @ DeckAndDrums

Některým lidem nestačí se jen dívat kolem sebe. Nebaví je koukat se na zamračené obličeje kolemjdoucích. V Praze to vidíte na každém rohu, nikdo nevnímá, nikdo se neusmívá. Všichni se zachmuřeně dívají do země nebo do svého iPhonu. Těm, kteří se s tím nehodlají smířit, je potřeba zatleskat. Tak třeba nedávno jsem potkal v jednom z prvních vagónů metra chlápka s kytarou. Hádáte dobře, zahrál nám všem několik úžasných bluesových songů, které nikdo neznal, uklonil se a vystoupil. Pár minut udělalo z cesty nezapomenutelný zážitek snad všem. Nebo jsem potkal kluka – ohníčkáře – který si v autobuse na svou milovanou „kejtru“ hrál trampské písničky, asi aby si připomněl teplé léto. A proč ne? Všichni napjatě poslouchali. Ale ten nejlepší hudebník na mě čekal v ulicích Starého Města. Chlápek hrající na sklenice s vodou a hrající lépe než leckdo z Národního. Virtuóz. Kouzlil lidem úsměvy na tvářích ve velkém, klobouk dolů. Takové poklady se vyplatí chodit hledat do ulic. Václav Zoubek (FF UK)  @ Envel


03 / 04 2013

STUDENTÁRIUM

# 07

Kdo nepije, není Čech

Báječný svět pařezů

Hospoda. Pivo teče proudem, plní stylové půllitry, které pak přistávají na stolech orosené. Zlatý mok dělá dobře oku, sliny se sbíhají, játra už předem naříkají. Pěna ulpívá na horním rtu, dělá z mlaďochů starochy. Jeden lok nestačí, další a další dávky zamlžují mozek. A co víc, pivní pupky jsou právě v módě. Nejsem velkým milovníkem piva, přesto mi jeho konzumace přináší radost, a to například při placení. Když víte, že je pivo levnější než voda, co si objednáte raději? Ceny alkoholických nápojů jsou nastaveny vůči těm nealkoholickým nepřiměřeně nízko. Je to paradox, který jinde než v českých luzích a hájích těžko najdete. Cizinci se nad tím podivují, příznivci alkoholového opojení různých národností dělají nálety na bary a hospody. Dánští studenti dokázali zpříjemnit jarní prázdniny nejen sobě, ale i záchranné službě, policii a hotelovému personálu. Jsou lidové ceny alkoholu opravdu tou správnou cestou, která povede ku prospěchu společnosti? Asi nad tím popřemýšlím, až zas půjdu na „jedno“.

Pomineme-li jistou nevýhodu zpomaleného mužského vyspívání a fakt, že prvních zhruba sedmnáct let svého života vypadají jako čerstvě vylíhnutá kuřátka, zatímco dívky v jejich věku již dávno nabyly sekundárních znaků dospívání, po zbytek života se testosteronem napumpovaní jedinci těší mnoha výhodám. V období rané dospělosti lítají po nočních podnicích, kde na své pracně vydřené „six packy“ a příjemně získané svalnaté pravačky vábí nevinné samičky. V rámci sběru životních trofejí strkají svého nespoutaného Djanga do všech nor, kde si právě neodbývá svou každoměsíční návštěvu „teta z Červené Lhoty“. Po studiích si spolehlivě prokopou cestu do nejvyšších pozic v zaměstnání, kdežto jejich partnerky zapíjejí hořkou radost ze zavedení kvót na zaměstnávání žen. Největší nespravedlivostí ale pro ženu je, že zatímco muž s postupujícím věkem zraje, krása ženy často uvadá jako valentýnská růže na konci února. Nutno říct, že zmíněné postřehy ze světa mužů rozhodně nelze aplikovat na celou maskulinní část populace; na rozdíl od citátu F. M. Dostojevského, který pravil, že „muž, i ten nejlepší, není v určitých chvílích nic víc, než pařez.“

! e t ha

Tamara Zubac (FHS UK)  @ TamaraZubac  

Veronika Čáslavská (Gymnázium Nad Alejí)  @  v_caslavska


**

† † † † † † † † † † †

# 08

STUDENTÁRIUM

Proč tolik nenávidíme Česká republika vstupovala do Evropské unie s velkou slávou v roce 2004, občané rozhodovali o přistoupení v půlce roku 2003 a téměř 80 % hlasujících bylo pro vstup. Volební účast tehdy dosáhla slušných 55 %. Unie se tedy těšila nemalé podpoře veřejnosti Stejně tak vstup podporovala většina politické scény a ani Václav Klaus, tehdy v počátcích svého dlouhého prezidentování, s podepisováním dokumentů neotálel. Dnes je však situace zcela jiná, podpora EU ze strany české veřejnosti dramaticky klesá, vztah doposavad největší pravicové strany ODS k Unii je velice skeptický a vše zaštiťuje zmiňovaný bývalý prezident Klaus, který proti Bruselu vede již několik let de facto otevřenou válku. Kopání do EU a její obviňování začíná být jakousi povinnou složkou „kolektivní nasranosti národa

na všechno politické“. Proč se za devět let našeho členství názor veřejnosti tolik změnil? Je Evropská unie skutečně tak špatná a nefungující instituce, v níž bychom vůbec neměli být? Rozhodně nelze říct, že by fungovala hladce, problémy několika členů způsobené krizí, otázka budoucnosti související s větší integrací a dohledem, četné byrokratické chyby, to jsou stručně ty nejvýraznější problémy, které Unii trápí. Právě negativa se však u nás vytahují nejvíce a o pozitivech, jak je u nás dobrým zvykem, nikdo nemluví. My však z EU především čerpáme, a to i dle nového dlouhodobého rozpočtu pro roky 2014 až 2020. Ano, některá nařízení jsou kostrbatá a zbytečná, u nás se však cíleně vytváří dojem, že je to to jediné a hlavní, co nám členství přináší. Navíc to vypadá, jako bychom snad


* ** *

e EU?

vůbec neměli možnost se na fungování instituce podílet. Politika ČR je pro mě nepochopitelná, místo snahy a pomoci se chováme jako „rozmazlené zlaté dítě“. Klausův dlouhodobý postoj vyvolal v řadě lidí dojem, že se Brusel snaží omezit naše národní zájmy a vlastně nás snad i připravit o samostatný stát. Slyšel jsem výrazy jako „nový SSSR“ nebo „eurofašismus“. Nechápu, jak někdo dobrovolné, výhodné členství může přirovnávat k totalitě a útlaku. Větší integrace je dle mého názoru potřeba, pokud se na ní však nechceme podílet, nikdo nás nenutí v EU setrvávat. Nelze však léta čerpat prostředky a ve své podstatě nic nedělat. Nebo hůře – dělat problémy a ostudu. Zřejmě jediným pozitivem nástupu Miloše Zemana do funkce by mělo být zlepšení vztahů právě s Evropskou unií. Budoucí vláda by se

však měla rozhodnout, jakou cestou se vydáme; tento silně pragmatický postoj nám nevydrží dlouho. Deziluze z politiky a nedůvěra občanů v instituce se promítá i do vztahu k EU, myslím ale, že na rozdíl od jiných zemí nepatříme mezi ty, kteří by si měli nějak hlasitě stěžovat. Jistě budu považován za „eurohujera“, ale myšlenku společné Evropy podporuji. Nelze však čekat hladký průběh, zvláště u tak stále ještě mladé instituce. Evropská unie má nejistou budoucnost a čekají ji důležité kroky, stejně tak je nejisté, jak moc se na nich ČR bude podílet. Měli bychom si ale uvědomit, že pokud se na nich nebudeme podílet vůbec, bude to mrzet především nás.

Martin Špaček (PedF UK)  @ Martinpaek1


# 10

STUDENTÁRIUM

Když nemáte obsah, tak tam dejte slušnou formu. Ne že by to bylo ideální, s trochou štěstí si ale chybějící myšlenky nikdo nevšimne. Neplatí to samozřejmě jenom u psaného textu. Pokud máte charisma jako vymačkaný citron, stačí si koupit značkovou polokošili, tmavé italské brýle a na nějakou dobu jste společenským esem. Pokud chcete být umělcem, ale chybí vám talent i znalosti, sežeňte si batikované tričko a vytahaný svetr, no a pokud píšete fejeton a netušíte, co s ním, použijte tak zajímavou formu, aby si faktu, že myšlenka vstoupila do časově neomezené stávky, nikdo nevšiml. (Hlavně to na sebe nesmíte naprášit hned v prvním odstavci.) Použiju jednoduchý fígl. Vezmu nůž a česko-francouzský slovník. Tak jako kdysi první dadaisté zapíchli kudlu do slovníku, aby zjistili, jak se vlastně budou jmenovat, i já si prostě vybodnu téma svého dada fejetonu a složím tak dadajeton bez jakéhokoliv obsahu. Vzhůru do boje za práva formy.

ilustrace: Prokop Jelínek

Dadajeton: vítězství formy nad obsahem


03 / 04 2013

STUDENTÁRIUM

Krtek Ne, tohle nebyl dobrý nápad, právě jsem totiž o slovník zlomil keramický nůž jen proto, abych musel psát o slově krtek. Ani to mi ale nezabrání pokračovat ve svém dadajetonu až do vítězného konce. Tady se tedy vracím ke krtkovi, zvířátku roztomilému tak maximálně v animovaných pohádkách, které jsem ovšem vždycky nenáviděl, protože jsem nějak nechápal, co mám obdivovat na černém dělníkovi s rýčem, který se nezmůže na nic jiného než „juju“ s „tady tady“. Nenajdete snad rasističtější pohádku. Žádnou novinkou ovšem není ani fakt, že pokud jste zahrádkář, vidíte krtka nejraději umláceného k smrti lopatou. Smysluplnou myšlenku stále nemůžete najít? Myšlenku totiž nenajdete, stále jde pouze o formu. Smůla pro krtka je, že obsah jeho činnosti (dělat tunely a žrát žížaly) není problematický, problematická je forma, tedy deformace šlechtěné zahrádky nevzhlednými hromadami hlíny. Krtek tak nevědomky dojíždí hlavně na ni. Čekali byste, že v duchu evoluce krtek nevýhodnou formu změní a místo kopečků bláta bude na zahradě tvořit sádrové trpaslíky. Jste ovšem vedle. Snad by změna vzhledu hromádek zachránila statisíce krtčích životů, když se ale krtek neumí zbavit zastaralých forem, co s ním? Něco jako rekvalifikační kurz pro škůdce? Víc toho asi ke krtkovi nevypotím.

