Page 1

Studentský časopis 9 / 2014

Marpo Trouble Gang Stavíme motorky Graffiti

Aleš Pitín (FPR ZČU)  AlesPitin Ilustrace: David Jindra

 Češi

Yale Oxford Harvard

Sex drogy Václavák Leť jako Iron Man


Fotoreport

Do Prahy jsem přišel před 3 lety. Není to lehký. Veškerá místa dostávají přednostně Češi...

Přečti si vš příběhy!


šechny

2—3

Sex, drogy a Václavák Přes den je nevidíme, v noci šlapou ulice a prodávají drogy. Na foťák se odmítají podívat, bojí se prozrazení a následného zatčení. Řeč je o prostitutkách a dealerech, kteří v noci pendlují po Václavském náměstí. Kolik z nich má vysokou školu a jaké jsou jejich životní příběhy?

Čti víc na easymag.cz

Jan Caldr foto: Alexandra Novotná


Obsah

Obsah

Tři Češi: Harvard, Yale a Oxford 6 — 11 Leť jako Iron Man! 12 — 13 Křížem × Krážem: Kde žereme o půlnoci 14 — 15 Marpo: „Trouble Gang není fanatizmus, je to náboženství.“ 16 — 18 Poznej školu jinak díky Akaposu. Akademii pomaturitních studií 20 — 21 Graffiti je drahej koníček, ale taky život 22 — 25 Jako nikdy nepostavená raketa 26 aCupOfStyle: Zpátky do školy! 28 — 29 Kam za českým designem 30 — 31 Dirty part-time jobs: Call centrum, job pro splachovací povahy 32 — 33 Dáváme motorkám nový život 34 — 35 Básničkáři? Radši dej prachy charitě 36 Incest tě nemine 37


easymag.cz

Easy míří do Japonska!

日本に展開

Zní to neuvěřitelně, ale expandujeme za hranice naší malé země. Japonská verze Easy však nemůže vypadat stejně zdegenerovaně jako ta česká, a proto jsme museli jsme na cover časopisu sehnat někoho, kdo vypadá jako Bill z Tokio Hotel (v Čechách to nebylo zas tak těžký). Jestli nám v Japonsku nepřinese úspěch on, tak už nikdo.

Brzy se tedy těšíme, že začneme expandovat i do méně profláklých zemí, jako je třeba Kyrgyzstán. Abych nezapomněl, tímto oficiálně zahajujeme franchising a vyzýváme zájemce všech divných zemí, aby se nám hlásili. Máme tolik síly a přebytečný energie, že jsme schopný expandovat prakticky kamkoliv.

Redakce Šéfredaktor: Aleš Pitín CEO Easy Media: Aleš Pitín Editoři: Lenka Chudomelová, Veronika Doleželová, Václav Zoubek, Kateřina Meinerová, Jiří Vančura, Ondřej Pacner Grafický design: David Jindra Září 2014 Dvouměsíčník Easy Magazine vydává Easy Media, o. s. Registrace: MK ČR E 20331 Vyšlo 1. září 2014 v Praze Náklad: 15.000 ks easymag.cz fb.com/easymagazine twitter.com/easymagazine

Ale teď už zpátky do Čech a k důležitejm věcem. Tohle číslo je peckový a fakt jsme si na něm dali záležet. Těžiště našeho magazínu se přesouvá na web. Vytvořili jsme tam pro vás nové rubriky a můžete si bejt sakra jistý, že vás naše nový články budou zajímat. K tomu se v Easy začínáme více věnovat studiu v zahraničí (mým skrytým cílem je vám rozmluvit jít na VŠ v Česku, protože to vzdělání stojí v porovnání se zahraničním fakt za hovno). Na easymag.cz se tedy začnou objevovat blogy Čechů studujících v zahraničí. Dočtete se, jak se studuje v USA, Švýcarsku a tak dále. Na závěr patří dík celý mojí crew, za to že se fakt snažej a chtěj dělat libovej časák. Už dost kecání, Be Easy a čti víc! Aleš Pitín (FPR ZČU)

 AlesPitin


Školství

6—7

Tři Češi: Harvard, Yale a Oxford

Aleš Pitín (FPR ZČU)  AlesPitin Ilustrace: David Jindra


easymag.cz

Tři Češi, které spojuje jedna věc. Všichni studovali nejprestižnější univerzity světa. Přečti si, co museli udělat pro to, aby se na takové školy dostali a jak vypadá jejich studium... Aleš Pitín (FPR ZČU)  AlesPitin Jirka Vančura ilustrace: David Jindra

Jan Straka: „Harvard předčil mé očekávání.“ Jak vypadá přijímací řízení na Harvard, co bylo pro tebe největší výzvou? Přijímačky na americkou vysokou školu nejsou o tom, že se napíše jeden test, nebo že se jde a něco se zběsile vyplňuje a na základě toho vás pak přijmou nebo nepřijmou. V přijímacím procesu se posílají dohromady eseje, doporučení od učitelů, výsledky z celé střední školy, dělají se standardizované testy. Z tohohle pohledu je na přijímacím řízení nejtěžší dát tohle všechno dohromady a obstarat si to.


Školství

Jan Straka Mám bakalářský titul z Harvardovy univerzity (2009), kde jsem zabrousil mimo jiné do ekonomie, společenské teorie, filosofie, historie i literatury a skončil s titulem z politických věd. V současnosti pracuji v Praze v Nadaci Depositum Bonum, kde se snažím přispět ke zkvalitnění českého školství. Každé léto trávím nejlepší týden roku na Letní akademii Discover, kde českým a slovenským středoškolákům dává příležitost zakusit školu, která je baví.

8—9

Jan Kolm „Překva jak rych Yalu zač

A k čemu si myslíš, že u tvého přijímacího řízení přihlédli? Ke dvěma věcem. Před 10 lety, kdy jsem se na Harvard dostal nebylo moc českých studentů, kteří se hlásili do zahraničí. Dále jsem měl docela dobré výsledky na střední škole.

