České zemědělství pohledem žáků III by ČAZV CAAS

ČESKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ POHLEDEM ŽÁKŮ III

Praha 2021

Unikátní h sbírka 11 odbornýc sů vědeckých časopi OPEN ACCESS publikovaných Českou akademií zemědělských věd a je financován Ministerstvem zemědělství České republiky

.cz

rnals www.agriculturejou

- 03

Vážení a milí čtenáři, jsme velmi rádi, že i tento rok Vám můžeme nabídnout další, v pořadí již třetí, číslo speciálního časopisu „České zemědělství pohledem žáků III“, které vydává Česká akademie zemědělských věd (ČAZV). Časopis, který se Vám dostává do rukou je výběrem nejlepších a nejoriginálnějších literárních prací žáků základních a středních škol, kteří se v tomto školním roce 2020/2021 zapojili do literární soutěže na zemědělská témata, kterou ČAZV pořádá a vyhlašuje. Velmi nás těší, že se soutěž v tomto složitém roce, poznamenaném epidemiologickou situací spojenou s nemocí Covid-19, uskutečnila a těšila se zájmu dětí i pedagogů. Vážíme si jejich práce. Třetí ročník literární soutěže na zemědělská témata byl vyhlášen na podzim roku 2020 a nabízel dvě kategorie. První kategorie určená pro žáky základních škol měla téma „Co roste u nás na poli a na zahrádce“. Druhá kategorie byla cílená na žáky středních škol a nabízela téma „Stroje a roboti v zemědělství“. Cílem soutěže bylo především povzbudit děti a mládež k úvahám a motivovat je k tvůrčímu psaní na témata spojená s naší krajinou a přírodou. Soutěž neměla omezení žánru. Přihlásit tak bylo možné povídky, básničky, pohádky, úvahy nebo hádanky. Původní termín pro přihlašování příspěvků do konce listopadu byl s ohledem na složitou situaci ve školství prodloužen až do konce února 2021. Byli jsme si vědomi, že žáci a studenti jsou v rámci distanční výuky velmi zaneprázdněni. I proto nás velmi potěšilo, že bylo do soutěže nakonec přihlášeno 47 příspěvků. Všechny zaslané příspěvky byly v první kategorii žáků základních škol. Jelikož jsme neobdrželi žádný příspěvek v druhé kategorii, rozhodli jsme se tuto kategorii tento rok zrušit a výsledky soutěže tak vyhlašujeme pouze pro první, mladší kategorii. Tento časopis tak nabízí 20 vybraných literárních prací žáků základních škol. Diplom a ceny pro tři nejlepší literární práce si v tomto ročníku soutěže odnáší příspěvky těchto autorů:

Štěpán Hroneš

Denisa Černá

Alex Jirgl

Oceněným autorům a autorkám srdečně gratulujeme. Zároveň velmi děkujeme všem, kteří se do soutěže zapojili nebo ji podpořili. Konkrétně děkujeme za záštitu nad soutěží ministru zemědělství Ing. Miroslavu Tomanovi, CSc. a hlavnímu městu Praha zastoupenému předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání ZHMP Ing. Marianou Čapkovou. Věříme, že Vás čtení časopisu potěší a příjemně naladí.

KOLEKTIV ČAZV

Toto číslo časopisu bylo vytvořeno z prací žáků, kteří se dobrovolně přihlásili do literární soutěže ČAZV. Všichni autoři a jejich zákonní zástupci souhlasili s uveřejněním osobních údajů a s publikací literární práce v tomto časopise. Texty neprošly důkladnou obsahovou ani jazykovou korekturou.

ELEKTRONICKÉ ČÍSLO ČASOPISU JE DOSTUPNÉ TAKÉ NA WWW.CAZV.CZ

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Úvodní slovo ŘEDITELKY ČESKÉ AKADEMIE ZEMĚDĚLSKÝCH VĚD Vážení a milí žáci, autoři nádherných příspěvků,

na podzim roku 2020 vyhlásila ČAZV již třetí ročník literární soutěže pro žáky základních a středních škol, které udělil záštitu jako každoročně ministr zemědělství Miroslav Toman a také Mariana Čapková, předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva hlavního města Prahy.

Jsem velmi potěšena, že se soutěž těší velké oblibě mezi základními a středními školami v České republice a samozřejmě zájmu žáků a studentů. Od prvního roku soutěže, kdy se zapojilo 5 žáků a studentů, vzrostl zájem v roce 2020 na 138 soutěžících. Plánované slavnostní vyhlášení druhého ročníku soutěže na jaře 2020 však muselo být z důvodu epidemické situace spojené s nemocí Covid-19 nejdříve přesunuto a následně zcela zrušeno. To nás všechny velmi mrzelo. Přesto ČAZV se všemi žáky, studenty a zástupci škol zůstala v kontaktu, ceny předala korespondenčně a rovněž výsledky i se zaslanými fotografiemi vítězů prezentovala v odborných periodicích.

Bohužel pandemická situace stále trvá, a proto i nový, třetí ročník, je pandemií ovlivněn. Soutěž byla s ohledem na situaci prodloužena a příspěvky bylo možné zasílat až do konce února 2021. I přes tuto nepříznivou a složitou situaci se do třetího ročníku soutěže zapojily desítky mladých autorů. Vážím si zájmu a práce žáků i pedagogů.

Těším se na vyhlášení výsledků v červnu 2021 a z celého srdce věřím, že již bude situace příhodnější a budeme se moci osobně, byť v omezeném počtu lidí, setkat na ČAZV a osobně ceny předat.

Děkuji vám všem ještě jednou za vaše úsilí a píli při přípravě příspěvků. Jsem potěšena, že mezi mladou generací je zájem o krásy našeho zemědělství.