Krtka opouštím a vracím se k jádru věci. Forma evidentně vychází dráž než myšlenka. Přede mnou leží zlomený keramický nůž za dva tisíce a probodnutý slovník za osm set. Pracovní stůl mám zacákaný od krve, protože když jsem se snažil vybrat vhodné slovo nožem, ukazováček se mi zatoulal, kam neměl. Kvůli úbytku krve začínám ztrácet vědomí, takže poslední informace na závěr. Pokud jste stále neztratili víru, že v dadajetonu najdete nějaký hodnotný obsah, přečtěte si v odstavci „Krtek“ všechna první slova vět tak, jak jdou za sebou (pro línější čtenáře jsou zvýrazněná). Já vyrážím na pohotovost. Ondřej Krutilek (FSV UK)  @  Krysopes1

# 11


# 12

FAKE NEWS

Školníci procházejí výcvikem na odhalování drog Jelikož se v posledních letech rozmohlo užívání drog mezi středoškoláky, přistoupilo ministerstvo školství k razantnímu kroku. Ve spolupráci s kynology Policie ČR chce postupně vycvičit školníky z celé republiky, aby byli pomocí svého čichu schopni odhalovat drogy mezi studenty. Podle policejní zprávy z poloviny roku 2012 se 35 procent všech studentů středních škol dá považovat za pravidelné uživatele marihuany. Dalších pět procent již někdy vyzkoušelo kokain, extázi či LSD. Nejvíce alarmující však je fakt, že většina studentů, kteří si drogy shánějí, je získávají přímo od svých spolužáků dealerů. „Abychom s tímto problémem mohli účinně bojovat, rozhodli jsme se ve spolupráci s Policií ČR a jejími kynology vycvičit školníky na středních školách tak, aby byli pomocí čichu schopni identifikovat studenty, kteří buď drogy mají u sebe, nebo je před chvílí požili,“ říká náměstek ministerstva školství pro drogovou problematiku František Čistý. Původně ministerstvo zamýšlelo pořízení psů a jejich následný výcvik, ale varianta s cvičením již placených školníků je ekonomicky daleko výhodnější. „Na konci roku 2013 by měli být proškoleni školníci na všech školách v České republice. Výcvik už na některých školách probíhá a bude probíhat postupně po celém Česku, jelikož policie nedisponuje tak velkým počtem školitelů,“ sdělil k návrhu mluvčí Policie ČR Zdeněk Houžvička.

Nařízení ministerstva školství vítají jak ředitelé a učitelé škol, tak i sami školníci. „Konečně budu mít u studentů trošku respektu. Doteď si ze mě ti výrostci dělali akorát šprťouchlata, ale však já jim po výcviku zatnu tipec,“ mne si ruce školník z České Třebové Milan Josífek. Výsledky výcviku si pochvaluje i školník Čeněk Panoška ze středního odborného učiliště v Sokolově. „Výcvik mne velmi bavil, naši lektoři byli výborní, jen mě trošku bolí záda od pobíhání po čtyřech, ale zato jsem už vyčmuchal dva hříšníky! A to jen za první týden služby.“ Přemysl Adamec (FSV UK)  @ PremekAdamec


myStudentBook.com Vše, co každý student potřebuje! mít všechny úkoly hotové včas být připraven na všechny testy výpočet průměrů známek přehledný rozvrh hodin


# 14

ŠKOLSTVÍ

VŠ VČERA, DNES A ZÍTRA Tisíce studentů se každým rokem hlásí na celou řadu vysokých škol po celé České republice. Ani letos tomu nebude jinak. Během roku mladé lidi provází mnoho otázek, týkajících se především jejich přijímacích zkoušek. Kromě toho by ale neměly zůstat nezodpovězené ještě jiné otázky, důležité pro nás pro všechny. Měli bychom se ptát, jestli jsou naše vysoké školy opravdu ideální, bezchybné a nepotřebují žádné změny. Minulost plná neklidu, vrátí se? Na jaře loňského roku nahradil Josefa Dobeše na ministerstvu školství Petr Fiala. Odchodu Josefa Dobeše předcházelo období hlasitých nepokojů a protestů ze strany studentů, kteří chtěli ukázat, že jim není lhostejné, jak bude vypadat osud vysokých škol po celé České republice. Po svém nástupu situaci velice rychle uklidnil nový ministr školství, Petr Fiala, který změnil

nepovedené státní maturity a uklidnil studenty, rozčílené novou reformou vysokých škol, kterou smetl ze stolu.Nyní se však věci okolo vysokých škol začínají znovu hýbat. Studenti opět začínají zbystřovat, protože se chystají nové reformy. Ministr Fiala chce připravit novelu, kterou měl předložit vládě do konce minulého roku. Nakonec se ale počítá s tím, že bude předložena v březnu 2013. Konkrétní formulace nové reformy nás teprve čeká, což vyvolává na vysokých školách nervozitu. Podle ministra Petra Fialy je ale hlavním cílem všech změn zlepšení podmínek pro fungování vysokého školství a zvýšení kvality vzdělávání.

Co naše školy potřebují? Je složitou otázkou, co by nejvíce prospělo českému vysokému školství a názory se v tomto ohledu často liší. Například děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Michal Stehlík uvedl v anketě pro časopis Respekt, že jedna z možných komplikací může být například nedostatečná čtenářská gramotnost studentů, kteří mají později problémy s interpretací a vyhodnocováním textu. Tento problém je tedy


03 / 04 2013

také úzce spjat s klesající úrovní základního a středního školství. V této anketě se dále vyjádřil například Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, který zastává názor, že na vysokých školách chybí větší sepětí s praxí. Studenti pak opouštějí školu, v hlavě mají sice spoustu znalostí, ale ve skutečném životě je nedokáží uplatnit – nikdo je tomu nenaučil. Další argumenty se týkaly nedostatečného financování a jeho častých změn, které ztěžují mimo jiné například plánování škol do budoucnosti.

Jak to bude? Otázkou „Co naše školy potřebují“ se poslední dobou zabývali i premiér Petr Nečas a ministr školství Petr Fiala, když představili ve Sněmovně deset kroků ke zkvalitnění českého

ŠKOLSTVÍ

# 15

školství. Pět z nich se týká právě vysokých škol: 1. Profilace vysokých škol 2. Péče o kvalitu vzdělání 3. Podpora spolupráce a integrace škol 4. Autonomie a otevřenost vysokých škol 5. Stabilita a rozvoj vysokých škol Na to, jak se vyvine budoucnost vysokých škol, jak se bude nebo nebude zlepšovat jejich úroveň či jestli školy dostanou to, co skutečně potřebují, si nejspíše ještě počkáme. Rozhodně by nám ale neměly být tyto otázky lhostejné, protože se týkají právě nás – studentů. My jsme také součástí celého systému a pro nás znamená vzdělání to, co nám otevírá dveře do dalšího světa, vzdělání je pro nás to, co nám nikdo nevezme. A právě z toho důvodu by mělo být co nejlepší! Lucie Heřmanská (Gymnázium Jaroslava Heyrovského)  @  faamaaraa


# 16

ŠKOLSTVÍ

JIŘÍ RŮŽIČKA: „NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE INDIVIDUÁLNOST A SVOBODA ROZHODOVÁNÍ.“ Ředitel gymnázia Jana Keplera mluví o problematice víceletých gymnázií, státních maturitách a zeptali jsme se ho i na to, jestli se někdy setkal s úplatky. Vaše gymnázium je bráno jako jedno z nejprestižnějších v Praze, jak toho docilujete? Slovo prestižní nemám rád, myslím si, že smyslem školy, (nebo spíše mojí snahou) není budovat prestižní školu, ale budovat školu dobrou! Navíc slovo prestižní irituje mnoho ostatních, kteří by ho možná rádi slyšeli… Snažím se, aby škola byla opravdu dobrá a to hlavně pro studenty. Pak je to poměrně snadné, dobří studenti dělají dobrou školu a dobrá škola dobré studenty přitahuje. A naše škola je postavena hlavně na vlastní volbě, máme mnoho úrovní výuky a volitelných předmětů. Podporu individualitu a svobodu rozhodování považuji za nejdůležitější

Přemíra gymnázií je na úkor základních škol A co je to dobrá škola? Čím déle školu řídím, tím více mám pocit, že si touto definicí nejsem jist. Pro někoho je to škola, kde se naučí mnoho encyklopedických znalostí, pro jiného, kde vás naučí myslet a pro dalšího, když se tam cítí dobře nebo třeba, když se tam méně fetuje než na jiných školách. Nabídka škol je u nás natolik diversifikovaná, že si každý může tu svoji dobrou školu vybrat, a to je neuvěřitelný posun.

Jak vidíte problematiku víceletých gymnázií? Jsem přesvědčen o tom, že přemíra těchto gymnázií je na úkor základních škol. Trvám na myšlence, že by osmileté gymnázium mělo být mimořádnou příležitostí, pro mimořádné děti. My otvíráme jen jednu třídu, a dokud to bude na mně, tak to vždy jen jedna třída bude. Abychom si mohli vybrat skutečně kvalitní děti.