Splnila škola tvá očekávání? Myslím si, že předčila moje očekávání. Původně jsem se bál, že to bude škola plná lidí, kterým jde jen o dobré známky a bodají si dýky do zad. To se naprosto nenaplnilo. Většina lidí žila tím, co je baví. Byli tam samozřejmě takoví, kterým šlo o známky, ale bylo jich pomálu.

Máme pro tebe tipy jak se dostat na zahraniční univerzitu!

Připravila tě česká střední dobře ke studiu na Harvardu? Ne. Moje středoškolské vzdělání se až na vzácné výjimky sestávalo z memorování a papouškování toho, co odvykládal učitel při hodině. Na Harvardu jsem nejvíc potřeboval schopnost přemýšlet a schopnost psát. Psaní se v českých školách vůbec nedělá. A přitom je to jedna z dovedností, kterou potom studenti budou potřebovat v životě. Chybělo mi to a musel jsem se to pak horko těžko doučovat. Je to jedna z věcí, na kterou by se české školství určitě mělo zaměřit daleko víc.


easymag.cz

maš: apilo mne, hle jsem se na čal cítit jako doma.“ Jan Kolmaš Je mi 23 let. Jsem absolvent univerzity Yale a nyní student kosmického inženýrství na Stanfordu. Zajímá mě průzkum vesmíru, robotika ale také sporty jako plavání a triatlon.

Proč ses rozhodl hlásit na Yale? K tomu, abych se hlásil na univerzitu do zahraničí, mě motivoval starší spolužák ze střední školy. Navíc jsem se dostal na svoji vybranou školu v ČR, takže jsem neměl co ztratit. Řekl jsem si, že chci zkusit něco nového, ale sám jsem si moc šancí nedával. Yale jsem na seznam připsal hlavně kvůli skvělému studentskému prostředí a možnosti stipendia.

Splnila škola tvá očekávání? Škola rozhodně předčila mé očekávání. Nejvíce mě překvapilo, jak brzy jsem se tam začal cítit jako doma. Rychle jsem si našel přátele a díky celé řadě děkanů, poradců a pomocníků jsem se nikdy necítil na holičkách. Negativně

mě překvapilo asi jen město New Haven, které se s Prahou, které není tak hezké jako Praha.

Jak vypadá tvůj běžný den? Takový normální den by vypadal asi takto: Snídaně v jídelně, dopoledne tři přednášky, sraz s někým na oběd, pak úkoly a vyřizování emailů a dalších povinností, pak volejbal, večeře, plavání, potom návrh rakety, ještě nějaké úkoly na další den a do hajan kolem druhé, třetí ráno. V pátek jsem žádné úkoly nedělal, raději jsem trávil čas s kamarády ale povětšinou jsem musel sobotu strávit prací a neděli úkoly.

Extrémní soutěživost, která vede až k sebevraždám... Setkal jsi se s něčím podobným? S takovou soutěživostí jsem se na Yaleu setkal jen ve vzácných případech. Vyměňovali jsme si výpisky, a pokud to bylo dovoleno, tak jsme spolupracovali na úkolech a projektech. Přepracovanost znám na vlastní kůži, ale za to si můžu jen sám, z vůle vyzkoušet si různé aktivity a ne z vůle být lepší než někdo druhý.

Připravila tě česká střední dobře ke studiu na Yale? Na střední jsem chodil na Gymnázium Jana Nerudy v Praze a myslím, že připraven jsem byl celkem dobře. Pochopitelně jsem trochu zaostával v angličtině a amerických reáliích, ale to jsem v průběhu let dohnal. Naopak jsem byl dobře připraven v přírodních vědách, zejména v matematice a chemii. Ze svých středoškolských znalostí jsem těžil ještě ve třetím ročníku.


Školství

10 — 11

Jan Václav Nedvídek: „Prostředí na Oxfordu je nesmírně soutěživé.“

Proč ses rozhodl hlásit na Oxford? Má motivace byla velmi prostá: chtěl jsem studovat na dobré univerzitě. Pak bylo tedy na místě se zeptat, proč bych nezkusil jednu z těch nejlepších.

Splnila škola tvá očekávání? Upřímně musím říct, že má již tak velmi vysoká očekávání byla dokonce předčena. Asi nejlepší jsou spolu-studenti, lidé s někdy až zahanbující inteligencí, kteří mají podobné zájmy, a i když mají zájmy zcela jiné, jsou schopni o nich hovořit tak, že i kovalentní vazba mezi atomy sodíku se najednou stává vzrušujícím tématem. Nádherné historické prostředí, které ke studiu přímo stimuluje, spolu s takovými lidmi, vytváří - alespoň podle mě - jedno z nelepších míst ke studiu vůbec. Bohatý studentský život je pak už jen dalším důvodem, proč jsem na Oxfordu tak nesmírně spokojený.

Jak vypadá tvůj běžný den? Závodně vesluji, takže přibližně čtyřikrát týdně vstávám na půl šestou, abych stihnul ranní trénink. Na devátou pak už sedím v některé

Jan V. Nedvídek studuje filosofii, politologii a ekonomii na oxfordské univerzitě, na které působí jako politický tajemník místní buňky Konzervativní strany. Hraje na varhany a má rád Dvořáka, Gin&Tonic a osmiveslice.

z oxfordských knihoven, kde načítám na svoji esej. Po obědě, někdy pracovním, mám tak dvě hodinky na jednu ze svých dalších aktivit, kterou je politika: jsem politickým tajemníkem univerzitní buňky Konzervativní strany, což bylo docela náročné v minulém trimestru, kdy probíhaly dvoje volby. Po pár hodinách dalšího studia pak mám někdy další trénink, někdy zkoušku se sborem, někdy schůzku na městském zastupitelstvu, někdy nějakou


easymag.cz

přednášku hostujících profesorů. Na sedmou pak v refektáři večeříme a večerní program už je ad libidum. Studentské party by byl ovšem hřích vynechat.

X

Extrémní soutěživost, která vede až k sebevraždám... Setkal jsi se s něčím podobným?

Připravila tě česká střední dobře ke studiu na Oxfordu?

Bohužel: ano, setkal. Je pravdou, že prostředí je to nesmírně soutěživé, a je také pravdou, že ne všichni to dobře snášejí. Jeden z mých nejlepších kamarádů musel strávit několik dnů v nemocnici, neboť se u něj vyvinula klinická deprese. Neustálý stres, nedostatečný spánek a velká ambicióznost všech okolo je zkrátka kombinace, kterou ne každý ustojí.

