Kuchařinu jsem objevil až na učilišti

TEXT: Klára Zaoralová

FOTO: archiv Michaela Veselého

Ve starověku byli kuchaři často považováni za důležité členy společnosti, protože připravovali jídlo pro panovníka a šlechtu. Během středověku se v Evropě stali součástí dvorského života, kde se experimentovalo s kořením a novými ingrediencemi. V 16. století začaly vznikat první tištěné kuchařské knihy, které dokumentovaly dobové recepty a techniky. Do české kuchyně se dostávaly vlivy té italské, francouzské a španělské. V moderní době 19. a 20. století, s nástupem průmyslové revoluce a globalizace, se kuchařství stalo více dostupným. Kuchaři začali experimentovat s novými technikami a ingrediencemi, což vedlo k rozvoji moderní gastronomie. Dnes jsou kuchaři nejen tvůrci jídel, ale také odborníci na výživu a udržitelnost. Využívají místní suroviny a inovativní techniky, aby připravili jedinečné gastronomické zážitky. Michael se v kuchařině pohybuje již od svého studia na učilišti a nyní nabízí neslyšícím své cateringové služby.

MICHAELOVY ZAČÁTKY

Jmenuji se Michael Veselý, říkají mi Miky. Narodil jsem se neslyšícím rodičům v Opavě a mám nevlastního bratra. Hned po mém narození jsme se přestěhovali do Prahy. Tam jsem vystřídal několik mateřských škol, až jsem nakonec zůstal v Ječné. V 7. třídě jsem přešel do Radlic, kde jsem poté nastoupil i na střední školu na obor zubní technik. Na kuchařinu jsem tehdy ještě nepomýšlel. Obor mě ale vůbec nebavil, a tak jsem po několika měsících ze střední školy odešel. Poté jsem střídal různé práce, pracoval jsem např. jako obsluha automyčky u benzinky MOL, v Alze jako skladník nebo ve zverimexu, kde jsem se staral o zboží. Cítil jsem však, že bych se na střední školu chtěl vrátit, a tak jsem zkusil obor grafik a média v Hradci Králové. Po roce studia jsem ale nemohl postoupit do druhého ročníku, protože jsem nezvládl matematiku.

A JAK SE MICHAELOVI VEDLO DÁLE?

Michael se rozhodl na stejné škole v Hradci Králové nastoupit na čtyřletý obor kuchař, i když si to jeho maminka nepřála. Měla totiž obavy, aby její syn nepřibral, protože kuchaři mají obecně tendenci kvůli ochutnávání pokrmů přibírat na váze. Michael byl však konečně v oboru, kde se učil o vaření či carvingu (vyřezávání motivů z ovoce a zeleniny – pozn. red.), spokojený. Dodává, že začátky nebyly lehké, protože mnoho věcí neznal, ale to ho motivovalo a probudila se v něm vášeň pro vaření. Rozhodl se, že se stane kuchařem. Při studiu jezdil o víkendech k rodičům domů a rád vařil pro svou rodinu a přátele, čímž neustále své dovednosti zdokonaloval. Blízcí jeho jídla ochutnávali, hodnotili a podporovali ho v jeho zálibě. Michael vzpomíná, jak na absolventském plese promítali se spolužáky své fotky z dětství a objevila se tam i fotka, na níž jako malý stojí u ohně a griluje. Tehdy si uvědomil, že lásku k vaření měl v sobě už od dětství, jen o tom nevěděl. Také si vybavil, že u babičky vždy rád bral z kuchyně kastroly a misky a míchal v nich písek s vodou a další přísady. Dnes je rád, že tuto svou zálibu objevil, a chce se jí věnovat naplno.

MICHAELOVA PROFESE

Při studiu na učilišti jsem chodil na brigádu do menší restaurace jménem Nola. Ze začátku jsem se bál, jak tam spolupráci s kolegy zvládnu, ale nakonec byli všichni moc příjemní a bez problémů jsem mezi ně zapadl. Chtěl jsem v té restauraci pracovat i po škole, ale bohužel brzy zkrachovala. Rozhodl jsem se tedy dát si dva měsíce volno, abych se věnoval sám sobě. Během toho jsem ale zjistil, že mi vaření chybí a že chci začít pracovat. Procházel jsem mnoho inzerátů na internetu a rozeslal několik životopisů a nakonec se mi jednu pracovní nabídku najít podařilo. V Ikei hledali někoho na pozici kuchaře. Zkusil jsem to, i když jsem moc nevěřil, že by mě vzali, protože jsem si myslel, že Ikea je velká firma, kde se pohybuje hodně lidí a neslyšící by byl spíš překážkou. Byl jsem proto překvapený, když mě pozvali na pohovor. A ještě větší překvapení přišlo, když manažerka zmínila, že už jednoho neslyšícího zaměstnance mají a že berou i mě.

