Mnoho podob softwarového pirátství

MICHALA BENEŠOVSKÁ

Pokud jste si mysleli, že softwarové pirátství je fenomén, který vzal za své s rozmachem internetu, respektive s nástupem cloudových služeb a předplatného, jste na omylu. Softwarové pirátství nikam nezmizelo, vyvíjí se společně s technologiemi a my se nyní podíváme, které konkrétní podoby může mít.

Vytvoření jakéhokoliv programu je výsledek výzkumu a práce několika vývojářských týmů, designérů, testerů… Z toho logicky vyplývá, že výroba softwarových programů je velmi nákladná. Oproti tomu vytvoření kopie je levné, rychlé a může ji produkovat prakticky kdokoliv. S každou nelegálně vytvořenou kopií dochází k porušení autorských práv a autor přichází o zisk. Pokud jsou tedy jednotlivci nebo společnosti přistiženi nejen při výrobě, sdílení a/nebo prodeji pirátského softwaru, ale i při jeho používání, vystavují se riziku velice přísných (pro běžného smrtelníka až téměř neúměrných) trestů včetně úhrady ušlého zisku a náhrady škody. Je nutné mít na paměti, že za správnost, respektive legálnost softwaru zodpovídá jeho uživatel.

Na rozdíl od pirátství nahraných médií (konkrétně jde o kompaktní disky a videokazety, DVD), která už jsou dneska prakticky mrtvá, a tudíž jejich nelegální kopie nejsou atraktivní, nedochází u softwarového pirátství k žádnému snížení kvality. Velkým problémem pro výrobce je, že s výjimkou případného zásahu bude zkopírovaný software fungovat stejně jako originál, přičemž jeho cena bude mnohonásobně nižší, což je hlavní motivace k tomu, aby bylo softwarové pirátství stále „v kurzu.“

Jenže softwarové pirátství není jen „warez“, handlování s vypalovanými CD nebo flash diskem s operačním systémem nebo kancelářskými aplikacemi, je to obsáhlá oblast, kam spadá i problematika nesprávných licencí. Softwarovým pirátem se tak může stát každý, kdo má počítač a nebere ohledy na zákony (nebo je prostě nezná, ale i zde platí, že neznalost neomlouvá). Vzhledem k masovému rozšíření tohoto fenoménu a jeho všeobecné toleranci je důležité pochopit, co softwarové pirátství je a jaká nebezpečí představuje.

Co je softwarové pirátství?

Softwarové pirátství lze považovat za podkategorii počítačové kriminality. Samotná počítačová kriminalita je definována například Radou Evropy jako „trestný čin namířený proti integritě, dostupnosti nebo utajení počítačových systémů nebo trestný čin v tradičním smyslu, při kterém je použito moderních informačních technologií.“

Policie České republiky popisuje počítačovou kriminalitu jako kriminální čin spojený s počítačem jako nástrojem trestné činnosti. Softwarové pirátství zahrnuje i další oblasti, zejména veškeré porušování autorských práv k dílům, tedy neoprávněné nakládání s dílem, tj. neoprávněné nakládání se softwarem za pomoci počítače. Softwarové pirátství tedy v pojetí Policie České republiky zahrnuje všechny útoky na právo autora a další práva k počítačovým programům, která jsou uvedená v autorském zákoně. Obecně jde o neoprávněné používání, kopírování nebo šíření softwaru chráněného autorskými právy.

Zákony o autorských právech byly původně zavedeny proto, aby lidé, kteří vytvářejí autorská díla, kam dnes spadá i software, získali za svou práci náležité uznání a odměnu. Při softwarovém pirátství jsou tito držitelé autorských práv prakticky okradeni o náhradu. Jak z toho vyplývá, držitelem autorských práv se rozumí tvůrce softwaru, tedy nikoliv jeho uživatel, jak se mnozí mylně domnívají. Při nákupu softwaru si uživatel ve skutečnosti kupuje licenci k jeho používání, nikoliv samotný software. Licence stanoví práva na používání softwaru.

