Obydlený meteorit

Obydlený meteorit Jiří Weinberger Miloš Kysilka Hana Tonzarová

Obydlený meteorit Jiří Weinberger Miloš Kysilka Hana Tonzarová

—1—

—2—

Čtenáři a čtenářky!

Představte si prosím kabaret a v něm dva muže a jednu ženu. Jeden z těch tří hraje na klavír. Všichni tři zpívají a všichni tři při tom hrají divadlo. Ale pozor: nejsou to tři postavy, nýbrž jen jedna, trojjediná.

Ti tři aktéři se v této knize jmenují

,

a

. Necháváme zcela na

vás, jak si je ve své hře obsadíte. Můžete si zapamatovat, že v naší hře byla

jediná žena a

klavírista. Ale taky si to pamatovat

nemusíte, zkrátka obsaďte si role tak, jak sami chcete.

A teď to hlavní: nemusíte mít ani klavír, ani herce, ani krásný hlas. Úplně postačí, když si to všechno budete představovat.

Ačkoli, ani to není nutné. Můžete si číst a nepředstavovat si přitom vůbec nic. Tedy, jestli to dokážete, my nikoho, kdo by něco takového dokázal, neznáme.

Pomyslná opona se pomyslně zvedá. Máte-li oponu skutečnou, uvažte prosím sami, k čemu vám bude.

Poznámka 1. Takto, kurzívou, píšeme režijní poznámky. Jakmile tedy uvidíte kurzívu, můžete daný text přeskočit.

Poznámka 2. Takto, tučně, zapisujeme básničky. Čtěte si je, prosím, nahlas, přesně tak, jak se vám zrovna bude chtít.

Poznámka 3. Podtrženě jsou zapsány texty písní. Nad nimi najdete notový zápis písně. Neznáte-li noty, určitě se je kvůli této knížce neučte.

Poznámka 4. Takto, nezvýrazněně, je zapsán tzv. hladký text. I ten je ovšem zapsán ve verších, protože úplně hladký text se v této knize nevyskytuje.

Poznámka 5. Výjimkou ad 4 je hladký text jedné povídky. Poznáte ho snadno, není rozlámán do veršů.

—3—

Obsah Příběh první...................................................... 11 Příběh druhý...................................................... 21 Příběh třetí...................................................... 23 Příběh čtvrtý..................................................... 29 Příběh pátý....................................................... 34 Příběh šestý...................................................... 40

—4—

Obydlený meteorit

y = 210

Fast Swing

B7 @@ B D7 Gmi @Ç

@@

@ @

Pro - pa - dám se,

Ç

ne - du - mám ,

Cmi

B

Ç

vpĜe - du mám.

ne - du - mám ,

F7

bí - lé svČt - lo

Edim

@ @ @Ç

@@ B Ç

pro - pa - dám se,

B7

nad du - hou,

vpĜe - du mám.

Ç

Es

B

G7

ne - du mám,

Ç Es

G7

Cmi

G7

bí - lé svČt - lo

Ç B

Pro - pa - dám se,

Gmi

Ç Es

B

pro - pa - dám.

Propadám se, nedumám, bílé světlo vpředu mám.

Propadám se, nedumám, bílé světlo vpředu mám.

Propadám se, nedumám, bílé světlo vpředu mám.

Pod duhou, nad duhou, propadám se, propadám.

Pod duhou, nad duhou, o půl gé té na druhou.

Vstal jsem a nevytáh’ žaluzie.

Jen jsem zap’ počítač.

Jsou ajťáci chlapi. Chlapi!

Klapy, klapy, klap!

—5—

B

vpĜe - du mám.

D7 Gmi @ ÇB7

B

Pro - pa - dám se,

ne - du - mám ,

F7 B Ç

C7

bí - lé svČt - lo

vpĜe - du mám.

Ç

Ç

Es

Edim

Pod du - hou,

na dru - hou.

Cmi

B

G7

nad du - hou,

@ F7

Pro - pa - dám se

Es

G7

bí - lé svČt - lo

ÇD7

B

Pod du - hou,

F7

C7

o pĤl gé

té

Posvítil jsem na klávesy.

Má panenko, kde jsi?

Kde jsi!

Ještěže mám na okně žaluzie

y

Slow Swing = 80

@ B @

@@

@ @

G7

3

Je - štČ - že mám

na

3

o - knČ

3

v..lé

C7

-

3

3

tČ

kvĤ - li ran - ní

3

-

mu

Ç e

3

3

lu - zi

-

e

G7

B

3

Je - štČ- že mám

3

v..no - ci

3

3

na o - knČ

C7

3

B

3

kvĤ - li mČ - sí - ci v..ú -

G7 3

B

F7

slun - ci.

@ @ -

-

3

Ç

F7

3

ža - lu - zi

ža

»

B

3

3

Ç

Ç F7

C7

3

F7

3 ± ± G

plĖ - ku.

Se

3

3

3

Ĝe

@ @ ža - lu - zi - e - mi

F7

3

se mi

3

vel

3

@ @ nad - by - teþ - né 3

ža - lu - zi - e

eu - fo

3

-

mi dob

3

ri - e

3

- mi na

-

3

a

»

-

ži - je.

3

bez tí - ži - vé

Bez

3

nos - tal

-

±± G

3

du - ši.

3

Jak

Ještěže mám na okně žaluzie v létě kvůli rannímu slunci.

Ještěže mám na okně žaluzie v noci kvůli měsíci v úplňku.

Se žaluziemi se mi velmi dobře žije.

Bez nadbytečné euforie a bez tíživé nostalgie.

Se žaluziemi na duši.

Jak páté kolo s obručí!

—6—

3

3

gi - e.

B

Ç

pá - té ko - lo s..o - bru - þí!

»

Se

Na kvítek usedla včela uprostřed luk a polí a Madlenka jí vjela do čela golfovou holí.

Co ta už má doma pohárů z turnajů pro mladistvé a v bance stohy dolarů, které jí Obama tiskne.

Na kvítek usedla včela uprostřed polí, testosteronová Majda si obden lýtka holí.

Já a moje čtyři vnady rády jezdí do Kanady.

Baví mě tam víc než tady piano melodie Teskně hučí Niagara Viagarské vodopády.

Pracuji v budově se dvěma výtahy.

Starší z nich, páternoster, nejezdí tam a zpět.

Jezdí jen dokola, hrká si dokola jedinou otázku: Lze projet úvratí?

A zda tma tam cti netratí?

A tak jsem si zvykl nabízet dámám společný průjezd oběma extrémy:

—7—

extrémem nahoře i tím, co je v podzemí.

Strachu jen trochu, neb v obou úvratích dere se kabina houstnoucí tmou.

Tmou, kde vše podstatné teprve začíná.

Dere se okolo ozubů kola.

Nestrachujte se, dámy!

Jsem tady, věřte mi, navěky s vámi!

Navzdory hlomozu!

Třeba až do svítání.

A dáma se zpravidla bojí.

I nebojí.

Nebojí.

I bojí.

Možné je všecičko!

Možné je obojí!

Navíc, je to už dávno.

—8—

Jsem mobil mimo signĂĄl

y

Fast Swing = 220

@ Âť

Â?

Jsem

Â? Â? Â? Â?

F

sig - nĂĄl mi - mo

F

mo - bil ,

je - ho bla - ho - ro - dĂ­m ,

Â? Â? Â? Â? Â? Âť (

B7

PĤl

pĂĄ - ru

@ Â? Â? Â?

C7

3

Ăş - stĂ­

mĂĄ

zlo - bil.

Jsem sĂĄm

na

pon - tĂł - nu

� � � � � Ç

Â?

C7

zda mo - bil

si do - bil ,

32 taktĤ , dohra piano + scat.

Jsem mobil mimo signål, kdo mě do těch míst vyhnal?

Jsem signĂĄl mimo mobil, nadarmo bych se zlobil.

Jsem sĂĄm svĂ˝m psem i jeho blahorodĂ­m, zakletĂ˝ do pĂ­smen, na krĂĄtkĂŠ ĹĄĹˆĹŻĹ™e se vodĂ­m.

