Easy 02 2014 016 web by Easy Magazine

EASY MAGAZINE 01/02 2014

NEZÁVISLÝ STUDENTSKÝ ČASOPIS

Kam ani Google nedohlédne / 12

Sonda do hlubin internetu

easymag.cz

Křížem krážem (nonstop) / 30

„Konzentrazion Junge!“ rozhovor se spisovatelem Jaroslavem Rudišem: / 16

Easy reborn. Změníme se 5. května sledujte easymag.cz

01/02 2014

/ 03

Obsah 01/02 Microsoft i facebook poskytly tajným službám přístup k tisícům účtů / 06

Havrani nemohou do ČR. Čekají na víza / 08 Rajskej život s holym zadkem / 10 Kam ani Google nedohlédne / 12

Znovuzrození Support Lesbiens: Šlape nám to v rytmu a někdy i proti rytmu / 22 „Nejde o texty, ale o hudbu“ říká vycházející hvězda český elektroniky / 26 Dirty part-time jobs: Hororová parfumerie / 28 Křížem × krážem (nonstop) / 30 Filmové t(r)ipy / 32

„Konzentrazion Junge!“ rozhovor se spisovatelem Jaroslavem Rudišem / 16

Když labuť zpívá a lyra hraje / 34 Murakamiho výlet do jiné reality / 36

Editorial 01/02 Tak rovnou začneme omluvičkou, kterou jsem posledně končil. Tentokrát se omlouvám Lukášovi Truxovi, protože článek Existenciální pop s příchutí velkoměsta v minulém čísle nenapsala Lenka Chudomelová ale právě on. Doufám, že se omlouvám naposled, protože jestli mě něco vytáčí, tak jsou to omluvy. Co vytáčí moje kolegy z redakce zjistíte vždy pod každým článkem v krátké větičce s pracovním názvem 111 znaků. Na Gaudeámu v Praze jsem se setkal se zajímavým fenoménem. Časopis Easy měl na veletrhu stánek a několikrát jsem musel odpovídat na otázku, kdo za námi „stojí“. Musím říct, že mě to dost vyděsilo. Takže skutečně nás nikdo nezaštiťuje a výtisky jsou placeny z reklamy, kterou sami sháníme. Slovo „nezávislý“ totiž není na obálce jako marketingový tah ale jako fakt, který

Redakce

nás nutí k vypětí všech našich sil a občas jsme z toho dost na prášky. Na druhou stranu nám to pořád dává větší smysl, než si nechat diktovat obsah od úlisného zástupce gigantické korporace. Českých médií která můžou říct něco podobného je bohužel čím dál tím míň. Jestli to o co se snažíme dává smysl i vám, pojďte se k nám připojit. Můžete začít třeba tím, že nám napíšete na FB co zase vytáčí vás.

Šéfredaktor: Ondřej Krutilek CEO Easy Media: Aleš Pitín Editoři: Barbora Smyčková, Lenka Chudomelová, Přemysl Adamec Design: David Jindra, Jan Šimsa Ilustrace: Anna Tomanová, Nela Kýrová

Ondřej Krutilek krutilek.ondrej@easymagazine.cz @ Krysopes1

Obálka: Prokop Jelínek

Independence, freedom & hangover since 2010

MEZINÁRODNÍ JAZYKOVÝ A VZDĚLÁVACÍ VELETRH

MEZINÁRODNÍ VELETRH PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ

27. - 28. 3. 2014 Výstaviště Praha - Holešovice

www.linguashow.cz, www.jobsexpo.cz

VSTUPA ZDARM

ZÁŠTITA:

ACI KVALIFIK I S E T Š Y ZV E JAZYKY NAUČTE S NÍ ZDĚLÁVÁ V Í N T O V I C E LO Ž

Like vs. hate: Jeden ring, dva názory, jedna bitva

Microsoft i Facebook poskytly tajným službám přístup k tisícům účtů u nar í m s n i st ů s a l u uh kom íme. e so si, ž l za y e idn t b l á k y tiŘík že bych chni u . e n á. T o k i i č š l a e v t í p y ávám oukrom se zase ě zb rochu a y Já d s úpln ak žt ě m T ch n a í e m í ? n š č n ly v šová donaše je podle ulku, z t y k it os áti h tě mp é v t trac u rči edes cia a s ou psan dy přito ě jen š o k i n a js ny s i žn Pa te r é hrom o přibl ž všech vným k o , d e i a síc ace tot k ro inkou ky ptic l form I kdyby přístup i ma kaly nosti in . y n d . Je velm í v y užíma eč h l í o j c r o o e h p r t s o č eř uk í, k t tly d ích ú u ze řád tisíc tě posky , tak po iardy lid kuji po hoo a í l a ů i p s t í č O ú 3m k. pe, Y áln ícům ých 1,2 aceboo ále Sky ormas i t sto i nf yd ze F lkov pou z ce lýna u ted úřadům část příklad á nám t l do m Co t y u k o a v s k n bý po I n. r oš vají k. Z ked e i ten ou t o n i v o o S L b ujet n . hod dětFace pple (a í trh ích) c l n b e v t o A co te ne iva uuje nebo ých už tov ý pra ternetu v strib ristický n e i s i n d r o o e e ce i int Pokud p asem, n jete tero meričpě l a e? n přis mm rav u y se y o pl dský o nepřip zí, že b oštou. A i h l o i t z p ič ro že neb neh mou srdce, ogam ografii ,9% soukro u s dr 9 m n t 9 r á e po na id e a ší e hř ím v ebo skou ak vám ávali v ás můž n d e n v sl ,p i, rab útok ti proh y jo, tak t nad po arádov čně n á m b te e a y m g k s d k za tí a esku ali ec, i ohli posl ašeho n . n o m e t k t s na orá uv nku rý j k ak , kte out slza medailo se ta rothers n o p e d lb uká “ vi Vira mohla back k o m o i l že j ného „ m K) doje VU

lik e

S c (F ame c e l Ad s m y a m kAd e Pře m re @ P

01/02 2014

Posl ed le on ní dva roky line . Int ba t u. P e r oka net v žím po ždé tom min mob se p bý im il nedá álně dv řistihnu u, noteb t neustá a fu , vno o že u o nk p tajn sebe ku, tabl é slu roběhla ční pří e m st u žby firm maj zpráva o roje. V sím mít ám í m d p t - Fa cebo řístup k íky pře om, že a édiích dním ok, mer j a k am é G oo ické muk tech ilió gle, osob ny jiný Mic oliv uži nologic ch u r os o vate ní in ký m ži ls ft fo s vy bran rmace vatelů d , Skype kému ú čt u -st en n ou s má m í m, ě s d a d a l š í. kup o Já v ylu žnost s inou lid že je ch ílíme s vé i mě ce st r o í va a mé . S vědo me sdí ta l m argu t, se ne e p t jen řáte í m, cí men činn t, že tím bez le komp že Něk os t i do p l s , e e ečně je za t info . Ne ně onli r ma slep mají bá n j c t e s e í ný. S je e spol ,vn up vět d n pacha m teror ic i stelé nes že in racují s h je pra ž tr v tajn fo ými é bohat ije na sd estné ho p rmace st v í služ ílen v yd ř í ka . í b Fi áva zu ami fung USA rmy, kt uje! . Ale jes jí až po e ,s ré Kdy tlipa před da ř e se kt lože e obhaj ný ují, n í so beck velkou naposle o oprav ud du V dy s y moc ta ŽDY níí tu m nezneu žil v , tuto na lo, že č oder tak t lo e sv b n se d í ůj či y tou sc věk ob o me n í verze hop ci zí faši a za no smu p dku - a m rospěch st so... A ? Vz y jsme Ver onik ni neus zatím d a Do ůvěř ká tále leže @ Ve ivě onli lová raD ne. olez (FLD elo

