Page 1


Demokracie Země Spravedlnost, udržitelnost a mír / Vandana Shiva


OBSAH strana 15

O autorce strana 16

Úvod: Principy Demokracie Země strana 29

Kapitola 1: Živé ekonomiky strana 102

Kapitola 2: Živé demokracie strana 144

Kapitola 3: Živé kultury strana 188

Kapitola 4: Akce Demokracie Země


O autorce

/ O autorce Vandana Shiva je světově známá environmentální myslitelka a aktivistka. Je jednou z vůdčích osobností Mezinárodního fóra o globalizaci a společně s Ralphem Naderem a Jeremy Rifkinem získala v roce 1993 alternativní Nobelovu cenu (Right Livelihood Award). Je ředitelkou Nadace pro vědecký výzkum, technologii a přírodní zdroje (Research Foundation for Science, Technology, and Natural Resources Policy) a autorkou mnoha knih, například Water Wars: Privatization, Pollution, and Profit (Války o vodu: privatizace, znečištění a zisk), 2002; Protect or Plunder? Understanding Intellectual Property Rights (Chránit, nebo plundrovat? Chápání práv k duševnímu vlastnictví), 2001; Stolen Harvest: The Hijacking of the Global Food Supply (Ukradená sklizeň: Ukořistění celosvětových zásob potravin), 2000; Biopiracy: The Plunder of Nature and Knowledge (Biopirátství: Plundrování přírody a poznání), 1997; Monocultures of the Mind (Monokultury mysli), 1993; The Violence of the Green Revolution (Násilí Zelené revoluce), 1992; Staying Alive (Zůstat naživu), 1989. Než se Vandana Shiva stala environmentální aktivistkou, patřila mezi vůdčí osobnosti fyziky v Indii.

15


Principy Demokracie Země

/ PRINCIPY DEMOKRACIE ZEMĚ Demokracie Země je jednak starověký světový názor, ale také naléhavé politické hnutí usilující o mír, spravedlnost a udržitelnost. Demokracie Země pojí konkrétní s univerzálním, různorodé s obvyklým a lokální s globálním. Zahrnuje to, co v Indii vnímáme jako vasudhaiva kutumbkam [pozemská rodina] – společenství všech tvorů, pro které je země oporou. Severoameričtí indiáni a domorodé kultury na celém světě chápali a prožívali život jako vzájemnou propojenost lidí a nečlověčích druhů a také přítomné, minulé a budoucí generace. Náčelník Seattle kmene Sququamish údajně pronesl v roce 1848 řeč, v níž tuto propojenost popisuje: Jak můžete kupovat nebo prodávat oblohu, teplo země? Taková myšlenka je nám cizí. Čerstvý vzduch a třpytivou vodu nevlastníme, jak si je tedy můžete koupit? Každá část této země je mému lidu posvátná. Každá jiskřící jehlička borovice, každé písečné pobřeží, všechna mlha v temných lesích, každá planina a veškerý bzučící hmyz jsou paměti a zkušenosti mému lidu posvátné. Míza proudící stromy nese vzpomínky rudého člověka. Jedno víme: země nepatří člověku; člověk patří zemi. To víme moc dobře. Všechno je propojené jako krev sjednocující naši rodinu. Všechno je propojené. Demokracie Země je povědomí o této propojenosti a odpovědnosti a o právech z ní vyplývajících. Protest náčelníka Seattla, že „země nepatří člověku“, rezonuje všude ve světě. „Náš svět není na prodej,“ „Naše voda není na prodej,“ „Naše semena a biodiverzita nejsou na prodej.“ Demokracie Země se zrodila v reakci na privatizaci prospívající šílené ideologii známé jako korporátní globalizace. Korporátní globalizace chápe svět jen jako něco, co lze vlastnit, a podle ní prý trh

