Štístko, Tučňák, Vydra, Zelí). V některých případech se ženské a mužské přezdívky odlišují skloňováním, které je dáno přirozeným rodem substantiva, jenž souvisí s pohlavím nositele. Jde například o rozdíl ve sklonnosti a nesklonnosti přezdívek Kiwi, Cvoky, Penny, Grizzly. V případě, že přezdívka je nesklonná, jedná se o dívku, v případě, že se jedná o chlapce, skloňuje se (Kytaru dejte Kiwimu – Kytaru dejte Kiwi; Dopis je pro Dennyho – Dopis je pro Denny). Odlišné skloňování přezdívek pro mužského a ženského nositele se objevuje také u přezdívek vzniklých z podstatných jmen ženského rodu, např. Houba, Kulička, Sirka, Šmudla, Žirafa – v mužské variantě se v dativu a lokálu užívá maskulinní koncovka –ovi (vzor předseda), při označení ženy koncovka –e (vzor žena). Tyto přezdívky tak můžeme řadit mezi propria obourodá, která mají v prvním pádě pro oba rody jen jeden tvar, ale při skloňování se už rody odlišují příslušnými koncovkami. U přezdívek se v souvislosti se jmenným rodem kromě obourodých jmen setkáváme také s dalším typem pojmenování – řada přezdívek má, stejně jako jména vespolná, ženské a mužské podoby ve všech pádech naprosto totožné, ale nevykazují typický znak vespolných jmen, neoznačují třídu charakterizovanou určitým kvalitativním znakem (Tomáš je dřevo, Lenka je nemehlo) ani nevznikla proto, že nejsou schopna vytvořit samostatné výrazy k vyjádření přirozeného rodu (chudák, sirotek). Jako samostatnou kategorii jmen můžeme nahlížet jedinečná a neopakovatelná pojmenování, kdy uživatelé propria zachovávají původní gramatický rod motivujících apelativ, ale jméno používají pro osobu ženského (ta Králík, Hroch, Chodník, Koblížek, Křeček, Moučník, Ocásek, Smajlík), případně mužského (ten Děvečka, Blondýna, Holka, Houska, Koule, Krychle, Lupa, Krůta, Kulička, Zlatovláska, Žirafa) pohlaví. (Hroch šla hrát kuželky. Ocásek zpívala písničku. X Zlatovláska ztratil nůž. Houska jedl koláč.) Zajímavé je sledovat dodržování pravidel českého pravopisu ve skautských kronikách, viz Hroch a Křeček vykopaly poklad. (dvě dívky) X Děvečka a Krychle vykopali poklad. (dva chlapci). Vzhledem k tomu, že se přezdívky používají především v malých sociálních skupinách, jsou tyto odchylky od jazykového systému uživatelsky přijatelné, neboť ze situace a kontextu je zřejmé, o kom se mluví a kdo je oslovován, a nositelé přezdívky jsou s tím, že se o nich hovoří v jiném rodě, srozuměni. Podobně hovoří o posunech v pojetí rodu M. Knappová ve své práci o českých osobních jménech, když připomíná, že „gramatická kategorie mužského a ženského rodu se v češtině opírá o přirozený rod pojmenovávaných jedinců. Pokud se antroponymy pojmenovávajícími osoby mužského rodu, např. příjmeními, stala (původní) apelativa ženského nebo středního rodu, přešla
59