Ing. Hana Urbancová, Ph.D. ředitelka České akademie zemědělských věd

Úvodní slovo KOLEKTIVU PRACOVNÍKŮ ODBORU VĚDY, VÝZKUMU A VZDĚLÁVÁNÍ MINISTERSTVA ZEMĚDĚLSTVÍ Vážení čtenáři, jsme velmi potěšeni, že již třetím rokem probíhá literární soutěž na zemědělské téma pro žáky základních a středních škol. Kdo má rád přírodu, venkov nebo fandí moderním technologiím, jistě se v tomto tématu nejen našel, ale měl také možnost sdělit nám své názory, plány a představy. Věděli jste, že Ministerstvo zemědělství patří k podporovatelům rezortního vzdělávání, výchovy a osvěty? Chtěli bychom Vám podporovanými vzdělávacími aktivitami, kterými jsou různé vzdělávací programy, výukové pořady, exkurze nebo soutěže, přiblížit dění v zemědělství, na našem venkově, v odvětví lesního a vodního hospodářství, rybářství i potravinářství. Rychlý rozvoj nových moderních technologií a digitalizace, které se s úspěchem využívají v zemědělství, jsou lákavé pro nové zájemce o tento obor. Ministerstvo zemědělství zajišťuje pro střední a vyšší odborné školy podporu na pořízení moderních učebních pomůcek s cílem modernizace zemědělského odvětví a dále také podporu na zprostředkování praxe žáků v podnicích, které jsou vybaveny novými technologiemi. Ministerstvo zemědělství, tak jako v předchozích letech, finančně podpořilo střední a vyšší odborné školy při nákupu nových učebních pomůcek počínaje traktory či menšími zahradními traktůrky, přes vybavení laboratoří a konče modely zvířat, např. modelem krávy či koně. Tyto nové moderní učební pomůcky využijí ve své škole například budoucí zahradníci, farmáři, rybářští či veterinární technici, chovatelé koní nebo technologové potravin. Jedním z našich cílů je získat pro perspektivní obor zájemce, kteří budou správně pečovat o krajinu, rostliny i zvířata. Tento obor zajišťuje výživu obyvatel a dnes i v budoucnu bude mít velký význam. Těší nás, že nadále můžeme přispívat ke zvýšení kvality odborného vzdělávání i atraktivnosti výuky. A přejeme všem žákům a studentům hodně úspěchů ve studiu i volbě budoucího povolání. Kolektiv pracovníků Odboru vědy, výzkumu a vzdělávání Ministerstva zemědělství

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Úvodní slovo PŘEDSEDKYNĚ VÝBORU PRO VÝCHOVU A VZDĚLÁVÁNÍ ZHMP Když byl vyhlášen třetí ročník literární soutěže ČAZV, byla jsem napjatá, kolik prací se v ní sejde. Po roce střídavého uzavření a otevření škol, které přineslo dětem a studentům nové a nečekané nároky, jsem byla zvědavá, zda se mezi nimi najdou motivovaní tvůrčí mladí lidé. Když jsem viděla, kolik příspěvků a v jaké kvalitě se sešlo, bylo to pro mne světlo na konci tunelu. I přes ztížené podmínky totiž mladé lidi zajímá svět okolo nich. A to nejen ten s katastrofickými scénáři, ale svět přírody, růstu, rostlin, stromů, plodů a života ve všech jeho podobách.

S pestrostí vlastní každému projevu života se soutěž i následující stránky naplnily originálními obrazy, tvůrčími nápady i znalostmi a postřehy z přírody, která nás obklopuje. Následující mimořádné vydání časopisu „České zemědělství pohledem žáků III“ je tak pomyslnou zahradou a procházkou po české přírodě, ze které čiší radost z psaní. Přeji všem autorům, aby tyto jejich texty byly prvními kroky na cestě jejich budoucí tvorbou, ale také kroky do přírody okolo nás, která ve svém bohatství nabízí nepřeberné množství inspirace.

Ing. Mariana Čapková, MBA předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva hl. m. Prahy

OBSAH 12 Aneta Erbenová – Motýlkova zásluha

13 Magdalena Prvá – Co roste u nás na poli a na zahrádce?

14 Eliška Löffelmanová – Babiččina zahrádka

14 Jan Málek – Česká země

15 Štěpán Hroneš – Sbírka básní „Zahrádka a zvířátka“

17 Amálie Motlová – Babičky zahrádka

17 Berenika Pískačová – Povídka z Bousova

19 Ella Kočárková – Babiččina políčka

20 Iva Fulíková – Myší pole

21 Tomáš Futera – Pole a zahrádka u babiček

22 Eliška Bojkovská – Co nám roste na zahrádce?

22 Filip Hruška – Semínko

23 Alex Jirgl – Ovocňákov

24 Oliver Jirgl – Chilli

25 Amal Mouaddabová – Příroda a já

26 Miriam Mrázová – Pohádka

26 Eliška Novotná – Naše zahrádka

27 Denisa Černá – Naše podzimní zahrádka

28 Adelina Sozanska – Krtek

29 Ondřej Marek – Podzim na zahradě

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Motýlkova zásluha ANETA ERBENOVÁ – 6. TŘÍDA, ZŠ STRŽ, DVŮR KRÁLOVÉ N. LABEM Bylo nebylo. Na kraji velkého obilného pole rostla krásná kopretina. Okolo ní byly i další rostlinky, veselá sedmikráska a upovídaná bouřka. O kousíček dál se zelenal malý nenápadný, ale moc hodný jetel. Každý den kolem chodila různá zvířátka a obdivovala kopretinku a její dvě kamarádky, jak jsou krásné. Jetýlku si nikdo nevšímal. Kytičky si daly navzájem jména. Bouřka se sedmikráskou daly kopretince jméno Elena. Kopretina s bouřkou nazvaly sedmikrásku Valinka. A sedmikráska s kopretinou pojmenovaly bouřku Líza.

Malý jetelíček neměl nikdy žádného kamaráda,

a tak mu nikdo žádné jméno nedal. Jetelíček byl smutný a z toho velkého smutku pomalu vadl. Pomalu padal k zemi a ztrácel svou barvu. Jednoho dne Elena pozorovala malého růžového motýlka, který poletoval nedaleko ní a po chvilce přistál na jetelíčku. To ji upozornilo na jetýlek a teprve si všimla, jak je smutný a pomalu uvadá. „Ahoj, co se ti stalo?“ zeptala se. „Ahoj, jsem smutný, že se se mnou nikdo nekamarádí. Jsem úplně sám,“ odpověděl jetelíček. Eleně ho bylo moc líto, a tak mu nabídla své kamarádství. Jetelíček celý šťastný souhlasil a ostatní kytičky také. Valinku, Lízu a Elenu napadlo, že by mu také měly dát jméno. Jenže nevěděly, jaké by mu slušelo. Měly různé varianty, ale žádná jim nepřišla ta pravá. Jetelíček byl šťastný, že má kamarády. Opět se zazelenal, rozrůstal se a začaly na něm růst čtyřlístky. „Čtyřlístky!“ radostně zvolala kopretinka. „Ty přece nosí štěstí. Budeš se jmenovat Štěstíček.“ Jetýlek byl nadšený z nového jména a řekl: „Děkuji, že jsi mi dala tak krásné jméno. Udělalo mi to obrovskou radost.“ Od té doby byli všichni čtyři nejlepší kamarádi. Celé dny si povídali, vymýšleli pohádky, zpívali a společně se smáli. Jednoho dne přišla velká bouřka a s ní prudký déšť. Voda se valila z pole přímo na rostlinky. Velká kapka srazila Lízu k zemi. Valinka byla promočená skrz naskrz, sotva udržela stonek, aby se nepolámal. Štěstíčkovi velká voda odnesla čtyřlístky. Elena byla nešťastná, když viděla, co se děje jejím kamarádům. Přemýšlela, jak by jim pomohla. Poprosila obilí „Prosím, milé obilíčko, zachraň mé přátele.“ Obilí sklonilo klasy, a když vidělo tu spoušť dole, povalilo se a vytvořilo hráz. Zabránilo tak vodě ublížit bezmocným rostlinkám. Po čase bouřka ustala, přestalo pršet a na nebi se objevilo sluníčko. Voda, která zbyla na poli, se pomalu vsákla do hlíny. Obilí se narovnalo a rostlinky mu poděkovaly za záchranu. Všichni kamarádi byli v pořádku, jen jetýlek přišel o své čtyřlístky. Kopretinka ho ujistila, že mu za čas narostou nové. Po dešti se všechno kolem krásně zazelenalo. Rostlinky trošku povyrostly a za několik dní Štěstíčkovi opravdu dorostly nové čtyřlístky.