PĹŻl pĂĄru polobot klape tu po pontĂłnu a mĂ­stnĂ­ vodovod ĂşstĂ­ mĂĄ v telefĂłnu...

—9—

Ç

C7

F

Ç

svým

krĂĄt - kĂŠ ťĖĤ - Äœe

psem

F

sig - nĂĄl ,

a

se

� � Ç

mĂ­st - nĂ­

vo - do - vod

i

� � � � � � Ç C7

F

jsem sig - nĂĄl mi - mo

mo - bil,

G �G � G F G � � � � � � � � Ç

C7

de - bil,

Â?

vo - dĂ­m.

Ç

B7

F

Â?

vy - hnal? Jsem

F G G � � � � � � � Ç

� � � � � � � � Ç

kla - pe tu po

� Ç

C7

pĂ­s - men,

v..te - le - fĂł - nu. Jsem mo - bil mi - mo

co ne - vĂ­,

Ç

Â?

F

F C7 G G G G G G @ Â? Â? Â? Â? Â? Â? Â? Â? Â?G Â? Â? de - bil,

mÄŒ do tÄŒch mĂ­st

� Ç

� � � � � Ç

po - lo - bot

Â? Â?Â? Â?

kdo

F

za - kle - tĂ˝ do

F

C7

F

na - dar - mo bych se

C7

Â? Â? Â? Â?

Â?

sig - nĂĄl ,

Â? Â? Â? Â? Â?

F

@ Ç

� Ç

C7

@ � � � � � Ç C7

F

mo - bil mi - mo

@ � � � � � Ç C7

F

C7

co ne - vĂ­,

co

na - po - do - bil.

Jsem mobil mimo signál, jsem signál mimo mobil, debil, co neví, zda mobil si dobil, debil, co neví, co napodobil...

Druhý výtah je moderní: fotobuňka, rychlost, nosnost.

Cesta vzhůru trvala bezmála nekonečně dlouho.

A nestalo se při ní bezmála vůbec nic.

Co řekla Tuna Tuně?

V přítulném zápase sumo?

Totéž co Tuně Tuna!

Obrazovka jich byla plná.

Cesta dolů trvala jak všechno krásné krátce.

A přesto tam při ní v artistní zkratce proběhly dějiny předchozích dvou set let.

—10—

Nuže, PŘÍBĚH PRVNÍ.

U nás v pátém patře pracovávala dáma.

Z anfasu, ale i z profilu, byla jak dělová koule.

V předlouhé úzké chodbě bylo dost těžké se jí vyhnout.

Kráčela zásadně středem.

Kudy se prosmeknout?

To nemělo řešení.

Vlevo zeď, vpravo zeď, babo raď!

Uhni!

Anebo u jedné z těch dvou zdí ztuhni!

Potkával jsem ji však naštěstí zpravidla v kuchyňce.

Do psychiky život ryje

y

Slow Swing = 80

@@ B

@ @

Gmi

3

Do psy - chi - ky

B

@ @

3

Led - ni - ce

Es7

3

Vna

-

ží - vot ry - je , vy ži Cmi 3

Gmi

je

3

su

3

-

3

@ dy mi

-

zí pod

3

-

F7

3

lé - þí

ji

3

3

ka

-

lo - ri

K

na - še má - ma, 3

K

Cmi

3

fal - da

-

—11—

F7

3

per mar

B

-

ket

tá

-

e.

3

-

ta.

G ±

K

3

ma , v..hla - vČ lou

3

3

- že z..blá - ta,.

@ B @

y

p

Gmi

@ @

3

3

3

3

F7 3

3

3

3

B rit.

3

Do psy - chi - ky ži - vot ry - je

tur - bu - lent - ní pa - ro - di - e. Ztich - la

Cmi

F7

tČ

3

-

3

lo

bobt - ná.

3

K

Cmi

Ç 3

Zza - ni - ká

a

B

3

± »

ty - je .

Do psychiky život ryje, vyléčí ji kalorie.

Lednice je naše máma, supermarket táta.

Vnady mizí pod faldama, v hlavě louže z bláta.

Vnady mizí pod faldama, v hlavě louže z bláta.

Do psychiky život ryje turbulentní parodie.

Ztichla loutna, tělo bobtná.

Zaniká a tyje.

Jednoho krásného dne jsem si ohřál oběd.

A co čert nechtěl!

Dělová koule zamířila do kuchyňky až po mně.

Setkali jsme se v chodbě. Úskokem ke stěně, co zdá se vzdálenější!

Leč krátké ručky dělové koule svíraly se svislicí bezmála pravý úhel.

Jednou z těch ruček — mi horký oběd srazila z tácu — na koberec.

Prostřený ode zdi ke zdi.

—12—

Gmi

3

lout - na ,

Musíte dávat pozor, děla dělová koule, já — při chůzi — rozhazuju — rukama!

Podívám se radši z okna G7 y G

Medium Ballad = 110 C6

Po - dí - vám se rad - ši z..o - kna

G

G7

ro - sa na mČ pad - la.

než - li do zr - cad - la ,

Fmaj

Za

slun - cem

se v..pod - pr - sen - ce

G7

pod brá - ni - cí po - ma - ten - ce Zzem se ne - o - tá - þí.

Fmaj

ti

þou - há z..nĤ - še,

G7

nežli do zrcadla, plamen v oku už jen doutná, rosa na mě padla.

Za sluncem se v podprsence gravitace vznáší, pod bránicí pomatence Zem se neotáčí.

Slunce po obloze kluše, co to na mě hýká?

Mášenka ti čouhá z nůše, skoč s ní do rybníka!

—13—

gra - vi - ta - ce vzná - ší,

G7

Slun - ce po o - blo - ze klu - še , co to nea mČ hý - ká?

C

skoþ s..ní do ryb - ní - ka!

Podívám se radši z okna

G7

Emi

C

C6

Má - šen - ka

pla - men v..o - ku už jen dout - ná ,

Emi

C

C6

Fmaj

C6

Páterem nosterem jezdím jen zřídka, už jsem se nabažil dost a dost.

Tedy jsem nastoupil do rychlovýtahu.

Prožluklé zpoždění fotobuňky!

A tak mě ta z děla koule dosyta dostihla a vnikla tam ke mně.

Vklíněný do rohu vzýval jsem oblohu, a prožluklá fotobuňka zavřela vrata výtahu.

klavír se promění v cembalo

Představte si prosím obdélník

y

Tempo rubato Intro cembalo = 90 C6

G

G

Fmaj

G C6 Ç

(

Fmaj

F7 3 G7 @

» ± ( ± (

@ @ GÇ3

Ç ob - dél - ník,

Es mi

@Es mi@ 3 » ( kruž - ni - ce.

þtver - ce ,

Ç

Fmaj

pĤ - do - rys

G

do kte - ré - ho je

Fmaj

G ± Ç

C6 Soprano @F7Ç 3 ( (

kruž - ni - ci

ve - psa - nou do jed - no - ho z..ro - hĤ

C6

@Es mi@ G

TFis

me - zi je - ho dvČ stra - ny

ry - chlo - vý - ta

-

3 3

3

a o - nen

hu.

—14—

ve - psá - na

F7 C ± @ K

Fmaj

A k..to - mu men - ší

G

PĜed -stav - te si pro - sím

C6 Fmaj

þtve - rec ,

prak - tic - ky vza - to

Basso C6

G

Soprano

ši - ro - ký kruh.

C6

3

A teć nám po - rać- te.

To byl v..tu chví - li

recitace *

3

Fmaj

C6

*

3

A teć nám po - rać - te,

Ç

Duo

pa - tro,

3

tla - þít - ko s..pČt - kou

jak stisk - nout

F7 @

± (

Fmaj

C6

C6 Es mi @

± ± Ç 0

Ç G7

do - stat .

kam se chcem o - ba

»

ne - lze!

neboťjsem jsem ěíkám záměrně zámČrnČ„nám“, nám neboĢ ** vŘíkám v tu tu chvíli chvíli ss onou onoudámou dámou

o - zna - þu - jí - cí

C Basso

F7 @ (

rit. Soprano

3

3

Nni - jak!

