Issuu

ČESKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ POHLEDEM ŽÁKŮ IV

Praha 2022

Unikátní h sbírka 11 odbornýc OPEN ACCESS

- 03

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Vážení a milí čtenáři, máme velkou radost, že Vám v letošním roce můžeme opět nabídnout a představit nové speciální číslo časopisu „České zemědělství pohledem žáků IV“, které vydává Česká akademie zemědělských věd (ČAZV) k příležitosti vyhlášení 4. ročníku literární soutěže pro žáky základních a středních škol. Časopis, který se Vám dostává do rukou je výběrem nejlepších a nejoriginálnějších literárních prací žáků, kteří se v tomto školním roce 2021/2022 zapojili do literární soutěže ČAZV na zemědělská témata. Témata letošního ročníku soutěže se soustředila na udržitelnost a budoucnost nejen v zemědělství, ale v rámci přírody obecně. Pohled mladé generace na tuto problematiku je opravdu neotřelý, originální a přivádí nás všechny k zamyšlení. Čtvrtý ročník literární soutěže ČAZV byl vyhlášen na podzim roku 2021 a nabízel dvě kategorie. První kategorie určená pro žáky základních škol měla téma „Jak se starat o pole a přírodu, aby nám dlouho vydržela“. Druhá kategorie cílená na žáky středních škol nabízela téma „Zemědělství a příroda naší budoucnosti“. Cílem soutěže bylo především povzbudit děti a mládež k úvahám a motivovat je k tvůrčímu psaní na témata spojená s naší krajinou a přírodou. Soutěž neměla omezení žánru. Přihlásit tak bylo možné povídky, básničky, pohádky, úvahy nebo i sci-fi příběhy. Do tohoto ročníku literární soutěže bylo přihlášeno celkem 56 literárních prací. Práce posuzovala hodnoticí komise složená ze zástupců ČAZV, zástupkyně Rady kvality ČR Ing. Šárky Janků, Ph.D. a generálního ředitele Národního zemědělského muzea Ing. Zdeňka Nováka. Tento časopis Vám nyní představuje 20 vybraných literárních prací. Hodnoticí komise zároveň vybrala v každé kategorii tři nejlepší práce. Jako nejlepší byly v rámci kategorie žáků základních škol vybrány a oceněny práce těchto autorů: 1. místo

Lucie Večerková

2. místo

Justýna Koublová

3. místo

Oliver Černý

V kategorii žáků středních škol byly jako nejlepší vybrány a oceněny práce těchto autorů: 1. místo

Anděla Prucková

2. místo

Tobiáš Rajt

3. místo

Michal Kupský

Vítězným autorům a autorkám srdečně gratulujeme.

- 02

Děkujeme všem, kteří se do soutěže zapojili nebo ji podpořili. Velmi nás těší zájem dětí, rodičů i pedagogů o diskusi na témata spojená se zemědělstvím a přírodou. Vážíme si jejich práce. Za záštitu nad soutěží děkujeme ministru zemědělství Zdeňku Nekulovi a předsedkyni Výboru pro výchovu a vzdělávání Ing. Marianě Čapkové, MBA ze Zastupitelstva hl. m. Prahy. Přejeme Vám příjemné čtení.

Kolektiv ČAZV

Toto číslo časopisu bylo vytvořeno z prací žáků, kteří se dobrovolně přihlásili do literární soutěže ČAZV. Všichni autoři a jejich zákonní zástupci souhlasili s uveřejněním osobních údajů a s publikací literární práce v tomto časopise. Texty neprošly důkladnou obsahovou ani jazykovou korekturou.

E L E K T R O N I C K É Č Í S L O Č A S O P I S U J E D O S T U P N É TA K É N A W W W. C A Z V. C Z

- 03

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Úvodní slovo ŘEDITELKY ČESKÉ AKADEMIE ZEMĚDĚLSKÝCH VĚD

Vážení a milí žáci, autoři krásných příspěvků o krásách našeho zemědělství a krajiny, jako každoročně vyhlásila ČAZV v pořadí již čtvrtý ročník literární soutěže pro žáky základních a středních škol. Přestože byly dva předchozí ročníky soutěže ovlivněny nepříznivým vývojem pandemické situace, jsem ráda, že zájem o naši soutěž neklesal. V červnu roku 2021 jsme společně mohli vyhlásit výsledky třetího ročníku a nyní nás čeká další ročník, jehož slavnostní osobní vyhlášení v Domu zemědělské osvěty v Praze snad již pandemická situace nebude tolik ovlivňovat. Každoročně jsem velmi potěšena, když mohu číst přihlášené příspěvky do naší soutěže. Některé z příspěvků jsou psány humornou formou či básničkou, jiné formou úvahy, v některých je zcela precizně vystihnuta hloubka myšlenky, jak je nutné zemědělství uchovat, rozvíjet a zdůrazňovat jeho potřebu. Vážím si zájmu a práce žáků i pedagogů, kteří jsou motivováni se soutěže zúčastnit a v rámci svého autorského díla nám předložit a nastínit své myšlenky. Již nyní se těším se na další vyhlášení výsledků v červnu 2022, které, věřím, bude osobní v Domě zemědělské osvěty, příjemné a obohacující. Děkuji vám všem ještě jednou za vaše úsilí a píli při přípravě příspěvků a již nyní se těším na další ročník této soutěže. Děkuji rovněž všem kolegyním z ČAZV, které se na organizaci a přípravě soutěže dlouhodobě podílí. Pojďme se společně začíst do krásných příspěvků našich žáků a studentů. Ing. Hana Urbancová, Ph.D. ředitelka České akademie zemědělských věd

- 04

Úvodní slovo KOLEKTIVU PRACOVNÍKŮ ODBORU PRECIZNÍHO ZEMĚDĚLSTVÍ, VÝZKUMU A VZDĚLÁVÁNÍ MZE Vážení čtenáři, rodiče a žáci, velmi nás těší, že se do 4. ročníku literární soutěže na zemědělské téma opět hojně zapojili žáci základních i středních škol. Literární klání bylo v letošním roce zaměřeno u žáků základních škol na péči o pole a přírodu, u žáků středních škol na budoucnost zemědělství a přírody. Každý z autorů vložil do své literární práce kus svého nadšení pro přírodu a s ní spjatý svět okolo sebe. Své pocity, vnímání, zkušenosti, přání, ale především lásku k přírodě. Rádi bychom poděkovali všem zúčastněným za zájem o tvůrčí psaní na dané téma, protože zájem o českou krajinu, naše zemědělství a venkov je součástí nás všech. Ministerstvo zemědělství dlouhodobě podporuje rezortní vzdělávání, výchovu a osvětu. Zemědělský rezort svou podporou například napomáhá zkvalitnění výuky a snaží se obory zemědělství zatraktivnit nejen žákům a studentům, ale také jejich rodičům i širší veřejnosti. Ministerstvo zemědělství finančně pomáhá středním a vyšším odborným školám při pořízení moderních učebních pomůcek, na kterých si pak žáci a studenti osvojují základní odborné dovednosti pro výkon budoucího povolání. Protože zemědělství se jak v dnešní době, tak zejména v budoucnosti neobejde bez moderní techniky a technologií. Používání moderních učebních pomůcek při výuce se několikanásobně zúročí v budoucím povolání. Rezort také podporuje praxi a odborné vzdělávání žáků a studentů, přispívá k usnadnění zprostředkování praxe žáků v zemědělských podnicích - Školních závodech, podílí se rovněž na vydávání časopisu Zemědělská škola (www.zemedelskaskola.cz), ve kterém si něco zajímavého najde každý z nás. Naším cílem je mimo jiné získat pro perspektivní agrární obor právě ty, kteří budou s láskou a odpovědností správně pečovat o krajinu, půdu, rostliny i zvířata. Zemědělství má a bude mít v budoucnu velký význam. Všem žákům a studentům přejeme hodně úspěchů ve studiu a šťastnou ruku při volbě budoucího povolání. Kolektiv pracovníků Odboru precizního zemědělství, výzkumu a vzdělávání Ministerstva zemědělství