/ 07

! e t ha va

FHS

)

FAKE NEWS

01/02 2014

/ 09

Havrani nemohou do ČR. Čekají na víza V České republice se aktuálně vyskytuje výrazně menší počet havranů, než tomu bývalo v předchozích letech. Na vině jsou české úřady, které nejsou dlouhodobě schopné vyřizovat pracovní víza, bez kterých havrani nesmí vycestovat z domovského Ruska k nám. Podle české diplomacie čeká na potvrzení víz přes padesát tisíc havranů. Situace je s každým dalším dnem čím dál problematičtější, jelikož se velká část havranů rozhodla ignorovat mezinárodní úmluvy a i přes chybějící víza se vydali směrem k České republice. „Pokud se však nepodaří včas jejich pobytové doklady vyřídit, bude nutné je poslat zpět na cestu do vlasti. Podle mezinárodního práva nebudou mít oprávnění zde přebývat,“ řekl k situaci náměstek ministerstva zahraničí Jiří Schneider a dodal, že se k případnému odchytu už zvolna připravují myslivci, ornitologové, zoologové a hasiči po celé republice. V Rusku zatím platí zpřísněný režim, který nedovoluje žádné potíže, jež by mohly poškodit Rusko v očích světa. Čekající havrani jsou tedy shromážděni v obrovských voliérách jihozápadně od Moskvy. Ze strany ochránců zvířat se sice ozývá kritika a přirovnání ke gulagům, podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova se však jedná jen o nezbytné opatření, které podle něj „bude situaci udržovat v přehledné podobě do doby, než si Češi vyřídí, co potřebují.“

Stěhovaví ptáci jsou mezinárodní slepá ulička Stěhovaví ptáci jsou palčivý mezinárodní problém. Odmítají totiž u sebe nosit identifikační ptačí průkaz, který funguje mezinárodně. Objevují se ptáci běženci, kteří migrují po celé Evropě a Africe. Podle mluvčího Svazu přátel ptactva

Miloše Havránka je situace velmi problematická. „Jde o to, že ptáci běženci se na delší dobu usadí v některé z evropských zemí a protiprávně čerpají státní podporu v podobě krmítek. Té se pak nedostává sociálně slabším ptákům bez střechy nad hlavou. Například čápi se už uchýlili ke krajním řešením, jako jsou například hnízda na komínech,“ vysvětluje Havránek. Situací okolo evropského ptactva se okrajově zabývá i Evropská unie, zatím však bezvýsledně. Na lepší časy se možná blýská ptactvu alespoň v naší republice. Jedním z bodů koaliční smlouvy nově vzniklé vlády je totiž „stabilizace sociálního systému ptactva na národní úrovni“. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová nastínila první možné kroky. „Mezi odborníky se ve velkém mluví o nízkonákladových startovacích hnízdech pro nové páry. Určitě tuto problematiku budeme ještě projednávat s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem z Hnutí ANO, který se o problémy našeho ptactvo intenzivně zajímá.“ Právě Brabcovo členství v Babišově ANO vyvolává otázky, jestli za jeho intenzivním zájmem není pouze touha za rozšířením sortimentu firmy Vodňanské kuře, kterou vlastní Babišův Agrofert. Přemysl Adamec (FSV UK) @ PremekAdamec co mě nejvíc naštve? Že všechno nechávám na poslední chvíli, tvůrčí krize a výrobky made in china co se rozbíjí po pěti minutách.

STUDENTÁRIUM

10 /

Rajskej život s holym zadkem Obecně je pravda, že jsem trochu zpomalenej. Násobení a dělení jsem pochopil až těsně před maturitou, to že Strážci vesmíru nejsou dokumentární film, ale akční psychotriller jsem zjistil v patnácti, že děti nosí čáp ze severního pólu teprve před měsícem a dost mě to vzalo. No prostě mám nějaký zpoždění ve všem podsatntym, není tedy divu, že mě finanční krize zasáhla až teď, v době, kdy se začínají všem ostatním plnit peněženky. Měl jsem nějaké výdaje zahrnující cestování a zjišťování, proč ostatní země stojí za pendrek. Přežil jsem taky pár večerů, které si nepamatuju, ale podle fotek se udály a byl jsem přítomen. Né teda zrovna duchapřítomen, ale vyfocen a usvědčen. Jak se žije s holym zadkem? Vlastně je to docela paráda. Tak třeba ze zdravotního hlediska je nemít peníze k nezaplacení. Člověk si rychle uvědomí, že krabička slámy zabalený v papíru stojí stejně jako slušnej oběd. Po obědě ale člověk nesmrdí jak Poldovka v době svý zlatý éry a netrpí záchvaty kašle. Omezil jsem taky přísun vitamínu B. I když je sice minerálka v hospodách dražší, dva litry vody nejsou tak zábavný jako dva litry piva, takže to člověk prostě dřív zabalí. Přísun zdravého spokojeného spánku se výrazně zvýšil. Taky jsem zhubnul. Normálně se mi úplně vyrýsovaly svaly, který jsem viděl naposled asi před pěti lety, a to bez jedinýho sedlehu. Může za to do značné míry omezení půlnočních

svačinek v bufetu ve Spálený ulici... a obědů... a taky snídaní a večeří. I v osobním životě to má spoustu výhod. Jasně je pravda, že člověk musí víc přemýšlet, improvizovat. Teď už se ale nemusim bát pozvat holku na drik a pak trnou, aby si nevybrala nejdražší pití, co je v nápojovym lístku. Do slepé uličky, kdy se člověk snaží dělat machra, jako že panák 15 let starýho karibskýho rumu za sedm kil je v pohodě a přitom cítí kapičku ledovýho potu, která mu zlomyslně putuje po zádech a každou vteřinu mu připomíná, jaká je cena chlapskýho ega v penězích, už se nemá jak dostat. Teď mi stačí říct: „Sorry, já nepodporuju nic tak fašistickýho jako jsou peníze, víš kolik kvůli naší zhýralosti ročně umře v Africe lidí, když na to myslím, občas v noci pláču. Tohle je moje forma odboje.“ A protože holky zbožňujou kretény, tak to funguje. Navíc, když mě občas zastaví bezdomovec nebo nějaká vyděračská charitativní organizace, která vybírá peníze na novej sporťák svýmu šéfovi, můžu hrdě říct: „Promiňte, nemám peníze,“ a nepřipadat si jako parchant, kterej právě zapálil košík plnej koťátek. Prostě pro to, že ty peníze fakt nemáte. Začínám mít rád kamarády, kteří dělají finanční poradenství a zkouší na mě svý náborový triky. Na otázku „Jak jsi na tom s penězma ty stará vojno? Nechtěl bys mít víc?!“ odpovídám, „Mám holej zadek a je to úplně skvělý! Nechtěl bys ty mít míň?“. Jsou z toho většinou dost nervózní. No co víc dodávat, prostě je to úplně skvělý rozhodně to musíte zkusit. Takže neváhejte a neprodleně zašlete všechny svoje úspory můj účet. I vy si totiž můžete vyzkoušet život s holym zadkem a to zcela zdarma. Ondřej Krutilek (FSV UK) @ Krysopes1 co mě nejvíc naštve? Lidi co se berou tak moc vážně, že dokážu říct, že jejich život má smysl a že něco dokázali.