To pros - tČ

vytvoĜil nerozborný nerozbornýkolektiv. kolektiv vytvořil

Představte si prosím obdélník, prakticky vzato čtverec, do kterého je vepsána kružnice.

A k tomu menší kružnici vepsanou do jednoho z rohů čtverce, mezi jeho dvě strany a onen široký kruh.

To byl v tu chvíli půdorys rychlovýtahu.

A teď nám poraďte! Říkám záměrně „nám“, neboť jsem v tu chvíli s onou dámou vytvořil nerozborný kolektiv.

A teď nám poraďte, jak stisknout tlačítko s pětkou označující patro, kam se chcem oba dostat.

Nijak!

To prostě nelze!

—15—

Jsou tam i další tlačítka, například tlačítko s nulou, které by dveře výtahu, kde už to vřelo, pravděpodobně otevřelo.

Geometrické zákony jsou neúprosné!

Z kabiny vytěkal všechen kyslík.

Jak bych se z tohohle vyvlík’ a vysvlík’?

Kolem nás razila růžová parfémů vůně, jakož i vůně zelí a čabajky.

Stlačil bych tlačítko urgentní pomoci, bylo však z dosahu všech přítomných končetin.

Za jakou cenu se mi nakonec podařilo uvésti výtah do pohybu, to neprozradím ani rámcově.

Kdyby se ovšem našel někdo, kdo by můj vyprošťovací manévr označil za nevěru, vyrazím mu zuby.

Byl jednou jeden sekretariát

y

Rubato cca 100

Periferní C G

±

3

G7

Byl je - dnou je - den

Ç C

ni - kdy ni - kdo ne - mČl rád.

F Moravská lidová

Nad ní už by - li

Ç C

zda za - ha - ra - ší.

se - kre - ta - ri - át

se

se - kre - táĜ - kou , kte - rou

C Ç

Ç

F

Ob - le - to - va - li

—16—

G G

jen pa - pa - lá- ši,

mno - hem leh - þí

G7

Ç

þe - ka - la mar - nČ

Ç

C

že - ny,

Â? Â? Â? Â? Â? Â?

G7

Â?

Ç

� � � � � � Ç C

aĹž je - dnou se s..nĂ­ u trr - rrh

� � Ç

Ç

C

G

la lĂĄ

lĂĄ la la la lĂĄ

Â?Â?Â?Â?

vĂ˝ - tah pÄœe - tĂ­ - Ĺže - nĂ˝

Ç -

ĂĄ

3

� � � � � � Ç C

vĂ˝ - tah pÄœe - tĂ­ - Ĺže - nĂ˝.

Byl jednou jeden sekretariåt se sekretåřkou, kterou nikdy nikdo neměl råd.

Byl jednou jeden sekretariåt se sekretåřkou, kterou nikdy nikdo neměl råd.

Nad nĂ­ uĹž byli jen papalĂĄĹĄi, Ä?ekala marnÄ›, zda zaharaĹĄĂ­.

Obletovali mnohem lehÄ?Ă­ Ĺženy, aĹž jednou se s nĂ­ utrrrrh’ vĂ˝tah pĹ™etĂ­ĹženĂ˝.

JĂĄ na nÄ›kterĂŠ svĂŠ hosty Ä?ekĂĄvĂĄm u vĂ˝tahu.

Kdo by se neprojel pĂĄterem nosterem? ÄŒekĂĄm a dĂ­vĂĄm se do hlubiny.

Do hlubiny aj na kabiny!

Z hlubiny ke mně vzlínå reålný vnějťí svět!

A vypråzdněnÊ kóje, jak pråzdnÊ těŞní klece, jak kapky deťtě k řece, bez boje padaj´ zpět.

—17—

����Ç

F

Ç

lĂĄ la la la lĂĄ

Â? Â? lĂĄ

‡

lĂĄ

Z hlubiny vzlínají kabiny a s nimi dutý hluk!

A vždycky mezi dvěma tkví neprůhledná bedna.

Pod bednou dutý formát a v rámu ramena.

Nad ramenama hlavy a pod hlavama trupy.

Dutiny břišní a boky!

Streptokoky a lupy.

Humanoid vzlínaný páterem nosterem vyjíždí důstojně jak Á čtyřka z tiskárny.

Cos to zas vyrobil, světe náš nezdárný?

Vnější svět — krasohled vygeneroval návštěvníka.

Anebo návštěvnici?

Tu profláknutou entitu?

Na kterou čekaj’ ve skrytu bez rozdílu a všici počítačoví poustevníci?

Nápadně podobně jak z páteru nosteru vyjíždí z kompjútru Á čtyřka s výsledky.

Nápadně podobně.

Jen s jinými následky.

Toť prostě tím, že kompjůtr z jadrného je fládru, kdežto ten reálný vnější svět jen z mediálních hadrů.

—18—

Nápadně podobně z páteru nosteru vyjíždí v ústrety super- i subrety.

Tu návštěvníci?

Tu návštěvnice.

Tu zákazníci.

Tu krasavice.

Pomalu, pomalu, od hlavy po paty, vyjíždí z hlubiny sukně a kravaty.

Jsem jako rybář na břehu řeky.

A jsem tu sám!

Jak lejstro z kartotéky.

Sám se svým modelem vnějšího světa.

Jak lejstro z kartotéky!

A slunce krouží dál placaté země kol.

Tak pravil Interpol.

Koperník puká vzteky.

A slunce krouží dál placaté země kol.

A já mám za úkol vás o tom přesvědčit.

Na vlastní oči přesvědčit.

Proč se na všecko nevybodne trosečník uprostřed krásného dne?

Proč asi? Zeptáš se, krásná panno.

Tak tedy proč?

Možná, že pro ten tvůj slepičí kvoč!

—19—

Nevadí absence touhy, ba právě naopak.

Nevadí absence touhy?

Ba právě naopak?

Vadí prezence touhy po touze.

Ta vede zmatence ze bláta do nouze.

Ze bláta do nouze!

A naopak.

Toť touha po touze.

Nehmatná na omak.

Jednou jsem dole, jednou nahoře, a když se ráno proberu, tak je to OK. V průměru.

Na vlastní oči přesvědčit!

Proč se na všecko nevybodne trosečník uprostřed krásného dne?

Proč asi, zeptáš se, krásná panno?

Nezeptám. I tak mám radostí nad hlavu.

—20—

Nuže, PŘÍBĚH DRUHÝ.

Jednoho krásného dne jsem sjížděl rychlovýtahem z pátého patra do přízemí.

A se mnou chlap v kožené bundě, ale s kravatou!

Ve třetím poschodí výtah zastavil.

Stoply si ho dvě stařenky, vetché jak věchýtek.

Promiňte, že jsme vás zastavily, zaskřípla jedna z nich.

To je v pořádku, berte to jako dámskou volenku.

Chlap v kožené bundě mlčel.

Páni, dámy, beseda začíná, zapěla stařena číslo jedna a začala se pohupovat.

Páni, dámy, beseda začíná!

Páni, dámy, veselme se, spustila i ta druhá.

Chlap v kožené bundě mlčel.

Počkej, já povím, žes na mně loudíval, počkej, já povím, žes na mně chtěl.

Mezanin. Přízemí.

Pospíchám k východu.

A jeviště vnějšího světa mě vyplivlo do ulic — vstříc dalším dobrodružstvím.

Odvrácen od sexu, vracím se k semtexu. melodie jako V zahrádce růžičku, pod okny hubičku

—21—

Neb je to přece jen klidnější činnost.

S výdejem méně sil zasáhne stejný cíl; a aspiruje na nevinnost.

A pointa? Nuže, pointa!

Víte, děti, víte, co je to pointa?

No prosím! Dnešní děti už vůbec nevědí, co je to pointa!

Pointa, děti, je nesmírně důležitá okolnost!

Osvětlíme to na příkladu. znělka z Vyšehradu, tzv. brum brum Nuže, ten příklad: Na procházce se psem zabývám se sexem.

Nevěsta je bohatá, prodáváme štěňata. znělka z Vyšehradu, tzv. brum brum A jeviště vnějšího světa mě vyplivlo do ulic — vstříc dalším okolnostem.