Jak bylo řečeno, softwarové pirátství má mnoho podob a forem. Všechny typy softwarového pirátství jsou nelegální, přičemž mnoho lidí vlastně ani netuší, že to, čeho se dopouštějí, je v rozporu se zákonem. Pak jsou zde samozřejmě ti, kteří dobře chápou, co softwarové pirátství je, a vědomě se dopouštějí činností, které jsou v rozporu se zákonem.

Pojďme se podívat na pět nejčastějších a nejběžnějších typů softwarového pirátství.

Softlifting/softloading

Nejčastějším typem softwarového pirátství je softlifting. Jde o souhrnné označení aktivit, které jsou tak „nenápadné“, že je běžní uživatelé jako formu pirátství ani nevnímají. Softlifting, při kterém je legálně licencovaný software nainstalován nebo zkopírován v rozporu s licenčním ujednáním, se zkrátka děje neustále. Na rozdíl od komerčního pirátství je účelem softliftingu spíše poskytnutí programu více uživatelům zdarma než prodej kopií za účelem zisku. Softlifting je také znám jako pirátství koncových uživatelů (end-user piracy) nebo softloading.

Nejčastějšími příklady softliftingu jsou např:

- Poskytování softwaru více firemním uživatelům, než na kolik se vztahuje licenční smlouva.

- Instalace softwaru licencovaného pro organizaci na domácí počítače a vice versa.

- Získání nekomerčního, akademického nebo jiného omezeného softwaru bez příslušné licence.

- Využití výhod aktualizací bez nutnosti mít licencovanou kopii staré verze, která je aktualizována.

- Sdílení softwaru mezi přáteli/známými.

Softlifting je běžný ve firmách a lze se s ním setkat také ve školním prostředí – obvykle se tak děje za účelem úspory peněz, navzdory tomu, že vytváření nebo používání většího počtu kopií softwaru, než dovoluje licence, je porušením autorských práv a představuje neoprávněné použití.

Client-server overuse / nadužívání

Nadměrné používání klient–server je další z typů softwarového pirátství, ke kterému dochází, když počet uživatelů

určitého softwaru překročí počet zaplacených licencí. K tomu může dojít například tehdy, když je program nainstalován v místní síti, a nikoli na konkrétním počítači. K tomuto typu pirátství, které je v podnikovém prostředí velice časté, dochází, když centrální kopii programu v síti používá současně více uživatelů, než stanovuje licence. Pokud společnost využívá lokální síť a instaluje programy na server pro několik lidí, kteří je mohou používat, musí si ověřit, že je k tomu licence opravňuje. Pokud dojde k situaci, kdy program používá více uživatelů, než povoluje licence, jde o tzv. „nadužívání“. Nejde sice o typ pirátství, kterým by se někdo mohl obohatit, ale opět o porušení licenčního ujednání a neoprávněné použití.

Harddisk loading

S metodou, která se nazývá harddisk loading, už začínáme vstupovat do temnějších koutů softwarového pirátství. Jde o praktiku, kdy někdo vědomě porušuje licenční ujednání a autorský zákon s účelem se obohatit. Harddisk loading nebo také načítání na harddisk (ačkoliv se s českým překladem běžně nesetkáte) je už tzv. komerční softwarové pirátství. Na začátku této praktiky bývá legální kopie softwaru, ale poté se tento software reprodukuje, kopíruje nebo instaluje na pevné disky dalších počítačů, které se často prodávají. Pro tento typ pirátství se často používají starší operační systémy a software. Počítač se pak prodává s pevným diskem obsahujícím předinstalovaný software. A zákazník si to vůbec nemusí uvědomit, dokud software neobsahuje chyby nebo se nestane zcela nepoužitelným. Některé nesolidní organizace zabývající se prodejem použitých nebo repasovaných počítačů neváhají pirátský software nasazovat do počítačů zákazníků. Dochází k tomu někdy i s vědomím zákazníka a s jeho požehnáním. Opět je to motivováno „finanční úsporou“. Zákazníci si tak s ohledem na cenu často uvědomují, že dostávají nelegální software, jenže tím, že kupující a prodejci vlastní padělaný software, porušují zákon o autorských právech. Spotřebitelé by se měli ujistit, že na zakoupených počítačích nejsou předinstalované programy bez řádné licence. Nemluvě o vysokém riziku zavlečení a šíření malwaru, nasazení keyloggerů a další škodlivých prvků, které nejsou při tomto typu „finanční úspory“ výjimečné.

