INTERVIEW MARTIN PEK

MARTIN PEK TAK... KONEČNĚ TU MÁME ROZHOVOR S MARTINEM PEKEM. TOHLE DÍLO VZNIKALO VÍC JAK ČTYŘI ROKY, NĚKOLIKRÁT JSME BYLI SKORO V CÍLI A ZÁROVEŇ SE PÁRKRÁT STALO, ŽE SE NAD MARTINEM ZLOMILA HŮL. SKATEBOARDING PROSTĚ NENI JEDNODUCHÁ ZÁLEŽITOST.

text: Radek, foto: Peter Mercell Nejspíš není mnoho z vás, kteří by Martina neznali, ale pro jistotu ho trochu představíme. Pochází z Prahy, je mu 26 let, skateboardingu se věnuje od roku 2001 a hodně často se s ním můžete potkat někde na závodech. Výsledky má dobrý, vyhrál třeba 20. ročník Mystic skate cupu nebo Vans Spring Classic, byl druhý na evropském finále Mountain Dew bootcamp 2014, a na kontě má spousty vyhraných best tricků. Ježdění mu sponzorují Vans, Oakley, Orion trucks, Ambassadors, Bones wheels a bearings, Czech sport guru a Life is Porno crew.

Tak jakej máš dneska den?

Vzhledem ke včerejšímu focení to dnešní vstávání nebylo úplně jednoduchý. Musel jsem si ráno dát takovou speciální vanu, kdy si sedneš do ledový vody a musíš to tam vydržet co nejdýl. Ještě si do vody sypu sůl Musclejoint, která taky pomáhá, abych moh vůbec chodit, hehe. Ale jinak hezkej den, svítí sluníčko.

Hele, do tý vany si dáváš led?

Jak kdy. Někdy si i koupim party led a to je pak utrpení. Ale třeba včera po ježdění jsem si napustil jen studenou vodu, k tomu koukal na film, abych to tak nevnímal, a vydržel tam co nejdýl, třeba půl hodiny. Člověk je z toho pak tak ztuhlej, že nemůže vůbec chodit, někdy si musim pustit i teplou, abych moh z vany vůbec vylézt, hehe. Ledová voda ti pomáhá k tomu, že ti rychlejc regenerujou buňky, nenatéká ti tkáň... Je to alchymie.

No, to je tenhle rozhovor taky, vždyť už na něm pracujeme čtyři roky, a i teď je to dost vydřený. Pár dnů před uzávěrkou a honíme fotky. Máš někdy pocit, že v životě nestíháš?

Já se snažim maximálně, ale vzhledem k tomu,

že v mym skate životě není vše tak, jak bych si představoval... Musim chodit do práce a ve zbytku času věnovat maximální úsilí tomu, abych šel dál, a věřit svýmu snu.

Mě spíš zajímá, jestli ti někdy připadá, že nestihneš udělat vše, co bys chtěl?

Já mám rád, když si do svýho notebooku zapisuju všechny plány a řadím si to za sebe. Samozřejmě, někdy se stane, že tě něco nebo někdo zdrží, a pak se může stát, že se plán posune. A protože toho stíhám opravdu dost, tak pak prostě něco vypadne... Kdybych nežil v tomhle tempu, tak si myslim, že už neskejtuju a nedělám to, o co se snažim. si hledal práci různě přes inzerát, ale někde jen tak sedět a nic nedělat za sedmdesát na hodinu nechci. To radši budu celej den dřít za nějaký lepší peníze než vysedávat, což je ubíjející a k ničemu.

Co zajímavýho už si dělal?

To ani nejsou moc zajímavý práce... Pomáhal jsem s úpravama web stránek, vylepšoval sociální média, což mě teda baví a chci se tomu věnovat víc. Ve svý podstatě se těmhle věcem věnuju i díky skateboardingu.

Nechodil si někam na vejšku?

Studoval jsem na Karlově univerzitě Fakultu tělovýchovy, obor Management a sport, ale už loni

teď vůbec funguješ se sponzorama?