—22—

NuĹže, PĹ˜Ă?BÄšH TĹ˜ETĂ?.

Mrzlo. Doběhnout tramvaj?

Ano. Byż s rizikem, Şe sebou flåknu o vozovku a kolemjdoucí z velkoměsta vyjeknou rozkoťí, Şe mají zas jednou autenticko-tektonickÊ, přederotickÊ – PřederotickÊ co?

ZĂĄĹžitky!

Život je bijåk

y @ B EsÂ? @Â? Â? Â? Â?

@ Â? Â? @ Âą Â? Â? ( Â? (Â? (

Blues = 95

@@ @ Â? B7 Â?

Ži - vot je bi - jåk

Â? Â? Â? (

@@ F7� � � � � � Ç 3

@ TT @ T @ TT @ T

TTT

@ TTTT

B

� � � � � � Ç

F7

3

3

@ TTT B7 T

T

Es7 B

vĹĄe - chno je

T

B

Es7

B

‡

TTT

@ TTT T

B

Âą @ Â? Â? Â? Â?( Â? Âą Âą @ Â? Â? Â? Â? Â? Â? Âą ( aĂž du - chem pÄœĂ­ - to - men

Es7 @ � ‡ ¹ � � � ( � � � @� ( F7

ÇÇÇ

Ži - vot je bi - jåk

B11

ji - nĂĄĂĄĂĄk!

—23—

Â? Â?( Â?

B

œ

a

jĂĄ jsem v..nÄŒm di - vĂĄk.

‡

F7

Es7

@ Âą Â? @ Â? Â? Â? Â? Â? Â?Â?Â? Â?Â?Â? Â?Â?Â? Â?Â?Â? @

( ( ven - kon - cem ne - bĂ˝ - vĂĄm .

a

@ TTT T

Es7

a

TTT

zĂĄ - vrat - nÄŒ ne - lĂ­ - bĂĄm .

od u - cha k..u - chu ,

NČ- kdy se smČ- ju

B

TTT

Ži - vot je bi - jåk

B

@Â? Â? Â? Â? Â? (

ani v..du - chu

Es7

Ži - vot je bi - jåk

@ TTTT

@� � � � Ç

3

@

@ @ Â?( Â? (Â? (Â? Â?

jsem v..nÄŒm di - vĂĄk.

Es7

He - reĂž - ky na plĂĄt - nÄŒ

Solo piano B

@ TTTT

jĂĄ

Solo piano Es7

jsem v..nÄŒm di - vĂĄk .

jĂĄ

a

Âą Â? Â? K Â? Â?( Â? Â?(

B

Život je biják a já jsem v něm divák. Život je biják a já jsem v něm divák.

Herečky na plátně ani v duchu závratně nelíbám.

Někdy se směju od ucha k uchu, ač duchem přítomen venkoncem nebývám. Život je biják a já jsem v něm divák. Život je biják.

A všechno je jinak!

Na město padal soumrak.

V tramvaji zářilo světlo, které si cestu spletlo a zářilo jak v opeře!

Chyt´ jsem se tyče.

Horizontální tyče, aby to se mnou nefláklo, až zase jako vždy najede před tramvaj odbočující auto.

Pane!

Pravila dáma hned vedle té horizontální tyče.

Tyhle méé brýýle stály šestnáct a půůl tisííce korun českých.

Tak to Vám gratuluju.

Jen bych to takto nerozhlašoval.

Někdo by Vám je mohl ukrást.

—24—

Tak to by si nepomoh´, jsou silně bifokální, na míru zrobené, natvrdo tvrzené.

A pak, milej pane, mám tuhle berlu.

Tou bych je ubránila!

Zralá žena mužům vyká Fmi y @ Cmi Cmi G

@ @

Rubato = 90

Fmi

Zra - lá že - na mu - žĤm vy - ká , kdež - to dČ- tem ty - ká ,

@@@

@@@

@@@

G Cmi

G7

3

k..stá - ru ztČž - ka žvý - ká.

G

Ces - tou z..ba - rĤ

Cmi

G7

žád - ná šĢá - va, bo - lí hla - va

G

Fmi

ba - ba

Cmi

ti - še hý - ká.

vel - mi ob - tíž - nČ si zvy - ká,

Fmi

už

3 ro

G

Fmi

Cmi

Cmi

pod hla - di - nou ti - cha.

ne - ní

Zby - ly

Kde nic, tu nic, žád - ný pa - nic ,

Cmi

jí

jen

Zralá žena mužům vyká, kdežto dětem tyká, velmi obtížně si zvyká, k stáru ztěžka žvýká.

Cestou z barů už to není žádná romantika, žádná šťáva, bolí hlava pod hladinou ticha.

Kde nic, tu nic, žádný panic, baba tiše hýká.

—25—

u

žád - ná ro - man - ti - ka,

Cmi

Fmi

Cmi

po - pel - nic

G G7

Cmi

o - te - vĜe - ná ví - ka.

Zbyly jí jen u popelnic otevřená víka.

Zbyly jí jen u popelnic otevřená víka.

Co kdyby s brejlema, berla neberla, kapesní zloděj sebral i vás?

Moment! Vy o někom takovém víte?

Já to bejt nemůžu, mám brejle jen za tisíc.

No, třeba byste to zvládl!

Co na to říct?

Snad radši nic.

Letenské náměstí!

A baba o nestejné berli se sune k východu.

V pondělí jdu pod nůž!

Výměna kyčle!

Tu berlu zahodím a vyběhnu jak srna!

Jel jsem tenkrát, jako divák, do kavárničky Cafeidoskop.

Kdyby ta baba, kdyby ta baba vystoupila až na Hradčanské, byl bych ji býval asi vzal s sebou.

Osamělou a sarkastickou, inteligentně zestárlou, nerezignovanou, nerezavějící ženskou.

Bývalo by ji to v Cafeidoskopu chytlo a bavilo.

Ale tak rychle já reagovat neumím.

Zdálo se mi, že když si ji sem, mezi své přátele, vezmu, bude to vypadat, že tu berlu mám já.

—26—

NeŞ jsem si řek´: A co må bejt?, dveře se zavřely.

A srna i s berlou byla ta tam.

Jako by se mi do tunelu Blanka propadla!

MĂĄm intenzivnĂ­ pocit

y

Rychle, perifernČ = 250

Âť

Â?

MĂĄm

Â? Â? Â? Â?

C

in - ten - zi - vnĂ­

� � � � � Ç Şe si v..jed - nom

T C

ćas.

G7

� Ç

ku - se

stÄœĂ­ - hĂĄm

� � � � � Ç

o - cit’,

Kde jsem se dnes

T

� Ç

TÄŒ- kĂĄm.

Ç

T

� Ç

TÄŒ - kĂĄm.

T

T

T

2.

tam.

Ç

Hned

� Ç

Â?

po - cit,

neh - ty.

se

rad - ĹĄi

� Ç

ta - dy,

� Ç

TÄŒ- kĂĄm.

‡

Måm intenzivní pocit, Şe se pořåd jen holím a Şe si v jednom kuse stříhåm nehty.

Tak letĂ­ mĹŻj Ä?as.

Jak Ä?as.

Kde jsem se dnes ocit´, se radťi neptåm.

Těkåm. Těkåm.

Hned tady, hned tam.

—27—

se po - ÄœĂĄd

C

� Ç

jen

Tak le - tí mĤj

Â?

C

T

Âť

Ç Ç

Ç

Ăžas.

T

hned

tam.

Ç

� Ç

Hned

a

Ç

G7

Jjak

� Ç

T

ne - ptĂĄm.

Â?

ho - lĂ­m

Â? Â? Â? Â? T

Â? T

� � Ç

� � Ç

Ĺže

C

G7

Â?

G7

TÄŒ- kĂĄm.

1.

ta - dy,

‡

Ç Ç

Â?

MĂĄm

Ç

hned

Mám intenzivní pocit, že se pořád jen holím a že si v jednom kuse stříhám nehty.

Tak letí můj čas.

Jak ďas.

Kde jsem se dnes ocit´, se radši neptám.

Těkám. Těkám.

