Budování sbírky výtvarných děl je životní dobrodružství. Obrazy a sochy vstupují do vašeho soukromí, žijí s vámi, přibývají, ale také postupně naplňují depozitáře. Pak přijde první okamžik pravdy – když je poprvé vystavíte. Pak druhý, třetí… a jednoho dne se některý z vašich obrazů objeví i na prestižní výstavě v zahraničí. A když po čase znovu vstoupíte do depozitáře, s překvapením zjistíte, jak se sbírka proměnila, kolik děl přibylo, kolik zapadlo prachem. Vzpomínáte, jak jste kdysi poprvé drželi „osmového“ Procházku, malého Fillu, prvního Zrzavého. Mezitím se sbírka rozrostla o stovky dalších, a vy začnete chápat, že nastal čas ji tříbit.
Tak vznikla první aukce „ Z depozitářů Galerie Zlatá husa “, následovala druhá – a nyní přichází třetí. Každá z nich má svůj příběh, každá odkrývá jinou vrstvu sběratelského života. V první jsme se loučili s klasiky první poloviny 20. století, v druhé jsme nabídli díla z bouřlivých šedesátých let – kdysi odvážnou, dnes již klasickou epochu českého umění. Tehdy by specializovaná aukce „Šedesátek“ působila troufale, dnes jsou to díla, která se stala samozřejmou součástí velkých sbírek. Čas jim dal za pravdu – a jejich energie, syrovost a odvaha k experimentu nás stále inspirují. Tato třetí aukce opět čerpá z bohatství depozitářů Galerie Zlatá husa, kde zůstává více než tisíc obrazů, soch a asambláží. Když máte od jednoho autora čtyřicet děl – protože jste kdysi dávno vykoupili pozůstalost – je přirozené, že některé práce uvolníte. Ne proto, že by ztratily hodnotu, ale protože mohou přinést radost dalším sběratelům. Loučíme se s nimi s pocitem, že kolují dál, že zůstávají živé.
Naše sbírka se tak postupně tvaruje, zpevňuje a dýchá. A prostředky, které získáme, nám umožní doplnit mezery, které se tu a tam ještě objeví. Protože jak už bylo kdysi řečeno: když Železný prodává, znamená to, že nakupuje.
Tak tedy – ať vám i tato třetí aukce přinese radost, objev a rozechvění, které člověk cítí, když poprvé vezme do ruky obraz, o němž ví, že k němu mluví.
Tak mnoho štěstí.
Vladimír Železný, Galerie Zlatá husa
VÝSTAVA DRAŽENÝCH PŘEDMĚTŮ / EXHIBITION OF ARTWORKS
Předměty nabízené do aukce a uvedené v aukčním katalogu budou zájemcům o aukci
přístupné k prohlídce v Topičově saloně, který je provozován společností 1. Art Consulting Brno – Praha.
The items offered for auction and listed in the auction catalog will be accessible to those interested in the auction for visitation in Topič salon, which is operated by 1. Art Consulting Brno – Praha.
Topičův salon, Národní 9, Praha 1 20. 11. – 7. 12. 2025 (10:00–18:00 hod. denně, včetně víkendů i svátků)
V případě zájmu je možná i večerní privátní prohlídka od 18:00–21:00 hod. Nutno objednat minimálně 24 hodin předem na telefonu 604 222 230.
Všechna nabízená umělecká díla byla konzultována se znalci z oboru.
Na požádání mohou být opatřena odbornou expertizou a certifikátem o pravosti díla.
Registrace účastníků aukce začíná 7. 12. 2025, od 12:00 hod.
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA AUKCE SE KONÁ VE ČTVRTEK 4. 12. 2025 V 18:00.
AUKCE / AUCTION
Neděle 7. 12. 2025 ve 13:30 hod., Topičův salon, Národní 9, Praha 1.
Will take place on the 7th of December 2025 at 1:30 pm in the Topičův salon, Národní 9, Praha 1.
– podzemní garáže pod Národním divadlem, vjezd z ulice Ostrovní – parkoviště na Žofíně – Slovanský ostrov
– ulice Zborovská a Janáčkovo nábřeží s přilehlými ulicemi (zdarma bez omezení)
– možnost krátkodobého parkování na protější straně Topičova domu
položka
REJSTŘÍK
B
Balcar Jiří 94–96, 120, 121
Bauernfreund Jakub 57
Beneš Vincenc 18, 23, 55
Bílek Alois 40, 41, 47
Č
Čapek Josef 52
F
Feigl Bedřich 42, 91
Filla Emil 27, 30, 56
Foltýn František 36
Fuka Vladimír 118
G
Gross František 84, 85, 87
H
Haas Leo 88
Hejna Václav 78, 114, 115
Herbst Jaroslav 20
Hotový Miloslav 109
Hudeček František 46, 73, 82, 83
I
Istler Josef 104–108
J
Janoušek František
28
Janoušek Vladimír 98, 124, 128, 129
Janoušková Věra 132
Jiroudek František 63, 64
John Jiří 97, 127
Justitz Alfred 38
K
Kaláb František 50
Kerhart Oldřich 43
Kmentová Eva 140
Koblasa Jan 112
Kolínská Jitka 90
Kopf Maxim 92
Kotík Jan 110
Kotík Pravoslav 25, 66
Král Jaroslav 54, 72
Kubíček Jan 125
Kubín Otakar 61
L Lacina Bohdan 130
Lhoták Kamil 126
Liesler Josef 116
M
Málek Antonín 93
Matal Bohumír 86
Mudroch Ján 60
Multrus Josef 59
N
Nejedlý Otakar 11, 13, 15
Nemes Endre 45, 58, 77, 100, 119
Nepraš Karel 113, 117
Nešleha Pavel 136
Novák Vladimír 137
Nowak Willi 89 P
Panuška Jaroslav 14, 16
Paur Jaroslav 74
Pelc Antonín 29, 75, 79, 81
Piesen Robert 133, 134
Pittermann-Longen Emil Artur 19
Preisler Jan 5, 10, 12
Preissig Vojtěch 1–4, 6–9
Procházka Antonín 21
S Sklenář Zdeněk 99
Smetana Jan 103, 131
Sopko Jiří 138
Souček Karel 51
Sychra Vladimír 49
Šíma Josef 26
Šimák Lev 62
Špála Václav 22, 24
Štyrský Jindřich 44 T
Tichý František 67–71
Tikal Václav 111
Tittelbach Vojtěch 37, 80
Tomalík Antonín 102
TOYEN (Marie Čermínová) 53
Trampota Jan 17, 39
U Urban Bohumil Stanislav 48
V Valenta Jiří 76, 139
Valter Karel 122, 123
Vožniak Jaroslav 135
Wachsman Alois
31–35
Wiesner Richard 65 Z
Zrzavý Jan 101
1
PREISSIG VOJTĚCH
(1873–1944)
Stromy u mostu
1900–1902
olej, deska 19 × 24 cm
sign. PD monogram V. P., na rubu Vojt. Preissig na rubu štítky sbírek a štítek Národní Galerie v Praze s popisem
250 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
Původně ze sbírky Jindřicha Waldese (1876–1941), významného českého podnikatele a průmyslníka, ve světě proslulého „krále knoflíkářů“, zakladatele firmy na textilní galantérii WALDES KOH-I-NOOR, osvíceného sběratele umění a mecenáše, který toto dílo získal přímo od Vojtěcha Preissiga pro Waldesovu obrazárnu (č. 1397). Po zabavení jeho sbírky nacisty r. 1938 přešlo do Zemské a potom do Národní galerie v Praze (DO 728, poté O 2218). V roce 1996 bylo vráceno v restituci Waldesovým potomkům.
Národní Galerie v Praze, č. O 2218 sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO A REPRODUKOVÁNO
Tschechische Kunst 1878–1914. Auf dem Weg in die Moderne, Mathildenhöhe Darmstadt, Německo, 18. 11. 1984 – 3. 2. 1985, č. kat. 423, reprodukce na s. 276
Předložené dílo „ Stromy u mostu “ je autentickou, esenci autorova pohledu na svět zachycující, na trhu naprosto raritní olejomalbou Vojtěcha Preissiga, malíře a grafika, jehož tvorba se v osobitém vývoji od secesně-symbolistních tendencí k abstrakci stala jedním z nejvýznačnějších projevů českého umění dvacátého století. Ústřední problematikou jeho uměleckého vyjádření zůstal ornament, utvářený mezi užitou a volnou tvorbou, zákonitostmi přírody a individuálním myšlením, mezi konkrétní a nepředmětnou formou. Již na přelomu století dospěl k syntetickému výrazu, který svou jasně vyjádřenou strukturností patřil k utvářejícímu se modernímu umění.
Vojtěch Preissig se narodil roku 1873 ve Světci u Teplic. V mládí uposlechl cenného doporučení svého kamaráda Luďka Marolda, aby se za studiem a zkušenostmi vydal do ohniska soudobého evropského umění. Léta 1898–1903 tak strávil v Paříži, kde působil mimo jiné v ateliéru Alfonse Muchy, který tehdy zažíval své nejúspěšnější období, a začal se věnovat grafickým technikám. Svůj výtvarný názor formuje nejen z poznání „ Art Nouveau “, ale i z inspirací japonskými dřevoryty nebo dílem J. A. M. Whistlera. Přestože po návratu do Prahy zjišťuje, že pro české publikum je přijatelnější realistický projev Maxe Švabinského, zakládá svůj vlastní grafický ateliér a usiluje o propagaci a rozvoj volné i užité grafiky. Z důvodu přetrvávajících finančních obtíží se roku 1910 rozhodne k odchodu do Spojených států amerických. Tam postupně většinu času věnuje knižní grafice a typografii; působí také jako učitel grafických technik na výtvarných školách v Bostonu a New Yorku. Ve dvacátých letech začíná vytvářet cykly geometrických a optických kreseb. V abstraktní linii své tvorby pokračoval i po návratu do Československa roku 1931. Vojtěch Preissig je zajímavou postavou i jako aktivní účastník prvního i druhého odboje, kdy službu vlasti jednoznačně upřednostnil před vlastními uměleckými ambicemi. Během první světové války se v USA účastnil organizace hnutí na podporu legií a ve prospěch vzniku našeho samostatného státu. Za druhé světové války se zapojil do vydávání ilegálního časopisu „V boj “. To se mu stalo osudným. V září 1940 byl zatčen, dva a půl roku byl vězněn a následně internován v koncentračním táboře Dachau, kde v červnu 1944 zemřel.
Předložené dílo Vojtěcha Preissiga je skvostnou a velmi cennou autorovou prací, jejíž význam dokládá mimo jiné prezentace na důležité výstavě českého umění v německém Darmstadtu, kterou připravil tým prof. Jiřího Kotalíka: Tschechische Kunst 1878–1914. Podtitul této výstavy zněl „ Auf dem Weg in die Moderne “ – Na cestě k modernosti, což dokonale vystihuje i charakter Preissigova díla „ Stromy u mostu “.
Přestože se jedná o práci komorních rozměrů, jde o výjimečný obraz, neboť resumuje vše, čím se Preissig tehdy zabýval, a zároveň skvěle tlumočí komplexní charakter spění k moderní tvorbě okolo roku 1900 ze secesních východisek. Celková kompozice díla ojediněle zachycuje autorovy typické výrazové odstíny a pocitové vztahy, citelné také v paralelně vzniklých grafikách. Preissig si zde zvolil neotřelý motiv mostku, zčásti překrytého výraznou stromovou formací, jež vytváří doslova pre-abstraktní tvar. Autorovo nepředmětné cítění podtrhují i rozsáhlé plochy mostu a především výrazný béžový horizontální pruh v popředí, který neopticky přetíná celý výjev a činí z něj skutečně předchůdce autorových pozdějších abstraktních obrazů.
Skvostný koloristický akcent vnáší do obrazu červené střechy několika vesnických domků a kostelíka v pozadí. Suverénní forma hutného rukopisu, místy akcentovaná jemným obrysem, tu zrcadlí Preissigovy vazby k přírodě i k civilizaci, k secesní linii, stejně jako již naznačuje jeho cesty k nepředmětnosti.
2
PREISSIG VOJTĚCH (1873–1944)
Ulička s prampouchy
1906
barevná akvatinta, ruční papír
24 × 19,5 cm
sign. PD Vojt Preissig
edice Edward Preissig New York 1906
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
3
PREISSIG VOJTĚCH (1873–1944)
Duby v pološeru
1906
barevná akvatinta, ruční papír
30,3 × 39,6 cm
sign. PD Vojt Preissig
edice Edward Preissig New York 1906
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
4
PREISSIG VOJTĚCH
(1873–1944)
Večer
1906
barevná akvatinta, ruční papír
36,5 × 27,2 cm
sign. PD Vojt Preissig
edice Edward Preissig New York 1906
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
5
PREISLER JAN (1872–1918)
Diana
1908
olej, lepenka 23 × 28,5 cm
sign. na rubu Jan Preisler, 1908, na rubu na štítku
razítko pozůstalosti autora s č. 113 na rubu název díla autorem
400 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Předložený obraz „ Diana “ představuje originální, výtvarně neobyčejně progresivní, fauvistické podněty zhodnocující a motivicky nesmírně půvabné dílo Jana Preislera, autora považovaného dobovou kritikou za „ nejvyslovenějšího subjektivistu našeho umění “, jednoho z prvních, vůdčích představitelů české moderny, umělce, jehož tvorbu prostupovala nová estetika citového souznění člověka s přírodou a který svou celou práci označil za „jediný cyklus“.
Preisler, zapojený do moderních snah také intenzivní činností ve Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl několikrát předsedou, je všeobecně přijímán za tvůrce prvního moderního obrazu v českém malířství, který dokázal dobové vlivy přetavit v osobitou syntézu propojující neoromantický idealismus, symbolistní soustředění na hlubiny duše i secesní požadavek originálního stylu.
Preislerovo dílo je mimořádnou hodnotou v dějinách českého umění. Čím je „nenápadnější“ a „tišší“,
tím je také podstatnější a závažnější. Jan Preisler, v čele své generace, společně s Antonínem Slavíčkem a Antonínem Hudečkem, se zasloužil o to, že nově pojímaný obraz se dostal k nitru diváka, že zasáhl jeho soukromí, citovou individualitu. Preislerovy obrazy jsou „ poselstvím duše, která putovala světem, zprvu i krajinami beznaděje a cizoty, až se vrátila opět k sobě a svou citovou zkušeností natolik zjasněla, že mohla pocítit dotek s tím, co bývalo nazýváno ‚duší světa‘ “ (P. Wittlich).
V roce 1906 Jan Preisler v doprovodu Jana Štence navštívil Paříž, kde se na vlastní oči prohloubeně seznámil s vůdčími představiteli impresionismu a symbolismu a dopodrobna si uvědomil principy nové barevné modelace. Nejvíc ho upoutaly obrazy Paula Gauguina, o nichž po návratu domů často hovořil – s povzdechnutím, zaznamenaným Z. Kratochvílem: „ Já se tady po léta morduji s něčím, co tam jiný udělal tak dokonale – a tak zlehka, jako by si hrál.“ S postupem nových tvůrčích myšlenek, expresionismu, fauvismu a zvýšené konstruktivnosti ztělesňované příkladem Paula Cézanna, se Preisler vyrovnával mimořádně odhodlaně. Byl ve styku s Kubištou, Fillou, Procházkou, Kubínem a dalšími nejpokrokovějšími autory mladé generace, a vlastní tvorbu neváhal měřit s jejich usilováním. Preisler nebyl typ, který by byl ochoten zůstávat v „zajetých názorových kolejích“ jako mnozí z jeho vrstevníků.
Právě obrazový soubor na námět římské bohyně lovu, měsíce, přírody a žen, Diany (realizovaný v roce 1908), do něhož posuzované dílo patří, byl jedním z těch celků, v nichž Jan Preisler překonal své generační východisko a přiblížil se mladému pokolení Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců.
Rok 1908 přinesl malíři neobyčejně bohatou uměleckou žeň – stačí dále jmenovat gauguinovské obrazy „ Zelená krajina “ a „ Žlutá krajina “, jejichž rajská scenérie a sluneční žár vyvolaly představu paralelně rozvíjeného tématu Adama a Evy. Antonín Matějček v malířově monografii přesvědčivě napsal, že „ snad ještě nikdy nepracoval Preisler s obrazností tak vzrušenou, se zrakem tak zostřeným a rukou tak hbitou jako v tomto roce “.
Předložené dílo „ Diana “, jež je jednou ze studií k finálnímu obrazu ve formátu 71 × 85 cm, ztvárňuje lovkyni v polofiguře po pás obnaženou, která se chystá napnout luk, sledující zrakem bílého jelena, jenž vyrazil z houští. Převážně statický Preisler zde dospěl k zachycení poměrně složitého tělesného pohybu, kdy se bohyně lovu otáčí ke zvířeti a paralelně připravuje svou zbraň. Z hlediska stylového tu malíř opustil dřívější valéry ve prospěch ornamentálně orchestrovaných barevných skvrn. Dle vzpomínek současníků se tu autorovo poučení Gauguinem a francouzským fauvismem ještě spájí s inspirací lidovou sklomalbou a keramikou, kterou Preisler vlastnil a miloval.
Význam „ Diany “ pro Jana Preislera lakonicky shrnul Zdeněk Kratochvíl: „ Na své Dianě, kterou vytvořil již poučený a orientovaný, si zakládal nejvíce.“
Předložený obraz „ Diana “ je dílem, v němž Jan Preisler překonal melancholické nálady konce století v přílivu nových, moderních tvůrčích sil.
6
PREISSIG VOJTĚCH (1873–1944)
Zimní motiv
1906
barevná akvatinta, ruční papír
41,6 × 31,6 cm
sign. PD Vojt Preissig
edice Edward Preissig New York 1906
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
7
PREISSIG VOJTĚCH (1873–1944)
Labutě
1906
barevná akvatinta, ruční papír
22 × 37,5 cm
sign. PD Vojt Preissig
edice Edward Preissig New York 1906
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
8
PREISSIG VOJTĚCH
(1873–1944)
Pastýř
1906
barevná akvatinta, ruční papír
38,3 × 34,3 cm
sign. PD Vojt Preissig
edice Edward Preissig New York 1906
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PREISSIG VOJTĚCH
(1873–1944)
Domky
1900–1902
olej, deska 19 × 24 cm
sign. PD Vojt. Preissig na rubu štítky sbírek a štítek NG s popisem 250 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
Původně ze sbírky Jindřicha Waldese (1876–1941), významného českého podnikatele a průmyslníka, ve světě proslulého „krále knoflíkářů”, zakladatele firmy na textilní galantérii WALDES KOH-I-NOOR, osvíceného sběratele umění a mecenáše, který toto dílo získal přímo od Vojtěcha Preissiga pro Waldesovu obrazárnu (č. 1395). Po zabavení jeho sbírky nacisty r. 1938 přešlo do Zemské a potom do Národní galerie v Praze (DO 729, poté O 2208). V roce 1996 bylo vráceno v restituci Waldesovým potomkům.
Národní Galerie v Praze, č. O 2208 sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO A REPRODUKOVÁNO
Tschechische Kunst 1878–1914. Auf dem Weg in die Moderne, Mathildenhöhe Darmstadt, Německo, 18. 11. 1984 – 3. 2. 1985, č. kat. 422, reprodukce na s. 276
Předložené dílo „ Domky “ je autentickou, nejvlastnější podstatu autorova výtvarného názoru zachycující, na trhu zcela ojedinělou olejomalbou Vojtěcha Preissiga, autora nadnárodního významu, jehož tvorba vykazuje stále překvapující stylovou bohatost. Od secesně-symbolistního výrazu, který rozvíjel především v médiu grafiky, kresby, ale i fotografie, směřoval své úsilí k modernistickým tendencím, přičemž nejbytostněji se našel v dekorativní geometrické abstrakci.
Preissig se vymykal běžnému osudu českého umělce svým občansky silně angažovaným, doslova hrdinským postojem – byl v obou světových válkách odbojářem, až se mu ta druhá jako vězni koncentračního tábora Dachau stala osudnou. I v pozici umělce vykazoval výjimečnou míru tvůrčí nespoutanosti a odvahy. Byl experimentátorem, často předjímajícím nadcházející trendy.
Předložené dílo „ Domky “ je krásnou a sběratelsky raritní autorovou prací, která pochází přímo ze slavné Waldesovy sbírky. Jindřich Waldes byl nejen klíčovým mecenášem Františka Kupky, ale také, a je to možná méně známo, i Vojtěcha Preissiga. Ten byl tím, kdo Waldesovi vytvořil grafický design proslulé ochranné firemní známky, přičemž vyšel z portrétu Waldesovy americké přítelkyně s patentkou v oku od Františka Kupky.
Waldes se s Preissigem poznal pravděpodobně až v Americe (1912). Sběrateli se podařilo postupně získávat veškerou umělcovu tvorbu ještě z doby před odchodem do zámoří. Vzájemná korespondence dokládá, že Preissig viděl ve Waldesovi zachránce a loajálního přítele, jehož zájem vnímal jako „privilegium“ a možnost uchovat historický vývoj své tvorby ve sbírce, která netrpěla estetickou předpojatostí.
Význam této práce podtrhuje také její prezentace na důležité výstavě českého umění v německém Darmstadtu, kterou připravil tým prof. Jiřího Kotalíka: Tschechische Kunst 1878–1914. Podtitul této výstavy zněl „ Auf dem Weg in die Moderne “ – Na cestě k modernosti, což dokonale vystihuje i charakter Preissigova díla „ Domky “.
Máme před sebou mimořádně krásný příklad autorova raného zájmu o malbu, který shrnuje všechny jeho stěžejní motivy, objevující se v paralelně vznikajících grafikách i v pozdních obrazech. Spění k modernosti doby kolem roku 1900 se tu pojí s objevováním nových tvůrčích horizontů poukazujících až k umělcovu abstraktnímu období třicátých let.
Zcela suverénně malířsky podaný výjev hutnými pastami ve fauvisticky rozeznělých barvách představuje neotřelý, intimní pohled na prostý vesnický dvojdomek, sugestivně vrostlý do svého přírodního okolí. Neobyčejná malebnost tohoto díla je tak výrazná, že divák si skutečně může představit jeho možnou transpozici do grafické techniky akvatinty, již dovedl Vojtěch Preissig k dokonalosti. Konkrétně mám na mysli čárový lept kombinovaný s akvatintou s názvem „Vesnice “ z doby kolem roku 1906 (49,5 × 64,5 cm), představující rozsáhlejší, avšak ve svém celku shodně výtvarně jednoduchý námět skrumáže vesnických chalup vsazené do obdobně nehledaného přírodního rámce. Právě tuto
Preissigovu tematickou prostotu mimochodem velmi oceňoval Miloš Jiránek. Jestliže tonalita grafiky je spíše „mollová“, posuzovaný obraz se vyznačuje téměř fauvistickým „barevným zářením“.
Předložený obraz „ Domky “ lze označit za esenci Preissigova pohledu na svět, doklad jeho neobyčejné vnitřní usebranosti.
PREISLER JAN (1872–1918)
Flóra (Studie k nástropní malbě Palackého sálu Obecního domu)
pastel, karton 34 × 34 cm sign. PD monogram JP
250 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
REPRODUKOVÁNO
(monografie) Petr Wittlich – Lenka Bydžovská – Karel Srp – Polana Bregantová, Jan Preisler 1872–1918, Praha, Obecní dům, 2003, obr. 291, s. 285
Nejvýraznější představitel generace secesního symbolismu
Nabízené dílo „ Flóra (Studie k nástropní malbě Palackého sálu Obecního domu) “ je autorsky nezpochybnitelnou, výtvarně neobyčejně delikátní, bohyni jara a květů v obklopení tažných ptáků ztvárňující prací
Jana Preislera, jednoho z nejvýznačnějších představitelů tzv. generace devadesátých let (zakladatelského pokolení českého moderního umění), proslulého umělce secesního symbolismu, od něhož pochází slavný „Obraz z většího cyklu “ (1902), všeobecně přijímaný jako první moderní dílo v českém malířství.
„ Lyrik delikátní sensibility, jemuž je forma a barva tolik, co tón hudebníků a vnitřní rytmus verše básníkova “, tak označil Jana Preislera dobový kritik K. B. Mádl. V malířově díle ožívají melancholické nálady, pohádkové touhy, erotické smutky a osudová traumata, rozeznívající v té době také verše A. Sovy, O. Březiny, K. Hlaváčka, J. Zeyera i skladby J. Suka, O. Ostrčila a V. Nováka. Janu Preislerovi se bravurně podařilo vyjádřit psychiku moderního člověka na prahu nového století: bolestný pocit vykořenění, který přinesl moderní individualismus, touhu po splynutí s přírodou i vědomí umělecké obnovy a očekávání nových životních sil. Preislerova plošná stylizace, úsilí o monumentalitu a vnitřní jednotu, kult krásy a harmonie se úspěšně uplatnily při monumentálních realizacích výzdoby secesní architektury. Důležitou
složkou generačního programu byla totiž představa tzv. „Gesamtkunstwerku “, jednotného uměleckého díla jako výsledku aktivní spolupráce odvětví malby a plastiky s architekturou a užitým uměním. K tomuto úkolu byl Jan Preisler disponován nejen svým studiem, ale především mnohostranností svých zájmů.
Předložené dílo „ Flóra “ je doslova rozkošnou Preislerovou prací, vytvořenou v souvislosti s realizací tří nástěnných maleb pro Palackého sál v Obecním domě, jež se stala umělcovou poslední dokončenou veřejnou zakázkou (1911–1912) /např. paralelně navrhované mozaiky pro centrální halu muzea v Hradci Králové byly realizovány až dlouho po umělcově smrti, roku 1931/.
Tato širší veřejnosti stále málo známá realizace se vyznačuje přesvědčivými vazbami k evropskému symbolistnímu malířství, zejména ke skupině Nabis, avšak výjimečné je v tomto kontextu autorovo zaměření na vlastní vnitřní mytologii. Již dobová kritika konstatovala, že se do ní promítl umělcův „ stav psychický, hluboce založený…“ (Zlatá Praha, 1918).
Preisler uskutečnil v Palackého sále dvě monumentální panó na téma „vita contemplativa“ a „vita activa“. Ta dotvořila osmiúhelná malba na stopě, jejíž návrh představuje nabízené dílo.
Je zajímavostí, že dle dochovaných dopisů zřejmě tato třetí malba nebyla původně plánována, ale umělec ji považoval z hlediska umělecké koncepce za nutnou a „ uhradil ji z úspor na ostatní výzdobě tohoto salónu “ (in: Obecní dům v Praze, Historie a rekonstrukce, s. 74).
Dílo „ Flóra (Studie k nástropní malbě Palackého sálu Obecního domu) “ rozvíjí Preislerův příznačný námět postavy a letících ptáků, který se poprvé objevuje v jeho tvorbě v letech 1896–1897. Výrazně s ním pak pracoval v levém mozaikovém poli průčelní výzdoby Zemské banky, stejně jako i v následujících návrzích mozaik pro Muzeum v Hradci Králové a pro zámek v Novém Městě nad Metují. O obsahovém posunu pojetí tohoto námětu napsal František Žákavec: „ Ptáci plynoucí vzduchem nejsou již nositeli sentimentální nálady, jako tomu bylo při labutích a pávech Preislerových mladých prací v Jugendstilu…“ Nabízené dílo „ Flóra (Studie k nástropní malbě Palackého sálu Obecního domu) “ je sofistikovaným symbolem moderní psyché, kdy cudně poloobnažená dívka, rozsévající květy a vznášející se spolu s hejnem jeřábů vzduchoprostorem, drží věnec, interpretovatelný jako trnová koruna utrpení.
Jan Preisler zprvu tvořil v duchu neoromantismu, později se přiklonil k symbolismu. V Preislerově díle ožívají pohádkové touhy, melancholické nálady, erotické smutky a osudová traumata. Inspiroval se verši tehdejších básníků (Antonín Sova, Otakar Březina, Karel Hlaváček, Julius Zeyer, Josef Suk, Otakar Ostrčil, Vítězslav Nezval). Jeho tvorba je svým způsobem monotematická, zaměřená na motiv Pokušení a Svádění. Je to zřejmé v nedokončeném Cyklu o dobrodružném rytíři z let 1897–1898, dále ve variantách Jara, Milenců, Adama a Evy, Koupání, Žen v lese až k posledním obrazům Jezdců a Pokušení z roku 1917.
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Exotické dobrodružství expresionismu
Obraz „ Ceylon “ představuje originální, cenné, neobyčejně zdařilé a výtvarně avantgardní, autorovo legendární „exotické dobrodružství“ transponující dílo Otakara Nejedlého, umělce nezapomenutelného pro intenzitu, se kterou žil svůj život a která je také klíčem k jeho uměleckému odkazu. Profesor pražské Akademie výtvarných umění – vážený učitel několika generací českých krajinářů, jehož tvorba je typická citově zabarveným projevem a fascinací jižními kraji, které mu byly výraznou inspirací. Ale také hudebník a milovník písní, humoru, dobrého vína a mistr kulinářských specialit – to vše byl Otakar Nejedlý. Otakar Nejedlý se narodil roku 1883 v Roudnici nad Labem. Jeho zanícení pro malbu se projevilo již za dob studií na místním gymnáziu. Na rozdíl od mnoha jiných měl výhodu v tom, že ho rodiče od počátku podporovali v tvorbě. Velký význam v jeho začátcích mělo přátelství se synovcem básníka Julia Zeyera, studentem malířství u Václava Brožíka, Angelo Zeyerem. V roce 1898 odešel Nejedlý jako patnáctiletý mladík do Prahy, s cílem studovat na Akademii u profesora Julia Mařáka, osobnosti, s níž jsou neodmyslitelně spjaty počátky české krajinomalby. Ke studiu však nebyl přijat, a proto se přihlásil na soukromou školu krajinomalby k Ferdinandu Engelmüllerovi, Mařákovu žákovi, kde získal základy malířských technik a zkušenosti z oblasti kresby.
V nejranějších krajinomalbách byl ovlivněn impresionismem. Po Engelmüllerovi se jeho druhým učitelem stal Antonín Slavíček, od roku 1899 vedoucí ateliér krajinomalby na pražské Akademii výtvarných umění. Svými radami pomohl vytříbit Nejedlého malířský styl. Nezůstalo však jen u teorie. V roce 1904 spolu oba malíři odjeli do Kameniček, kde setrvali do roku 1905 a vytvořili tam řadu obrazů.
V roce 1904 se Nejedlý stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. K jeho malířskému vyzrání výrazně přispěly zahraniční cesty. V letech 1906–1907 navštívil Paříž, Benátky, Londýn, v roce 1908 byl v Římě a na Sicílii. Spolu se svým kolegou malířem Jaroslavem Hněvkovským podnikl v letech 1909–1911 v českém kontextu zcela mimořádnou cestu na Cejlon a do Indie. Z tohoto pobytu vytěžil řadu bezprostředně malovaných obrazů, tematizujících vztah mezi přírodou a lidským životem v ní, v nichž dospěl až k pointilistické technice.