Většina firem chce podporovat spíš produktama než penězi, ale myslím si, že když máš dobrou myšlenku, nápad, tak firmy po tom pujdou. Je to na tobě, jak to dokážeš odprezentovat. Nejzajímavějším mým sponzorem je Ambassadors, kde jsem si vymejšlel vlastní design na desku. Všude je vidět spousta thuglife videí, viděl jsem takový s mravenečníkem a klokánkem, jak se ten klokánek lekne a uteče. Skateboarding je o zábavě, a proto jsem si udělal takovejhle design, aby to lidi bavilo. Z prodeje skejtů mám alespoň nějaký malý peníze, ale tak to prostě je, musíš dát dohromady každou korunu. Díky Ambassadors vznikla

Co léto, jaký bylo?

Náročný, hehehe. Každý mám náročný. Snažil jsem se kromě skateboardingu i odpočívat, takže jsem se párkrát podíval do lomu za Prahu, proběhla nějaká grilovačka s kámošema, relaxace. Ale jinak to bylo náročný, skejtový, byl jsem dvakrát v Kodani, v Berlíně...

V zimě jsme se spolu bavili, že se chystáš do Ameriky, a nakonec to nevyšlo...

Měl jsem domluvený nějaký budgety, peníze, a prostě některý věci nevycházej podle představ. Takže se mi neuskutečnily některý smlouvy, neni budget a nemůžeš cestovat. To je jednoduchá rovnice.

Když už jsme nakousli peníze... Bydlíš sám, takže se musíš sám živit. Kde na to bereš?

Dělám všechno možný. Mám různý brigády, pomáhám, kde se dá, teď jsem například dělal v jednom e-shopu. Nějaký příjmy mi jdou i ze skateboardingu, ze závodů, ale to je sotva tak akorát na nájem a někdy i na jídlo. Pokaždý se taky nedaří, takže kdokoliv potřebuje pomoc s něčím zajímavým, jdu do toho. Taky jsem jsem se musel rozhodnout jak dál. Chodil jsem na denní prezenční studium a se skateboardingem se to úplně neslučovalo. Navíc jsem se odstěhoval do vlastního, takže skloubit práci, skateboarding a školu bylo strašně obtížný, a když to člověk chce všechno dělat, jak nejlíp umí, tak je to těžký. Musel jsem si vybrat, takže jsem se sebral a jel na měsíc do Bulharska, kde jsem si dával dohromady svoje priority. Bylo to tam výborný, jeden den jsem skejtoval a druhej jel někam na vejlet, třeba do hor na ranč s koňma. Takže jsem si tam v hlavě srovnal, co v životě budu dělat dál, rozhod jsem se a ten rok vyhrál Mystic. To mi dalo další znamení, že v tom mám pokračovat, že se to lidem líbí. Mám radost, když od lidí dostávám zpátky feedback, ohlasy, že je to moje ježdění baví. Teď v Polsku za mnou přišel týpek, kterej má rakovinu, a povídal, že je nejvíc rád, že se se mnou může vyfotit a že mu můj skateboarding dává největší sílu a naději. Tohle jsou věci, který tě v životě posunou dál, to si pak říkám, že tohle je ten můj úděl, kterej mám dělat.

Už si to trochu nakous, ty peníze, kontrakty... Jak

1

spolupráce s americkým Bones, který mi postovali video na jejich Instagramu. Takže si teď s nima píšu a vymejšlím další spolupráci. S Vansem je to výborný, mám věci, můžu skejtovat. Oakley je stránka sama o sobě, teď vytváříme podmínky pro novou spolupráci, doteď to bylo spíš na takový kamarádský bázi. Czech sport guru je můj manažer, Jakub Jirásek, s kterým spolupracuju a strašně moc mu děkuju. Je to člověk, kterej mi pomáhá spolurealizovat moje projekty, třeba teď děláme na takový novince, kde půjde o spojení dětí a skateboardingu. Individuálně učím děti na skejtu už nějaký čtyři roky, baví mě to, líbí se mi to jejich nadšení, ta čistá energie a progres. A pak samozřejmě sponzoring od kluků z Life is Porno, vytvořili jsme projekt Skateporning a doufám, že budeme pokračovat dalšími díly. A děkuju všem lidem, co mi pomáhaj, protože bez nich by to nešlo, takže děkuju všem, co mi pomáhaj realizovat moje sny.

Jak se fotil rozhovor?

Jeli jsme do Kodaně, kde jsem byl předtím na závodech, a věděl tak o spotech. Šlo to v pohodě.