ilustrace: Nella Kýrová

TÉMA STUDENTÁRIUM

12 /

01/02 2014

Kam ani Google nedohlédne Sonda do hlubin internetu Běžné webové prohlížeče jsou schopny vidět pouze určitou část internetu. Ta většině lidí stačí. Můžete surfovat, psát e-maily, chatovat, hledat na Wikipedii. To ale zdaleka není internet celý. Jsou stránky, které klasický webový prohlížeč nikdy nemá šanci vidět... →

ilustrace: Prokop Jelínek

/ 13

STUDENTÁRIUM TÉMA

14 /

Nejsou to jen obchody s drogami a zbraněmi (například Silk Road), ale ukrývá také skrytá úložiště a chatovací fóra, jejichž obsahem může být... cokoli. Dětská pornografie, kanibalismus, ilegální sdílení dat, hacking... Tady žádná pravidla neplatí. Vítejte v části internetu s výstižným názvem The Deep Web. Podzemí internetu Koncem minulého roku proběhla světem zpráva, že „americké tajné služby konečně uspěly ve snaze zrušit internetový obchod Silk Road, který nabízel různé ilegální zboží včetně drog“. V době, kdy se skoro všechny informace o uživateli internetu ukládají například pro klasické marketingové účely a Velký bratr nás má nepřetržitě na očích, existují stránky internetu, kde tato pravidla zas tak neplatí. A proto není lehké se tam jen tak dostat. Není totiž stránka jako stránka. Z definice je The Deep Web soubor stránek, souborů a dalších informací přístupných prostřednictvím WWW, které klasické webové prohlížeče nedokážou nebo nechtějí zahrnout do svého indexu. Nebavíme se tu o malém kousku internetu s prapodivnými vlastnostmi. Podle poslední studie (z roku 2001) je Deep Web možná pětsetkrát rozsáhlejší než viditelný web. A také se rychleji zvětšuje. Deep Web je tak obrovskou masou informací, ke kterým se téměř nikdo nedostane. Úřady jsou vskutku v podstatě bezmocné. Z principu se obsah těchto stránek nedá kontrolovat a regulovat, lze pouze čekat na selhání lidského faktoru. Nějaká uživatelská chyba patrně zavinila i „shození“ internetového obchodu Silk Road. A co myslíte? Dnes je tu sestra Silk Road, která je od své předchůdkyně k nerozeznání. Ale hlavně, že si FBI zase něco shodila a může dělat ramena, jak „reguluje Deep Web“.

Důležité informace a svoboda Deep Web ale není jen zločineckým doupětem, které přežívá díky neschopnosti úřadů. Velkou část z toho nepřeberného množství stránek tvoří různé databáze, archivy, steré ceníky, nákupní katalogy nebo jízdní řády. Proto se armáda ajťáků už roky snaží naučit běžné vyhledávače hledat informace v těchto temných vodách. Přínos například pro vědu by byl nepopsatelný. Navíc je fakt, že i na Clearnetu (běžný web) se můžou dít věci. V roce 2001 se například na fóru Cannibal Cafe seznámil Armin Meiwes, „Kanibal z Rotenburgu“, s mužem, který chtěl být zkonzumován, a sešli se. Co bylo dál, je asi všem jasné. Nekonečná svoboda Deep Webu má ještě jeden důležitý aspekt. Problémem mnoha lidí na světě je nemožnost přístupu k informacím, které ostatní mají. Třeba Číňané si nemůžou přečíst o povstání na náměstí Nebeského klidu před dvaceti lety. Kdo z nich ví, jak tvrdě a krutě bylo potlačeno? Čína blokuje necelé tři tisíce stránek, mezi nimi několik stránek od Googlu, Facebook i Twitter. Pokud si vzpomenete na povstání v arabském světě, takzvané Arabské jaro, tisíce lidí se tehdy svolávaly pomocí sociálních sítí, aby vyšly do ulic. To se pod těžkou cenzurou stát nemůže. Tedy s využitím klasických postupů.

01/02 2014 Jeden z mála možných způsobů, jak se mohou mladí Číňané dostat přes čínský firewall a spojit se světem, je právě Deep Web. Přes zašifrované spojení, putující přes mnoho počítačů, aby setřáslo stopu, mohou sdílet veškeré informace, které potřebují a za jejichž šíření nebo vyhledávání jim hrozí oplétačky s policií.

Představa sítě, kde neexistují žádná pravidla, pochopitelně mnoho lidí děsí... Oplétačkám s policií se koneckonců snaží ve vlnách Deep Webu uniknout i takzvaní whistlebloweři, tedy lidé, kteří považují za nutné upozornit na nekalosti, i když je to může stát místo i svobodu. Pár let zpátky dokázali whistebloweři z neziskové organizace Wikileaks zaplnit titulky předních novin na týdny dopředu materiály, které se jim nikdy neměly dostat do rukou. Aby zmenšili šanci vystopování, schovávali se hluboko v internetu. Tak jako mnozí další, kteří se bojí potrestání za šíření informací.

Světlé zítřky V době přetrvávající shora živené drogové hysterie je velmi jednoduché kritizovat cokoli, co má nebo může mít něco společného s prodejem nebo užíváním návykových látek. Představa sítě, kde neexistují žádná pravidla, pochopitelně mnoho (často vysoce postavených) lidí děsí. Je ale jasné, že Deep Web je v mnoha ohledech nezbytný a svým způsobem vytváří lepší svět. Zločin existoval před Deep Webem a bude existovat po Deep Webu. Samozřejmě, že některé nejmenované vlády budou nadávat a pomlouvat všechno, co nemůžou zdanit, ukrást, nebo zcenzurovat. To je ale koneckonců jejich problém. Aneta Lesná (Gymnázium Christiana Dopplera) + Václav Zoubek (FF UK) @ Envel co mě nejvíc naštve? aneta: Nejvíc nesnáším, když mi E.T. krade šampon a lampa dělá, že o tom nic neví. václav: Teplý pivo, studený čaj, dýmající pajzl a stovka nepřečtených mailů.

ho é k c a l a P a Univerzit �� i � � t � � v�c ne Vyber si z �� o�or� na 8 fakultách a p��e� si p�i��á�ku do 28. února. �as u��a� správné r�z��nu�� e práv� �e��

www.studuj.upol.cz

/ 15

ROZHOVOR

„Konzentrazion Junge!“ rozhovor se spisovatelem Jaroslavem Rudiše foto: Jan Červenka

01/02 2014

/ 17

Kafka, Vandam a východoněmecká reklama

Souhlasil s rozhovorem, ale jen když proběhne před představením. Pak prý přijde víno a po něm to nebývá ono (prý poznal). Setkali jsme se v pražském Divadle Archa, kde společně s Igorem Malijevským pořádá literární večery. Teď ale jinam... Do ponurého kafkovského světa. Tam se teď nachází Jaroslav Rudiš. Populární český spisovatel žije projektem Kafka Band. S Jaromírem 99 a dalšími členy převážně z kapely Umakart zhudebňují texty vybrané z Kafkova románu Zámek. Řeč byla také o nejnovější Rudišově knize, ve které autor vypráví příběh o rváčovi ze sídliště jménem Vandam. Takže Konzentration Junge! →

