desky. Hlavně ta první. Spousta zvuků zůstala, pár jsme jich přihráli. Některé písničky, které byly z kuchyně komplet hotové, jsme natočili úplně znova. Špatně se to počítá, ale třetina z kuchyně, to mi tak sedí... A jaký kuchyňský nástroj používáš nejčastěji? Nejoblíbenější a nejčastěji používaný je asi stůl. Nejpřirozenější a nejbližší bicí souprava. Většinou na něm stojí komp, takže je ta souprava permanentně nazvučená vestavěným mikrofonem. A bubnovat na stůl umíme všichni, že jo. Jinak jsem hodně používal iPhone na nahrávání zvuků v terénu, v tramvaji, všude. To mě přivádí k songu Pod Prahou, který mi připomněl celkem populární fantasy Pavla Renčína Městské války. Znáš? Městské války neznám, ale podle názvu mě asi budou bavit. Půjčíš? Jasně. Tak proč Pod Prahou? Začátek Pod Prahou vznikl v tramvaji číslo 26 cestou ze Strossmayerova náměstí do Strašnic. Do telefonu jsem si potichu nazpíval první sloku tak, jak postupně přicházela. Pak do sebe během pár dní zapadl text a v Kopřivnici jsme to celé dali dohromady. Pod Prahou, pod takovou tou Prahou, co tam jedeš na výlet s rodiči nebo se školou, pod Prahou s Vyšehradem a Václavákem a Hradčanama je podle mě mnohem větší, barevnější a plastičtější město. Obrovské, zašlé, staré, všechny ty kočkami prochcané dvorky, zatuchlé nonstopy, podchody. Holky s velkýma vyjetýma očima a křivým úsměvem, nervózní chlápci, co postávají na Andělu, usměvavý děda s vykotlanými zuby, co vybírá vajgly z popelníků před Palladiem, alkáči, smažky a ukecaní rychlí cikánci z Náměstí bratří Synků. Je to hodně reálná a tvrdá Praha, zároveň
006
má svoje vlastní mýty a legendy a takovou ukoptěnou a zaprášenou poezii. Která její tvář tě baví víc? Já o té druhé Praze vím zatím houby, pořád jsem ještě spíš ten turista, v jednom kuse si kontroluju peněženku a hlídám záda. Ale občas někde sedím a něco přecvakne, já zvednu hlavu a koukám na krátkou chvíli na tohle podprahový město, než se to celé zase prolne zpátky. A to se mi tehdy stalo v tramvaji číslo 26. Trochu Černá sanitka. Nechtěl by být Kittchen jednou v podobné společnosti, stát se městskou legendou? Neznámý kuchař, který hltavě komentuje dění okolo sebe... Kittchen je pro takový život jako stvořený. Jako takové polostrašidlo k táborovému ohni, komiksová postava, maskovaný hrdina laptopového folku. Něco jako Pérák. Nebo Rorschach z komiksu Watchmen. S cedulí KONEC JE BLÍZKO. Ideální. Z tvého merche se nejdřív vyprodaly zástěry, což je zábavné, to byl tvůj nápad? Chystáte dotisk? Na nápad udělat zástěry přišel František Řezníček, co vede vydavatelství Červený kůň. Má takových nápadů spoustu, ale netušili jsme, jestli bude o takovou věc někdo stát. Navíc zrovna nějak nebyly na skladě velkoobchodu, a tak jsme jich mohli objednat jen pár. Během jednoho dne byly pryč, to je fakt. Říkali jsme si, že musíme udělat novou várku, ale jak teď šetříme každou korunu na vinylovou desku, šla investice do zástěr na čas stranou. Přitom svoje alba rozdáváš v mp3 zadarmo. Kombinace empétrojek zdarma a vinylů na prodej tě asi baví, Radio vyjde stejně tak. Zatím mi vyhovuje. Na Menu byly náklady vlastně nulové. A o výrobu vinylu jsme se rozdělili s Červeným koněm napůl,