V roce 1913 založil spolu s Vincencem Benešem „ Moderní školu malířskou “. Samostatně poprvé vystavoval roku 1918 motivy z Orlických hor v Topičově salónu. Obrazy z francouzských bojišť z roku 1919, v rámci akce „váleční malíři“, již předznamenávají expresivní, patetickou nadsázku jeho pozdější tvorby.
Obraz „ Ceylon “ je oslnivě expresivním, výtvarně pokrokovým Nejedlého dílem z období, jež představuje jeden z jeho tvůrčích vrcholů.
Rok 1908 byl pro Nejedlého rokem osudovým, z osobních i uměleckých důvodů. Začal vážně uvažovat o cestě na Cejlon a do Indie, aby se jeho „ paleta barevně rozsvítila “, jak znělo tehdejší malířské heslo dnů. Rok 1909. Přípravy a vlastní cesta. Nejedlý toto dobrodružství, motivován touhou najít ztracený ráj,
ztracenou harmonii s přírodou jako předtím Gauguin, podnikl spolu s malířem Jaroslavem Hněvkovským (1884–1956), kterého poznal v Římě při náhodné šachové partii v Caffè Greco (během svého stipendijního pobytu). Celé putování sám poutavě beletristicky popsal v knize „ Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii “ (NČSVU, Praha, 1960).
Oba čeští malíři nastoupili svou cestu v září roku 1909, kdy odpluli z Terstu do Port Saidu, dále do Džibuti, přes Aden do Karáčí. Do cíle v Kolombu připlouvají po měsíci plavby. Z Kolomba, které je zklamalo evropským charakterem, se vydávají do „džunglí“, aby nalezli krajinu, kde lidé žijí samovolně z toho, co jim skýtá příroda. Avšak již první setkání s džunglí je donutí k ústupu do rybářské vesnice. Poslední tři měsíce roku 1909 a začátek roku 1910 tak tráví v rybářské vesnici Bentota na východ od Kolomba, kde si postaví dům. Poté, co podniknou výpravu džunglí za hledáním národa Védů, se dostávají do Kandy, kde žijí od února do dubna roku 1910. Po komerčně neúspěšné výstavě, na níž prezentují asi sto padesát svých prací, utíkají opět do džunglí. Usazují se na východním pobřeží v malé vesničce Kučávelli. Živí se lovem v džungli a během července a srpna vedou samotářský život v lesích. Na začátku září následujícího měsíce se pak doplaví zpět do Indie. Tu Nejedlý opustí kvůli záchvatu malárie v srpnu roku 1911.
Přes všechny existenční potíže, které s sebou putování bez finančního zajištění přinášelo, našel Nejedlý v Indii a na Cejlonu vysněný ráj. Vytvořený volný cyklus obrazů, inspirovaný cizokrajným prostředím, patří v celé jeho tvorbě k umělecky nejnosnějším. Posuzované dílo „Ceylon “ je toho nadmíru krásným dokladem.
Jeho výtvarné provedení svědčí o tom, že orientální příroda překonala autorova očekávání – zcela ho pohltila. Vegetace této „ohnivé země“ působí svou oslňující barevností mimořádně mocně. Její tvarová nádhera překvapuje Evropana svým ornamentálním charakterem. Nejedlý se k tomu vyjádřil slovy, že je to „ téměř násilí, které tu příroda na člověka vykonává. (…) Jedním slovem, byl to ráj “.
Přípis vzadu situuje vznik obrazu do roku 1908. Stejná datace doprovází autorovu signaturu na díle stejného názvu z majetku Galerie Benedikta Rejta v Lounech (olej, plátno, 33 × 36 cm, OG 382). Taktéž velkoformátové „ Lodě na Cejlonu “ (olej, plátno, 90 × 108,5) ze soukromé sbírky mají tutéž dataci, ač dle záznamů byl Nejedlý na Cejlonu až roku 1909. Tomáš Winter v publikaci „Palmy na Vltavě“ nadhodil myšlenku, že obraz ze sbírek GBR vznikl ještě před cestou do Orientu. Osobně to považuji za spíše nepravděpodobné, jelikož všechna uvedená díla zachycují natolik intenzivně zážitek z exotického prostředí, že nelze předpokládat, že by si ho Nejedlý dopředu „vysnil“. Spíše tato díla vznikla v počáteční fázi pobytu roku 1909 a byla dodatečně odatována. Za unikátní lze na předloženém díle považovat bytostně expresivní styl malby, který z motivu palmového háje, v němž pracují dvě domorodé figury, činí téměř abstraktní féerii. V dalších obrazech z Indie a Cejlonu nedosáhl Nejedlý takové výrazové, expresivní bezprostřednosti jako zde, kde jeho prvotní prožitek ještě nebyl filtrován clonou pointilismu. Expresionismus této práce se skvostně vřazuje – a datace tomu nasvědčuje přímo „programově“ – do snah paralelních se skupinou Osma, která roku 1908 vystoupila na veřejnost se svou druhou výstavou.
PREISLER JAN (1872–1918)
Lidská myšlenka tvůrčí (Návrh na mozaiku pro Zemskou banku v Praze)
1910–1911
olej, plátno, lepenka 33 × 59 cm sign. nesignováno na rubu potvrzení pravosti Prof. Petra Wittlicha 900 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
REPRODUKOVÁNO
(monografie) Petr Wittlich – Lenka Bydžovská – Karel Srp – Polana Bregantová, Jan Preisler 1872–1918, Praha, Obecní dům, 2003, obr. 236, s. 238
traumata, rozeznívající v té době také verše A. Sovy, O. Březiny, K. Hlaváčka, J. Zeyera i skladby J. Suka, O. Ostrčila a V. Nováka. Janu Preislerovi se bravurně podařilo vyjádřit psychiku moderního člověka na prahu nového století: bolestný pocit vykořenění, který přinesl moderní individualismus, touhu po splynutí s přírodou i vědomí umělecké obnovy a očekávání nových životních sil.
Preislerova plošná stylizace, úsilí o monumentalitu a vnitřní jednotu, kult krásy a harmonie se úspěšně uplatnily při monumentálních realizacích výzdoby secesní architektury. Důležitou složkou generačního programu byla totiž představa tzv. „Gesamtkunstwerku“, jednotného uměleckého díla jako výsledku aktivní spolupráce odvětví malby a plastiky s architekturou a užitým uměním. K tomuto úkolu byl Jan Preisler disponován nejen svým studiem, ale především mnohostranností svých zájmů. K monumentálně dekorativní tvorbě ho vedly nejen vnější podněty zakázek (v nichž nacházel takřka jediný zdroj příjmů), vnímal ji také jako možnost nových zkoumání a řešení problematiky výtvarné formy, jak ji tehdy studoval v knize Adolfa Hildebranda „ Das Problem der Form in der bildenden Kunst “, jejíž druhé vydání z roku 1905 na české umělce silně zapůsobilo. Již Antonín Matějček zdůraznil, že Preislerovo studium Hildebranda, spolu s vlivem heroicky monumentálních soch E. A. Bourdella (který měl roku 1909 v SVU Mánes výstavu a osobně navštívil Preislerův ateliér), se promítlo do čtyř mozaikových polí pro novostavbu Zemské banky v Praze Na Příkopech (1909–1910) od architekta Osvalda Polívky, s nímž malíř spolupracoval již o několik let dříve na výzdobě obchodního domu U Nováků (1902–1904).
Posuzované dílo „ Lidská myšlenka tvůrčí (Návrh na mozaiku pro Zemskou banku v Praze) “ je Preislerovým finálním návrhem (provedeným technikou olejomalby v komorním měřítku – autor následně vytvořil ještě monumentální verzi) k levé části ústředního triptychu na bankovní budově, orientované průčelím do ulice Na Příkopě.
Zde představený obraz „ Lidská myšlenka tvůrčí (Návrh na mozaiku pro Zemskou banku v Praze) “ je autentickým, vzácným, bravurně pointilisticky provedeným dílem Jana Preislera, stěžejní osobnosti tzv. generace devadesátých let – zakladatelského pokolení českého moderního umění. Je prací autora všeobecně přijímaného za tvůrce prvního moderního obrazu v českém malířství, který všechny dobové vlivy dokázal přetavit v osobitou syntézu propojující neoromantický idealismus, symbolistní soustředění na hlubiny duše i secesní požadavek originálního stylu. „ Lyrik delikátní sensibility, jemuž je forma a barva tolik, co tón hudebníků a vnitřní rytmus verše básníkova “, tak označil Jana Preislera kritik K. B. Mádl. V malířově díle ožívají melancholické nálady, pohádkové touhy, erotické smutky a osudová
Jedná se o působivou, kompozičně důkladně promyšlenou práci, která rozvíjí jeden z malířových osudových motivů. Především zde rozpoznáváme malířovo „alter ego“, jímž je postava Jánika, vesnického chlapce s havraními vlasy, který se objevuje ve všech klíčových Preislerových obrazech, a to právě i tam, kde je tento osobní umělcův hrdina idealizován. Jak poukázal P. Wittlich, rodokmen této postavy sahá až k romantickému jinochovi K. H. Máchy, k tomu „ cizinci v naší zemi “, který touží výše, do „ říše světla “, tam, kde je jeho skutečná vlast a kde sídlí „vzor krásy “.
Jestliže ve svých raných pracích z let 1896–1897 uplatnil Preisler poprvé svůj taktéž nosný motiv letících ptáků – táhnoucích labutí, později, jako v předloženém díle, zvolil typ ptáka imaginativního, rajského, blízkého Ptáku Ohnivákovi.
Janu Preislerovi se provázáním obou motivů v rovině moderního symbolu, vzdáleného tradičním alegoriím, podařilo výmluvně ztvárnit hlavní téma tohoto mozaikového pole – „lidskou myšlenku tvůrčí“.
NEJEDLÝ OTAKAR
(1883–1957)
Ceylonský prales
olej, lepenka
30 × 36 cm
sign. LD Oto Nejedlý
280 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO A REPRODUKOVÁNO
Otakar Nejedlý, Z Čech na Cejlon, do Indie a zase zpátky, Galerie moderního umění v Roudnici n. L., 13. 6. – 15. 9. 2013
Východočeská galerie v Pardubicích, 1. 10. – 24. 11. 2013, č. k. 25, reprodukováno na s. 15
Klenot českého moderního umění první
pol. 20.století
Zde prezentovaný obraz „ Cejlonský prales “ je originálním, kvalitním, majestátní divadlo exotické přírody zachycujícím dílem Otakara Nejedlého, významného českého krajináře a cestovatele, jehož obrazy plné barev a jižanského temperamentu patří ke klenotům českého moderního umění první poloviny dvacátého století.
Předložené dílo „Cejlonský prales “ je výsledkem autorova legendárního, více než dva roky trvajícího pobytu na Cejlonu a v Indii v letech 1909–1911. Tuto cestu, díky níž se doslova gejzíry sytých barev přelily na jeho plátna, Nejedlý podnikl spolu s kolegou malířem Jaroslavem Hněvkovským (1884–1956), kterého poznal v Římě během stipendijního pobytu. Motivováni ideou najít ztracený ráj, ztracenou harmonii s přírodou odplouvají 12. září 1909 z Terstu do Port Saidu, dále do Džibuti a přes Aden do Karáčí. Do cíle v Kolombu připlouvají po měsíci plavby. Z Kolomba, které je zklamalo evropským charakterem, se vydávají do „džunglí“, aby nalezli krajinu, kde lidé žijí samovolně z toho, co jim skýtá příroda. Cestují bez finančního zajištění – pouze v touze žít v panenské přírodě, nezkažené civilizací. Kromě nezbytných malířských potřeb si s sebou berou jen pušku (kterou Hněvkovský pokládal za nutnou pro obživu v pralese) a housle (jež Nejedlého doprovázely po celou dobu pobytu).
Obraz „ Cejlonský prales “ je malířsky výmluvným svědectvím o autorově hledání prvotního ráje, které šlo ruku v ruce s úsilím o obrodu „čisté malby“. Otakar Nejedlý zde, stoje na okraji pralesa, zachytil krajinu porostlou bujnou, divokou tropickou vegetací, jež svou velkolepostí a oslňujícím koloritem vytvořila úchvatný tvarový a barevný spektákl. Velké palmové, banánové nebo mangovníkové skupiny stromů ho ohromily svým ornamentálním charakterem. „ Je to téměř násilí, které tu příroda na člověka vykonává,“ vyjádřil se sám Nejedlý.
Obraz „Cejlonský prales“ orchestroval z drobných barevných skvrn kladených pointilistickou technikou, takže plošná malba nabyla až dekorativního charakteru, srovnatelného s účinky gobelínu. Otakar Nejedlý do komorního dílka, jednoho z „ pestrých kartonů “ (autorova slova) představujících malířskou žeň z tohoto pobytu, vtělil svůj zážitek poznání věčně „čisté“, věčně nové, neustále obrozující se přírody.
PANUŠKA JAROSLAV
(1872–1958)
Podvečerní krajina / Démon vlak
olej, dřevěná deska, oboustranný obraz
30,5 × 45 cm
sign. PD monogram P.
60 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
u Skutče, v roce 1880 se přestěhovala do Prahy. V letech 1883–1887 studoval mladý Jaroslav na smíchovském gymnáziu. Tam se také začalo projevovat jeho výtvarné nadání – s oblibou kreslil podle obrázkových časopisů a knih, hlavně výjevy z bitev. V roce
1889 podnikl cestu do Drážďan a do Mnichova a na podzim vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, do speciálky figurální malby prof. Maxmiliána Pirnera. V červnu 1890 načas opustil Akademii a odjel za otcem na Balkán, kde maloval romantické krajinné motivy. Po roce se vrátil zpět a znovu se zapsal na Akademii, tentokrát do krajinářské speciálky prof. Mařáka. Studia na rok přerušil kvůli jednoleté vojenské službě, v roce
1897 znovu vstoupil do Mařákovy školy a zůstal do jara 1898. V letních měsících roku 1898 opět podnikl cestu na Balkán a do Benátek. V témže roce se také stával členem SVU Mánes.
V roce 1922 si Panuška najal v Kochánově u Světlé nad Sázavou domek, kde trávil spolu s rodinou celé léto. O rok později tam zakoupil pozemky s lesem a polnostmi a začal stavět selskou usedlost s hospodářstvím. V prvním poschodí si zařídil malířský ateliér. Není známo, kdy přesně přišel Panuška na Vysočinu, ale už od roku 1915 pravidelně začal jezdit do Lipnice a přivedl sem také Jaroslava Haška, jehož podobiznu několikrát kreslil (naposledy na smrtelném loži). V roce 1926 se Panuška i s celou rodinou natrvalo do Kochánova přestěhoval a prožil tam zbytek života.
Panuškovo rozsáhlé malířské dílo lze rozdělit do dvou tvůrčích oddílů. Ve svých „příšerách“, strašidlech a vodnících uplatňoval obsedantní ponor do spodních vrstev vědomí. Jeho ojedinělé výtvarné ztvárnění psychických fenoménů se dá srovnávat i s fantastikou Jamese Ensora či Alfreda Kubina. Jak přesně poukázal prof. Petr Wittlich, na rozdíl od nich je však u Panušky „ jak v pohádkové scenérii, tak v technice (…) vždy přítomno jisté základní lyrické změkčení výrazu, příznačné (…) pro celou českou secesi “ (P. Wittlich, Česká secese, 1982, s. 190). Panuškovy fantaskní práce patří k nejvýznamnější části jeho díla.
Nabízený obraz „ Podvečerní krajina / Démon vlak “ představuje autentické, sběratelsky pozoruhodné dvě autorovy tvůrčí linie – krajinářskou a symbolistně dekadentní – unikátně sjednocující dílo Jaroslava Panušky, významného představitele dnes již proslulé a sběrateli vyhledávané Mařákovy školy, autora, který kromě krajinářství zaujal druhou polohou své tvorby, v níž symbolistně-dekadentní a pohádková fantastika našla jednoho ze svých klasiků. Tato poloha zajistila Panuškovi místo na mezinárodní umělecké scéně, kam ho uvedl prof. Jiří Kotalík zařazením na reprezentativní výstavu „Tschechische Kunst 1878–1914 “ v německém Darmstadtu (1984–1985).
Jaroslav Panuška se narodil roku 1872 v Hořovicích, kde jeho otec působil jako geometr u evidenčního katastru. V letech 1876–1880 žila rodina v Proseči
Současně byl Panuška výtečným a velmi osobitým krajinářem, který dokázal zachytit nejširší spektrum přírodních „stavů“, od krajiny vitální přes tajemnou, posmutnělou i zlověstnou. V přírodní scenérii vnímal Panuška náladu založenou nejen na atmosférických jevech, ale i na dějinách, pověstech, legendách a stopách minulosti v krajině.
Předložené dílo ztvárňuje na lícové straně krásnou podvečerní krajinu: autorovi stačil velmi prostý motiv, kdy polní cesta vede k několika typickým českým vesnickým domkům, rámovaným pásmem vzrostlých stromů. Nad touto již potemnělou částí se vznáší vysoce kontrastní mrak, prosvětlený posledními paprsky večerního slunce. Je to scéna malířsky neobyčejně lehce podaná, mimořádně pocitově působivá.
Jako svou uměleckou „libůstku“ a nesporně i jisté překvapení pro diváka „vyšperkoval“ autor rubovou stranu díla zpodobněním vlaku svítícího jak bludička tmou, pojatého jako symbol tajemných a pohádkových sil oživujících všednost běžných dní.
15
NEJEDLÝ OTAKAR (1883–1957)
Jarní krajina s milenci
1918
olej, plátno, rentoilováno
73 × 87 cm
sign. PD Ot. Nejedlý 1918.
130 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
16
PANUŠKA JAROSLAV
(1872–1958)
Výhled na skalní hrad Vranov
olej, lepenka
50 × 66 cm
sign. PD Panuška
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
17
TRAMPOTA
JAN (1889–1942)
Stráň
1915
olej, karton, lepenka
50 × 66 cm
sign. neznačeno na rubu potvrzení pravosti vnukem autora
60 000 Kč
PROVENIENCE
původně z pozůstalosti autora
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
18
BENEŠ VINCENC
(1883–1979)
Písek
1925–1926
olej, plátno 27 × 41 cm
sign. PD V Beneš 80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
19
PITTERMANN-LONGEN EMIL
ARTUR (1885–1936)
Reims
1919
olej, malířská lepenka
63 × 79 cm
sign. PD A. Longen, LD Reims 1919
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
20
HERBST JAROSLAV (1887–1971)
Siesta
1915
olej, malířská lepenka
36 × 27 cm
sign. PD J Herbst 15 na rubu štítek výstavy
40 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Jaroslav Herbst, Galerie Dr. Feigl, Praha, 1934, kat. č. 20
PROCHÁZKA ANTONÍN
(1882–1945)
Podobizna slečny Marty P.
1908
olej, lepenka
71,5 × 53,5 cm
sign. LD Ant. Procházka 08, na rubu Ant. Procházka na rubu název díla autorem 350 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Souborná výstava Emila Filly a Antonína Procházky, Souborná výstava obrazů, Dům umění, Brno, 1932, č. kat. 79
Souborná výstava díla Antonína Procházky, Síň
Mánesa, Praha, 1934, č. kat. 30
Národní umělec Antonín Procházka a Linka Procházková, Dům umění, Brno 1958, č. kat. 17
REPRODUKOVÁNO
(monografie) Antonín Procházka 1882–1945, Muzeum města Brna, Moravská galerie v Brně, Obecní dům, Praha, 2002, č. soupisu O 64, s. 305
školy v Praze, od roku 1904 studuje na Akademii výtvarných umění (prof. Bukovac, Schwaiger). Nekonvenčnímu duchu mladého malíře však tradiční nazírání pedagogů nevyhovuje, a tak se spolu s Emilem Fillou vydává na dnes legendární putování evropskými městy za starým a novým uměním. V letech 1907 a 1908 se stává účastníkem obou výstav skupiny Osma, o tři roky později členem Skupiny výtvarných umělců. Přestože se již tehdy řadil k předním představitelům moderní české kultury, musel se z existenčních důvodů delší dobu věnovat pedagogické činnosti. Od roku 1910 působil v Ostravě, v letech 1921–1924 v Novém Městě na Moravě. Od roku 1924 se jeho trvalým domovem stalo Brno.
Po období výtvarné dramatizace, ovlivněné příklady Edvarda Muncha, Vincenta van Gogha, Honoré Daumiera ad., vstupuje autor na pole kubismu, výtvarného směru, o kterém dnes není pochyb, že je nejdůležitějším momentem novodobých dějin výtvarného umění.
Již Emil Filla si ve svých zápiscích uvědomoval, že kubismus je „ metoda nového vnímání světa a nový poměr subjektu a objektu “. Emil Filla a Antonín Procházka byli prvními českými umělci, kteří usilovali o ryze výtvarnou formu založenou na pevných zásadách kubistické konstrukce obrazové plochy. Právě v těchto dvou zakladatelských osobnostech pak kubistická koncepce nalezla své hlavní pokračovatele i v průběhu dvacátých let.
Obraz „ Podobizna slečny Marty P.“ je originálním, nesmírně půvabným a nadto vrcholně „osmovým“ a na významných výstavách prezentovaným dílem Antonína Procházky, autora, který spolu se svými vrstevníky ze jmenované legendární „ Osmy “ a „ Skupiny výtvarných umělců “ svou tvorbou a veškerým konáním přispěl k tomu, že se české umění významným způsobem podílelo na výbojích a převratných změnách evropské moderní kultury. Svou participací na iniciačním nástupu expresionismu se účastnil nezbytného rozchodu s malířskou tradicí minulosti a vstupu do dynamického století dvacátého. Následným příklonem k problematice kubismu dal vzniknout spolu se svými nejbližšími druhy B. Kubištou, E. Fillou, V. Benešem a O. Gutfreundem i architekty J. Gočárem, J. Chocholem, P. Janákem ad. ve světovém kontextu prokázanému pražskému kubistickému centru. Přechod od kubismu ke klasicismu, ke kterému dospěl kolem poloviny dvacátých let, nebyl náhlým a umělým výtvarným přerodem, ale zcela logickým vývojem, podloženým jeho rozsáhlým studiem staré evropské i východní kultury a filozofie. Procházka vstoupil do výtvarného života na samém počátku dvacátého století. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu se stává nejprve žákem Uměleckoprůmyslové
Díla vzniklá v období Procházkova pobytu v Novém Městě na Moravě (1921–1924), kde působil jako profesor kreslení na tamní reálce, završují celý jeho předchozí kubistický vývoj. Jsou vzácně kvalitativně vyrovnaná a oproštěná od těch stránek kubismu, které potlačovaly jeho přirozené malířské sklony. V momentě, kdy se autorovi zdálo, že všechny možnosti kubistické morfologie již vyčerpal, neváhal se odvážně pustit do jiných stylových řešení, adekvátních změněnému času. Po období výtvarného primitivismu s rezidui kubistických prvků dospěl k idylicky laděnému neoklasicismu, který mu nejlépe umožnil čelit historické nepřízni doby.
Předložený obraz „ Podobizna slečny Marty P.“ je sběratelsky exkluzivní prací, která vznikla v době (1908), kdy se autor podílel na prvních výbojích mladé české avantgardy ve skupině Osma. Byla to doba velkého intelektuálního a výtvarného vření, v níž důležitou roli kromě vystoupení samotné skupiny, jež si svůj název dala podle počtu vystavujících (Procházka, Filla, Kubišta, Kubín, Horb, Feigl, Nowak a Pittermann), sehrál autorův berlínský pobyt na přelomu let 1907–1908. V osobní rovině byl pro Procházku zásadní sňatek s uměleckou kolegyní Linkou Scheithauerovou v lednu roku 1908, který do umělcova života vnesl partnerské souznění a pevnou bázi. Linka patřila k ženám, jež dovedly vytvořit domov a prostředí vhodné k výtvarné práci.
Předložené dílo „ Podobizna slečny Marty P.“ je nesmírně jemnou a neobyčejně moderně malířsky vystavěnou portrétní prací, jež neusiluje o naturalistickou fyziognomickou věrnost, ale spíše o zachycení jakéhosi „pelu“ dívčího kouzla. Dostává se tu plně ke slovu autorův fauvistický lyrismus, příznačný pro tato léta.
ŠPÁLA VÁCLAV (1885–1946)
O žních u Potštejna
1928
olej, plátno
65,5 × 81 cm
sign. PD V Špála 28 na rubu razítko: Vystaveno v Mánesu 1947
1 200 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
původně ve sbírce architekta Františka Marka (1899–1971), aktivně působícího ve Spolku výtvarných
umělců Mánes
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Výstava obrazů a kreseb Václava Špály, Moravská Ostrava, 1933, č. k. 21 Národní umělec Václav Špála, Posmrtná výstava, září–listopad 1947, SVU Mánes, č. k. 112 („ Podštejn “)
Skvostné kubo-expresivní
dílo
Nabízený obraz „ O žních u Potštejna “ je originální, maximálně reprezentativní, motivicky neobyčejně půvabnou, do slavného tzv. modrého období datovanou prací Václava Špály, autora patřícího k zakladatelům českého moderního umění dvacátého století. Nejvýraznější hodnota spočívá především v ryzosti jeho vidění a projevu: jeho umělecký program byl vždy „čitelný“, neskrytý, nedoplňovaný žádnou podpůrnou ideologií. Václav Špála byl bytostný malíř. „ Žil právě jen faktem malby. V ní znovu a znovu prožíval svou radost ze skutečnosti “ (O. Mrkvička). Každé jeho dílo, vystavěné živými tahy štětce a založené na úderném barevném akordu, svědčí o jeho tvůrčí vášni.
Život Václava Špály byl cestou prostého člověka, pocházejícího ze stísněných poměrů. Měl devět sourozenců, otec cihlář záhy zemřel. Byl to život člověka milujícího svou rodinu a svou tvorbu, život naplněný prací a pílí. Václav Špála byl z nejplodnějších malířů své generace. Od poloviny dvacátých let si vedl podrobný soupis vytvořených obrazů, z něhož vyplývá, že každý rok vytvořil zhruba mezi padesáti až sto obrazy.
Špála se sešel s většinou avantgardních představitelů své generace (E. Filla, B. Kubišta, A. Procházka, B. Feigl, V. Beneš, V. Nowak, O. Kubín) již za studia na pražské Akademii výtvarných umění v letech
1903–1909. Moc se ale studiu nevěnoval, protože tamní konzervativní způsob výuky mu vůbec nevyhovoval. Profesor Franz Thiele mu také napsal dost nelichotivé vysvědčení: „Pracoval po celý rok mimo školu a směřoval k odchylným, v rámci školy neležícím cílům“. Toto „rebelství“ však uchránilo čistotu Špálova výtvarného talentu. Se skupinou Osma, ač nebyl jejím členem, sdílel odvahu k nekonvenčnímu výtvarnému projevu. Následně však již překonává „plachost venkovského chlapce“ a účastní se uměleckých činů progresivních sdružení – Skupiny výtvarných umělců (1911–1914) a skupiny Tvrdošíjní (1918–1924). Získal vážnost v české kultuře, na výstavách SVU Mánes měla jeho díla vždy čestné místo a byla sběratelsky vyhledávána. Roku 1932 se přestěhoval do nové vily s ateliérem na Ořechovce, kterou si nechal navrhnout architektem Otakarem Novotným. V roce 1936 se stává předsedou SVU Mánes. V roce 1937 získává cenu za nejlepší obraz s námětem přírody na mezinárodní výstavě obrazů v Pittsburghu (Carnegie International Exhibition of Paintings). V listopadu roku 1945 je jmenován jako jeden z prvních národním umělcem. Umírá po dlouhé nemoci v květnu 1946, je pohřben na Slavíně na Vyšehradě.
Nabízený obraz „ O žních u Potštejna “, dílo excelentních výtvarných kvalit, pochází z autorova slavného a sběratelsky nesmírně ceněného „modrého období“ (1927–1929), které vymezuje dobu umělcovy zralosti a vrcholného malířského rozmachu. Špálova tvorba se tehdy rozvíjí ve velkolepých kompozicích, k nimž obraz „O žních u Potštejna “ bezesporu patří; všechny jsou orchestrovány v dynamické rukopisné traktaci a v tonalitě hlubokých, mocně znějících modří.
Za pobytu v Červené nad Vltavou roku 1927 si Václav Špála lakonicky poznamenal, že „ jde do modra “. Tam začíná proslulé „ modré období “, kdy dřívější rozrůzněnější kolorit se zjednodušuje tak radikálně, že modrá barva je zcela dominantní, doslova zaplavuje obrazovou plochu. Temná modř se stala natolik charakteristickým rysem jeho malby, že zpětně získala adjektivum „špálovská“.
Již od dvacátých let zachovával autor ustálený rytmus roku, jehož vrcholem byl dlouhý letní pobyt na určitém zajímavém místě, kde mohl intenzivně tvořit v ústraní uměleckého světa. Jestliže v roce 1927 maloval v jižních Čechách, v létě následujícího roku se vypravil na opačnou stranu, do severovýchodních Čech, do Potštejna ke břehům Divoké Orlice.
Předložený obraz „ O žních u Potštejna “ je dílem, do něhož Václav Špála dokonale vdechl svůj zážitek čerstvě posečených polí a žáru letních dní, rámovaný skvostnou, majestátní kulisou podhorské stromové vegetace. Příslovečná tonalita modré barvy, doplněná o skvostný soulad s lahvově zelenou, definuje kubo-expresivní, „ostře řezanou“ formaci lesa. Světlé, lyrické tóny žluto-červeno-zelené loučky vnášejí do kompozice křehký lyrismus, akcentovaný intimními motivy figurální stafáže. Úsečná, post-kubizující štětcová traktace je pojítkem hluboké harmonie malířových citů s řádem přírody.
BENEŠ VINCENC (1883–1979)
Zátiší s jablky
1914
olej, malířská lepenka
23,5 × 34 cm
sign. PD V. Beneš 914. na rubu razítko: Vystaveno v Mánesu 1933
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Mánes 1933
Mistrovské ztvárnění
člena skupiny OSMA, stoupence picasovského kubismu
Předložená olejomalba s názvem „ Zátiší s jablky “ pochází od Vincence Beneše, jednoho ze zakladatelů českého moderního umění, člena skupiny Osma a velkého stoupence picassovského kubismu.
Autor se narodil v roce 1884 v Lišicích u Chlumce nad Cidlinou. Fascinace výtvarnem a přírodou se u něho objevila velmi brzy. Své dětství totiž prožil uprostřed přírody a denně chodil do měšťanské školy v Chlumci, která byla od jeho rodné vsi vzdálena hodinu. Beneš tak chodil přes les, pole, a měl tak možnost vnímat přírodu ve všech ročních obdobích. Právě kouzlo přírody ho přivedlo k umění.