- 012

CO ROSTE U NÁS NA POLI A NA ZAHRÁDCE? MAGDALENA PRVÁ – 5. TŘÍDA, FZŠ OLOMOUC Nad zemí je zelená, dole oranžové sousto. I králík si pochutná, uhádl bys to? (Ano, ano pravdu máš, mrkvičku si dneska dáš.)

Je to vlastně jablíčko, i když zelenina. Ochutnám já maličko, když se začervená. (Rajčátka já mám moc rád, stejně jak můj kamarád.)

Copak je to za bylinku, najdeme ji i v bonbónku. Barva je snad jasná, zelená - je krásná. Rostlinka, co nepíchá a lépe se po ní dýchá. (Je to přece máta, má ji rád náš táta.)

- 013

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Babiččina zahrádka ELIŠKA LÖFFELMANOVÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Babička a děda bydlí v Řevnicích, kde mají nádhernou zahrádku. Často tam jezdím s rodiči, abychom babičce a dědovi pomohli na zahrádce. Na jaře začínáme s babičkou sázet např.: semínka mrkve, petržele a cibulku. Potom v květnu vysazujeme sazeničky rajčat. Babička také pěstuje odrůdy např.: Rajče Stupické, Start F1 a dokonce i malá žlutá rajčátka. Pro radost vysazujeme květiny např.: tulipány, mečíky, afrikány. Na zahradě ještě jsou růže a narcisky. Zahrádka se nám odvděčí čerstvými plody, na kterých si všichni pochutnáme. A až budu velké, tak si udělám stejnou zahrádku jako má babička.

Česká země JAN MÁLEK – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Česká země je velice pestrá, krásná a úrodná. Máme čtyři roční období, hory i nížiny, řeky i jezera. Na jihu Moravy můžeme sklízet vinnou révu, jablka, hrušky, švestky, a dokonce i fíky. To vše dokážou šikovní lidé z Moravy dále zpracovat na kvalitní potraviny vína, mošty, slivovice a jiné nápoje. Na zahrádkách dokáží zahrádkáři vypěstovat mrkve, okurky, petržele, česneky i cibule, různé druhy dýní a řep. Na stromech pěstují a následně sklízí sladké broskve, šťavnaté meruňky, červené třešně i višně a mnohem víc. To vše v létě dozrává a my se můžeme těšit pestré a chutné úrodě. Některé maminky, nebo babičky dokáží zavařením těchto plodů chuť léta zakonzervovat až do zimy, a to my děti v chladném období oceníme ujídáním sladkých zavařenin a marmelád. Díky naší úrodné půdě má i dobytek po celý rok co žrát. Na polích farmáři pěstují kukuřice, obilí, brambory, slunečnici a mák. Matička Země nám poskytuje náruč plnou pestré stravy bohatou na vitamíny, cukry a tuky a spolu s pohybem při práci na zahrádce nám zaručuje dlouhý a zdravý život.

- 014

Sbírka básní „Zahrádka a zvířátka“ ŠTĚPÁN HRONEŠ – 5. TŘÍDA, ZŠ 5. KVĚTNA, DVŮR KRÁLOVÉ N. LABEM

PES A JABLKO To je pěkná zahrada a v ní dobrá nálada. Svítí tady sluníčko, kulaťoučké zlatíčko. Dnes je přímo skvostný den, úplně jak sen! Já jsem žluté jablíčko, malé jako klubíčko.

PES A JABLKO S bratříčky a sestřičkami žasneme nad kytičkami. Co je to tam hnědého? Chlupatého, hravého… . Skáče po mně, chňapá po mně. A jak to, že není v domě? Asi dostal velký hlad, jablíčka má velmi rád. Když mlsounek dosvačí, do boudy si odkráčí.

- 015

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

KRÁLÍK A MRKVIČKY Jeden malý králík jmenoval se Cvalík. Opustil svou ohrádku, odběhl na zahrádku. Běžel dlouho v dešti, měl však velké štěstí. Chovají tam slepičky a pěstují mrkvičky. Hned se vydal k záhonkům, k těm mrkvovým výhonkům. Použil obě tlapičky, aby vytáhl mrkvičky. Schroustal celou zahrádku, utekl domů do chládku.

SLIMÁCI A CUKETY Sousedovic cukety rostly jako rakety. Přilezli k nim slimáci, neměli nic na práci. Zato měli velkou kliku, že vlezli až do skleníku. Kousali tam zeleninu, až jen jedli samou hlínu. Soused je však načapal a poslal je o dům dál. Slimáci se nedají, vrátí se tam potají. Vstanou ráno brzičko, hned jak vyjde sluníčko.

- 016

Babičky zahrádka AMÁLIE MOTLOVÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA O víkendu a na prázdninách jezdíme pravidelně k babičce a dědovi do Kbel. Kbely jsou okrajová část Prahy. Babi s dědou tam mají baráček a krásnou zahradu. Babička se o zahradu pečlivě stará. Má tam záhonky na zeleninu, květiny a bylinky. Je tam i pár ovocných stromů, například třešeň, jabloň a letos nově i broskvoň. Každé jaro si připravuje sazeničky rajčat, paprik a okurek, aby je před létem mohla zasadit. S tím ji samozřejmě pomáhám, protože mě to moc baví a něčemu se i přiučím. Během léta tak máme dost zeleniny na salát, ale i sladké ovoce. Na podzim babička záhony zorá a dá hnojivo. Dřív používala klasický hnůj z kravína, který kousek za obcí byl, teď kupujeme nějaký v pytli. Okolo Kbel jsou stále velká pole, na kterých se pěstuje většinou řepa cukrovka, ale objevuje se tam i řepka olejka. Maminka vyprávěla, že dřív byla kolem plná pole hrachu. S kamarády na něj prý tajně chodila. Na zorané pole chodíme na podzim pouštět draky. Je fajn mít svoji zahrádku. Až budu dospělá, také chci mít tu svoji.