16


Principy Demokracie Země

pohánějí jen zisky. Od Bangalore v roce 1993, kdy se půl milionu indiánských zemědělců zavázalo, že odmítnou přijmout klasifikaci semene jako soukromého vlastnictví, což vyžadovala dohoda TRIPS (Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights [Obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví]) Světové obchodní organizace, až po Seattle v roce 1999 a Cancún v roce 2003, kdy byly kvůli protestům přerušeny schůzky ministrů při Světové obchodní organizaci, miliony lidí, kteří chápou Zemi jako rodinu a komunitu lidí všech barev, vyznání, tříd a zemí, reagovaly nápaditě a odvážně na agendu korporátní globalizace. Oproti vnímání planety jako soukromého vlastnictví obhajují tato hnutí na lokální i globální úrovni chápání planety jako veřejného prostoru. Oproti pojímání světa jako globálního supermarketu, kde se zboží a služby produkují s vysokými ekologickými, společenskými a ekonomickými náklady a prodávají se za otřesně nízké ceny, chtějí kultury a komunity všude na světě zabránit ničení své biologické a kulturní rozmanitosti, svého života a svých existenčních jistot. Jako alternativy k sebevražedné a globalizované ekonomice volného trhu, která spočívá v plundrování a znečišťování životně důležitých zdrojů na Zemi a vede k vytlačování milionů zemědělců, řemeslníků a dělníků, tyto komunity rezolutně obhajují a rozvíjejí živé ekonomiky, které chrání život na Zemi a podporují tvořivost. Korporátní globalizace je založena na nových záborech veřejného prostoru; na záborech, které s sebou přinášejí vyloučení a staví na násilí. Namísto kultury hojnosti generuje ziskem poháněná globalizace vyloučené kultury, vyvlastňování a nedostatek. Pravda je taková, že globalizační transformace všech tvorů a zdrojů na komodity okrádá nejrůznější druhy a lidi o jejich právoplatný podíl na ekologickém, kulturním, ekonomickém a politickém prostoru. „Vlastnictví“ bohatých

17


Principy Demokracie Země

je založeno na „vyvlastňování“ chudých – privatizují se společné veřejné zdroje chudých a chudí se neuznávají ekonomicky, politicky ani kulturně. Právo ovládat životy a rétorika „vlastnické společnosti“, v níž je vlastnictvím všechno – voda, biodiverzita, buňky, geny, zvířata, rostliny – vyjadřují světový názor, v němž různé formy života nemají žádnou vnitřní hodnotu, integritu a vlastní podstatu. Je to světový názor, v němž se může svobodně porušovat právo zemědělců osívat, právo pacientů na dostupný lék a právo výrobců na spravedlivý podíl na přírodních zdrojích. Rétorika „vlastnické společnosti“ v sobě skrývá filozofii zaměřenou proti životu, která vypadá tak, že se sice navenek proklamují hesla obhajující život, ale v podstatě jde o touhu vlastnit, ovládat a mít monopol na všechny dary země a na veškerou lidskou tvořivost. Zábory veřejného prostoru, které začaly v Anglii, vyprodukovaly miliony novodobých otroků. Počáteční zábory ukradly jen půdu, ale dnes se zabavují všechny aspekty života – poznání, kultura, voda, biodiverzita a veřejné služby, jako třeba zdravotnictví a vzdělání. Nejvyšším projevem ekonomické demokracie je veřejný prostor. Privatizace veřejných statků a služeb a komodifikace životních podpůrných systémů znamená dvojitou loupež, která okrádá lidi jak o ekonomické, tak i o kulturní jistoty. Miliony lidí zbavené životních jistot a identity pak přestupují k extremistickým, teroristickým a fundamentálním hnutím. Tato hnutí označují ty druhé jako nepřátele a vytvářejí si exkluzivní identitu pro odlišení od těch, s nimiž jsou ekologicky, kulturně a ekonomicky beztak propojena. Taková umělá separace vyvolává antagonistické a kanibalské chování. Nárůst extremismu a terorismu představuje reakci na výše zmíněné zábory a ekonomickou kolonizaci globalizace. Stejně jako kanibalismus u zvířat z velkochovů přestane, když se slepicím a prasatům dovolí volný pohyb, terorismus, extremismus, etnické čistky a náboženská nesnášenlivost jsou nepřirozené