Po měšťance studoval reálné gymnázium v Hradci Králové, kde se seznámil s Bohumilem Kubištou, s nímž jej léta spojovalo silné přátelství. Beneš odešel v roce 1902 do Prahy, kde studoval Uměleckoprůmyslovou školu (1902–1905) a následně Akademii výtvarných umění (1905–1908) u profesora Bukovace a Ottenfelda. Během studií podnikl cesty do Drážďan, Berlína, Mnichova a Paříže, a mohl se tak seznámit s díly světových autorů, jako byl Henri Matisse či Vincent van Gogh. V roce 1907 se stal členem legendární skupiny Osma, jež vznikla po dvou výstavách v letech 1907 a 1908. Její počátky ovlivnil expresionismus Edvarda Muncha a myšlenky filosofů Schopenhauera a Nietzscheho. Skupinu tvořil Filla, Feigl, Horb, Kubín, Kubišta, Nowak, Pitterman a Procházka. Beneš byl o rok později přijat do SVU Mánes, ale po dvou letech vystoupil. Stál u zrodu Skupiny výtvarných umělců a psal rovněž teoretické statě do Uměleckého měsíčníku. Patřil k vůbec nejaktivnějším přispěvatelům. S Otakarem Nejedlým založil v roce 1913 v Praze soukromou malířskou školu.
Benešova tvorba v letech 1909–1914 byla ovlivněna dílem Cézannovým a Derainovým. Dočasně se vzdálil barvě a zaměřil se na El Greca, jehož Svatou rodinu kopíroval v životní velikosti. Beneš se v této době částečně věnuje zobrazením zátiší, neboť tato tematika souvisí s výrazovou bohatostí barev a nesčetným množstvím variací. Vincenc Beneš se rád opájel krásou květin a ovoce v desítkách obrazů, jež patří k vrcholným dílům moderního českého zátiší.
Posuzované dílo „ Zátiší s jablky“ představuje originální a mistrovské ztvárnění tohoto žánru. Takřka cézannovsky zobrazuje mísu s jablky, vedle níž je umístěna prázdná váza a sklenka. Celková kompozice působí sice komorně, ale zároveň energicky díky barevnosti a stylizaci tvarů. Jablka se stávají nositeli rytmu a barev oproti chladnějším lidským výrobkům, které jsou součástí zátiší. Celé dílo působí díky světelnému ladění svěžím a jemným dojmem.
„ Zátiší s jablky “ bylo vystaveno v roce 1933 v Mánesu, kde se konala Benešova samostatná výstava. Na ní byl představen soubor 132 děl. Tato výstava znamenala docenění Benešova originálního díla.
ŠPÁLA VÁCLAV (1885–1946)
Tři ženy u vody
linoryt, akvarel, papír
39 × 33 cm
sign. PD V Špála
80 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Vrcholně kubistická
práce, která osciluje až k pohanskému vzývání přírody
Předložené dílo „Tři ženy u vody “ je originální, sběratelsky vzácnou, vitalisticky laděnou, vrcholně kubistickou prací Václava Špály, umělce, který svým bezprostředním tvůrčím vnímáním byl doslova předurčen stát se „ hlasatelem slunce a života “, výtvarným interpretem koloběhu živlů a jejich splývání s živly lidskými.
Posuzované dílo představuje invenčně autorsky kolorovaný linoryt ztvárňující jedno ze Špálových klíčových předválečných a krátce poválečných témat: koupání. Vazby tohoto motivu sahají až k Renoirově okouzlené výpovědi o reflexech světla na růžové pleti, Cézannově stavebnosti, barevné a tvarové harmonizaci pláten Derainových, ale také k dobové české poezii (např. S. K. Neumann, J. Hora), v níž se metaforizují příbuzné motivy letní přírody a dívčí nahoty.
Základní autorovou předlohou ke vzniku této práce byl stejnojmenný obraz ze sbírek Západočeské galerie v Plzni („Tři ženy u vody “, olej, plátno, 75 × 80,5 cm, 1919), opírající se o starší akvarelovou kresbu („ Koupání “, akvarel, papír, 30,2 × 30,6 cm, 1915, Národní galerie v Praze). Celkově lze tento soubor označit za ukázkový příklad Špálova pojetí kubismu.
Malíř dokázal sloučit formální principy kubismu a poučení z fauvismu dle svého zcela osobitého vidění světa, vycházejícího z přirozené spontaneity a smyslovosti svého nadání. Figury koupajících se žen tu jsou znakově abstrahovány na neobyčejně výtvarně odvážnou, krajně redukovanou soustavu trojúhelníků a kosodélníků, kdy každá linie má svůj jasný stavebný smysl. Tato brilantnost ztvárnění, v němž žádná úsečka není nadbytečná, je i pro odborníka fascinující. Špálova mistrná, rázovitá rukopisná zkratka tu zaznívá naplno.
Špála si zvolil klasické téma, ale zpracoval ho „revoltujícím“ způsobem, jako živelně dynamické propojení lidských postav s krajinou. Jedinečným způsobem ztělesnil univerzální mýtus, v němž člověk a příroda osudově splývají. Tvary jsou téměř zcela abstrahovány v rytmizovanou arabesku, v níž se figura a pozadí vzájemně prostupují. Současně však jako by znovu vznikaly a z obrazu vystupovaly, díky odlišené barevnosti a přesným konturám. Touto neobyčejnou harmonií hmot se literární námět dostává do „druhého plánu“. Špálův přístup tu lze z hlediska vývojových souvislostí srovnávat s cestou Františka Kupky či Roberta Delaunaye. Předložené dílo „Tři ženy u vody “ Václava Špály je prací, jež skvostně asociuje až jakési pohanské vzývání přírody a jež nechává vzpomenout na pochvalná slova Karla Teigeho: „ Vizte takové [Špálovy] koupající se ženy (…) – kdo jiný by dovedl tak zjednodušenými prostředky vystihnouti to smyslné osvěžení v parném dni (…)? “
25 KOTÍK PRAVOSLAV
(1889–1970)
Judita a Holofernes
1913
olej, lepenka 31,5 × 25,5 cm
sign. LD Kotík 1913 na rubu popis díla 110 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
UVEDENO
M. Pánková, Pravoslav Kotík 1889–1970, NG v Praze, Valdštejnská jízdárna, říjen–listopad 1991, č. soupisu 12, s. 111
Autentické výtvarné podání expresionismu
Obraz „ Judita a Holofernes “ lze označit za nezpochybnitelně autentické, svým námětem i výtvarným podáním do žánru expresionismu se skvostně vřazující komorní dílo Pravoslava Kotíka, výrazného představitele české moderny, umělce, který nepodléhal teoretickým dogmatům a měl odvahu k výtvarnému experimentu. V jednotlivých fázích své tvorby velmi originálně zpracoval podněty expresionismu, sociálního realismu, (neo)klasicismu, pozdního kubismu, civilismu čtyřicátých let a dotkl se také, jako jeden z prvních v Československu, i poválečné abstrakce.
Kotíkovu tvorbu charakterizuje stálá proměnlivost, bytostně odpovídající jeho naturelu. Malíř se nebál popouštět uzdu své fantazii, experimentovat – k jeho základním vlastnostem patřila schopnost riskovat bez pocitu ztráty. Těžištěm jeho tvorby se však stala především figurální tematika, tedy člověk ve složité sociální struktuře, odrážející jeho mnohovrstevnatý příběh. Kotík byl autorem fascinovaným výrazem lidského gesta, děním a barevnými kontrasty v obraze. Jak přesně vystihla Ludmila Vachtová: „ Na počátku těchto obrazů kromě všech předností, o kterých u Kotíka víme (barevná organizace prostoru, smysl pro velkou kompozici, bravura detailu), byl pohyb. Dynamičnost, která ústí do monumentality, ale také neposednost. Jeho obrazy nevznikají ze záznamu věci, na které se pohyb děje, jako spíše z obrazu pohybu samotného.“
Obraz „ Judita a Holofernes “ je krásnou komorní ukázkou autorova raného výtvarného směřování, které se již před polovinou prvního desetiletí dvacátého století vyznačuje neobyčejnou malířskou zralostí. Pravoslava Kotíka, jistě i díky jeho povahově „vášnivému“ charakteru, přitáhla v počátcích fauvisticko-expresivní poloha moderní malby, která se jako jakási „Ariadnina nit“ vine celým jeho tvůrčím směřováním. Máme zde před sebou již celého budoucího Kotíka: mistrného figuralistu, malíře bytostného barevného vnímání a umné tvarové zkratky.
Jestliže v řadě děl z této doby se autor inspiroval reálným životem ve městě a na vesnici, zde si zvolil pozoruhodný námět v podobě starozákonního apokryfu Júdit 13,1–10, tradičně interpretovaného jako poukaz na ženskou skrytou sílu a odvahu. Líčí příběh Judity, která, aby zachránila obléhanou Betúnii, okouzlila velitele nepřátel Holoferna. Ten po ní zatoužil. Než se mu ji však podařilo svést, usnul zmožen vínem a Judita mu jeho vlastním mečem uťala hlavu.
Pravoslav Kotík pojal celou scénu velmi divadelně, nasvítil a fauvisticky barevně rozehrál první plán, s vlastním aktem činu, zatímco druhý plán nechal potemnělý, přičemž jen štěrbinou zvenčí prosvítá okolní svět. Figura v tmavém, přihlížející proběhlému dramatu, odpovídá renesančním a barokním předobrazům, včetně nejslavnějšího plátna Caravaggiova, a ztvárňuje postavu služebné, která z rána Juditu s Holofernovou hlavou doprovázela „ ku zřídlům pod hradbami svého města “.
Pravoslav Kotík obdržel za svou tvorbu řadu ocenění. Např. v roce 1937 získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži, v roce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem.
ŠÍMA JOSEF (1891–1971)
Bez názvu (Z cyklu Návrat Theseův)
1925
kombinovaná technika, akvarel, kvaš, tuš, karton
26,5 × 19 cm
sign. PD Šíma 925
650 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Posuzované dílo „ Bez názvu (Z cyklu Návrat Theseův) “ je autentickou, výtvarně skvostnou, jímavý kontrast racionalismu a nevypočitatelných osudových sil rozehrávající prací Josefa Šímy, autora, jehož výtvarná tvorba zaujímá velice důležité místo v celku evropského umění dvacátého století. Jeho tvůrčí cesta byla vždy hluboce osobitá. Ač se ve své imaginativnosti blížila surrealismu, vycházela z jiných kořenů. Zatímco surrealismus zdůrazňoval individualitu a jedinečnost, Šíma čerpal především z toho, co je společné, z mýtů, symbolů a archetypů. Právě v těchto filozofických základech nalezl myšlenkovou bázi své celoživotní tvorby. Na vzdělání Josefa Šímy měl největší vliv jeho otec, sám profesor kreslení, který pro svého syna vybral v roce 1909 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Mladý Josef však již po roce studia přestoupil na Akademii výtvarných umění, rok strávil také na Vysokém učení
technickém v Brně. Jeho vzdělávání narušilo vypuknutí války, po jejímž skončení si zařídil svůj vlastní ateliér. V roce 1920 odcestoval do Francie, kde nakonec setrval do konce života.
Ač byl Josef Šíma v průběhu své kariéry členem Devětsilu, skupiny Le Grand Jeu, Umělecké besedy či SVU Mánes, uchovával si svou tvůrčí nezávislost. Z řady moderních směrů se jednoznačně nepřiklonil k žádnému, zůstával věrný svému pohledu na umění, který by se dal zjednodušeně označit za senzuální či poetický. Od témat městských, která byla typická pro jeho počáteční tvorbu, obrátil pozornost k imaginativnímu univerzu, jehož základním stavebním kamenem se v symbolické rovině stal pojem prvotní jednoty, reprezentovaný pratvary jako např. vejce či krystal.
V roce 1933 došlo v Šímově tvorbě k zásadní změně koncepce, jež byla způsobena vzrůstající politickou tenzí v Evropě a stále častějšími náznaky blížící se celosvětové krize. Lyrický stav ducha, odrážející se do té doby v autorových plátnech, vystřídalo dramatické napětí a epické vyprávění. Josef Šíma se vrátil k tematice mýtu, což však už nebyl kosmogonický mýtus Stvoření světa, ale osudový antický mýtus, zastupující věčná dramata lidské existence a odvěké konflikty lidské psychiky. Tragédie mytického hrdiny (Thésea, Orfea i Odyssea) nabyla na Šímových obrazech třicátých a počátku čtyřicátých let všeobecné platnosti a stala se symbolem zjitřené předválečné a válečné doby.
Předložené dílo „ Bez názvu (Z cyklu Návrat Theseův) “ představuje neobyčejně krásnou komorní Šímovu práci, jež volně rozvíjí linii Theseova příběhu k obecnějším a o to i silnějším interpretacím.
První studie tohoto autorova cyklu vznikly roku 1932, další skici a velký triptych (první část představoval Mladý Théseus, střední Mínotauros, obě dnes nezvěstné, a třetí Návrat Théseův, dnes v GHMP) roku 1933. V letech 1934–1935 pak vznikají další dva menší oleje a kresebné variace. Fascinující je, že postupně došlo v Šímových dílech k posunu a z celkové kompozice postupně zmizely figury Athény a jejích pomocnic, zbyla jen černá Théseova loď v dáli (Návrat Theseův, kvaš, papír, 46 × 64 cm, 1934, sbírka Georges Wolfromm v Paříži), aby se následně obraz pobřežní krajiny s výhledem na protější ostrovní pobřeží úplně uvolnil od mytologických souvislostí a malířovo sdělení nabylo obecnějšího významu. Tak je tomu v posuzovaném díle i v o rok dřívějším, větším kvaši ze sbírek Národní galerie v Praze („ Bez názvu “, kvaš, karton, 50 × 65 cm, 1934), kde již žádný přímý odkaz na Thésea není.
Velmi neotřelým a novým prvkem, s nímž se na posuzovaném díle setkáme, je motiv antických ruin, obrůstajících „živoucí“ zelení. Formy, které podléhají rozpadu a jsou současně zdrojem nového, vegetabilního života, jsou postaveny do protikladu k ostře geometrickému, precizně vykreslenému naddimenzovanému bělostnému krystalu. Jeho dokonalý tvar se Šímovi stal zářným symbolem racionalismu, kontrastujícím s iracionálními osudovými silami.
FILLA EMIL (1882–1953)
Théseus a krétský býk (Z cyklu Boje a zápasy)
1937
akvarel, tužka, pastel, karton
30,5 × 35,5 cm
sign. PD Filla 37 120 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Rukopisně sugestivní
forma zápasu se silami temnot, kdy se rodí svoboda člověka
Dílo „Théseus a krétský býk (Z cyklu Boje a zápasy) “ je dle mého soudu autentickou, výrazově silnou a symbolicky výmluvnou prací Emila Filly, kolosální figury českého moderního umění, umělce, který se v našem výtvarném životě uplatňoval nejenom jako tvůrce, ale i jako iniciativní organizátor a vůdcovská autorita, mající pro zaměření nemalé části českého meziválečného umění velký stimulativní dosah.
Předložené dílo je Fillovou nepřehlédnutelnou prací z významného protiválečného a protifašistického cyklu, jímž umělec varoval před nastávající a nastalou historickou situací – „Boje a zápasy“ jsou symboly zápasu dobra a zla, jindy alegorií přepadení či záhuby. Zatímco v olejomalbách původní podnět zápasu s temnými mocnostmi prošel složitějším tvůrčím procesem, v kombinovaných technikách, jako je „Théseus a krétský býk “, se Emil Filla vyjadřoval s ojedinělou měrou tvůrčí bezprostřednosti, což se reflektuje především ve vystupňovaném účinku dynamické linie. Skutečnost, že se ve Fillově tvorbě třicátých let znovu objevila barokní a daumierovská exprese, lze považovat za symptom autorova návratu k vlastnímu názorovému východisku, návratu k sobě samému.
Malíře poutaly jak zápasy zvířecí, tak mytologické. Z řeckých mýtů a bájí si přitom příznačně volil ty hrdiny, kteří se museli ve svém životě potýkat s různými překážkami. Nezajímali ho proto antičtí bohové, kteří „ mají svobodu bez zápasu, svobodu, která je darem přírody “ (Č. Berka), ale bojující hrdinové, především Théseus a Herákles, ojediněle Perseus, postavy, které mu daly možnost bohatě rozvinout kompozice plné živelnosti a dramatičnosti. Tito hrdinové personifikovali vítězství dobra nad zlem, neboť jen oni, mytičtí rekové, byli schopni se mu postavit a uhájit kýženou svobodu.
V nabízeném díle ztvárnil Emil Filla zásadní okamžik, kdy attický král Théseus již zvítězil nad býkem, kterého přivedl Herákles z Kréty pro krále Eurysthea a který sužoval celý poloostrov, a k velké úlevě všech si ho dává na ramena.
Předložené dílo „Théseus a krétský býk “ Emila Filly v suverénní, rukopisně svěží formě sugestivně zachycuje autorovo přesvědčení, že jen ze zápasu se silami temnot se rodí svoboda člověka, „ jen z neúprosného boje s lítými silami (…) zazáří v člověku jiskra božství “ (Č. Berka).
JANOUŠEK FRANTIŠEK
(1890–1943)
Zátiší s červeným košíkem
1925
olej, plátno
51 × 65,5 cm
sign. LD Janoušek 25 na rubu razítko vystaveno v Mánesu 1928
550 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
CXLIII. výstava SVU Mánes, Členská, Výstavní sály
Obecního domu v Praze, 17. 10. – 18. 11. 1928
Fauvisticko-expresivní dílo mocné tvarové dynamiky
Zde představený obraz „ Zátiší s červeným košíkem “ je nezpochybnitelně autentickým, sběratelsky jedinečným, vzácným fauvisticko-expresivním, mediteránní atmosféru evokujícím dílem Františka Janouška, autora, jehož tvorba, rozepjatá od nové věcnosti a neoklasicismu přes imaginativní kubismus až k existenciálnímu surrealismu, patří mezi nezpochybnitelné hodnoty české meziválečné avantgardy.
Cesta Františka Janouška k výtvarnému umění nebyla přímočará. Vystudoval Učitelský ústav a po jeho absolutoriu učil na různých vesnických školách. Další životní školou byly zákopy první světové války. Teprve roku 1918, v osmadvaceti letech, se zapsal na Akademii výtvarných umění v Praze, do malířského ateliéru Vojtěcha Hynaise. Avšak profesorova výuka, svým zaměřením spíše retrográdní a zahleděná stále do devatenáctého století, ho neuspokojovala, a proto roku 1922 školu opustil. Byl to poměrně častý jev, že nutnost řešit „aktuální tvůrčí úkoly“ vedla progresivně orientované autory k předčasnému ukončení
studia (podobně např. K. Teige, A. Wachsman). Později komentoval tuto situaci František Muzika trefnými slovy: „ Mladý adept malířského umění, který se pošetile zanášel úmyslem zcela novou malbou vyslovit zcela nové věci, nově viděnou skutečnost, nepotřeboval dlouhé doby, aby poznal, že takto malovat ho nemohou naučit představitelé měšťáckého akademismu mnichovského ražení (…) nebo představitelé akademického odvaru impresionismu… Ani Hynaisova či Švabinského chladná technická virtuozita nebylo to pravé, co jsme potřebovali.“ Rozhodující vliv na Janouškovu ranou tvorbu tedy neměla akademická školní výuka, ale inspirativní kulturní ovzduší spjaté s vystoupením první poválečné generace na veřejnost, zejména v Uměleckém spolku
Devětsil. Velký dojem na něj udělala Jarní výstava 1922, jak se o tom sám později zmínil v nekrologu Bedřicha Piskače: „ Bylo v té výstavě skutečně nač se dívat, zapuzovala nudu, nutila k přemýšlení…“ V tuto chvíli se Janouškovo tvůrčí směřování ztotožňuje s Teigeho programem proletářského umění, následně dořešeného Novou skupinou (A. Hoffmeister, J. Jiříkovský, J. Lauda, F. Muzika, B. Piskač, B. Stefan, L. Süss, K. Vaněk) na II. jarní výstavě roku 1923. Na jejím základě byla podstatná část Nové skupiny přijata do Spolku výtvarných umělců Mánes. František Janoušek se tam vedle nich objevil o rok později (1924), a to se svými neoklasicistně primitivizujícími figurálními kompozicemi a zátišími. Tato fáze končí roku 1927, kdy se malíř dostává do Paříže. Pobyt ve francouzské metropoli, kde v umění konstatoval „velkou míru zájmu a náchylnost i k té nejpodivnější podivnosti “, dramaticky promění jeho výtvarné směřování, což ukázkově dokládá posuzovaný obraz.
„ Zátiší s červeným košíkem “ je skvostným a mimořádně vzácným příkladem Janouškova nového svobodného fauvisticko-expresivního rozehrání obrazové plochy. Po letech stylové kázně uhranul autora ve Francii fauvismus, pochopený jako „velkolepá hra“ malířské radosti a aplikovaný zejména na tematiku zátiší. Členskou výstavu Mánesa roku 1928 tak František Janoušek obeslal celkem deseti obrazy, z nichž devět zachycovalo zátiší. Osobně bych neváhala označit předložený obraz za nejlepší z této kolekce – navíc vzácně zachovaný a nyní v podstatě nově pro veřejnost objevený. Je faktem, že z obrazů, které Janoušek namaloval v letech 1924–1929, se dochovalo velmi málo. Pokud mu totiž zůstaly v ateliéru, postupně je většinou smyl, aby plátno použil znovu.
„ Zátiší s červeným košíkem “ je dílem mocné tvarové dynamiky, kdy suverénní linií doslova graficky akcentované předměty, evokující mediteránní atmosféru (mušle, síť s rybami, ovoce), nabyly vláčného, plynulého rytmu a přetavily se v malířskou báseň mocné lyrické působivosti. Ta je akcentována oku nesmírně lahodivou barevnou harmonií světlých, doslova pastelových odstínů modré, červené a zelené.
„ Zátiší s červeným košíkem “ je nádhernou Janouškovou malbou, která otevírá jeho zralé dílo a která konvenční podobu reality transformuje ve skutečnost poetickou.
PELC
ANTONÍN (1895–1967)
Akt v pokoji – Toaleta
1929 tempera, karton
51 × 54 cm
sign. PD Pelc 29 na rubu malba Krajina
120 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Barevně i kompozičně vytříbené dílo s názvem „ Akt v pokoji – Toaleta “ z roku 1929 pochází od Antonína Pelce, malíře, ilustrátora a významného karikaturisty. Spadá do jeho rané tvorby, která je mezi sběrateli umění velmi ceněná.
Antonín Pelc se narodil v roce 1895 v malé středočeské vesnici Lišany u Rakovníka jako syn učitele. Ve svých deseti letech osiřel, a ujal se ho jeho strýc z Kutné Hory. Ještě v Rakovníku navštěvoval reálku, a jelikož od raného dětství kreslil, rozhodl se pro studium umění. V roce 1913 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Bukovace a následně u Pirnera.
Studia dokončil v roce 1919 a po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 byl spolu s Adolfem Hoffmeisterem a Františkem Bidlem významným tvůrcem protifašistické a protiválečné karikatury. Působil v redakcích Rudého práva, Šibeniku a Lidových novin. Od vypuknutí válečného konfliktu ve Španělsku v roce 1936 reagoval ve svých kresbách intenzivně na vypjatou mezinárodní situaci.
Sběratelsky velmi ceněná
„tichá oslava samotné ženskosti“
V roce 1939, po zahájení německé okupace, se mu s Adolfem Hoffmeisterem podařilo uprchnout do Francie, kde se však nevyhnul internaci v koncentračním táboře. Z Francie se dostal do Maroka a následně na Martinik, odkud byl vysvobozen osobní intervencí manželky amerického prezidenta. O jeho záchranu se postarali jeho přátelé Voskovec s Werichem, za nimiž se vydal do New Yorku. V USA pracoval jako karikaturista a ilustrátor pro New York Times. V zahraničí působil až do roku 1946.
Počátky Pelcovy tvorby se vyznačují citlivostí na vývojové socio-politické události. Studium ukončil během první světové války a politicky se orientoval nalevo. Stejně jako mnoho dalších umělců, i Pelce zasáhl francouzský kubismus, fauvismus i expresionismus. Podařilo se mu však najít svůj vlastní nezaměnitelný styl.
Pro Pelcovu malbu jsou typické výrazná barevnost a zjednodušené tvary. Ačkoliv se na autora trochu zapomíná pro jeho vyhraněné levicové názory a tendenční karikatury z poválečného období, jeho díla jsou vynikající a mají své místo v dějinách českého moderního umění.
Předložené dílo „ Akt v pokoji – Toaleta “ je intimním výjevem, v němž se spojuje modernistická stylizace s civilní každodenností. Ženský akt zde není objektem erotické touhy, nýbrž součástí tichého a intimního rituálu péče o tělo, který se odehrává ve zjednodušeném interiéru. Interiér však umožňuje, aby figura ženy vynikla jako ústřední motiv. Jednoduchá kompozice, charakteristická barevnost, vytváří poklidnou atmosféru. Žena je zachycena v momentu, kdy se věnuje své toaletě – gestu, které je všední, ale i v lecčem symbolické. Pelc namísto idealizace nabízí obraz těla jakožto přirozenou součást intimního prostoru. Ženský akt zde není objekt, nýbrž subjekt, a obraz působí jako tichá oslava tělesnosti, soukromí a samotné ženskosti.
FILLA EMIL
(1882–1953)
Sochař
1936
akvarel, tuš, karton 24 × 33,5 cm
sign. PD Emil Filla 36 na rubu razítko: vystaveno v Mánesu 1938 120 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa Mánes 1938
VYSTAVENO
Emil Filla, Nové práce, SVU Mánes, Budova Mánesa, Praha, 15. 3. – 3. 4. 1938 (razítko na zadní straně, mimo katalog)
Brilantní dílo meziválečné avantgardy
Reprodukované dílo „ Sochař “ je jednoznačně autentickým, kresebně brilantním, bravurní figurální zkratku uplatňujícím dílem Emila Filly, vůdčí a legendární osobnosti české meziválečné avantgardy. Jeho činnost uměleckou a teoretickou doprovázela aktivita organizační, a to hned od jeho vstupu na výtvarnou scénu, později i pedagogická (na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde vychoval řadu později významných výtvarníků). Autorova výjimečná, kontinuální laborace s kubismem, trvající od začátku prvního desetiletí dvacátého století až do konce jeho života, představuje významný vklad do pokladnice světového moderního umění. Bez tvorby Emila Filly není žádná sbírka evropské moderní malby kompletní.
Emil Filla se narodil 4. dubna 1882 v Chropyni na Hané. V letech 1903–1906 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Františka Thieleho a Vlaha Bukovace.
Zásadní událostí v dějinách českého moderního umění se stal již Fillův podíl na výstavách skupiny Osma v letech 1907 a 1908. Pro utváření jeho tehdejšího tvůrčího profilu byla rozhodující pražská výstava norského
malíře Edvarda Muncha (1905). Od roku 1911 se Fillův zájem o moderní evropské umění soustředil především na Paříž. Spolu s dalšími českými umělci rozpoznal převratný význam Picassova a Braquova kubismu. Filla se stal spolu s Ottou Gutfreundem umělcem, který dokázal kongeniálně rozvinout poetiku kubismu v dílech jeho analytické i syntetické fáze. Na uplatnění kubismu ve vývoji českého moderního umění se podílel i organizačně. Byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců a redaktorem Uměleckého měsíčníku. V letech 1914–1920 žil v exilu v Holandsku, kde se stal uznávanou osobností mezinárodní umělecké avantgardy. Na dobovém kulturním dění se podílel i politicky účastí v českém zahraničním odboji. Studoval holandské malířství sedmnáctého století a zhodnocoval poetiku kubismu v řadě svých zátiší. Po návratu do Prahy znovu vstoupil do SVU Mánes a ve dvacátých a třicátých letech se stal jedním z jeho stěžejních představitelů. V malířském, kresebném, grafickém a sochařském díle zhodnocoval objevy kubismu, které aktualizoval novými teoretickými studiemi a rozvíjel v mnoha osobitých modifikacích, kdy syntetický kubistický slovník uvolňoval do organičtějších, mnohdy libidózních forem. Nového expresivního výrazu, zdůrazněného tvarovými deformacemi, dosáhla Fillova tvorba od poloviny třicátých let, v souvislosti s reakcí na ohrožení evropské kultury německým nacismem. Do osudového boje s jeho projevy se pak Filla dostal jako vězeň německých koncentračních táborů v letech 1939–1945. Po přetrpěných útrapách a roční rekonvalescenci se vrátil k malířskému stojanu a s novým přílivem vitality a tvůrčího chtění rozvíjel všechny námětové oblasti, které byl nucen opustit: na jedné straně zátiší – malé skvosty nádherně provedené v barevné hmotě, na straně druhé monumentální obrazy na témata slovenských lidových písní, ale také další figurální práce, v nichž navázal na přerušenou linii velkého cyklu třicátých let.
Předložené dílo „ Sochař “ je Fillovou krásnou figurální kompozicí z období autorova tzv. dionýského kubismu. Tato práce je výrazem snahy chápat obraz jako živou, téměř živočišnou konstrukci, která se vzdouvá jako organická hmota. Intimní citový moment je tu zachycen ve vzmachu kresebné vitality, podvědomě využívající surrealistických „deformací“. Máme zde před sebou vitální tvůrčí akt kresby, který nepotřebuje gejzíry barevných tónů, ale je v koloristickém řešení naprosto minimalistický, monochromní, aby o to více umocnil formy geniálních „titánských chimér“.
Jak dosvědčuje katalog z výstavy Emila Filly „ Nové práce “ v budově Mánesa (1938), kde byla tato práce také prezentována, Emila Fillu zajímala v této době především mytologická tematika. Možná, že v motivu umělce, který na sochařském stojanu vytváří plastiku podle ženy, jež mu stojí modelem, myslel i na mytologického Pygmaliona. Tento kyperský sochař se zamiloval do sochy bohyně Afrodíty, kterou sám vytvořil a kterou mu poté bohyně oživila, čímž vznikla jeho žena Galatea. Anebo se díváme přímo na jakýsi kryptoportrét Emila Filly, kterého zakrátko (v letech 1937–1938) vášeň sochařství opět plně pohltila.
ALOIS WACHSMAN
Alois Wachsman byl mužem neobyčejné invence a tvůrčí fantazie. V kombinaci s družností a energičností byl předurčen k roli vůdčí osobnosti své generace. Jeho nadání zanechalo stopy v architektuře, scénografii a malířství.
Wachsmanova umělecká tvorba prošla několika zásadními fázemi. Zprvu se do ní promítl vliv francouzského kubismu, později se blížila surrealismu s vlastními poetickými náladami. Následně se jeho tvorba přiblížila k realistickým obrazům s náboženskými tématy, přičemž si uchovala typickou poetičnost. Wachsmanovo dílo do jisté míry odráží výtvarné úsilí celé svobodné tvůrčí epochy českého malířství.