ROZHOVOR

18 /

→ JAROSLAV RUDIŠ: „KONZENTRAZION JUNGE!“

Začněme u nejaktuálnějších věcí, které kolem tebe vznikají. Určitě to je deska hudebně-literárního projektu Kafka Band Všechno vznikalo spontánně. Jaromír 99 vystavoval ve Stuttgartu vlastní komiksovou adaptaci Kafkova románu Zámek a při té příležitosti nás tam požádali, jestli bychom k tomu nemohli udělat nějaký literárně-hudební doprovod. Napadlo nás se na ten román podívat a vytáhnout z něj pár textů, které bychom zhudebnily do formy jakýchsi recitativů. První nápad byl udělat tak dvě, tři písničky. Nakonec ale vzniklo deset věcí, deset fragmentů z Kafkova Zámku. Na veřejnost se dostala už jedna věc – Příchod (najdeš i s ilustracemi na youtube, pozn. red.). Ostatní nahrávky se nesou v podobném duchu. Některé jsou divočejší, jiné zas jednodušší a temnější. Jsem zvědav, jak deska zafunguje. Pro mě osobně bylo milým překvapením, jak Kafkovy texty výborně sedí do písniček. Některé nahrávky jsou nakonec tedy spíš opravdovými songy než těmi recitativy.

Padlo tady jméno Jaromíra Švejdíka, známého jako Jaromír 99. Pod vašima rukama vyrostlo hned několik projektů. Tím nejznámějším je asi komiks Alois Nebel. Jak funguje spolupráce mezi vámi dvěma? Dá se říct, že je to jakási autorská spřízněnost? Známe se s Jaromírem už nějakou dobu. Nejsme to ale jen my dva. Baví nás spolupracovat s různými lidmi, nechat se od nich inspirovat a naopak. Vytvořila se tady rozšířená parta umělců s podobnou poetikou točících se kolem Aloise Nebela, Umakartu nebo Priessnitz. Je to takové

zvláštní souhvězdí. Další věcí je, že část mých čtenářů určitě poslouchá Umakart a naopak. Tím nabývá propojení různých forem umění ještě větší rozsah. Jinak s Jaromírem jsme původně kamarádi z hospody a tak to je i dneska.

Slyšel jsem, že když si psal Národní třídu, tak ti v uších hrála nová deska Vlci u Dveří právě od Umakartu. Inspirovala tě do jisté míry? Tu desku jsem poslouchal až ve finální fázi. Jádro Národní třídy pochází z období před čtyřmi roky. Napsal jsem povídku o rváči nebo spíš romantickém bojovníkovi ze sídliště, ze které v podstatě příběh Národní třídy vychází. Takže když vyšlo album Umakartu, měl jsem třeba z devadesáti procent knížku hotovou. Ale je pravda, že různé atmosféry alba i knihy se někde potkaly. Mimochodem Umakarti zhudebnili dva moje texty na prvním albu a jeden pocházel z Nebe pod Berlínem (skladba Město, pozn. red.).

01/02 2014

/ 19

Hlavním hrdinou Národní třídy je Vandam. Vychází z reálné postavy? Většina mých hrdinů vychází ze skutečných lidí. Vždycky tam ale nechávám prostor pro tajemství. Nechci dovysvětlovávat charaktery, protože by se z nich pak něco ztratilo. Vandam je inspirovaný jedním kamarádem, který mi dal opravdu pár lekcí o životě. Jeho postava mi přišla natolik zajímavá, že jsem prostě nedokázal odolat a musel jsem to nějak zachytit. Jeho životní příběh mi přišel smutný, ale svým způsobem heroický. Často se stane, že někdo něco vypráví a já si najednou uvědomím, že to má sílu a chci to zaznamenat. Jsou to momenty v dialozích. A u Vandama jsem to jednoduše vycítil. Neznal jsem do té doby nikoho, kdo se umí prát.

To je další zajímavost. Kde potkal spisovatel člověka jako je Vandam?

Průsečík Národní třídy a alba Vlci u dveří najdete v úvodním citátu knihy. Jde o část textu písničky, kterou pro Umakart napsal mladý básník Jan Těsnohlídek.

Vlci u dveří jsou všude, není kam utýct… Přesně tak. Ale je tam více společných motivů. Domy jako stromy nebo právě ten vlk, na kterého hlavní postava Vandam naráží. Město jako sídliště je tajemný labyrint. Tady v Praze žijeme v prostředí různých kaváren. Ale odjedeš pár stanic metrem a najednou si v úplně jiném světě. Nemusíš jezdit nikam daleko. Stačí na pražskou periferii a ocitneš se v totálně odlišném prostředí. Ta blízkost je fascinující.

Já ho tak různě potkával… Na večírku našeho společného kamaráda jsme se dali do řeči a on mi to všechno odvyprávěl. Nicméně já taky znám prostředí různých čtvrtých cenovek podobných Severce. Hlavně třeba z Lomnice nad Popelkou, Turnova a z Liberce, kde jsem prožil část života. Tehdy jsme se potloukali po různých knajpách. Někdy mi přijde, že ty postavy z nich mají příběhy. Mají ti co říct, stačí jen naslouchat. A tak tomu bylo i v případě Vandama, i když jeho jsem paradoxně potkal v literární kavárně.

A dostala se mu už Národní třída do ruky? Už jí i četl.

Jaká byla jeho reakce? To si radši nechám pro sebe (smích). No, museli jsme si nějaké věci vyříkat. Ale já mu chci

→

ROZHOVOR

20 /

→ JAROSLAV RUDIŠ: „KONZENTRAZION JUNGE!“

moc poděkovat za inspiraci, kterou mi přinesl. Některé věci si prostě nevymyslíš. Třeba jako „Adolf Hitler mi zachránil život“ (úvodní věta v knize, pozn. red.). Tahle strašlivá věta nakonec dává smysl, když na konci příběhu říká: „Hitler mi nezachránil život.“ (zvedněte zadky a přečtěte si Národní třídu – pochopíte, pozn. red.) Tenhle oblouk by mě v životě nenapadl. Přesně tyhle věci na tebe spadnou a ty je musíš chytit.

Postava Vandama je úplně jiná než většina tvých hrdinů z předchozích knížek. Klíčila v tobě změna osobnosti hlavního hrdiny delší dobu nebo to přišlo až s tím náhodným objevením jeho příběhu? Já se chtěl odpoutat od posmutnělých „intošů“, kteří jsou v jiných mých knihách. Malý náznak byl už v Konci punku v Helsinkách, kde se podobně jednoduše vyprofilovala mladá punkerka jako taková ostrá, vyhraněná holka. Problémy některých mých hrdinů jsou často dost banální. Vandam řeší úplně jiné problémy. Bojuje s městem nebo třeba i s vážnými rodinnými traumaty. Nutkání napsat o někom „zespoda“ už ve mně rostlo delší dobu. Mimochodem on v knize neustále opakuje frázi „Konzentration Junge“, která je opravdu v jednom z těch německy mluvených filmů s Jean-Claudem. Koncentrace je pro mě při psaní vůbec tím nejklíčovějším. Když dokážu vypnout všechno kolem a soustředit se jen na to, přináší mi to pocit velkého sebeuspokojení a uvolnění.

Pojďme se teď podívat dopředu. Co plánuješ napsat příště? S kamarádem v Německu máme napsaný jeden scénář. Je to komedie o chlápcích, kteří sbírají zbraně. O mužích v krizi, kteří si jezdí do Čech hrát na válku, protože v Německu to je zakázané. Uvidíme, co z toho vznikne. Se stejným člověkem mám rozpracovanou ještě jednu věc.