Jaký máte názor na státní maturitu, má podle vás šanci na přežití? Její přežití je zcela zásadní věc. Patřil jsem od začátku k těm, co tuto myšlenku propagovali, protože jsem si jist, že stát by měl garantovat nějakou výstupní úroveň středoškoláka. Všechny maturita opravňuje ke stejným věcem, ke vstupu na jakoukoliv vysokou školu, opravňuje je k výkonu povolání, kde je maturita požadována. Vyvíjelo se to tak dlouho, až to stálo nekřesťanské peníze a povedlo se to rozpatlat a rozpitvat tak, že se v tom nikdo nevyznal. Aby se vyhovělo každému, systém se stal tak složitý, že nemohl fungovat.

V čem je hlavní problém? Zájmy jednotlivých typů středních škol jsou nesmírně protichůdné, a když se neudělalo definitivní rozhodnutí včas, vznikly obrovské průšvihy. Současná povinná a zároveň jen


{

Pokud si člověk něco zvolí, měl by to dělat dobře

foto: Prokop Jelínek

základní úroveň je dle mého názoru cesta hodně zpátky. Ale je docela pochopitelná, protože když myšlenku vyšší a nižší úrovně nepřijaly vysoké školy, ztratilo to jakýkoliv smysl. Nadšený z toho, nejsem, ale trochu chápu proč se tak stalo.

Co nejvíce chybí českým studentům z hlediska schopností? To se nedá generalizovat. Jsou takoví, kteří jsou úplně demotivovaní a takoví, kterým nechybí vůbec nic. My na naší škole pracujeme spíše s těmi druhými. Našim studentům většinou schopnosti spíše přebývají.

Co Vám dělá v poslední době v souvislosti se školou největší starosti? To abychom udrželi nasazenou laťku a aby to dokázali přijmout i studenti. Všichni pociťujeme nutnost větší motivovanosti studentů ke studiu. Jsem přesvědčený, že pokud si člověk něco zvolí,

měl by to dělat dobře a zodpovědně. A někteří studenti svobodu volby se zodpovědností nedokážou spojit.

Setkal jste se někdy s úplatkem? Situace se hodně mění, během devadesátých let bylo běžné, že někdo zaklepal a chtěl, aby jeho dítě chodilo k nám, ptali se, co pro školu můžou udělat. Ale že by mi někdo nabízel opravdu úplatek, se mi stalo jen jednou v životě. Pán přišel, řekl, že má dopravní společnost a chce, aby dítě bylo přijato, ať to stojí, co to stojí. Díkybohu tyto situace ve školství skutečně ubývají, už se to neděje, a to mě těší.

Aleš Pitín (FPR ZČU)  @  AlesPitin


03 / 04 2013

TÉMA

Mládí v chládku Možná, že zvláště po skončení vypjatého zkouškového období, v průběhu vypjatého připravování se na maturitu, či zkrátka během dalšího pololetí ve školních lavicích, na mnohé z vás doléhá ten neústupný typu „to je taková nuda!“, nebo „jak já bych rád/a místo učení dělal/a tohle a tamto!“. Ráda bych vám v takovém případě nastínila situaci, která se každému z nás může úplně klidně stát, a po jejímž prožití byste dost možná brečeli pro možnost sednout si se sešitem do lavice. Zákon o tom, že lidé ve věku 15 až 18 let jsou odpovědni za své trestné činy, platí v České republice od začátku roku 2004 čili již celých 9 let. Máte ale pocit, že by si vaši kamarádi a spolužáci uvědomovali, že se jich něco takového týká? A uvědomujete si to vy?

ilustrace: Prokop Jelínek

Ručně. Stručně? Když třeba v 9. třídě na základní škole Pepa půjde a sbalí Frantovi holku, Frantu to naštve. Jistě první věcí, která mu blikne v hlavě, nebude „zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže...”, prostě půjde a dá Pepovi po tlamě. Jenže pokud Pepa padne hlavou na obrubník a nějak nešťastně si ji rozsekne, půjde nejspíš milý zhrzený Franta před soud.

# 19


TÉMA

→ MLÁDÍ V CHLÁDKU

Tam má jakožto mladistvý, zákonem chráněný občan několik speciálních možností. Tak například v případě vedení trestního řízení proti osobě mladistvé má tato osoba ze zákona vždy nárok na obhájce. Pokud si jej nemůže dovolit, je jí přidělen obhájce ex offo (česky „z moci úřední“). Na rozdíl od řízení vedených proti osobám dospělým je mladistvý chráněn zákazem přítomnosti veřejnosti během projednávání věci. V soudní síni se tedy smí kromě soudce (či senátu), státního zástupce, obžalovaného (Franty) a obhájce nacházet již pouze rodiče obžalovaného a také, dle dalšího speciálního práva mladistvých, tři jeho takzvaní důvěrníci, které si smí on sám zvolit. Délka trestní sazby se ve věcech mladistvých krátí na polovinu. To znamená, že za trestný čin, jehož sazba je například dva až čtyři roky, si půjde náš Franta sednout pouze na rok až dva.

Kdo to zacvaká? Pojďme se ale podívat na jinou situaci. Představte si, že Franta žije na sídlišti jen se svou maminkou a dvěma mladšími sourozenci. Tatínek se na ně „vyprdnul“ už před několika lety, peníze neposílá, maminka má dvě zaměstnání, zkrátka žijí, jak se dá. A Frantu to už všechno jednoho dne začne štvát, vyrazí s kamarády „na jedno“ a po šesti pivech a třech panácích mu začne připadat jako super nápad vzít dlažební kostku, prohodit ji výlohou zlatnictví a donést mamce nový řetízek. Jenže ho samozřejmě chytí „polda“ a už to jede. Frantův problém by v tomto případě spočíval v tom, že nemá peníze na náhradu škody. S tím samozřejmě české zákony počítají, a tak si, když mu soud nařídí nahradit způsobenou škodu, musí najít brigádu a veškerý svůj plat odvádět majiteli zlatnictví. Stalo se to sice koncem srpna a Franta chtěl od září začít chodit na gymnázium, ovšem nedá se svítit, a tak místo studií půjde pípat na pokladnu v Tescu, případně prodávat „mekáčovy hambáče“.

ilustrace: Prokop Jelínek

# 20

Pokud by se na celou situaci velmi frajersky vykašlal, vystavuje se hrozbě exekuce. To by potom soud poslal k němu domů exekutora, který by zjistil, že Frantův nejcennější majetek, totiž jeho mobil a počítač, má dohromady hodnotu maximálně 10 tisíc s tím, že škoda způsobená ve zlatnictví dosahuje 50 tisíc, a tak by byla exekuce vedena na majetku Frantových zákonných zástupců. Mamince samoživitelce by exekutor hezky sbalil ledničku, pračku, televizi a tak podobně, jen aby bylo z čeho zaplatit dluh poškozenému zlatníkovi.

O krok napřed Dalo by se zde hovořit ještě o několika dalších trestných činech, kterých se zejména mladí často dopouští, aniž by si uvědomovali, jaké následky jejich chování může mít pro ně i jejich rodinu (sprejování neboli „poškozování cizí věci“,


03 / 04 2013

TÉMA

# 21

Jak se tráví mládí v chládku „Výkon trestního opatření odnětí svobody je sice poslední, ale velmi důležitou formou, kterou disponuje společnost v oblasti výchovného působení,“ řekl nám vrchní rada plk. Mgr. Jiří Šrajber, ředitel věznice Všehrdy Chomutov. Do tohoto státního zařízení jsou umisťováni mladí lidé za páchání trestné činnosti. Jak se tráví mládí v chládku, na to najdete odpovědi v našem rozhovoru... jakékoliv „operování“ s marihuanou a dalšími drogami jako jejich pěstování, přechovávání, nabízení či prodávání, nelegální stahování filmů a jiného obsahu z internetu a podobně). Chci říct, kolik z nás má občas pocit, jaké ohromné problémy řešíme, jak nás škola nudí, rodiče štvou a společnost nechápe? Zkuste se ale na vteřinu zastavit a uvědomit si, že svobodně chodíte po ulicích a máte možnost dělat v podstatě cokoliv, setkávat se téměř s kýmkoliv a nejste zavření mezi čtyři zdmi, případně nemakáte „zadarmo“ proto, že jste kdysi udělali nějakou pitomost. Je zkrátka důležité myslet alespoň o krok napřed. Pořád lepší číst ve škole pod lavicí Mládí v hajzlu než to svoje mládí trávit v chládku. A omlouvám se všem Frantům. Anna Petráková (FF JČU)  @petrakovaanna92

V jakém věkovém rozmezí jsou vaši mladiství chovanci? 15 až 19 let. Přesáhne-li délka trestu v průběhu výkonu trestního opatření odnětí svobody mladistvého věk 19 let, je zpravidla podán návrh soudu na přeřazení mladistvého mezi dospělé odsouzené.

Jaký mají denní režim? Je jejich pohyb omezen pouze na vaše zařízení, nebo se mohou pohybovat i mimo něj? Denní režim je součástí vnitřního řádu věznice, který se týká všech zákonem stanovených práv a povinností mladistvých ve výkonu trestního opatření. Ve věznici je stanoven časový rozvrh dne od budíčku do večerky včetně osmihodinové doby určené ke spánku. Obsahem časového rozvrhu je přesně vymezená doba budíčku,


# 22

TÉMA

→ JAK SE TRÁVÍ MLÁDÍ V CHLÁDKU

osobní hygieny, nástupů na prověrku početního stavu, nástupu na stravu (snídaně, oběd, večeře), do školy či zaměstnání, přiměřené osobní volno, čas na úklid rajonů, přípravu k samostudiu, čas vymezený pro stanovený program zacházení. Odsouzení mají ze zákona nárok na minimálně hodinovou vycházku v určeném prostoru mimo ubytovnu věznice. Pokud splňují určená kritéria, tedy mají vzorné chování a plní stanovený program zacházení, může jim být ředitelem věznice za odměnu povoleno opuštění věznice na akci mimo náš objekt (sportovní, kulturní, osvětová) v doprovodu zaměstnanců oddělení výkonu trestu, ale také opuštění věznice v souvislosti s návštěvou. Nejvyšší forma

odměny je přerušení výkonu trestu k návštěvě rodiny na několik dní.