- 05

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Úvodní slovo PŘEDSEDKYNĚ VÝBORU PRO VÝCHOVU A VZDĚLÁVÁNÍ ZHMP Již několik let je mým privilegiem ujmout se úvodního slova do speciálního literárně zaměřeného vydání tohoto časopisu. Každý rok si také více a více uvědomuji hloubku poslání, které literární soutěž zaměřená na téma péče o naši krajinu přináší celé společnosti. Každý rok jsem také mile překvapena pestrostí žánrů, které se mi díky soutěži dostanou do ruky. Je to krásný příklad určité literární biodiverzity. Do soutěže i letos doputovaly povídky, pohádky, úvahy a poetické texty. Je to pestrost, která, podobně jako diverzita v přírodě a zemědělské krajině, přináší svou tvořivostí nový život. V letošních soutěžních námětech „Jak se starat o pole a přírodu, aby nám dlouho vydržela“ a „Zemědělství a příroda naší budoucnosti“ vystupují do popředí dvě velká témata. Obě překračují svůj původní zemědělský a ekologický kontext. Jsou to témata „péče“ a „budoucnost“. Skládají se do jednoho komplexního obrazu „péče o budoucnost“. Ačkoli byla témata formulována s důrazem na zemědělskou krajinu, je vidět, že děti a mladí lidé přemýšlejí o naší zemi celistvě. Chápou, že mezi zemědělskou krajinou a volnou přírodou je jen tenká hranice, pokud vůbec nějaká. Dopady lidské činnosti zasahují i do těch nejzazších zákoutí naší planety. V naší republice to pak platí dvojnásob. Potěšilo mě, že mladí lidé si tuto skutečnost realisticky uvědomují, ale také chápou zemědělskou krajinu a její kultivaci jako součást respektu k divoké přírodě. Není totiž nic takového jako umělá příroda a skutečná příroda. Je jedna krajina, jedna planeta, jeden život. A je úžasné číst, jak tato myšlenka prostupuje jednotlivými literární díly, a přitom je pokaždé pojata jinak. Život je také neoddělitelně spojen s tvořením a hravostí. Právě hravost, nápaditost a zodpovědnost jsou leitmotivy, které jednotlivé útvary spojují. Přeji všem čtenářům tolik radosti, kolik jsem jí při čtení zaslaných textů měla já, a jejich tvůrcům hodně nápadů, literárního talentu a neutuchající zájem o naši krajinu na jejich další cestě životem. Ing. Mariana Čapková, MBA předsedkyně Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva hl. m. Prahy

- 06

OBSAH 10

Michaela Francová - Na Svatém kopečku nad Olomoucí

Oliver Černý - Orel hlídač

Vojtěch Hrubý - Syslí vyprávění

Jan Hujíček - Naše příroda

Mikuláš Kačírek - Farmář Miki

Justýna Koublová - Budoucnost Matky Země - Apokalypsa nebo ráj?

Natálie Maříková - Jak se starat o pole a přírodu

Michaela Mlčochová - Jak se stal pan Zahradníček zahrádkářem

Pavla Trnečková - Má to smysl!

Lucie Večerková - Pole, drony, roboti

Erik Šmerda - Jak se chovat k přírodě, aby nám dlouho vydržela

Daniel Všianský - Zkušenosti z Šumavy

Rozálie Procházková - Jak se správně starat o pole

Adam Zápotocký - Příroda

Kateřina Paterová - Příběh o Mišce

Simona Horáková - Velká úvaha o naší budoucnosti

Michal Kupský - Zemědělství a příroda naší budoucnosti

Anděla Prucková - Zachraňme přírodu

Tobiáš Rajt - Luční žal

Haberlandová Zuzana - O přírodě dnes a zítra

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Na Svatém kopečku nad Olomoucí MICHAELA FRANCOVÁ, 3. TŘÍDA, ZŠ OLOMOUC Roste dnes nový les. Smrky, co tam dříve byli, kůrovcové poničili. Hrozně se tam kácelo, protože se muselo. Uletěli ptáci neb kde se kácí, není žádný klid, tam se nedá žít. A pak přišli lesníci, byli prostě profíci, snažili se převelice, vysadili borovice. Ty maj dlouhé jehličí, kůrovec je nezničí. Už se vrací první ptáci. Na Svatém Kopečku nad Olomoucí roste dnes krásný nový les.

- 010

Autor obrázku: Michaela Francová

- 011

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Orel hlídač O L I V E R Č E R N Ý, 3 . T Ř Í D A , Z Š P R A H A 9 - S A TA L I C E Já jsem orel královský. Jsem ochránce. Mám žlutý zobák a hnědé peří. Hlídám se psem Ňufíkem lesy i pole. Les má tisícovky listnatých a jehličnatých stromů. Hlídáme, aby děti a lidi neznečišťovali lesy. Aby neházeli odpadky na zem. Neničili příbytky zvířátkům. Nevylívali benzín a něco co tam nepatří do půdy. Ňufík je německý ovčák. Má hnědou srst a modré oči. Je velký jeden metr, a když se postaví na zadní, tak dva. Všechno slyší, a i když je barvoslepý tak, vidí i ve tmě. Pes hlídá na zemi a já ve vzduchu. Já hlídám lesy, aby byly čisté a zdravé. Všechny rostliny produkují kyslík, který je nezbytný pro život. Rostliny jsou také zdroj potravy a můžou být i léčivé. Teď jsem si vzpomněl, že dnes se sází stromy. Hned jsem přiletěl na mýtinku. Hraboš Tomáš už dělal hodně velkých děr na zasazení. Veverky sbíraly hodně dlouho semínka. Mají stromy rády, protože mají na stromě nejlepší bydlení. Pomůžu jim. Už jim málem spadl pytel se semeny. Zasadili jsme stromy a šli jsme se napít k řece, protože je tam dostatek vody pro všechny. Viděl jsem bobry. Šel jsem je zkontrolovat. Bobři stavěli přehradu, aby voda z lesů přitekla ke všem polím. Pomohl jsem jim tak, že jsem říkal, kde jsou větve. Všichni si pomáháme, všechny zvířata. Příroda nám také pomáhá. Voda zavlažuje, sluníčko svítí a vítr fouká. Slyšel jsem hlasy, vyletěl jsem nad les a uviděl jsem děti. Myslím, že jsou na škole v přírodě. Trochu zlobí. Někdo z nich hodí odpadek na zem. Vítr se zvedl a hodil odpadek zpátky do ruky zlobidlu. Udělal to podruhé, proto jsem povolal mravence. Mravenci ho obklíčili a poštípali. Snad si to zapamatuje a příště to neudělá. Hlídám krom lesů také louky. Na louce roste tráva a květy. Tráva rychle roste a musí se posekat. Sehnal jsem si na to pomocníky: kozu, krávu a ovci, aby ji zkracovali. Zkracují ji tím, že ji jedí a jde jim to velmi dobře. Dělají to každý den na jiné louce. Tam kde končí louka, začíná pole. Na poli pracují krtek Míla a prasátko Pepa. Míla oře hlínu a Pepa ryje svým nosem povrch hlíny, aby byl měkký. Pak do ní ježek Čumáček bodlinami udělá díry na semínka. Dost se u toho vždy zadýchá. Ptáčci do děr dávají semínka obilí. Podvečer hraboš semínka zahrabal. Obilí potřebujeme na mouku, z které upečeme chleba a koláče. V lese se schováváme před lidmi, aby nás nerušili. Každý rok zasadíme další a další stromy. Letos jsme jich zasadili už 125. Stromy potřebujeme, abychom mohli dýchat. Musím nějak vymyslet, aby lidi neznečišťovali naši přírodu. Musím je naučit, jak neházet odpadky po lesích. Musí se naučit neničit moje stromy a keře. Takový strom roste dlouho, nestíhám je vysázet. Tento malý drobec, na kterém sedím, rostl dvacet let. Přijďte se podívat do našeho lesa, ale buďte ohleduplní k příhodě i zvířatům.