WACHSMAN ALOIS (1898–1942)
Bludný Holanďan
30. léta 20. stol.
kvaš, karton
44 × 58 cm
sign. PD razítko pozůstalosti autora č. 1359 na rubu razítko: Vystaveno v Mánesu 1947
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Mánes 1947
32
WACHSMAN ALOIS (1898–1942)
Vozataj
1933
kresba tuší
27 × 34 cm
sign. PD monogram W 33, pozůstalostní razítko
autora s č. 777
na rubu štítek s popisem díla
20 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
33
WACHSMAN ALOIS (1898–1942)
Torzo a vzducholoď
kresba tužkou, papír
46,5 × 32,5 cm
sign. PD razítko pozůstalosti autora s č. 1447
20 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
34
WACHSMAN ALOIS (1898–1942)
Ležící figura a ruce
1930
kresba tužkou
33 × 47 cm
sign. LD monogram W 30, razítko pozůstalosti autora s č. 1448
20 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Figura u okna
1932
akvarel, tužka, karton
58,5 × 41,5 cm
sign. PD monogram W 32., razítko pozůstalosti autora č. 812
40 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
WACHSMAN ALOIS (1898–1942)
FOLTÝN FRANTIŠEK (1891–1976)
Abstraktní kompozice 1
akvarel, karton
39,5 × 27,5 cm
sign. PD Foltýn
35 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
37
TITTELBACH VOJTĚCH
(1900–1971)
Drúza
1935
olej, plátno
60 × 73,5 cm
sign. PD Tittelbach
220 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
výstava Umělecké besedy v Alšově síni, 1936, kat. č. 17
REPRODUKOVÁNO
Vojtěch Tittelbach – ed. Luboš Hlaváček, Umělecké profily sv. 27, Odeon, 1986, str. 122
JUSTITZ ALFRED (1879–1934)
Zátiší s ovocem
1929
olej, písky, plátno 55 × 57 cm
sign. PD A. Justitz 1929 240 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
Christie’s, Londýn, 29. 11. 1993, pol. 63
1. Art Consulting CZ, Praha, 21. 5. 2000 na uvedené aukci získáno do sbírky Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá Husa
VYSTAVENO
Alfred Justitz, Život a dílo, Galerie výtvarného umění v Chebu, 19. 7. – 30. 8. 1996, č. k. 113
Alfred Justitz, Život a dílo, Oblastní galerie v Liberci, 19. 9. – 17. 11. 1996, č. k. 113
PUBLIKOVÁNO
Šíma, Štýrský, Toyen / eds. František Dvořák, Marcela Pánková, Ivona Raimanová / Galerie Pallas, str. 47, Vydavatelství Houdek 1994
Skvostné pozdně kubistické dílo v pastózní struktuře barev
Obraz „Z átiší s ovocem “ je dle mého soudu autentickým, sběratelsky cenným, skvostně pozdně kubistickým a typicky „melancholicky“ koloristicky laděným dílem Alfreda Justitze, přímého, taktního, skromného člověka s duší šlechtice, který miloval přírodu, lidi a umění, výrazné osobnosti českého a česko-německého kulturního života, malíře, jehož tvorba patří k nejcennějším hodnotám českého moderního umění mezi dvěma světovými válkami. Když v textu vzácně dochované přednášky napsal, že „v ateliérech pracují umělci osamoceni, a jejich duše touží po nové kráse, utíká od pozemské tíhy k abstraktní duchovosti a sublimní, smyslové konkretizaci “, jako by tím nejplněji vyjádřil své tvůrčí krédo.
Justitz dokázal ojedinělým způsobem propojit podněty německého i francouzského postimpresionistického malířství s vlastním tvůrčím cítěním a na přelomu dvacátých a třicátých let dospěl k velmi svobodnému, originálnímu laborování s kubismem i moderním klasicismem.
Nabízený obraz „ Zátiší s ovocem “ je reprezentativním Justitzovým zátiším z druhého vrcholu jeho díla z let 1928–1932, jež je současně jeho poslední tvůrčí fází. Tehdy, v krátkém čase čtyř let, než mu nemoc zabránila malovat, dokázal plně zužitkovat kubistickou problematiku, které se kdysi dotkl. Významným podnětem mu v tom bylo nejen celkové směřování českého moderního malířství k poetické malbě, v jejímž rámci byl pozdní lyrický kubismus významnou tendencí, ale především úzký kontakt se dvěma osobnostmi v tomto směru nejpovolanějšími, dr. Vincencem Kramářem, který mu právě roku 1929 věnoval samostatnou studii v časopise „ Salon “, a Emilem Fillou, jenž se stal jedním z jeho nejbližších přátel.
Václav Zykmund hovoří o roku 1929, kdy malíři bylo padesát let, jako o „omládnutí jeho tvorby“. V předloženém obraze se typicky justitzovským způsobem snoubí dokonalý kompoziční řád s nesmírně delikátní zemitou barevností. Právě souhra hnědavých tónů s akcenty černé, bílé a lahvově zelené malíři maximálně učarovala a pojila ho s jeho kolegou a přítelem, pocházejícím taktéž z česko-německého prostředí, Jiřím Karsem.
„ Zátiší s ovocem “ je obrazem dokonale kubisticky odhmotněným, transformovaným v suverénní výtvarný znak, avšak současně malovaný s vážností, jaká byla autorovi vlastní.
Mísa na noze naplněná ovocem, sklenka, jednotlivé kousky ovoce ležící na desce stolu naklopené směrem k divákovi představovaly předměty každodenního života, s nimiž Alfred Justitz ve svých plátnech a také kresebných studiích v té době vícekráte obrazově laboroval a v různých kompozičních variacích zkoumal jejich lyrický potenciál. Četné analogie nacházíme také v malířském zpracování předloženého díla a dalších prací z této doby – zejména v lineárních grafických akcentech a pastózní struktuře barev, jež vnášejí do díla neobyčejnou optickou bohatost.
39
TRAMPOTA JAN (1889–1942)
Krajina – Lom
1924
olej, plátno
50 × 75 cm
sign. PD J. Trampota. na rubu na blindrámu popis díla a č. 131
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
40
BÍLEK ALOIS (1887–1961)
Pradleny
1935
olej, karton
66 × 50 cm
sign. PD Bílek
50 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
41
BÍLEK ALOIS (1887–1961)
Krajina z Francie
olej, lepenka
42,5 × 42,5 cm
sign. PD A Bílek
40 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
42
FEIGL BEDŘICH
(1884–1965)
Obora s vodotryskem
olej, malířská lepenka
47 × 33 cm
sign. LD Feigl
32 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Oblastní galerie v Liberci
43
KERHART OLDŘICH (1895–1947)
Krajina
1935
olej, plátno
65 × 100,5 cm
sign. PD O. Kerhart 1935.
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
ŠTYRSKÝ JINDŘICH (1899–1942)
Bez názvu (Ilustrace k Lautréamontově ‚Předmluvě‘ / Stát se spisovatelem…/)
koláž, papír
27,5 × 32 cm
sign. PD Štyrský na rubu štítek sbírky Dr. A. Masarykové s popisem díla
700 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
Dle štítku vzadu původně ze sbírky PhDr. Anny Masarykové (1911–1996), české historičky umění, výtvarné kritičky, dlouholeté pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové. sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Nabízené dílo „ Bez názvu (Ilustrace k Lautréamontově ‚Předmluvě‘ /Stát se spisovatelem…/) “ je originální, vrcholně surrealistickou, sběratelsky nesmírně vzácnou prací Jindřicha Štyrského, autora světového renomé, jednoho z nejvýznamnějších představitelů evropské meziválečné avantgardy. Jeho všestranný talent zasáhl do širokého spektra výtvarných projevů. I když jeho hlavním výrazovým prostředkem zůstávala po celý život především malba a kresba, věnoval se i koláži, fotografii, scénografii a typografii. Stejně rozvrstvený byl záběr autorovy literární činnosti: životopisné studie střídaly manifesty, ankety a v neposlední řadě i ostré kritické výpady. V jeho pozůstalosti se rovněž zachoval soubor básní a psaných a kreslených záznamů snů. Zabýval se též redakční prací, na přelomu 20. a 30. let řídil Literární kurýr Odeon, do něhož sám přispíval. Osobně zaštítil dvě erotické řady, Erotickou revui a Edici 69, jejichž obsah určoval.
Z hlediska vývoje se pro Štyrského staly rozhodující dva okamžiky: v roce 1923 vstoupil do Devětsilu a zúčastnil se výstavy Bazar moderního umění, prvé podstatné kolektivní akce, jež znamenala nástup mladé avantgardní generace pod taktovkou teoretika Karla Teigeho; v roce 1934 se pak spolupodílel na založení Skupiny surrealistů v ČSR. Oproti Devětsilu, jímž prošlo přibližně kolem stovky nejrůznějších autorů, zasahujících do mnoha oborů včetně architektury či filmu, soustředilo se ve Skupině surrealistů v ČSR pouze několik vyhraněných osobností. Štyrský byl tudíž členem obou nejdůležitějších generačních seskupení a názorových základen.
Nabízené dílo „ Bez názvu (Ilustrace k Lautréamontově ‚Předmluvě‘ /Stát se spisovatelem…/) “ představuje sběratelsky raritní Štyrského práci ze souboru autorových koláží, jež fascinovaly již jeho kolegy ze Skupiny surrealistů v ČSR, konkrétně Vítězslava Nezvala, který při zahájení první výstavy skupiny v Mánesu v lednu 1935 pronesl: „ Přes naprostý obdiv k moderním obrazům, jejž mám, nemohl jsem se nepřiznati, že účinek koláží pojatých například tak, jak je zařadil Štyrský do výstavy, měl přes techniku nůžek, ‚nicotnou techniku‘, jak říkají estéti, moc dotknout se nejmysterióznějších pramenů mé citlivosti a donutil mě položit si otázku, není-li malířství a sochařství jednou provždy vyřazeno celou svou podstatou z frekvence mezi naší senzibilitou a naším úsilím zmocnit se jí cele.“
Štyrský správně pochopil, že technika surrealistické koláže přináší divákovi nový druh vizuálního zážitku –měl k tomu také dobré předpoklady z období tzv. „ obrazových básní “. Na začátku třicátých let se tak současně věnoval xylografickým kolážím a fotomontážím, přičemž obě techniky se mu staly nezaměnitelným návěstím surrealistického obsahu.
Jak uvádějí Lenka Bydžovská a Karel Srp, Jindřich Štyrský se xylografickým kolážím věnoval v českém prostředí nejsoustavněji. Tento typ koláže, objevený pro surrealismus Maxem Ernstem v románech-kolážích jako „ Stohlavá žena “ (1929) nebo „Týden dobroty “ (1934), použil Štyrský již na obálce k Nezvalovu dramatu „ Strach “ (1930), v ilustracích k Nezvalovu „ Sexuálnímu nocturnu “ (1931), na obálce katalogu 1. výstavy Skupiny surrealistů v ČSR (1935) a pokračoval přes Éluardovu
„Veřejnou růži “ až po Heislerovu sbírku „ Jen poštolky chčí klidně na desatero “ (1939).
Předložená Štyrského xylografická koláž je mimořádně pozoruhodná také z důvodu, že vznikla jako zamýšlená ilustrace k drobnému svazečku z pera Isidora Ducasse alias Comta de Lautréamont (1846–1870) „ Préface à un livre futur “ (Předmluva k budoucí knize; vyd. Éditions de La Sirène, Paříž, 1922). Štyrský tvorbu „vizionářského básníka “, který „ dal poezii přímé pohledy do podvědomí, obrazy strašného snu “ (K. Teige), zbožňoval. Roku 1929 kresebně ilustroval jeho „ Zpěvy Maldororovy “, připravené pro české vydání Philippem Soupaultem a Karlem Teigem. Karel Teige se o významu Comta de Lautréamont pro surrealismus rozepsal slovy: „Osvícena příkladem Lautréamontovým rozráží směle surrealistická revoluce tísnivé rámce společenského života, literatury, umění, protrhuje hráz mezi realitou a irealitou, otevírá nesmírné oblasti snů, v nichž vibruje citová i smyslová příroda člověkova, rozsvěcuje divotvorný svět, kde neplatí zákony moci ani zákony rozumu, kde naše opory a míry jsou bez významu a účinku, kde nic není předem určeno a vymezeno pouty logických vztahů, svět mimo zdraví a nemoc, ano a ne, tajemství básně.“
Předložená koláž je mimořádně sugestivním příkladem Štyrského vrcholně surrealistického, obsahově „podvratného“ tvůrčího přístupu. Výrazové a významové pnutí, jež do této práce vetknul, má neobyčejně silný emotivní účinek – je invenční, otevřené a „syrové“.
45
NEMES ENDRE (1909–1985)
Kompozice – Podle jeskynních
maleb
1936
kombinovaná technika, lepenka
49 × 65 cm
sign. PD A. Nemes 1936, na rubu A. Nemes / 1936
na rubu popis díla autorem (?)
130 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
46
HUDEČEK FRANTIŠEK (1909–1990)
Postava z provazů
1936
kresba tužkou, papír
40 × 18,5 cm
sign. PD Fr. Hudeček 36
20 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
47
BÍLEK ALOIS
(1887–1961)
Dva akty
uhel, karton
62 × 47,5 cm
sign. LN Bílek
22 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
48 URBAN BOHUMIL STANISLAV
(1903–1997)
Zvěstování
1943
olej, dřevěná deska
25 × 50 cm
sign. PD B. S. Urban 43
20 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
49
SYCHRA VLADIMÍR
(1903–1963)
Líza Klein
1930
olej, lepenka
44 × 34,5 cm
sign. LN Sychra 30, na rubu Vlad. Sychra 1933 na rubu název díla autorem
45 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
50 KALÁB FRANTIŠEK (1908–1950)
Tanečnice
1931
olej, lepenka
41 × 26 cm
sign. PD monogram K 31. na rubu popis díla
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
51
SOUČEK KAREL (1915–1982)
Noční ulice
olej, lepenka
43 × 62,5 cm
sign. PD K. Souček
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
52
ČAPEK JOSEF (1887–1945)
Příšera z Loch Ness
akvarel, tuš, karton
40,5 × 31,5 cm
sign. PD Josef Čapek
55 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
TOYEN (MARIE ČERMÍNOVÁ)
(1902–1980)
Bez názvu
koláž
17,5 × 26 cm
sign. PD Toyen na rubu štítek sbírky Dr. A. Masarykové s popisem
750 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
Dle štítku vzadu původně ze sbírky PhDr. Anny Masarykové (1911–1996), české historičky umění, výtvarné kritičky, dlouholeté pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové. sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Posuzované dílo „ Bez názvu “ je autentickou, velmi sugestivní, vrcholně surrealistickou a na trhu s uměním velmi raritní kolážovou prací Marie Čermínové alias Toyen, autorky světového renomé, ústřední představitelky evropského surrealismu a bezesporu nejslavnější české malířky dvacátého století. Byla členkou Uměleckého svazu Devětsil, posléze Skupiny surrealistů v ČSR a po své emigraci do Francie v roce 1947 se stala integrálním článkem pařížské surrealistické skupiny soustředěné kolem André Bretona a Benjamina Péreta. Toyen se narodila jako Marie Čermínová roku 1902 v Praze na Smíchově poštovnímu pomocníkovi Václavu Čermínovi a Marii, rozené Jedličkové. O své rodině však nemluvila, zřekla se jí ve prospěch uměleckého života. Roku 1922 se vzdala svého občanského jména a přijala pseudonym Toyen. S výjimkou několika blízkých přátel, kteří jí říkali familiérním „ Manko “, ji nikdo neoslovil jinak než pseudonymem „ stejně nesklonným jako její umění “ (K. Teige), jež údajně vymyslel básník Jaroslav Seifert při společné návštěvě Národní kavárny. V roce 1966 měla Toyen sama vysvětlit jeho genezi Otakaru Štorch-Marienovi tak, že vznikl zkrácením francouzského slova „ citoyen “ (občan).
Toyen studovala v letech 1919–1922 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale nedokončila ji. V roce 1922 během pobytu na jadranském ostrově Korčula navázala životní přátelství s malířem Jindřichem Štyrským, který se stal jejím uměleckým partnerem. Tento vztah přerušila po dvaceti letech malířova předčasná smrt. V roce 1923 se jako nová členka Devětsilu podílela svými poeticko-naivistickými obrazy na ve své době skandální výstavě Bazar moderního umění. Léta 1925–1929 strávila se Štyrským v Paříži, kde z inten -
zivních zážitků z tamní umělecké scény a také pod vlivem Teigeho poetismu proklamovali nový nefigurativní umělecký směr, usilující o „ ztotožnění malíře a básníka “, který nazvali artificialismem. Po rozpadu Devětsilu v roce 1931 Toyen plynule přešla k záznamům tzv. vnitřního modelu a práci s tzv. konkretizovanými objekty. Její surrealistická tvorba se plně rozvinula roku 1934, kdy se také stává zakládající členkou Skupiny surrealistů v ČSR. Návštěva André Bretona a Paula Éluarda z pařížské surrealistické skupiny na jaře roku 1935 v Praze zahájila vzájemnou spolupráci, která alespoň pro Toyen vykrystalizovala v účast na všech mezinárodních výstavách surrealismu od třicátých po šedesátá léta.
V roce 1947 odjela spolu se surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem, kterého za války ukrývala před deportací ve své koupelně, do Paříže, kde se natrvalo usadila. Pokračovala tam v rozvíjení metody magického realismu, aby dospěla k fascinujícím hádankovitým obrazům, nabitým silným erotickým potenciálem.
V roce 2013 napsala na serveru Art+ Marcela Chmelařová: „ Objeví-li se na trhu něco z díla Toyen, je to téměř vždy událost. V minulosti aukcemi prošlo několik mimořádných olejů a kreseb, nikdy však nebyly ve větší míře dostupné umělčiny koláže.“ Nyní máme před sebou dílo, jež představuje autorčinu vzácnou xylografickou koláž z počátku čtyřicátých let. Přitom na trhu se v minulosti objevilo především několik pozdních koláží ze 60. let, jež však byly spíše jakýmisi vzorníky obrazových motivů, které autorku dlouhodobě lákaly, a umělkyně je vytvářela jen sama pro sebe a sestavovala v alba.
Předložené dílo má zcela jiný charakter, neboť používá techniku koláže využívající xylografických reprodukcí, jak s ní pracoval Max Ernst ve svých velkých románech – kolážích jako „ Stohlavá žena “ (1929) nebo „Týden dobroty “ (1934). Pro Toyen se xylografické koláže staly nezaměnitelným nositelem surrealistického obsahu, neboť umožňovaly „proradnou“ manipulaci s již existujícím uměleckým dílem k dosažení zcela odlišných významových rovin.
V období existence Surrealistické skupiny (1934–1938) tuto techniku s oblibou využila na knižní obálky: Bretonovy „ Spojité nádoby “ v edici SVU Mánes (1934), Nezvalův „ Řetěz štěstí “ (1936) a Broukovo „ Manželství – sanatorium pro méněcenné “ (1938), stejně jako přispěla do máchovského sborníku „ Ani labuť ani Lůna “ (1936).
Je pravděpodobné, že předložená koláž vznikla na samém počátku čtyřicátých let, podobně jako datovaná koláž ze sbírek Pražské plynárenské, a. s., na níž se také objevuje výrazný animální prvek. Jestliže tam a také na obálce k „ Řetězu štěstí “ jsou to psi nebo pes vyjící, zde vidíme psa, který se v zasněžené krajině dívá do otevřeného okna, v němž se objevuje lidská tvář s jakýmsi historickým medicinálním formovačem nosu. V duchu své surreálné imaginace Toyen jednoduchou obrazovou manipulací dosáhla neobyčejného napětí mezi užitými motivickými prvky, jež u diváka vyvolávají vizuální a imaginativní podráždění v sugestivní konfrontaci lidského a animálního světa.
KRÁL JAROSLAV (1883–1942)
Dívka s hnědými vlasy
1940
olej, plátno
66 × 50 cm
sign. PD Jar Král 1940 na rubu štítek s popisem díla
160 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Zemské muzeum, Dům umění města Brna, 1945, č. k. 74
SVU Mánes, Praha, 1946, č. k. 49
Dům umění města Brna, 1957, č. k. 138 GVU Hodonín, 1979, č. k. 51
REPRODUKOVÁNO
(monografie) Marcela Macharáčková, Jaroslav Král, Galerie Kodl v Praze a Muzeum města Brna, 2014, obr. 234, s. 207 (celostránková reprodukce); soupis č. 538, s. 363
Lyricky půvabné dílo neoklasicismu
Zde prezentovaný obraz „ Dívka s hnědými vlasy “ je originálním, nesmírně půvabným, mocně lyricky působivým dílem Jaroslava Krále, jedné z největších osobností české a moravské kultury první republiky, autora, jehož umělecký projev nezapře vazby jak k podnětům evropského kubismu a neoklasicismu, tak v něm nelze přehlédnout duchovní návaznost na domácí tradici od slavných gotických madon z doby kolem roku 1400 až po mánesovsko-alšovskou linii. Králův ryzí a dokonalý malířský projev, koncentrovaný především na témata ženských figur a zátiší, byl po právu označen jako „krásný sloh“ české malby dvacátého století. Umělec, na jehož skromnost a nenápadnost upozorňovali již jeho současníci, vytvořil ojedinělé dílo, ctící klasické hodnoty, a přitom navýsost moderní.
V roce 1919 se účastní založení Klubu výtvarných umělců Aleš a v roce 1922 Skupiny výtvarných umělců v Brně, s níž bude až do roku 1939 každoročně vystavovat. Počátkem dvacátých let se také názorově ztotožňuje s moravskou levicovou inteligencí a svou tvorbu zaměřuje na sociální náměty, vycházející stylově z kubismu a konstruktivního řešení obrazové plochy.
V roce 1921 se stává asistentem figurálního kreslení při Katedře technického kreslení Vysoké školy technické v Brně. O dva roky později se rodina Králova stěhuje do nového rodinného domku v Lerchově ulici, který za vydatné pomoci celé rodiny projektoval a postavil bratr Josef. Pro Jaroslava se vyšetřilo místo na vlastní ateliér, který mu později pomohl překonat zklamání z vynuceného odchodu z techniky v roce 1928.
V souvislosti s proměnami společnosti dvacátých let sílily v Králově díle neoklasicistní tendence. V jeho tvorbě převažovaly ženské akty a civilistní dívčí portréty. Ve třicátých letech dospěl k intenzifikaci ryzí výtvarnosti, zejména v zátiších malovaných v duchu pozdního kubismu.
V době nástupu fašismu maloval společensky angažovaná díla; svá radikální stanoviska manifestoval také karikaturami uveřejňovanými v levicovém tisku. Od roku 1936 působil také ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Byl nezlomně přesvědčen o propojení svobody umělecké se svobodou člověka, o jejich vzájemné podmíněnosti. Za tímto etickým postulátem kráčel citlivý malíř a křehký člověk Jaroslav Král důsledně a přinesl mu i oběť největší. V roce 1939 získal ještě místo externího učitele kreslení na Škole uměleckých řemesel v Brně, roku 1941 ho však zatklo gestapo. Byl vězněn v Kounicových kolejích, později na Mírově a ve Vratislavi. Přestože se rodina usilovně snažila o jeho osvobození, byl odvezen do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře.
Předložené dílo „Dívka s hnědými vlasy“ se řadí k významnému souboru pozdních autorových prací, jež charakterizují plasticky uzavřené pevné objemy, mající svůj původ v Picassových neoklasicistních obrazech z dvacátých let, „staromistrovská“ barevnost a taktéž symbolicky laděná tematika, nabývající v atmosféře předválečného ohrožení výmluvných významů.
Jestliže Královy tehdejší kompozice žen s dítětem nebo motivy rodiny symbolizovaly téma vlasti a představovaly jakési „pevné body“ v době ohrožení základních humanistických hodnot, veškerý citový obsah předloženého díla se promítl do tváře ztvárněné dívky, jež reprezentuje Králův ideální ženský typ. Je to poetická představa, více vidina než skutečnost, únik ze skutečnosti k vysněné ženě, jež má posmutnělé rysy a jejíž zrak je upřen do daleké budoucnosti. Z vegetací porostlého kopcovitého terénu v pozadí doslova září červená střecha osamělého domku, který jako by byl připomínkou válečné opuštěnosti a stesku po domově. Barevná paleta je sofistikovaně držena v „medových“, staromistrovsky laděných tónech, v nichž pozorujeme výrazově mimořádně noblesní inspiraci vrcholnou renesancí.
55
BENEŠ VINCENC
(1883–1979)
Zátiší s třešněmi
olej, lepenka
24 × 32,5 cm
sign. PN V. Beneš
46 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
56
FILLA EMIL (1882–1953)
Zátiší s hruškami
akvarel, kresba perem, hedvábný
papír na kartonu
34,5 × 50,5 cm
sign. PD monogram E. F.
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
57
BAUERNFREUND JAKUB
(1904–1976)
Zátiší
kolem 1934
olej, překližka
43,5 × 54 cm
sign. LD J. Bauernfreund
160 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
58
NEMES ENDRE (1909–1985)
Antické zátiší
olej, plátno
46 × 30,5 cm
70 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
59
MULTRUS JOSEF (1898–1957)
Běžící dívky
olej, plátno
39 × 69,5 cm
sign. PD Multrus
45 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
60
MUDROCH JÁN (1909–1968)
Podobizna dívky
olej, lepenka
28 × 18 cm
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
KUBÍN OTAKAR
(1883–1969)
Provensálská krajina s kvetoucími
mandloněmi
olej, plátno
46 × 55 cm
sign. PD Coubine
280 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Provensálská krajina, která je v téměř svátečním klidu –„krajina je
vznášejícím se úsměvem pronikavé inteligence“
Zde prezentované dílo „ Provensálská krajina s kvetoucími mandloněmi “ je kvalitní, výtvarně nesmírně delikátní, motivicky půvabnou prací Otakara Kubína – Coubine, světově proslulého autora, jehož klasicizující umělecký projev představuje mistrně vyváženou syntézu racionálně budované kompozice a nesmírně citlivě chápané barvy a světla.
I když lze tvůrce vnímat jako zcela všestranného umělce, malíře krajin, figurálních kompozic, květinových a ovocných zátiší, vynikajícího kreslíře a grafika ingresovsky jemné a pregnantní linie, i příležitostného sochaře modelujícího figury v hlíně a vosku, středobod jeho zájmu představovala krajinomalba. Byla nejdokonalejší výpovědí jeho nitra, nejčistším výrazem jeho temperamentu i duševního rozpoložení. Jak přesně vystihl Jiří Siblík, „ Coubine se nestal krajinářem z uvážlivého rozhodnutí, byl jím už svým zrodem a téma krajiny se stalo pro jeho život přímo osudové “.
Vkus a citlivost malíře se osudově zasnoubily s provensálskou krajinou, jejímž největším zázrakem je světlo, odrazový můstek autorova tvůrčího vidění i cíl jeho výtvarného podání. Světlo zajišťuje jednotu obrazu, je skrytou energií a lyrickým nábojem. Coubine tak mohl prohlásit s provensálským básníkem Mistralem: „S lunce mě naučilo zpívat.“ Neměnnost světla ukazuje krajinu v její neproměnné hodnotě. Coubinovo světlo neozařuje, ale vyzařuje z krajiny a ztvárněných předmětů, je prvkem současně hmotným i duchovním.
Prezentované dílo „ Provensálská krajina s kvetoucími mandloněmi “ lze označit za krásný výsledek důvěrné znalosti autorova „ nejvlastnějšího hájemství “, rozkládajícího se mezi Simiane a hradem Caseneuve. Je to krajina vrchů a údolí, kamenných městeček a monumentů starých dob, osamělých statků, kaplí se zvoničkami, oliv a mandloní… Coubinův malířský pohled zde zachytil krásu této skromné kamenité krajiny, běžně vyprahlé sluncem, která ale na začátku jara prožije zázrak znovuzrození, oděný do barev nakrátko zazelenalé trávy a růžovo-bělostného hávu kvetoucích mandloní. Jedno z provensálských přísloví praví: „ Le mois de février vaut bien peu s’il ne fait fleurir l’amandier “ (Únor za málo stojí, pokud nevykvetou mandloně ).
Malíř zde zachytil provensálskou krajinu v celém jejím typickém vegetabilním a geologickém charakteru, s táhlým pohořím Luberon na obzoru. Ztvárnil krajinu v okamžiku naprostého, téměř svátečního klidu, kdy je v přírodě všechno nehybné a kdy se člověk může těšit její prostou krásou. František Kovárna příznačně hovořil o tichu Kubínových obrazů, „ abychom nejdříve chvíli mlčeli, abychom si uvědomili ticho a poznali, jaký je jeho smysl a význam… sestup do ticha… a nalezneme si jeho vlast v Provenci “.
Coubine nemaloval nikdy chvatně, vážil každý tah štětce. Barva je nanášena citlivě v jemných, tenkých vrstvách. Kolorit je velmi delikátní, teplé a studené odstíny jsou brilantně vyváženy.
V tomto díle Otakara Kubína – Coubine nabývají platnosti Cézannova slova, že krajina je „vznášejícím se úsměvem pronikavé inteligence “.
ŠIMÁK LEV (1896–1989)
Leknín
1942
olej, plátno
65,5 × 51 cm
sign. PD Lev 42
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
„ Svatební průvod “ je autentickým, vizuálně pestrým dílem českého malíře, grafika, scénického výtvarníka, pedagoga, člena skupiny Sedm v říjnu Františka Jiroudka, jehož tvorba zanechala trvalý otisk ve vývoji českého výtvarného umění.
Výrazný člen skupiny „Sedm v říjnu“
JIROUDEK FRANTIŠEK (1914–1991)
Svatební průvod
1944
olej, plátno
33 × 80 cm
sign. LD F. Jiroudek 1944
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Autor se narodil v roce 1914 ve Lhotě u Semil, ale v důsledku pracovního umístění jeho otce se s rodiči přestěhoval ve svých šesti letech na Slovensko. Po maturitě, kterou úspěšně složil v roce 1933, se odstěhoval do Prahy, kde se přihlásil na Uměleckoprůmyslovou školu. Následující rok přešel na Vysoké učení technické, kde studoval středoškolskou profesuru kreslení. Ani zde nebyl příliš spokojený, neboť pojetí výuky a penzum předmětů ho vedly jinam než k umění. Školu proto opustil.