Když jsem se Michaela zeptala, jestli je v Ikei spokojený, nedokázal jasně odpovědět. Jak kdy, některé dny jsou dobré, jiné zase ne. Nijak si však nestěžuje. Zároveň prozradil, že se chystá najít si jinou práci. Chce ještě rozšířit své obzory, získat další zkušenosti a nové znalosti.

OD RESTAURACE PO DOMÁCÍ VAŘENÍ

Podle Michaela jsou různé přístupy k vaření. V restauraci kuchaři obdrží denní menu, seznam jídel a vaří podle receptu. V jiných podnicích, jako například v Ikei, se většinou používají polotovary, které se jen smaží nebo ohřívají. Michael nejraději vaří domácí jídla – od polévek, omáček a mas až po sladké dezerty. Sladké pokrmy ale dělá jen zřídka, protože je neumí tak dobře jako profesionální cukráři. Jediná věc, kterou uvařit nedokáže, jsou ryby a mořské plody. V mládí omylem spolkl rybí kost a od té doby má z rybích pokrmů trauma.

Při vaření ho baví improvizovat – vezme původní recept, některé přísady vynechá a nahradí něčím jiným či na závěr recept obohatí vlastními úpravami. Pokud se mu to povede, uloží si nový recept do své sbírky. Rád pracuje s kuchyňskými přístroji, například konvektomatem, což je spotřebič, který umožňuje tepelnou úpravu pokrmů pomocí horkého vzduchu a páry. Často využívá také thermomix nebo horkovzdušnou troubu. Elektronika ho zajímá a rád zkouší nové kuchyňské spotřebiče.

MICHAELOVY ZÁŽITKY

Na střední škole jsem se přihlásil do soutěže Gastro. Chtěl jsem se jí zúčastnit už ve druhém a třetím ročníku, ale kvůli koronaviru se bohužel soutěž nekonala. Nakonec jsem se do ní dostal až v posledním ročníku. Podle zadání a pravidel jsem si pokrmy dva až tři dny připravoval ve škole a na místě soutěže už jen doladil detaily. Tato soutěž není o chuti, ale jde o to, aby hlavní chod pro čtyři osoby vypadal co nejlépe. Použil jsem laky a jiné triky, aby jídla vypadala čerstvě.

Do soutěže se přihlásilo přes 130 účastníků a soutěžilo se v různých kategoriích. Já jsem patřil mezi juniory a jako jediný neslyšící účastník jsem nakonec vyhrál 1. místo, byl jsem z toho velmi překvapený a dojatý. Po 38 hodinách bez spánku se moje úsilí vyplatilo. Chtěl jsem se přihlásit i do soutěže MasterChef, ale bohužel se jí nemohu zúčastnit, protože je určena pro amatéry, a já už jsem vystudovaný kuchař.

Na žádný nejhorší zážitek si nevzpomenu. Vždy se snažím být při přípravě důsledný a pečlivý. Přiznávám ale, že jsem několikrát jídlo spálil, ale věřím, že se to nestává jen mně. (smích)

Na školení nechodím, sebevzdělávám se pomocí internetu a YouTube. Vedu také projekt s názvem YesChef a na facebooku mě najdete jako YesChef_Czech. Nabízím zde společně s kolegy cateringové služby pro neslyšící. Když někdo potřebuje pohostit návštěvu, hosty na oslavě, festivalu nebo jiné akci, já a moji kolegové vše na požádání připravíme. Tím zákazníkům ušetříme čas i starosti. Domluva ohledně cateringu je klíčová, někdo například požaduje bezvaječná jídla, pokrmy bez mouky apod., a díky komunikaci ve znakovém jazyce vše probíhá hladce. Spokojenost zákazníků je pro nás velmi důležitá. Od roku 2019 máme již zkušenosti s přípravou jídla na svatbách, dětských vodáckých táborech, letních táborech pro dospělé atd.

Kromě vaření moc rád lyžuji, ve volném čase plavu a jezdím na kole nebo elektrické koloběžce, kterou jsem si pořídil. Mám rád turistiku a cestování spojené s poznáváním kultur a jídla, zajímají mě zahraniční kuchyně. Nejraději cestuji letadlem.

Pro více informací o cateringových službách Michaela Veselého a jeho kolegů můžete navštívit jeho web či facebookovou stránku YesChef_Czech.