- 012

Syslí vyprávění V O J T Ě C H H R U B Ý, 5 . T Ř Í D A , Z Š V R Y B N Í Č K Á C H , P R A H A Ahoj, já jsem sysel Vojta. Žiju na poli a je tu docela dobře. Jenom kdyby nás pořád neotravovali lidi. Kdysi nám starý sysel vyprávěl o lidech. Jak sází, sklízí a vůbec, co se dělá na poli. A říkal, že si myslí, že by se člověk měl chovat k přírodě trochu uctivěji. Když jsem se šel jednou projít a nasbírat zásoby na zimu, tak jsem potkal zajíce. Byl hrozně hladový a smutný, protože (jak jsem se za chvíli dozvěděl) zrušili remízky a on neměl kde bydlet. Zaslechla nás i koroptev a řekla, že má úplně stejný problém. Nabídl jsem jim, že by mohli na chvíli bydlet u nás. Oba souhlasili a pak nějaký čas žili na naší zahradě. Nakonec se přestěhovali do lesa, který je blízko našeho domu. Když jsem je šel po čase navštívit, tak jsem potkal mladou, smutnou srnku. Nejdříve jsem se zeptal, proč je tak smutná. A ona mi začala vyprávět: „Já jsem smutná, protože je moje teta nemocná.“ A já jsem se zeptal: „Jak je nemocná?“ A srnka mi odpověděla: „Moje teta je nemocná, protože snědla moc řepky olejky.“ Než se srnka vybrečela, začalo už zapadat slunce. Tak jsem srnku poslal domů a šel jsem zpátky do naší nory. Za týden jsem šel po poli a najednou se přede mnou vynořil krtek. Krtek byl tak rozčílený, že si mě málem nevšiml! Když jsem se ho zeptal, proč je rozčílený, tak mi řekl: „Ty bys byl také rozčílený, kdybys dřel, provzdušňoval a kypřil půdu a někdo by se ti odvděčil tím, že hnojí pesticidy tak, že mi už žížaly nechutnají!“ A já jsem souhlasil a šel smutně dál. Po všech těch setkáních a příbězích si myslím, že by se lidé měli nad sebou zamyslet. Obnovit remízky, nepoužívat pesticidy a vůbec se začít chovat mnohem lépe. Protože když se na nás příroda a zvířata budou zlobit, tak to s námi lidmi na zemi nemůže dobře dopadnout.

- 013

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Naše příroda JAN HUJÍČEK, 6. TŘÍDA, ZŠ A MŠ URČICE V milionech aut se každodenně za svým blahem člověk žene, za pomoci letadel je rychlejší než roje včel. Nemožné nic pro něj není, myslí si, že vládne zemi, jeho špatné chování však dělá zemi problémy. Omezit by měl, co škodí našim lesům, našim vsím, zahrádkám a loukám s kvítím, řekám, jež tečou do moří. Vodu v řekách mít jak křišťál, bez jedů a chemie, aby plavaly v ní zdravé ryby, to důležité velmi je. Emise z auta a letadla, pro přírodu žihadla, je třeba značně omezit a přírodu tím oživit. Do lánů polí vrátit meze, na nichž stromy porostou, se stromy pak také keře, jež ptáčkům skrýše poskytnou. Do krajiny vrátit louky plné květů, plné včel, a pak zase slyšet zvuky jak medvěd šťastně zabručel.

- 014

Farmář Miki MIKULÁŠ KAČÍREK, 5. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Ahoj! Já jsem farmář Miki a dneska vás naučím jak se starat o pole. Jako první se samozřejmě musí udělat místo pro semínka ať už je to kukuřice, řepka olejka, oves, ječmen atd. To znamená, že budeme muset potřebovat nějaký silný traktor. Když máme traktor, tak zapojíme kultivovací stroj (neboli tvz. Kultivovačku). Poté přijedeme k našemu poli a můžeme začít! Když máme zkultivováno, tak musíme začít orat. Vezmeme si samozřejmě také silný traktor (doporučuji traktor Zetor Crystal), zapojíme oračku a můžeme jet na pole. A ještě než začneme, tak vám chci říct, že spoustu farmářů má nějaký ten dobytek a to si pořádně zapamatujte, neboť se s tím ještě setkáme, ale teď zpátky do práce. Když máme zoráno, musíme něco zasadit. Například pro žito je lepší hornaté místo, ale tím že já mám farmu ve Středočeském kraji v Polabské nížině, tak raději pěstuji pšenici, neboť je to lepší a úroda bude větší. Tak teda zapojíme secí stroj a začneme sít. Když máme zaseto, tak to musíme pohnojit a proto jsem říkal, ať si to s tím dobytkem pamatujete, protože teď ho budeme potřebovat. Jak víte, tak každé zvíře i člověk vytváří trus a farmáři používají zvířecí trus. Já používám trus kravský, to znamená je připojím k traktoru nádrž, naplním ji a můžu vyrazit hnojit. Když máme pohnojeno, tak budeme potřebovat vápno aby dodalo poli živiny. Vezmeme palety, naplníme je a můžeme na pole. Když máme hotovo, tak musíme zavlažit půdu, aby pšenice mohla růst. Nádrž naplníme a můžeme jet zavlažovat. Zavlažuje se pitnou vodou, protože třeba užitková voda je špinavá a nikdo nechce mít špinavý chleba. Když máme zavlaženo, musíme počkat, až nám pšenice nebo cokoliv jiného dozraje. Pak začneme sklízet. Sklízí se kombajnem a když máme sklizeno, tak jste si určitě někdy všimli, že na poli zůstala sláma. Sláma musí uschnout a pak se z ní dělají balíky. Když nám sláma uschla, tak do traktoru zapojíme balíkovačku a můžeme jet na pole. Když máme balíky hotové, tak je naložíme na vlečku, kterou pak následně zapojíme za traktor. Jsou dvě varianty, buď si balíky můžeme schovat na zimu pro zvířata, nebo je prodáme. Já balíky nechávám zvířatům, ať mají co přes zimu jíst. A to je konec našeho příběhu, na shledanou!

- 015

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Budoucnost Matky Země – Apokalypsa nebo ráj? JUSTÝNA KOUBLOVÁ, 8. TŘÍDA (TERCIE), GYMNÁZIUM MIMOŇ Ráda bych vám na následujících stránkách představila svůj pohled na budoucnost naší planety a popsala, jak můžeme my lidé chránit přírodu v našem okolí, neboť právě ona nám poskytuje svou náruč, kde můžeme prožívat každodenní radost, volnost a štěstí. My jí však na oplátku příliš dobrého nevracíme, a proto bychom se měli nad sebou jako nad lidským druhem již vážně zamyslet, aby se pohár trpělivosti, který s námi matka příroda má, nepřeplnil a následně nepřetekl. Nyní si představme náš ideální svět. Jak by zřejmě vypadal? Každý z nás má jistě své vlastní představy, nicméně věřím, že v mnoha ohledech se v nich najdou společné znaky. V mých představách vidím kvetoucí louky s mnoha bzučícími a poletujícími včelami a motýly. Slyším zpěv ptáků z nedalekých bučin, vnímám na tváři dopadající sluneční paprsky, které se derou skrze nadýchané bílé mraky, jež plují po obloze poháněny lehkým vánkem. V dálce vidím stáda krav a ovcí, kterak si pochutnávají na šťavnaté trávě, jež roste na podhorských pastvinách. Tu náhle zazní jemné zabečení novorozeného jehňátka, které před pár okamžiky spatřilo světlo světa právě zde v neposkvrněné přírodě. Když se slunce nachýlí k západu, zamíří mé kroky k domovu, kterým je rodinná farma téměř na konci světa. Přejdu přes pole, kde zlátne pšenice, která doposud nepoznala žádné toxické chemické hnojivo a jež je půdou, sluncem a deštěm vyživována a opečovávána stejně jako matka pečující o své děťátko. Po návratu domů usednu k dřevěnému stolu, abych si vychutnala zdravou večeři z potravin, které jsme si sami vypěstovali. Pochutnávám si na domácí marmeládě vyrobené z plodin našich sadů, medu od našich včel, domácích vajíčkách, která byla snesena ve volném výběhu našimi slepičkami a také na sýru, který vznikl z čerstvě nadojeného mléka poté, co se krávy a ovečky vrátily na noc do chlévů z nedalekých pastvin. Večer uléhám do postele a vdechuji chladivý vzduch, tolik opojný a nezapomenutelný, neboť vím, že s ranním kuropěním mi bude zítra začínat další dechberoucí den, kdy budu velmi vděčná za to, že právě já mohu být tou vyvolenou a prožívat své dny na takto báječném a přírodně čistém místě. Slova napsaná výše jsou jistě pro mnoho z nás krásná a lyrická, avšak položme si nyní otázku, jak by náš svět mohl vypadat v blízké budoucnosti? Podívejme se na něj očima bez růžových brýlí. Na místě kdysi přenádherné krajiny vyrostlo nyní průmyslové velkoměsto. Slunce na obloze je překryto nepřehlédnutelnou vrstvou sivých mraků, jež se sytí z kouře, prachu a dalších nečistot. Sluneční paprsky již nemají dostatek síly, aby pronikly na kterékoli místo na Zemi. Stromy chřadnou každým dnem a za několik okamžiků z nich zbydou pouze bezlistá torza bez schopnosti produkovat tolik potřebný kyslík. Pole jsou osázeny již jen těmi plodinami, které i v těchto podmínkách za mohutného přispění hnojiv a chemických aditiv dosud svůj boj o přežití nechtějí prohrát.

