Neslyšící potřebují kulturu a umění

TEXT: Eva Vavříková, Klára Zaoralová / FOTO: Jan Crkovský

Divadelní přehlídka Mluvící ruce je již úspěšně za námi. Naše redaktorky položily několik otázek koordinátorce Mluvících rukou MARII BASOVNÍKOVÉ , která se s nimi podělila o svůj pohled na divadlo pro neslyšící.

Proč ses ujala letošních Mluvících rukou?

Mluvící ruce mě provázejí již dlouho: od mala jsem tam vystupovala a mám zkušenosti i s jejich moderováním. Díky tomu jsem vnímala, jak se divadlo přestávalo rozvíjet a v posledních letech se nedokázalo přizpůsobit moderní době. Přetrvával v něm starý systém, zmenšoval se zájem umělců o vystoupení, bylo to vlastně pořád stejné. A diváků bylo každým rokem méně a méně… Cítila jsem, že Mluvící ruce potřebují změnu. Miluji umění a velmi ráda se zapojuji do akcí spojených s uměním. Představa řídit divadlo se mi líbila. Zkusila jsem Martinu Novákovi nabídnout spolupráci a on s tím souhlasil.

Loni jsem se Mluvících rukou účastnila jako divák. Sledovala jsem jejich průběh a vyptávala jsem se ostatních diváků a vystupujících na jejich dojmy. Sbírala jsem informace a přemýšlela, co by bylo potřeba vylepšit. Určila jsem si dva body, kterých jsem se chtěla držet. Prvním bodem bylo připravit představení pro děti a pro dospělé zvlášť. Aby měli všichni opravdu co nejhezčí prožitky z vystoupení, zařídili jsme dětský hlídací koutek. Rodiče si tak mohli v klidu užít zbytek představení a nemuseli s dětmi odcházet domů. Druhý bod se zaměřoval na celkovou změnu systému – vedle pantomimy nebo zpěvu jsem chtěla program zpestřit i o nabídku různých uměleckých žánrů, jako je Visual Vernacular, storytelling nebo poezie.

Jaké máš vize do budoucna?

Moje vize je udržení Mluvících rukou do dalších let. U nás v ČR divadlo, jak si jej představuji, téměř neexistuje. Nemyslím tím festivaly nebo benefiční koncerty, ale opravdové divadlo se vším všudy pro neslyšící umělce, kteří by se mohli rozvíjet. Vidím, že čekají na další příležitosti, kterých se jim moc nedostává. Vystupující skrze umění předávají divákům prožitky a diváci získávají kulturní obohacení. V životě je potřeba kultura a umění. I neslyšící komunita potřebuje kulturu a umělecké zážitky, bez nich by se nerozvíjela. Toto přináší právě divadlo.

Jaké jsou tvé dojmy z letošních Mluvících rukou? Co se podle tebe podařilo a co bylo náročné? Přišli jste na něco, co by bylo dobré do budoucna vylepšit?

Letošní ročník mi dal velkou sílu a energii nadále v kultuře pokračovat. Potvrdilo se mi, že se to vyplácí a že to má smysl. Získala jsem nové zkušenosti s organizací, prací v týmu, s dobrovolníky, vystupujícími, tlumočníky, přepisovateli i s diváky. V nejbližší době se s naším týmem chystám na zpracování zpětné vazby. Proto zatím ještě nedokážu říct, co se povedlo a co ne, na hodnocení je ještě brzy. Díky zpětné vazbě se dozvím, co se podařilo a co je dobré změnit.

Neměli jsme přístup do systému vstupenek a tak jsme až na místě zjistili, že dětských diváků bylo mnohem více, než jsme čekali. Nevěděli jsme, kolik lístků bylo prodáno jen na dětskou část přehlídky a kolik na celou délku. Příště ještě zkusíme zavést, že půjde koupit lístek i jen na druhou část přehlídky na volná místa po dětech, které odejdou po první části.

Náročná byla příprava materiálů pro tlumočení, protože mnozí umělci mají svůj navyklý styl přípravy, který ale ne vždy je vhodný pro přípravu tlumočníků. Některá představení měla navíc improvizační charakter.

Důležité pro mě je, že neslyšící organizátoři bez potíží zvládli s přítomností tlumočníků zajistit se slyšícími pracovníky průběh představení, např. osvětlení nebo hudbu. Moc všem děkuji za spolupráci, velmi si toho cením a mám velikou radost, že se Mluvící ruce uskutečnily.

ANKETA: JAKÉ JSOU DOJMY DOSPĚLÝCH DIVÁKŮ Z LETOŠNÍHO ROČNÍKU MLUVÍCÍCH RUKOU?

1. Byl podle vás letošní ročník Mluvících rukou oproti loňskému v něčem jiný?

2. Co se vám během dnešního večera nejvíce líbilo?

EVA KULDA

1. Oceňuji, že si letos pořadatelé Mluvících rukou dali záležet na jejich propagaci v médiích. Mnoho zájemců se o akci mohlo dozvědět díky propagačním videím či příspěvkům na facebooku. To vnímám jako úspěch, ve výsledku tak přišlo mnohem více lidí než vloni.

2. Jsem nadšená z šikovných dětí, které zde vystupovaly. Díky Mluvícím rukám mohou nadále svůj talent rozvíjet. Doufám, že z nich jednou budou hvězdy v oblasti umění, a přeji si, aby Mluvící ruce pokračovaly i nadále. (úsměv)

OTÍLIA JASSUŠOVÁ

1. Atmosféra na Mluvících rukou byla letos úžasná. Oproti loňskému ročníku přišlo opravdu hodně diváků.

2. Nejvíc se mi líbilo vystoupení francouzského neslyšícího umělce Erwana Nomada, byl to pro mě kulturní zážitek.

MARIAN TOMICA

1. Rozdíl vidím v organizaci letošních Mluvících rukou – organizátoři se více zaměřili na děti, což bylo skvělé a obohacující. Například bylo během druhé části přehlídky pro dospělé v dětském koutku zajištěno hlídání s programem pro děti.

2. Užil jsem si všechna představení, pro mne jako pro diváka to byl příjemný program. Děti, které si zahrály na pódiu, byly opravdu šikovné.

ANKETA: DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ OČIMA DĚTÍ

Které vystoupení se ti nejvíc líbilo?

JÓB A LOT (dvojčata, 11 let)

Oba: Nejvíc se nám líbilo představení od JUSANE, byli jsme nadšení.

Lot: Užil jsem si také poslední vystoupení Z pohádky do pohádky

TEREZKA (8 let)

Všechny pohádky se mi líbily, ale nejlepší bylo podle mě první představení Rošťáků s barvami.

TOBÍK (5 let)

Divadlo se mi moc líbilo. Prima bylo představení Z pohádky do pohádky

DOROTKA (11 let)

Nejvíc se mi líbilo vystoupení O hvězdách se stříbrným měsíčkem a hvězdou od NEPANTO.