A s Jaromírem plánujeme udělat nový komiks. Je to zatím ale všechno v rodící se fázi. Je to něco jako „Konzentration Junge“! (smích)

Píšeš raději česky nebo německy? Určitě česky. Čeština je moje mateřština. Na druhou stranu psát německy je pro mě vždy velká výzva. Dělám tam samozřejmě hodně chyb, takže to musí vždycky někdo zkontrolovat. Ale co o sobě vím, že mi jde jak v češtině, tak v němčině, je chytání dialogů. V tom jsem dobrej. (smích)

S Igorem Malijevským pořádáš zhruba jednou do měsíce literární večery EKG. Kdybys měl natočit západoněmeckou reklamu z 80. let na tato představení – jak by vypadala? No, teď si mě docela zaskočil. Spíš teda východoněmeckou, co?

Dobře. (chvíli přemýšlí…) Prodal bych to určitě přes Prahu. Ono by se to tedy vlastně dalo hrát i v tom Západním Německu. (smích) Praha má po celém Německu z nějakého důvodu velký zvuk. Všichni jí znají a všichni sem rádi jezdí. Takže bych to tlačil přes ní a taky úplně kýčovitě přes prázdný Karlův Most. Na něm by u sochy někdo seděl a četl ze své knihy. Němci si totiž o Praze myslí, že je romantická, prázdná. Vidí takové smutné melancholické kafkovské město. Pak sem přijedou a ve skutečnosti to tu je pořádná divočina. Takže bych vsadil asi na tuhle vlnu. Klišé o Kafkově Praze a Kafkovi. Tak pojďme točit, ne? (smích) David Randuška (FSV UK) @ DavidRanduska co mě nejvíc naštve? Vytáčej mě lidi.. a celkem často.

DEN O

NÝCH TEVŘE

18. 3. 2

DVEŘÍ

014

ROZHOVOR

22 /

Znovuzrození Support Lesbiens Šlape nám to v ry a někdy i proti ry

s: ytmu tmu

01/02 2014

/ 23

Před časem to vypadalo, že se kapela Support Lesbiens stane minulostí. V kapele totiž zůstal a tvořil ji jen jeden jediný člen – kytarista Hynek Toman. Rozhodl se ale s projektem Support Lesbiens dál pokračovat a našel si k sobě nové spoluhráče. Se dvěma z nich – zpěvákem Czendou Urbánkem a bubeníkem Radkem Tomáškem jsme si o „nových“ Support Lesbiens povídali v pražském Paláci Akropolis.

Máte za sebou dva koncerty k nově vydanému CD, ale především celkově teprve několik koncertů jako „skoronová“ kapela. Jaké jsou vaše pocity z doposud proběhlých vystoupení? Jak je hodnotíte? Radek: „No, prozatím máme dobré pocity. Zdá se, že se lidi na koncertech baví, a že si dokonce popěvují části textů nových singlů.“ Czenda: „Já si to užívám hodně a myslím si, že si to užíváme všichni, což je na nás na tom pódiu i vidět a díky tomu si to pak můžou užít i ty lidi pod pódiem. Řekl bych, že v dnešní době je to hlavně o tom přenosu energie. Teď je doba tak špatná, že když to tu kapelu bavit nebude, tak lidi rozhodně nemají motivaci na koncert přijít a už vůbec se nebudou bavit. Takže my se bavíme a mám radost, že to na těch lidech pozoruji taky – že se baví!“

→

ROZHOVOR

24 /

→ Support Lesbians: „Nová sestava...“

Takže reakce jsou prozatím veskrze pozitivní? Czenda: „Já si myslím, že vesměs jsou pozitivní. Obecně – vždycky se najdou lidi, kterým se to líbit nebude z jakéhokoliv důvodu… A ti nás nezajímají a ty ,hejtujeme‘.“ (smích)

V podstatě jste to už nastínili, ale stejně bych se vás zeptala, jak vám to jako nové sestavě dohromady hraje? Jak vám to v kapele „šlape“? Czenda: „Šlape nám to v rytmu a někdy i proti rytmu. Já si myslím, že v tomhle směru měl Hynek (kytarista, původní člen kapely, pozn. red.) docela šťastnou ruku, nebo byl prozíravý, že nevybíral jenom podle toho umu, i když si myslím, že samozřejmě vybíral z těch nejšpičkovějších hráčů a zpěváků, že?“ (smích) Radek: „ Tak já si myslím, že aby vůbec mohl někdo v takovéhle kapele jako Support Lesbiens hrát, tak to znamená, že musí být na absolutní hráčské špičce, to je základ. Potom už je tam vlastně jenom image, to jak si sedneš s ostatníma, to jak vypadáš na obrazovce, jaký máš hlas, prostě jak se prezentuješ a tak dále.“ (smích) Czenda: „Tak pod tohle se rozhodně podepíšu.“ (smích) „Prostě Hynek vybíral mezi lidmi tak, aby mu sedli lidsky, což byl prazáklad toho, abychom si i my v kapele vzájemně sedli. Například my s Radkem se známe poměrně dlouhá léta – míjeli jsme se s POST-IT a s Clou na festivalech, koncertech.“

foto: Support Lesbians a Nella Nágrová

Mluvili jsme o nové sestavě, co se fungování kapely týče. Zajímalo by mě ale jakou novou muziku tato sestava přinesla? Jaká je teď hudba Support Lesbiens? Czenda: „My všichni v kapele, teda asi kromě Honzy (klávesák kapely, pozn. red.), máme rádi tvrdé kapely - hardcore, ale zároveň máme rádi melodické věci - rock, poprock, indie i hip hop se nám líbí. My jsme si vlastně před tímhle albem nedali a ani nestihli dát nějaké mantinely a vzniklo docela barevné album. Já sám ani nemám představu, jaké bude třeba následující album.“ Radek: „Tak třeba tam bude i hip hopová písnička!“

Nějakou tu veselici po koncertě teda ještě zvládáme... A jaké jsou plány Support Lesbiens na nadcházející jaro? Radek: „Dělat hity!“ Czenda: „A další hity!“ (smích) „Ne, tak minulý rok se nesl hlavně v duchu tvorby nového alba a koncertů moc nebylo. Takže my jsme teď hladoví po koncertování a těšíme se na něj, jak teď na jaře, tak pak hlavně v létě na festivalech.“

Vaše nová deska se jmenuje „Leave a Message“ a vaši fanoušci vám dokonce i mohou zanechat vzkaz na telefonním čísle, které je na ní uvedené. Jaký vzkaz byste ale nechali vy našim čtenářům? Proč by měli dorazit na váš koncert?

Barbora Lívancová (VŠE) @ BarboraLvancov co mě nejvíc naštve? Zamotaný sluchátka, když Ondra K. nezvedá telefon, „významné“ mlčení mojí sestry a hlavně arogance a hloupost!

