Issuu on Google+


Nejkrásnější

POHÁDKY pro nejmenší

s ilustracemi Vlasty Švejdové

Barrister & Principal


Illustrations © Vlasta Švejdová, 2008, 2010 © Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal, o. s., 2008, 2010

ISBN 978-80-87029-37-4


Budka V poli stála budka. Přiběhla k ní myška Hrabalka a zavolala: „Budko, budko, kdo v tobě zůstává?“ Ale nikdo se neozval. Myška tedy vlezla do budky a zůstala v ní. Přiskákala žába Kuňkalka: „Budko, budko, kdo v tobě zůstává?“ „Já myška Hrabalka. A kdo jsi ty?“ „Žabka Kuňkalka.“ „Pojď, můžeš zůstávat se mnou!“ I přistěhovala se žabka k myšce a žily v budce spolu. Přihopkoval zajíc: „Budko, budko, kdo v tobě zůstává?“ „Já myška Hrabalka a žabka Kuňkalka. A kdo jsi ty?“ „Zajíček Ušáček.“ „Pojď také k nám!“ Tak tam žili spolu všichni tři. Přiběhl kozel rohatý: „Budko, budko, kdo v tobě zůstává?“ 3


„Já myška Hrabalka, žabka Kuňkalka a zajíček Ušáček. A kdo jsi ty?“ „Kozlíček Roháček.“ „Pojď také k nám.“ Už tam byli čtyři. Přiběhl pejsek: „Budko, budko, kdo v tobě zůstává?“ „Já myška Hrabalka, žabka Kuňkalka, zajíček Ušáček a kozlíček Roháček. A kdo jsi ty?“ „Hafálek Čmuchálek.“ „Pojď také k nám!“ Tak už jich tam bylo pět. Tu se přiloudal huňatý medvěd: „Budko, budko, kdo v tobě zůstává?“ „Já myška Hrabalka, žabka Kuňkalka, zajíček Ušáček, koz1íček Roháček a hafálek Čmuchálek. A kdo jsi ty?“ „Já jsem medvěd Všeckosněd!“ A medvěd tláp, šláp, bác – rozšlapal budku. Všichni se rozutekli a medvědovi zůstala jen rozbitá bouda.

4


O kohoutkovi a slepičce Kohoutek a slepička si spolu vyšli do obory na jadérka. Kohoutek řekl: „Co kdo z nás najde, rozdělíme si na polovic.“ „Tak dobře,“ odpověděla slepička; hrabala, hrabala a vyhrabala jadérko a upřímně se o ně s kohoutkem rozdělila. Potom vyhrabal kohoutek taky jadérko, ale byl lakomý, chtěl je honem sám pohltit, aby to slepička neviděla, a jadérko mu uvázlo v krčku. „Běž honem, slepičko, přines vody, sic umřu!“ Jak to řekl, převalil se na zem, nožkama vzhůru. Slepička běžela pro vodu ke studánce: „Studánko, dej vodu mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře!“ 5


Studánka řekla: „Nedám ti vodu, dokud mi nepřineseš od švadleny šátek.“ Slepička běžela ke švadleně: „Švadlenko, dej šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře!“ Švadlena řekla: „Nedám ti šátek, dokud mi nepřineseš od ševce střevíčky.“ Slepička běžela k ševci: „Ševče, dej střevíčky švadlence, švadlenka dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře!“ Švec řekl: „Nedám ti střevíčky, dokud mi nepřineseš od krávy smetanu.“ Slepička běžela ke krávě: „Kravičko, dej ševci smetanu, švec dá střevíčky švadlence, švadlena dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi: leží tam v oboře,

6


nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře!“ Kráva řekla: „Nedám ti smetanu, dokud mi nepřineseš od louky travičku.“ Slepička běžela k louce: „Louko, dej krávě travičku, kráva dá ševci smetanu, švec dá střevíčky švadlence, švadlena dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře!“ Louka řekla: „Nedám ti travičku, dokud mi nepřineseš z nebe rosičku.“ 7