Upřímně řečeno musím říct, že si nedokážu představit, že bych studium na Oxfordu zvládal bez studia na střední v Británii. Těch několik Čechů, kteří na Oxfordu studují, téměř všichni dělají nějakou přírodní vědu či informatiku. Mimo mě vím o dvou, kteří studují humanitní obory: jedna vystudovala střední v Rakousku a druhý ve Spojených státech...


Adrenalin

12 — 13

Leť jako Iron Man! Přehrát video z akce! youtu.be/pb8yP9s2rJo

Flyboarding, sport bořící hranice, příležitost pro ladné držkopády...

Léto vyzývá pro zbrklé podniky a já si nemohla odpustit znovu prubnout, co všechno snese moje tělo Flyboard je v Čechách stále celkem neznámý akční sport, ale ve světě po něm lidi šílí - a není se čemu divit. Kdo netouží po tom umět létat, aspoň na pár okamžiků? Je to už pár let, co tuhle šílenost vymyslel chlapík jménem Frank Zapata (znalci zastřihají ušima, ano, je to mistr světa v jízdě na vodním skútru). Fungování celé věci je všehovšudy jasné na první pohled. Skútr, který je normálně nepojízdný, žene přes hadici do trysek vodu, ta


easymag.cz

Veronika Doleželová (FHS)  VeraDolezelova foto: Richard Vágner

Flyboard jako snowboard...

vás nadnese nad hladinu. Druhá věc je udržet se na proudu a neplácat sebou jako gumák. Chce to chvilku cviku. Obyčejnému smrtelníkovi stačí pro holý základ cca pět minut. Ve Vraném nad Vltavou jsem dostala stručné školení od dvou sympatických kluků, kteří už společně tuto kratochvíli v Čechách provozují přes jeden rok. Zájemci jim každým dnem přibývají, takže opravdu mají co dělat a časem nemeškají. Poté, co jsem se nasoukala do neoprenu s vestou a helmou (pro všechny případy), mě posadili na molo a přivázali trysky k nohám. Na první pohled se to opravdu nezdá, ale jak říkal jeden z mých opatrovníků, stát na flyboardu je jako jet na snowboardu. Protože jsem na něm dost špatná, neminuly mě jisté obavy. Já i můj dozor na skútru jsme se přesunuli na volnou vodu a pak už bylo jen na mně, abych zabojovala sama se sebou. První část triku je v tom, že se jednoduše postavíte. Flyboard pod vodou dostat pod sebe, narovnat nohy, v kotnících držet stabilitu. Chlapík na skútru pouštěl a postupně přidával proud do trysek. Druhá část triku: Rovnováhu držet i nad hladinou poté, co se vynoříte. Jak jsem předtím zmínila, je to doslova jako stát na snowboardu. Pokud už držíte rovnováhu a daří se vám létat nad hladinou, můžete si zkusit třeba delfína – zalomíte se po hlavě do šipky a pak se znovu vynoříte. Bát se toho,

že klesnete jako kámen ke dnu, je zbytečné. Neopren a vesta stoprocentně jistí to, že bez problémů vyplavete k hladině. Takto blbnout ve Vraném můžete celých dvacet minut. Napoprvé to bohatě stačí. Kluci pouštějí začátečníky maximálně do výšky tří metrů, pár jedinců, kteří jsou opravdu dobří, klidně i do šesti. Experti se dostanou i do devíti, ale to už je hadice tak natažená, že jsou téměř nad skútrem. A věřte, na ten byste spadnout nechtěli. Tři metry napoprvé naprosto vyhovují. Ani tak nejde o strach z výšek jako o obavy z toho pádu, který může nastat - a já si ho sama intenzivně vychutnala. Během mého řádění mě můj opatrovník poslal výš, a co se nestalo, ztratila jsem balanc. Hodit z více jak dvou metrů placáka na žebra není vůbec košer. Je to jako spadnout na beton. Tedy to raději moc nehroťte. I přes jisté malé riziko je flyboarding naprosto geniální zážitek. Protože víte co? Aspoň na chvíli jsem si tam ve Vraném létala jako Iron Man. Děkujeme agentuře Esennce.cz, která nám umožnila a zprostředkovala tento zážitek!


Kultura

14 — 15

Křížem × Krážem: Kde žereme o půlnoci Pivní nálada s sebou nese kručení v žaludku. Zde vám předkládáme naše tipy, kde po noci v Praze sehnat něco na zub. Nejsme na to pyšní, ale jednou se vám to může hodit.

Veronika Doleželová (FHS)  VeraDolezelova foto: archiv V mírné opilosti je vám překvapivě celkem jedno, co do sebe natláskáte. Tedy se předem omlouvám za to, že nebudu pět ódy na kvalitu jídla, jakožto jen pouze ploše hlásat, kde je vlastně otevřeno - a co je zhruba k nabídce.

Co třeba začít centrem? Na Národní třídě je prověřené Kentucky Fried Chicken, ale pokud se vám z pomyšlení na kuře dělá šoufl, zkuste v Ostrovní ulici malý pizza koutek, který je coby kamenem dohodil od zmíněného fastfoodového řetězce. Ten mě i mou kumpanii doposud nedokázal zklamat. Cestou mezi oběma zmíněnými je také kebab. Jeho otevírací doba se liší - od pondělí


easymag.cz

do středy je do dvou hodin, od čtvrtka až do soboty do čtyř ráno. V neděli mají otevřeno jen do půlnoci, ale upřímně, nikdo zaměstnaný nebo školou povinný se nechce dobrovolně ničit před pondělkem. V okolí Národní třídy je ještě restaurace U Vejvodů, kde vaří do dvou hodin ráno. Pivo je tam tak dobré, že je velká šance zde vytuhnout ještě do čtyř, dokud vás odtud nevypakují pinglové. Přesuneme se o kousek dál.

Roma Uno, klasická pizzerie, útočiště znavených a hladových duší...