Hned tady, hned tam.

Těkám. Těkám Hned tady, hned tam.

—28—

Nuže, PŘÍBĚH ČTVRTÝ.

Dnes ráno jsem ještě vstal

y

Pomalu, houpavČ = 90 C

Ç

Cdim

Dnes rá - no jsem

C Dmi Emi F

ji - tĜní klid, klid

C

tak si i ho - lu - byi

Ç

je - štČ vstal,

Ç

G7 Ami G7

Ç

G7

Dy - na - mit!

mám rád svĤj

Cdim

C

vy - ka - jí, ty - ka - jí,

G7 Ç

Tak ja - ko li - di si

G7 Ami G7 C Dmi Emi F

vr - ka - jí, tr - ka - jí. Mo - hu Vám , ma - da - me,

Ç

Ç

Cdim

své dá - my

na - bíd - nou - ti tr - ká - ní?

Ç

C

3 F G7

Ç

Ze - ptal se

Ami

ne - mám rád ho - lu - by mČst -ských skal,

s..vni - tĜním rý - mem:

Ami

C

C

Ami

ho - lou - bek

G7 Ami G7

C Dmi Emi

Há - dej, há - dej, ha - da - þi ,

na bá - ni.

co mu o - na o - pá - þí!

y

Fast Swing = 220 C

Ç

Ç

nad

C

G7 3

Ç Pod de - kou,

C

Ç

Cdim

nad de - kou,

hra - je - me hru

Ami

roz - hod - þí - ho ,

G7

Ç

car - pe

pra - vČ - kou.

Ç

C

ne - jen

—29—

Ç

pra - vČ - kou,

G7

Ç

pod

de - kou,

Cdim

C

F

de - kou, hra - je - me hru

Ami

C

3 rit. F

Ty máš svý - ho,

di - em,

já mám svý - ho

pro - to

pĜe - ce

cin - knu - tý - ho

C Ç

ži - i - jem.

Dnes ráno jsem ještě vstal, nemám rád holuby městských skal.

Mám rád svůj jitřní klid.

Klid s vnitřním rýmem: Dynamit!

Tak jako lidi si vykají, tykají, tak si i holubi vrkají, trkají.

Mohu Vám, madame, nabídnouti trkání?

Zeptal se své dámy holoubek na báni.

Hádej, hádej, hadači, co mu ona opáčí?

Pod dekou, nad dekou, hrajeme hru pravěkou.

Pod dekou, nad dekou, hrajeme hru pravěkou.

Ty máš svýho, já mám svýho cinknutýho rozhodčího.

Carpe nejen diem, proto přece žijem!

Cestující jsou povinni se za jízdy držet!, přečetl jsem nahlas nápis nad svou hlavou. A stiskl jsem ruku dívky, co stála vedle mě.

Byla skoro tak velká jako já. Asi pěkná, asi ano, no nejspíš ano.

—30—

Neřekla nic a nechala svou dlaň nehybně v mé.

Dvaadvacítka se rozjela přes most, tehdy ještě Prvního máje.

Kolik mi tak mohlo být? Možná zrovna dvacet dva. Díval jsem se před sebe a přemýšlel. V mé dlani se nedělo nic. Újezd, Tyršák, Klárov.

Z Chotkovy ulice je pěkný výhled na Prahu. To je moc dobrý atribut každého seznámení: společně se shora podívat na tohle město. Samozřejmě, podívat za jistých okolností.

Byly tohle jisté okolnosti? Byly? Nebyly?

Její dlaň už jsem uměl nazpaměť. Co si o mně myslí? Napadlo jí, že už jsem přejel o tři stanice a že jsem se rozhodl, že s ní pojedu třeba až na konečnou? Udělám to, i kdyby se ukázalo, že vůbec není hezká. Tedy ve tváři, postava byla dobrá, skoro určitě, vlastně zcela určitě.

Teda, jestli není úplně dementní! Ale jestli je to normální, chytrá osoba, tak je fakt formát!

Příští stanici vystupuju. Na shledanou.

Podíval jsem se jí do tváře. Byla mnohem, ale mnohem hezčí, než bylo v tu chvíli mé přijatelné minimum. Ale ten hlas! Panebože, ten hlas! Sice snad skoro normální, a přesto, naprosto nepřijatelný. Skřípavý, křivý, strašný!

Pocítil jsem odpor tak fyzický, že už jsem se nezmohl vůbec na nic. Taková ústa prostě nelze políbit — co kdyby při tom promluvila! Nejsem si jist, jestli mé „nashledanou“ zaznělo tak, že ho slyšela. Díval jsem se za ní z okna tramvaje.

Odcházela pomalu, velmi pomalu, tou pěknou ulicí Na Vypichu, která má vilky jen po jedné straně, a po druhé zelený pruh pečlivě udržovaného parku.

Na konci ulice je vidět jen horizont a obloha.

—31—

Pro Tebe chci dnes najít rým

y

Slow Ballad = 80 C

±

G

Pro Te - be chci dnes

G

G

Ami

na - jít rým

na

G7 ± G G G

Pro Te - be chci dnes

na - jít rým

G G Ami

Du - na - ji

i

na sjez - dov - ce

C

Ç

v..Du - ba - ji

± G

C

na - vzdo - ry ho - spo - dáĜ - ské kri - zi.

Ç

ze -VNITŘ. vnitĜ.

ZE

C

C

Ç

± G

3

Jsi krá - sná na mo - drém

G7

i pro - sví - ce - ná

ky - ti - þkách

Mluv se mnou spíš o

G7

a zby - te - þnČ mČ NE ne - JITŘ jitĜ

NE ne - JITŘ. jitĜ.

Pro Tebe chci dnes najít rým na strastné slovo ZEVNITŘ.

Pro Tebe chci dnes najít rým na strastné slovo ZEVNITŘ.

Jsi krásná na modrém Dunaji i na sjezdovce v Dubaji i prosvícena termovizí, navzdory hospodářské krizi.

Mluv se mnou spíš o kytičkách než o krůpějích na svých víčkách a zbytečně mě NEJITŘ.

A zbytečně mě NEJITŘ.

—32—

ter - mo - vi - zí,

G ± G

rit.

o krĤ - pČ - jích na svých víþ - kách

ze - VNITŘ. vnitĜ.

ZE

± G

± ± G Ç

Ami

Ç

stra - stné slo - vo

C

na stra -stné slo - vo

C

G

než

± G

a zby - te - þnČ mČ

Vem si ho, ty klávesnice, spolkni si ho, zlobníka, pomoci se nedokliká, world wide web ho spolyká.

Vem si ho, ty klávesnice, spolkni si ho, zlobníka, pomoci se nedokliká, world wide web ho spolyká.

Vem si ho, ty klávesnice, spolkni si ho, zlobníka, pomoci se nedokliká, world wide web ho spolyká.

Za modrou oblohu vděčíme mrakům.

Těm, které bůhví kam odtáhly.

Za modrou oblohu vděčíme mrakům.

Těm, které bůhví kam odtáhly.

Dvě moudrá ňadra jsou mými vahadly více než slepá Spravedlnost.

Dodávám už jen pro úplnost. znělka z Vyšehradu, tzv. brum brum Přestávka!

—33—

Nuže, PŘÍBĚH PÁTÝ.

Jednoho krásného dne, hluboko po půlnoci, daleko k ránu, široko daleko nikde nic, jenom bus 234, harampádící po nábřeží.

Od Národního okolo Železničního na Pankrác — Bonifác — a dohrčet do Krče.

Na tyčích visící flamendrů figuríny, tváře jak trakaře, zelené stíny.

Co kštice, to indispozice, co chobot, to azimut, co výmol, to škyt, co ksicht, to ksicht.

Tentam je totem šťastného mládí!

A vlajka Ascalony?

Na žerdi nedovádí.

Zkrátka a dobře průměrný vzorek jedinců, kteří se nerdí.

Vždyť ráno si jejich ústa i kosti dosyta pospí, dosyta pospí.

A vlajka Ascalony?

—34—

Červivá jejich já zhemží se šeredně šedými červy — A vlajka Ascalony?

Zplihne jim na půl žerdi!