Povídka z Bousova BERENIKA PÍSKAČOVÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Byl začátek dubna a my jsme i tenhle rok (jako každý jiný) jeli do Bousova za babičkou a dědečkem. Důvod? Dalo by se říct, že je to taková naše rodinná tradice. Pomáháme dědovi sázet ty nejlepší brambory na světě. Jaké? Jeho!!! Cestou k dědovi jsme si povídaly a smály jsme se. Hurá!!! Křičela sem, když jsme dorazili. Pozdravili jsme se s dědou a babičkou a šli jsme na věc. Zem byla krásně proteplená a děda mi řekl: ,,Je den jako dělaný na sázení brambor.“ Já a táta jsme udělali rýhu do země hlubokou kolem 15 až 20 cm a potom máma, Justýna, Terezka a já jsme vysázely sadbu brambor. Děda nám řekl, že brambory by měli být vysázeny 20 až 30 cm od sebe. Potom jsme na ně nahrnuli hlínu…………a další upozornění od dědy! Hlína by měla být nahrnuta 10 až 15 cm nad bramborami. Jelikož jsme s tím neměli zkušenosti tak nám pomohl dědeček. Byla to namáhavá práce a abychom ji vydrželi do konce, tak jsem tátovi nosila perlivou vodu a pivo, sobě šťávu a mámě a sestrám vodu. No a bylo hotovo, zasázeno. Po třech měsících jsme přijeli znovu. Hned, jak jsme dorazili, tak jsem vyběhla za dědou a šla jsem se zeptat, jak

- 017

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

se o brambory staral. Řekl mi, že brambory nepotřebují tolik péče. Jen když je velké sucho, je třeba brambory zalévat. A že až přijedu příště, budeme už brambory sklízet. Páni, to je něco! Dříve jsem si myslela, že to trvá mnohem déle, než tři měsíce. Byla jsem z toho na větvi. No tak jsme si povídali. Dospělí si dali kafe, já kakao a jelo se domů. Když jsme přijeli na konci prázdnin, byl už ten pravý čas na sklizeň. Bylo to super! Stačilo jen odhrnout hlínu a vybrat ze země krásné mladé brambůrky. A tak jsme si znovu dali do těla, tentokrát při vykopávání. Když jsme měli hotovo, zeptala jsem se dědy, jak je čistí. Pověděl mi, že brambory není třeba čistit. Prý je zemina chrání před plísní. Ale když prší a jsou od bláta, pak je očistit třeba je. Potom mi prozradil jednu zajímavost, brambory jsou různých druhů: velmi ranné, ranné, polorané a pozdní. Děda byl moc spokojený s úrodou a řekl: „Čím horší sedlák, tím lepší brambory“ Moc jsem tomu nerozuměla, ale jedno vím, děda je a pro mě bude nejlepší sedlák na světě!

PODĚKOVÁNÍ: Chtěla bych poděkovat mému dědovi, protože bez něj by tahle povídka nikdy nevznikla. A hlavně je to nejlepší děda na světě!!!

- 018

Babiččina políčka ELLA KOČÁRKOVÁ – 5. TŘÍDA, ZŠ A MŠ VĚRY ČÁSLAVSKÉ, PRAHA Naše milá babička, má tři pěkná políčka. Oldřiška se jmenuje, a co na nich pěstuje?

To první je maličké, zelené je celičké. Vpředu trochu špenátu, vzadu spoustu salátu. Dokola je brokolice, ta všem chutná převelice.

Druhé pole sladké je, jahody tam pěstuje. Jejich vůně všechny těší, cyklisty a i ty pěší.

A to třetí barevné, je to tak a né, že né. Oranžové dýně, velké jako síně. Cibule a žluté řepy, jedna vedle druhé dřepí. I červené ředkvičky, od mé milé babičky, na té hnědé hlíně, válejí se líně.

Když budete mít cestu kolem, ať už pěšky nebo s kolem, zastavte se u políčka, ochutnat dá i Vám ta naše babička.

- 019

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Myší pole IVA FULÍKOVÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Letos v létě, když jsem byla u babičky a dědy na Moravě, jsem se vydala na procházku mezi pole, která začínají hned za jejich zahradou. Právě tam dozrával mák, žito a ječmen. Na chvilku jsem se natáhla na mezi pod jabloň a zavřela jsem oči. Když jsem je zase otevřela, spatřila jsem, jak ke mně běží malý myšáček, který začal mluvit. A tomu jsem se moc divila. Zeptal se mě: „Chceš vidět naše pole?“ Odpověděla jsem, že ano. „Otoč se!“ přikázal mi myšák. Pronesl zaklínadlo: „Co je na poli – hlína. Co je v hlíně? Krtek spinká líně. Na jaře se probudí, dosyta se nasytí.“ Otočila jsem se a najednou bylo vše okolo mě obrovské – myšák, květiny, tráva, prostě vše, co se mi do té chvíle zdálo malé. Myšák se mi představil. „Jmenuji se Ruda,“ pověděl mi. Na oplátku jsem se mu také představila. Ruda mi nabídl prohlídku makového pole, kde je jeho myší vesnice. Řekl mi, že myšky sklízejí obilí a mák. Pak mi Ruda ukázal chodbičky, které vedou do podzemní vesnice. Tam část sklizně dovezou do pekárny, kde má kamarády Máju a Jirku. Ti pak pečou báječné koláče, dorty a rohlíky. Vždycky v sobotu myšky to, co zbylo po celém týdnu, a co upekly ráno, odvezou myším vláčkem na paseku, kde je trh. Pečivo vymění s lesními zvířátky za lesní plody. Veverky přinesou oříšky, zajíčci borůvky a ostružiny, pan jezevec lanýže, ježečci donesou z lidských zahrádek jablíčka a hrušky. Krtek přinese mrkve a v košíčku žížaly. Potom se myšky vrátí s vyměněnými plody do podzemní vesničky do myší restaurace. Tam kuchař Míra připraví nedělní oběd, na který se sejde celá vesnička a dají si do nosu. Ukázal mi pak, že druhá část sklizně putuje do myšího skladu, kde počká až do zimy. V zimě pak ze zásob pečou perníčky, které před Vánoci vezou na trh. Perníčky si myšky také věší na kapradí, které mají jako vánoční stromeček. Houby, které si v létě usuší na zimu, použijí myšky do voňavé polévky. Když myšák Ruda dovyprávěl a všechno mi ukázal, zavedl mě zpátky k jabloni a pronesl další zaklínadlo: „Viděla jsi život myší, ať jsi zase zpátky vyšší!“ Pak už jsem slyšela, jak na mě ze zahrady volá babička, abych se vrátila na večeři. Rozloučila jsem se s novým kamarádem Rudou a utíkala jsem domů. Po večeři jsem babičce a dědovi vyprávěla moji dnešní příhodu s Myšáčkem Rudou. Ani mi nechtěli věřit.