- 016

Nejsmutnější kapitolou této skutečnosti jsou však zvířata, neboť právě ona svůj život prožívají či možná spíše jen přežívají v malých rezivějících klecích, které mají nazývat svým domovem. Krmení těchto chodících konzerv, jak jsou zvířata bohužel mnohdy nazývána, se odehrává coby němá pantomima, jejíž hlavním účelem je vyzískat ze zvířat maximum za minimum nákladů. Běžnou součástí krmiv se stávají vysoké dávky hormonů, antibiotik, anabolik a dalších nebezpečných složek. Pro úplné dokreslení zkázy ekologické rovnováhy nám chybí ještě jedna položka a tou je automobilový průmysl, jež chrlí nekonečné množství jezdících monster. Právě ona produkují spolu s továrnami nebezpečné plyny a aerosoly. Tyto látky mohou být již poslední kapkou pro již tak skomírající život na naší planetě. Matka Země pláče a naříká, neboť ani ona sama již nedokáže vzdorovat všem hrůzám, kterých se lidstvo vůči ní dopustilo. Věřím, že po přečtení této apokalyptické vize došlo i těm nejzarytějším odpůrcům ekologie, že je vážně nejvyšší čas něco pro planetu začít aktivně dělat. Rozumným kompromisem je podle mého názoru snaha měnit to, co měnit jde. Dávejme přednost ekologickému zemědělství a to používáním hlavně přírodních hnojiv bez zbytečných přísad. Podporujme lokální farmáře a kupujme jejich produkty a výrobky, aby cesta od produktu k nám byla co možná nejkratší a nezanechávala větší ekologickou stopu než je nezbytně nutné. Zkusme se stát alespoň částečně soběstačnými. Přemýšlejme, zda určité výrobky z druhé strany Zeměkoule opravdu potřebujeme, nebuďme masovými konzumenty. Važme si všech výpěstků a neplýtvejme jimi. Můžeme rozhodně snížit i množství zkonzumovaného masa, neboť opravdu není nezbytné mít ho ve svém každodenním jídelníčku. V současnosti si můžeme dopřát mnoho masových náhražek či alternativních produktů, které jsou chuťově nerozpoznatelné. Navíc získáme i výborný pocit z toho, že kvůli nám nemuselo žádné zvíře položit svůj život. Podobně je možné postupovat i u některých mléčných výrobků, kde se jejich náhražky stávají plnohodnotnými a dostupnými potravinami. Co tedy říci závěrem? Buďme ohleduplní k přírodě, nechejme ji dýchat a využívejme ji v rozumné míře tak, aby zde byla i pro další generace.

- 017

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Jak se starat o pole a přírodu NATÁLIE MAŘÍKOVÁ, 5. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Jmenuji se Adélka a každé jaro jezdím k babičce a dědečkovi na chalupu si užít prázdniny a trochu jim pomoct se sázením semínek a sazenic různých druhů zeleniny, bylinek, ale i kytiček. Babička s dědečkem mají také malé políčko, o které se starají a pěstují na něm hlavně brambory, červenou řepu a kukuřici. Já se v tomto hodně vyznám, protože chodím na zemědělsko-přírodovědný kroužek, kde se o těchto věcech učíme. Letos jsem přijela na chalupu a hned jsem se vrhla ke stromečku, který jsem minulý rok na chatě zasadila. Pojmenovala jsem ho Borovníček a to proto, že je to borovice kleč, což borovice nízkého vzrůstu. Chtěla jsem, aby můj jedinečný stromek měl jedinečné a roztomilé jméno. Na chalupu se mnou jezdí si pohrát na čerstvém vzduchu i můj pejsek Snížek. Nicméně o venkovní květiny se musíme starat tak, že pravidelně musíme odstraňovat odkvetlé květy a samozřejmě je zalévat. Stejně tak, jako ostatní rostlinky. Po dobu léta je pravidelně přihnojujeme, aby nám krásně kvetly a plodily. Na chalupě má babička moji nejoblíbenější květinu jménem slunečnice. Slunečnicová semínka se používají jako zobání pro ptáčky koncem léta. Do půdy přidáváme kompostovaný hnůj či organické hnojivo bohaté na dusík. Hnojivo dáváme kolem rostlin bez přímého kontaktu s listy. Hnojíme opět 2 - 4x za měsíc. Na podzim dáváme na záhonky a na zorané políčko dovezený kravský hnůj ze sousední vesnice a také přidáváme naše vlastní hnojivo z kompostu. Během celého roku se naše rodina snaží starat o přírodu tak, že třídíme odpad z naší domácnosti. Biologický odpad dáváme do speciální popelnice, dále třídíme papír, sklo a plasty. Chránit přírodu musíme (nebo bychom měli), aby nevyhynuli živočišné a rostlinné druhy, které jsou vzácné, ale i ty častější, protože jak ji nebudeme chránit, jednou nám to vrátí zpět. Může vymizet zeleň, vyschnout řeky a bude nedostatek kyslíku. A to nikdo z nás nechce!

- 018

Jak se stal pan Zahradníček zahrádkářem MICHAELA MLČOCHOVÁ, 9. TŘÍDA, ZŠ A MŠ URČICE Byl jednou jeden pan Zahradníček, který žil se svou rodinou v malém domku blízko lesa. Od svých starých rodičů dostal velký kus pole s přáním, aby se o něj dobře staral. Nejdříve z toho velkou radost neměl a první, co ho napadlo, bylo, že pozemek prodá. Zároveň si ale říkal, že je to přece dárek od rodičů… Nakonec se rozhodl, že se bude řídit svým příjmením a z pozemku vykouzlí krásnou zahradu. Na podzim si pozval svého kamaráda, který mu malým traktůrkem půdu řádně pohnojil a pooral. V zimě nechal půdu odpočívat a na jaře zahájil svůj zahradnický maraton. Přes zimu navíc postavil na kraji políčka dřevěný zahradní domeček a do něj nastěhoval veškeré nářadí, jež bude k zahradničení potřeba. Sotva na jaře vykouklo sluníčko, pustil se pan Zahradníček do práce. Březen a duben představují ideální období pro vysazování okrasných stromů. Kolem plotu zasadil tři stromky pro každou ze svých dcer. První stromek byla jabloň. Jmenovala se po nejstarší dceři, Jarmilka. Druhý strom byla meruňka – Magdalénka. A třetí stromek patřil nejmladší dceři Terezce, to byla třešeň. Děvčata se o své stromky řádně starala a těšila se, který strom urodí sladké plody nejdříve. Pan Zahradníček mezitím začal pracovat na záhonech. Rozdělil pole do tří pruhů a každý lán dostal svoji barvu. Barvy byly jako na semaforu: červená, žlutá a zelená. Do červeného lánu sázel zeleninu, která má červené plody. Ve druhém, žlutém, lánu byly brambory a cibule. Třetí lán osadil zelenou zeleninou. Když začaly všechny rostliny vykukovat z hlíny, bylo pole celé zelené. Pan Zahradníček své políčko poctivě okopával, zaléval a čistil od plevele. Občas sedával v zahradním křesle mezi záhony a pozoroval, jak všechno roste. Čím více sluníčko svítilo, tím rychleji se začaly objevovat plody a semafor se pomalu rozsvěcoval. Červené ředkvičky vykukovaly z hlíny, rajčata a červené papriky visely na keříčcích jako vánoční baňky. Ve žlutém záhoně pyšně seděla cibule a pod hlínou se skrývaly brambory. Na třetím, zeleném, poli se kulatily hlávky zelí a za ním jak vojáci v řadě stály brokolice. Na konci záhonu se pak válely okurky. Také stromy na sebe nenechaly dlouho čekat. Jako první červeně zazářily třešně na Terezčině stromě. Zanedlouho ji dohnala i Magdalénka se sladkými meruňkami. Jako poslední se rozsvítil strom Jarmilce. Jablíčka byla zelená, ale sladká jako med. Když začal pan Zahradníček zeleninu sklízet, zjistil, že jí má víc, než je schopný spotřebovat, proto se rozhodl, že bude své výpěstky prodávat na trzích ve vedlejší vesnici. Jeho tři dcery jezdily s ním a pomáhaly mu. Když pak na podzim vyhlásili ve vsi soutěž o nejlepšího zahrádkáře, pan Zahradníček vyhrál a všichni z vesnice se těšili na další rok, až bude pan Zahradníček znovu na trhu prodávat svou zeleninu. Kdykoliv si pan Zahradníček vzpomněl na své zahrádkářské začátky, musel se chytat za hlavu. O kolik radosti a krásných chvil se svými dcerami by se ochudil, kdyby pole přece jen prodal, jak původně zamýšlel. A tímto končí příběh o tom, jak může příroda udělat člověka šťastným.