Podle historky se Jiroudek ke „skutečnému“ malířství dostal zásahem osudu, když se procházel po Národní třídě v Praze. Za výlohou Feiglovy galerie uviděl obraz Viléma Nowaka, který jej zcela oslnil. I přes vlastní plachost se vydal k autorovi tohoto díla na Akademii výtvarných umění, kde tehdy Nowak působil. Jiroudek mu ukázal své práce a Nowak nadějného umělce přijal. Od té doby se zrodilo jedno z nejsilnějších přátelství. Jiroudek debutoval v roce 1940 se skupinou Sedm v říjnu, přičemž zprvu se věnoval portrétu, aktu, figurální kompozici i krajinomalbě.
Předložené dílo „ Svatební průvod “ spadá do období, kdy byla Jiroudkova tvorba ovlivněna jeho zkušeností jako jevištního a kostýmního výtvarníka v Národním divadle v Ostravě, a prostřednictvím figurální malby často zachycoval svět divadelního života. Obraz působí spíše jako divadelní výjev než realisticky zachycený svatební průvod. Průvod prochází téměř snovou krajinou a celá kompozice je poeticky stylizovaná. Jiroudkovi byl udělen titul národní umělec a svými díly je zastoupen v mnoha českých i zahraničních sbírkách.
JIROUDEK FRANTIŠEK (1914–1991)
Sedící
olej, plátno
45 × 49 cm
sign. PD monogram F. J., na rubu na blindrámu Jiroudek
75 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Expresivní dílo člena
skupiny SVU Mánes
a Skupiny 58
WIESNER RICHARD (1900–1972)
Útěk do Egypta
1940
olej, dřevěná deska
19,5 × 33 cm
sign. PD R Wiesner
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Předložené dílo „ Útěk do Egypta “ pochází od Richarda Wiesnera, člena skupiny SVU Mánes a Skupiny 58, významného představitele české moderní malby 20. století.
Autor se narodil v Rudě na Moravě v roce 1900. Své studium začal jako dekorační malíř. Po konci války opustil řemeslo a přesídlil do Prahy. V roce 1920 studoval dekorativní malbu na Uměleckoprůmyslové škole u Arnošta Hofbauera a v letech 1922–1928 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u Vratislava Nechleby a Jakuba Obrovského. Již tehdy upínal svou pozornost k sociální tematice.
Po studiu, na podzim roku 1928, odjel na dvouletý studijní pobyt do Francie. V Paříži docházel na hodiny malby k Františku Kupkovi. Svůj čas trávil v Louvru, kde obdivoval díla starých mistrů, avšak nejvíce ho zaujala díla Maneta. A právě v Manetově senzualistickém realismu mohl Wiesner uplatnit svůj vlastní umělecký přístup ke skutečnosti. Základem jeho tvorby byla figurální kompozice a portrétní malba.
„ Útěk do Egypta “ z roku 1940 je expresivním dílem, v němž se propojuje biblický motiv s tíživou atmosférou Evropy sužované válkou. Jako by autor chtěl ztvárnit archetypální téma exilu jako lidské drama, které se odehrává v „krajině“ plné stínu, napětí a naléhavosti. Obraz působí jako alegorie uniku nejen fyzického, ale i morálního.
KOTÍK PRAVOSLAV
(1889–1970)
Klepač kosy
1943
olej, plátno
93 × 87,5 cm
sign. PD P. Kotík 43, na rubu P. Kotík / 1943 na rubu popis díla autorem
300 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Lidé – život – práce, Výtvarná díla ze sbírek Ústřední rady odborů, Výstavní síň Mánes, Praha, 1988, č. k. 263
UVEDENO A REPRODUKOVÁNO
M. Pánková, Pravoslav Kotík 1889–1970, NG v Praze, Valdštejnská jízdárna, říjen–listopad 1991, č. soupisu 489, s. 134, reprodukováno černobíle na s. 51 a jako celostránková barevná reprodukce XV (s mylně uvedeným č. k. 490)
Dílo „ Klepač kosy “ je autorsky nezpochybnitelnou, galerijní, doslova kaleidoskopicky orchestrovanou prací Pravoslava Kotíka, výtvarně i lidsky nebojácného umělce, do jehož tvorby se propsal košatý vývoj evropského malířství dvacátého století a jehož výsledkem je osobitá, na první pohled jasně rozpoznatelná malba. Marcela Pánková vyzdvihla autorovu ojedinělou schopnost experimentu: k jeho základním vlastnostem patřila schopnost riskovat bez pocitu ztráty. Dalším konstantním rysem jeho výtvarné práce bylo téměř výhradní soustředění se na lidskou figuru, viděnou v sociálním klimatu doby, a zcela mimořádná schopnost epického rozehrání děje.
Jestliže fauvisticko-expresivní počátky stavěly Pravoslava Kotíka blízko k Osmě, v raných dvacátých letech se přiklonil k primitivizující sociální malbě, vystřídané synteticko-kubistickým obdobím z poloviny dvacátých let. Později opět sílily expresivní akcenty. Autorovu uměleckou dráhu zbrzdila druhá světová válka. Nemohl veřejně vystupovat a ztratil možnost prezentovat svá díla v zahraničí, kde byl do té doby velice úspěšný. V tomto období se vrátil zpět k tématu venkova. Zaměřil se na ztvárnění obyčejných lidí a jejich života pohledem městského člověka. V padesátých letech postupně dospěl k nefigurativnímu tvarosloví. Po maturitě na reálce v Rakovníku studoval Pravoslav Kotík v letech 1908–1912 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů E. Dítěte, K. V. Maška
a J. Schikanedera, z nichž ani jeden jej výrazněji neovlivnil. S ohledem na rodinnou situaci odešel po dokončení školy do Podkrkonoší, kde působil v Trutnově, Nové Pace a později také v Mladé Boleslavi jako středoškolský učitel modelování, kreslení a deskriptivy. Tento životní krok si samozřejmě vyžádal jisté ochlazení kontaktů s pražským prostředím a v rovině umělecké tvorby také nutnost dělení pozornosti mezi práci, která je zdrojem financí, a práci uměleckou. Přes náročnost situace, kdy se jeho pozornost nutně musela tříštit, Kotík v Trutnově dospívá k syntéze a ovlivnění fauvismem. Po krátkém členství v Mánesu z důvodu názorových neshod přechází do Umělecké besedy. Ani tam však dlouho nesetrvá a roku 1925 s kolegy Holým, Holanem a Kotrbou zakládá tzv. Sociální skupinu, dříve známou pod názvem HO-HO-KO-KO. Členem SVU Mánes byl pak v letech 1927–1932, kdy opět vystoupil, a poté od roku 1947 až do jeho politického rozpuštění. Pravoslav Kotík rád a často cestoval, v zahraničních cestách spatřoval možnost rozšiřování obzorů. Ve Francii byl poprvé roku 1924 a zajížděl tam každoročně až do roku 1937. Od roku 1932 byl natrvalo usazen v Praze. V roce 1939 získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži, přestal učit a nadále se věnoval již jen vlastní malířské tvorbě. V roce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem. Pravoslav Kotík zemřel roku 1970 v Praze. Zatímco v některých obdobích byl autorův výtvarný pohled a názor jednoznačný, v jiných, v krátkém časovém úseku a často i současně, vznikala díla velmi různorodá. Neusiloval o určitý, předem daný způsob výtvarného sdělení, ale proměňoval jej na základě zážitků a podnětů své bohaté fantazie. Dílo Pravoslava Kotíka má však při své rozsochatosti neobyčejnou vnitřní jednotu.
Obraz „ Klepač kosy “ lze označit za muzeálně významnou práci, která dokonale vystihuje Kotíkovu nejtypičtější vyzrálou výrazovou polohu. Kotíka fascinoval záznam lidské činnosti, lidské gesto, člověk vsazený do svého prostředí, viděný ve výtvarně velkorysé formě, která těží z výdobytků expresionismu i pozdního kubismu. Tento obraz je excelentní ukázkou nové venkovské motiviky, která do autorova díla vstoupila spolu s druhou světovou válkou.
V roce 1941 pobýval Kotík opakovaně v Pařížově na Českomoravské vysočině, ve vile rodiny Grundovy, která si předtím zakoupila jeho obraz. Tehdy také získal kontakt na Vojslavu Pruchovou, sestru zemřelého malíře Jindřicha Pruchy, žijící na samotě Županda nad obcí Běstvina v Železných horách, čímž vzniklo dlouholeté přátelství utužované korespondencí. Kromě pobytů na Čáslavsku zajížděl Kotík v době války i do Kamenného přívozu, kde bydlel v hospodě U Horů.
Malíř se v obraze „ Klepač kosy “ soustředil na žánrový „mikropříběh“ z prostředí, kde hodiny tikají přece jen pomaleji a kde člověk žije mnohem intenzivněji v souladu s přírodou (na to poukazuje i motiv koňského povozu v druhém plánu). Tvary, těžící z pozdní kubistické zkušenosti, jsou velkoryse nahozeny a konturovány černou linií, čímž místy dochází až k příznačnému kaleidoskopickému efektu.
TICHÝ FRANTIŠEK
(1896–1961)
Sedící Harlekýn (Slepý Harlekýn /
Hadrový Harlekýn)
1944
uhel, pastel, křída, karton
50,5 × 29,5 cm
sign. LD Tichý 44.
90 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Vzácná imaginativní
výtvarná práce
až lyrického ražení
Nabízené dílo „ Sedící Harlekýn (Slepý Harlekýn / Hadrový Harlekýn) “ je autentickou, cennou, imaginativně stylizovanou, autorovo velké téma commedie dell’arte ztvárňující prací Františka Tichého, malíře, kreslíře, grafika a ilustrátora fantaskních námětů, smutných klaunů a tragických hrdinů, jehož tvorba je nesena bezbřehostí snu a fantazie, stejně jako podmanivou silou výtvarné poezie. Přestože vždy stál mimo skupinová hnutí, stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů české meziválečné avantgardy.
O Tichého tvorbě výstižně napsal již roku 1948 Jan M. Tomeš: „ Gustav Flaubert řekl, že život je pln smutné grotesknosti. František Tichý to namaloval. (…) Jde v podstatě o zrovna tak zvláštní jako vzácnou schopnost očí a ducha, která vyžaduje právě tolik sarkasmu (bez cynismu) jako soucitu (bez sentimentality), tolik necitelnosti jako lidskosti; zrovna tolik potřeby nedbat hranic – jako kázně.“
František Tichý se narodil roku 1896 v Praze Alžbětě a Aloisovi Tichým. Otec byl vyučený bednář, pracoval u Antona Rudolfa Rosenberga, obchodníka se starožitnostmi v Praze na Smíchově. Matka pocházela z rodiny Františka Kratochvíla, obuvnického mistra z Chval. Spolu s rodiči, starším bratrem Václavem a nevidomou sestrou Antonií bydleli na Smíchově.
Mladý František se nejprve vyučil litografem ve firmě A. L. Koppe na Smíchově. Současně navštěvoval večerní kurzy kreslení vedené Alexanderem Jakeschem. V roce 1917 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Studoval u profesorů Josefa
Loukoty, Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Karla Krattnera. Akademii však v roce 1923 těsně před ukončením opustil.
Následně pracoval a vystupoval v pražských kabaretech, maloval poutače a plakáty, působil jako knižní grafik, výtvarný redaktor v Melantrichu, i jako scénograf ve Švandově divadle na Smíchově. V roce 1929 přijal nabídku na vedoucího litografické dílny v São Paulu v Brazílii. Tam ale z finančních a politických důvodů nedorazil. Zůstal i se svou družkou, později manželkou Marií Hráskou v Paříži. Tento pobyt, datovaný do let 1930–1935, měl nejzásadnější vliv na utvoření jeho výtvarného názoru. Základní životní zkušeností, která se nesmazatelně vepsala do jeho tvorby, bylo prostředí cirkusového života, které tam osobně poznal a které prožíval v duchu dobové teorie poetismu. Současně poznal malířské dílo Georgese Seurata, jež na něj zapůsobilo jak koloritem, tak neoimpresivním rukopisem. Zahleděl se taktéž do Picassova „ modrého obdob í“ i do umění francouzského rokoka: tvorby Chardinovy a Watteauovy. V této atmosféře si uvědomil výrazovou sílu kresby i specifickou výstavbu obrazu, v němž se prolíná reálno s fantazií a vytváří nový umělecký celek s určující poetickou či imaginativní složkou. V roce 1935 se vrací do Prahy a téměř výhradně se pak věnuje malířství. Od roku 1945 až do roku 1951 působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde vyučoval malbu a grafiku, v důsledku konfliktu s komunistickým vedením školy však odešel. Nabízené dílo, uváděné, stejně jako finální verze v oleji (60, 4 × 44,7 cm, MG Brno), pod několika názvy –„ Sedící Harlekýn “ nebo „ Slepý Harlekýn “ či „ Hadrový Harlekýn “ – se ve skvostné, fantaskní rovině motivicky vztahuje ke sféře slavného renesančního improvizovaného divadla, která v historii umění obdobně okouzlila např. G. B. Tiepola, A. Watteauea, přes H. Daumiera až k Picassovi modrého a růžového období.
Jednou z nejoblíbenějších a tradicí ustálených postav commedie dell’arte je harlekýn, komický sluha jednoho ze starých mužů (tzv. Vecchi). Většinou bývá zamilovaný do kolombíny, ale jeho touha soupeří se strachem ze svého pána. Je mazaný až zlomyslný, často myslí hlavně na sebe. Ve své lásce se musí potýkat se starším sokem. Diváci ho poznají podle kostkovaného obleku a černé škrabošky.
František Tichý, mistr scénických účinů a s bytostným smyslem pro divadlo, dokázal v předloženém díle popřít jakoukoli tělesnost, aby rozehrál psychologický příběh otázek lidské identity. Hlavní role je tu přisouzena zabstraktnělé, geometrizované harlekýnově masce, jež kompletně zakrývá celou tvář včetně očí. Ireálnost tohoto motivu významně rozehrává tajemnou symboličnost celé práce.
Jestliže název „ Hadrový Harlekýn “ poukazuje k postavě jako loutce, jednomu z častých námětů literatury třicátých let, jenž s problematikou lidské identity úzce koresponduje, „ Slepý Harleký n“ může souviset s malířovou vzpomínkou na svou slepou sestru. Jak zhodnotil Jan M. Tomeš, toto téma představuje nepochybně jeden z Tichého tvůrčích vrcholů.
TICHÝ FRANTIŠEK (1896–1961)
Jekyll a Hyde
1940
kresba tuší, pastel, ruční papír 51 × 33 cm sign. UD Tichý 40. 60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
REPRODUKOVÁNO
František Tichý Kresby, Odeon, 1968, č. 27, nestr. František Tichý Malířské dílo, Jan Tomeš, Odeon 1976, č. 260, nestr
69
TICHÝ FRANTIŠEK
(1896–1961)
Dáma s maskou
1942
akvarel, tužka, papír 20 × 36 cm
sign. PD Tichý 42.
70 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
70
TICHÝ FRANTIŠEK (1896–1961)
Scapino
1944
kvaš, pastel, karton 29 × 20,5 cm
sign. UD Tichý 44
na rubu razítko Vystaveno v Topičově salonu a potvrzení pravosti Dr. Fr. Dvořáka z roku 1971
90 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
VYSTAVENO
Topičův salon
71
TICHÝ FRANTIŠEK
(1896–1961)
Otec a syn I
1947
suchá jehla, akvarel, běloba 19,4 × 15 cm
sign. UD Tichý 47
PD dedikace díla autorem
20 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
72
KRÁL JAROSLAV
(1883–1942)
Dvě ženy
akvarel, tuš, karton
42,5 × 32 cm
sign. LD Král
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
73
HUDEČEK FRANTIŠEK
(1909–1990)
Noční chodec
akvarel, tuš
21 × 24 cm
24 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
74
PAUR
JAROSLAV (1918–1987)
Akt
1945
olej, plátno
114 × 63,5 cm
sign. PD J Paur 45
60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
75
PELC ANTONÍN (1895–1967)
Saxofonista
1945 kombinovaná technika, karton
82 × 67 cm sign. LN Pelc 45
140 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
76
VALENTA JIŘÍ
(1936–1991)
Sedící akt
1956
olej, vrypy, plátno
46,5 × 33,5 cm
40 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
77
NEMES ENDRE
(1909–1985)
Bez názvu
1943 pastel, ruční papír
42 × 31,5 cm
sign. PN Endre Nemes - 43
34 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
78
HEJNA VÁCLAV
(1914–1985)
Zmrtvýchvstání
olej, plátno
101,5 × 74,5 cm
sign. na rubu V Hejna, UD monogram VH
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Galerie Topič 1948
Nelahozeves 1974
PELC
ANTONÍN (1895–1967)
Dva muži
1949
olej, překližka
33,5 × 29 cm
sign. LD Pelc 49
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
TITTELBACH VOJTĚCH (1900–1971)
U moře
1937–1938
olej, sololit
50 × 70 cm
sign. PD V. Tittelbach
350 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Galerie Diamant S.V.U. Mánes 2013
PUBLIKOVÁNO
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění,
Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2013, str. 186–187
Reprezentativní ukázka
malířské bravury směřující k obrazové stavbě surrealistických vidin
Obraz „ U moře “ je autentickým, na trhu s uměním vzácným dílem imaginativní a surrealizující výtvarné formy Vojtěcha Tittelbacha, autora, který se nejen datem svého narození, ale především charakterem svého tvůrčího směřování zařadil k pozoruhodným osobnostem českého moderního umění tzv. „generace 1900“. Skutečnost, že se jeho tvorba vyznačuje širokým stylovým rozpětím, z něj zároveň učinila předchůdce postmoderních teorií a aktualizovala jeho odkaz pro současnost. Tittelbach byl totiž malířem z hlediska teoretických dogmat značně „neukázněným“, který bez zábran dával volný průchod realizacím svých poetických představ. Nedbal na přísnou stylovou jednotu tvorby, a proto v nepatrném časovém odstupu a někdy dokonce paralelně mohly vznikat obrazy rozdílného charakteru, určeného především specifickou povahou sdělovaného obsahu a tvůrčí emoce.
Vojtěch Tittelbach pocházel z Rakovnicka (obdobně jako např. Pravoslav Kotík, Václav Rabas nebo Antonín). Když mu byl jeden rok, přeložili otce – učitele – z rodných Mutějovic do Lužné, kde prožil Tittelbach své dětství a mládí. V roce 1919 odmaturoval na rakovnické reálce. Zatímco první profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, Emanuel Dítě, ho mnoho neovlivnil, plně se jeho talent rozvinul v grafické speciálce prof. Maxe Švabinského na pražské Akademii výtvarných umění, kam v roce 1922 přešel a kde pobyl čtyři roky. Sešla se tu celá plejáda následně proslulých autorů, k nimž patřili J. Bauch, M. Holý, V. Sedláček, J. Rambousek, C. Bouda a další. Tittelbachovy grafiky z této doby a také karikatury pro satirický časopis Trn dokládají, že měl neobyčejné kreslířské nadání. Svůj malířský projev, ovlivně -
ný nejprve fauvisticko-expresivní redukcí tvarů, kultivoval v roce 1930 francouzskou zkušeností, tříměsíčním pobytem u Františka Kupky, jehož ateliér sloužil jako nástavbové studium pro mladé absolventy z Akademie. V témže roce se stává členem Umělecké besedy (do roku 1940, kdy se stane členem SVU Mánes), která mu v roce 1933 pořádá první samostatnou výstavu. Tittelbachova tvorba se tehdy ocitá v blízkosti surrealismu, zejména v lyricky pojatých obrazech ženských torz ve snových krajinách. Na sklonku třicátých let jeho malbu ovlivnily události španělské občanské války. Své motivy čerpal také z inspirace cirkusovými náměty a pitoreskními městy, z nichž ho nejvíce zaujaly svou malebností Benátky.
Nejvýznamnější kapitolu autorovy tvorby představuje období třicátých a čtyřicátých let, kdy vykrystalizoval jeho osobitý umělecký názor, jímž se nesmazatelně zapsal do dějin českého výtvarného umění. Vzpomeňme jen na autorovy malířské metamorfózy motivu ženy a milenců, na křehké imaginární krajiny, v nichž jsou umístěna torza či jen fragmenty těl, které vzdáleně upomínají na tehdejší výtvarnou poetiku Josefa Šímy. U dalších obrazů cítíme východisko v syntetickém kubismu a podobně jako u některých Picassových děl z této doby můžeme hovořit o básnictví tvaru proměněného ve znak. Někdy Tittelbach redukuje figury do téměř abstraktních „hieroglyfů“ a jejich plošných vztahů, jindy zase silně plasticky zdůrazněné objemy připomínají skořepiny těl nebo jejich proměnu v bělostné kamenné bloky. Posuzované dílo „ U moře “ představuje reprezentativní dílo Vojtěcha Tittelbacha z období, kdy se mu lidská postava a věci jevového světa formovaly ve hře osvobozené imaginace v obrazovou stavbu surrealistických vidin. V této fázi, jež zabírá především třicátá léta, se malíři podařilo dospět ke zralé syntéze objektivního a subjektivního, racionálního a živelného, intelektuálního a citového. Vojtěch Tittelbach vynikl odvahou své tvůrčí představivosti, „dravostí a touhou docílit každý obraz co nejhlouběji“ (V. Volavka).
Posuzovaný obraz „ U moře “ je autorovým přeludně-uhrančivým dílem, v němž se dostávají ke slovu všechny typické složky jeho malířského temperamentu. Tittelbach tu ve fantaskní vidině transponuje na plátno senzuálně postižitelné impulzy reálné situace ženy slunící se na pláži. Figura měnící se v imaginativní přízrak, jakousi lyricky kubistickou skulpturu, se v kompozičním aranžmá s černo-bílými plachtami a pozůstatky lodních ráhen stává záminkou k výtvarně odvážnému prolínání organických a anorganických forem a delikátní kultivaci barevné hmoty. Zde uplatněná surrealisticky vypointovaná grotesknost, nesená dramaticky neklidným rukopisem, sahá svými kořeny k fantomatičnosti Picassových gigantických žen malovaných na pláži v Dinard.
PELC
ANTONÍN (1895–1967)
Zátiší s ovocem a sklenicí
1925
olej, plátno
28 × 56 cm
sign. PN Pelc 25
90 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
V Braquově pojetí umně formovaná kubistická
práce české meziválečné avantgardy
Nabízené dílo „ Zátiší s ovocem a sklenicí “ je originální, umně kubisticky formovanou prací Antonína Pelce, významného představitele české meziválečné avantgardy, umělce vyznávajícího tvůrčí bezprostřednost, autora pohnutého osudu, jehož talent vedl k překračování hranic jednotlivých výtvarných oborů. Jako malíř ve svém zralém období upoutal výraznou fauvisticko-expresivní notou a exotickými náměty z Maroka a Martiniku, kam se nedobrovolně dostal na útěku z Protektorátu Čechy a Morava; jako karikaturista tvořil spolu s Adolfem Hoffmeisterem a Františkem Bidlem slavné „trojhvězdí“ naší protifašistické a protiválečné karikatury.
K intenzivnímu zájmu o výtvarné umění přivedl Antonína Pelce již v mládí jeho strýc, učitel kreslení Ferdinand Prokš, který ho od jeho osiření v deseti letech vychovával. Akademii výtvarných umění v Praze vystudoval v letech 1913–1919 (prof. V. Bukovac, M. Pirner). Jeho raná plátna s náměty válečných invalidů měla společensko-kritický obsah. Sociální téma ho v malbě však poutalo i později. Souběžně se začal věnovat karikaturní kresbě, v níž si pod vlivem lyrického kubismu pozdních dvacátých let postupně vytvořil svůj nezaměnitelný styl. Spolupracoval se satirickými časopisy jako „ Rarach “, „ Šibeničky “ a mnoha dalšími periodiky. Ve třicátých letech se podílel na vydávání protihitlerovského časopisu „ Simplicus “. Pro svůj židovský původ a antifašistické postoje byl nucen na začátku války prchnout do Paříže, kde se spolu s Adolfem Hoffmeisterem ad. podílel na založení Domu československé kultury. Následně byl obviněn ze špionáže, uvržen do vězení a internován v několika sběrných táborech. Z Francie se mu podařilo uprchnout do Maroka, kde byl opět uvězněn. Po propuštění jeho anabáze pokračovala na antilský ostrov Martinik. Pelc se spolu s našimi umělci stejného osudu, Maximem Kopfem a Alénem Divišem, plavil na lodi jménem „ Kapitán Paul Lemerle “, na jejíž palubě byli shodou okolností i André Breton, Wifredo Lam či Claude Lévi-Strauss. Z internace ve vojenském táboře Lazaret ho vysvobodila až osobní intervence manželky amerického prezidenta, ziniciovaná „ přítelem hudebního skladatele Jaroslava Ježka “ (snad Voskovcem či Werichem?), jak Pelc sám uvedl ve svém vlastnoručně psaném životopise. Koncem května 1941 konečně dorazil do New Yorku, odkud se roku 1946 vrátil natrvalo zpět do vlasti.
Po válce prokázal své schopnosti skvělého pedagoga, když působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1946–1955) a následně na Akademii výtvarných umění v Praze (1955–1967), kde vychoval řadu výtečných žáků.
Pelc byl od počátku „čistokrevným malířem“, tíhnoucím k dramatizaci pojetí, současně však citlivě reagujícím na klima doby. Předložené dílo „ Zátiší s ovocem a sklenicí “ dokládá, jak významným podnětem byla pro autora lekce organického kubismu, zejména v Braquově pojetí.
HUDEČEK FRANTIŠEK (1909–1990)
Zátiší se zkumavkami
1941
olej, plátno
31 × 50 cm
sign. PD Fr. Hudeček 41
160 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
V předznamenání Skupiny 42 – „Svět, v němž žijeme, je město, jeho lidé, jeho dláždění, stojany lamp, návěstí krámů, jeho domy, schodiště, byty“
Obraz „ Zátiší se zkumavkami “ je autentickou, magii věcné reality rozehrávající, formující se poetikou Skupiny 42 prostoupenou prací Františka Hudečka, významného českého malíře, grafika, fotografa, ilustrátora i typografa, umělce, jehož Eva Petrová označila za spíše „ ukrytého, než exponovaného “ a který z dnešního pohledu patří k nejvýraznějším osobnostem Skupiny 42 i celé generace nastupující ve třicátých a čtyřicátých letech. Jeho výtvarný názor je nezaměnitelný a obsahuje vývoj od metafyzických a groteskních vizí, surrealistických neočekávaných setkání a živých snů přes rehabilitaci každodenního světa zážitků v osobním mýtu moderních nokturen až k lyrismu geometrických forem.
František Hudeček se narodil roku 1909 v Němčicích u Holešova a zemřel roku 1990 v Praze. Pocházel z devíti dětí jako nejstarší syn venkovského kováře. Po absolvování reálky v Lipníku nad Bečvou studoval v letech 1928–1931 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Františka Kysely, odkud však dobrovolně po třech letech odešel. Podstatné bylo, že zde navázal kontakty s dalšími spolužáky, kteří v nedaleké budoucnosti výrazně ovlivní jeho život a tvorbu – především s Františkem Grossem a Ladislavem Zívrem. Vystavoval pravidelně od třicátých let a jeho dílo bylo od té doby předmětem více jak čtyř stovek výstav. V letech 1937–1941 vystavoval v divadle E. F. Buriana, poté na výstavách Umělecké besedy a Skupiny 42, s níž souviselo jeho významné tvůrčí „ukotvení“. Skupina 42 vznikla z potřeby nově formulovat jedinečný prožitek všedních situací, pocitů a zkušeností městského člověka ve stísněných podmínkách doby protektorátu. Myšlenkově vycházela z tradice českého meziválečného umění, zároveň sdružila jeho přátele a souputníky, se kterými se znal od třicátých let. Kromě výtvarníků (František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták, Jan Kotík, Jan Smetana, Karel Souček, Bohumír Matal, Ladislav Zívr, Miroslav Hák) v ní působili básníci (Ivan Blatný, Jiřina Hauková, Josef Kainar, Jiří Kolář, Jan Hanč) a teoretici formulující její program (Jindřich Chalupecký, Jiří Kotalík). Společně vystavovali až do jejího rozpuštění v roce 1948. František Hudeček byl v roce 1946 jedním z umělců, kteří zastupovali československé umění na pařížské výstavě v galerii La Boëtie (Art Tchécoslovaque 1938–1946) a v roce 1947 vystavoval na podobně laděných přehlídkách v Antverpách, Luzernu a Rio de Janeiru. V padesátých letech se nepřizpůsobil propagovanému pseudorealismu, vzdal se volné tvorby a věnoval se spíše známkové tvorbě a ilustraci. V šedesátých letech dospěl na základě své osobité filozofie a přemítání o přírodních zákonitostech ke zcela originální formě op-artu.
Obraz „ Zátiší se zkumavkami “ je motivicky ojedinělým, sběratelsky cenným Hudečkovým dílem z vývojově významného roku 1941, v němž již autor předznamenal obraznost, která ho roku 1942 svedla do tvůrčího kolektivu s dvojicí přátel z někdejší Uměleckoprůmyslové školy – Grossem a Zívrem, stejně jako s několika mladšími malíři a literáty.
Právě v letech 1940–1941 se v Hudečkově tvorbě formuje nový obsah, který se stane součástí společného programu Skupiny 42. Text Jindřicha Chalupeckého „Svět, v němž žijeme“ zní v závěru: „ Skutečností moderního malíře a básníka je město, jeho lidé, jeho dláždění, stojany jeho lamp, návěstí jeho krámů, jeho domy, schodiště, byty…“ Přesně tuto stránku skutečnosti zkoumá předložený obraz, stránku věcnou, která se v autorově uměleckém zpracování stává poetickou transformací moderní reality. Proces laboratorního zkoumání, s nímž tu jsme konfrontováni, je v Hudečkově tvůrčím vidění meditací nad charakterem moderních objevů, v nichž náhoda (motiv kostek) hrála často nezastupitelnou roli.
HUDEČEK FRANTIŠEK (1909–1990)
Rue Saint Dominique
1946
olej, lepenka
32 × 25,5 cm
sign. LD Fr. Hudeček 46, na rubu Fr. Hudeček / 1946 na rubu popis díla autorem
80 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Monografie František Hudeček, Machalický – Zeman, Galerie Moderna 2011, str. 134, obr. 117
Posuzovaný obraz „ Rue saint Dominique “ je autentickým, sběratelsky cenným, do excelentního období Skupiny 42 datovaným a bezprostřední pařížskou inspiraci transponujícím dílem Františka Hudečka, autora, jehož malířské, kreslířské a grafické dílo patří ke klasickým hodnotám českého moderního umění – spolu s tvorbou jeho generačních vrstevníků a přátel, jako byli František Gross, Ladislav Zívr či Kamil Lhoták –, a je významnou spojnicí tradice české meziválečné avantgardy s uměním šedesátých a sedmdesátých let. Pro Františka Hudečka se stalo typické, že v jeho tvorbě spolupůsobily a vyvažovaly se proudy zdánlivě protichůdné – imaginativní a racionálně-konstruktivní.