- 020

Pole a zahrádka u babiček TOMÁŠ FUTERA – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Já miluju pěstování, ale protože bydlím v Praze v bytě, vždy jsem zatím pěstoval zeleninu a ovoce pouze na balkoně v květináči nebo truhlíku. Tento rok jsem měl zasázená rajčata a hrášek. Rostliny jsem pravidelně zaléval a úroda na sebe nenechala dlouho čekat. Naštěstí obě moje babičky bydlí v domě se zahradou, tak můžu využít prostor i u nich. O pěstování na poli už také něco málo vím. Nejvíce jsem se toho dozvěděl ve škole, z různých knížek, televize a v neposlední řadě i od babiček. POLE: Babička Jitka bydlí poblíž Benešova a při cestě za ní koukám z okénka, co roste na okolních polích. V posledních letech má většina polí žlutou barvu, jelikož je na ní zaseta řepka olejka. Tuto rostlinu nemám rád, jelikož zvláštně zapáchá a všude po ní zůstává žlutý povlak. V létě můžeme na pár polích vidět kukuřici. Tu máme moc rádi, dokonce někdy zastavíme auto a kukuřici si utrhneme. Už od mala se mi moc líbí hospodářské stroje např. traktory, kombajny a různé kropící stoje. Ale nyní je mi už 10let a více než hospodářské stroje mě zajímá spíše samotné pěstování. Nejraději vidím na poli rostliny, ze kterých si můžeme připravit něco k snědku. Není nad kukuřici opečenou nad ohněm nebo bramboru v popelu. Jednou jsem při procházce se svou rodinou sbíral na poli poslední nevysbírané brambory, které jsme si později upekli k večeři. Všichni si u stolu povídáme, já kouknu do talíře a z jedné brambory vylézá červ. Sice tento příběh pobavil celou rodinu, ale já jsem po této zkušenosti několik týdnů nemohl brambory ani vidět. ZAHRADA: Babička Jitka má u domu velkou zahradu, kde pěstuje kromě spousty druhů zeleniny a ovoce také květiny a keře. Tento rok si na jaře pořídila i foliovník. Několik dní usilovně pracovala na jeho sestavení a založení záhonků. Když bylo vše podle babiččiných představ, dala se babička do sázení. Do foliovníků zasázela několik druhů okurek, rajčat všech tvarů a barev, pálivé i sladké papriky, a dokonce i jednu masožravku. Úroda byla veliká a při každé návštěvě nám babička připravila přepravku zralé voňavé zeleniny. Zelenina od babičky nám chutná daleko více než zelenina z obchodu, a ještě jsme ušetřili peníze. Táta z pálivých paprik připravoval extra pálivou pastu, kterou můžou dospělý používat do omáček nebo třeba při grilování masa. Papriky ale pálily daleko více než táta předpokládal a když je začal vařit nikdo v bytě nemohl dýchat. V kuchyni jsme větrali celé odpoledne. Na další problém jsme narazili při mytí pánve. I když táta dal pánev umýt do myčky na nejvyšší teplotu, tak i druhý den byla z pánve cítit štiplavá vůně papriček.

- 021

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Co nám roste na zahrádce? ELIŠKA BOJKOVSKÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Moje babička má velkou a krásnou zahradu a vždy se k ní těším, co nového tam bude růst a kvést. Občas jí dokonce pomáhám zalévat květiny a stromy. V každé části zahrady kvete a roste něco jiného. Před vchodem jí rostou květiny a jehličnany na dlouhém záhonu. Některé z nich znám a jiné ne. Má tam krásnou borovici a modřín. Už jsou větší než já. Cedr a cypřiš mě zatím nepřerostly. Mezi stromy má vysázené azalky a rododendrony. U plotu jsou popínavé růže a okrasné traviny. Vzadu za barákem rostou babičce bylinky jako například mateřídouška, meduňka, šalvěj, tymián, levandule, máta, petržel, pažitka a koriandr. Spoustu z nich poznám jen podle vůně, ale levanduli a petržel poznám i bez čichu. Kousek dál si babička pěstuje zeleninu a ovoce. Mám ráda, když babičce něco roste, protože to pak ráda jím. Někdy z toho babička nebo mamka dělají koláče, marmelády a zavařeniny. Nejraději mám maliny, ostružiny, jahody a borůvky. Taky miluju cukety a dýně. Babička hodně pěstuje rajčata, okurky a cibule. V poslední části je malý ovocný sad, kde je hodně stromků, které jsou ještě mladé a nenesou zatím tolik ovoce. Nachází se tam jabloň, meruňka, broskvoň a švestka. Babička říká, že má zahrádku pro zdraví a pro potěšení. Děda zase tvrdí, že pro zlost. Když tam jezdím, cítím krásu, klid a čerstvý vzduch. Mám to tam moc ráda.

Semínko FILIP HRUŠKA – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Bylo jednou jedno semínko. Tomu bylo v zemi dobře a teploučko. Doufalo, že to takhle zůstane napořád. Vůbec se mu nechtělo vyrůst. Nic mu tam nechybělo. Jenže najednou se na nebi objevil mrak a začalo z něj pršet. Potom vysvitlo sluníčko a začalo krásně hřát. A co se se semínkem nestalo? Najednou mu z tělíčka začal vyrůstat klíček. Co se to děje? No nic, řeklo si semínko, jeden klíček nevadí. Klíček ale začal sílit a rostl a rostl. Až jednoho dne vykoukl ze země. A to už semínko vědělo, že s tím nic neudělá a že z něj bude rostlinka. A bylo zvědavé, co za rostlinu z něj vyroste.

- 022

Na zahradu přišel člověk a začal klíček hnojit a pravidelně zalévat. Takhle to šlo den za dnem. Z klíčku se postupně stal silný stonek a objevily se na něm dva listy. Ty byly nejdřív úplně malé a tenké, ale po pár dnech se krásně rozvinuly. Člověk chodil rostlinku každý den kontrolovat. Už si skoro říkal, že ten květ, na který čekal, nikdy neuvidí. Ale jednoho dne, brzy po ránu, přišel člověk na zahradu a uviděl krásný červený tulipán. Velmi se zaradoval, protože přesně takovýhle tulipán si přál.