- 019

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Má to smysl! PAVLA TRNEČKOVÁ, 9. TŘÍDA, ZŠ A MŠ URČICE Od dětství jsem měla ráda přírodu. Jak by také ne, vždyť bydlím na vesnici v rodinném domě se zahradou. Pár kroků od našeho plotu se nachází les a kolem celé vesnice se rozléhají široká pole. Ta se mi vždy líbila. Obzvláště v létě, protože nastává období žní, kdy lidé mohou zúročit své snažení na zemědělské půdě, kterou jim poskytla příroda a kterou oni obdělávali ke svému vlastnímu prospěchu. V posledních letech ale začínám pozorovat, že s přírodou není vše v pořádku. Z velké části se na tom podílíme my – lidé, jelikož se o přírodu nestaráme v dostatečné míře a velmi často na ni máme příliš velké nároky. Jak tedy můžeme tento stav změnit? Můžeme tomu přispět vynálezem nových strojů? Lze se na ochraně přírody významně podílet také jako jednotlivec? Myslím si, že je potřeba pro řešení těchto problémů využít všechny možnosti a prostředky, které máme k dispozici. Určitě jich není málo, ale je tu jeden podstatný problém. Hlavní příčinnou změn v krajině je celkové oteplování, proti němuž se musí bojovat na mezinárodní úrovni. I navzdory tomu, že vláda každého významnějšího státu světa má poradce zabývající se těmito problémy, k nějaké výraznější akci se v praxi doposud nepřistoupilo. Většinou to zůstane pouze u slibů a nesplněných dohod. Dobrou zprávou ale je, že každý z nás může přispět k ochraně přírody. Všichni máme v blízkém okolí, a je jedno, jestli okolím myslíme náš kraj, obec, ulici či záhon na naší zahrádce, nějaké zbraně, s nimiž můžeme vyzrát na nepříznivý stav životního prostředí. Vezměme si příklad z jedné z nejlepších metod v boji proti suchu – zadržování vody v krajině. Toto spojení může sice znít pro někoho abstraktně, když si však vysvětlíme výše zmíněný pojem na příkladu, nabyde okamžitě konkrétnějších obrysů. Pro vysvětlení nemusím jít ani moc daleko. Relativně blízko naší obce se nachází obec Mořice. Tato obec vcelku pravidelně čelila záplavám způsobeným místní řekou. Proto se zdejší vedení obce ve spolupráci s občany rozhodlo vybudovat takzvané „Biocentrum Mokroš“. Jedná se o biotop, který úspěšně plní funkci zadržování vody v krajině a prevence proti možným povodním. Člověku ze všech nových postupů, prohlášení vědců a zemědělců musí jít hlava kolem. Zamýšlí se, zda může jako jedinec přispět k záchraně našich polí a přírody. Podle mého názoru je nutné nahlas říci: „Ano, může!“ Je zde mnoho příležitostí, jak přiložit ruku k dílu. Může se jednat buď o vyšší cíle, například se staneme vynálezcem, který vymyslí novou techniku pro stavbu vodních prvků. Může se ale jednat i o menší pomoc. Například když vaše obec bude stavět vlastní biocentrum a vy pomůžete jako dobrovolník. Počítají se ale i každodenní maličkosti jako třídění odpadu či šetření vody. Ochrana přírody má smysl!

- 020

Pole, drony, roboti LUCIE VEČERKOVÁ, 6. TŘÍDA, ZŠ A MŠ URČICE Napřed trocha historie.

Lidská duše je přece hravá,

Člověk ručně pole ryje

a tu z nebe něco padá.

a že se mu lépe daří,

Netřeba se obávat,

žena smaží, peče, vaří.

to drony začaly pomáhat.

Zas je prázdno ve stodole,

Budou hnojit, set i plevel ničit,

chtělo by to zvětšit pole.

jen na sklizeň nebudou stačit.

A jak ten čas rychle letí,

Děti stojí na cestičkách,

přesunem se o staletí.

copak mají v těch ručičkách?

A máme tu velký problém,

To jsou přece ovládačky,

už nezvládá to každý na svém.

jako mají jejich hračky.

A tak na tom velkém lánu

Na co drony nestačí,

jezdí traktor hned po ránu.

to roboti dokáží.

Orá, seje, také sklízí,

Jeden patou dělá důlky,

trvá to jen hodiny,

brambory tam zatlačí,

zázrak velký už se blíží,

druhý vedle na pozemku,

sklizeny budou plodiny.

suchou trávu obrací.

Pochválíme naše pole,

Vypadá to nemožně,

máme hojnost ve stodole!

ale oni také zvládnou žně!

A nyní hudba budoucnosti.

Nebudou se lidé nudit,

Budeme mít lidí dosti,

když budou jen dohlížet?

aby s láskou a radostí

Budou do přírody chodit

ráno brzy vstávali

a kolem se rozhlížet.

a o pole se starali?

- 021

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Jak se chovat k přírodě, aby nám dlouho vydržela ERIK ŠMERDA, 5. TŘÍDA, ZŠ BRNO Rád chodím do lesa. V lese je to moc fajn. Sem tam na mě vykoukne zajíc, tu přeběhne srnka přes cestu, občas vidím poštolku se třepotat nad polem. To je všechno moc hezké. Ovšem často také vidím PET láhve pohozené u chodníčku, různé obaly zamotané do větví, skládky odpadků na místech, na kterých by určitě být neměly. A to je mně moc líto! Já se snažím k přírodě chovat s úctou, snažím se ji chránit, abych se do lesa mohl vracet a líbilo se mi tu. Když jsme na chatě v Beskydech, chodíme s tátou vysazovat stromy, a tak les obnovujeme. Chodíme na výlety a pozorujeme lesní zvířata. Musíme se však chovat tiše, abychom je nevyplašili. Potom sebereme i někým zahozenou petku a cestou ji vyhodíme v nějakém odpadkovém koši. Potkáváme bohužel lidi, kteří se k přírodě hezky nechovají. V lese křičí, kopou do hub, lámou větve! A to takhle nemůžou, to ten les bolí! Musíme přírodu chránit a musíme si ji opečovávat, aby nám co nejdéle vydržela, protože člověk bez přírody nemůže žít!

Zkušenosti z Šumavy D A N I E L V Š I A N S K Ý, 5 . T Ř Í D A , Z Š V R Y B N Í Č K Á C H , P R A H A Dnes bych vás rád seznámil se svojí osobní zkušeností přímo z chráněné krajinné oblasti Šumava. Je to v jihozápadní oblasti, v jedné malé obci má svůj výzkumný ústav a hospodářskou činnost náš dobrý známý, kam občas jezdím se svojí babičkou. Starost o polní hospodářství je veliká. Zahrnuje to pravidelné orání, setí a pěstování polních plodin, jako je ječmen, žito, oves a pšenice, a především hlavně brambory. To vše s minimálním použitím chemických prostředků, ale s ekologickými hnojivy. Myslím si, že základem je citlivý přístup k přírodě a práce s ekologickými prostředky. Myslím si, že kdyby se takhle starali o pole a lesy všichni, tak by nám příroda vydržela do tisíciletí. I o vodní zdroje je třeba pečlivě se starat, abychom měli dostatek čisté vody.