Dle Evy Petrové je autorova tvorba pozoruhodná právě tím, že se rozbíhá několika směry, že její východiska
jsou složitější než u většiny ostatních. Volná představivost je neustále v rovnováze se smyslem pro řád. Právě tyto polohy umělci dovolovaly, aby jeho práce zůstala otevřená novým podnětům, aby neopakoval ostatní ani sám sebe. Každý motiv důkladně zpracovával a promýšlel v řadě kresebných studií a variant.
Hlavní důraz Hudečkova směřování ve třicátých letech byl bezpochyby soustředěn na fantazijní malbu –malíř sdílel se surrealismem především pocitová východiska a zájem o nové interpretační techniky. Hudeček byl, jak říká Eva Petrová, „ oddán svým snům a vidinám “, které nabývaly zcela přesné, tvarově i významově ohraničené podoby.
Ze surrealistických technik užíval frotáž, fotografiku či metodu interpretace tvarů ze škrobových papírů. Současně roku 1933 vytvořil první předobraz svého ikonického „ nočního chodce “ v podobě „ Postavy v noci “, kdy je lidská postava proměněna v jednoduchý lineární znak.
V letech 1940–1941 se v Hudečkově tvorbě formuje nový obsah, který se později stává součástí společného programu Skupiny 42. V nesčíslných podobách se objevuje podoba člověka a města, jejich vzájemný vztah. Ve figuře nočního chodce se spojuje enigmatičnost noci s prvkem osamělé lidské přítomnosti.
Jako jakýsi „spodní proud“ vzniká již od třicátých let řada konceptuálně orientovaných prací, které dnes oceňujeme v souvislosti s tendencemi šedesátých a sedmdesátých let.
Posuzovaný obraz „ Rue saint Dominique “ představuje jeden z krásných výsledků Hudečkova malířsky bohatého roku 1946. Tehdy se konečně, po letech válečného utrpení, rozšířil „ svět, v němž žijeme “. Neopomenutelným zážitkem toho roku byla autorova návštěva Paříže, neboť se stal jedním z osmadvaceti malířů a pěti sochařů, kteří zastupovali československé umění na výstavě „ L’Art tchécoslovaque 1938–1946 “ v Galerii La Boëtie.
Na vernisáž výstavy věnované mladé generaci československých umělců dorazila řada slavných osobností, Aragon, Soupault, Léger, Tzara, Zadkine, španělští umělci Pařížské školy, kteří předtím vystavovali v Praze… Stejně důležité jako četná osobní setkání bylo vlastní kulturní klima francouzské metropole. František Gross, Hudečkův skupinový kolega, příznačně napsal, že Paříž měla světlo a atmosféru, což jsou „ pro malíře výhody, o kterých se nám v Praze ani nezdá “, a všechno, „ co tak překvapuje na obrazech velkých pařížských mistrů, nacházíš na každém kroku “.
Stejně tak František Hudeček přiznával městu na Seině jedinečné kouzlo, což dokládají četné studie i obrazy, jako předložená práce. V ní se stala malíři hlavním tématem afinita člověka a města, jeho ikonické architektury, světel a stínů. Hudečka upoutal dlouhý úbežník ulice Saint Dominique, korunovaný nejslavnější pařížskou dominantou, La Tour Eiffel. Člověk a město zde vytvářejí dynamickou, umně kaligrafickou drúzu moderní civilizace, obraz, v němž František Hudeček, jak napsal v jedné recenzi Otakar Mrkvička, plně „ procítil svět, v němž tkví “.
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
85
GROSS FRANTIŠEK (1909–1985)
Kouř III / Periferie
1943
olej, lepenka
22 × 37 cm
sign. PD F. Gross 43 na rubu štítky výstav
90 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Umělecká Beseda v Alšově síni, 1944, kat. č. 13
Vltavín Praha
MATAL BOHUMÍR (1922–1988)
Žena u plotu
1946
olej, lepenka
25 × 18 cm
sign. LD Matal 46, na rubu Matal 1946 na rubu popis díla autorem
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
GROSS FRANTIŠEK
(1909–1985)
Průmyslová krajina
1945
olej, sololit
25,5 × 36,5 cm
sign. PD F. Gross 1945 110 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Předložený obraz „ Průmyslová krajina “ je autentickou, do slavného období Skupiny 42 datovanou a atmosféru periferie dokonale vystihující prací Františka Grosse, jednoho z nejvýraznějších představitelů umělecké generace nastoupivší na scénu na počátku třicátých let, autora, jehož tvůrčí kroky po surrealistických počátcích vyústily v kolektivní spolupráci několika malířů, básníků a teoretiků na programu skupiny, která v nevůli k velkým manifestačním prohlášením spojila svůj název s letopočtem prvních společných schůzek – 42.
Tvůrčí kořeny Františka Grosse jsou neoddělitelně spjaty s jeho rodištěm, Novou Pakou v Podkrkonoší. Toto město bylo určující pro jeho umělecký vývoj, daný mimo jiné také raným přátelstvím s dalším místním rodákem: sochařem Ladislavem Zívrem. K této dvojici záhy přibyl František Hudeček, s nímž navázal kontakt na Uměleckoprůmyslové škole. Toto přátelství bylo určující pro organizaci první společné výstavy. Ta proběhla roku 1931, kdy trojice Hudeček, Zívr i Gross dobrovolně ukončila svá studia, aby následovali Chalupeckého tezi o vlastní, samostatné cestě. Následovala společná výstava v Nové Pace a přirozeně souběžně probíhalo formování názorů celé skupiny umělců, později známé jako Skupina 42. Jestliže se v programu skupiny připomínaly termíny „skutečnost“ a „město“, byly to pojmy filozofické, avšak
nikoliv abstraktní. Specifikovaly se do významu periférie, do města moderního, ale posmutnělého protektorátní atmosférou. Zobrazení postavy bylo pro malíře skupiny určeno především vztahy: člověk ve městě, člověk a stroj. Předložené dílo „Průmyslová krajina“ je prací formátově komorní, jež však dokonale vyjadřuje charakter autorovy tvorby z nejvíce sběratelsky vyhledávaného období Skupiny 42. Podobně jako Kamila Lhotáka, i Františka Grosse zajímala krajina na periferii. Viděl ji však svým zcela originálním pohledem: moderně, plošně, velkoryse, v dominantních šedavých tónech, podobně, jako zachycovaly okrajové oblasti velkoměsta paralelně vznikající fotografie dalšího člena Skupiny 42, Miroslava Háka.
Grossova skladebná plošnost, s níž se na obraze „ Průmyslová krajina “ setkáváme, obsahuje však i četné jemné finesy jako jemnou štětcovou kresbu konturující tvary kol agregátů, strohých budov či továrních komínů. Grossovi se zde podařilo ukázkově zachytit válečnou „krajinu kalného nebe“, krajinu „ s vykřičníky komínů “ (J. Šálková). Dominantní kouřovou šeď však finálně rozjasňuje jemná růžová v levé spodní části obrazu, jež je evokací autorovy milované „červenice“ z okolí jeho rodiště: „Tak jako v Nové Pace – když je sucho, je růžová, když zmokne, je bordó až někdy úplně červená. Mně se prostě ta barva líbí.“ (F. Gross)
Atraktivitu tohoto díla zvyšuje originální autorský rám, jenž dosvědčuje autorovy občasné přesahy k sochařské formě.
Gross byl členem Umělecké besedy v letech 1941–1952, Skupiny 42 v letech 1942–1948, Sdružení českých umělců grafiků Hollar od roku 1945 a od roku 1961 Tvůrčí skupiny Radar.
Jeho dílo charakterizuje rozpětí mezi racionálním a fantazijním, mezi konstrukcí a hrou. V těchto krajních pólech a jejich dotycích se rozvíjí autorova osobitá tvorba, která již ve 30. letech předjala některé výtvarné problémy poválečného umění. Ve svých malířských začátcích se zajímal o prostorovou stavbu obrazu, podněty kubismu zpracovával ve smyslu konstruktivním. Ale již v letech 1934–1935 objevil pro sebe techniky podněcující imaginaci (frotáže, koláže, stříhané rébusy), které jej přivedly v roce 1937 k obrazům-objektům. V této době maloval také obrazy, jejichž barevné a tvarové konfigurace ve svém rytmickém uspořádání upomínají na absurdní funkce pitoreskních strojků. V roce 1937 namaloval oponu pro matiné Jaroslava Seiferta v D 38 a účastnil se výstav pořádaných E. F. Burianem. Pro jeho další tvorbu byly určující znaky civilizace. Periferie podnítila jeho úsilí o městskou krajinu. V poválečném období v monumentálně pojatých obrazech spojil konstruktivnost a fantazii ve svobodném rytmu i přísném řádu linií a sytě barevných ploch. V období 1945–1948 vykrystalizovala jeho výtvarná představa postavy-stroje jako symptomu moderní technické civilizace. Ve čtyřicátých letech zaujímá v jeho tvorbě významné místo grafika. V sedmdesátých letech maloval krajiny z okolí Nové Paky.
HAAS LEO (1901–1983)
Pohled na brněnský Petrov
olej, plátno
79 × 98 cm
sign. PD Leo Haas
40 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Mimořádné dílo od raných expresivních počátků
skvělé „Nové věcnosti“
školy, pak na německé reálné gymnázium, roku 1919 maturoval v němčině i češtině. První umělecké vzdělání získal u místního učitele kreslení, další na Akademii v Karlsruhe, kde studoval malbu a grafiku. Při hře na klavír v nočních lokálech, kterou si přivydělával, nalézal náměty prvních, výrazně expresivních kreseb a grafik. Roku 1921 odešel do Berlína k Emilu Orlikovi, který ho přijal jako pomocníka do své výtvarné školy při Uměleckoprůmyslovém muzeu. Roku 1923 podnikl studijní cestu do Paříže. Obdivoval dílo Vincenta van Gogha a Toulouse-Lautreca, proto navštívil Arles a Albi. V letech 1924–1926 působil ve Vídni, kde se stal součástí tamní české komunity. Kreslil pro noviny Abend, Arbeiterzeitung a Stunde. Od roku 1926 až do své internace působil v rodné Opavě, kde si zřídil portrétní ateliér a svůj záběr rozšířil ještě o scénografii.
Zde prezentovaný obraz „ Pohled na brněnský Petrov “ představuje autentické, svou doslova „zářivou“ novou věcností velmi působivé, na trhu s uměním mimořádně vzácné dílo Leo Haase, pozoruhodného umělce vřaditelného do široké skupiny německy hovořících výtvarníků z území Čech, Moravy a Slezska meziválečného období, autora, který na sebe upoutal celosvětovou pozornost zejména díky odvaze, s níž čelil nacistické perzekuci, která jej vláčela koncentračními tábory, jejichž atmosféru sugestivně zachytil ve svých kresbách a grafikách – ty jsou dnes např. i součástí sbírek
The Metropolitan Museum v New Yorku. Haas byl činný v českém i německém uměleckém životě a usiloval o sblížení tvůrců obou národností.
Leo Haas se narodil roku 1901 v Opavě, jeho rodiče pocházeli ze západního Slovenska. Rodina byla vícejazyčná, od roku 1907 mladý Leo chodil do české
Roku 1939 byl deportován do Niska nedaleko Lublinu, kde byl nucen podílet se na výstavbě prvního koncentračního tábora na polském území až do dubna 1940. Po návratu do vlasti byl nasazen na nucené práce. Koncem srpna 1942 byl zatčen a následně deportován s rodinou své ženy do Terezína. Díky Jakobu Edelsteinovi byl v listopadu 1942 zařazen do kreslírny technického oddělení v tamních Magdeburských kasárnách, kde pracovali umělci na stavebních projektech a výkazech pro komandaturu a nacistické ústředny v Praze a Berlíně. Od léta 1944 mohl bydlet s manželkou v podkroví Magdeburských kasáren, kde žili také další výtvarníci. Tehdy po večerech tajně vznikaly autorovy kresby dokumentující skutečný život v terezínském ghettu. Po odsouzení „ za propagandu hrůzy a její šíření v zahraničí “ byl Haas deportován do Osvětimi a následně do Sachsenhausenu, kde se stal členem tzv. padělatelského komanda, které mělo za úkol falšovat anglické libry, dokumenty a legitimace, anglické známky se Stalinovým obrazem a americké dolary. Poté byl přesunut do dalších tří koncentračních táborů. Po osvobození vyzvedl v Terezíně svůj uschovaný soubor více než čtyř set kreseb. V Praze roku 1946 vydal litografický cyklus „ Z německých koncentračních táborů “. Po smrti manželky se roku 1955 přestěhoval do východního Berlína, kde se stal předním autorem politické ilustrace a vyučoval na Akademii.
Předložený obraz „ Pohled na brněnský Petrov “ svědčí o tom, že ač se autor ve válečné a poválečné době nejvíce prosadil jako kreslíř a grafik, byl také výtečným malířem, jehož styl se vyvíjel od raných, výrazně expresivních počátků ke skvělé reflexi Nové věcnosti, která právě v době vzniku nabízeného díla nastupovala na scénu.
Pohled na nepřehlédnutelnou dominantu moravské metropole, katedrálu sv. Petra a Pavla, tyčící se na kopci zvaném Petrov, tu proměnil Haas v mimořádně malebné aranžmá, v němž architektura vrůstá do přírodního rámce v pohádkově-poetickém světle podvečerních červánků. Osamělá figura stařeny jdoucí po nábřeží však současně připomíná, že tvorba Leo Haase se vždy vyznačovala zájmem o člověka jako takového, a to zejména ze sociálně vyloučených skupin.
89
NOWAK WILLI (1886–1977)
Dům z karet
olej, lepenka
26 × 33 cm
sign. PD Villi Nowak
na rubu autorský štítek s popisem
a štítek NG v Praze s popisem
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
VYSTAVENO
Národní Galerie v Praze, kat. č. 4
90 KOLÍNSKÁ JITKA
(1930–1992)
Karlovo náměstí
pastel, karton
38 × 56,5 cm
sign. PD Kolínská
40 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
91
FEIGL BEDŘICH
(1884–1965)
Paříž
akvarel, karton
38 × 50,5 cm
sign. PD Feigl
26 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie
Zlatá husa
92
KOPF MAXIM (1892–1958)
Ulička
olej, lepenka
48 × 34 cm
sign. LD M. Kopf
46 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Oblastní galerie v Liberci, Maxim Kopf 1892–1958, 2002
93
MÁLEK ANTONÍN
(1937–2021)
Pohled na Jindřichův Hradec
kombinovaná technika, olej, karton
30,5 × 43,5 cm
sign. nesignováno
24 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
94
BALCAR JIŘÍ
(1929–1968)
Zátiší s lahví
1956
olej, lepenka
48 × 33,5 cm
sign. PD Balcar 56
40 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
95
BALCAR JIŘÍ
(1929–1968)
Nocturno
olej, plátno
80 × 105,5 cm
na rubu název díla autorem
200 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Jiří Balcar, Výběr z díla, Praha 1988, č. k. 21
PUBLIKOVÁNO
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena
Juříková, str. 22, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
96
BALCAR JIŘÍ
(1929–1968)
Chodci
1957
olej, plátno
83 × 59 cm
sign. PD Balcar 57 na rubu razítko a štítek ČFVU s popisem díla
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Jiří Balcar, Výběr z díla, Praha 1988, č. k. 38
PUBLIKOVÁNO
Jiří Balcar – Marie Klimešová, Jan Rous, Arbor Vitae, GVU v Chebu, VŠUMP, 2013, str. 51, obr. 49
Ohniska znovuzrození, kolektiv autorů, vydal GHMP, Ústav dějin umění AV ČR / 1994, str. 27
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena
Juříková, vydala Galerie Zlatá Husa 2004, str. 24
JOHN JIŘÍ (1923–1972)
Továrna
olej, lepenka
30,5 × 36,5 cm
280 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Skvostné a sběratelsky nesmírně zajímavé dílo „Továrna “ pochází od Jiřího Johna, malíře, grafika, kreslíře a ilustrátora, člena skupiny UB 12. Jeho mimořádný talent a rozmanitost malířského rukopisu dokázaly do obrazů vtisknout nesmírné bohatství odstínů a specifickou lyriku. Johnův malířský projev představuje jeden z nejvýraznějších dobových výrazů. Ačkoliv se jeho život ukončil předčasně, zanechal po sobě vyzrálé a na umělecké scéně vážené dílo.
Jiří John se narodil v Třešti v roce 1923 do chudé venkovské rodiny. K rodnému kraji se nikdy nepřestal vracet, neboť prožité dětství a mládí v tomto kraji na něm zanechaly hluboké stopy, o čemž svědčí i posuzovaný obraz. V letech 1946–1951 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Josefa Kaplického. Již v této době vznikaly Johnovy osobité obrazy, které často stojí na prahu Zrzavého magického realismu. V nich se vrací do vlastního dětství a krajiny, v níž vyrůstal. Po dvouleté vojenské službě v letech 1951–1953 se oženil se svou spolužačkou z grafické i uměleckoprůmyslové školy Adrienou Šimotovou a zapojil se do aktivit, které budou mít trvalý vliv na jeho uměleckou tvorbu.
Skvostné, sběratelsky lyrické dílo českého výtvarného básníka druhé
poloviny 20. století
Jednou z nich je účast na archeologickém průzkumu u Koněprus, při které objevil svět geologických vrstev. Ty se staly jedním z jeho trvalých motivů a v letech 1954–1958 spolupracoval s Václavem Boštíkem na památníku židovských obětí nacismu v Pinkasově synagoze v Praze. Poznatky z této práce John využil v optickém strukturování vlastních obrazů. Jiří John na přelomu 50.–60. let umělecky dozrával. Eliminoval perspektivní hledisko a zpodobnil vertikální řezy, které představují sondy do hlubin země. Později se Johnův kolorit projasnil a tématem se mu staly krystaly, horniny a nerosty.
Přátelství s Václavem Boštíkem a Václavem Bartovským, kolem nichž se formovala budoucí skupina UB 12, formovalo umělecký výraz Jiřího Johna. Tato skupina byla volným přátelstvím navzájem si blízkých uměleckých osobností, které po zrušení uměleckých spolků v roce 1949 sdružovalo členy Umělecké besedy. Skupině UB 12 šlo o duchovní charakter výtvarného projevu, přičemž kladla důraz na svobodu projevu každého umělce.
Předložený obraz s názvem „Továrna “ pravděpodobně pochází z Johnovy ranější tvůrčí fáze, neboť tehdy se jeho díla vyznačovala plošností a střídmou barevnou škálou. Objekt – továrna – připomíná svými budovami a komínem skutečnou továrnu na stroje v Hedvikově, v podhůří Železných hor, kde John během války pracoval. Prostředí, v němž je zobrazena, připomíná mračna ve tvaru hroznů. Jejich tvar a barevnost připomíná jiný Johnův raný obraz s názvem „ Panna v jeskyni “. Celá kompozice působí tiše a soustředěně, čímž se blíží dílům Jana Preislera, Josefa Šímy či Jana Zrzavého. Jiří John je právem řazen k velkým lyrikům-básníkům českého umění druhé poloviny dvacátého století.
JANOUŠEK VLADIMÍR (1922–1986)
Sedící žena
1959
olej, překližka
75 × 103,5 cm
sign. na rubu monogram V. J. 1959 na rubu název díla autorem
180 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Raritní malířská práce nové figurace v přednesu zakládajícího člena UB 12
v Praze k profesoru Josefu Wagnerovi, kterou dokončil roku 1950 závěrečnou sochou Jana Husa, za niž si vysloužil kritiku za nedostatečnou popisnost a absenci „té správné“ ideové nadstavby, přesto absolvoval především pro nepopíratelnou bravurní modelaci.
V roce 1951 se stal členem Umělecké besedy a členem Svazu československých výtvarných umělců, v roce 1960 členem skupiny UB 12. Počátky Janouškovy tvorby byly ovlivněny jeho studiem v ateliéru Josefa Wagnera a přátelstvím se spolužáky, jakými byli například, kromě Věry Havlové, později Janouškové, jeho budoucí ženy, Zdeněk Palcr, Miloslav Chlupáč, Olbram Zoubek či Eva Kmentová. Jejich generačním úsilím bylo hledání výrazu, který by oponoval ideologicky formovanému schematismu socialistického realismu. Na utváření autorova sochařského výrazu mělo vliv zejména pozdní dílo Otto Gutfreunda a před rokem 1948 i pražské výstavy západoevropského umění a dílo sochaře Henry Moora. Z oblasti teorie zejména úvahy Bohumila Kubišty a přednášky prof. Václava Nebeského. Po období sochařských portrétů, reliéfů a soch koncipovaných pro začlenění do architektury opouštěl autor postupně klasický sochařský materiál a nahrazoval jej kovem, který lépe vyhovoval jeho tvůrčímu naturelu. Od poloviny šedesátých let vznikaly plastiky, v nichž neurčité obrysy figur kontrastovaly s pevnou konstruktivní strukturou. V následujícím období v jeho tvorbě sílil technicistní rys, sochy začaly působit jako jakési strojové mechanismy. Přispíval k tomu interaktivní pohyblivý prvek, zastoupený zpravidla kyvadlem, jež se stalo pro jeho tvorbu typické. V pozdním období dospěl až k prostorové variabilitě, díky níž sochy, konstruované nejčastěji z plátů hliníkového plechu a spojené šrouby v paralelních vrstvách, nabízely divákovi možnosti vlastní tvůrčí zkušenosti.
Předložené dílo „ Sedící žena “ je originální, neobyčejně dobově a autorsky stylově výmluvnou, na trhu raritní malířskou prací Vladimíra Janouška, zakládajícího člena skupiny UB 12 a manžela sochařky Věry Janouškové (1922–2010), význačného představitele proudu tzv. Nové figurace, umělce, který vstoupil do dějin českého výtvarného umění jako sochař používající nové tvůrčí přístupy – svařování a montování, čímž se do jeho děl dostal pohyb tušený nebo možný posouváním, rozevíráním či natáčením jednotlivých prvků. František Janoušek byl především sochař, ale zabýval se též malbou a kresbou.
Vladimír Janoušek se narodil roku 1922 v Přední Ždírnici u Nové Paky. Jeho bratrancem je historik umění Jaromír Zemina, jehož otec Otakar Zemina, který učil mj. na brněnské Škole uměleckých řemesel, byl první, kdo Janouška zasvětil do výtvarného umění. Na zmíněné škole Vladimír Janoušek studoval v letech 1941–1942. V roce 1942 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze ke Karlu Dvořákovi, studia musel kvůli nuceným pracím pro německou Říši přerušit až do roku 1945. Téhož roku se po neúspěšném přijímacím řízení na Akademii vrátil na Uměleckoprůmyslovou školu
Kvůli svému nekompromisnímu občanskému postoji, který se taktéž reflektoval v monumentálních realizacích („ Hrozba války “ pro Československý pavilon na světové výstavě v Ósace, 1970), nemohl Janoušek po roce 1968 a během období normalizace vystavovat a jeho návrhy byly vylučovány z veřejných soutěží. V roce 1986 se zdálo, že se mu otevírají nové možnosti poté, co mu byla dovolena retrospektivní výstava v Malé galerii brněnského Stavoprojektu, ale těsně před zahájením byla cenzorsky zakázána. Krátce nato Vladimír Janoušek umírá.
Předložená malba „ Sedící žena “ představuje sběratelsky vzácné dílo, vzniklé v období přelomu padesátých a šedesátých let, kdy se Vladimír Janoušek souběžně věnoval sochařství, kresbě a příležitostnému malířství. Když se zahledíme na „ Sedící ženu “, je fascinující, jak blízko jsme Janouškově budoucímu nejtypičtějšímu sochařskému výrazu. Autor zde nesmírně přesvědčivě buduje figuru zcela nepopisně, z velkých, geometrizovaných ploch, jež již předznamenávají hliníkové pláty, z nichž bude napříště konstruovat své sochy. Do této práce se sugestivně propsalo jak zjitřené existenciální cítění, tak celkově nastupující estetika tzv. Nové figurace.
Dílo „ Krajina “ z roku 1950 je originálním počinem českého malíře, grafika, ilustrátora a typografa Zdeňka Sklenáře, autora, který za svůj život vytvořil kolem tří stovek obrazů, protože na každém z nich pracoval několik let. Sklenářova díla se vyznačují kvalitou a precizností.
Zdeněk Sklenář se narodil v roce 1910 v obci Leština u Zábřehu na Moravě. Po maturitě přesídlil do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze k profesoru Arnoštu Hofbauerovi. Studium musel přerušit kvůli základní vojenské službě, avšak po návratu ho úspěšně dokončil u profesora Zdeňka Kratochvíla.
SKLENÁŘ ZDENĚK (1910–1986)
Krajina
1950 kvaš, pastel, karton 16 × 24 cm
sign. LD Zd. Sklenář 50 60 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Roky ve dnech, České umění 1945–1957 – Marie Klimešová, Arbor vitae 2010, str. 224, obr. 319, pod názvem Krajina (Slovensko?)
Sklenář je považován za solitéra české výtvarné scény. Své malby až do počátku 40. let nevystavoval a byl spíše ceněn za své grafické práce. Pro jeho dílo je typický romanticko-poetický výraz, do něhož se otiskla četba Máchy, Baudelaira, Apollinaira a dílo Arcimbolda a který byl spoluformován surrealismem, poetismem či artificialismem. I když Sklenářovo dílo vzešlo ze surrealismu, byla pro něj od počátku určující znakovost a její vztah s barevnými plochami.
Posuzovaný obraz „ Krajina “ je symbolickým a stylizovaným zobrazením noční hornaté krajiny, která je prostorem plným rytmu, tvarů a barev. Decentní provedení, jemuž vévodí silné linie, ukazuje krajinu plošně, nikoliv perspektivně. Tvary polí, hor se slévají do harmonického celku, ve kterém není ostrý předěl mezi zemí a nebem. „ Krajina “ tak není prostou scenérií, ale živým organismem, v němž je vše propojeno.
100
NEMES ENDRE (1909–1985)
Kompozice
1955
kombinovaná technika, karton
31,5 × 24,5 cm
sign. PD Endre Nemes - 1955
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
101
ZRZAVÝ JAN
(1890–1977)
Bludičky
kresba tužkou, papír
12,3 × 15,4 cm
sign. PD monogram J. Z.
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
102
TOMALÍK ANTONÍN (1939–1968)
Kompozice
olej, plátno
57 × 46 cm
na rubu štítek výstavy
60 000 Kč
VYSTAVENO
Antonín Tomalík, Galerie hl. m. Prahy, Staroměstská radnice, 1991
103
SMETANA JAN (1918–1998)
Hromada dříví
1955
olej, písky, plátno
40 × 60 cm
sign. PD Smetana 55, na rubu 2× Jan Smetana, 1955 na rubu popis díla autorem
65 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
104
ISTLER JOSEF (1919–2000)
Karneval
1953
kombinovaná technika, akvarel, koláž, karton
52 × 33 cm
sign. UD Istler 53 na rubu štítek s popisem díla a přípis výstavy
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena Juříková, str. 98, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
Obraz „ Struktura “ z roku 1958 je velmi působivou a sběratelsky atraktivní prací Josefa Istlera, autodidakta, jednoho z hlavních představitelů českého surrealismu a současně protagonisty informelu v celoevropském kontextu.
Pražský rodák dosáhl svého originálního výtvarného projevu bez odborného vzdělání. V letech 1938–1939 však studoval malířství v Jugoslávii u německého malíře Waltera Höfnera. Více než toto roční studium ho ovlivnily umělecké aktivity během války, především pak Karel
Teige a Toyen. Jejich díla mu otevřela brány surrealismu. Kromě toho ho ovlivnil okruh literátů a umělců kolem Václava Zykmunda, jenž v roce 1937 založil edici
Ra, ve které vydával řadu surrealistických děl. Kolem této edice se rodil i okruh budoucí stejnojmenné skupiny, v níž působil Miloš Koreček, Ludvík Kundera, Bohdan Lacina, Zdeněk Lorenz, Vilém Reichmann, Václav Tikal a Václav Zykmund a od roku 1942 i Josef Istler.
Karel Teige sledoval s uznáním Istlerovu tvorbu a v roce 1946 uvedl jeho výstavu v Kabinetu grafického umění v Praze textem, který byl následně částečně přetištěn v katalogu k Istlerově souborné výstavě konané v témže roce v Topičově salonu. V letech 1941–1945 se Istlerova díla nesou v surrealistickém duchu, i když některá z nich lze zařadit do širšího proudu fantaskního umění. Ta připomínají díla Maxe Ernsta či český artificialismus. Nemalý vliv na Istlera měl také Paul Klee, konkrétně jeho konstruktivně stylizované figury.
Atraktivní práce čelného představitele českého surrealismu
Po druhé světové válce se Istler zúčastnil mezinárodní konference revolučního surrealismu v Bruselu a stal se členem evropské avantgardní umělecké skupiny COBRA, která byla činná v letech 1948–1951. Avšak rok 1948 a situace v Československu zpřetrhaly zahraniční kontakty a nebylo ani možné pokračovat v aktivitách skupiny Ra. Istler se tedy sblížil s okruhem umělců kolem Karla Teigeho, po jehož smrti se iniciativy ujal Vratislav Effenberger. Josef Istler se v roce 1951 společně s Václavem Tikalem podílel na přípravě sborníků Znamení zvěrokruhu a Objekty.
Istlerovy obrazy se posléze posouvají směrem k abstrahované tvarovosti. Od 50. let totiž tendence jeho tvorby směřuje k abstrakci a experimentování se strukturou. A právě v roce 1958, z něhož předložená olejomalba „Struktura“ pochází, vytvořil několik čistě abstraktních kompozic.
V nich se oddává působení barevných vztahů. Současně se jedná o spontánní gesto, o vnitřní autorovu expresi. Istler pracuje s temnou barevností, hutnou texturou, která byla vytvořena rytmizovanými tahy štětcem. Významný italský kritik Enrico Crispolti ve svém několikasvazkovém díle „ L´Informale “ zmapoval počátky informelu v Evropě. Crispolti našel v Josefu Istlerovi autora, který dospěl k neformální abstrakci již během posledních válečných let, a sehrál tak zásadní roli pro počáteční stadium českého informelu.
106
ISTLER JOSEF
(1919–2000)
Zátiší
1950
kombinovaná technika, překližka
46 × 58 cm
sign. LD Istler 50 na rubu razítko a šítek ČFVU s popisem
140 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného –Galerie Zlatá husa
107
ISTLER JOSEF
(1919–2000)
Objekt
1961
kombinovaná technika, olej, lepenka
49 × 39,5 cm
sign. PD Istler 61 na rubu štítek Galerie Longa s popisem
120 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného –Galerie Zlatá husa
108
ISTLER JOSEF (1919–2000)
Bez názvu
1961
kombinovaná technika, sololit
69 × 48,5 cm
sign. PD Istler 61
230 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
109
HOTOVÝ MILOSLAV
(1935–2003)
Struktura
1955
reliéf, pryskyřice, patinováno
51 × 21 cm
sign. na rubu monogram Z. H.
