Jak na reproduktory k televizi

Soundbar, soundbase, sound system, domácí kina… Jaký je mezi nimi rozdíl a jak vybrat vhodné řešení, které doplní perfektní obraz o kvalitní zvuk? Na tyto otázky vám odpovíme a vy budete moci svým zákazníkům lépe poradit, jak zvolit ideální zvukovou aparaturu.

Domácí televize dnes nabízejí vysoké rozlišení a řadu technologií, které podporují perfektní obraz – ten ale nejde často ruku v ruce s odpovídajícím zvukem. Jde o situaci, se kterou se můžeme setkat u řady produktů renomovaných výrobců. Pro ty, kteří si potrpí na čistší zvuk, je k dispozici řešení ve formě externích reproduktorů. Nabídka je rozmanitá a uspokojí i ty nejnáročnější uživatele – na trhu jsou k dostání jednoduché soundbary, ale i komplexní reproduktorové sestavy a domácí kina.

Soundbary

Nejběžnějším typem doplňkového zvukového řešení jsou soundbary. Tato zařízení se jednoduše připojují přímo k televizi a vystačí si s minimem kabeláže. Jsou k dispozici jednoduché verze, ale i varianty se subwooferem, které zprostředkovávají lepší podání basů, nebo také satelitní reproduktory pro skutečně prostorový zvuk.

Základní typ se instaluje pod/nad televizi (nebo je umístěn na vlastní stojan) a jeho přínos spočívá v tom, že dokáže simulovat vícekanálové sestavy, a zprostředkovává tak prostorový zvuk. Lepší a věrnější podání prostorového zvuku mají varianty, kdy je soundbar doplněn o další reproduktory. Nejčastější jsou tyto varianty – klasické stereo (2.0), dva reproduktory a subwoofer (2.1), středový reproduktor, dva reproduktory + subwoofer (3.0), dva přední, dva zadní, středový a subwoofer (5.1).

Na trhu jsou vedle základních modelů také pokročilejší, které disponují také konektivitou (Wi-Fi či LAN) pro přehrávání obsahu z internetu nebo z dalších zařízení, jako jsou síťová úložiště, smartphony atp. Pro přehrávání z lokálních zařízení je možné využít také technologii Bluetooth, která je u soundbarů standard. Soundbary mají běžně také USB vstup pro připojení externích médií a přehrávání obsahu. Samotné propojení s televizí probíhá nejčastěji přes HDMI (s ARC), koaxiální kabel, cinch či 3,5mm jack.

Soundbary se těší oblibě u technicky méně zdatných uživatelů, kterým nabízejí za rozumnou cenu uspokojivý zvukový zážitek, současně je lze jednoduše nainstalovat a svým designem se hodí do jakéhokoliv prostředí, aniž by působily rušivě.

Soundbasy

Zvukové základny neboli soundbasy jsou reproduktorové panely, které byly na výsluní před pár lety, a přestože je jejich někdejší sláva ta tam, dodnes se vyrábějí a představují solidní alternativu pro ty, kteří se nespokojí se zvukem z vestavěných reproduktorů v televizoru. Zařízení bylo konstruováno tak, aby se dalo umístit pod televizi, a fungovat může i jako její podstavec. Zdroj, tedy televizor, se k základně připojuje nejčastěji přes coax nebo HDMI, dnes se k němu reproduktory připojují prostřednictvím technologie Bluetooth, jejíž pomocí lze připojit i další zařízení. Soundbasy mají také USB vstup pro externí média. K dispozici jsou modely v různých konfiguracích podobně jako u soundbarů (2.0, 2.1, 5.1, 7.1).

Zvukové základny jsou oblíbeným řešením pro všechny, kteří chtějí dostupné a výkonné zvukové systémy. Ti technicky zdatnější si na zvukové základně mohou vytvořit skutečně působivou sestavu.

Aktivní reproduktory

Pro ty, kteří chtějí opravdu adekvátní zvuk ke své nové 8K televizi, jsou nejlepším řešením samostatně napájené reproduktory, které nabízejí nejlepší možnou stereo separaci. Aktivní reproduktory, které jsou někdy označovány jako počítačové nebo multimediální, lze samostatně regulovat a jejich instalace vyžaduje na rozdíl od soundbarů už pokročilejší znalosti. Typické uspořádání sestává ze dvou či více reproduktorů a subwooferu. Aktivní reproduktory jsou ideální pro přenášení, díky technologii Bluetooth jsou schopny streamovat hudbu i z dalších zařízení, většina je vybavena USB vstupem. Kromě kvalitního ozvučení televize se aktivní reproduktory hodí také pro ozvučení menších konferenčních prostor a sálů.

Kompaktní domácí kino

Sestavy kompaktního domácího kina, tzv. HTIB (home theater in a box), jsou stále aktuální. Na trhu je řada systémů, které jsou cenově dostupné a současně velice kvalitní. Sestavy domácího kina se obvykle skládají ze setu reproduktorů a samostatného zesilovače. Časté jsou sestavy, kde se nacházejí dva přední (nejčastěji sloupové) reproduktory, středový reproduktor, dva zadní a subwoofer. Typickou součástí domácího kina je také multimediální přehrávač s optickou mechanikou (Blu-ray, DVD). K televizi se nejčastěji připojuje pomocí HDMI, nechybějí ani analogové vstupy, USB nebo Bluetooth pro přehrávání z externích zdrojů. Domácí kina jsou ideální k vylepšení zvuku moderních plochých televizorů – lépe podávají mluvené slovo i hudbu, zprostředkovávají kvalitní prostorový zvuk a výraznější basy.