Jsou ve vašem zařízení možnosti jejich vzdělávání? Ano. V naší věznici probíhá výuka ve školském vzdělávacím středisku, které je součástí samostatné organizační jednotky Středního odborného učiliště VS ČR. Ke studiu učebních oborů jsou přednostně zařazováni mladiství odsouzení. Ve školském vzdělávacím středisku je možné navštěvovat učební obory nebo krátkodobé záuční či vzdělávací kurzy. Pokud mladistvý odsouzený nemá ukončenou povinnou základní školní docházku, věznice prostřednictvím


dohody s nejbližší základní školou v obci výuku k dokončení základní školní docházky zajistí.

foto: archiv věznice Všehrdy

Máte pocit, že vaše zařízení působí na mladé delikventy výchovně, nebo spíše jako trest? Jsem přesvědčen, že výkon trestního opatření odnětí svobody je sice poslední, ale velmi důležitou formou, kterou disponuje společnost v oblasti výchovného působení, zaměřeného na dodržování právních norem i běžných společenských forem chování, změny hodnotového systému, smysluplné využívání volného času, sebeobslužnou činnost a také na přípravu na budoucí povolání. V této oblasti přípravy působí pracovní tým odborných zaměstnanců vychovatelů, speciálních pedagogů, psychologů a sociálních pracovníků. Vzdělávání zajišťují učitelé a mistři odborného výcviku v akreditovaných učebních oborech.

Jak se propuštění integrují zpět do společnosti? Zpětnou vazbu nemáme běžně k dispozici. Jsou ojedinělé případy, kdy mladistvý sám či jeho nejbližší poděkují za úsilí a přípravu návratu do společnosti, za získání zaměstnání či obnovu ztracených rodinných vazeb. Zpětnou integraci do společnosti dále dle potřeby propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody řeší obecní úřady, občanská sdružení, nestátní neziskové organizace nebo probační a mediační

{}

Jsou ojedinělé případy, kdy mladistvý sám poděkuje za úsilí a přípravu pro návrat do společnosti

služba. Bohužel se i přes mnohá předsevzetí samotných mladistvých před ukončením trestu odnětí svobody a snahy vězeňského personálu často stává, že selhávají a páchají další trestnou činnost.

Souhlasíte se snížením věkové hranice u trestní odpovědnosti? Má to z dlouhodobého hlediska smysl? Dle mého názoru by mohla být zvážena změna hranice trestní odpovědnosti u mladistvých již od 14 let věku. V dnešní společnosti je častým jevem, že právě tato věková skupina mládeže začíná zpravidla s pácháním drobné trestné činnosti již na základních školách. Nejčastějším druhem trestné činnosti je šikana, brutální fyzické násilí obvykle páchané skupinou proti jednotlivci a v neposlední řadě užívání i distribuce návykových látek a krádeže. Viníci se i přesto, že jsou odhaleni, zatím možným trestům vyhýbají, avšak následně ve vyšším věku jsou již zkušenými delikventy páchajícími závažnější trestnou činnost. Na druh násilné trestné činnosti páchané mládeží by případné snížení hranice trestní odpovědnosti mohlo mít vliv. Celkem dobré zkušenosti a výsledky v oblasti snižování kriminality mladistvých mají v této oblasti kolegové ze zahraničí ve Slovenské republice, kde je hranice trestní odpovědnosti mladistvých stanovena na 14 let věku. Veronika Doleželová (FLD ČZU)  @  VeraDolezelova


# @

! ? @# dirty -time job Studentská otročina za hovno peníze... Mučírna č. 3 - Promostáneček Zbývalo několik málo dní do konce školního roku 2006/07 a mně bylo sladkých 16 let. Těšila jsem se na nadcházející prázdniny, dny plné volna. A přesně v tu chvíli se jako blesk z čistého nebe zjevila má o pár let starší kamarádka s nabídkou, které nešlo odolat. „Hele, mám pro tebe kšeft. Potřebuju za sebe záskok na promoakci, nechceš to za mě vzít, když teď nic nemáš?“ nesla se libá nabídka s dozvukem peněz směrem k mým uším. Jen co mi po zamrkání z očí opadla vidina hromádky bankovek, musela jsem Vilmě položit jednu otázku: „A co že to ta promoakce vlastně je?“ Odpověď na svůj dotaz jsem se měla dozvědět velmi záhy... „Dobrý den, já jdu k vám dneska na promoakci francouzských sýrů!“ oznamuji s chabým pokusem o sebevědomý tón ženě za pokladnou v supermarketu. „No ke mně asi nejdete slečinko, že jo... To musíte přes personální!“ křičí na mě záda pokladní. Fajn, hledám. Po několika minutách konečně stojím u vchodu s nápisem

„personální“. A čas do začátku mé pracovní doby neúprosně ubíhá – tik, ťak, tik ťak! „Dobrý den, já jdu k vám dneska na promoakci francouzských sýrů...“ odříkávám si svoji básničku. „Hmm, vaše jméno, název agentury, co budete nabízet?“ ptá se osoba s nápisem SECURITY na prsou, u níž nejsem schopná určit pohlaví. „A stánek víte, kde máte?“ – „Ne, to jsem se chtěla zeptat já vás...“ se začínající panikou v hlase polknu. „Jéžiši, tak to já budu muset zavolat skladníka, aby vám ho našel. Si zatím běžte dát věci do šatny, na krám si můžete vzít jen mobil, láhev s pitím a kapesníky, to, doufám, víte! A všechno samozřejmě polepit nálepkama, co nebude polepený, jako byste ukradla,“ chrlí na mě SECURITY tvor za přepážkou recepce. Neodvažuji se odporovat. „Záloha na šatnu je stovka!“ rozkazuje. „Mám jenom padesát korun,“ derou se mi chtě nechtě slzy do očí. Tik, ťak. Tik, ťak... Po tom, co se mi daří stánek sešroubovat dohromady a splnit i další instrukce, začínám


! ? # 03 / 04 2013

REPORTÁŽ

# 25

y partbs prezentovat francouzské sýry s patnáctiminutovým zpožděním navlečená do saténových šatiček s výstřihem snad až k pupíku, postavená mezi dva mrazáky. Okolní teplotu tipuju přinejmenším tak na mínus dvacet. „Dobrý den, můžu vám nabídnout k ochutnání nové francouzské sýry značky Blabla?“ navrhuji kolemjdoucím. Někteří dělají, že mě neslyší, nevidí a snad ani ty sýry necítí. Jiní jsou naopak velmi horliví ochutnat: „Velmi rád ochutnám, ale radši bych ochutnal vás,“ naprosto nevinně mi oznamuje zhruba čtyřicátník. Stojí proti mně, přežvykuje sýr a civí někam do oblasti mého pupíku. Cítím silnou potřebu odskočit si na záchod, schovat se, ale nemůžu – nemám přeci pauzu! Stejnou ohranou otázku pokládám kolemjdoucí dámě na jehlách. Vypadá svolná k aktu ochutnávky, a tak jí začínám sdělovat podrobnosti o oněch sýrech na mém pultíku. Dáma po mém dvacetiminutovém monologu zvedne hlavu, sladce se na mě usměje a zeptá se: „A co že to tady,

slečno, nabízíte?“ Prudce mi stoupá krevní tlak. „Dobrý den, můžu vám nabídnout k ochutnání nové francouzské sýry značky Blabla?“ volám k sobě postarší paní. „Jaký je tenhle?“ píchá stařenka prstem do jednoho ze sýrů. „Ten je kozí.” – – „Tak já ho zkusím,“ hlásí mi. „Jéééé, ten chutná po koze, to mi nechutná!“ začne na mě halekat a se zamračeným výrazem utíká od mého stánečku.Vidím rudě. Naštěstí moje osmihodinová směna končí a já můžu jít domů. A taky se vyčůrat. Samozřejmě až zase všechno složím a uklidím na své místo. Ležím v posteli s angínou a říkám si „never more“, prostě nikdy víc... A následně v této otročině pokračuji až do sklonku roku 2012, kdy už vážně „nemůžu víc“ a hledám si novou brigádu. Člověk si prostě zvykne skoro na cokoliv, chudý student obzvlášť. Barbora Lívancová (VŠE)  @  BarboraLvancov


Předlistopadové praktiky v českém školství

ODH ALE NO

a z u a k í c í j u k     Šo m é k s n ě n r b    na ! u i z á n gym

ií z á n m y g h c ý k s e č     kauzy z jako první... e m í š á n i ř p

čti na: easymag.cz


: á v o s s o r Iva G

“ . á d z e n i m e s rtvých

„O m

Iva Grossová je soudní lékařka. Svou práci miluje a ve svém oboru patří k těm nejlepším. Rozhovor s ní byl velmi příjemným a zajímavým zážitkem. Jediný okamžik, kdy mi zamrzl úsměv na rtech, nastal při loučení, když mi se zvláštním výrazem v očích řekla: „Brzy na shledanou.“ Nemohu se přestat ptát, jak to jen myslela?


03 / 04 2013 Jste soudní lékařka. Jaký je rozdíl mezi soudním lékařem a patologem? Velký. Vydalo by to na přednášku. Soudní lékař je tu, aby určil příčinu smrti u lidí zemřivších v terénu, násilnou smrtí, při autonehodě… Patologové dnes pitvají jen minimálně, dělají peroperační biopsie, hodnotí kupříkladu zhoubné nádory a kliniky vychází z jejich závěrů s následnou správnou a odpovídající léčbou. Soudní lékařství je zcela odlišný obor, i když tělo zemřelého je společným jmenovatelem.

Kolik pitev ročně provedete? Kolem 250.