Bylo teda pár momentů, kdy se člověk musí kousnout a makat, takže jsem si dával za den pět kafí, abych měl sílu. Největší boj, úplně mytickej, byl takovej double set přímo u moře. Foukal proti mně vítr a rozjezd bylo potřeba vychytat, musel jsem do toho dát všechno, každej pokus úplně všechno. Navíc tam chodili lidi, bylo to celkem hektický. Nakonec jsem se s tim popral a udělal switch hel. Jinak se to fotilo celkem fajn, byl to příjemnej výlet, ale samozřejmě se muselo makat a šlapat do toho. Našli jsme pár zajímavejch spotů, třeba basketbalový hřiště, kolem dokola kterýho byly takový obrovský rádiusy, kde jsem udělal front nosbl. Obálku jsme fotili v Praze, je to takovej gap kousek od mýho bydliště. Musel jsem si nakoupit všechno možný, abych spot připravil, natahal jsem tam překližky a ducktapem to dal dohromady. Nejdřív jsem udělal ollie, pak kino a nakonec zkoušel ještě var, ale u toho jsem se rozbil. Dopadal jsem na to, ale neodjížděl, do toho tam pořád projížděly nějaký auta, prostě totálně psychicky vyčerpávající. Rozjezd krátkej, velkej gap a dopadáš do downhillu, vůbec to nebylo jednoduchý, a určitě se pro ten var vrátím. Ale z kina mám taky radost, když jsem koukal na tu fotku, tak to vypadá, že letim tak z dvaceti, což docela tý vejšce spotu odpovídá. To je prostě skateboarding, dáváš do toho všechno a doufáš, že to vyjde.

Máš z toho Dánska nějaký zajímavý příběhy?

Celá Kodaň je jeden velkej příběh. Každej umí anglicky, jsou tam perfektní spoty a všichni jsou tam v pohodě se skateboardingem. Je to placka, takže si vezmeš kolo a v klidu objedeš celý město. Negativní je, že je to celkem drahý. Ale to je tak jediný mínus oproti spoustě plus a určitě doporučuju všem, co skejtujou, se jet do Kodaně podívat.

Tak já se ptal na příběh, jak jste makali na letiště...

Jo tahle story, hehe. No to bylo. Den před odletem jsme byli dlouho venku, pak šli spát a ráno, když zazvonil budík, tak já ani Peťo jsme ho neslyšeli. Potom jsme se vzbudili, rychle naházeli věci do báglů a běželi na metro, asi půl kiláku s věcma na zádech. Peťo z toho byl dost špatnej, z Prahy totiž odjížděl někam dál a musel to stihnout. Bohužel, frajerka na informacích na letišti nás poslala špatným směrem a já kvůli tomu pak neprošel kontrolou, protože jsem měl velkou bagáž, která se nedala vzít na palubu. Peťa tam naštěstí pustili. Musel jsem v Kodani zůstat a koupit si novou letenku... No nebylo to úplně příjemný. Naše chyba byla, že jsme tam nedorazili včas, ale taky za to mohla ta holka, co nás špatně poslala. Stalo se mi to poprvý, že jsem zmeškal letadlo. Jednou se to prostě musí stát, abys poznal, jaký to je, ta stresová situace!

Skejtuješ už spousty let, kdy myslíš, že si měl to nejlepší období, kdy se ti nejvíc dařilo?

Teď, hehe. Každý období má něco do sebe, máš se z toho něco naučit, něco si vzít. Když jsem chodil do školy a nemusel řešit peníze, tak to byla sranda. Ale zase sem měl problémy s učitelama, takže jsem kvůli nim třeba opakoval čtvrtej ročník. Neměli mě rádi, protože jsem skejtoval a cestoval, ale pak jsem odmaturoval se samejma, takže jsem za to vlastně rád. Dobrý období jsem měl před velkým úrazem nohy, to se mi dařilo, byl jsem nabitej, ale zároveň i trošku váhavej. Po zranění jsem měl zase období, kdy jsem se do skateboardingu musel zpátky dostat, bylo to těžký, bolelo to, ale udržovalo mě to na tý cestě. Teď mám období, kdy jsem se ze všech problémů dostal, uvědomil jsem si spousty věcí, dbám víc na sebe a snažím se koukat na svět z jinýho úhlu. Skateboarding je prostě skvělej. Ten pocit, když si vezmeš skate a jdeš pushovat do ulic.