Parametry

Pojďme se teď podívat na technické parametry, které budou zákazníky zajímat. Pokud jde o zvuk a skládání reproduktorové soustavy, je v první řadě nejdůležitější, aby zesilovač efektivně uřídil reproduktory. Co je tedy důležité sledovat? Jednou ze základních charakteristik, se kterou se u reproduktorů setkáte, je impedance, která se udává v ohmech. Impedance je v podstatě odpor reproduktorů k elektrickému signálu, který zesilovač reproduktoru vysílá. Standardem jsou osmiohmové reproduktory, které by měly uspokojit potřeby většiny uživatelů. U specifikací reproduktorů se udává také citlivost, tedy jak hlasitě reproduktor hraje na jeden watt. Reproduktory s nižší citlivostí vyžadují více energie, aby dosáhly vyšší hlasitosti. Obecně lze říci, že reproduktory s citlivostí 80–88 dB na watt jsou na spodním konci spektra, ty s citlivostí 89–100 dB na watt zase na horním. Znamená to, že reproduktor 100 W a 87 dB bude potřebovat znatelně větší množství energie ze zesilovače než reproduktor s 100 W a 94 dB. Čím je reproduktor citlivější, tím menší výkon zesilovače je zapotřebí. Frekvence je další parametr, který se u reproduktorů objevuje. Pro dosažení nižších tónů (basů) by měla frekvence reproduktoru být co nejnižší (bavíme-li se o subwooferu). V případě domácího kina by měly být reproduktory seskládány tak, aby pokryly co nejširší frekvenční pásmo. Samotný širokopásmový reproduktor nepokryje frekvence, co basový reproduktor, středový reproduktor a výškový reproduktor v jedné sestavě (neměly by být v jedné rovině). Často si uživatelé myslí, že čím vyšší je u reproduktoru udávaný výkon (watt), tím hlasitěji reproduktor hraje. Určitě je rozdíl v reproduktoru 50 W RMS a 400 W RMS. Pozor – hodnota, která se uvádí u reprosoustav, není jejich výkon, ale příkon. Reproduktory přeměňují elektrickou energii na energii kinetickou (pohyb membrány), respektive na akustický tlak (komprese a dekomprese vzduchu). Většina výrobců uvádí tzv. „standardizovaný dlouhodobý příkon“ či „maximální krátkodobý příkon“. Tyto hodnoty jsou označeny jako „W RMS“ nebo „W RMS MAX“. Příkony charakterizují to, co reproduktor vydrží, nikoliv to, „jak hlasitě“ bude hrát. Pro ozvučení středně velkého pokoje vystačí 3 W (výkonu zesilovače). Kvůli tzv. velké dynamice signálu (dynamika udává poměr mezi průměrnou a maximální hodnotou signálu) musí být zesilovač i reprosoustavy dimenzovány na podstatně vyšší výkony. Není to ani tak kvůli hlasité, ale kvůli kvalitní reprodukci, respektive reprodukci s velkou dynamikou. Optimálně by se měl výkon zesilovače pohybovat někde mezi dlouhodobým příkonem a krátkodobým maximálním příkonem reprosoustav.

Na co reproduktory

Nastínili jsme si základní typy reproduktorů, které se hodí k televizím. Jaké uspořádání ale zvolit? Důležitá je otázka, co vlastně uživatel potřebuje a co od reproduktorů očekává. Není nezbytně nutné investovat desítky tisíc do sedmikanálové sestavy a prodejce by měl na prvním místě zjistit, jaké jsou „poslouchací“ zvyky zákazníka. Ti, kteří chtějí reproduktory převážně na hudbu, pro ty se hodí stereo sestava. Pasivní posluchači hudby, kteří si nepotrpí na to, aby vysedávali přímo před televizí, ocení dvojici nástěnných reproduktorů doplněných malým subwooferem. Aktivnější posluchači by měli sáhnout po stojanových reproduktorech.

Pokud jde o to pozvednout primárně kvalitu zvuku televize jako takové, případně o sledování filmů, jsou ideální volbou výše uvedené varianty. Pokud je uživatel vášnivým divákem televize, vystačí si s low-endovým soundbarem, milovníci filmů jednoznačně sáhnou po surroundové sestavě.

Důležitý aspekt při výběru správného zvukového řešení je také prostor, ve kterém budou reproduktory umístěny. Do malého prostoru se předimenzované velké reproduktory jednoduše nehodí, přehlcený prostor basy může vyústit v nepříjemný zvukový dojem a funguje to i obráceně – malé reproduktory velký prostor zkrátka neobsáhnou.

Trendem je také umísťování reproduktorů do knihoven, poliček a do dalšího nábytku. To může být efektní na pohled, praktickou funkci takové uspořádání rozhodně nemá. Navíc pro takový subwoofer je takové umístění vůbec to nejhorší.

Umístění a rozložení reproduktorů samozřejmě ovlivňuje také to, kolik reproduktorů v sestavě je. Sestava a počet reproduktorů by měl také odpovídat velikosti prostoru – pokud má uživatel pohovku u zdi a televizi metr před sebou, bude rozmístění 7.1 problém. Ve hře je pak řada scénářů, jak efektivně rozložit reproduktory, což je ideální příležitost pro dodávku služeb zkušeného prodejce – poradce.