Co vaše rodina? Je na vás hrdá, je spokojená s tím, co děláte? Rodiče nebyli spokojeni s mým výběrem oboru. Chtěli mít lékaře s bílým pláštěm a s fonendoskopem kolem krku. Můj manžel je toxikolog, takže si perfektně rozumíme a doma u guláše to klidně probereme. Poznali jsme se na soudním lékařství. Kdyby byl manžel například filozof nebo překladatel, nemohli bychom si tak rozumět, tolik by nás to nebavilo. Takhle si vlastně můžeme dělat práci navzájem. Ale problém by nastal v okamžiku, kdy bych se ho chtěla nějak nenápadně zbavit. Je na pozoru, už když se mu nezdá v jídle nějaké koření. Dcera je zvyklá, doma se nám povalují různé kosti, bere to jako normální věc, ale nechce jít v mých stopách, neprojevila ani zájem se podívat na pitevnu.

Přicházíte do styku i se živými, co se týče vyšetření? Nikoho nevyšetřuji, ale jak známí, tak různí jiní lidé mě žádají o názor na jejich zdravotní potíže, chtějí vysvětlit či upřesnit diagnózu, můj názor na léčbu atd. Je to smutné, ale ne všichni kolegové jsou dobří diagnostici. A od správné diagnózy se odvíjí i správná léčba. Medicína není založena jen na znalostech a vědomostech, ale i na citu

ROZHOVOR

# 29

a propojování souvislostí. Není rigidní matematikou. Je individuální a na míru. K tomuto povolání je třeba mít i dar od pánaboha.

Musíte mít hodně silný žaludek… Člověk si musí chránit psychiku. Vidíme to u různých kolegů, někdo tu tíhu neunese, zvrhne se to v deprese nebo alkoholismus. Je třeba se naučit relaxovat a udělat si čas na sebe. Jinak to zanechá následky. Což se stane prakticky vždy, ale je třeba je oddálit a co nejdéle zůstat při zdravém rozumu. Musím mít nadhled. Jinak bych tento obor nemohla dělat a vydržet intenzivní tlak na psychiku. Odreagovat se je velmi důležité. A tak o mrtvých se mi nezdá…

Dívají se na mě s despektem, někdy až štítivě Když někde říkáte, co děláte za práci, jak lidé reagují, mají předsudky? 90 % lidí má předsudky. Dívají se na mě, vlastně na tento obor s despektem, někdy až štítivě. Stejně i někteří kolegové z klinických oborů. Takže to raději neříkám. Když jsem byla mladší a někomu se líbila, tak jsem řekla, že prodávám ve zlatnictví. A spokojenost byla na obou stranách… Nejde to, v podvědomí lidí je stále zakódovaný strach z neživého, štítivost k mrtvému tělu. Věřte, zcela zbytečně!!!

Původně jste chtěla být egyptoložka. Co vás přimělo ke změně názoru? Přečti si exkluzivní pokračování! ^xtra

Pavlína Kopalová (Gymnázium Arabská)  @  PajaKop23


# 30

ROZHOVOR

René Nekuda:

„Dva měsíce v Keni, ty mě dovedly skrz novinařinu ke psaní.“ René Nekuda svou kariéru započal odvážným krokem – a to překvapivě cestou do africké Keni. Dnes již jako magistr umění vyučuje řadu zájemců o spisovatelské řemeslo a zapojuje se do takové řady projektů, že označení workoholik pro něj opravdu sedí. Ovšem v tom dobrém slova smyslu. S Reném Nekudou jsme mluvili o studiích na Literární akademii Josefa Škvoreckého, múze a jeho populárních kurzech tvůrčího psaní. Jak to jen ve zkratce shrnout? Je to vskutku renesanční člověk.

Představte se našim čtenářům... Nálepky, co na sobě mám, jsou učitel tvůrčího psaní, spisovatel a cestovatel.

Jak jste se vlastně dostal ke psaní? Stalo se to úplnou náhodou. Na gymnáziu jsem vyhrál první tištěnou reality show časopisu Nový Prostor. To spočívalo v tom, že mě na dva měsíce vyslali do Keni. Každý týden jsem psal různé reportáže a posílal je do Čech. Bylo to neuvěřitelně zajímavé, mělo to velmi pozitivní ohlas. Mě to velmi bavilo a protože to bylo v maturitním ročníku, ukázalo mi to konečně

cestu, kudy se vydat po střední – dostal jsem se ke psaní skrz novinařinu.

A z gymnázia jste rovnou navázal na Literární akademii Josefa Škvoreckého – jaké tam bylo vaše studium? Neskutečně jsem si to užíval. Dostal jsem se tam skrz onu soutěž. Řekl jsem si, že to prostě zkusím. Šel jsem na den otevřených dveří, kde jsem se seznámil s Danielou Fischerovou – ta mě úplně okouzlila. Vyloženě mi řekla, že mě chce do svého kurzu.


foto: Prokop Jelínek

Už v prváku si studenti vybírají své učitele tvůrčího psaní, nepřidělují se jim automaticky. V prvním ročníku je výběr ještě omezený, ale od druhého roku studia je spektrum nabídky učitelů tvůrčího psaní opravdu široké. Například básník se přihlásí k Petru Borkovcovi nebo k panu Kováříkovi. Když chcete psát drama, tak si zase zvolíte Danielu Fischerovou nebo Arnošta Goldflama. A já se přihlásil právě k Daniele. Chytlo mě to a sedli jsme si. Doteď máme velmi přátelský vztah a navzájem se podporujeme. Samozřejmě ona je ta více známá a slavnější spisovatelka! (smích) Studium bylo skvělé. Jediným


# 32

ROZHOVOR

→ ROZHOVOR S RENÉM NEKUDOU

problémem bylo školné. V té době to bylo 59 tisíc za rok. Ale dá se to. Na státních školách totiž není alternativa k tvůrčímu psaní. Vím sice, že na pedagogické fakultě mají nějaký kurz, ale není to to samé jako tvůrčí psaní se zavedenými spisovateli. Takže jsem se zabejčil. Dělal jsem nočního recepčního v hotelu, pracoval v knihkupectví, cukrárně,... V noci jsem měl třeba dvanáctku v hotelu, pak jsem šel na osm hodin do školy, poté čtyři hodiny spal a znovu vyrazil na dvanáctku do hotelu. Teď to hodnotím jako skvělou zkušenost. Sice jsem si mockrát říkal, že s tím seknu, že to takhle dál nejde. Neměl jsem energii; a bez ní by nebyly peníze. Ale nějak jsem to zvládl. A dnes jsem za to neskutečně rád.

Jak vás vůbec napadla myšlenka vlastního kurzu tvůrčího psaní? Poprvé jsem se s tím setkal až na vysoké. Fascinovalo mě, že se psaní – ta řemeslná část – dá nějakým způsobem podchytit. A už během studií mě hrozně bavilo pozorovat své kolegy, spolužáky a spolužačky, jak na to reagují a jak to zužitkují. Z těchto zkušeností jsem si sestavil své vlastní kurzy. Neměl jsem původně v plánu, že se tomu budu po škole věnovat. Vedení mi samo nabídlo, abych u nich učil. Pokud bych měl zájem, tak je tu ta možnost. A já jsem si řekl, že bych to mohl zkusit. První rok to bavilo mě i mé studenty, udělali jsme společně pár úspěšných projektů – některým se hrála hra na Nové scéně

v rámci projektu Romové na Nové scéně, vydali jsme „Ti, kteří kradou mango“, nedávno jedna slečna vydala vlastní knihu a není jediná. Říkal jsem si, že to má asi cenu a tak v tom nadále pokračuju.

Všiml jste si při práci na kurzech, jaký je největší zádrhel pro začínající spisovatele? Největší zádrhel je nevěnovat se dopsanému textu, to jest nedělat revize. Revize vždycky oddělují profíka od amatéra a hlavně od grafomana. Grafoman radši napíše text nový, než by se zaobíral textem již napsaným, kdežto profík musí text vyladit, dokud nebude v jeho očích dokonalý. A to znamená udělat klidně osm revizí, vyškrtat čtvrtinu textu, škrtnout všechny nepotřebné postavy. Když je to delší text, tak se může přepsat i třetina románu, pokud se ke konci zjistí, že jedna postava nemá v příběhu význam. To už mnoho lidí nebaví, nebaví to ani profíky, nebaví to ani mě (smích). Ale je to nutné.

Máte zhruba představu o tom, kolik vašich studentů to dotáhlo až do zdárného konce? Když bych počítal minulý rok, tak jsem měl v řádných dlouhodobých kurzech – ne v těch víkendových, tam se toho moc nestihne – asi


{

Revize vždycky oddělují profíka od amatéra...

foto: Prokop Jelínek

sedmdesát lidí a dvacet z nich publikovalo. Tedy zhruba třetina... Plus ze sbírky „Ti, kteří kradou mango“ jsou dvě slečny, které v současnosti jednají o vydání svých knih.

Jaký máte názor na fenomén čteček? Je to „ekologický“ krok dopředu, nebo klesá hodnota vázané knihy? Přečti si exkluzivní pokračování!

Ohledně sbírky „Ti, kteří kradou mango“, kde píšete, že ji berete jako dokument současných začínajících autorů... Co podle vás tato sbírka konkrétně ukazuje? Pestrost. Jak jsem říkal, na moje kurzy chodí autoři od mladého věku až po starší generaci. Je to tam vidět a cítit, jejich různé náhledy na život. Tohle je zatím naše první sbírka, ale až jich bude za pár let víc, tak se o tom budeme moci bavit v širším záběru. Skutečně bych si přál, aby z toho byl dokument začínajících českých spisovatelů.