Tu zlomeninu nohy, lýtkový a holení kosti, si měl ze srážky s bikerem na Štvanici. Bylo to takový kariéru končící zranění. Jak si to rozchodil?

Když jsem se v nemocnici probudil z narkózy, tak mi doktor řek, že už nikdy nebudu chodit. Jak jsem byl ještě takovej zblblej, tak jsem mu vysvětlil, že tohle neberu. A on, hmm, to bych byl rád, ale nejsem si tím jistý. No a poučení z toho všechny je, že je to jen o tom, co máš ty v hlavě, že ti nikdo cizí nemůže říct, co se bude dít. Jasný, můžou ti doktoři sdělit, že si myslej, že to bude mít takovouhle tendenci, protože lidi před tebou to měli takhle, ale když si věříš, dáš do toho všechno, dobře to dopadne. Já se z toho dostal, nemám žádný hendikep, noha mě nebolí, akorát koleno trošku zlobí, protože mi skrz čéšku dávali do lýtkový kosti železo. Ale díky tomu jsem moh dřív skejtovat, sice to bolelo, ale už jsem jezdil. Prostě je to všechno o tvý mysli, nezáleží, co říkaj ostatní lidi. Je to jen na tobě, jestli to vzdáš, nebo ne. Já ležel půl roku, pak měl rok v noze železo a další rok jsem chodil

po rehabilitacích, abych dal tělo dohromady a díky tomu, že jsem udělal vše, jak jsem měl, tak skejtuju.

Seš v hejtu vůči tomu bikerovi, co ti to udělal?

Absolutně ne. Věci se ti v životě stávaj, aby ses poučil. Když to pochopíš, tak dostaneš druhou šanci. Když ne, život ti nakope prdel, sejme tě k zemi a už se nikdy nezvedneš.

Co všechno děláš pro zdraví?

Čím seš starší, tím to víc bolí a chce to mít pevnou vůli a motivaci, abys to vydržel. Takže se třeba zajímám o to, co jím, i když ne vždy to jde, třeba na cestách, to je těžký. Snažím si dělat jídlo sám, abych měl správnej přísun vitamínů a energie. Docházím k fyzioterapeutovi, na rehabilitace, abych se dal dohromady. Každej skejťák má vybočenou pánev z toho, jak jezdí pořád bokem, ale nikdo o tom pořádně nemluví. S tím souvisí i jedna kratší noha, což taky nikdo moc neřeší. Jasný, můžeš to brát undergroundově, ale je to tvoje tělo, který tě tady

2

nějakým způsobem drží a bude až do konce, takže je potřeba se o něj starat. Já to tak beru. Skateboarding je super a chci to dělat, dokud to pujde.

Jakým způsobem relaxuješ?

To je jedna z nejtěžších věcí, kterou jsem se musel naučit, když jsem měl zničenou nohu. Jsem hodně energickej a baví mě bejt nabitej, ale člověk se musí naučit se uklidnit. Takže mě baví číst, poslouchat muziku, meditovat, cvičit jógu. Jsou to výborný věci, který ti pomáhaj se zklidnit, podívat se sám na sebe a přemejšlet o sobě. To je nejdůležitější. Neni to o tom, že zpytuješ svědomí, ale racionálně přemýšlíš o tom, co jsi udělal a co můžeš udělat líp, uděláš si regresi. Ale dostat se tam je hodně těžký, ale asi ne nereálný. Otázka je jak. Pak se začíná řešit olympiáda, ale já si myslim, že si každý může vybrat svojí cestu. Můžeš si jezdit ve svým skateparku a o tyhle věci se nemusíš zajímat, prostě si vybereš svojí cestu. A v tom je skateboarding skvělej, že si můžeš vybrat, co sám chceš, ať už po trikový stránce, nebo tý životní. Pořád si můžeš jet ty oldskoolový triky jako darkslide, anebo si budeš dělat nový ultra technický triple lasery. Takže je to jen na vás, co si vyberete, jakou se vydáte cestou. A pokud už na nějaký cestě jste a cejtíte nespokojenost, tak jí prostě změňte.

Byl si hodněkrát v zahraničí, viděl si různý Mně přijde, že jsme dřív znamenali i něco pro firmy z jiných odvětví. Teď jsme ale všem u prdele, protože jakejkoliv obtloustlej brejláč, co si udělá svůj youtube kanál a komentuje hry, má víc followerů než nejllepší skater u nás.