18


Principy Demokracie Země

podmínky zapříčiněné globalizací a v Demokracii Země pro ně není místo. Zábory vedou k vyloučenosti a tato vyloučenost představuje skryté náklady korporátní globalizace. Naše akce proti biopirátství nimby, rýže basmati a pšenice měly za cíl navrácení našeho kolektivního biologického a intelektuálního dědictví coby veřejného prostoru a uspěly v tom. Podobná hnutí jako vítězný boj, který vyhlásily kmenové ženy z vesničky Plachimada v indickém státě Kerala proti největší korporaci světa Coca-Cole, stojí v jádru rodící se Demokracie Země. Nová práva k duševnímu vlastnictví zabavují biologický, intelektuální a digitální veřejný prostor. Privatizace si uzurpuje veřejné vodní plochy. Zábor každého veřejného prostoru vylučuje lidi a zbavuje je volebního práva, což mnohým přináší nedostatek, ale malé menšině generuje „růst“. Vylučování přerůstá v novodobé otroctví a vyvolaný nedostatek ve své nejkrutější formě popírá samo právo na život. Jak se rozšířilo užívání geneticky modifikovaného obilí a stouply interrupce zapříčiněné selekcí pohlaví, ztrácejí se velké skupiny lidí – zejména žen a drobných zemědělců. Rozsah a stupeň těchto ztrát je přímo úměrný „ekonomickému růstu“, který řídí síly neoliberální korporátní globalizace. Takové nemilosrdné ztráty však nejsou jediným trendem formujícím dějiny lidstva. V ulicích Seattlu a Cancúnu, v domovech a na farmách v celém světě se rodí nová budoucnost lidstva. Ta je založena na začleňování, ne na vytlačování; na nenásilí, ne na násilí; na novém získávání veřejného prostoru, ne na jeho záboru; na svobodném sdílení zdrojů země, ne na jejich monopolizaci a privatizaci. Vznikají lidové projekty, které nestojí na omezeném myšlení za zavřenými dveřmi, jak třeba vznikl jestřábí pravičácký Projekt pro nové americké století, ale formulují se v atmosféře dialogu a rozmanitosti, pluralismu a partnerství, sdílení a solidarity. Nazývám tento projekt Demokracie

19


Principy Demokracie Země

Země. Projekt Demokracie Země staví na kapacitách, které si sami organizujeme, na naší identitě spojené se zemí a na naší početnosti a rozmanitosti; jeho úspěšnost pak zahrnuje nejen osud a blahobyt všech lidí, ale všech tvorů na Zemi. Demokracie Země neznamená jen další protest nebo další Světové společenské fórum; představuje to, co se děje v mezidobí. Řeší globálnost v našem každodenním životě, v naší každodenní skutečnosti a mění věci globálně pomocí lokálních změn. Tyto změny se mohou zdát malé, ale jejich dopad je dalekosáhlý – zahrnují rozvoj přírody a našeho lidského potenciálu; chtějí se přesunout od bludného kruhu násilí, v němž sebevražedné kultury, sebevražedné ekonomiky a sebevražedná politika požírají jeden druhého, k pozitivnímu kruhu tvořivého nenásilí, v němž se živé kultury starají o živé demokracie a živé ekonomiky. Demokracie Země není jen koncepce: tento projekt formuluje početná a rozmanitá praxe lidí, kteří získávají zpět svůj veřejný prostor, zdroje, existenční jistoty, svobodu, důstojnost, identitu a mír. Praktiky a akce Demokracie Země jsou sice mnohotvárné a početné, ale pokusila jsem se identifikovat případy představující ideje a příklady živých demokracií, živých kultur a živých ekonomik, které společně Demokracii Země budují. Ekonomika, politika a kultura nestojí izolovaně od sebe. Ekonomiky, v nichž vyrábíme a směňujeme zboží a služby, jsou podmíněny kulturními hodnotami a mocenským uspořádáním ve společnosti. Zrod živých ekonomik, živých kultur a živých demokracií představuje tedy synergický proces. Živé ekonomiky jsou procesy a prostory, kde jsou zdroje země sdíleny nestranně, aby uspokojovaly naši potřebu vody a potravin a aby vytvářely smysluplné existenční jistoty. Demokracie Země se vyvíjí z vědomí, že své kořeny máme sice v nějakém místě, ale jsme rovněž propojeni s celým světem, a vlastně s celým vesmírem. Svou globalizaci zakládáme na

20


Principy Demokracie Země

ekologických procesech a vazbách vycházejících z empatie a solidarity, nikoli na pohybu kapitálu a financí nebo na nadbytečném pohybu zboží a služeb. Globální ekonomika, která bere v úvahu ekologická omezení, musí nutně lokalizovat produkci, aby omezila plýtvání jak přírodními zdroji, tak lidmi. Jedině ekonomiky vybudované na ekologických základech se mohou stát živými ekonomikami, které zajistí udržitelnost a prosperitu pro všechny. Naše ekonomiky se nevypočítávají na krátká období jako korporátní kvartální obraty nebo s výhledem na čtyři až pět let, jako to dělají politici. Zvažujeme evoluční potenciál veškerého života na Zemi a znovu zakotvujeme lidský blahobyt do našeho domova, komunity a do celé pozemské rodiny. Ekologická jistota je naší nejzákladnější jistotou; ekologická identita je naší nejzákladnější identitou. My jsme potravinami, které jíme, vodou, kterou pijeme, vzduchem, který dýcháme. Znovunabytí demokratické kontroly potravin a vody a naše ekologické přežití – to je projekt nutný pro naši svobodu. Živá demokracie je prostor pro znovunabytí našich základních svobod, obranu našich základních práv a výkon našich společných povinností a zodpovědnosti za ochranu života na Zemi, za obhajobu míru a za prosazování spravedlnosti. Korporátní globalizace slibovala, že svobodný trh bude podporovat demokracii. Je tomu úplně naopak: svobodný trh globálních korporací ničí demokracii na každé úrovni. Na nejzákladnější úrovni ničí korporátní globalizace demokracii skrze zábory veřejného prostoru. Sama pravidla globalizace, ať je prosazuje Světová banka a Mezinárodní měnový fond nebo Světová obchodní organizace, byla sepsána nedemokraticky a bez účasti nejzasaženějších zemí a komunit. Korporátní globalizace podkopává a rozvrací národní demokratické procesy, neboť přijímá ekonomická rozhodnutí bez účasti parlamentů a občanů. Je úplně jedno, jaká je zvolena vláda; beztak je sešněrovaná řadou neoliberálních reformních