^xtra

http://www.renenekuda.cz/ Veronika Doleželová (FLD ČZU)  @  VeraDolezelova + Lenka Chudomelová (Gymnázium Opatov)  @ LenkaChudomel

}


# 34

RECENZE

Ti, kteří kradou mango Přemýšleli jste někdy o začátcích spisovatelů? Třeba o J. K. Rowlingové se říká, že Harryho Pottera psala v kavárně a knihu odmítlo nejméně osm vydavatelů. Nevím, jestli by se někomu chtělo psát v českých kavárnách, ale vím jistě, že někteří zvolí kurzy tvůrčího psaní Reného Nekudy. A jejich texty stojí za pozornost. Pod názvem sbírky Ti, kteří kradou mango se skrývá dvacet povídek napsaných jednotlivými účastníky kurzů. Nečekejte ovšem žádné ovocné orgie: Název byl vymyšlen dodatečně a mango najdete jen v prvním a posledním textu, které tvoří jakési tematické ohraničení sbírky. Vzhledem k absenci jednotného námětu je nám předložen velmi pestrý koktejl, v němž pořád narážíte na nové a nové chutě. Mnoho autorů se zabývá partnerskými vztahy. Najdete je tu v různé podobě, ať už jde o „sado-maso porno“ Růže v lilii (Kateřina Cinková), nebo třeba o teenagerovský vztah z povídky Nemi a Pavouk (Martina Pašingerová), či o dilema mezi kariérou a rodinou (Monika Čapková: Žal se odkládá, změna termínů). Každý si najde to své přesně podle chuti.

Cesta do hlubin spisovatelovy duše V předmluvě Reného Nekudy se dočtete, že na sbírku lze nahlížet jako na „dokument současných začínajících autorů“. Možná ještě zajímavější než tematická rozmanitost je však odlišnost stylů jednotlivých autorů. Někteří píšou spisovným jazykem, jiní experimentují s hovorovou češtinou, extrém tvoří povídka Bez názvu Ondřeje Vašiny, kde nejsou respektována ani velká počáteční písmena.

Aneb Povídky nejen do metra Jak napovídá podtitul, sbírka je příjemným společníkem na cesty. Pouze však pro ty, kdo vlastní čtečku. Trh s elektronickými knihami se čím dál tím rychleji vyvíjí a je příznačné, že se právě na něm objevují texty, které vnášejí do české literatury nový impuls. Kdo by (tak jako původně já) čekal, že povídky začínajících autorů budou poznamenány nezkušeností a hledáním vlastního stylu, bude – alespoň u většiny povídek – příjemně překvapen. Jako celek je totiž sbírka Ti, kteří kradou mango báječným osvěžením. Dá se očekávat, že kromě manga jednou ukradnou její autoři i velkou část českých čtenářů. Lenka Chudomelová (Gymnázium Opatov)  @ LenkaChudomel


slide to unlock

Stáhni si ji! Do svého telefonu Aplikaci Easy Magazine stahuj na: www.easyapp.cz


Márdi z Vypsané fiXy „Píšu o věcech, o kterých by mohl napsat úplně každý.“ Michal Mareda, známý pod přezdívkou Márdi, je zakladatelem a frontmanem skupiny Vypsaná fiXa, která vznikla v Pardubicích. Měl bych říct spíše v San Piegu, jak svému přístavu přezdívá v textech. Nejen o nich jsem si povídal v rozhovoru s jednou z nejcharakterističtějších postav české hudební scény.

Ahoj Márdi, Vypsaná fiXa je na české hudební scéně výjimečný, ojedinělý úkaz. Říká se, že zejména díky tvým textům. Tak na úvod jedna klišovitá otázka, na kterou nikdo nezná univerzální odpověď. Jak to děláš, že ty texty tak zabírají? Kdysi jsem četl knížku od Henryho Millera a bylo to velice zajímavé čtení a mimochodem tam bylo napsané: „Chceš být spisovatel – je to

jednoduché – stačí si sednout k psacímu stroji.“ Plně se s tím ztotožňuju a na otázku, jak to dělám, říkám: Vezmu tužku a papír. Nic lepšího neumím. Ve svých textech píšu o věcech, o kterých by mohl napsat úplně každý. Proto si myslím, že spojení „tak zabírají“ není pravdivé. Je to spíš tak, že někoho přitáhnou a někoho ne. Každé zboží má svého kupce.

Máš nějaký rituál při psaní písniček? Prokletí básníci pili zapálený absint s cukrem. Jaká látka inspiruje tebe? Ve fázi, kdy už text píšu, je nejlepší samota a klid, který se střídá s opakovaným pouštěním si hudby, na kterou ten text vzniká. Ve fázi, kdy o něm přemýšlím, je docela dost důležitý vzduch. (smích)


03 / 04 2013 Kde tu „samotu a klid“ nacházíš při psaní?

foto: Vypsaná fiXa

Všechno jsem napsal doma. V různých stavech na úsečce, která je ohraničená z jedné strany smutkem a z druhé strany radostí.

Některé vaše písničky jsou inspirovány knihami. Co pro tebe vůbec znamená to takzvané vytváření si „nových světů“, ve kterých je každý, kdo je do něčeho začtený? Čtení knížek pro mě znamená velký pocit svobody. Je to návštěva již vytvořeného s možností individuálního vjemu. To je prostě skvělé a úplně nejlepší je, když to někdo umí vytvořit.

Vypsaná fixa se už přeci nemůže změnit Přejděme ke kapele. Hrajete spolu už od roku 1994. Devadesátky jsou dávno za námi, první dekáda nového tisíciletí taky. Všechno kolem se mění, mění se i Vypsaná fiXa? Vypsaná fiXa se už přeci nemůže změnit. Konečně jsem řekl něco, s čím se můžou ztotožnit úplně všichni. (smích)

Opravdu jste se s kapelou seznámili na drogovém večírku?

ROZHOVOR

Mejla řekl, že mě jednou potkal v Pardubicích a zeptal se mě, jestli nemám fixu. A já že jsem ji měl, půjčil jsem mu ji, on si ji strčil do prdele a tam se mu vypsala.“ Márdi pro Instinkt, pozn. red.). Bylo to opravdu tak? Myslím, že by to byl nejoriginálnější vznik názvu na naší scéně. On to ve skutečnosti vymyslel můj brácha. Pítrs zase tvrdí, že to byla jeho ségra. Jeho ségra to určitě nevymyslela, a pokud jo, tak byla druhá po mém bráchovi. Ale to je jedno. Ono šlo v podstatě o to, že jsme si hned na začátku, abychom prověřili osud, jestli to má cenu, dali rovnou dva handicapy. První byl ten, že jsme neuměli vůbec hrát, a druhý, pojišťující, byl tenhle absolutně nejtrapnější název. No a hned v první recenzi na naši produkci bylo napsané: „Bejt idiot není žádnej med.“ (smích)

Co pro tebe znamená fiXa? Co se ti vybaví? No vybaví se mi asi, jak sedíme s bráchou v dětském pokoji a on se podívá na psací stůl, kde leželo torzo fialové fixy předělané na flusačku a řekne „vypsaná fixa“. No a pak hned jak sedíme v dodávce.

„Nepříjemnej“ rychlodotazník

Přesně tak. Já s Pítrsem jsem cucal lentilku a Mejla s Mejnem hašlerku. No úplné irské rozdělení. (smích)

A co název Vypsaná fiXa? V jedné komerční televizi jste kdysi řekli, že vznikl za poněkud vtipných okolností. Narážím na historku, při které kytarista Mejla svérázným způsobem vypsal fixu. („No a když na nás naběhla ta trojice moderátorek,

# 37

Přeči si exkluzivní pokračování ^xtra

David Randuška (FSV UK)  @  DavidRanduska


# 38

KUTLURA

SERIÁL

Hudební tipy Anglicky 3× jinak

Nick Cave & The Bad Seeds Push the Sky Away Australská rocková legenda, kterou snad netřeba představovat, a její nové album, které naopak představit musíme. Pokud mezi současnými hudebními výstřelky a rychlokvaškami hledáte něco hlubšího a opravdovějšího, tou jehlou v kupce sena je nový Nick Cave. ^xtra

The Saturdays - Chasing The Saturdays Je jich pět, jsou sexy, jsou in, jsou z Británie. Tak trochu nové Spice Girls – a dost možná je čeká i stejně hvězdná kariéra. Slečny z The Saturdays svým novým minialbem dostanou každého milovníka tance a hudby, která právě letí. ^xtra EELS – Wonderful, Glorious

Lucie Kovářová (1. LF UK)

Indie rockoví „Úhoři“ z Ameriky vám přes oceán posílají neotřelé texty, chytlavé melodie a zajímavá videa. Co vás ale dostane především, je jejich zvuk, který jako by vycházel z vaší vlastní garáže. Že si to neumíte představit? Tak začněte třeba songem „Peach Blossom“. ^xtra

 @  LucyOfGisborne

  Stáhni si EasyApp a přehraj si extra hudbu. Více na easyapp.cz


Generální partner Hlavní partneři

Kryštof

Inekafe

Tomáš Klus

Chinaski

Mig 21

Charlie Straight

Monkey Mandrage Business

Wohnout, Sunshine, Vypsaná Fixa, Sto Zvířat, Pipes & Pints, Fast Food Orchestra Skyline, Xindl X, Midi lidi, Majk Spirit, UDG, PSH

a spousta dalších...

Hradec 26. 4.

Praha 30. 4.

Brno 7. 5.

Přesný program jednotlivých měst na

www.majales.cz


# 40

KULTURA

SERIÁL

foto: Jan Hromadko, Aero

filmové t(r)ipy Hledá se prezident Dokumentární film režiséra Tomáše Kudrny zachytil přímou volbu prezidenta z trošku jiného úhlu pohledu. Filmový štáb totiž natáčel volební zákulisí jednotlivých prezidentských kandidátů již od července minulého roku. Těšit se tak můžete na záběry plné dramatických i humorných okamžiků během sbírání podpisů, volebních kampaní a finále druhého kola. Mediální obraz prezidentských kandidátů všichni známe, jejich soukromou tvář ale budete moci poznat od 21. března.