Slepička prosila: „Nebe, nebíčko, dej louce rosičku, louka dá krávě travičku, kráva dá ševci smetanu, švec dá střevíčky švadlence, švadlena dá šátek studánce, studánka dá vodu mému kohoutkovi: leží tam v oboře, nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře!“ Slitovalo se nebe nad kohoutkem, a seslalo louce rosičku, louka dala krávě travičku, kráva dala ševci smetanu, švec dal švadlence střevíčky, švadlenka dala šátek studánce, a studánka dala vodu slepičce. Slepička ji nabrala do zobáčku, a jakmile ji kohoutkovi do krku vpustila, sklouzlo mu jadérko dolů, kohoutek skočil na nožky, zatřepal křídly a vesele zakokrhal: kykyryký! A potom už nikdy nebyl lakomý a upřímně se dělíval se slepičkou.

8


O poslušných kůzlátkách Byla jedna koza a ta měla tři kůzlátka. Jednou odpoledne jim řekla: „Kůzlátka, já dnes půjdu na trh do města, kdyby někdo tloukl na branku, neotvírejte žádnému, aby na vás nepřišel třeba vlk a nesežral vás!“ Kůzlátka slíbila: „Však my neotevřeme,“ a tak stará koza šla. Za chvíli kdosi bouchá na branku: buch, buch a praví drsným, hlubokým hlasem: „Kůzlátka, otevřete!“ Kůzlátka se všecka polekala a řekla: „Ó jé, to není naše maminka; naše maminka má tenčí hlásek jako panímámin vlásek. Neotevřeme!“ 9


A on to byl vlk. Tak se ten milý vlk sebral, šel ke kováři a řekl mu: „Kováři, upiluj mi kousek jazyka!“ Kovář mu položil hlavu na špalek a jak piluje, tak piluje. Když mu kousek upiloval, tak šel vlk zase k brance, zabouchá a praví už tenčím hlasem: „Kůzlátka, otevřete!“ Ale ona zase řekla: „To ještě není naše maminka; naše maminka má tenčí hlásek jako panímámin vlásek.“ Tak se vlk dopálil, šel zase k tomu kováři a povídal mu: „Upiluj mi ještě víc toho jazyka!“ Milý kovář vezme kleště, vytáhne mu jazyk a jak piluje, tak piluje, až ho měl jenom kousek. Pak šel vlk za kůzlátky, zabouchá na dvířka a volá již tenkým hláskem: „Kůzlátka, otevřete!“ A kůzlátka řekla: „Nó, to by byl naší maminky hlásek. Ale ukaž nám ťapku!“ Tak vlk strčil do okénka pracku. Když ji kůzlátka uviděla, dala se do smíchu a řekla: „Ach, to by tak bylo! Vždyť přece naše maminka má pěknou ťapku, a ne takovou škaredou s drápy. To je jistě vlk.“ A nepustila ho. A tak vlk s velkou zlostí utekl. A když už byl ten tam, tu jde stará koza s uzlíkem z trhu. Jak zaklepala a zavolala: „Kůzlátka, otevřete!“, hned ji kůzlátka poznala, otevřela branku, běžela k ní a řekla: „Vítáme tě, maminko, to jsme ráda, že jsi už přišla: byl tady vlk!“, a všecko mamince pověděla. Stará koza je pochválila, že byla tak opatrná, rozvázala uzlík a podělila je všelijakými dobrotami: sladkými rohlíky, cukrovím a ořechy, a kůzlátka měla velkou radost.

10


O šídlu, kohoutu, kačeru a houseru Šlo šídlo do lesa na houby. Potkalo kohouta. „Šídlo, kam jdeš?“ „Jdu do lesa na houby. Pojď se mnou! Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.“ Kohout poslechl, a šli dál. Potkali kačera. „Šídlo s kohoutem, kam jdete?“ „Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.“ Kačer poslechl, a šli dál. Potkali housera. „Šídlo s kohoutem a s kačerem, kam jdete?“ „Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudem se bát vlka nic.“ Houser poslechl, a šli dál. Když přišli do lesa, dostali všichni z vlka strach. Naštěstí uviděli nedaleko chaloupku a v ní se 11


Vlasta Švejdová: Nejkrásnější POHÁDKY pro nejmenší