To je prostě trend dnešní doby, svět se prostě vyvíjí. Neni to úplně super. Si vem, když přišla éra koloběžek, kolik skaterů tu místo nich mohlo bejt... Na druhou stranu lidi nejezděj na skejtu proto, že to neuměj, že na to nemaj. Já nejsem hater koloběžek, nic takovýho, scooting je prostě další věc. Dřív si lidi taky mysleli, že na skejtu můžou jezdit jen malý děti, a ono se to posunulo až do dnešní podoby. Všechny

Blíží se MČR, jakej ty seš vůbec závodník, jak to cejtíš?

Závody vnímám tak, že mi pomáhaj k tomu, abych mohl dál skejtovat. Když vyhraju peníze, můžu dál jezdit, to je alfa a omega. Kdybych měl nějaký jiný vyšší příjmy, tak bych se víc věnoval projektům, který mám v hlavě. Beru to tak, že jedu na závody, soustředím se na to a plánuju si celej den. Dávám tomu přípravu, neponechávám nic náhodě a zároveň nejradši mám okamžik překvapení.

Co to znamená, hehe?

To znamená překvapit na závodech. Podle mě to jediný, co můžeš udělat pro to, abys vyhrál. Když se ti to povede, jseš vítězem, když ne, pořád se potácíš kolem desátýho místa.

Všechno se poslední dobou strašně mění. Jak vidíš, třeba rok 2025, když si sám pamatuješ, jaký to bylo v roce 2005 a porovnáš to s dneškem?

To tady můžeme filozofovat a spekulovat dlouho... Skateboarding se bude rozdělovat na několik sfér, už se celkem díky Street League rozdělil. Je tu superhero elita, mezi kterou když se dostaneš, máš to zajištěný.

věci, takže asi dokážeš nějak posoudit tu naší skate scénu...

Spousty značek má své české distributory, kteří tomu nedávají nazpátek to, co by to potřebovalo. Třeba co se týká riderů, tak mnoho zahraničních značek umožňuje pro jezdce přímou podporu, ale český distributoři s tím tady nic nedělají, protože na to nemaj čas. Problém je i v tom, že se tady desky prodávají strašně levně, střílet skejty za 400 korun je nehorázný, a rozhodně si zasloužej, aby stály minimálně litr a vejš. Kvůli tomu se celej trh zkurvil a americký značky tu nemají vůbec žádný prostor, tím pádem ani ty nemáš šanci za ně jezdit, a tak se ti nestane, že by tě vytáhli do Evropy nebo do světa. No a úplně nejhorší je, že je tu hodně sponzorovaných lidí, což je úplně zbytečný. V Americe kluk, co udělá kino z dvanácti, má desetiprocentní slevu v shopu a je rád. Tady ti každej pošle video, že chce bejt sponzorovanej a nic neumí.

Je něco pozitivního?

Že se tu lidi snaží vytvářet nějaký akce, makat na nich a přemýšlet o nich, jak to dělat ještě líp, aby to nestagnovalo.

1

sporty se prostě vyvíjí, ať jsou sebedivnější, třeba jako chuckball. Co jsem se různě bavil s lidma, tak jich hodně nejezdí, protože jim skejt přijde těžkej. Když si koupíš koloběžku, tak se za tři měsíce naučíš úplně všechny triky. Lidi chtěj věci získávat jednoduše. Když sedíš doma a čumíš na youtube videa, neni to žádná námaha, ne jako když vylezeš ven a o něco se snažíš. Nemyslím si ale, že by byl skate odepsanej. Pomalu se to vrací a boom opět přijde. Skate firmám teď hodně pomoh longboarding, což je docela sranda, že si longboardisti říkaj skateři, ale jako proč ne, je to jen jiný odvětví skateboardingu. Svět se bude vyvíjet a co bude zítra populární, to nikdo neví. Třeba zítra někdo opět vytáhne pogy...

A jaká je tvoje budoucnost na skejtu, co bys chtěl ještě dokázat?

Dostat se do Ameriky a normálně tam fungovat. Už jsem tam párkrát byl a pokaždý jsem z toho byl nadšenej. Skateboarding je tam nabitej asi jako tady v dobách, když jsem začínal a všichni z toho byli nadšený. V Americe si lidi jezděj pro sebe, pro radost, i když dělaj ty největší bomby. Tohle mě baví.