21


Principy Demokracie Země

procedur. Ve výsledku znamená korporátní globalizace konec ekonomické demokracie. To pak vede ke korporátní kontrole a ekonomické diktatuře. Když se ekonomická diktatura naroubuje na zastupitelskou volební demokracii, výsledkem bývá toxický nárůst náboženského fundamentalismu a pravičáckého extremismu. Tak zapříčiňuje korporátní globalizace nejen konec demokracie, ale také demokracii smrti, v níž se vyloučení, nenávist a strach stávají politickým prostředkem pro mobilizaci voličů a moci. Demokracie Země nám umožňuje předjímat a vytvářet živé demokracie. Živá demokracie umožňuje demokratickou participaci na všech otázkách života a smrti – jde o potraviny, které jíme nebo ke kterým nemáme přístup; o vodu, kterou pijeme nebo která je nám odepřena kvůli privatizaci či znečištění; o vzduch, který dýcháme nebo který je pro nás toxický. Základem živé demokracie je vnitřní hodnota všech druhů, všech lidí, všech kultur; spravedlivé a rovné sdílení životodárných zdrojů země; a sdílení rozhodnutí o využití zdrojů země. Živé kultury jsou prostory, v nichž formujeme a prožíváme rozmanité hodnoty, přesvědčení, zvyky a tradice, a přitom skrze půdu, vodu a vzduch plně přijímáme naše společné univerzální lidství a své rysy společné s jinými druhy. Živé kultury jsou založeny na nenásilí a empatii, rozmanitosti a pluralismu, rovnosti a spravedlnosti a na respektování všech rozmanitých forem života. Živé kultury, které vyrůstají v našich živých ekonomikách, mají prostor pro rozmanité druhy, přesvědčení, pohlaví a etnika. Živé kultury vyrůstají ze země – objevují se na konkrétních místech a přitom spojují všechny lidi při planetárním vědomí toho, že jsme příslušníky jedné pozemské rodiny. Živé kultury jsou založeny na početných a rozmanitých identitách. Jsou založeny na identitě země, a to jak na konkrétní

22


Principy Demokracie Země

realitě našeho každodenního života – kde pracujeme, kde si hrajeme, kde spíme, kde jíme, kde se smějeme nebo pláčeme, tak na procesech, které nás globálně spojují. „Všechno je propojené,“ říká nám náčelník Seattle. Jsme spojeni se zemí lokálně i globálně. Živé kultury založené na obnově naší identity se zemí vytvářejí potenciál pro opětovné začlenění lidských činností do ekologických procesů a limitů země. Budeme-li mít na paměti, že jsme občané a děti Země, pomůže nám to obnovit naše společné lidství a přemostit hluboké propasti nesnášenlivosti, nenávisti a strachu, které vznikly z globalizačního zpřetrhání vztahů, z polarizace a záborů. Starověká pojetí, že žijeme v míru jako jeden celek a přitom se rozmanitě rozvíjíme biologicky i kulturně, protínají naši propojenou pozemskou rodinu a inspirují Demokracii Země. Pradávná moudrost a tradice neoddělitelnosti a vzájemné propojenosti, již oživujeme, je přítomna v kvantové teorii, v časoprostorovém kontinuu obecné relativity a v samoorganizaci složitosti živých organismů. V současném kontextu odráží Demokracie Země hodnoty, světové názory a jednání rozličných hnutí usilujících o mír, spravedlnost a udržitelnost. Žijeme v době, kdy kombinace zastupitelské demokracie a ekonomické globalizace vytváří nové obavy, nejistoty, fundamentalismus a násilí. Volby v roce 2004 v Indii a v USA ukázaly, jak tváří v tvář úbytku pracovních míst a ničení existenčních jistot zaplní tento prostor diskuse o náboženském fundamentalismu. Taková diskuse polarizuje společnost a připustí, aby se kulturní rozdíly využily jako klín, jenž odvrátí pozornost od záležitostí, které lidi spojují – práce, životní prostředí, lidská práva a jedno společné lidství. Demokracie Země umožňuje nově definovat naše společné lidství a naši jednotu se vším živým. Demokracie Země uznává posvátnost života u všech tvorů a u všech lidí bez ohledu na