Na Žižkově to po nocích žije různými hospůdkami Když vás tam na tahu chytne žravá, pivnice U Sadu je na Škroupově náměstí a vaří do dvou hodin. Ale náš jasný favorit je vzdálený jen pár ulic dál od Sadu. Je to Roma Uno, která jede nonsntop. Útočiště znavených a hladových duší. Je to klasická pizzerie, která nás ještě nikdy nezklamala. A pamatuji si (matně) i na to, že měla i celkem příjemné prostředí. Posuneme se ještě do další lokality - kousek od Náměstí republiky, přesně v Masné ulici, je pověstné Burrito Loco, mexická kuchyně, kde se vaří nonstop. Kousek odtamtud je "pařící" ulice Dlouhá, takže pokud jste na kulturní ochutnávce v Pivním muzeu nebo se ničíte v Roxy, tak to k Burritu nemáte daleko.

Ale vážně, na Černém mostě? Tam ještě někdo žije?! Krom nonstop KFC na Národní třídě je ještě pobočka na Václavském náměstí (to samé i McDonald).

Schválně jsem se snažila vyhnout nejvíce fastfoodům, ale bohužel to v pivním hladíku nemůžete ignorovat. Nonstop McDonald existuje na Černém mostě - ulice Chlumecká.

V této závěrečné části článku se už opravdu nemůžu zbavit studu. Ano, po půlnoci žeru, když jsem lapena pivním hladíkem. Ale kdo tohle také nedělá...


Kultura

16 — 17

Marpo: Trouble Gang není fanatizmus, je to náboženství


easymag.cz

Přehrát video z rozhovoru! youtu.be/J9WYy4knujE

Aleš Pitín (FPR ZČU) Foto: David Opatrný

 AlesPitin

Jsi jedním z prvních, kdo u nás odstartoval rap, kde jsi k tomu stylu přišel? Viděl jsem film Střela s Tupacem Shakurem. Jeho charakter mne tenkrát hodně zaujal. Později jsem na internetu začal zjišťovat, kdo to je, a dostal jsem se tak až k rapu. Začal jsem rap poslouchat, byla to tenkrát moje modla. Někdy ve třinácti jsem začal zkoušet svoje první rapování. Dneska už rapuju patnáct let.

Jak tenkrát rapová scéna vypadala? Byl jsi jeden z prvních, kdo ČR ukázal úplně nový styl...

Marpo, jeden z prvních raperů, kterého si lidé v Česku všimli. V počátcích kariéry se mu příliš nedařilo. Úspěch se dostavil až nedávno, kdy po 4-leté pauze vydal desku Riot! Ta doslova zahýbala českou rapovou scénou, a to natolik, aby si jeho fanoušci nadšeně začali dělat kérky s logem Trouble Gangu. Marpovi se podařilo vytvořit kult osobnosti, který v ČR nemá obdoby, čtěte víc...

Já jsem tenkrát doufal, že to bude hrozně dobře přijatý, že sem konečně jde něco, co bylo v USA úplně běžný. Půlka lidí to chápala a bavilo ji to, druhá půlka lidí mě nesnášela, protože diss a battlestyl bylo něco, na co česká hudební scéna nebyla připravená. Byly to celkem ostrý časy, třeba jsme se prali po koncertech, protože přišli lidi a fuckovali nás. To byl celkem masakr.

Jak dlouho se věnuješ thajskému boxu? Od devatenácti.

Slyšel jsem historku o zápase v Německu… To mě vyloženě přivezli na maso. Byl to můj druhý profesionální zápas a můj soupeř jich měl za sebou asi pětadvacet a z toho pět posledních zápasů KO. Nikdo mi to tenkrát neřekl. Přišel jsem za ním, že bych chtěl


Kultura

18 — 19

s loktama, protože béčkový zápasy v Německu jsou bez loktů. On se na mě podíval a řekl, že jako klidně. Porazil jsem ho.

Jak se k tomu dostal?

Řekni nám, jak ses probubnoval až do Chinasek? Měl jsem pauzu s bubny, protože už mě to přestalo bavit, hrát si ve sklepě jenom sám pro sebe. Půl roku před smrtí Pavla Grohmana jsem začal cvičit, že založím zase kapelu. Pak se stala ta tragédie s Pavlem Grohmanem a mě čtrnáct dní nebo měsíc na to zavolal kapelník Franta Táborský, jestli bych si s nima nechtěl přijet zabubnovat. Přijel jsem, totálně jsem to zkurvil, protože jsem nikdy nehrál s živou kapelou. Ale řekli, že si to se mnou dokážou představit, a tak jsem tady.

Po nějaký době jsi pak přerušil svoji rapovou kariéru, zhruba na čtyři roky. Proč se to stalo? Chinaski mi zabraly a zabírají spoustu času. Je to fakt náročný, hrajeme od čerta k ďáblu, po celý republice i na východu Slovenska. Točí se desky, klipy, strašně moc rozhovorů. Je to velká kapela, takže je to fakt masakr. Rapu už jsem měl dost, protože jsem vydal čtyři desky a nevěděl jsem, kudy kam. Nemělo to ten úspěch, ve který jsem doufal, takže jsem se na to vybodl. Řekl jsem si, že už to nebudu dělat, že do toho jenom cpu peníze a nemá to smysl. Teď jsem dělal desku Riot! jenom pro sebe, a paradoxně se to chytlo.

Zajímalo by mě tvoje napojení na Spojené státy. Točil jsi tam několik klipů a přiučil ses od lidí, kteří pracovali s rappery ve Spojených státech.

V roce 2005 nebo 2006 jsem hledal featuring na desku a našel jsem HTyho, kluka, se kterým teď dělám nejvíc. HT nejprve přijel na turné k nám, potom jsem já zase začal jezdit k nim. V současnosti tam jezdím každých čtyři nebo pět měsíců. Státy jsou můj druhej domov - mám to tam rád, mám tam spoustu kamarádů, už je to jako rodina.