45 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
110
KOTÍK JAN
(1916–2002)
Kompozice
olej, lepenka
36 × 49,5 cm
sign. PD J. Kotík
40 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
TIKAL VÁCLAV
(1906–1965)
Abstraktní kompozice
1960
olej, plátno
61 × 50 cm
sign. LD Tikal 60
85 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
NEPRAŠ KAREL (1932–2002)
Kobylka
plastika, kov, gáza, červený lak v. 19,5 cm
65 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
113
114
HEJNA VÁCLAV (1914–1985)
Utečenci
1970
olej, překližka
47,5 × 118 cm sign. LN monogram H.
32 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
115
HEJNA VÁCLAV (1914–1985)
Obraz No. 10
olej, lepenka
62,5 × 123 cm
sign. na rubu V Hejna na rubu autorem: No. 10 a štítek výstavy v Paříži
46 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Václav Hejna – Charlotte Talabardon, Galerie R. Creuze, Paříž, 1969 Klub umělců Mánes, 1970
LIESLER JOSEF (1912–2005)
Machine à dormir
1967
kombinovaná technika, kvaš, pastel, karton
30 × 86,5 cm
sign. PD Liesler 67
75 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Velice působivé dílo „ Machine à dormir “ je sběratelsky atraktivním dílem mimořádně nadaného umělce Josefa Lieslera, který zasáhl do malby, kresby, volné a užité grafiky, tvorby plakátu a ilustrací.
Liesler se narodil roku 1912 ve Vidolicích u Kadaně. Na výtvarnou scénu vstoupil jako člen skupiny „ Sedm v říjnu “ (1939–1941), jejímž programem byl „nový humanismus“ v reakci na začátek války. Ústředním tématem této skupiny byl vnitřní svět člověka.
Po rozpuštění skupiny se stal členem SVU Mánes a v roce 1954 i SČUG Hollar. Stál rovněž u vzniku Skupiny 58 a stal se členem výtvarné skupiny Radar, která navazovala na Skupinu 42, ale zároveň se zabývala i nejnovějšími uměleckými proudy.
Pro Lieslerovy práce je typická „fantaskní realita“. Jedná se tedy o zobrazenou skutečnost, která je obohacená o projevy imaginace. V duchu surreálné hry jde o neobvyklá spojení ve zvláštních variantách. Obraz je tak svébytný organismus, ve kterém platí zákony subjektivní fantazie a poetických asociací. Nejinak je tomu i v případě obrazu „ Machine à dormir “, v němž se spojuje autorova imaginace s technicistní estetikou. Představa „stroje na spánek“ je znepokojivou alegorií odcizení v době technologického pokroku. Kontrast mezi spánkem, odpočinkem, tedy něčím, bez čeho člověk nemůže existovat, a neúnavným strojem, automatismem, otevírá otázku, zda technologie slouží člověku, či ho pohlcují.
NEPRAŠ KAREL (1932–2002)
Jezevčík
1981
plastika, litina, kov, keramika
15 × 52 × 19 cm
sign. K. Nepraš ryto v keramice
90 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
118
FUKA VLADIMÍR
(1926–1977)
Labyrint ze skicáře
1965
kombinovaná technika, tuš, tempera, koláž, karton
55 × 34,5 cm
sign. UD Fuka 65
na rubu název díla autorem
80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
119
NEMES
ENDRE (1909–1985)
Horizontální a vertikální
1959
kombinovaná technika, tuš, akryl, papír na plátně
46 × 38 cm
sign. LD Endre Nemes - 59.
35 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
120
BALCAR JIŘÍ (1929–1968)
Jednoduchý labyrint
1961
kombinovaná technika, olej, písky, plátno
105 × 80 cm
sign. na rubu Jiří Balcar 61 na rubu název díla autorem
280 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
REPRODUKOVÁNO
Jiří Balcar – Marie Klimešová, Jan Rous, Arbor Vitae, GVU v Chebu, VŠUMP, 2013, str. 75, obr. 82
121
BALCAR JIŘÍ (1929–1968)
Kompozice
olej, plátno
83,5 × 58,5 cm
280 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
122
VALTER KAREL (1909–2006)
Proutěná krajina
1967
olej, plátno
98 × 105 cm
sign. na rubu 2× Valter K. na rubu popis díla autorem a štítek s popisem díla
160 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Monografie Karel Valter – Eva Petrová, Galerie Jiří Švestka 2006, str. 112
123
VALTER KAREL (1909–2006)
Pole a stroj
1963
kombinovaná technika, olej, písky, plátno
90,5 × 75 cm
sign. LD Valter 63, 2× na rubu Valter K na rubu popis díla autorem
160 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Českobudějovický rodák Karel Valter, malíř, grafik, pedagog a hudebník, patří k nejvýznamnějším českým krajinářům druhé poloviny 20. století. Ačkoliv od mládí směřoval ke komponování hudby, vystudoval kreslení a matematiku na učitelském ústavu v Českých Budějovicích a posléze čtyři semestry na Vysoké škole pedagogické v Praze. Svou pedagogickou dráhu začal v roce 1928 v Českých Velenicích.
Zde se setkal s Josefem Bartuškou, díky němuž se o tři roky později stal členem avantgardní jihočeské umělecké skupiny Linie. Linie vznikla v opozici vůči Sdružení jihočeských výtvarníků, ve kterém působili tradiční krajináři střední generace. Linie byla ovlivněna manifesty a avantgardou v čele s hnutím Dada, De Stijl, dále pak konstruktivismem, Bauhausem, částečně surrealismem i geometrickou abstrakcí. Částečně tak navazovala na dědictví Devětsilu. Valter přispíval k činnosti skupiny jako malíř, grafik, kolážista a fotograf až do roku 1938, kdy se musel z Němci okupovaného pohraničí odstěhovat do Mladé Vožice, a pak do Tábora. Účastnil se odboje, za což byl německými okupanty zatčen, uvězněn a internován do konce války nejprve v Terezíně, poté v Buchenwaldu. Tam se setkal s vězně -
nými malíři Emilem Fillou a Josefem Čapkem. Po válce pokračoval v pedagogické profesi. Po únoru 1948 se názorově střetl s politickými funkcionáři, což mělo za následek nejen nepřijetí jeho prací, ale i zdravotní problémy. Vyučoval na táborských základních a středních školách a rovněž vedl výtvarný obor v Lidové škole umění.
Doménou Valterova díla bylo krajinářství. Nejprve zachycoval oblast Vitorazska (území pod Třeboní), následně Kaplicko, kde se mu příroda zdála nedotčená, divočejší, a posléze přesídlil na Jistebnicko. Rané Valterovo dílo v sobě skrývá prvky surrealismu, především tehdy, kdy byl členem Linie. Ve zralém období se jeho styl zakládá na barvě a originálním vidění. Valter totiž používal „odpoutané barvy“, které neodpovídají skutečnosti, ale v jistém smyslu vytvářejí daleko silnější dojem, než je skutečnost sama. Od 60. let vytvářel expresivně laděné krajiny, k nimž patří i předložená díla s názvem „ Proutěná krajina “ a „ Pole a stroj “. Obě se vyznačují vytříbeným výtvarným rukopisem s hlubokým emočním nábojem. Valterova díla jsou zastoupena v mnoha tuzemských sbírkách.
124
JANOUŠEK VLADIMÍR
(1922–1986)
Kyvadla v krajině
1962
kombinovaná technika, olej, vrypy, sololit
46,5 × 86 cm
sign. PD V. Janoušek 1962, na rubu Vladimír
Janoušek / 1962 na rubu název díla autorem
180 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
125
KUBÍČEK JAN
(1927–2013)
Zelená struktura I.
1962
laky, písky, plátno
75 × 45 cm
sign. 2× na rubu Jan Kubíček 1962 na rubu autorský štítek s popisem díla
140 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena
Juříková, str. 207, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
LHOTÁK KAMIL (1912–1990)
Červený míč
1964
olej, lepenka
60 × 45 cm
sign. PD Kamil Lhoták 1964 na rubu popis díla autorem, razítko a štítek ČFVU s popisem díla a štítek výstavy ve Švédsku
380 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Československé moderní umění, Švédsko, kat. č. 61
PUBLIKOVÁNO
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena Juříková, str. 223, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
Obrazy – Kamil Lhoták, Libor Šteffek, vydal Libor Šteffek 2017, str. 280, ev. č. 1207/13, s názvem Modrý obraz s červeným míčem
Nejvšestrannější český
umělec 20. století
Olejomalba „Červený míč “ z roku 1964 je skvostnou ukázkou originality Kamila Lhotáka, jednoho z největších a nejvšestrannějších českých umělců 20. století, jehož výrazný malířský rukopis bývá charakterizován jako pohled „okouzleného dítěte“ inspirovaný vzpomínkami na dětství, starými plakáty, atlasy a různými časopisy.
Kamil Lhoták se narodil, jak sám říkával, v roce potopení Titaniku, tedy v roce 1912. Jeho maminka, Anna Kouglová, se angažovala v divadle, jeho otec, Kamil Lhoták, byl lékařem a později známým vědeckým pracovníkem. Své dítě zatajil z obavy, že by tato informace měla vliv na jeho kariéru. Malý Kamil vyrůstal pouze s matkou a babičkou. V dětství prodělal obrnu, po níž mu zůstalo lehké postižení jedné nohy, což později mělo vliv na jeho tvorbu i partnerský život.
Lhoták studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a společně s matkou navštěvoval expozice různých autorů, které měly vliv na jeho uvažování o umělecké kariéře. Po maturitě chtěl nastoupit na Akademii výtvarných umění, ale paradoxně na přání matky zamířil na práva, která úspěšně dokončil. Jeho skutečnou vášní byl svět umění a díla Ernsta, Arpa, Miróa, Šímy a jiných. Období Lhotákova života až do války bylo naplněno malbou a vstřebáváním děl předválečné avantgardy. V letech 1942–1948 působil ve Skupině 42, kterou spoluzaložil. Do této doby spadají typické obrazy s horkovzdušnými balony, vzducholoděmi či letadly. Tuto skupinu nejvíce oslovovala realita velkoměsta, lidská společnost, nádraží, periferie a průmyslová scenérie. Jednou z nejdůležitějších událostí, která ukázala Lhotákovu originalitu, byla výstava skupiny v roce 1943. Na ní byl představen obraz Dcera velkoměsta, kterou si o pár let později v Paříži prohlížel i Pablo Picasso. V padesátých letech spolupracoval s Adolfem Branaldem, jehož knihu Dědeček automobil ilustroval. Podle Lhotákových slov jde o vůbec nejlepší ilustrace, které za svůj život vytvořil.
Předložený obraz „Červený míč “ spadá do období, kdy je Lhoták pracovně nesmírně vytížený. Je aktivní v malbě, grafice, kresbě, ve filmové tvorbě a ilustruje velké množství knih. Tématem obrazu je osamělý míč na otevřené ploše, který lze chápat jako symbol ztraceného dětství, klidu a ticha. Ačkoliv je tento míč ústředním motivem, v rámci kompozice je spíše ztracen, osamocen, pohlcen prázdnotou „modré“. „Červený míč “ je důkazem Lhotákova mistrovství, kdy z nepatrného motivu dokázal vytvořit hluboce působivý obraz.
JOHN JIŘÍ (1923–1972)
Zrod krystalu
1967
olej, plátno
35 × 45 cm
sign. PD J. John 67, na rubu Jiří John / 1967 na rubu popis díla autorem
450 000 Kč
odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena
Juříková, str. 133, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
Obraz „ Zrod krystalu “ je autentickým, mimořádně půvabným a krásně koloristicky orechestrovaným, fascinující formaci krystalické struktury ztvárňujícím dílem Jiřího Johna, malíře, grafika a pedagoga, výrazné osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století. Jeho tvorba se od počátku vyznačuje hlubokým vztahem k přírodě, kterou zobrazoval jako živý organismus plný proměn. V jeho dílech se prolínají realistické počátky s grafickou analýzou přírodních struktur až po malby, v nichž se krajina stává prostorem vnitřního řádu a vizuální meditace. Mizí zde hranice mezi pozorováním a prožíváním – jeho obrazy jsou současně analýzou i básní, obrazem i zrcadlem.
Pozdější člen skupiny UB 12 vyšel ze skromných poměrů: pocházel z rodiny továrního dělníka z Třeště na Českomoravské vysočině. Dětství a mládí na venkově v něm zanechaly hluboké stopy, takže se k rodnému kraji ve svém díle nepřestal nikdy vracet. V letech 1946–1951, za studií v ateliéru Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, vznikají jeho první osobitá díla. V letech 1954–1958 vytvořil společně s Václavem Boštíkem památník židovských obětí nacismu v Pinkasově synagoze v Praze. Od roku 1963 vedl večerní školu kreslení na AVU.
Po obrazech zátiší a městské a venkovské krajiny, jež se vyznačovaly plošností a střídmou barevnou škálou, se John před polovinou šedesátých let obrací k přírodní tematice: soustředí se na mikro-děje v přírodě, zobrazuje krystaly, horniny, hledá výtvarný řád v krajině. Jiří John byl velkým malířem, i když jeho plátna nehýří barvami, dominuje v nich kresebný prvek, typické je šrafování, výrazná linie a kontura tvarů.
„ Pro Johnovu tvůrčí zralost bylo příznačné, že docházelo ikonograficky i metodou zobrazení k přirozeným prostupům malby a grafiky. (…) Umně vyvažoval lineární a koloristické prostředky svého výtvarného projevu v podobném poměru, jako dovedl své subjektivní účastenství smyslů a úvah včlenit do objektivizující interpretace zobrazovaných motivů.“ (J. Šetlík)
Jiří John bývá považován za největšího přírodního lyrika v českém umění druhé poloviny dvacátého století. Jeho „tichý“, zvnitřnělý a zároveň důrazný malířský a grafický projev představuje jeden z nejsvébytnějších dobových tvůrčích výrazů.
Obraz „ Zrod krystalu “ patří do autorova významného cyklu Krystalů a Nerostů – květů hornin, který průběžně rozvíjel v různých technikách včetně grafik. Tato komorní, nicméně velmi silná a vnitřně koncentrovaná práce tematizuje to, co Jiřího Johna výtvarně zajímalo nejvíce: strukturu krajiny, jejíž nedílnou součástí je vhled pod povrch země. Tato představa klíčila v umělcově mysli dlouho, již od čtyřicátých let, kdy si v roce 1943 nakreslil Lom a podstatně k tomu přispěly jeho intenzivní prožitky zemské skladby za pobytu v Koněpruských jeskyních roku 1953 a u povrchových dolů na Mostecku počátkem šedesátých let. Tam objevil krásu půdního vrstvení, svůj originální obrazový typ řezu niternými strukturami země.
V předloženém díle je divák konfrontován s uhrančivým „tichem“ země, v jejímž nitru nám umělec předkládá jakési „zátiší“ vzbuzující v nás pocit intimity a krásy. Krystaly představují v autorově vidění neoddělitelné spojení přírody organické a anorganické – také proto je maluje jako květy. Jaromír Zemina v monografii z roku 1988 reprodukoval dílo Maxe Ernsta „ Květy na žlutém pozadí “ (1929), které vřazuje Johnův přístup do světové genealogie.
Obraz „ Zrod krystalu “ je dílem, v němž Jiří John dodal ztvárněné tematice slavnostní, vznešený ráz, zvýznamnil ji pro divákovy oči a povýšil „ do oblasti hymnů “ (J. Zemina).
128
JANOUŠEK VLADIMÍR (1922–1986)
Geometrická konstrukce
1967–1968
olej, asambláž, kov, plexisklo, olej, deska
46 × 62 cm sign. neznačeno
na rubu popis díla autorem, signováno manželkou V. Janoušková
280 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena Juříková, str. 115, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
Vladimír Janoušek – Věra Janoušková, nestr., Plzeň 2004
129
JANOUŠEK VLADIMÍR (1922–1986)
Kyvadlo v krajině
1980
kresba tuší, ruční papír
40,5 × 58 cm sign. PD V. Janoušek 80
30 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
130
LACINA BOHDAN (1912–1971)
Hodiny – terč
1967
olej, plátno na sololitu 80 × 49,5 cm sign. LD Lacina 67 na rubu štítek výstavy s popisem 180 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
VYSTAVENO
Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, 1968
PUBLIKOVÁNO
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena Juříková, str. 220, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
131
SMETANA JAN (1918–1998)
Okno do zahrady
1966
olej, plátno
89 × 130 cm
sign. LD Smetana 66., 2× na rubu Jan Smetana na rubu popis díla autorem
140 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Šedesátá, Ze sbírky Galerie Zlatá Husa – Magdalena Juříková, str. 341, vydala Galerie Zlatá Husa 2004
132
JANOUŠKOVÁ VĚRA (1922–2010)
Hlava
1975
koláž, kresba fixem, karton
62 × 44,5 cm
sign. PD monogram V. J. 75
35 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PIESEN ROBERT (1921–1977)
Bez názvu
1973
kombinovaná technika, deska
37 × 37 cm
sign. na rubu Robert Piesen 1973
180 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Reprezentativní ukázka informelního hnutí
Předložený obraz „ Bez názvu “ z roku 1973 je reprezentativní a svou barevností velmi sugestivní dílo Roberta Piesena, autora reagujícího ve své tvorbě na trend informální malby. V rámci informelního hnutí byl introvertním umělcem, uzavřeným do svého vnitřního světa, do světa vlastních prožitků.
Robert Piesen patřil k nejvýznamnějším malířům generace 50. až 70. let minulého století. Narodil se v roce 1921 v Jindřichově Hradci do židovské rodiny. Jeho otec byl absolventem vídeňské univerzity a získal doktorát z chemie a filosofie. V Jindřichově Hradci vlastnil továrnu. Po rozvodu rodičů se spolu s otcem a bratrem přestěhoval do Brna, kde v letech 1933–1936 absolvoval měšťanskou školu a následně Školu uměleckých řemesel u profesora Františka Václava Süssera. Po úspěšném zakončení v roce 1940 absolvoval dvouletou přípravku a pokračoval na grafické speciálce.
Po smrti otce v roce 1937 žil krátce u svého strýce v Brně, avšak druhá světová válka výrazně zasáhla do jeho života, především kvůli židovskému původu jeho rodiny. Piesen se snažil uniknout deportaci, což se mu díky přátelům povedlo. Získal falešné dokumenty a v roce 1942 byl totálně nasazen v Berlíně. Zážitky z války ho ovlivnily na celý život. Z rodiny přežil jako jediný.
Po válce nejdříve pobýval v Brně, pak přesídlil do Prahy, kde začal tvořit svá první umělecká díla. Vytvářel portréty své ženy, figurální biblické výjevy i krajiny. Právě v krajinách se střetávaly Piesenovy sny s jeho vlastními prožitky. Vůbec první samostatnou výstavu měl v Galerii mladých v Praze v roce 1957. V tomtéž roce spoluzaložil uměleckou skupinu Máj 57. Společným úsilím této skupiny, která neměla žádný konkrétní program, byla tvorba spojená s moderními výrazovými prostředky. Samotnému ustavení skupiny Máj 57 předcházela společná výstava jedenácti umělců ve výstavní síni ARS v budově Melantricha na Václavském náměstí.
Na počátku 60. let se do Piesenova uměleckého výrazu otiskl proud nefigurativní abstraktní tvorby. V roce 1962 se účastnil společně s Mikulášem Medkem, Janem Koblasou, Alešem Veselým a dalšími výstavy Argumenty I, Výstavy D a výstavy v Curychu, při níž využil příležitosti k emigraci. Se svou ženou žil v umělecké vesnici Ein Hod v Izraeli.
Dílo „ Bez názvu “ vytvořené kombinovanou technikou patří do Piesenovy pozdní tvorby, která byla předznamenána rokem 1961, kdy vytvořil své první obrazy s názvem Prostor inexistence a Gehinnom. Ty ohlásily počátek dlouhodobé, pro autorova díla nejcharakterističtější podoby. Význam Piesenových obrazů překračuje pouhou formální hru. Robert Piesen hluboce přemýšlel o životě, poznatcích dávných civilizací a tyto vědomosti archetypálního rázu promítl do svých děl, která reprezentují spirituální trend v informelním hnutí.
PIESEN
ROBERT (1921–1977)
Bez názvu
1976
kombinovaná technika, lepenka
30,5 × 40,5 cm
sign. na rubu Robert Piesen 21./II. 1976
170 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Jedinečná ukázka sofistikované práce a výtvarného mistrovství
Obraz „ Bez názvu “ je kvalitním, sběratelsky nesmírně zajímavým a vizuálně přitažlivým dílem Roberta Piesena, jehož tvorba je prostoupena hlubokým duchovním poselstvím a uvažováním nad lidským životem. Pro autora byly obrazy metaforou nekonečného vesmíru, který je identický s představou nekonečnosti Boha.
Jindřichohradecký rodák prožil těžké dětství, neboť vyrůstal bez matky. Otec pocházel z židovské rodiny, která přišla do Čech údajně ze Španělska v devatenáctém století. V letech 1936–1940 studoval na Škole uměleckých řemesel u profesora Františka Václava Süssera. Během nacistické okupace se mu podařilo s falešnými dokumenty uprchnout před deportací do koncentračního tábora a v roce 1942 byl totálně nasazen v Berlíně. Tam pracoval v nakladatelství Deutscher Verlag. Musel se podílet na odklízení trosek po náletech. O svých válečných traumatech, která ho hluboce poznamenala, nikdy nemluvil.
Po válce už ve studiích nepokračoval. Své zkušenosti tak získával samostudiem. Například ve 40. letech studoval avantgardní malíře první poloviny 20. století. K osobitému uměleckému výrazu dospěl v padesátých letech. Tehdy maloval krajiny, do kterých projektoval biblické představy a v menší míře i figurální kompozice. V roce 1957 měl svou první samostatnou výstavu v Galerii mladých v Praze. V tomtéž roce se zúčastnil kolektivní výstavy skupiny Máj 57 v Obecním domě, kterou spoluzaložil. K dalším členům patřili kromě Roberta Piesena i Ladislav Dydek, Jiří Martin, Jitka Kolínská a Richard Fremund. Jejich řady byly rozšířeny o Jiřího Rathouského, Doru Novákovou, Františka Chauna a další. Skupina chtěla po období dogmatismu tvořit moderními výrazovými prostředky s tím, že její členové vycházeli z modernistických tradic českého a světového moderního umění.
Od postupné redukce detailů v Piesenových krajinách z padesátých let chyběl už jen krok k přijetí abstraktní tvorby. V roce 1961 vytvořil první obrazy s názvem Gehinnom a Prostor inexistence. Ty předurčily Piesenovo budoucí směřování. Piesen vytvářel svá díla zvláštní technikou nanášení barev a hmot, což ho přiblížilo ke strukturální malbě počátku 60. let. Nicméně jejich význam byl mnohem hlubší.
Předložený obraz „ Bez názvu “ z roku 1976 byl vytvořen v pozdním Piesenově tvůrčím období, rok před smrtí autora, kdy žil se svou manželkou v Izraeli v uměleckém kibucu Ein Hod. „ Bez názvu “ je jedinečnou ukázkou autorovy sofistikované práce a výtvarného mistrovství. Oproti expresivnímu pólu českého informelu je pro Piesena typická meditativnost. V jeho obrazech je obsažen prožitek totality bytí a neuchopitelného dění, v němž existence vzniká a zaniká. Kromě toho v nich jsou přítomné negativní pocity z autorovy válečné zkušenosti. Piesenova tvorba však nabízí cestu do míst, kde již není přítomno žádné utrpení.
135
VOŽNIAK JAROSLAV
(1933–2005)
Móda
1987–1988
objekt, asambláž, chiasmáž 45,5 × 58 cm
140 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
136
NEŠLEHA PAVEL (1937–2003)
Měsíční krajina
1965
kombinovaná technika, plátno 75 × 53,5 cm
sign. LD P. Nešleha 65 80 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
137
NOVÁK VLADIMÍR
(1947–2024)
Hlava
1969
olej, plátno
35 × 31 cm
na rubu autorem přípis srpen 1969
35 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
138
SOPKO JIŘÍ (1942)
Krajina
1994
olej, plátno
47 × 23,5 cm
sign. PD Sopko 94
180 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
Barevně působivá olejomalba „ Krajina “ z roku 1994, pochází od významného malíře Jiřího Sopka, člena umělecké skupiny 12/15 Pozdě, ale přece. Jeho specifická tvorba oslovila nejen domácí, ale i mezinárodní uměleckou scénu.
Jiří Sopko krátce navštěvoval keramickou školu v Bechyni a v letech 1956-1960 Střední výtvarnou školu v Praze. Od roku 1960 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Během studií namaloval řadu portrétů temného koloritu, v nichž se projevoval autorův melancholický pohled na svět. V průběhu roku 1966 opustil figuraci a zaměřil se na nepředmětnou malbu. Později se však vrátil k figuře a tváři, u nichž již zůstal.
Sopkova tvorba v průběhu 70. let postupně směřuje k agresivně groteskní malbě, která reflektuje politické a společenské klima. Od 90. let se Sopko zaměřil na úspornější, ale stále mnohovrstevnatý umělecký výraz.
Sopkova „ Krajina “ není klasickou krajinomalbou, neboť schematicky zachycuje části toho, co do krajiny patří a co ji tvoří. Konkrétně jde o výseč krajiny, část budovy, část zvířete, část člověka. Tyto části lze variovat, což je charakteristický princip Sopkovy tvorby. „ Krajina “ tak otevírá otázku po vztazích těchto částí k celku, k jejich možným variacím a současně na vztah člověka k nim.
139
VALENTA JIŘÍ (1936–1991)
Kompozice
1971
tempera, koláž, karton
47 × 32 cm
sign. LD monogram J. V. 71
36 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PUBLIKOVÁNO
Příliš mnoho zubů, České a slovenské umění
šedesátých let ze sbírek Galerie Zlatá Husa a Musea Kampa, ed. Helena Musilová, 2017 / str. 95
140
KMENTOVÁ EVA (1928–1980)
Album 76
1976
koláž, karton
54 × 38 cm
sign. PD Eva Kmentová
20 000 Kč
PROVENIENCE
sbírka Dr. Vladimíra Železného – Galerie Zlatá husa
PRŮVODCE PRO NEPŘÍTOMNÉ A TELEFONNÍ UCHAZEČE
Pokud se nemůžete zúčastnit aukce osobně, můžete společnosti 1. Art Consulting Brno – Praha dát vyplněním formuláře pokyny, aby se vaším jménem ucházela o příslušnou věc. Tato služba je důvěrná a je k dispozici bez dalších poplatků.
Obecné
Před aukcí
Budeme se snažit o nákup položky dle vašeho výběru za nejnižší možnou cenu (v závislosti na vyvolávací ceně a další nabídce), a nikdy vyšší, než je maximální částka, kterou určíte. V případě potřeby se vaše nabídka zaokrouhlí dolů na nejbližší částku v souladu s kroky dražebníka.
Dříve obdržené nabídky budou mít přednost. Nabídky by měly být předloženy nejméně dvacet čtyři hodin před konáním aukce. Pokud činíte nabídky prostřednictvím telefonu, doporučujeme vám ponechat maximální nabídku, kterou můžeme učinit vaším jménem v případě, že se nemůžeme dovolat. Naši zástupci jsou připraveni k provedení nabídky za vás.
Po aukci
Úspěšní zájemci obdrží přehled popisující jejich nákup a dostanou pokyn pro platbu a odbavení zboží.
Vyplnění formuláře
Tento formulář by měl být použit na jednu aukci. Uveďte číslo položky, autora věci a datum prodeje v prostoru horní části formuláře, pokud není již předvyplněn.
Uveďte prosím maximální kupní cenu v dražbě, kterou jste ochotni zaplatit za každou položku. Jiné pokyny k nákupu nebo neomezené nabídky nebudou akceptovány. Nabídky musí být číslovány ve stejném pořadí jako v katalogu.
Náhradní nabídky pro položky lze učinit slovem NEBO u čísla položky. To znamená, že pokud jste byli na začátku hodně úspěšní, nebudeme pokračovat a ucházet se o dražbu další položky pro vás. Nebo naopak, pokud vaše dřívější nabídky byly neúspěšné, budeme i nadále dražit za vás pro zbývající položky uvedené na formuláři.
Pokud jste si sjednali telefonní dražbu, jasně prosím určete telefonní číslo, na kterém jste k zastižení v době konání prodeje, včetně kódu země. Zavoláme vám ze sálu krátce před započetím dražby předmětné položky.
PLNÁ MOC PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ
Dražba po telefonu
Zmocňuji firmu 1. Art Consulting Brno CZ, s.r.o., Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553, aby mne zastupovala při dražbě výtvarných děl, která se bude konat dne 7. 12. 2025 ve 13.30 hod. na adrese Topičův salon – Národní 9, Praha 1, a dražila za mne do uvedených limitů či po telefonu následující věci:
č. autor název cena limit nebo telefon
Zavazuji se, že vydražené předměty zaplatím nejpozději do deseti dnů ode dne konání aukce. K vydražené věci bude účtován aukční poplatek dle platného aukčího řádu. Zmocnitel prohlašuje, že jsou mu známy dražební podmínky dražebníka.
Jméno:
Příjmení:
Telefon:
Tel. pro dražbu:
E-mail:
číslo OP:
Ulice:
Město:
PSČ:
Stát:
Datum a místo: Podpis:
PODMÍNKY PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ A TELEFONNÍ
PRODEJ
Vezměte prosím na vědomí, že zastupování nepřítomných a telefonní dražby jsou nabízeny jako doplňková služba bez poplatku. Takové nabídky jsou prováděny na vaše vlastní riziko a 1. Art Consulting proto nemůže přijmout odpovědnost za jakékoli chyby nebo opomenutí nabídky.
Všechny nabídky jsou předmětem dražebního řádu prodejního katalogu. Odměna dražebníka, ve výši uvedené v dražebním řádu katalogu prodeje, bude přidána ke kupní ceně dosažené v dražbě jako součást celkové kupní ceny. Nabídky budou uspokojeny za co nejnižší cenu tak, jak to dovolí další nabídky a rezervace.
Platba na aukci
Vydražitel je povinen vyřídit své závazky ihned po vydražení, nejpozději však po skončení aukce.
Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek 22%.
Tato provize je konečná a zahrnuje jak DPH, tak autorský poplatek. Po dohodě s dražebníkem je možno zaplatit celkovou částku bankovním převodem, nebo hotově při převzetí věci v kanceláři dražebníka, nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce, pokud není dohodnuto jinak. Platební karty nejsou akceptovány.