Ta noc, ta noc!

Ta byla bujná!

K ránu ze mě byla ruina!

Devětkrát se chvěla země, když se do ní dralo sémě!

Dračí sémě!

Dračí hlavy!

Uťaty až po paty, utíkaly hrobníkovi ze sna do sna z lopaty.

Kde leží ta páka, která zvedá ptáka těžšího než vzduch?

Kde ta páka leží?

Na tom nezáleží.

Lidstvo někam běží. Čury mury fuk.

Přidáte-li k průměrnému vzorku obyvatelstva zjevnou anomálii, můžete se dočkat překvapení.

Jedna jediná anomálie na to bohatě stačí.

Anomálii ztělesnil myslivec sedící na předním sedadle.

Bezprizorně.

Byl zavalitý, byl obrovitý, v zelené uniformě.

—35—

Patero pivy pách’, jako by právě splách’, a nádherný měl hlas, basama s fousama bas.

V zatáčce pod Železničním přestal recitovat.

A dal se do zpěvu.

Hlas hřmotný, mohutný!

Jak aparatura v Národním!

Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec — A lidé v autobusu tedy pochopitelně dělali velmi tiše, leč velmi slyšitelně „tss“ a dívali se v sloup, aby bylo každému i všem navzájem jasné, že stojí mimo a mají navrch, neb tato zásilka z Balíkova měla být, pokud vůbec, doručena jindy a jinam.

Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec — A lidé v autobusu tedy pochopitelně dělali velmi tiše, leč velmi slyšitelně „tss“ a dívali se v sloup, aby bylo každému i všem navzájem jasné, že stojí mimo a mají navrch, neb tato zásilka z Balíkova měla být, pokud vůbec, doručena jindy a jinam.

A to mě tak naštvalo, že jsem se k němu přidal a začal zpívat s ním.

Měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa, tmavýho — Jak známo, dvě anomálie, to už je něco úplně jiného než anomálie jedna.

Posmrtné masky flamendrů roztály údivem — a po dvou stech metrech už zpíval celý bus, celý bus autobus, jak mistr světa amoleta, i s řidičem.

Myslivec v čele udával takt, a něco se v nás rozhořelo, zevnitř i multilaterálně, částečně snad i recyklovaný alkohol, částečně

—36—

snad i vzpomínky na dávný školní výlet, a motor hrčel, a nejméně dva, co se ještě před chvílí neznali, padli si do oka a přidali dvojhlas: Do trávy rosa padala a dívenka mu šeptala, es – a myslivec do pauzy pravil: A víte co?

Nevěděli jsme.

Vyserem se na to!

A bylo ticho, ksichty i tvářičky stáhly se v zatracení, pleťové masky ztuhly jak truhly a už jsme zas měli všichni navrch, ach navrch.

Hmatem v těle hledám mozek.

Trojím veršem tančím čardáš.

Po lžičkách si tykám s čajem.

Mezi patry sviští zdviž.

—37—

V tunelu lokomotiva nudou zívá

y

Boogie-Woogie = 150 Refrén C

( ( V..tu - ne - lu

G6

(

lo - ko - mo - ti - va

zí - vá , už

nu - dou

1.sloka

@F7 K C

Refrén

Coda

2.sloka

se jí

a - ni o - zvČ- na

ne- o - zý - vá.

y G7 C Gmi

@ Ç

± ±

1. sloka rubato = 130 C

C

Na - pro - ti

to - mu

žá - ci

Dmi

As6 rit.

C

@

od - lo - ží

vČ

a

žaþ - ky

C

v..tu - ne - lu

jo - gurt

i

na škol - ním

@

nu - te - lu,

G7Ç

vý - le - tČ

G ± C Gmi

Ç

Gmi

za - jí - ma -

na svČ - tČ.

je

Refrén

y

Ç

2.2.sloka rubato = 130 Dmi C

Jí mož - ná

C

ne,

a - le mně mČ

jo,

Dmi Ç C Gmi

@

» C

ne - ví - dá - no ,

C

@

vzpo - mí - nám

As6 rit.

vné

na dáv - né

C

vzpo - mí - nám

@ »

Gmi

na dáv - né

Dmi Ç C Gmi

C

ne - slý - chá - no,

na dá - á -

na - hma - tá - no.

y

(

V..tu - ne - lu

lo - ko - mo - ti - va

—38—

(

nu - dou

@ C

(

F7

zí - vá.

Húů - ůú

TT glis.

T[[[[

[[[

Coda Boogie-W. = 150 C

-

úů!

/: V tunelu lokomotiva nudou zívá, už se jí ani ozvěna neozývá :/ Naproti tomu žáci a žačky na školním výletě odloží v tunelu jogurt i nutelu, zajímavě je na světě. /: V tunelu lokomotiva nudou zívá, už se jí ani ozvěna neozývá :/ Jí možná ne, ale mně jo, vzpomínám na dávné nevídáno, vzpomínám na dávné neslýcháno, na dávné nahmatáno.

V tunelu lokomotiva nudou zívá... Hůůůůů!

—39—

Nuže, PŘÍBĚH ŠESTÝ.

Znám křižovatku — masožravý květ.

Jak převrácené Ypsilon.

Dvě frekventované silnice tam ústí do jedné, ještě frekventovanější.

Hustota provozu — pekelná.

Znám křižovatku — masožravý květ.

Světla na soutoku těch zběsilých silnic nepřejí pěším ani chodcům.

Jestliže nikdo z nich nezmáčkne tlačítko, tlačítko na kandelábru, přechod se neuvolní.

A neuvolní.

A neuvolní.

Zelená nenaskočí.

A nenaskočí.

Znám křižovatku — masožravý květ.

Znám křižovatku na Letné na melodii Znám křišťálovou studánku Znám křižovatku na Letné jak masožravý květ.

Bývávalo to tam pěkné před drahnou řádkou let. podkres hudbou Tam auťáky maj’ permanentní pré.

Pré do alelujá.

Dokaváde tam někdo to tlačítko nezmáčkne.

Tlačítko na kandelábru.

—40—

Ale i pak se jen čeká a čeká, dokud se superstroj nesmiluje.

Superstroj do alelujá.

Do alelujá tam občan, občan jak poleno! Čeká.

Do alelujá tam chodec jen čeká a čeká a čeká.

Do alelujá, do alelujá. Čeká a čeká, než na žebráckých pár vteřin problikne zelená.

Znám křižovatku — masožravý květ.

Nejpomalejší chodci, důchodci zejména, to na zelenou nestihnou, a skočí jim červená.

Těm málo dynamickým důchodcům chodcům!

Aby to na tu zelenou stihli, vystartovat by museli o něco dříve. Či přetnout silnici rychlostí cécéa sedum kilometrů.

Cécéá sedum!

Ach ano, cécéá!

Ale to žádný důchodce nezvládne.

Není-li poctivě trénovaný.

Poctivě trénovaný!

A důchodci, jak stěhovaví ptáci, se na výchozí chodník, v nervovém šoku, v nervovém šoku, v nervovém šoku, nazpět zpátky vrací!

—41—

Se na výchozí chodník, ze středu jízdní dráhy, v nervovém šoku, chudáci důchodci, směšnými přískoky, ze středu vozovky, zas na výchozí chodník, ze středu vozovky, se chodci důchodci, v nervovém šoku, nazpět zpátky vrací!

Znám křižovatku na Letné jak masožravý květ.

Bývávalo to tam pěkné před drahnou řádkou let.

My, kdo jsme doposud jakž takž fit a křižovatku známe, to jakž takž zvládáváme.

Máme-li smůlu, musíme ovšem čekat i po zmáčknutí tlačítka dlouhé tři minuty.

klavír se promění v cembalo

—42—

Ach běda, běda, přeběda

yLento = 80

Ç FisK mi K Cis

Fis mi

K KÇ

3

když si to - ho tla - þít - ka ni - kdo z..chod - cĤ

A - a - le ach bČ - da, bČ- da, pĜe - bČ- da,

Cis Ç

K

si to-ho tla - þít - ka

K

Cis 3

K

ýe - ka - jí tam pak

tla - þít - ka

3

Cis

ne - všim - ne,

když

Fis mi

ja - ko

ne - všim - ne.

ni - kdo z..chod - cĤ

Ç

ov - ce,

ne - všim - ne.