Czenda: „Učte se, učte se, učte se!“ (smích) Radek: „A proč by čtenáři měli přijít na koncert? Já to beru tak, jako kdybych měl zvát někoho například na hru do divadla – aby se přišli kulturně pobavit, aby si prostě přišli udělat hezkých pár hodinek, což zahrnuje poslech hudby, dál třeba i nějaký ten výrazový tanec na hudbu a nakonec i nějakou tu veselici po koncertě, kterou teda ještě zvládáme.“ Czenda: „Fákt?!“ (smích) Radek: „No ještě tak starý nejsme! Každopádně si myslím, že díky tomu, že jsme spolu teprve krátce, tak ty koncerty jsou postavené na tom, že nás to vážně hodně baví a můžeme publiku dát to, za co si zaplatilo a to je podle mě dobrá koupě!“

ROZHOVOR

26 /

„Nejde o texty, ale o hudbu“ říká vycházející hvězda český elektroniky Hvězdička elektronický hudby, záliba v japonskejch melodiích, alternativní scéna, ale i střední proud. Britney Spears a Helena Vondráčková, židovská škola a následně FAMU. Tenhle šílenej oxymóron je tim nečistšim odrazem Šimona Holého, neboli Holyho. Mladýho hudebníka, kterej se dostává do povědomí lidí čím dál tím hloub. foto: Lucie Antošová

01/02 2014 Velký překvapení. První věc co zahájila dýchánek se Šimonem. Člověk si s sebou na rozhovor nebere o moc víc než pár mlhavejch vzpomínek zakalenejch vínem na jeho vystoupení v pražský Meetfactory, co se skládaj ze spousty tance na stole, jančení a možná trošku výstřednosti. Kdežto teď přede mnou sedí u piva obyčejnej kluk, a je prostě mnohem normálnější, než sem čekala. Žádnej rozjančenej mladíčkek, co víc jak na intelekt sází na fungující image. „Dneska sem dělal rozhovor s Jiřím Vejdělkem, tak je zvláštní bejt na druhý straně.“ Od září totiž pravidelně promlouvá skrze radio Wave, kde zazněla i písnička z jeho prvního alba. „Cejtil jsem se vyloženě obnaženej,“ komentuje. Co se Šimonovy vlastní tvorby týče, jeho v pořadí sice druhý, nicméně s přívlastkem debutový, album T spadá do trilogie TŘI. Projekt, jenž prochází bouřlivym procesem a furt se mění. „Je to jako hodně chtěný dítě. Snažil ses dlouho to mít a máš ho rád. Ale už ve školce víš, že je trošku hloupější a pak se ti dostane na tu základku a je to ten trojkař a ty si říkáš, hele ne, to je v pohodě.“ Takhle mluví o první desce, Téčku. S něžností a výčtem chyb, který na něm nenávidí, jako třeba špatný nazvučení, který ho stejně drží u toho, co ho baví. „Debilní a fajn“ uzavírá. Ale ono stojí za zmínku, že debilní a fajn, ale hlavně taky vlastníma rukama a bez výrazenější pomoci.

Lepší Britey než alternativní producent

Nic vyumělkovanýho, neautentickýho. Nemá v hlavě přesnou podobu písniček, nechává je vyplynout ze situace a nenávidí vymejšlení textů. Má zapotřebí předat něco ze sebe, tak, aby to s hudbou fungovalo v určitý synergii, jenže to neumí pojmenovat. Nepřijde mu ale hloupý použít jednoduchej text, nebo na koncertě zazpívat cover Heleny Vondráčkový. Vždyť je to dobrý osmdesátkový elektro a navíc, jak sám říká:

/ 27

„Nejde o texty, ale o hudbu.“ Dost ho baví střední proud, kde hledá silný melodie a přemejšlí, kam hudbu i vystoupení posunout dál. Uvědomuje si totiž, že hopsání po stole má svojí životnost. Je sám k sobě dost upřímnej. Nchce bejt nová elektronická star. To spíš nová Britney Spears. Mnohem radši než alternativní producent, a za tim si furt stojí. „Mě vlastně připadá mnohem víc kůl bejt tragická alkoholička na drogách, co nezvládá svůj život, ale zároveň pak vydá čtyři písničky který ovlivněj život úplně každýho, ať chce, nebo ne, tim, že to zná.“ Vůbec nepotřebuje bejt kůl. „Protože když už póza, tak pořádná a s grácií, pěkně nabušená.“

Špatná kopírka Vypráví i o tom, jak ho na FAMU, kde studuje režii, přijali, že ani neví jak. Že u pohovoru strávil dvakrát tolik času než ostatní uchazeči a hádal se jak pes. Že na dotaz na oblíbenou písničku vytvořil univerzální odpověď, o který si není jistej, jestli je pravdivá. Každopádně „love me love me, a jedeš,“ čímž má na mysli legendární song Lovefool od Cardigans. Mimojiný se ale považuje za špatnou kopírku. Kdykoli chce napodobit nějakou věc, vždycky z toho vyleze hybrid. Což je přeci skvělý vzhledem k tomu, že jsme denně svědky opačnýho efektu. Pak zazvoní telefon a Šimon se omlouvá, že už vážně musí běžet. Že jde zase pozdě, že zas dostane vynadáno. Nasazuje velký sluchátka a mě by dost zajímalo, co v nich hraje. Jen tak náhodou mi totiž v paměti utkvěla věta „Nestíham jen tak poslouchat hudbu.“ Nikola Bečanová (SOŠ pro administrativu) @ BecanovaN co mě nejvíc naštve? Konceptuální umění a články o zdravym životnim stylu.

REPORTÁŽ

28 /

seriál: dirty part-time jobs

Dirty part-time jobs: Hororová parfumerie Pokud máte nohy ze železa, trpíte celoroční rýmou a v ideálním případě umíte ještě rusky, je práce, kterou jsem za vás vyzkoušela, přesně to pravé pro vás. Ale pozor! Být osm až třináct hodin zavřený v parfumerii je vážně jen pro „fajnšmekry“.

Co s vámi brigáda udělá?

! k ? a ~ ? ! & @ * @ * & ?! ~ !

V létě jsem si na jednom serveru našla brigádu, nezvykle dobře placené hosteskování v obchodě s parfémy. Při pohovoru mi bylo sděleno, jak vlastně práce vypadá. Stručně řečeno – hosteska v obchůdku dostane přidělený parfém, který ten den má propagovat a prodávat. „Ten den“ znamená osm až třináct hodin stání na jednom místě a odříkávání naučených frází z manuálu pro hostesky. Následuje výčet činností, co nesmíte dělat. Nesmíte se bavit s kolegy. Nesmíte chodit na záchod vícekrát než jednou za 4 hodiny. Po čtyřech hodinách si můžete dát půlhodinovou pauzu na jídlo, ale nesmíte přesáhnout ani o minutu. Nesmíte si založit ruce, nesmíte dát na sobě znát únavu ani bolest a tak dále a tak dále.

Zaprvé se hrozně brzo začnete nudit. Nabízet jeden parfém dokola (který vám pravděpodobně ani nevoní) je k uzoufání děsná nuda. Oči vám tikají z jednoho místa na druhé a postupem času zjistíte, že už se okolo sebe díváte tak nějak metodicky a vaše oči opisují podobné smyčky, které někdy předvádějí tygři v zoo ve svých nicotně velkých příbytcích. Zadruhé, stojíte víceméně 12 až 13 hodin na nohou ve velmi malém prostoru. Po pár hodinách začnou tlačit paty a pak postupně úplně celé chodidlo, po deseti hodinách bolí

01/02 2014 záda a nohy otékají. Domu přijedete unavení a utahaní, jako kdybyste třináct hodin šlapali po horách s krosnou na zádech. Zdánlivě příjemné, ale ve skutečnosti spíše zabíjející, jsou vůně parfémů. Představte si opravdu velké množství parfémů koncentrovaných na jednom, velmi malém místě. Ze začátku si gratulujete k voňavé a parádní brigádě, jenže po pár hodinách zjistíte, že ztrácíte čich, máte vyschlo v puse a po 10-ti hodinách už bojujete s bolestí hlavy a pálením očí.