Ovocňákov ALEX JIRGL – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Byl jednou jeden dům s velkou zahradou v Praze, kde žila čtyř členná rodina. Ta rodina pěstovala ovoce i zeleninu, které spolu vedly souboje – ovocný sad spolu se zeleninovým záhonem. V zeleninovém záhoně byla vesnice Zelákov, což je hlavní město zeleninového sadu. Králem zeleninového sadu byl král Mrkev. Zelákov bylo královstvím zeleniny. V ovocném sadě bylo hlavní městem Ovocňákov. Jeho panem prezidentem byl pan Švestka. Ovocňákov byla totiž republika. Jednou pan Hruška Pepa naštval pana Cibuli Ludvíka. Začal si pan Ludvík Cibule tím, že panu Hruškovi řekl, že zelenina má více vitamínů a je pro jejich rodinu mnohem důležitější. Panu Pepovi se to nelíbilo, ale tak ho vyzval souboj vitaminů mezi ovocem a zeleninou. Kde to bude, kde bude probíhat souboj? V kuchyni mezi noži a mezi odpadkovým košem na dřevěném krájecím prkénku. Jak bude probíhat souboj? Půjde tam o souboj v boxu mezi cibulí a hruškou. A o co se vlastně hraje? O zvětšení ovocného sadu a o melounovou princeznu Jindřišku. A když ovoce prohraje, tak co se stane? „Tak vyhubíme půlku vašeho sadu“, řekl Ludvík Cibule. „Nééééeeee!!!“ zvolal pan Hruška. Souboj se měl konat za dva týdny. Hruška začal trénovat, aby porazil Cibuli. Raz, dva, tři, čtyři, vodu prosím! Co? Vodu! Dobře. Kolik máš ještě dnů Ludvíku? „Ještě čtyři“, řekl Hruška. Cibule trénovat nemusel, jeho slupky ho prý dostatečně ochrání. Navíc má připravenou tajnou zbraň – vypustí pálivou šťávu, po které se Hruška rozbrečí. V den souboje se všechna zelenina (rajčata, papriky, salátovky, česnek, cibule a cukety s lilkem) sešly s ovocem (jahody, meruňky, borůvky, angrešt a rybíz s hruškami a jablky) společně sešly kolem dřevěného prkénka. Rozhodčím se stala paní Fazole. Naproti sobě si stoupli Hruška a Cibule a boj začal. Jedna rána střídala druhou, boj byl vyrovnaný, ale na konci souboje Ludvík vypustil pálivou šťávu. Pepa Hruška v tu ránu nepovoleným úderem sejmul Ludvíka.

- 023

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

„Stop! Stop! Oba dva podvádíte!“, volala paní Fazole a nerozhodně ukončila souboj Ludvíka a Pepy. Na konci oba znesvářené bojovníky donutila paní Fazole, aby si podali ruce a uznali, že jak ovoce, tak i zelenina jsou pro lidi stejně důležité.

Chilli OLIVER JIRGL – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Někde v České republice na malé farmě se pěstovaly dovezené chilli papričky, které se pomalu zabydlovaly i u nás na polích a v květináčích. Největší a nejlepší chilli paprička se jmenovala Pepe. Byla to červená chilli paprička, která byla nesmírně hořlavá. Rostla si na zelené rostlině ve skleníku. Měla kolem sebe i jiné chilli kamarádky a kamarády. O skleník se staral zahradník Karel Semínko. Karel je starý a poctivý zahradník, který miluje vše, co mu ve skleníku vyroste. Jen s plevelem není kamarád. Ten hned vyhodí na kompost. Pečlivě hnojí hnojem, používá jen ten nejlepší kompost a zalévá dešťovou vodou. K tomu všemu mu pomáhá sluníčko, které krásně prohřívá skleník. Všem se vždy dobře bydlelo ve skleníku. Aby nebylo chilli smutno, dal k nim Karel i klasické zelené papriky, aby se necítily chilli tak samy. To se chilli papričkám nelíbilo, měly pocit, že skleník je jen jejich. Tak je chtěly vyhubit. Spálily schválně několik zelených paprik. Karel se o ně pečlivě staral a chudák nevěděl, proč se zeleným paprikám nedaří. Stále si nevěděl rady, a tak mu někdo poradil, aby papriky přesadil do jiného skleníku a vedle chilli dal ostružiny, které mají mnoho ostnů. Těm se ve skleníku moc líbilo. Chilli si spokojeně rostly vedle ostružin. Žížaly v půdě si chválily, jak krásně se jim tvoří chodbičky mezi kořeny a jak si na hlíně a zbytcích pochutnávají. Na poli Karel pěstoval také brambory, které se u nás zabydlely, i když původně pochází od Indiánů z Ameriky. Když kvetou, tak dělají svými barevnými květy radost i Karlovi. Na podzim Karel vytrhává natě z hlíny a musí vykopat hlízy brambor. Letos je krásně hnojil a dost pršelo, tak to vypadá, že bude mít Karel velkou sklizeň a plný sklep brambor. Pod každou rostlinou najde Karel 6 – 15 brambor. Letos porazil i myši a hraboše, kteří si jinak na Karlových bramborách pochutnávali. Karel má rád brambory opečené přímo v ohni na poli. Doma si je oškrábe a jí je s máslem nebo v bramborové kaši. Jinde dělají z brambor mastné bramboráky, hranolky, placky, chipsy. Když si je uvaří, tak si z nich může Karel udělat bramborový salát nebo knedlíky. My jsme doma s maminkou dělali z brambor tiskátka, která jsme si vyřezali a tiskali na papír nebo látku různé obrazce. Brambory vlastně využíváme dennodenně a většina z nás je má moc ráda.

- 024

Příroda a já AMAL MOUADDABOVÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Mám moc ráda přírodu. Jednou, je to už pěkně dávno, jsem se s maminkou rozhodla, že uděláme herbář, a proto jsme studovaly květiny. Zatím jsme se k tomu ještě nedostaly, ale pracujeme na tom, dopilovávám svůj styl akvarelu. Na druhou stranu jsem se dozvěděla něco o rostlinách. Teď vám řeknu, kde jsme byly a co jsme našly. Začalo to v pohoří Krkonoše. Našly jsme celkem 237 druhů rostlin a 3 zvířata. Pomáhala nám aplikace iNaturalist, do které vyfotíte rostlinu nebo zvíře a ona vám vyhledá, co je to za druh. Doporučila nám ji babička. Jely jsme za tetou do pensionu Vločka ve Vrchlabí. Byly jsme tam zrovna na jaře a pálily jsme čarodějnice. Jako první jsme pomocí aplikace určily pampelišku (Taraxacum). Po grilování jsme po zahradě chodily s telefonem, abychom zjistily, co všechno tam roste. 30. dubna 2019 rostly na zahradě ve Vrchlabí tyto léčivé květiny: vlaštovičník větší, jitrocel kopinatý, bršlice kozí noha, nebo meduňka lékařská. Samozřejmě jsme neobjevovaly jen rostliny, ale cestou na Žalý i zvířata, např.: babočku osikovou (Nymphalis antiopa) a mravence (Formica). Pak ale, a to je důležitější, jsme zjistily, co všechno roste kolem nás. V této moderní době je hodně důležité umět respektovat přírodu, kterou odjakživa ničíme. Pokud vám na přírodě záleží tak jako mně, tak byste o ni mohli pečovat a taky si o ní něco zjistit, abyste věděli, co se má a co ne, co jí ubližuje a co ne a taky si uvědomili, že je to velké bohatství pro nás i pro naší duši. Proto miluji přírodu a musím říct, že se o ni dobře starám. Vrátíme se ale k příběhu. Hned druhý den jsme se v Krkonoších vypravily do Špindlerova Mlýna. To napětí, co ve mně hřmělo, bylo čím dál tím hlasitější. Každou minutu jsem se maminky ptala, jestli už tam budeme, protože jsem byla tak hodně zvědavá, že jsem to nemohla vydržet. Ale dočkala jsem se. Ten pocit, co ve mně byl, byl tak krásný, že to nejde popsat. Příroda v tuhle chvíli obohacovala moji duši. A teď vyjmenuji byliny, které jsme našly: sasanku hajní, kostival lékařský, prvosenku vyšší nebo kakost. Tohle byl můj nejhezčí výlet ze všech. A takhle by měla být příroda důležitá i pro vás! Dál jsme objevovaly flóru v Praze a v Chomutově v Ústeckém kraji. V Praze jsme chodily po sídlišti a našly jsme například hořčici rolní, kokošku pastuší tobolku, řebříček obecný nebo popenec obecný, a to všechno jen okolo našeho paneláku. V Chomutově bydlí moje babička. Chodíme tu společně na procházky k přivaděči, který vede vodu z Chomutovky. Jezdíme také do lesa pod Krušnými horami na houby. Šly jsme do Bezručova údolí a v něm jsme našly: přesličku rolní, česnáček lékařský nebo kerblík obecný. Herbář ještě doděláme a budeme hledat ještě další rostliny, ale tento příběh, co jsem vám vyprávěla, je začátek našeho herbáře a možná začátek vašeho dobrodružství s přírodou. Je mi v přírodě dobře, doufám, že vám bude taky.