Vysvětli nám co je Trouble Gang? Kdy jsi na ten nápad přišel? Je to taková moje rodina. Všichni fans a i my. Dřív jsem si fans tolik nevážil, myslel jsem si, jaká nejsem hvězda, a taky jsem na to doplatil. No a po koncertě jsem někde řekl, že jsme parta blbů, takovej Trouble Gang - furt někde děláme píčoviny. Amíci nevěřili, že se to chytne. HT říkal, že je to zase další z mnoha názvů a když pak byli v Čechách a viděli, jak tady lidi jsou pokérovaní, tak říkali - klobouk dolů. Je to movement, ne jenom název nějaký party.

Plánuješ další desku, nebo na to zatím nepomýšlíš? Tak 30. září vydávám Bestofku, kde budou tři nový tracky. Deska přijde asi až další rok, pokud budou nápady. Když ne, tak to prostě odložím o rok, fakt je lepší nespěchat.

Co bys v Čechách změnil, kdybys mohl? Stoprocentně myšlení lidí. U nás je všechno problém, ať už třeba reklamace nebo služby obecně. Proto tak rád jezdím na Floridu do USA, kde lidi myslí úplně jinak. Jak je tam sluníčko, sou víc vyklidněný


Cestujte luxusními autobusy do více než 60 měst Evropy již od 390 Kč

www.studentagency.cz


Inzerce

20 — 21

Poznej školu jinak díky Akaposu – Akademii pomaturitních studií! Nevíš, co dělat po střední škole? Nebyl jsi přijat na vysokou školu? Zdá se ti, že ti škola nic praktického nedala? A víš vůbec, co bys chtěl v životě dělat? Je mnoho cest, kterými se teď lze vydat. Můžete se pokusit nalézt pracovní místo, čekat na druhá kola vysokých škol nebo zkusit roční pomaturitní studium a tím si zachovat i status studenta se všemi možnými výhodami. AKAPOS - Akademie pomaturitních studií má zcela výjimečný přístup ke studiu. Celá koncepce je založena na tom, že si budete spíše hrát, než se šrotit, tak jak je to dnes zcela běžné na všech školách, od základní až po vysoké. Proto je do výuky zakomponována spousta průkopnických metod. Jednou je gamifikace, která bere z her jen to nejzábavnější a začleňuje to do ryze neherního prostředí. Heutagogika je další metoda, se kterou se ve výuce setkáte. Je založená na tom, že lektor pokládá otázky a studenti svými odpověďmi tvoří příběh tematicky spjatý s probíranou látkou. Díky konceptu Cesta kolem světa se seznámíte s anglicky mluvícími zeměmi. V rámci kariérového poradenství se dozvíte, jaké jsou vaše silné stránky a které povolání by se pro vás nejvíce hodilo, připravíte se na pohovor v angličtině a zpracujete si své CV. Vyberete si firmu, která odpovídá vašemu pracovnímu profilu, kam budete chodit na praxe. Díky

tomu získáte mnoho zkušeností a kontaktů nejen se zaměstnavateli, ale také s lidmi z oboru. A to není všechno – v průběhu roku vytvoříte vlastní fiktivní firmu, kterou se naučíte řídit a vést. Mimo výuku vás také čeká celodenní program ve formě odpoledních klubů, kdy do školy budou chodit lidé z různých oborů a rodilí mluvčí z různých částí světa. Minimálně jednou měsíčně se bude konat filmový klub a společně se spolužáky můžete navštěvovat kulturní akce v cizím jazyce. Výuka samotná bude probíhat i s pomocí tabletů. Prostory jsou rozdělené do zón – každá zóna je určena na jinou činnost. V odpočinkové si přečtete knihu z naší knihovny, ve sportovní si zahrajete basketbal či popustíte uzdu své fantazii v herní zóně. V případě nemoci je k dispozici i online výuka. To by nemusel být až tak nudný rok, ne? Přijďte se poslední týden v srpnu přesvědčit o výjimečnosti naší školy na seriál otevřených dveří a vyzkoušet si výukovou hodinu zdarma. Více informací naleznete na www.akapos.cz.


A.

Jazyková škola A.H.O.J.

Jazyková škola A.H.O.J.

Víc než jen jazykovka

Víc než jen jazykovka

A. A.


Kultura

22 — 23


easymag.cz

Graffiti je drahej koníček, ale taky život

Nikola Bečanová  BecanovaN Foto: Valentýna Janů

Graffiti tu s námi vždycky nějakym způsobem bylo, je a bude. Je přirozenou součástí města, samostatná kultura, trošku jinej svět, kde se žebříček hodnot a cíle liší. Jako kdyby se zastavil čas a zjednodušily principy


Kultura

24 — 25

Slova komerce nebo underground vůbec neřešim. Jediný měřítko je kvalita věci... Ke kořenům D. s graffiti začal před deseti lety. Poprvé ho zaznamenal na prvním stupni základní školy, díky starším spolužákům. Dneska je to aktivní writer (člověk, který dělá graffiti) a je součástí jedné z nejaktivnějších crews (skupina writerů vystupující pod jedním jménem), která se tituluje FC. „Baví mě na tom úplně vše. Tvořit, budovat sebe sama, vidět svoje věci všude, věci kámošů, plácat se po městě a dostávat se na místa, kam bych se normálně nedostal. Sbírat všechny zážitky s tím spojený, mít svojí crew, ukázat všem, jak graffiti vnímám a jak si myslim, že by mělo vypadat,“ říká zapáleně. I když s policií to vždycky bude špatný. „Oni jsou na jedný straně, my na druhý.“ Útěky, pouta a spaní na záchytce není jenom představa nabytá po zhlédnutí filmů Gympl nebo Vejška.