/ 29

Zákazníci Jedna z instrukcí na manuálu zní, že musíte být na zákazníka příjemní za každých okolností. I kdyby nevím co. No, to se snadno říká, ale hůř dělá. Většina zákazníků, co přichází, je ve stresu, spěchají a v horších případech jsou lehce až silně otrávení. Další procento jsou jisté národnosti, totálně arogantní a přivolávají vás ukazováčkem a panovačným „děvuška“. Ale vy nasadíte úsměv, a co nejmilejším tónem se zeptáte, jak můžete pomoci. Ale i to je stále ještě lepší varianta, než když nechodí nikdo, to čas vůbec neutíká a vy stojíte na místě jak tvrdé y a myslí se snažíte popohnat hodinovou ručičku.

d ě v u

Dlouhodobá brigáda? Ani omylem Tato brigáda je podle mě z dlouhodobého hlediska zhola nemožná. Nohy i záda potřebují minimálně den na rekonvalescenci. Mimochodem, na oteklé kotníky je dobré střídat studenou a teplou vodu a podložit matraci. Z pálení očí se vyspíte a co se čichu týče, navrací se po pár dnech. Párkrát do měsíce se to sice asi přetrpět dá, ale ty peníze jsou draze vystáté.

Julie Mahlerová (UNYP) @ Curlyjulie007

co mě nejvíc naštve? Pračka, co mi záhadným způsobem vrátí často jen jednu ponožku z páru.

REPORTÁŽ Barbora Smyčková (FF UK) @ BSmykova co mě nejvíc naštve? Vytáčí mě, když mi lidé serou na hlavu a pak si se mnou ještě vytřou prdel. A myslí si, že jim to projde.

křížem × kráž (nonstop) Tankové pivo v srdci Smíchova

Pivo vám nalijou, ale záchodům se raději vyhněte obloukem. Ještě byste něco chytli, anebo by to chytilo vás. Elementární problém většiny sobot. A pátků. A někdy čtvrtka a pondělí. A taky středy. Večer se pomalu začíná rozjíždět, chystáte objednat si dalších 500 mililitrů zlatavého moku z českých luhů a hájů, ale číšník vás zarazí, poklepe na hodinky a pronese: „Už fakt ne, zavíráme!“. Ve chvíli stojíte na mrazu s monumentální potřebou tekutin, na ulicích spousta smutných lidí, kteří nemají hlavu kam složit. Objevili jsme tedy pro vás místa, kde vás s otevřenou náručí přijmou i po půlnoci. A nevěřili byste, ale i v Praze je to vcelku problém.

Pět malých barových stolečků, každý nabízející posezení pro čtyři hosty. Doopravdy malá Plzeňská pivnice Anděl, nacházející se na stejnojmenné křižovatce levého břehu Vltavy je asi permanentně zahalena do šedého oblaku kouře, ze kterého po chvíli pálili oči i zkušeného kuřáka. Ale pivo a především všímavá, milá obsluha vám posezení zpříjemní. Na jídelním lístku se krčí jen brambůrky a slané tyčinky, popřípadě zelená polévka s možnou rumovou alternací. Prostředí: 3/5 (zakouřeno a málo prostoru) Nutnost opilosti: 1/5 Otevřeno: NONSTOP

Mrtví ptáci visící ze stropu

žem

foto: Lucie Antošová

Klasika na téčku

01/02 2014

/ 31

Restaurace u Havrana se pyšní výběrem všech možných Kozlů a to za tak lidové ceny, že i návštěvnice z jihu prohlásila, že „takové ceny nemají ani v Budějicích“. Velké pivo za 27,-. Panáky okolo 50,-. A především míchané nápoje nejvyšší kvality – Beton, Bavorák či Houba. K tomu pokrmy, které polahodí alkoholovému prostředí vašeho žaludku. Vřele doporučujeme domácí cibulové kroužky s divně vypadající, ale geniálně chutnající omáčkou. Vytknout musíme ceny jídel, neboť ty již ke studentské peněžence tak přívětivé nejsou, a pomalou obsluhu. Prostředí: 4/5 (doopravdy tam mají vycpané havrany jak vystřihnuté z Ptáků) Nutnost opilosti: 0/5 (sem i za střízliva) Otevřeno: do 5:00 (bacha v neděli nedělají)

V místě, kde se Lazarská setkává se Spálenou, se prý již přes století nachází útočiště pro ztracené duše Nového Města. Pivnice U Kotvy se vyjímá vchodem jako do masny devadesátých let, točí Krušovice a shodli jsme se, že je pro otrlejší povahy. Všechny tyto neduhy však byly zastíněny obsluhou, která ochotně podpořila tento článek nejen fotografií, ale také marketingovým talentem v prodeji reklamních triček a mikin, které Kotva prodává – dokonce nám bylo i přislíbeno vyrobení zelených triček, které neměli v nabídce. Prostředí: 2/5 (prostředí děs – záchody jen v kombinéze, ale snaha je) Nutnost opilosti: 3/5 (podmíněné tím, že jsme již splňovali 2/5 a ještě to nestačilo) Otevřeno: NONSTOP

Nejhorší z nejhorších Café bar Fano je místo, kam se chodí, když chcete spáchat sebevraždu a ještě nejste stoprocentně přesvědčeni. Takhle zoufalou náladu jsme nikdy nepocítili. Z toaletního prkénka se podle posledních výzkumů pohlavní nemoci chytit nedají. Tak ať se výzkumníci přijdou podívat do Fana a věřím, že výsledky přehodnotí. K tomu se osudné líhně odpudivosti nachází v hlavní místnosti a většina návštěvníků mužského pohlaví nejenže nepochopilo označení páni – dámy, ale

také nejevilo žádnou potřebu se na toaletě zavřít. Jedním slovem – HNUS! Prostředí: jako fakt něco čekáte??? Nutnost opilosti: 10/5 (jediná možnost, jak tohle strávit, je totální zpití pod obraz se skupinou minimálně osmi lidí, kde převažuje mužské pohlaví) Otevřeno: to už je jedno

KULTURA

filmové ^xtra t(r)ipy foto: archiv

Swordfish: Operace Hacker Jeden z nejlepších hackerů na světě Stanley (Hugh Jackman) se po návratu z vězení snaží získat zpět svou dcerku Holly, která byla soudem přiřknuta jeho bývalé ženě. Příležitost se naskytne ve chvíli, kdy za ním přijde Ginger (Halle Berry) s tím, že její šéf (John Travolta) má pro něj lákavou nabídku. Stanley má provést elektronickou krádež zvláštního vládního fondu Swordfish a oni mu za to pomohou získat Holly do péče.

Trailer: Swordfish, Operace Hacker ^xtra

01/02 2014

/ 33

V tomto hraném dokumentu se objevují dvě dějové linie. První linii tvoří příběh o založení Apple Computer a druhá linie pojednává o založení Microsoftu. Zakladatele Applu Steva Jobse a Steva Wozniaka ztvárnili Noah Wyle a Joey Slotnick, Billa Gatese si pak zahrál Anthony Michael Hall. Film se snaží přiblížit nejen historii obou firem, ale i jejich zákulisní praktiky. Děj filmu tedy začíná založení firem v 70. letech a končí rokem 1985, kdy byl Steve Jobs z firmy Apple vyhozen. Trailer: Piráti ze Silicon Valley ^xtra

Láska přes internet

Trailer: Láska přes internet ^xtra

Co byste dělali vy, když byste zjistili, že člověk, se kterým si po emailu vyměňujete zamilované zprávy, je ve skutečnosti váš obchodní rival, pro kterého máte při každodenním konkurenčním boji jen urážky? Jak zareagují Joe (Tom Hanks) a Kathleen (Meg Ryan) v hlavních rolích se dozvíte v této romantické komedii.