»

Fis mi

K

do - kud

si

nČ - kdo z..nich to - ho

K

K

K

K

ýe - ka - jí

K Ç

tam pak

Fis dim

Fis mi

K

ja - ko

Fis mi

Ç

Ç

ov - ce,

K

3

do - kud si nČ- kdo z..nich to - ho tla - þít - ka ne - všim - ne. A ne - bo - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o - o

K

—43—

2

, Fis mi

ne - pĜij - de nČ - kdo dal - ší ,

Cis

K

nČ- kdo, kdo už se vy - zná.

G G K

Cis

T

ti - i chod - ci ja - ko

D7/Fis Fis mi Fismi K

a - no,

ach

T

e

-

± Ç Hmi

kdo už se vy - zná

3

K

Fis dim

Fis mi

ov - ce ,

p

-

Cis

Ç á

K

(

á - á - á - á - á,

-

Ç

kdo už se vy - zná,

»

Fis mi

K K K Ç

þe - e - ka - a - jí - í ta - am

3

jak ov - ce,

ýe - ka - jí tam ti chod - ci

(

(

do - kud si nČ - kdo z..nich

to - ho

Fis dim

K K K K ( (

ne - všim - ne ,

tla - þít - ka

ne - všim - ne

3

do - kud si nČ - kdo z..nich to - ho

e-e-e-e-e-e-e-e-e-e-e-e-e-e-e

—44—

-

e

tla - þít - ka

ne - všim - ne

-

Ale ach běda, běda přeběda, když si toho tlačítka nikdo z chodců nevšimne, když si toho tlačítka nikdo z chodců nevšimne. Čekají tam pak jako ovce.

Dokud si někdo z nich toho tlačítka nevšimne. Čekají tam pak jako ovce.

Dokud si někdo z nich toho tlačítka nevšimne.

Anebo nepřijde někdo další, kdo už se vyzná, kdo už se vyzná.

Někdo, kdo už se vyzná! Čekají tam ti chodci jak ovce. Čekají tam ti chodci jak ovce.

Dokud si někdo z nich toho tlačítka nevšimne, ach ano, dokud si někdo z nich toho tlačítka nevšimne!

Přibíhám z ulice hned vedle za rohem!

Zmáčkl to tlačítko už někdo přede mnou?

Anebo nezmáčkl tlačítko prožluklé?

Ach vidím, že už tam osoba postává!

Osoba doslova plnoletá!

Tak ihned přecházím ze cvalu v klus a vzápětí na to z klusu v chůzi.

Dneska to, pánové, nádherně stihnu!

cembalo se promění v klavír

—45—

Stojí tam dáma Ballad y Medium = 100

± C B @

Sto - jí tam dá - ma

3

snad jí

B

@ ±

Sto - jí tam dá - ma

Ç

C

3

do - ce - la mla - dá ,

bez - má - la

C

3

þtý - Ĝi - cít - ka ,

C

Ç

G

B B G 3 C C

±

±

hla - vin - ce pá - lí ,

to v..ma - lin - ké

C

B

G 0 ± C B @ ( (

B

C

3

G 3

±

C

Ç

G

aþ už jí dáv - no

ne - pá - lí lýt - ka.

G

3

3

hned ved - le kan - de - lá - bru !

do - ce - la mla - dá

z..kĜe - me - ne...

Stojí tam dáma docela mladá, bezmála čtyřicítka.

Snad jí to v malinké hlavince pálí, ač už jí dávno nepálí lýtka.

Stojí tam dáma docela mladá, hned vedle kandelábru!

Bude-li každý z nás z křemene...

Znám křižovatku na Letné jak masožravý květ.

Bývávalo to tam pěkné před drahnou řádkou let.

Sláva a sláva!

Sladil jsem, sladil jsem, sladil jsem tempo své se superstrojem!

—46—

Bbu - de - li kaž - dý z..nás

Přicházím v klidu nádech — výdech, nádech — výdech, neb vím, jak na to, jak na to, bych nezblbl.

Bych aspoň roků pár zůstal zdráv naživu.

Naživu, ale zdráv!

Naživu, ale zdráv!

Bych zdráv a naladěn doháněl Bycha.

Bych Bycha dostihl tam pod kandelábrem.

Když takto uklidněn na přechod dorazím — ve správný okamžik tam ke kandelábru — Ach Ouha! Ouha!

Ve správný okamžik!

Ach Ouha! Ouha!

Tam ke kandelábru.

Jsem rázem mastodont liknavě slepený z nevirulentních hadrů.

klavír se promění v cembalo, hlasy uprostřed písně se nezachytitelným způsobem střídají

—47—

Ta dáma

yPresto = 170

^É É É É É

As7

K K Ç

Intro klavír

Cis

K Ç

KÇ

to - o - o - o - o

tla

¥ É É É

þí

G K

K

Ç

-

dá - á - á - á

ma - a

As7

»

KÇ

tko,

Cis dim Ç Ach

ou - ha,

»

K KÇ

Ne - zmáþ - kla.

ach

ou - ha

-

T

K Ç

Bmi

C7

Ne - zmáþ - kla.

T

K Ç

Ne - stis - kla.

—48—

a - a

G K Ç

K K » T

ou - ha!

-

ach ou - ha,

3 Fis Cis As7 K K »

K

K

K Ç Ç » ach

K

Ç

Ta

Ç

-

Cis

T

Bas

K K »

G K

K G

Soprán

G K

G K

y Lento = 80

Ç K Ç

3 Cis dim

a!

Ne - zmáþ - kla.

Ç

KÇ

KÇ

KÇ

Dmi

T

C7

Ne - stis

-

KÇ

kla.

K

Ach

3Ç Bmi Bmi Fmi Fmi Fmi K

K K K K Ç K K Ç K Ç Soprán ozvČna o dobu po basu

Ç K K Ç K Ç K Ç K KT ou - ha, ou

-

ha! Ou

-

ha, ou - ha!

Ach

Ta dáma to tlačítko, ach ouha, ouha, ouha, ouha, ouha, ouha, nezmáčkla, nezmáčkla, nestiskla, nestiskla.

Ach ouha, ouha, ouha, ouha, ouha, ouha.

Ach ouha!

Ach Ouha, ouha! /:Ouha, ouha! Ouha, ouha!:/ cembalo se promění v klavír Znám za ta léta spoustu dam, kde nejhlubší je les.

Proč vám to tady povídám?

A vůkol rudý vřes!

A vůkol rudý vřes?

Neb na mé upozornění, že když knoflík nezmáčkne, zelená pro chodce nenaskočí nikdy, odpověděla větou, která mi dodnes v uších zní, sentencí, která mě navěky uvězní, sentencí, o které nadarmo přemýšlím, nadarmo, protože v útrobách srdce vím, že je v ní tajemno, že je v ní bezedno,

—49—

ou - ha!

že je v ní bezuzdno, že je v ní záhadno — Tak už se vyžvejkni! Že je v ní de facto fundamentálno, bazálno — Co? Ponaučeno!

Když ten knoflík nezmáčknete, řekl jsem důrazně, zelená nenaskočí nikdy! Řekl jsem důrazně, a přitom laskavě, laskavě, na tom trvám.

A ona mi odpověděla: znělka z Vyšehradu, tzv. brum brum To nevadí, já nikam nespěchám.

A ona mi odpověděla: znělka z Vyšehradu, tzv. brum brum To nevadí, já nikam nespěchám. na melodii Nekamenujte proroky To nevadí, já nikam nespěchám.

Cože? vstaváme na melodii Nekamenujte proroky To nevadí, já nikam nespěchám.

—50—

Ukolébavka pro dospělátka Ballad y =Medium 90 Cmi

@@

As @@ G @ G G G

3

Tu a tam vím,

@ G Es

kde sto - jí

mi hla - va,

G G ± @ Es7/B

zblou - di - lá

me - zi dvČ- ma spán - ky.