- 022

Jak se správně starat o pole ROZÁLIE PROCHÁZKOVÁ, 8. TŘÍDA, ZŠ ŽELEZNÝ BROD Pokud si přejete, aby vaše pole jen vzkvétalo a mělo bohatou úrodu, musíte mít znalosti, jak se o takové pole starat. Můj pradědeček vlastnil velká pole a měl vždy bohaté žně, a proto jsem se rozhodla, že vám napíši nějaké mé postřehy a tipy, které jsem nabyla od mého dědečka, jak docílit bohaté úrody. V zimním období pole spí, ale hospodář už tehdy může začít hnojit a zasazovat některé plodiny, jako je například ječmen a oves. Dříve se kolem polí dělaly remízky, které sloužily k tomu, aby zadržovaly vodu v polích a sloužily také jako přirozená ochrana pro divokou zvěř. Na začátku jara, když už je sušší počasí, udělá se orba a poté se pole uvláčí. Sít se začne až na konci jara. Jaro je vhodné období pro plodiny jako cukrová řepa a obilí. Když jsou splněny všechny tyto kroky, už musíte jen vyčkávat a doufat v přízeň počasí a dostatek vláhy. V polovině července začíná bohatá úroda. Dříve lidé museli úrodu sklízet ručně, naštěstí dnes už na to máme stroje. Nyní sklizeň provádí kombajn. Musí provést i výmlat obilí, které dá do zásobníku, z kterého se vysype obilí do vozíku zapřaženého za traktorem. Traktor ho odveze do sušičky a poté se může začít prodávat, třeba na mouku do pekáren. Stonky od pšenice či ječmene se mohou využít také, třeba na výrobu rohože, kartáčů nebo košíků. Po sklizni je potřeba doplnit vyčerpané živiny půdy tím, že půdu pohnojíme. Podle typu hnojiva se rozlišují různé zemědělské stroje určené k hnojení například rozmetadla nebo čpavkovače. Konec žní je v září a hospodáři začínají říkat pranostiku: „Vítr fouká ze strnišť”, což znamená, že přichází studený vítr a zima. Děti začínají pouštět draky. Můj dědeček mi vyprávěl, že právě u pouštění draků jedl tzv. ohnuty, bramborové natě, a to byla prý veliká dobrota. Na podzim se sází ječmen a pšenice. A potom začíná opět tento koloběh. Pole se občas musí po bohaté úrodě také nechat ladem, aby se pole zcela nevyčerpalo a doplnily se potřebné živiny. Obiloviny také mohou chytit různé choroby, mezi nejčastější patří mazlavá sněť pšeničná a žlutá zakrslost ječmene. Musíte si ale dávat pozor i na hlodavce, kteří by vás o vaši úrodu mohli připravit. Jak jste se právě dozvěděli, na poli je pořád plno práce a musíte se o něj neustále starat. Ale to veliké úsilí za to vše stojí. Není přece nad brambory nebo třeba řepu vypěstované na svém vlastním poli.

- 023

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Příroda A D A M Z Á P O T O C K Ý, 5 . T Ř Í D A , Z Š V R Y B N Í Č K Á C H , P R A H A Příroda je pro nás velmi důležitá, pomáhá nám – lidstvu – přežít.

Stromy a jiná zeleň vyrábí kyslík,

který dýcháme. Obilí a ostatní plodiny nám pomáhají utišit náš hlad, dodávají našim tělům potřebné živiny a minerální látky. Díky vodě nemáme žízeň. Musíme přírodu chránit! Vodou nesmíme plýtvat! Výborným nápadem je, sbírat dešťovou vodu do nádrží a tu pak používat např. k zavlažování polí a zahrad, nebo ke splachování toalet. Vůbec nejdůležitějším krokem je udržet vodu v krajině. S tím nám mohou opět pomoci stromy. Jejich kořeny udržují vodu v zemi, zabraňují jejímu vysychání. Proto by měli lidé vysazovat zeleň všude, kde je to možné. Chodníky nemusíme zabetonovat a zaasfaltovat, ale můžeme je vysypat kamínky, aby se voda zase vrátila zpět do půdy. Dále bychom neměli místa, kde se voda vsakuje do země vysoušet a zastavovat je dalšími a dalšími obchodními centry a parkovišti. Prameny bychom měli udržovat v čistotě a neznečišťovat je. To je vůbec nejhorší vlastnost nás lidí, že všude kolem sebe děláme nepořádek, a ničíme to, co máme chránit! Kácíme lesy, aby bylo více plantáží, dálnic, velkoměst a polí. Jenže toto odlesňování naší planetě škodí! Nejen, že odvádí vodu z krajiny, ale také ubírá z ovzduší kyslík. Kyslík je důležitou součástí života na Zemi. Bez něj by tu nic nežilo a ani nerostlo. Ke zhoršování ovzduší dochází hlavně v místech s velkým množstvím průmyslových zón. Čím více továren a měst, tím horší je ovzduší v jejich okolí. Takovému znečištění se říká smog. Lidé žijící v těchto oblastech jsou častěji nemocní. Někdy je tolik smogu, že obyvatelé znečištěných měst nesmí vycházet ze svých domovů ven. Vzpomínám si, že i my v Praze jsme jednou něco podobného zažili. Kvůli špatné smogové situaci, jsme nesměli jít ani do školky. Aby bylo smogu v atmosféře méně, měli by si lidé dávat větší pozor na to, čím topí, co vypouští do vzduchu výfuky jejich aut, v továrnách by se měli snažit najít lepší a šetrnější způsob výroby. Zemědělská půda je pro nás také důležitá, pěstujeme na ní obilí, zeleninu a jiné plodiny. Ale i pole by se měla zakládat tak, aby zapadala do krajiny. Farmáři by si měli dobře rozmyslet, co budou pěstovat. Zlepšovat půdu můžeme také přírodní cestou. Vozit na ní opravdový hnůj od zemědělských zvířat a kompost z rostlin. Myslím, že mrkev chutná stále stejně, i když nemá dokonalý tvar. To je další z nesmyslů. Vymýšlet si, jak má vypadat dokonalé jablko, nebo hruška. Ani my nejsme všichni stejní. Dalším způsobem, jak ochránit pole je nechávat v polích pásy se stromky, křovím, trávou. Ty slouží za úkryt bažantům, koroptvím, zajícům atd. Bažanti a koroptve se živí hmyzem, a tak zbaví brambory mandelinek. Tím nám zachrání úrodu. Není třeba sypat na naše pole chemické přípravky a prášky. Chemií se otráví drobní hlodavci. Těmi hlodavci se zase otráví dravci. A ti jsou většinou na seznamu ohrožených druhů zvířat. Tak lidé opět ubližují přírodě. Zajíci hmyz nežerou, ale mohou zpestřit jídelníček farmářů :-D. Pásy také pomůžou zadržet vodu a půdu na polích. Když tam nejsou, dešťová voda odnese hlínu z pole pryč. Viděl jsem to u dědy na vesnici. Dědeček bydlí ve slepé ulici. Nahoře nad baráky je pole a okolo mírného kopečku jsou další domy a také cesta, která končí domkem se zahradou. Po bouřce se ulicí dolů z kopce hnala blátivá řeka. Bahno ucpalo

- 024

kanál a voda neměla kam jít. Sousedé pod kopcem pak měli příjezdovou cestu zanesenou spoustou ornice (tak se říká půdě z pole). Každý z nás může začít chránit přírodu sám za sebe. Stačí, když si po sobě uklidí své odpadky. Žádné odhazování odpadkoušů po lese! Druhy odpadkoušů je možné dohledat i na internetu :-D. Zapojí se do akcí jako např. Ukliďme Česko nebo Čistá řeka. Pořídí si nádrže na dešťovou vodu, šetří s vodou v domácnosti, používá úsporné žárovky, Zbytečně neplýtvá ani vodou, ani jídlem. Může také místo auta jezdit městskou hromadnou dopravou, vlakem nebo na kole.