Kristýna Dolejšová (UHK) @ DoleKris co mě nejvíc naštve? Vytáčí mě, když si objednám jídlo s sebou a až doma zjistím, že něco schází, hlavně pokud jde bramborovou kaši!

Stáhni si EasyApp a prohlédni si videa, která tě zajímají. Více na easyapp.cz

Piráti ze Silicon Valley

KULTURA

34 /

Když labuť zpívá a lyra hraje

foto: Luděk Řezáč

Říká se, že labuť zpívá nejkrásněji před svojí smrtí. Podle mě je to nesmysl, protože zpěvák a kytarista Kverd z brněnských Heiden labutí určitě není a ani on, ani zbytek kapely se netváří, že by to chtěli v dohledné době zabalit. Tak jak to tedy je? Vlastně docela jednoduše. Brněnská čtveřice vydala na podzim loňského roku nové album „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ zdobené krásným akvarelem letící labutě, na němž se Heiden opět ukazují v odlišném světle. Dlouhotrvající cestu za vlastním, rozpoznatelným výrazem započali Heiden zhruba v polovině své existence, kdy začali zjemňovat řezavý black metal a chladnou atmosféru zaměňovat za náladovost, melancholický rock a velmi osobní texty. Kdybych měl v jedné větě charakterizovat poslední album, řekl bych, že jde o sbírku zhudebněných nálad.

Na schovávanou se sny Těžko bych totiž hledal, k čemu jinému bych album připodobnil. Ostatně, pro kapelu je při tvorbě podle Kverda nejdůležitější život a prožívané pocity: „Žijeme své vlastní životy a naše hudba by měla být jejich odrazem, nikoli napodobeninou něčeho jiného. Vím, v dnešní době asi nelze být naprosto unikátní, ani se o to křečovitě nesnažíme, ale i při neutuchající snaze o posun, je

pro nás důležité vtisknout naší hudbě heidenovské DNA.“ V písni „Labuť a lyra“ zpívají: „Budu hrát jen tobě, v tónech schovám sny“. A přesně to Heiden dělají. Lyry se sice nedočkáte, bohatě však vystačíte s dvojicí kytar, z nichž budete mít pocit, že opravdu hrají jen pro vás. Zvukomalebné texty pak dokreslují onu pomíjivost vyjádřenou v hudbě a zároveň svou neuchopitelností otevírají bránu vaší fantasii. Sám Kverd o nich tvrdí, že hudba a texty jsou nerozlučně spjaty, a jedním dechem dodává: „Lidé je rozebírají z mnoha stran a občas mám pocit, že se je snaží vidět umělecké, protože mají pocit, že to tak má být. Já tenhle názor nesdílím. Heiden není bandička filosofů, jsme obyčejní lidi a k obyčejným lidem chceme taky mluvit.“ Lukáš Truxa (FF UK) co mě nejvíc naštve? Mě stačí, že svoji maličkost vytáčím sám. Vysvětlujte to ale blbcům, co se mě v tom snaží překonat.

PRACOVNÍ & AU PAIR pobyty v zahraničí (Evropa, USA, Kanada, Nový Zéland)

DOMA JE

NUDA !

CESTUJ A ZÁŽITK UJ

800 100 300 prace@studentagency.cz www.pracovnipobyty.cz f / Pracovní a au pair pobyty

POJEĎ S NÁMI V LÉTĚ DO ZAHRANIČÍ

PRACUJ

KULTURA

36 /

Murakamiho výlet do jiné reality Najít na první stránce knihy 1Q84 od japonského autora informace o Janáčkovi a Československu je zvláštní pocit. Ovšem sloJanáček v Japonsku vo „zvláštní“ je vlastně vhodným Délka trilogie (okolo 1200 stránek) dovoluje nenásilně nadnést problémy současného Japonska shrnutím celé trilogie: zvláštní, a nakonec i západní civilizace obecně: nízká poale velmi dobrá. Aomame je fyzioterapeutka, která občas pošle na onen svět muže týrající své ženy. Tengo je učitel matematiky a spisovatel, jenž se zúčastní literárního podvodu a přepíše zajímavý, ale špatně napsaný fantastický příběh o kuklách ze vzduchu a tajemných Little People. Podvod vyvolává nečekanou odezvu - náboženská sekta, ze které autorka textu utekla, považuje příběh za hrozbu a Little People, jež možná nejsou jen výplodem fantasie, se zlobí. Svět vyjel z kolejí do paralelní reality roku 1Q84 a Tenga a Aomame, kteří mezi sebou mají zvláštní pouto ze školních let, vzal s sebou…

Pozor na Dickense Murakamiho styl, udržovaný v celé trilogii, je velmi elegantní: poodkrývá příběhy postupně. Tady něco naznačí a tam utrousí, a jako ve spirále se stáčí k samotné podstatě. Jeho postavy jsou propracované, i když dva (ve třetím díle tři) hlavní hrdinové jsou si až moc podobní: důraz na dickensovské osamělé postavy, které hledají spřízněné duše, je trochu přehnaný.

rodnost, staří lidé dožívající v domovech seniorů, osamělost lidí uprostřed velkoměst, neschopnost najít partnera. A to vše na pozadí díla laděného do sci-fi, s postmodernistickými odkazy (na Dickense, Orwella…) a typickou otevřeností v sexuálních scénách. Stylem je Murakami, držitel ceny Franze Kafky a autor knih jako Norské dřevo, blízký českým čtenářům podobně, jako jsou čeští autoři (Čapek) blízcí těm japonským. Nakonec Janáčkova Symfonietta se podkresluje celou trilogii. Místy se bohužel zdá, že se epičnost textu přece jenom autorovi vymkla z rukou, a ve třetím díle se dějová spirála točí příliš pomalu, se zbytečnými odbočkami a opakováním dávno známého. I tak jde o originální, vysoce nadprůměrné dílo.

Lenka Chudomelová (FF UK) @ LenkaChudomel co mě nejvíc naštve? Vytáčí mě chyby v novinách. A zpravodajství, které mluví o sjezdovkách, když se toho ve světě tolik děje.

REPORTÁŽ

Připravujeme revoluci v bufetech na školách

Chybí ti na Tvojí škole bufet? Hledáme místa pro naše školní bufety! Dej nám vědět, pomoz nám jej otevřít a získej po dobu 1. měsíce fungování sortiment od všech našich partnerů za 50% ceny WWW.FAJNSVACA.CZ bufety@fajnsvaca.cz | tel.: +420 725 959 480

Hlavní mediální partner

magazine

Partneři

Easy reborn. Změníme se 5. května sledujte easymag.cz

it s Br ká vy ká so ...

… la ze o šk Pra v

MSc International Management BA (Hons) International Management BA (Hons) Applied Accounting & Business Finance

BA (Hons) Graphic Design BA (Hons) Fine Art Experimental Media

e ízímné b a N rav příp gramy pro

MSc Computing BSc (Hons) Computing

Den otevřených dveří 6. března 8 - 19 hod. Přijďte nás navštívit: Polská 10, Praha 2 - Vinohrady (+420) 222 101 020 www.praguecollege.cz