Es7/B G G G G

@

Cmi

As

Es 3 G @@ G O @ (

Ç Tu a tam vím.

no,

-

Bý - vá to tím,

a - le , jak Ĝí - kám, jen

G @ @ FmiG @

pro je - dno jmé - no

že

tu a tam

tu a tam.

G Ç

±

vy - dá v..plen.

To pak se vše - cko

Es

@ @ Fmi G ± Es @ @

A

zby - tek svČ- ta ?

Ddru - hým u - chem - ven.

Tu a tam vím, kde stojí mi hlava, zbloudilá mezi dvěma spánky.

Tu a tam vím.

Bývá to tím, že tu a tam utkví v mé hlavě jedno jméno, ale, jak říkám, jen tu a tam.

To pak se všecko mezi dvěma spánky pro jedno jméno vydá v plen.

Uchem vstupují zulíbánky.

A zbytek světa?

Druhým uchem ven.

—51—

ut - kví v..mé hla vČ

U - chem vstu - pu - jí

jed - no jmé -

@

Bmi

me - zi dvČ- ma spán - ky

@ (

Bmi

zu - lí - bán - ky.

usínají, potlesk, stále „spí“ a posléze: Doremifasollasido.

Quasimodopijepivo.

Dosilasolfamiredo.

Ohřívá si café freddo.

Naše Káča často pláče Naše Káča často pláče nad klapkama počítače.

Nesmírně si váží dam, které klapou do pián.

DO DŽUNGLE JI UNES’ PAVIÁN! V džugli Káča nepláče, z bláta matlá koláče.

Kolem Káči pod palmami, skotačí tam paviáni.

NADÝMÁNÍ BRÁNÍ TYMIÁN! mezihra Když máš smůlu, tak se picni při podvojném účetnictví.

V podhradí i v hedvábí smrdí ryba od hlavy.

NIKOMU TO ALE NEVADÍ!

Ryby raky saky paky, chyťte ptáky ohniváky.

Do roka a do týdne pochytali porybné.

VLAJKA ASCALONY NEZPLIHNE! mezihra

—52—

Ryby raky saky paky, chyťte ptáky ohniváky.

Do roka a do týdne pochytali porybné.

VLAJKA ASCALONY NEZPLIHNE! Když jsem byl mlád — Vlajka Ascalony nezplihne!

Bývala Ascalona nejhezčí osadou — VLAJKA ASCALONY NEZPLIHNE!

KONEC

—53—

Jiří Weinberger, Miloš Kysilka, Hana Tonzarová: kabaret „Obydlený meteorit“ Zdá se mi, že poetika Jiřího Weinbergera vychází v mnoha místech z anglického nonsensu, což ji v mých očích šlechtí. Otrocky přeloženo do naší mateřštiny by to znamenalo nesmysl, ale to by bylo nedorozumění. Smyslu je v jeho verších až dost. Když se dozvím, že: Znám křižovatku — masožravý květ. […]

Světla na soutoku těch zběsilých silnic nepřejí pěším ani chodcům […] vyvstane ono dopravní zauzlení před mým duševním zrakem jako živé.

Tahle knížka je vlastně scénář poetického kabaretu, který jsem dvakrát s potěšením navštívil. Autory hudby jsou další dva účinkující: klavírista Miloš Kysilka a Hana Tonzarová. Hraje s nimi také jazzový flétnista Tomáš Vlk. Milan Dvořák, překladatel S básničkami, písničkami i povídkami Jiřího Weinbergera jsem strávil nejeden příjemný večer. Všechna představení, v nichž autor vystupoval s dlouhou řadou spolupracovníků a přátel, se mi líbila, vždy jsem odcházel s optimistickým pocitem, že se chytrý humor, beroucí si na paškál absurdní i obskurní stránky všedního dne, neodebral na definitivní odpočinek.

Kabaret „Obydlený meteorit“ (který tato knížka včetně notových záznamů čtenářům přináší) ještě překonal má očekávání. Jak zásluhou perfektního sladění slova a hudby, tak díky sevřenému scénáři v podobě šesti absurdních a přitom realistických příběhů, nastavujících zrcadlo současnému „dynamismu“, jenž považuje hlubší zamyšlení za ztrátu času a „zážitky“ vnímá bezmála jako náboženství. Člověk se přece nesmí zastavit, a pokud přece, tak jen tehdy, když mu svítí červená. Běda však, když nebude zuřivě mačkat tlačítko a vrhat uštvaný pohled před sebe, aby nepromeškal zeleného panáčka. Pokud by se třeba zasnil, dav ho, jakmile nastane kýžená změna světla, nejspíš ušlape. S jinou než se zlou se nepotážou ti, kdo nedokážou držet krok, především „chodci důchodci“.

Divák se směje, až se za břicho popadá, zejména když zazní nostalgické odrhovačky nebo vynikající operní parodie v podání Hany Tonzarové; celkový kontext však až tak legrační není. Verše a próza Jiřího Weinbergera jsou – podle mého názoru – tak dobré a vtipné hlavně proto, že jim nechybí

—54—

silný citový a tragický rozměr. Výsměch si nakonec podává ruce se soucitem, k němuž se propracovali i takoví filosofičtí pesimisté jako Arthur Schopenhauer nebo Giacomo Leopardi.

JUDr. Jan Kosek, Ph.D., učitel a spisovatel Textappeal s vůní adrenalinu. Už se prodávají letenky na Mars, zatím ne zpáteční. Nepospíchejte, výlet na „Obydlený meteorit“ vám poskytne srovnatelný zážitek. Autor vás zaplete do svých hříček, ze kterých už se nevrátíte, aspoň ne k původnímu stavu své psýché. Show, kterou Jiří Weinberger se svým teamem předvádí (multižánrově komponující klavírista Miloš Kysilka, zpěvačka a skladatelka Hana Tonzarová, flétnista Tomáš Vlk), je geometrická, filosofická, imaginativní i hudebně expresivní.

Jiří implantuje kouzla se slovy a představami rovnou do vašich hlav. Show, stylizovaná jako textappeal, „must go on“ — a taky že jde, dokonce dupe, poskakuje, švihne si nenápadné salto. Komično horizontální, vertikální i diagonální.

Bez erotizování konstatuji, že Jiřího W. vzrušuje pronikání do temných dutin, „společný průjezd oběma extrémy (paternosteru)“, jakož i návraty do chaosu světa a světla:„od hlavy po paty, vyjíždí z hlubiny sukně a kravaty“. Některé sémantické absurdity zralého autora připomínají mladistvou prču předscén V+W. Pointa odvede čtenáře i diváka někam, a než se vzpamatuje, dostane zásah z úplně jiného hřiště.

Musí se to ovšem vysvětlit i dětem. „Milé děti, pointa je například: Na procházce se psem, zabývám se sexem, nevěsta je bohatá, prodáváme štěňata“. A tak se přes „Viagarské vodopády“ dostaneme až k vrcholu absurdity současného světa na křižovatce na Letné. Tady je to ještě umocněno napětím mezi idylou básně „Znám křišťálovou studánku“, zaznívající i v hudební reminiscenci, a hlomozem postindustriálního světa. Místo studánky, kam laně chodí pít, stává se křižovatka „masožravým květem“: po nekonečném čekání na zelenou hned zase padne červená „a důchodci — chodci, jak stěhovaví ptáci, se na výchozí chodník nazpět zpátky vrací“ – ale na protější chodník nikdy nedorazí. A proto ani vy, laskaví čtenáři a spanilé čtenářky, nepotřebujete zpáteční letenku z meteoritu této kosmické absurdity. A kým bude obydlen? Přece vámi!

PhDr. Ing. Jan Vodňanský, showman

—55—

Jiří Weinberger, Miloš Kysilka, Hana Tonzarová Obydlený meteorit (scénář a notové záznamy písní stejnojmenného autorského kabaretu) Typografická úprava a sazba Denisa Kokošková Použitá písma Reformator a Etelka Monospace Redakce Hana Kosáková Obálka Jiří Slíva Rok vydání 2014 První vydání, 56 stran ISBN 978–80–260–5724–6 Další informace www.j-w.cz

—56—

ISBN 978–80–260–5724–6