Ochrana osobních údajů
Z důvodu plnění některých služeb, o které klienti požádali, může 1. Art Consulting zpřístupnit informace třetím stranám (např. přepravci). Je zájmem 1. Art Consulting Brno – Praha vyžadovat, aby tyto třetí strany respektovaly soukromí a důvěrnost informací našich klientů a poskytovaly stejnou úroveň ochrany informací klientů, jak je stanoveno v rámci EU.
Podpisem této Plné moci pro zastupování a telefonního dražení souhlasíte s takovým sdělením.
Upozorňujeme, že z bezpečnostních důvodů mohou být prostory 1. Art Consulting předmětem nahrávání videa. Telefony, např. telefonní nabídky / hlasové zprávy, mohou být rovněž zaznamenány.
VE SVÉM ČASE
Jaroslav Prokeš a Petra Vlachynská
Kurátor: Karel Srp
Galerie Topičův Salón
Národní 9, Praha
19. 11. – 19. 12. 2025
Vernisáž 18. 11. v 18:00
AUKČNÍ ŘÁD – PRAVIDLA ŽIVÉ AUKCE
1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r. o. se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553
I. Úvodní ustanovení
1. Tento aukční řád je vydán za účelem organizace prodeje uměleckých děl Aukční síní 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. formou aukcí.
2. Aukce pořádané dle tohoto aukčního řádu jsou organizované dle mezinárodních zvyklostí v oblasti obchodu s uměním a v souladu s právními normami České republiky.
3. Aukce jsou přístupné pouze pro klienty Aukční síně a další osoby pouze se souhlasem Aukční síně.
4. Aukční síní se rozumí společnost 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o., se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO 60715553.
5. Konání aukce oznamuje Aukční síň dle svého uvážení způsobem obvyklým, například v aukčním katalogu, na svých internetových stránkách, ve sdělovacích prostředcích apod.
6. Tento aukční řád je pro všechny osoby zúčastněné na aukci závazný a účastí na aukci se osoby zavazují ho dodržovat.
II. Výklad pojmů
Pro účely tohoto aukčního řádu se pod jednotlivými pojmy rozumí následující:
a. aukce – forma prodeje uměleckého předmětu, kdy věc je prodávána za nejvyšší nabídnutou cenu předem neurčeného počtu zájemců. Vlastnictví k věci přechází na kupujícího zaplacením ceny.
b. licitátor – je osoba určená Aukční síní k řízení a provádění aukce, činí jménem Aukční síně všechny úkony s tím spojené, zejména zahajuje a řídí aukci, organizuje podávání nabídek zájemců o koupi a uděluje tzv. příklep, tj. ukončení podávání nabídek a potvrzení nejvyšší podané nabídky,
c. zájemce o provedení aukce – právnická nebo fyzická osoba, která uzavírá s Aukční síní písemnou smlouvu o provedení prodeje konkrétního předmětu formou aukce, může to být též Aukční síň, d. účastník aukce – právnická nebo fyzická osoba, oprávněná účastnit se aukce. Účastníkem aukce může být pouze klient Aukční síně, nesmí být vlastníkem věci ani osobou jednající ve prospěch koupi pro vlastníka. Účastníkem aukce může být pouze osoba plně právně způsobilá, starší 18 let, dodržující aukční řád, pravidla a zvyklosti slušného a vhodného chování na aukci a osoba, která nezmařila dřívější aukce Aukční síně, resp. společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. Není přípustné dražit za osoby uvedené výše. Účastníci aukce prokazují svoji totožnost platnými průkazy totožnosti (například osobní/občanský/ průkaz, pas) a jednají-li v zastoupení, předávají Aukční síní plnou moc opravňující k zastupování na aukci jiným klientem Aukční síně. Podmínkou účasti na aukci může být též složení dražební jistiny, byla-li Aukční síní požadována. Účastník aukce obdrží od zástupce Aukční síně číselné označení, pod kterým se zúčastní aukce. Po dohodě s Aukční síní se může klient zúčastnit aukce po telefonu za podmínky udělení plné moci Aukční síni pro tento způsob aukce. Při tomto způsobu aukce musí Aukční síň postupovat maximálně výhodně pro účastníka aukce.
e. aukční jistina – není vyžadována
f. aukční katalog – seznam předmětů, které budou v konkrétní aukci nabízeny klientům Aukční síně k prodeji. Katalog je uveřejněn na webových stránkách Aukční síně www.acb.cz
g. vydražitel – účastník aukce, který v aukci nabídl nejvyšší cenu, která byla v aukci potvrzena veřejně licitátorem tzv. příklepem. Po zaplacení ceny se stává vlastníkem věci.
h. klienti Aukční síně – zájemci o koupi uměleckých děl formou aukcí pořádaných Aukční síní, které zaregistruje Aukční síň. Na registraci není právní nárok a je zcela v kompetenci Aukční síně, která může žádost o registraci odmítnout bez udání důvodů. Klienty Aukční síně mohou být právnické nebo fyzické osoby (starší 18 let), které prokážou zákonným způsobem svoji totožnost (například výpis z obchodního rejstříku, občanský průkaz, pas). Poruší-li klient Aukční síně tento aukční řád, může být Aukční síní bez dalšího jeho registrace zrušena, o čemž bude Aukční síní prokazatelným způsobem vyrozuměn.
III. Organizace aukce
1. Předměty zařazené do aukce budou vystaveny v den konání aukce za účelem umožnění jejich prohlídky. Místo: Praha 1, Topičův salon, 1. patro. Zájemci o prohlídku vystavených předmětů jsou povinni respektovat opatření aukční síně k zajištění ochrany vystavených předmětů. Za prohlídku předmětů určených k prodeji v aukci se neplatí.
2. Přístup na aukci mají pouze klienti aukční síně, pracovníci aukční síně, další osoby pouze se souhlasem aukční síně, jinak aukce není veřejná. V průběhu aukce nelze pořizovat fotografie, filmy ani žádné jiné záznamy bez souhlasu aukční síně.
3. Účastníci aukce jsou povinni dodržovat pokyny organizátorů a nenarušovat žádným způsobem průběh aukce.
4. Aukce je zahajována zástupcem aukční síně, který může oznámit změny oproti katalogu, změny a upřesnění aukčního řádu a oznámit z toho vyplývající pokyny k organizaci aukce.
5. Aukci jednotlivých předmětů provádí licitátor. Vždy musí být nezaměnitelně označen předmět aukce (prodeje), zpravidla alespoň odkazem na katalog. Licitátor oznámí tzv. nejnižší podání, což je cena (částka), za kterou je možno věc koupit v případě, že nebyla stanovena rezervní cena, tj. minimální požadovaná cena majitele předmětu. Pokud rezervní cena stanovena byla, a příhozy učiněné na sále nedosáhly její výše, prohlásí licitátor předmět za neprodaný. Neprojeví-li žádný z klientů aukční síně o koupi zájem, licitátor aukci předmětu ukončí slovy „neprodáno či položka zůstává“. Věc může být zařazena do aukce opakovaně podle rozhodnutí aukční síně.
6. Zájemci o koupi věci činí licitátorovi nabídky po jeho sdělení částky (vyvolání) zvednutím dražebního čísla, případně zvednutím čísla současně s nabídnutou cenou, která musí být vždy větší než poslední částka vyvolaná licitátorem.
7 Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, o níž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí:
7. Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, o níž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí:
1 500 Kč, činí-li okamžitá aukční cena méně než 10.000 Kč
2 1.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 10.000 Kč, ale méně než 50.000 Kč
3 5.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 50.000 Kč, ale méně než 100.000 Kč
4 10.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 100.000 Kč, ale méně než 500.000 Kč
5 50.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 500.000 Kč, ale méně než 5.000.000 Kč
6 100.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 5.000.000 Kč, ale méně než 10.000.000 Kč
7 250.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena 10.000.000 Kč a více
O pořadí příhozů rozhoduje osoba pověřená konáním dražby.
8. Neučiní-li žádný účastník aukce vyšší nabídku, zopakuje licitátor výši poslední nabídnuté částky spolu se slovy, …poprvé, … podruhé… a potřetí pro číslo… a úderem kladívka aukci ukončí s tím, že účastník aukce s poslední nabídkou má povinnost za tuto částku věc koupit (k částce se připočítává aukční poplatek). Podanými nabídkami v aukci (příhozy) jsou účastníci vázáni, což znamená neodvolatelnou nabídku za danou částku věc koupit. Cenu dosaženou v aukci nelze snížit.
10. Veškeré případné námitky, protesty či připomínky k průběhu aukce řeší s konečnou platností Aukční síň v duchu zásad poctivého obchodu a mezinárodních aukčních zvyklostí. Námitky, protesty, připomínky či upozornění musí být uplatněny přímo v aukčním sále viditelným a hlasitým způsobem, jinak se k nim nepřihlíží.
IV. Způsob placení
1. Vydražitel je povinen zaplatit částku, za kterou věc vydražil, včetně aukční přirážky, pokud možno do skončení aukce; nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce. Platbu je možno provést: 1. v hotovosti na místě dražby nebo v kanceláři Akčního domu, nebo 2. na bankovní účet Akčního domu, číslo účtu: 27-0461150247/0100
Platební karty nejsou akceptovány.
2. Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek 22% Tato provize je konečná a zahrnuje jak 21% DPH, tak 4% autorského poplatku. Vlastnické právo k vydraženému předmětu přechází zaplacením ceny vydraženého předmětu spolu s aukčním poplatkem ve lhůtách dle aukčního řádu.
V. Ostatní
1. Vydražitel je povinen převzít zaplacený předmět získaný vydražením nejpozději do 40 dnů po konání aukce, pokud se s aukčním domem nedohodne jinak. Po této lhůtě budou vydražené předměty uskladněny dražebníkem nebo třetí stranou na náklady a zodpovědnost vydražitele. Vydražiteli je poté účtován poplatek za uskladnění díla ve výši 0,5 % z částky, za kterou dotyčné předměty vydražil, za každý den uskladnění. Pokud celková výše skladného dosáhne či přesáhne výši ceny předmětu/ů, za kterou vydražitel předmět/y vydražil, vydražitel souhlasí s tím, že je dražebník oprávněn tyto předměty prodat, či nabídnout opětovně v aukci, aby tak umořil náklady vzniklé s uskladněním vydražených předmětů.
2. Aukční síň zajišťuje dopravu věcí získaných aukcí pouze po dohodě s vydražitelem. Aukční síň zajišťuje pouze zabalení věci obvyklé pro předání věci, nikoliv speciální balení, například pro dopravu.
3. Reklamace na věci získané v aukci se řídí právními normami České republiky. Všechny údaje a veškerá prohlášení uvedená v katalogu týkající se autorství, přisuzovaných vlastností, pravosti, jakosti, původu, data, stáří, Provenience, stavu či odhadní vydražovací ceny vyjadřují pouze názor Dražebníka. Dražebník si vyhrazuje právo konzultovat jakékoliv odborníky či úřední místa, která uzná za vhodné. Každá zainteresovaná osoba, jakož i každý účastník aukce se musí řídit vlastním názorem a Dražebník nenese odpovědnost za správnost takového názoru, i pokud tento názor bude ovlivněn názorem Dražebníka. Dražebník neposkytuje na vydražené předměty žádnou záruku a všechny záruky jsou tímto vyloučeny. Dražené předměty se draží jako umělecké předměty a veškeré jejich případné vady jsou zohledněny v příklepové ceně, s čímž vydražitel výslovně souhlasí a stvrzuje učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep. Vzhledem k charakteru a povaze dražených předmětů se vydražitel učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep, vzdává svých práv z vadného plnění, včetně případných práv ve smyslu § 1916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Reklamace předmětů vydražených osobně v aukční síni Dražebník nepřijímá; předměty vydražené na základě plné moci či telefonického zastupování udělené Dražebníku lze vydražitelem reklamovat nejpozději při jejich převzetí.
4. Aukční síň vydá vydražiteli po zaplacení daňový doklad o zaplacení a na přání písemné potvrzení o nabytí věci z aukce.
5. Předměty podléhající režimu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů a zákona č. 71/1997 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů, musí být takto označeny ve všech dokumentech aukce, zejména v katalogu, musí být oznámeny při vyvolání věci a v potvrzení o nabytí věci pro vydražitele.
6. Veškerá právní jednání dle tohoto aukčního řádu se řídí právními normami České republiky.
Ochrana osobních údajů Účastník aukce tímto uděluje společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., IČ: 60715553, se sídlem Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 16013 (dále též jen „správce“), svůj souhlas s tím, aby ve smyslu ve smyslu příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (v platném znění) zpracovával následující osobní údaje účastníka aukce: jméno příjmení, datum narození, adresa bydliště, email a telefon, a to za účelem vyrozumívání účastníka aukce o konání dalších aukcí, zasílání aukčních katalogů a nabídek ostatních služeb správce. Uvedené osobní údaje budou správcem zpracovávány po nezbytně nutnou dobu; nevyplývá-li z příslušného obecně závazného právního předpisu jinak, je účastník aukce srozuměn s tím, že za nezbytně nutnou dobu zpracování osobních údajů se považuje doba 10 let. Účastník aukce uděluje správci svůj výslovný souhlas s výše uvedeným zpracováním svých osobních údajů. Účastník aukce je srozuměn s tím, že svůj souhlas může vzít kdykoliv zpět, a to například zasláním emailu nebo dopisu na adresu sídla správce zapsanou v obchodním rejstříku. Účastník aukce je dále srozuměn s tím, že zpracování jeho osobních údajů bude provádět správce prostřednictvím pověřených zaměstnanců, a to manuálně či automatizovaně, osobní údaje účastníka aukce však mohou být poskytnuty ke zpracování i osobám, které náležejí ke skupině správce. Účastník aukce je rovněž srozuměn s tím, že má podle příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (v platném znění) právo (i) vzít svůj souhlas se zpracováním osobních údajů kdykoliv zpět, (ii) požadovat po správci informaci, jaké osobní údaje účastníka aukce správce zpracovává, (iii) požadovat po správci vysvětlení ohledně zpracování osobních údajů účastníka aukce, (iv) vyžádat si u správce přístup ke zpracovávaným osobním údajům a tyto nechat správce aktualizovat nebo opravit, (v) požadovat po správci výmaz osobních údajů účastníka aukce a (vi) obrátit se v případě pochybností o dodržování povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů účastníka aukce na správce nebo Úřad pro ochranu osobních údajů. Pro vyloučení všech pochybností účastník aukce prohlašuje, že byl správcem v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy a přímo vykonatelnými právními akty (nařízeními) EU (včetně tzv. GDPR) informován o zamýšleném zpracování jeho osobních údajů, rozsahu a podmínkách tohoto zpracování osobních údajů a o veškerých právech účastníka aukce s tím souvisejících.
1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří Rybář, jednatel
FORMA SE PODŘIZUJE FUNKCI V MODERNÍM POJETÍ
Ateliér KAREŠ ARCH navazuje na to nejlepší z tradic české funkcionalistické architektury. Navrhuje domy tak, aby perfektně sloužily svým majitelům a zároveň skvěle vypadaly, a to zítra, za pět i za třicet let. Když jeho stavby srovnáme s dnes rekonstruovanými prvorepublikovými vilami, je vidět, že tento princip funguje a má zcela nadčasovou hodnotu.
„Kráčet ve šlépějích funkcionalismu rozhodně není prvoplánový záměr, je to obraz vlastní osobnosti a uvažování nad prostorem, architekturou, nad funkčností a od dané funkčnosti je blízko k funkcionalismu. Důraz na maximální funkčnost, zdánlivá jednoduchost konstrukčních řešení a designová čistota mě inspirovaly už za studií u profesora Ivana Rullera, ikony poválečné architektury. Ten, kdo si stavěl domy za první republiky, měl společenský nadhled, cit pro prostor a krásno. Mám rád geometrii v architektuře, v umění, racionalitu, přehlednost, čistotu. V dnešním vizuálním a informačním smogu, který máme všude kolem sebe, v tom napětí a snaze být úspěšný, mají domy přinášet uspokojení, zklidnění a v podstatě oproštění se od všeho nedůležitého,“ říká zakladatel ateliéru Martin Kareš.
Jasný rukopis, velkorysý přístup
Čisté geometrické tvary, hladké bílé omítky, širokoúhlé prosklené plochy, pásová a kruhová okna, železobetonové moniéry, odvážné přesahující hmoty – to jsou vnější signifikantní znaky autorského rukopisu ateliéru KAREŠ ARCH. To podstatné ale najdeme uvnitř: logické uspořádání, velkorysé otevřené prostory, důraz na maximální propojení se zahradou, pohodlí a moderní technologie, které daleko přesahují běžný standard rodinného domu. Nic nechybí ani nepřebývá, vše je citlivě vyvážené. Návrhy často vycházejí z půdorysu ve tvaru písmene L nebo širokého V, kde prosklené fasády jsou orientovány na terasy a do zahrady ve vnitřním rohu, zatímco z ulice je stavba
uzavřená, s minimem oken, a chrání tak soukromí svých obyvatel. Interiér charakterizuje intenzivní prosvětlení, vzdušná atmosféra, pocit harmonie, volné průhledy a krásné výhledy ven, často na úchvatné okolní panorama. Velmi důležitou součástí tvůrčího konceptu je pak využití vysoce kvalitních materiálů, jako je dubové či exotické dřevo, přírodní kámen, ocel a sklo – materiály stejně trvanlivé a nadčasové jako sama architektura –a perfektní zpracování až do posledního detailu.
Architektura a interiér jsou dvě propojené nádoby
„Při návrhu samotného domu se s klientem minimálně rok postupně poznáváme, vytváříme si nejen „profesní vztah“ ale často i přátelský. Je tedy logické, že je pro obě strany přirozené pokračovat společně i při návrzích interiérů. V době, kdy již máme společně vytvořený návrh domu, známe se natolik, že jsme schopni velmi dobře odhadnout jakým směrem interiéry vytvářet, protože jde nejen o estetiku, ale stejně tak jako v naší architektuře jde především o funkci. Vše do sebe musí zapadat, každý detail musí mít pro budoucího obyvatele domu svůj smysl, myšlenku, přesah, “ říká architekt.
Autorské dílo ale není žádná tvůrčí exhibice, vzniká po návštěvě pozemku, mnoha hodinách jeho pečlivé a detailní analýzy, řadě konzultací s klienty, poznávání jejich charakteru, veškerých potřeb, zálib a stylu života až po to, jak probíhá každodenní život rodiny. Mnoho a mnoho hodin zdánlivě neviditelné práce, jejíž efekt se projeví až s užíváním domu. Na základě vyhodnocení všech aspektů a pečlivém naslouchání potřeb a požadavků budoucího majitele ateliér vytvoří několik variant návrhu, z nichž si stavebník zvolí tu pravou. Následují měsíce další spolupráce, protože ateliér KAREŠ ARCH poskytuje kompletní servis od studie až po realizaci stavby a autorský dozor. Plně ručí za kvalitu své práce, která začíná první skicou a končí šampaňským po nastěhování klientů do nového domu.
Krása je přirozená potřeba
Architektura ve funkcionalistickém stylu je dnes často prezentována jako tzv. minimalistická – jen s nezbytným vybavením, bez ozdob, dekorů…. Obyvatelé vil třicátých let ale byli osobnosti s bohatým kulturním rozhledem, velkorysým přístupem k životu a ambicemi. Měli vztah k umění své doby, které je inspirovalo, a obklopovat se krásou patřilo k jejich životním potřebám. Historické fotografie těchto interiérů vypovídají, že citlivě vybrané obrazy, sochy či koberce byly nedílnou součástí jejich
stylu života a vedly přirozený dialog s architekturou. „Miluji výtvarné umění a snažím se s ním své klienty seznamovat a tím je obohacovat. Mám rád figurativní malbu Lubomíra Typlta či Jiřího Načeradského, s naší architekturou souzní například styl výtvarníků Jana Poupěte, Iry Svobodové nebo reliéfy Stanislava Kolíbala. Rodinný dům samozřejmě nemůže sloužit jako galerie, ale výtvarné dílo jej má zdobit jako šperk, který korunuje krásnou ženu,“ uzavírá Martin Kareš.
AUCTION RULES FOR LIVE AUCTIONS
1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., registered office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Company ID No. 60715553
I. Introductory Provisions
1. These Auction Rules are issued for the purpose of organizing the sale of works of art by the auction house 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o. by means of auction.
2. Auctions held in accordance with these Rules of Auction are organised according to international customs in the art trade and the legal regulations of the Czech Republic.
3. Auctions are accessible only to clients of the auction house and other persons authorised by the auction house.
4. The auction house means the company 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., registered office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Company ID No. 60715553.
5. The auction house announces auctions at its discretion in the usual manner, for instance, in the auction catalogue, in the media, etc.
6. These Rules of Auction are binding for all persons participating in an auction, and all persons undertake to observe them when participating in an auction.
II. Definitions
For the purposes of these Rules of Auction, the following terms shall be interpreted as follows:
a. auction – a form of sale of a work of art where it is sold at the highest bid offered by an unspecified number of bidders. Ownership of the item passes onto the buyer by paying the price;
b. auctioneer – a person designated by the auction house to manage and conduct the auction. The auctioneer performs all related activities on behalf of the auction house, especially initiating and managing the auction, organizing bidding, and giving the so-called knock, i.e., closing bidding and confirming the highest bid;
c. person interested in holding an auction – a legal or natural person who enters into a written contract with the auction house for the sale of a specific item in the form of an auction; it may also be the auction house;
d. auction participant – a legal or natural person authorised to participate in an auction. Only a client of the auction house who is not the owner of the item or a person acting on behalf of the item owner can be an auction participant. An auction participant must have full legal capacity, observe the Rules of Auction and rules and customs of decent and appropriate behaviour at the auction, and be a person over 18 years of age who has not thwarted a previous auction of the auction house 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o. It is not allowed to bid on behalf of the above persons. Auction participants must prove their identity using a valid identity card (e.g., ID card, passport) and, if they participate via a proxy, provide a power of attorney to the auction house to be represented on the auction by another client of the auction house. To take part in an auction, the bidder must, if required by the auction house, also provide an earnest money deposit. The auction participant will receive a number from the auction house under which they will participate in the auction. Upon agreement with the auction house, the client may participate in an auction by telephone provided they have granted the auction house a power of attorney for this type of auction. In this type of auction, the auction house must act as advantageous as possible to the benefit of the auction participant.
e. earnest money deposit – not required
f. auction catalogue – the list of items to be offered to clients of the auction house in the respective auction. The catalogue is published on the website of the auction house www.acb.cz.
g. auction winner – the auction participant who offered the highest bid publicly knocked down by the auctioneer. The auction winner assumes ownership of the item after paying the price.
h. auction house clients – persons interested in buying works of art by means of auctions held by the auction house who are registered by the auction house. There is no legal right to the registration, and it is entirely at the discretion of the auction house to deny a registration application without giving a reason. Auction house clients must be legal or natural persons (over 18 years of age) who can prove their identity in a lawful manner (for example, by an extract from the Commercial Register, ID card, or passport). If an auction house client violates the Rules of Auction, the auction house may cancel their registration, of which the client will be demonstrably notified.
III. Auction organization
1. Items included in an auction will be exhibited on the day of the auction to allow their inspection. Location: Prague 1, Topič Salon, 1st floor. Persons interested in inspecting exhibited items must respect the measures of the auction house for the protection of the exhibited items. Inspection of items for sale in the auction is free of charge.
2. Only clients of the auction house, employees of the auction house, and other persons authorised by the auction house may attend an auction; auctions are not public. No photographs, films, or any other recordings may be taken during an auction without the consent of the auction house.
3. Auction participants must observe the instructions of the organisers and refrain from disrupting the course of the auction in any manner.
4. An auction is opened by a representative of the auction house who may announce changes compared to the catalogue or changes and clarifications of the Rules of Auction with the resulting instructions for the organization of the given auction.
5. Auction of individual items is performed by an auctioneer. The auctioned (sold) item must always be unmistakably designated, usually at least by reference to the catalogue. The auctioneer will announce the minimum bid, which is the price (amount) for which the item can be purchased provided no reserve price was set, i.e., the minimum required price of the item owner. If a reserve price was set but no bid has reached its amount, the auctioneer will call the item unsold. If no auction house client shows interest in the purchase, the auctioneer will close the auction of the item by calling “not sold” or “item remains”. An item may be re-auctioned at the discretion of the auction house.
6. After the auctioneer announces the starting price, bidders may call out their bids to the auctioneer by raising their auction number or by raising their auction number together with the offered price, which must always be greater than the last amount called out by the auctioneer.
7. The amount of the bid, i.e., the smallest possible amount by which the price offered by the auctioneer is increased, is
1 500 CZK if the buyout price is less than 10,000 CZK
2 1,000 CZK if the buyout price is at least 10,000 CZK but less than 50,000 CZK
3 5,000 CZK if the buyout price is at least 50,000 CZK but less than 100,000 CZK
4 10,000 CZK if the buyout price is at least 100,000 CZK but less than 500,000 CZK
5 50,000 CZK if the buyout price is at least 500,000 CZK but less than 5,000,000 CZK
6 100,000 CZK if the buyout price is at least 5,000,000 CZK but less than 10,000,000 CZK
7 250,000 CZK if the buyout price is at least 10,000,000 CZK and more
The order of bids is decided by the person authorised to organise the auction.
8. If no auction participant calls out a higher bid, the auctioneer will repeat the amount of the last bid offered together with the words “for the first time,… second time, … third time to number…” followed by a hammer knock. This closes the auction and the highest bidder acquires the right to buy the item for the price (increased by the auction fee). Participants are bound by their bids (offers) called out in the auction, which means an irrevocable bid to buy the item for a given amount. The price achieved in the auction cannot be reduced.
9. All possible objections, protests, or comments on the course of the auction are finally resolved by the auction house in the spirit of the principles of fair trade and international auction customs. Objections, protests, comments, or warnings must be made directly in the auction hall in a visible and loud manner otherwise they shall be disregarded.
IV. Payment methods
1. The auction winner must pay the price corresponding to their bid in the auction, including the auction fee, if possible by the end of the auction but not later than 10 days from the end of the auction. Payments can be made:
1. in cash at the place of auction or in the auctioneer’s office; or
2. by wire transfer to the auctioneer’s bank account No. 27-0461150247/0100.
Payment cards are not accepted.
2. The auction fee 22% is added to the winner’s bid.
The fees are final and include both 21 % VAT and 4 % royalties. Ownership of the auctioned item passes onto the buyer by paying the price of the auctioned item together with the auction fee within the deadlines according to the Rules of Auction.
V. Other
1. The auctioneer is obliged to take over the paid object obtained by auctioning no later than 40 days after the auction, unless otherwise agreed with the auction house. After this period, the auctioned items will be stored by the auction house or a third party at the auctioneer’s expense and responsibility.
The auctioneer is then charged a storage fee of 0.5% of the amount for which he auctioned the items in question for each day of storage. If the total amount of the storage fee reaches or exceeds the price of the item(s) for which the auctioneer auctioned the item(s), the auctioneer agrees that the auction house is entitled to sell these items or offer them again in the auction in order to offset the costs incurred with the storage of the auctioned items.
2. The Auction House shall provide transport of items obtained through the auction only if arranged so with the Successful Bidder. The Auction House shall only provide item packing that is usual for the item handover, no special packing, e.g. for transport purposes.
3. Complaints received at things in the auction shall be governed by rules of the Czech Republic. The Catalogue only includes their visual description, other details are given in compliance with the best knowledge and conscience of the Auction House in order to inform the potential buyer as much impartially as possible.
4. After payment is made by the Successful Bidder, the Auction House shall issue a tax document confirming the payment and written confirmation of acquiring the item through the auction for the Successful Bidder.
5. Items subject to Act No. 20/1987 Coll. on the state monument preservation as amended and as amended by implementing regulations and Act No. 71/1997 Coll. on the sale and export of cultural-value items as amended and as amended by implementing regulations must be marked so in all auction documents, especially in the Catalogue, be announced when the item is called and in the confirmation of acquiring the item for the Successful Bidder.
6. All legal acts according to these Auction Rules shall be governed by the legal rules of the Czech Republic.
Personal data protection
The auction participant hereby grants the company 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., Company ID No. 60715553, registered office in Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, incorporated in the Companies Register kept by the Regional Court in Brno, Section C, insert 16013 (hereinafter also referred to as the “Controller”), their consent so that the Controller processes, within the meaning of the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (EU regulations) (as amended), the following personal data of the auction participant: surname, date of birth, address of residence, e-mail, and telephone for the purpose of notifying the auction participant of holding other auctions and sending auction catalogues and offers of other services of the Controller. The personal data will be processed by the Controller for the necessary period which, unless otherwise provided by the relevant generally binding legal regulations, the auction participant acknowledges that the necessary period shall be 10 years.
The auction participant grants the Controller their express consent to the above-mentioned processing of their personal data. The auction participant acknowledges that they may revoke their consent at any time, for instance, by sending an e-mail message or letter to the address of the registered office of the Controller registered in the Commercial Register. The auction participant further acknowledges that the processing of their personal data will be performed by the Controller through its authorised employees, either manually or automatically. Personal data of the auction participant may, however, also be provided for processing to persons belonging to the Controller’s group of companies. The auction participant also acknowledges that in accordance with the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (regulations) of the EU (as amended) he or she has the right to (i) revoke their consent to the processing of their personal data at any time, (ii) request information from the Controller on which personal data of the auction participant the Controller processes, (iii) request an explanation from the Controller regarding the processing of the personal data of the auction participant, (iv) request access to the personal data of the auction participant processed by the Controller and have the Controller rectify or update the data, (v) request erasure of the personal data of the auction participant, and (vi) file a complaint with the Controller or the Office for Personal Data Protection in the case of doubts about the fulfilment of the obligations regarding processing of their personal data. For the avoidance of doubt, the auction participant declares that he or she has been informed by the Controller in accordance with the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (regulations) of the EU (including the GDPR) about the intended processing of their personal data, including the scope and conditions of such processing and the rights of the auction participant related thereto.
1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o.
Jiří Rybář, Director
PREMIÉRA
1. ART Consulting uvá dí film Jiřího Vondrá ka
8. 11. 2025, Kino Lumière, Bratislava, 18:00
10. 11. 2025, Kino Valmez, Valašské Meziříčí, 18:30
11. 11. 2025, Kino Poklad, Ostrava-Poruba, 18:00
12. 11. 2025, Kino Odboj, Opava, 18:00
14. 11. 2025, Kino Lucerna, Brno, 18:00
29. 11. 2025, Kino Hraničář, Ústí nad Labem, 20:00
Účinkují zakládající členové Petr Směja a Jiří Rybář.
Dále vystupují: Vilém Majtner, Jan Korbička, Oldřich Veselý, Michal Polák, Pavel Pokorný, Miroslav Donutil, Michal Prokop, Pavel Váně, Petr Ulrych a další. Kamera: Jiří Strnad Zvuk: Jiří Kubík Střih: Pavel Stříbrný Scénář, režie: Jiří Vondrák Producent: Jiří Rybář