Na pomezí reality Zmíněné snímky se snaží život writerů přiblížit běžným lidem. V některých částech se to daří, jindy ne. S komercionalizací subkultur D. problém nemá, důležitý je dívat se na věc s nadhledem. „Slova komerce nebo underground vůbec neřešim. Jediný měřítko je kvalita věci.“ I tak bývají filmy impulsem pro mladý kluky, co by si malování po zdech rádi


Mám čistý svědomí

vyzkoušeli. Tak přichází vlna tzv. toys, nováčků, „nepravých“ writerů, kteří mají pocit, že nejlepší nápad je jít se učit na legál. Legál, místo, kde není proti zákonu malovat, má svá pravidla. Nejzásadnější legální zóny u nás jsou Těšnov, Orionka a Barrandovský most a malovat by na nich měli vysloužilí writers, kteří už nejsou aktivní v ulicích města, nebo lidé, kteří na to podle slov D. prostě maj. „Legál má být hall of fame a má tam být vidět to nejlepší z města. Rozhodně to není místo, kam by měli chodit malí kluci zkoušet svoje první skici.“

„Výčitky nemám nikdy. Je to jedna strana graffiti a ve chvíli, kdy nám něco smejou, jdem na to samý místo a z principu se doteguje. Blbě bych se cejtil jenom v případě, že jde o hřbitov, kostel nebo rodinnej dům. Celkově se snažim nedělat na soukromej majetek, ale na státní plochy. Ale i pro samotný writers jde o investici. „Graffiti je drahej koníček, ale taky život. Kdybych ho nedělal, mohl jsem si za všechny ty prachy koupit nový auto. Nic není zadarmo a nelituju jediný koruny ani úsilí, který do něj vkládám.“ Zmiňovat TCS a vlastní crew jako tu nejaktivnější, se může zdát jako laciný gesto. Když jsem ale dneska nastupovala do metra s piecem FC, chtělo se mi smát. Je jich plný město


Kultura

26 — 27

Jako nikdy nepostavená raketa Lukáš Truxa (FF UK) foto: archiv

Schválně, kolik kapel už z vás na koncertu vymlátilo duši? A kolik jich vás roztancovalo, sotva jste si nacpali sluchátka do uší a stiskli play? Že jich je nějak podezřele málo? Tak si teď ke všem těm počtům připočtěte velkou jedničku, pokud jste to už náhodou neudělali. Vees stoupají vzhůru jako neřízená střela a míří přímo na vás. Na první poslech vás zaskočí retro nádech. Skoro jako když se starý legendy reinkarnují do party mladých kluků. A sotva se rozkoukáte, kde se tu vzala tahle interpretace sedmdesátkového rock’n‘rollu, smete vás vlna živelných kytar a energie, kterou nerozdýcháte jinak, než vytvořením silné závislosti na jejich hudbě. Nádech dávno minulých desetiletí a jasná rozpoznatelnost na poslech prostě dělá z tohohle tria kluků z Budějovic víc, než jen další rockovou kapelu, jakých je v tom našem českým rybníčku bezpočet. K tomu nechybí zručnost s nástroji a skromné vystupování, které je přibližuje posluchačům v lidské rovině.

Hledání ztracených podprsenek Za skoro deset let existence se zatím vytasili jen se dvěma ípky a jednou řadovou fošnou. Její název Foe Dry je podle kapely přesmyčka na německé „fau drei“, nikdy nepoužitou zbraň, kterou chtěli nacisté bombardovat

Londýn. Teď namísto zbraní míří kapela na fanoušky svými songy a jejím jediným cílem je vyždímat je do poslední kapky potu. Ani za mák nezáleží na tom, jestli hrají pro tisíce, jako letos na Colours of Ostrava, nebo pro pár stovek, jako loni na RESTARTtheART. Jak se opřou do strun, levá noha neví, kde křepčí pravá, lokty tak tak nevyráží zuby čelistem ve svém okolí a slečny marně pátrají po spodním prádlu. Vees jsou zkrátka sví a do hudby dávají všechno. Oproštěni od prachsprostého kopírování jdou přímo za tím svým a inspirováni legendárními jmény vykračují z jejich stínu. Takhle upřímných kytarovek je v Čechách jak šafránu a tohle budějovické trio si u nás s žádnou jinou bandou nespletete. Za to vám ručím


ENÝC OTEVŘ

H DVE

ŘÍ

. 2014 9 . 9 a 3. 9.

DNY


Styl

28 — 29

A Cup Of Style: Zpátky do školy!

Lucie a Nikola Ehrenbergerovi Foto: acupofstyle.com

Ne ex


easymag.cz

eboj se xperimentovat!

Znáš to, když přijdeš po prázdninách do školy a připadáš si, jako by tvojí třídu někdo vyměnil? Všichni vypadají jako vyměnění? Ten první poprázdninový dojem je docela důležitý, tak se pokus, aby byl co nejlepší! Jak například? Neboj se experimentovat! Unos ještě všechny vzorované a barevné sukně a šortky z prázdnin. Máš na to ještě tak měsíc! Může se stát, že ta sukně co jsi nosila na pláž, ti najednou do školy připadá moc krátká. Mám pro tebe malý tip. Zkus si pod ní vzít úzké šaty, jejichž délka ti vyhovuje a které budou fungovat jako top, ale zároveň si nebudeš připadat, jako že se musíš hlídat pokaždé, když jdeš ve škole po schodech. Sebevědomí je přeci jen ten nejlepší doplněk! A když už jsme u těch doplňků – neboj se jich! Na podzim budou in třeba klobouky!


Styl

30 — 31

Kam za českým designem Představujeme vám obchody, které zastupují ten nejkvalitnější a nejzajímavější český design. Obchody, které povyšují nakupování na svátek. Kateřina Meinerová (FSV UK) Foto: archiv

 kaemovita

Harddeocore Senovážné náměstí 10, Praha Pražský prodejní prostor HARDDECORE funguje úspěšně od roku 2007. Obchod nabízí kvalitní český design od renomovaných tvůrců i mladých talentů. V nabídce jsou například produkty autorů, kteří citlivě zacházejí s přírodními zdroji nebo využívají lokálních materiálů. Prodejna navíc chystá od září pravidelná setkání s tvůrci, se kterými spolupracuje.


easymag.cz

Fox gallery Křemencova 176/6, Praha Fox Gallery vystavuje bok po boku design s uměním, ale nejde o standardní galerii, ani o standardní obchod. Fox chce svým návštěvníkům nabídnout smysluplnou inspiraci a motivaci milovat český design a umění, proto se staly workshopy a dílny pro děti součástí jejího programu. Součástí projektu je i lifestylový magazín Foxmag. Oceňuji prostředí, které se netváří elitářsky.