- 025

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Pohádka MIRIAM MRÁZOVÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Byla jednou jedna planeta, která se jmenovala Země. Na této planetě žili lidi, kteří se živili jenom určitými plody, konkrétně: ovocem a zeleninou. Proto taky třeba v zimě měli občas hlad, a jelikož obchody ještě neexistovaly, tak se museli nasytit tím, co si v létě vypěstovali. V té době ale taky ještě neexistovaly různé spotřebiče například: trouba, nebo mikrovlnka. Dokonce ještě neexistovalo ani obilí! Planeta Země ale nebyla jedinou planetou, protože hned nad ní byla další planeta jménem Setap. Na této planetě se objevilo semínko. Tohle semínko vítr odfoukl a ono vypadlo z planety a dopadlo na Zemi. Spadlo do hlíny, která byla připravena na to, aby se tam zasadila zelenina. Uplynulo pár dní, a semínko začalo klíčit. Nakonec se z toho vyklubala nějaká tráva, která se začala rozmnožovat a postupem času se trochu změnila. Této trávě se začalo říkat obilí a to se pěstuje dodnes. Od té doby u nás na poli a na zahrádce roste obilí.

Naše zahrádka ELIŠKA NOVOTNÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ KATOVICE Na zahrádce voní růže, tulipán vždy tančit může. Roste tam rajče červené, v květnu bylo vsazené. Levandule zpívají, papriky jim tleskají. Pampeliška opodál: „Kdo by si teď se mnou hrál? Říká kopretina smělá: „Tahle zahrádka je skvělá.“

- 026

Naše podzimní zahrádka DENISA ČERNÁ – 4. TŘÍDA, ZŠ SATALICE, PRAHA Je listopad, podzim, začíná se ochlazovat. Listy různě mění barvu a opadávají. U nás na zahradě máme všechny podzimní barvy. Máme velkou zahradu se spoustou rostlin. Zahrada je dlouhá jako 350 toaleťáků za sebou nebo 190 mých bot. Občas k nám na zahradu přiletí ptáčci. Určitě tam žije zahradní víla. Když svítí sluníčko a je krásná modrá obloha, víla se opaluje. Líbí se jí krásná barevná zahrada. Máme na ní žlutou, zelenou, fialovou, oranžovou, červenou, tyrkysovou, hnědou, rudou, modrou, černou i růžovou barvu. Na naší zahrádce máme hrušku. Je to náš nejmenší strom a je roztomilá. Nejvíc hrušek, které zatím měla, bylo 12. Teď nemá žádné listy, všechny spadaly. Nemá ani plody, protože jsme je snědli. Víla si určitě taky pochutnala. Vepředu máme dvě ozdobné třešně. Správně se řekne Sakury. Víle připomínají hrad. Nemají plody, které se dají jíst. Mají jenom listy a květy. Květy mají jenom, když je jaro, nebo léto. Z květů má víla už nějakou dobu sukničku. Momentálně mají strašně málo listů. Mají pěknou žlutozelenou až oranžovou barvu. Víla z nich má hezky barevný šátek. Náš největší strom, který máme, je túje. Na ní je hnízdo a také se tam víla na zimu schovává. Túje je jehličnatý strom, který je vyšší než náš dům. Je to obr naší zahrady a je mohutný. Z něho víla letí na procházky po obloze. Túje neopadává. Stejně jako náš hubený zkroucený smrk a malá roztomilá borovice. Pod nimi má víla domeček. Máme živý plot z habrů. Jsou postavené za sebou, jako kdyby tam stáli vojáci v pozoru. Víla mezi nimi lítá slalom. Jejich listy mají zářivou žlutooranžovou barvu. Skoro všechny jejich listy jsou zatím na stromech. Máme taky i jiné stromy, ale nevím, jak se jmenují. Některé jsou velké, jiné malé, další široké nebo hubené. Když fouká vítr, listy poletují a víla na nich surfuje. Některé listy jsou staré, jiné děravé a některé jsou nádherné… prostě paráda! Hroznové víno má největší listy na naší zahradě. Vypadají hrozně staře. Víla je může používat jako deštník. Aspoň ty, které jsou ještě na liáně. Máme i keře. Listy borůvky mají žlutočervenou až fialovou barvu. Plody borůvky jsou buclaté modré kuličky, ale teď žádné nejsou. Kdybychom je nesnědli, snědli by nám je ptáčci. Taky máme maliny, jejich plody jsou slaďoučké. Jejich žlutohnědé listy začínají schnout a rolovat se. Ostružiny také již nemají plody. Listy ostružiny se podobají těm malinovým, ale navíc mají chloupky, které vílu zahřejí. Skoro celou zahradu pokrývá žlutozelená tráva. Na nějakých místech je menší, protože byla vysázená později. Mezi trávou roste i plevel. Nevydrží dlouho, táta ho vždy vytrhá. Když naprší, je všude krásné mazlavé bláto. Víla si vezme pršiplášť a hopká v kalužích. Když je ráno, víla si hraje s perličkami. Jsou to kapičky rosy. Ptáčci k nám chodí zpívat písničky. Zní to jako v koncertním sále. Chodí k nám ptáčci žluna, sýkorka, datel, kos, vrabec, sojka a také straka.