Internetové pirátství

S rozmachem internetu se změnily obchodní modely, způsob distribuce softwaru i softwarové pirátství. Dnes si lidé běžně stahují software přímo z webových stránek vydavatele a kupování programů na přenosných médiích ustupuje do pozadí (někteří vývojáři svůj software ani neposkytují na CD/DVD či jiném médiu a uživatel jej může získat jedině tak, že si stáhne instalační soubory přímo od vydavatele). Tento způsob je dnes zcela běžný, a navíc je pohodlný, nicméně uživatel se musí ujistit, že stránka, ze které stahuje, je oficiální a legitimní, a ne pirátská napodobenina. Zní to jako samozřejmost, ale zřízení téměř identických stránek je jedním z běžných příkladů softwarového pirátství, které může koncové uživatele oklamat a přimět je k používání pirátského softwaru. Například může dojít k tomu, že uživatel v dobré víře, že si kupuje legální software, narazí na stránky vizuálně identické, jako má ověřený výrobce, zaplatí „akční“ cenu a nevědomky stáhne a nainstaluje nelegální software. Zde už jde opět o vědomé šíření nelegálního softwaru a porušování autorských práv s cílem obohatit se. Aby uživatelé minimalizovali pravděpodobnost, že se nechají podvést, měli by se vyhýbat i dalším neoficiálním online zdrojům, kde hrozí riziko stažení pirátského softwaru, jako jsou webové stránky nabízející uživatelům software ke stažení zdarma výměnou za jiný software, aukční stránky, které prodávají zastaralý nebo padělaný software, a sítě P2P, jež umožňují neoprávněný přenos programů chráněných autorskými právy. A opět zde vzniká obrovské riziko stažení a nasazení malwaru, včetně ransomwaru, což může mít nepříjemné následky, včetně kompletní ztráty dat.

Padělání

Padělání, tedy nelegální kopírování a distribuce nebo prodej materiálu chráněného autorskými právy, je asi to první, co každého napadne, když je řeč o softwarovém pirátství. Dochází k němu, když jsou padělané kopie softwaru vyrobeny tak, aby se jevily jako pravé. Mnoho lidí by si padělané produkty vědomě nekoupilo, ale dnešní padělky jsou tak zpracované, aby běžný uživatel nepojal podezření, že něco není v pořádku. Padělatelé jsou zkušení ve výrobě produktů, které se věrně podobají originálům. Jejich součástí jsou vedle kopie softwarového programu také příručky k licenčním smlouvám, registrační karty a bezpečnostní prvky, s nimiž se prodává originální legitimní software. Padělaný software se obvykle prodává za ceny výrazně nižší, než je maloobchodní cena legálního softwaru, ale i na to už padělatelé reagují a nabízejí padělky za ceny, které jsou sice stále nižší než cena originálu, ale nejsou podezřele nízké.

Samostatnou kategorii, o které se v souvislosti s padělaným softwarem hovoří velice často, tvoří tzv. druhotné licence, kterým detailněji věnujeme v samostatném textu.

Jak „nepirátit“?

Softwarovým pirátem se může stát nevědomky každý (variantu, že by se někdo chtěl stát vědomě softwarovým pirátem, nebudeme ani zvažovat). Co lze udělat pro to, aby bylo riziko používání nelegálního softwaru nebo neoprávněného používání minimální? Spotřebitelé i firemní zákazníci, kteří si nevědí rady a už pochopili, že platit za software je docela normální věc, by měli nakupovat pouze od autorizovaných prodejců nebo svěřit péči o software certifikovaným odborníkům.