Leporelo+ Malinovského náměstí 2, Brno Leporelo+ představuje produktový design ikon českého skla, porcelánu a šperku. Pokocháte se například porcelánovou sérií PETROL Daniela Piršči a propadnete kouzlu šperků Zorya. Příjemné je, že v obchodě najdete i cenově dostupné kousky. Z knihkupectví si můžete odnést pěknou knihu a listovat jí nad šálkem kávy ve vedlejší kavárně

Trash Made: módní doplňky z recyklovaných materiálů Designshop galerie beseda Jurečkova 18, Ostrava Designshop Galerie Beseda je velmi čerstvě vzniklým prodejním místem, které v prosinci 2013 doplnilo renomovanou Ostravskou galerii a nabízí nejnovější trendy současného produktového designu. V obchodě je zastoupena například česka značka Limited Porcelain nebo značka Trash Made, která vytváří módní a bytové doplňky z recyklovaných materiálů.


Jobs

32 — 33

Call centrum, job pro splachovací povahy Co nějaká letní brigádka, něco krátkodobého na přivydělání, záležitost, kterou si nikdy nenapíšete do životopisu? Call centrum je jednou z možností, která na takový požadavek sedí jako prdel na hrnec.

dirrr part-tim jo


easymag.cz

Debility, hovadiny, prkotiny, mozek na škvarek...

rrty me ob$ Veronika Doleželová (FHS)  VeraDolezelova foto: archiv

Chtěla jsem zkusit aspoň na měsíc pozici telefonistky - medovým hláskem nabízet zboží za „akční“ ceny, tahat z lidí moudra do hodinových dotazníků Na práci jsem nakonec dostala druhou možnost. Odhodlání mi ale vydrželo jen dva týdny. V cestě za kariérou nejlepšího telefonního vyděrače mě zastavily dva nepřekonatelné problémy.

Ten první - lidé. Lidé jsou zlá a zákeřná hovada. Byl jím supervizor, který poslouchal každou pikosekundu mého pobytu u mikrofonu a zval si mne do kanceláře, aby mi jako naprostému idiotovi sdělil, že vše dělám blbě. Nevhodně zvolený tón. Špatná formulace otázek. Nebyla jsem milá. On přitom rozhodně milý není, protože jsem jen jedna ze stovky lidí, kteří mu za krátkou dobu prošli kanceláří. Pak tu byli ti nebožáci na druhé straně linky, už předem otrávení, když zjistili, co po nich chci. Dáte mi pár minut svého času? Ne, nashle a vymažte si mne ze seznamu. Tenhle způsob rozloučení je ještě celkem zdvořilý. Druhý nepřekonatelný problém – moje vlastní přesvědčení. I když jsem sama dobře věděla, že by mě tohle neskutečně štvalo, dělala jsem to. Otravovala jsem cizí lidi po telefonu, pokládala naprosto stupidní otázky. Pamatujete si na tyto reklamní spoty? Co se vám vybaví při této scéně? Debility, hovadiny, prkotiny. Mozek na škvarek, sebevědomí pokleslé do nejhlubších mořských propastí. Kdo proboha sepisuje tyhle dotazníky… Ať už jsem se snažila sebevíc dělat svou práci, snaha marná. Přeci se navzájem nevidíme, a tak moje telefonické kontakty neměly problém pořádně si mě vychutnat. Stačilo jen zavolat v nevhodnou chvíli a už si lidé měli na kom vybít všechnu frustraci a vztek. Sama sebe kontrolovat, bez chyb zapisovat do dotazníků, zalezlá v malé kóji, kde jsou kolem mě podobně zoufalí kolegové. To bylo něco, co už si vícekrát nechci zopakovat. Za ten mizerný cash to opravdu nestálo


Byznys

34 — 35

Dáváme motorkám nový život

Chcete si pořídit motorku? Custom? Přinášíme rozhovor s kluky ze Spark Plug Motorcycles, kteří rozjíždí u nás unikátní podnik: přestaví starou motorku a přizpůsobí ji potřebám konkrétního majitele. „Custom motorky jsou něco víc než jen motorky“ říkají. Custom motorek je hodně druhů, na co se soustředíte vy a co je při stavbě vaším cílem?

Přemysl Adamec (FSV UK)  PremekAdamec foto: Kryštof Kalina

My stavíme především cafe racery,braty, street trackery,scramblery. Celý proces obnáší motorku celou rozložit , technické díly uvézt do perfektního stavu, často se zkracuje zadní část rámu, dělá se prochá sedačka a celkově se hodně ubere na váze. Nakoupí se díly a začne se stavět podle grafického návrhu, který se vytvoří se zákazníkem.


easymag.cz

Jaké mám možnosti, když si kupuju motorku?

tím dostane nový život, stave se z ní něco unikátního.

Oliver: Můžeš si koupit nově vyrobenou, a pak máš stejnou jako všichni ostatní, nebo veterána. Lidi si samozřejmě motorky upravují, ale spíš mírně, to není custom, kde máš jen svoji vizi. V Čechách se cafe racery, trackery apod. nedělaly, respektive jenom pár lidí je toho schopných, ale komunita je tady roztříštěná. Je hrozně hezký, když jdeš do garáže, kde stojí ta motorka udělaná přesně podle tebe, a víš, že si můžeš postavit, cokoliv chceš. Trávíš hodiny u toho svýho stroje, aby pak mohl jezdit, je to tvoje dílo. Rukama realizuješ, co máš v hlavě, a to je hrozně uspokojující. Taky chceme, aby lidi, kteří si od nás motorku objednají, strávili s náma v garáži co nejvíc času.je potřeba tomu stroji rozumnět, není to tak složitý a pak si hodně věcí zvládneš udělat doma sám se základním nářadím.

Jak moc vám jde o design?

Jak si máme představit, že probíhá proces customizování motorky? Johan: Custom znamená na zakázku. Koupíme motorku třeba z osmdesátých let, která je obrovská, oplastována celou ji rozložíme, technické díly se zrepasují, rám se vyvařuje podle grafickéhé návrhu. Nalakuje se a nakoupí se díly, které sedí s návrhem, celé se to zkompletuje, dost často se zjednodušuje i elektrika. Hodně záleží na tom, k čemu ten konkrétní člověk motorku potřebuje a kam s ní chce jezdit. Vyměníme na ní desítky věcí, ty zbytečný už tam nevrátíme (třeba obrovský blatníky nebo blinkry…). Stane se z toho lehčí, líp ovladatelná a zábavnější motorka. Srdce té motorky tím pádem může dál sloužit ale

Oliver: Samozřejmě, výsledná image je nejdůleitější. Hlavně potřebujeme dobrý základ - nádrž, která bude vizuálně fungovat s tím, co my vymyslíme. Pak nás zajímá rám, který je hodně vidět, a samozřejmě jak vypadá motor, ten necháváme odhalený uplně celý.