- 025

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Příběh o Mišce KATEŘINA PATEROVÁ, 5. TŘÍDA, ZŠ V RYBNÍČKÁCH, PRAHA Ahoj, já jsem myška Miška a teď vám budu vyprávět o svém poli a kamarádce myšce Išce. Bydlím na velikém poli, kde roste vysoká kukuřice. Tedy, ona nebyla vysoká hned od začátku. Nejdřív přijel obrovský traktor, to jsem se tedy trochu bála, a vysypal tady spoustu semínek. Pár jsem si jich dala a moc jsem si na nich pochutnala. Byla jich ale taková spousta, že jsem nedokázala sníst všechna, tak jsem si něco odnesla do své komůrky a ze zbytku začala růst ta vysoká kukuřice. Pak ale přišlo velké sucho. Půda úplně popraskala, kukuřice začala vadnout a já jsem neměla co pít. Pak najednou přišly velké deště a do komůrky mi natekla spousta vody, až jsem se málem utopila. Jen co jsem se ze všeho toho trápení vzpamatovala, přijel traktor s cisternou a začal na pole vypouštět něco, z čeho mi bylo strašně špatně. Rychle jsem utíkala a utíkala, až jsem doběhla na vedlejší pole. Nevěděla jsem, co budu dělat, ale najednou se za mnou ozvalo „ahoj!“, a když jsem se otočila, stála proti mně malá šedivá myška s černýma očíčkama, která se představila jako myška Iška. Hned jsem jí pověděla, co všechno se mi stalo. Iška mě pozvala do své komůrky, nabídla mi pár klásků obilí a hned jsme se skamarádily. Vyprávěla mi, jak ona se má dobře, že její pole pravidelně kypří, takže se jí dobře dýchá, a obilí hnojí jen něčím, z čeho jí špatně ještě nikdy nebylo. Tak jsme se rozhodly, že bude nejlepší, když se přestěhuju za Iškou. Mezi komůrkami si uděláme chodbičku, kterou můžeme běhat jak v létě, tak v zimě. A další chodbičkou si budeme moci doběhnout pro tu dobrou sladkou kukuřici, kdykoliv se nám zachce.

- 026

Velká úvaha o naší budoucnosti SIMONA HORÁKOVÁ, 2. ROČNÍK, SŠ SOCIÁLNÍ PÉČE, ZÁBŘEH Budoucnost. Nikdo neví, co si pod ní máme představit, přesto ji můžeme značně každý den ovlivňovat špatnými nebo dobrými kroky, které uděláme. Planeta země vznikla a prostě byla, nikdo jí nic nebral, vše nádherně rostlo a fungovala vzájemná symbióza. Chvíli na to přišli lidé, začali se vyvíjet a postupně budovat města, která nyní obklopují spoustu zemské půdy. Tam, kde se dříve tyčily stromy, nyní stojí vysoké panelové domy, do kterých zmateně bourají ptáci společně s několika signálovými vlnami z vesmíru. Lidé si zvykli pro chuť zabíjet různé druhy zvířat a pro své potřeby ničit lesy s loukami. Jistě. Je přirozené dělat tyto věci v zájmu potřebného přežití, ale musí to tak opravdu být? Každé jedno zvíře a každá rostlina má svou danou roli. Vezmou si z přírody to, co potřebují, a dají jí nazpět to, co si žádá ona sama. My však takové vlastnosti nemáme, nebo spíš nechceme mít. To, co si bereme, už nijak nevracíme. Jsme ti nejvyšší predátoři, co si berou vše a množí se jako vir pohlcující planetu. Zvířata zabíjíme pro maso a přemnožení. Poté se divíme existenci vyhynulých druhů. Na nás však nikdo pro nadměrné množství, nebo kousek masa atentáty vymýšlet nebude. Bereme to jako samozřejmost. Všichni dobře víme, že se k přírodě zrovna dobře nechováme, máme problémy s odpadky, pouštíme různé plyny do ovzduší, znečišťujeme moře. Žijeme v roce, kdy elektronika a možná revoluce nových lepších věků je naší prioritou. Chceme žít zdravě, zlepšovat různé technologie a snažíme se zachránit problémy vzniklé z předchozích let. Začali jsme více třídit, kombinovat moderní styl s rostlinami, nahrazovat plast jinými materiály, a také likvidovat pohonné hmoty. Pokus o záchranu přírody je na místě. Lidé chtějí lepší budoucnost a začali více přispívat sázením rostlin na veřejná místa. Zaměřili se také na podporu zemědělství, které začíná pomalu, ale jistě upadat. Zemědělci potřebují pro dostatečný vývin rostliny určité podmínky, které v poslední době nejsou. Počasí neví, jaké by mělo být, a tím likviduje veškerou naději na zlepšení úrody v dalších letech. V budoucnu však může být vše jinak. My přítomní nyní můžeme jen předpokládat co, jak bude a dělat vše, co se dá, pro zlepšení života. Vidím to tak, že v tom horším případě zanikne příroda a země jako taková a my se budeme muset naučit žít na nějaké jiné planetě. Začínat s pár jedinci úplně od začátku a vytvořit si vlastní umělou zeleň kolem sebe. Děti budou znát rostliny a zvířata jen z hologramů, protože jsme nebyli schopni fungovat společně. V lepším případě se spojíme jako lidstvo bez ohledu na rasy, náboženství, jazyk a orientaci a uděláme ze země lepší místo pro budoucí generace. Myslím, že k funkčnosti lepší budoucnosti chybí pouze přítomná funkčnost lidstva samotného, jejíž realizace je nemožná.

- 027

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Zemědělství a příroda naší budoucnosti M I C H A L K U P S K Ý, S E X T A , G Y M N Á Z I U M J A N A B L A H O S L A V A , I V A N Č I C E Zemědělství a příroda jsou odjakživa úzce spjaty a navzájem se ovlivňují. Součástí přírody je vodstvo, podnebí a půda, což přímo a pozitivně působí na rostlinnou i živočišnou výrobu. Naopak zemědělství působí na přírodu v drtivé většině případů negativně. Jedná se hlavně o zemědělskou velkovýrobu, kde se využívá stále větší množství chemických přípravků na ochranu hospodářských plodin a zvýšení úrody, následně pak výnosů. Současná zemědělská produkce a celkové chování člověka má na přírodu destruktivní vliv, a proto by se měli lidé co nejdříve nad svým chováním více zamyslet. Příroda bude v budoucnu negativně ovlivněna potřebami celého lidstva. Jedním z nejvíce ovlivňujících odvětví bude tedy zemědělství. Zvyšující se potřeby lidí na obživu budou mít za následek přeměnu lesů a luk na ornou půdu, která však bude úrodná pouze několik let. Navíc bude tato půda sužována následnou erozí silnými a přívalovými dešti, protože zemina už je tak suchá, že nedokáže pojmout vodu takovou rychlostí, aby její velká část nebyla odplavena, a prudkými nárazy větrů, které se po skácení stromů nemají o co zastavit. Se zhoršující se klimatickou situací bude docházet ke zvyšování průměrné teploty a vysychání povrchové i podzemní vody, která je už v dnešní době silně kontaminována herbicidy a pesticidy. Sice stále slyšíme, že tyto látky jsou neškodné a používají se pouze na ochranu rostlin, hubení škůdců, urychlení vegetační doby či zvyšování výnosů, avšak nikdo neví, co to s životním prostředím udělá za dalších 50 let. I když zemědělci dokládají snižování spotřeby těchto látek, opak je pravdou. Na osetých plochách rostou již dnes jen plodiny, jimiž byly osázeny, bez jakéhokoliv plevele nebo jiných nežádoucích rostlin. Živočišná výroba bude využívat geneticky upravená krmiva, jež budou obohacena o speciální růstové hormony a antibiotika, oblíbené pastviny se skotem už budou k vidění pouze v televizi na záznamech starých filmů. Tyto směsi budou však také kontaminovat půdu, dokonce podle mého názoru naruší rozmnožování a vývoj zvířat ve volné přírodě, ale i samotných lidí. I přes fakt, že se v budoucnosti zvýší poptávka po BIO potravinách, jejichž podmínky růstu jsou v současném světě velmi přísně kontrolovány, tak se množství chemie použité v zemědělství bude zvyšovat, neboť není možné na půdě, která uživí 7 mld. lidí, uživit 10 mld. obyvatel, jež vědci očekávají do roku 2050. V budoucnosti sice zemědělství navýší počet nových technologií, poznatků a vědeckých závěrů, ale tyto trendy do přírody vyhynulé živočichy nevrátí. Ani nezastoupí statisíce kilometrů čtverečních vykácených lesů, které jsou „plícemi Země“ a nenahradí splavenou a „otrávenou“ půdu. Na závěr bych chtěl říct, že jako jedinci přírodu nikdy zachránit nemůžeme. Ale každý z nás by přesto měl nahlédnout do svého svědomí a uvědomit si, zda nemůže jít do práce pěšky, místo aby jel autem, či začít nakupovat a vyhazovat méně jídla. Neboť když sleduji, jak lidé zběsile nakupují v obchodních centrech, nedokážu si představit, že tolik jídla mohou sníst. Takže podle mého názoru bychom si my, lidé, měli začít více vážit věcí, které nám příroda dá sama, ne si je různě upravovat k lepšímu, ale celkově se rozumně s přírodou sžít.