Trailer: „Hledá se prezident“ ^xtra


foto: archiv

03 / 04 2013

KULTURA

# 41

Nevědomí Pokud vyhledáváte filmy, které vás svými napínavými scénami nenechají sedět v klidu, je sci-fi film Nevědomí přesně to, co potřebujete. Planeta Země byla zničena a lidé kvůli svému bezpečí žijí nad oblaky. Přesto se na Zem musí někteří lidé občas vrátit a čelit nebezpečí, které na ně číhá. Mezi takové lidi patří i Jack (Tom Cruise), který při jednom z těchto návratů najde rozbitou vesmírnou loď a v ní krásnou ženu (Olga Kurylenko). Nevědomí bude v kinech od 18. dubna. Trailer: „Nevědomí“ ^xtra

Dávám tomu rok

Trailer: „Dávám tomu rok“ ^xtra

Britská komedie, která se v kinech poprvé objeví 11. dubna, se zabývá prvním rokem manželství, který někdy bývá opravdu těžký. A právě v takové situaci se ocitnou novomanželé Nat (R. Byrne) a Josh (R. Spall). Kvůli jejich rozdílným povahám u nich totiž rozhodně neplatí, že vrána k vráně sedá. Bohužel nemají podporu od své rodiny a od svých přátel, protože ani ti nejsou o jejich vztahu přesvědčeni. A co se teprve stane, když se objeví Natin pohledný klient a Joshova bývalá přítelkyně?

Kristýna Dolejšová (Gymnázium Sázavská)  @  DoleKris

  Stáhni si EasyApp a prohlédni si videa, která tě zajímají. Více na easyapp.cz


# 42

KULTURA

Inseminátor – když blbec oplodňuje Kvůli mediálnímu boomu kolem multimilionových blockbusterů se na české filmy stále a neoprávněně tak trochu zapomíná. A je to škoda, někdy si i nízkorozpočtové projekty pohrávají s tématy, na která si ani Hollywood netroufne. A svět alfasamců díky nim povstává.

Velmi neplodná budoucnost Po krátkém týdeníku, který nás vrhne a zasvětí do problémů budoucího světa, kde jsou plodní muži vyhledávanou raritou, se setkáváme s naším „hrdinou“ Václavem. Václav Kratochvíl (Michal Bohy) je neúspěšný, nezaměstnaný a naprosto nemastný, neslaný prototyp člověka, kterého potkáváme (a zjevně i budeme potkávat) na každém kroku i v tom nejprůměrnějším městě naší republiky. Jeho život se ale drasticky změní, když jeho žena Zoe (Eliška Lapková) otěhotní, kupodivu dokonce s jeho přičiněním. A Václav si po chvíli uvědomuje, že se mu otevírá nový svět – svět, kde je najednou na vrcholu sexuálního

foto: archiv

Jedním z nich je středometrážní film bratří Tomáše a Jaroslava Hrušků, bývalých studentů FAMU, kteří si kromě kamer a scénářů pohrávají s osudy lidí, vztahů, a dokonce celého lidstva. Nevkládají budoucnost naší rasy do rukou žádného Arnolda Schwarzeneggera ani Chucka Norrise, který by kopem s otočkou vymýtil všechno zlo na Zemi, ani žádného Oppenheimera, který by udělal to stejné, dokonce i s nějakými přijatelnými ztrátami. Bratři Hruškové nás nechávají napospas průměrnému blbovi.

žebříčku, svět, ve kterém ho chtějí všechny ženy a společnosti na Zemi. Stává se z něj totiž jeden z posledních plodných mužů – rytířů života, kteří mohou spasit lidstvo.

Zoufalé manželky Václav se za zády své ženy přihlásí do jedné z organizací, která sdružuje plodné muže a zprostředkovává matku přírodu – pomocí přelomového vynálezu začne Václav posílat své sperma do všech děloh světa, jen aby splnil poptávku a shrábl za to nemalý peníz. Problém nastane, když se Zoe vrátí domů příliš brzy a Václav, ve snaze jej schovat, přístroj rozbije. Aby zachránil


03 / 04 2013 sebe, zaměstnavatele, ale i lidstvo, musí najít vynálezce přístroje Karla Koutného (Tomáš Hanák) a přesvědčit ho, aby mu pomohl. Ve světě filmů ale nikdy nic není tak lehké, jak se zdá.

Zadarmo ani kuře nehrabe… …říká se v českém pořekadle. Ale mezi bohatými kohouty to zjevně platit nemusí. Tomáš Hanák, jediná známá tvář, která se ve filmu objeví v nemalé roli, si za film řekl o honorář v hodnotě pouze několika posledních číslic platu Toma Hankse – chápete správně, byly to samé nuly. Díky tomu se rozpočet filmu mohl použít na 3D efekty, kterých je použito ve scénách s holografy, s jejichž pomocí se snímek dostává technologiemi na úroveň hollywoodských sci-fi filmů. Snímek přináší zvláštní, nový a hlavně zajímavý a vtipný pohled na čím dál aktuálnější téma. Nápad, který se zrodil v hlavách bratří Hrušků

KULTURA

# 43

a byl natočen za pomoci FAMU a produkční společnosti Nyla, teď putuje po různých mezinárodních festivalech, kde se snaží získat spoustu ocenění, a já pevně věřím, že se mu to podaří. Inseminátor je černou komedií, na kterou divák nezapomene nejen díky dobrému nápadu a lehkému humoru, ale i díky skvělé a neotřepané pointě.

„Posílání spermatu do světa mi nejdřív přišlo jako pěkná blbina.“ Přeči si exkluzivní pokračování ^xtra

Tomáš Nováček (Gymnázium Na Vítězné pláni)  @  Elethber

Cestovní kancelář školyrealuzijící realizujícíadaptační adaptačníkurzy kurzy|| Cestovní kancelář propro školy lyžařské kurzy | vodácké kurzy | sportovníkurzy kurzy || školní lyžařské kurzy | vodácké kurzy | sportovní školní exkurze | poznávací zájezdy |školy školy vv přírodě exkurze | poznávací zájezdy| přírodě| a| další a další zajímavé programy si stanovila svojivizi: vizi: zajímavé programy | si |stanovila svoji

Rozšiřujem tým instruktorů pod heslem „Brigáda hrou“… Rozšiřujeme tým instruktorů pod heslem „Brigáda hrou“... Zaujala tě ta zelená bublina? Máš zájem odlouhodobou, Zaujala tě ta zelená bublina? Máš zájem o dlouhodobou, smysluplnou a arůznorodou prácivkolektivu v kolektivu mladých smysluplnou různorodou práci mladých lidí? lidí? Suduješ 4 ročník na střední a chystáš se na VŠ? Studuješ 4 ročník na střední a chystáš se na VŠ? Pošli motivační Pošli motivačníemail emailna na instruktori@wenku.cz instruktori@wenku.cz Začínáme už už v červnu na každého, každého,kdo kdo nás chce Začínáme v červnuaa těšíme těšíme se na nás chce obohatit, stát se se součástí našeho teamu aa hlavně obohatit, stát součástí našeho teamu hlavněbýt býtWenku!!! Wenku!!! na: www.wenku.cz/bud-wenku Více na:Více www.wenku.cz/bud-wenku Agentura Wenku s.r.o. | Na Hanspaulce 799/37 | 160 00 Praha 6, Dejvice | www.skoly.wenku.cz


# 44

KULTURA

Kašlete na „mekáč“ a dejte si opravdový burger! Kde? V nové restauraci Dish Jak se jí burger? Co je hlavní položkou na jídelním lístku, naznačuje již podnázev této nově otevřené restaurace – Fine burger bistro. Burgery jsou zde na prvním místě. Je však nutno dodat, že PRAVÉ burgery. Pokud si totiž pod tímto názvem představíte například Big Mac či jiný sendvič z fastfoodových řetězců, vězte, že má k tomu opravdovému hodně daleko. V Dish nečekejte polorozpláclý kus suché housky s úzkým plátkem masa – naopak! Zde budete mít spíš problém s tím, jak takovýhle velký burger sníst. A jak říká sám šéfkuchař, mnoho lidí ani neví, jak se burgery správně jí. „Většina lidí to zkouší s vidličkou a nožem, což je špatně. Burger se jí normálně rukama, ten náš jde skvěle splácnout, takže se pak vejde jak do ruky, tak do pusy. Ale většina zákazníků na to nepříjde.“ A má pravdu, když se koukám na lidi kolem sebe, musím se pousmát. Většina z nich zápolí s příborem, než jim jiný – zřejmě již poučený – zákazník poradí fígl se splácnutím. A hned to jde lépe!

Vybere si každý Ale teď už se přesuňme k samotné nabídce. Kromě klasického burgeru s cheddarem a slaninou zde můžete vyzkoušet i zcela

netradiční typy sendvičů, které zřejmě nikde jinde neochutnáte. Například Olomouc & Porto burger, který kromě hovězího masa obsahuje roztavený olomoucký tvarůžek a karamelizovanou cibuli s portským vínem. Nebo Savory burger – s kečupem, portobello, cibulí, pečeným rajčetem a parmezánovým chipsem. A chutná opravdu skvěle. Ale pozor, jakmile si jednou dáte jeden z těchto skvělých burgerů, může se stát, že si už v žádném z fastfoodových řetězců nevyberete. Zdejší pochoutky jsou totiž připravovány z velmi kvalitního hovězího masa, které je čerstvé a neobsahuje žádná dochucovadla. K tomu si rozhodně dejte domácí hranolky– můžete si dokonce i vybrat z několika příchutí. Například s česnekem a petrželkou.