23


Principy Demokracie Země

třídu, pohlaví, náboženství nebo kastu. Nově definuje „vyznávání rodinných hodnot“ a schvaluje omezování chamtivosti a násilí, což je dáno tím, že patříme do pozemské rodiny. Rodinné hodnoty v pozemské rodině nedovolují privatizaci vody nebo biologické patenty, neboť všichni tvorové mají právo na život a pohodu. Pozemská rodina uznává stejně jako náčelník Seattle, že „všechno dýchá stejně – zvíře, strom i člověk … Vzduch se dělí o svého ducha s veškerým životem, který podpírá.“ Je toho názoru, že není možné, aby jedna část mezinárodní komunity destabilizovala klima, zabírala atmosférický veřejný prostor nebo ignorovala práva jiných druhů a států tím, že produkuje 36 % světového znečištění oxidem uhličitým. Demokracie Země chrání ekologické procesy, které udržují život, a základní lidská práva, jež tvoří základ práva na život, včetně práva na vodu, potraviny, zdraví, vzdělání, práci a existenční jistoty. Demokracie Země je založena na uznávání a respektování života všech druhů a lidí. Za uplynulá tři desetiletí se mé pojetí Demokracie Země konkretizovalo díky tomu, že jsem se zapojila do různých hnutí. Ekologická hnutí, ochranářská hnutí a hnutí za práva zvířat založila svůj boj na vnitřním významu a hodnotě všech druhů. Hnutí za lidská práva mají kořeny v uznávání všeobecných lidských práv všech lidí. V Demokracii Země se zájmy o lidské a nečlověčí druhy pojí do soudržného a nekonfliktního celku, který představuje alternativu ke světovému názoru korporátní globalizace, jenž dává práva výlučně korporacím a jenž chápe lidské a jiné druhy jako zužitkovatelnou surovinu nebo nevratný odpad. Demokracie Země nás pojí díky neustálému obnovování a regeneraci života – počínaje naším každodenním životem a konče vesmírem. Demokracie Země je celosvětovým příběhem naší doby na nejrůznějších místech. Pulzuje neomezeným potenciálem a expandujícím vesmírem, přestože se

24


Principy Demokracie Země

zaměřuje na to, co je skutečnou hrozbou pro naše přežití jako druhu. Je to naděje v obdobích beznaděje a přichází v míru v době nekonečných válek. Dodává nám odvahu, abychom intenzivně a náruživě milovali život v době, kdy vůdcové a média plodí jen nenávist a strach. Principy Demokracie Země 1. Všechny druhy, všichni lidé a všechny kultury mají vlastní vnitřní hodnotu Všichni tvorové a subjekty, které mají integritu, inteligenci a identitu, nemohou být objekty vlastnictví, manipulace a zužitkování nebo jednorázovosti. Nikdo z lidí nemá právo vlastnit jiné druhy, jiné lidi nebo poznání jiných kultur prostřednictvím biologických patentů a majetkových práv k duševnímu vlastnictví. 2. Komunita země je demokracií veškerého života Všichni jsme příslušníky pozemské rodiny a jsme vzájemně propojeni křehkou sítí života na této planetě. Je naší povinností žít tak, abychom chránili ekologické procesy na Zemi a práva a blaho všech druhů a všech lidí. Žádný člověk nemá právo zabírat ekologický prostor jiných druhů a jiných lidí nebo je ohrožovat krutostí a násilím. 3. Je třeba bránit rozmanitost přírody a kultury Biologická a kulturní rozmanitost je cílem sama o sobě. Biologická rozmanitost je materiální a kulturní hodnotou a zdrojem bohatství a vytváří podmínky pro udržitelnost. Kulturní rozmanitost vytváří podmínky pro mír. Všichni lidé jsou povinni chránit biologickou a kulturní rozmanitost.

25

Vandana Shiva - Demokracie Země  

Ukázka z knihy Demokracie Země indické ekofeministky Vandany Shivy. Knihu s poštovným zdarma zakoupíte na www.brokenbooks.cz

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you