Jak dlouho trvá postavit motorku? Oliver: Tak čtyři, pět měsíců. Jde hlavně o to mít díly a v hlavě koncept. Když na tom děláš intenzivně každý den, tak se to asi dá zvládnout za měsíc.

Custom motorky jsou u nás novinkou. Jaké jsou vaše plány, kam chcete směřovat? Oliver: Chceme rozjet nejen garáž, ale i e-shop s náhradními díly, případně videa, kde se ukazuje, jak si dělat věci sami. Z podobných věcí jsme se taky učili. To, co děláme, je pro nás vlastně umění - děláme, co se nám líbí, a vyjadřujeme se touhle cestou. Pořád je to ale koníček, ne profese. Nemotivuje nás vidina peněz, ale spíš lidi, kteří hledají to, co jim můžeme nabídnout. Ten čas bychom stejně v garáži strávili, takže proč to nespojit s profitem vlastním i profitem zákazníků tady v Česku? Taky plánujeme čas od času nějakou akci - třeba teď na podzim chceme pozvat lidi, o kterých víme, že mají zajímavé customizované motorky, abychom se vzájemně inspirovali. Ale nic megalomanskýho. Lidi, který to zajímá, si to najdou sparkplug-motorcycles.com


Funky

Básníčkáři? Radši dej prachy charitě!

36 — 37

Pyšní emoční bardi a tovární majstři za poblitější svět! Je to vždy roztomile milé, jak ti culící se bulíci lifrují každoročně emočně nabité texty do všech almanachů, neperiodických periodik a jsou tak tvůrci uměleckých molochů, které vás zhltnou ve změti obrazotvornosti, poetičnosti a vůbec celé té emoční pitvornosti. „Květy v dunách pláčí okvětími“. „V barvách Achajců, v zástupech ametystů“. „Nevidě kolibřího letu, stmíval se dlaněmi“. Tak určitě… prosím, ještě veršík! Zrýmujte mi vše, klokana i obláček, tak jako pan továrník Horáček! „Tak slýchám lidi z údolí, / i z hor a pouští nebo blat, / a Čechy, Dány, Mongoly… / vždyť chodí za mnou odevšad.“ „Z mraků jsou náhle klokani, / stvoření k poskakování / a Petřín, směšný jako hroch, / se v plášti z listí uklání“.

Docent Kwág Foto: Docent Kwág

A pak si to prskejte do životopisů, že jste vyfabrikovali kupu nesmyslů, v podobách knižních na vlastní pyšné náklady. Klady tohoto poetického maratonského blití, býti mohou možná pro persónu samou, ale copak to máme my ubozí číst? Plíst se to bude, všude, v regálech a na policích, v řádcích periodik, tučné a hlučící, jak pomník potentátů. A pak o sobě kdesi řeknou, že jsou umělci, či snad básníci. Snící bestie. To je jak, ať čtenář promine, kdybych se sám k novináři přirovnal. Ale urážet se tu nebudu do těch pobudů. Jen, chtělo by to, aby bylo po nárožích méně písmenkově nablito, a když už, tak alespoň z větší pokorou. Přeci jen, pisálci a básničkáři, uvědomme si, to není umění, to je blití


easymag.cz

Zasmrádlý vzdoušek nese se chodbami všelikých škol Aneb co degeneruje české vysoké školství Historie nás zdárně poučila, že obcovat se svojí matkou, popřípadě dcerou, není nápadem nejskvělejším, ba naopak velice hloupým. Vede totiž nejen k hádkám v rodině, syn žárlí na otce, matka na dceru a podobné skopičiny, ale končí i degenerací a vůbec takovou mizernou genetickou neplechou. Ještě před Mendelovými hrášky zkrátka člověk tušil, že setba ve vlastním rodě nenese zdárnou sklizeň. Bohužel na vysokých školách českých se tohoto povědomí jaksi nedostává. Mnozí profesoři učí na škole, kde sami bakalovali, magistrovali, doktorovali, a tak je pak s pompou habilitovali na stejná senilně vyhřátá místečka. A tak tomu je již po několik generací, a proto není divu, že tento univerzitní incest jaksi zdomácněl, stal se tradicí. Školy si vyrábějí své vlastní profesory, kteří jedou v zaběhlých kolejích svých předchůdců. Zasmrádlý vzdoušek nese se chodbami všelikých škol. Omílání mouder předchůdců a neustálý cyklus udržuje příjemnou zatuchlou homeostázu. Proč taky ne?! Vždyť zájemců neubývá. Není třeba nic měnit. Oživovat. Přeci jen, přiznejme si, prcat s někým ve vlastním domě je snazší, než vyjít na zápraží…

Incest Tě nemine Docent Kwág Ilustrace: David Jindra


Fotoreport

38 — 39

Jacob's Art: Ustrnulej v čase Čti víc na easymag.cz

Projekt Jacob's Art spočívá v zastavení se na neobvyklých, absurdních ale i běžných místech, který jsou součástí našeho každodenního života. Chci se vcítit do atmosféry danýho momentu. Heslem je „Frozen in the Moment“, což přesně vystihuje to, co dělám na každý fotce – stojím zmraženej jako socha a kolem mě proudí život.

foto: Jakub Pavlovský


myStudentBook.com Vše, co každý student potřebuje! mít všechny úkoly hotové včas být připraven na všechny testy výpočet průměrů známek přehledný rozvrh hodin


Hardcore Přidej své hodnocení! ***

Vyber si správnou vejšku, ty nejlepší předměty a vyučující!

HodnotUcitele.cz

Easy 9/2014  

Tři Češi: Harvard, Yale a Oxford

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you