- 028

Zachraňme přírodu ANDĚLA PRUCKOVÁ, 2. ROČNÍK, SŠ SOCIÁLNÍ PÉČE, ZÁBŘEH V poslední době se ve společnosti stále více řeší téma přírody. Můžeme si všimnout všelijakých článků v novinách, na internetu a sociálních sítích, plakátů u silnic nebo letáčků vyvěšených na nástěnkách. A všechny do jednoho řeší to samé – ŠETŘETE PŘÍRODU! Ano, šetřit přírodu a chovat se k ní ohleduplně je v dnešní době opravdu třeba. Vždyť přece právě příroda nám poskytuje vše, co potřebujeme. Pole dává obilí, řeky vodu, stromy své plody, vítr nám přináší čerstvý vzduch. Tohle všechno od ní dostáváme a ona na oplátku nechce nic. Snad jen trochu práce a snahy. My jí ale dáváme víc než jen to. Zcela bez jakýchkoli námitek a protestů ji srdečně zásobujeme odpadky, zplodinami z aut a továren, ubližujeme jí stavbami silnic a dálnic, trávíme vodu, kterou nám dává. A to vše v chabé vidině zbohatnutí, bez ohledů na nic a na nikoho. Když se s rodinou jdeme projít například do lesa, místo hříbků nacházíme spíše prázdné plastové a skleněné lahve od různých limonád, krabičky a sáčky od svačin a není překvapením, že zde častokrát spatříme i vyhozený gauč nebo ojeté pneumatiky z aut. Proč přírodě přispíváme tímto způsobem? Vždyť kontejnery na tříděný odpad jsou snad již v každém městě. Jak je tedy možné, že někteří lidé dokáží odnést starý gauč až doprostřed lesa? Proč jim nestačí ho odvézt do sběrného dvora? A tímto způsobem to dělají tisíce a tisíce lidí. Tím, že přírodě takto ubližujeme, jen přispíváme k živelním katastrofám. Z tohoto důvodu si můžeme všimnout stále častějších zemětřesení a vln tsunami. Tornáda se začínají objevovat i tam, kde nikdy předtím pozorována nebyla. Hurikány jsou silnější a ničivější. Každé léto nás postihují větší a větší horka, některá místa se stávají neúnosně suchými, jinde jsou zase přívalové deště. V zimě je každým rokem méně sněhu a umocňují se teplotní výkyvy. Tyto pohromy se nedějí proto, že by se země zbláznila. Za vše může naše nešetrné jednání vůči ní. Pokud budeme naši planetu nadále takto ničit, můžeme si jen stěží představit, jak se příroda bude bránit dál. Je proto nutné uvědomit si, že každý z nás může udělat něco pro její záchranu. Nepomůžeme tím, že budeme jen mluvit o tom, jak je třeba třídit a šetřit. Pokud chceme planetě opravdu pomoci, nejdříve musíme změnit sebe. Jeden moudrý náčelník kmene Cree řekl: „Teprve až zemře poslední strom, poslední řeka bude otrávena a poslední ryba bude chycena, až tehdy si uvědomíme, že peníze se jíst nedají.“

- 029

České zemědělství pohledem žáků IV, 2022

Luční žal T O B I Á Š R A J T, 2 . R O Č N Í K , S Š S O C I Á L N Í P É Č E , Z Á B Ř E H Louka rozkvetlá, temný les, zažila muka, láska má jediná. Přichází zdaleka, jak jarní květ, uvnitř však skrývá, smrtelný jed. Plastová sukénka louku dusí, pomalu ji zabíjí na mou duši. Listy zelené rychle vadnou, stromové víly opět chřadnou. Proč jim to udělali, nikdo neví, byli to lidé líní a leví. Květina jediná sama tu zkomírá, drží ji naživu poslední myšlenka, že naděje poslední umírá. Jaký je to svět, kde člověk zničil každý květ? Není pozdě začít znovu, nepoddávejme se ztracenému lovu. Každá květina je jako kouzelná víla, tak neodtrhávejte jim jejich křídla.

- 030

O přírodě dnes a zítra HABERLANDOVÁ ZUZANA, 2. ROČNÍK, SŠ SOCIÁLNÍ PÉČE, ZÁBŘEH Mám ráda přírodu,

Dnes po návštěvě lesa,

ráda bych vyšla nějakou tu horu.

je to tam děs a hrůza.

Pod horou vidím krásný les,

Kde dříve jsem sbírala houby,

kolem kterého běhá strašlivý pes.

dnes jsou suché a prázdné plochy.

Ten les je velký jako ten pes,

V létě jsou velká horka

a ten les sahá až do nebes.

a z vodních ploch se ztrácí voda.

Z nebes vyletěl velký blesk

O vodu v budoucnu asi pár vesnic přijde,

a zasáhl celý les.

a budování dalších vodních ploch už asi vyjde.

Ze smrků padají šišky

Lidé by se měli zamyslet

a jsou velké jako lišky.

a nový postup s odpadky v přírodě vymyslet.

Z lesa vyběhl malý ježek,

Zachovat zeleň v naší přírodě,

kterému se vůbec nechtělo běžet.

v budoucnu budeme mít květiny a keře na domě. Pole budou v budoucnu sklízet roboti,

Mám ráda přírodu,

s čím nám budou ještě pomáhati?

lesy, řeky, oblohu. Na obloze slunce svítí

Nádherná je naše příroda,

a na loukách voní kvítí.

važme si jí. Abychom se o ní mohli dozvědět,

Nádherná je naše příroda,

a zároveň si ji užívat.

važme si jí.

Protože tato krásná příroda,

Abychom v ní mohli někdy pobýt,

nám to jednou vrátí.

samé pěkné chvíle si tam užít.

- 031

AGRICULTURAL JOURNALS published by the Czech Academy of Agricultural Sciences Unigue collection of 11 peer reviewed international agricultural journals indexed in: Web of Science (9), Scopus (11), CrossRef, Google Scholar, DOAJ, ... international Editorial Boards OPEN ACCESS

Agricultural Economics IF (2020): 1.711

Plant, Soil and Environment IF (2020): 1,799

Journal of Forest Science SJR(2020): 0.250

Horticultural Science IF(2020): 0.833

Research in Agricultural Engineering SJR (2020): 0.166

Veterinální Medicína IF (2020): 0.558

Czech Journal of Genetics and Plant Breeding IF (2020): 0.865

published in English

economics, management, informatics, ecology, social economy and sociology

experimental biology, agronomy, natural resources, and the environment, plant development, growth and productivity, breeding and seed production

fruit growing, vegetable growing, viniculture, floriculture, medicinal plants, ornamentals

original papers, critical reviews and case reports from all fields of veterinary and biomedical sciences

forestry related to European forest ecosystems and their functions including those in the landscape and wood production

agricultural engineering, arg. technology, processing of agricultural products

theoretical and applied plant genetics, plant biotechnology and plant breeding

Czech Journal of Food Sciences IF (2020): 1.279

Czech Journal of Animal Science IF (2020): 1.267

Plant Protection Science IF (2020): 1.464

Soil and Water Research IF (2020): 2.056

chemistry, biochemistry, microbiology, analyse, technology, engineering, and nutrition

diseases and pests of plants, weeds and plant protection

genetics and breeding, psychology, reproduction, nutrition and feeds, technology, ethology and economics of cattle, pig, sheep, poultry and fish

soil and water and their interactions in natural and man-modified landscapes