Pomoc, nejím maso Pokud vyrazíte do Dish s partou kamarádů a někdo z nich zrovna nejí maso, nezoufejte. V nabídce restaurace totiž najdete i vegetariánské burgery, například s grilovanou sicilskou zeleninou, domácím uzeným sýrem, pečeným rajčetem a salátem. Další možností je dát si třeba smažený kozí sýr s akátovým medem nebo


foto: Dish

Polorozpláclý kus suché housky nečekejte. Naopak!

kuřecí souvlaki s BBQ omáčkou. Nabízí se také skvělá polévka, která se mění každý den dle denního menu a stojí pouhých 25 korun.

Na pivo a ginger Nevýhodou restaurace Dish je její velikost – pokud si neuděláte (zvlášť večer) rezervaci, nemusí už na vás zbýt místo. Vejde se sem totiž pouze asi 30 lidí, je tu však i stůl po osmi, takže když vás jde hodně, nemusíte se bát, že budete rozsazeni. Atmosféra je příjemná, s krásným výhledem do dvora. Navíc mají točené Únětické pivo, půllitr desítky za 28 korun, či skvělé zázvorové pivo. Jako jedna z mála restaurací v Praze pak také nabízí tři čtvrtě litru vody (točené) za pouhých

12 korun, což je skvělé! Takže ortel zní: Ceny burgerů jsou sice o něco dražší než ve fastfoodech, nicméně kvalita se nedá srovnávat – tady je samozřejmě mnohonásobně vyšší – podtržená příjemným prostředím a skvělým pivem! Zkuste to a uvidíte sami!

Adresa Římská 29, Praha 2 www.dish.cz

Ceny burgery: od 149,hranolky: od 39,pivo: od 32,-

Ester Budinská (FHS UK)  @  EBudinska


# 46

HERNÍ TIPY

Herní tipy na nudné hodiny

Infinite Uvolňující atmosférická hra, ve které je vám svěřeno ovládání nově vytvořené sluneční soustavy, s níž se musíte prokousat vesmírem plným nebezpečných těles, ale také potřebné hmoty. To vše v moderním grafickém kabátku a za doprovodu krásné hudby.

Gunslugs Chaotická 2D střílečka obsahující vše od kvalitního soundtracku přes hromady zbraní, skryté levely a tankové bitvy až po létání s jetpackem a multiplayer. Ovládáte klasického akčního hrdinu osmdesátých let a vaším posláním je zastavit invazi zlé armády černých kachen.

Rico Plošinovka, kterou si nejvíce užijí fanoušci retro hraní. Hráč se zhostí role jednoho z bratrů, kteří se od počátku světa střetávají v bitvách o rovnováhu. Po zrádném úskoku svého bratra se musíte proskákat 32 levely plnými pastí, puzzlů a upgradů, pomocí kouzelných krystalů znovu získat své síly a nakonec porazit své temné dvojče. Petr Plachý


03 / 04 2013

PR

# 47

Konference milovníků jablečné elektroniky Apple lidé milují, nebo nenávidí. Ať už patříte ke kterékoliv skupině, konference iCON nabízela zajímavý program pro širokou veřejnost i odborníky. Samotná konference byla rozdělena na čtyři části, z čehož dvě z nich jste mohli navštívit zdarma, stačilo se pouze zaregistrovat. Na iCON Expo, první neplacené části, jste si mohli poslechnout přednášky věnované zařízením Apple a jejich příslušenství. Nemyslím tím jenom běžné doplňky, které se také v přednáškách zmiňovaly, ale především nejrůznější doplňky pro digitální domácnosti. Další část, iCON Life, na kterou jste si již museli pořídit vstupenku, se věnovala především novinkám v oblasti fotografie, videa a využití Applu v domácnosti. Z první přednášky, na níž Petr Mára vyzpovídal Libora Kubína, šéfredaktora Jablíčkář.cz, Vláďu Janečka ze SuperApple. cz a Patricka Zandla, publicistu a spoluzakladatele několika českých Apple serverů, jste si mohli odnést pohledy na Apple a jeho produkty. Za zmínku stojí také zajímavé přednášky o vývoji aplikací v Čechách; ukázka toho, jak publikovat knihy v iBookstore, nebo tipy pro používání aplikací pro stříhání videa, úpravu fotografií a hudby. Mimo přednášky jste si mohli v prostorách Národní technické knihovny prohlédnout stánky

foto: iCon

„Fanoušci Applu drží pořád při sobě, při přednáškách jsem se bál říct, že mám Samsung,“ říká Tomáš Gavlas

vystavovatelů. Nejenže jste v některých stáncích mohli vyhrát poměrně hodnotné ceny, ale především jste si mohli prohlédnout novinky v příslušenství a doplňcích pro iOS zařízení. Pro vytvoření vlastního útočiště se spojili čeští Apple Premium Resellers (iStyle, iSetos..), kde bylo možné si vyzkoušet všechna Apple zařízení nebo si nechat poradit od zasvěcených odborníků. Oddíl iSupport, servis pro iOS zařízení, nepředstavil pouze techniky oprav, které vám nabízí, ale také zajímavé doplňky pro tato zařízení, se kterými běžně nepřijdete do styku. Pokud jste nedorazili, můžete zvážit účast na příštím ročníku, který organizátoři přislíbili už pár minut po skončení poslední přednášky. Milukáš Straka


# 48

PR

Že je luxus dnes v prdeli všichni jenom předstírají. Luxus vznikl a existuje z určitých důvodů. Má vliv na společnost, někteří po něm touží, někteří jím opovrhují. Víme vlastně proč to tak je? Pojďme si položit elementární otázku: „Proč vznikl luxus?“. Trochu nejasná odpověď je sexuální výběr. Pakliže má páv tak kýčovité a barevně nápadné peří, muže si za cenu této estetiky dovolit tu nejlepší samičku. Všechny tyto investice/schopnosti svědčí o kvalitě jednotlivce. V přírodě to funguje tak, že samec demonstruje svoje schopnosti, protože samička na základě toho rozhoduje, jestli je to správný genetický otec jejich potomků. Přestože lidská společnost už je trochu někde jinde, tato potřeba demonstrovat svoje kvality přetrvává. Objevilo se medium, kterému říkáme peníze, proto už se nemusíme jako kluci chlubit mamutem, ale svým novým Porsche. Bohužel je v tom několik zádrhelů, první je ten, že peníze nejsou všechno, ovšem jsou na tomto světě velmi důležité. Druhý, že všechno co je drahé, neznamená, že je luxusní. Luxus znamená, že je něco jedinečného a s tím koresponduje vyšší cena. Nicméně všichni se denně přesvědčujeme, že určité věci mají určitou hodnotu a pakliže je chci kvalitnější, mohu si je například nechat udělat na zakázku od řemeslníka, který svoje řemeslo zvládá bravurně. Nejenže tedy budu mít kvalitní nábytek, ale i se při kolaudační party můžu chlubit, že ta sedačka a stůl jsou dovezené až z Paříže od pana XY. Na tomto fenoménu není zajímavé to, že luxus je a celý jeho algoritmus funguje, je na něm

zajímavý důsledek lidského chování. Lidé mají potřebu být lepší, hezčí a mít luxusnější věci než jejich sousedé. Na ničem jiném jim nezáleží. Hlavní je, že budemem sousedce mávat originální kabelkou Prada před nosem, ale to že výrobní cena té kabelky je 300 korun už ji nedochází. A nejlépe se luxus demostruje na fake produktech. Fake je skvělá záležitost, jak ze sebe udělat schopného a úžasného člověka s obrovským ´indexem luxusu´ za málo peněz. Rozhlédněte se kolem sebe. Kolik lidí denně potkáte s fake kabelkou LV?Desítky? Stovky? Kam se vytratila ta exklusivita? Je tenhle luxus luxusní, když si ho muže dovolit každý? Pakliže ano, můžu tvrdit, že koupit si mléko je pro mě luxus. Dnes podle mého názoru nastává nová doba, kdy lidé mají víc alternativ než jen luxus/neluxus/vietnamci. Lidé o věcech co si kupují víc přemýšlí a začínají se ptát, jak to co si budu kupovat vzniká? Z jakých materiálů a vydrží mi to? Tohle všechno polarizuje společnost na ty chytré, kteří o věcech, kterými se obklopují, přemýšlí a ty kteří nehledí na funkčnost nebo kvalitu a jdou po dnes už bezvýznamném luxusu. A pak je tu takové mezistádium ubožáků, kteří fakují luxus a myslí si že jsou luxusní a stejně jedineční jako originál, který si už stejně muže dovolit skoro každý. BABA design


Podpoř Easy, kup si naše triko + Nová trička již brzy!

e h t k c „Fu “ ! m e t sys eshop.easymag.cz


Čti výhradně v easy app! ^xtra

xtra Maturitní zpravodaj

13 samurajů

Tabu s příchutí bolesti

Pán z Prasečkova

foto: archiv

Pozor! Ve článku se vyskytuje trvdě lechtivý materiál


WORKING HOLIDAY KANADA&NOVÝ ZÉLAND

KANADA • lyžařská a rekreační střediska • možnost kombinace se studiem

NOVÝ ZÉLAND • možnost práce na farmách, v hotelech a v cestovním ruchu • pro dvojice i skupinky Kompletní servis včetně zajištění letenek a víz.

+ DÁREK í šátek n č k n u f i t l u m

800 100 300 Pracovní a au pair pobyty www.pracovnipobyty.cz prace@studentagency.cz


po d k w u in sho a Š k én tr ng ad o ki R o a ěž co ef h ut a C so s ř ll er it ki st vn s a U of t M s ím n a

ve

n

de

br ta

A leading Hotel Management Institute in the World The School of International Hotel and Tourism Management The International Hospitality Research Centre Switzerland The centre for Events Management Training The Centre for Culinar y Management The Centra for Career Management Global Campus on iTunes U

www.htmi.ch | petr.jiskra@htmi.ch

The World's Top 20 Global Hotel Companies Regularly Recruit HTMi Students and Graduates

03/04 2013  

Easy Magazine je nezávislý studentský časopis, který byl založen studenty v roce 2010, na základě spojení sedmi školních časopisů na pražský...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you