- 027

České zemědělství pohledem žáků III, 2021

Vlaštovky nad námi prolétávají. Je na ně krásný pohled. Ptáčci nechají víle někdy peříčko. Víla s ptáčky často trénuje let na olympiádu, kde se setká s nejlepšími vílami na světě. Soutěží se o to, kdo rychleji donese holčičce nebo klukovi dárek za zub. Nejradši má přehlídku oblečení. Často vyhraje 1. místo, protože je vyráběla sama z kvalitního podzimního listí všech barev.

Krtek ADELINA SOZANSKA – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Žil byl jeden krtek a jmenoval se Adam. Na jaře se přistěhoval na zahrádku k domku rodiny Poštových. Poštovi si na zahrádce založili záhonek, na kterém pěstovali ovoce a zeleninu. Ze zeleniny měli na záhonku kořenovou zeleninu jako je: mrkev, petržel, celer, červené a bílé ředkvičky, ředkev. Dále měli na záhonku zasazená rajská jablíčka, okurky, dýně, brambory, hrášek a fazole. Na zahrádce rostly také ovocné stromy jako jabloně, hrušně, višně, třešně, švestky. Každý večer když celá rodina spala, vyrážel krtek po svých chodbičkách pod zemí si hledat něco k jídlu. Jeden večer snědl pár mrkví, další večer si dal trochu petržele a jiný večer se nasytil ředkvičkami. Rodina byla nešťastná, protože jim mizela úroda a všude byly kopečky hlíny od krtka. A tak se rozhodli, že krtka najdou a vyhodí ho ze své zahrádky. V rodině Poštových žila holčička jménem Eliška. Eliška večer nemohla usnout a jednou v noci z okna uviděla krtka Adama. Vzbudila své rodiče a řekla jim o krtkovi. Rodiče vyšli s Eliškou na zahrádku a uviděli krtka, jak se vynořil z kopečku hlíny a pojídal mrkev. Řekli mu, že jim ničí úrodu a aby odešel pryč z jejich zahrádky. Druhý den krtek odešel a vypravil se na nedaleké pole. Na poli rostla kukuřice. To nebylo nic pro krtka. A tak šel dál na další pole, kde rostla pšenice. To už bylo lepší, ale Adam pokračoval dál až našel pole, na kterém rostla cukrová řepa a tam zůstal. Eliška si ho zvala na návštěvy na jejich zahrádku a ukazovala mu tam nové záhonky. Na záhoncích kvetly kopretiny, zvonky, kosatce, astry a jiřiny. Také si Poštovi pořídili nový záhonek s bylinkami, kde rostla bazalka, majoránka, kopr, kadeřavá petržel a pažitka. Protože Adam rád běhal po svých chodbičkách, tak se vypravoval k domu Poštových a navštěvoval Elišku. Vyprávěl Elišce o tom, co roste na poli. Povídal jí o cukrové řepě, vlčích mácích, pýru a kokošce pastuší tobolce. Každý večer se vracel na své pole a spokojeně tam spal.

- 028

Podzim na zahradě ONDŘEJ MAREK – 4. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA O podzimních prázdninách jsem byl u babičky s dědou, kteří mají na své zahradě i malé pole pro pěstování zeleniny. Na jaře na něm sázejí brambory a na podzim je dobývají. Brambory se pak musí ještě uskladnit, aby dlouho vydržely. Kromě toho také pěstují mrkev, celer, okurky, rajčata a dýně. Na velkých polích za zahradou se dříve pěstovala pšenice, ječmen a jiné obiloviny. Nyní se ale především seje řepka a kukuřice. Na zahradě rostou také ovocné stromy jako jsou jabloně, hrušně, třešně, švestky a dokonce i jedna broskev. Každý rok je úroda jiná, letos bylo jablek dost a děda jich část odvezl do moštárny. Mošt byl dobrý, ale kyselý. Na zahradě se mi líbí, protože si tam můžu hrát, jezdit na kole a honit se s pejsky. Když nedáváme pozor, občas utečou slepice, které způsobí velkou škodu. Vyhrabou zeleninu, polámou kytky a ostatní poničí. Teď na podzim pomáhám s hrabáním listí, které pak odnáším na hromady. S bratrem při práci zažijeme i velkou zábavu, kdy při skákání do měkkého listí si námi hraje i náš pes. V minulosti si děti dělaly na poli ohníčky, kde opékaly brambory. My jsme ohníček nedělali, protože pole je hodně blízko rodinného domu a nechtěli jsme způsobit požár. Prázdniny se mi líbili, těším se na příští rok, kdy budu pomáhat znovu.

- 029

Pro zvídavé děti připravila ČAZV pracovní sešit plný zábavných úkolů a zajímavostí ze světa zemědělství.

PRO ZVÍDAVÉ DĚTI PŘIPRAVILA ČAZV SEŠIT PLNÝ ZÁBAVNÝCH ÚKOLŮ A ZAJÍMAVOSTÍ ZE SVĚTA ZEMĚDĚLSTVÍ. NAJDEŠ JEJ NA WWW.CAZV.

Najdeš jej na www.cazv.cz

AGRICULTURAL JOURNALS

published by the Czech Academy of Agricultural Sciences Unique collection of 11 peer reviewed international agricultural journals • indexed in: Web of Science (9), Scopus (11), CrossRef, Google Scholar, DOAJ, ... • international Editorial Boards • published in English • OPEN ACCESS

Plant, Soil and Environment IF (2019): 1.324

experimental biology, agronomy, natural resources, and the environment, plant development, growth and productivity, breeding and seed production

Horticultural Science IF (2019): 0.925

fruit growing, vegetable growing, viniculture, floriculture, medicinal plants, ornamentals, viniculture

Veterinární Medicína IF (2019): 0.588

original papers, critical reviews and case reports from all fields of veterinary and biomedical sciences

Agricultural Economics IF (2019): 1.106

economics, management, informatics, ecology, social economy and sociology

Journal of Forest Science SJR (2019)

forestry related to European forest ecosystems and their functions including those in the landscape and wood production

Research in Agricultural Engineering SJR (2019)

agricultural engineering, agr. technology, processing of agricultural products

Czech Journal of Genetics and Plant Breeding IF (2019): 0.8

theoretical and applied plant genetics, plant biotechnology and plant breeding

Czech Journal of Food Sciences

Czech Journal of Animal Science

chemistry, biochemistry, microbiology, analyse, technology, engineering, and nutrition

genetics and breeding, physiology, reproduction, nutrition and feeds, technology, ethology and economics of cattle, pig, sheep, poultry and fish

IF (2019): 0.932

IF (2019): 0.835

Plant Protection Science

Soil and Water Research

diseases and pests of plants, weeds and plant protection

soil and water and their interactions in natural and man-modified landscapes

IF (2019): 1.13

IF (2019): 0.982