Exkluzivní výběr klasického a moderního umění by 1. Art Consulting

AUKČNÍ KATALOG

AUCTION CATALOGUE

English version is available at www.acb.cz

VÝSTAVA DRAŽENÝCH PŘEDMĚTŮ / EXHIBITION OF ARTWORKS

Předměty nabízené do aukce a uvedené v aukčním katalogu budou zájemcům o aukci přístupné k prohlídce v Topičově saloně, který je provozován společností 1. Art Consulting Brno – Praha.

The items offered for auction and listed in the auction catalog will be accessible to those interested in the auction for visitation in Topič salon, which is operated by 1. Art Consulting Brno – Praha.

Topičův salon, Národní 9, Praha 1 29. 5. – 15. 6. 2025 (10:00–18:00 hod. denně, včetně víkendů i svátků)

V případě zájmu je možná i večerní privátní prohlídka od 18:00–21:00 hod. Nutno objednat minimálně 24 hodin předem na telefonu 603 424 913.

Všechna nabízená umělecká díla byla konzultována se znalci z oboru.

Na požádání mohou být opatřena odbornou expertizou a certifikátem o pravosti díla.

Registrace účastníků aukce začíná 15. 6. 2025, od 12:00 hod.

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA AUKCE S Ph Dr. REOU MICHALOVOU, Ph.D., PROBĚHNE VE STŘEDU 11. ČERVNA 2025 OD 18:00.

AUKCE / AUCTION

Neděle 15. 6. 2025 ve 13:30 hod., Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

Will take place on the June 15, 2025 at 1:30 pm in the Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

KONTAKTNÍ ÚDAJE / CONTACT INFORMATION

tel.: (+420) 224 232 500 (+420) 542 214 789 (+420) 603 424 913

e-mail: praha@acb.cz brno@acb.cz

web: www.acb.cz

MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ:

– podzemní garáže pod Národním divadlem, vjezd z ulice Ostrovní – parkoviště na Žofíně – Slovanský ostrov – ulice Zborovská a Janáčkovo nábřeží s přilehlými ulicemi (zdarma bez omezení)

– krátkodobá nakládka a vykládka obrazů je možná na chodníku před vchodem do Topičova salonu – možnost krátkodobého parkování na protější straně Topičova domu

JMENNÝ REJSTŘÍK

Bárta Tomáš 155

Bělocvětov Andrej 67

Beneš Vlastimil 80

Blažíček Oldřich 16

Boettinger Hugo 22

Bolf Josef 83–85, 163

Bouda Cyril 21

Černický Jiří 161, 164

Černý Karel 49, 70

Číla Otakar 19

Demartini Hugo 143

Diviš Alén 61, 62

Dlouhý Bedřich 144

Dvořák Karel 33, 36

Fila Rudolf 146, 159

Filla Emil 58

Foltýn František 43

Foltýn František Karel 120

Franta (František Mertl) 134

Gross František 57, 115

Hoffmeister Adolf 88, 91

Holan Karel 23

Horejc Jaroslav 28

Houdek Vladimír 136

Hudeček Antonín 20

Chaba Karel 94

Istler Josef 78, 110

Janeček Ota 81, 82, 87

Jankovič Jozef 101

Jičínská Věra 41

Jíra Josef 95, 96

Jirků Boris 145

Jiřincová Ludmila 73, 74

John Jiří 108, 109, 112, 129

Justitz Alfred 45

Kalvoda Alois 25

Kars Jiří (Georges) 48

Kintera Krištof 138, 162

Kmentová Eva 98

Koblasa Jan 107

Kocian Quido Roman 29

Kokolia Vladimír 150

Kolář Jiří 76, 89, 90

Komárek Vladimír 77

Konůpek Jan 14

Kotík Jan 156

Kotík Pravoslav 54, 59, 60

Král Jaroslav 38

Kratina Radoslav 158

Kubíček Jánuš 99, 119

Kubíček Josef 27, 31

Kunc Milan 86

Kupka František 40, 41, 51

Kyncl František 139

Lacina Bohdan 124

Makovský Vincenc 35, 102

Málek Antonín 71

Malich Karel 160

Malý František 53, 68, 69

Marešová Milada 72

Matal Bohumír 56, 116

Milkov Stefan 137

Mirvald Vladislav 121–123

Mrkvička Otakar 64, 65

Mucha Alfons 2–6

Načeradský 106, 151–154

Nemes Endre 50–52

Novák Ladislav 125–127

Novák Vladimír 105

Pirruccio Vincent 141

Pokorný Karel 32

Preissig Vojtěch 7–13 R

Radimský Václav 24 S

Sedláček Vojtěch 18

Serpan Jaroslav 140

Schikaneder Jakub 1

Smetana Jan 113, 114

Sopko Jiří 130–132

Souček Jan 147

Souček Karel 66

Staeger Ferdinand 55

Stratil Václav 133

Sýkora Zdeněk 142

Šaloun Ladislav 26

Šimon Tavík František 17

Šimotová Adriena 128, 157

Špála Václav 44

Štursa Jan 30

Švabinský Max 39

Švec Otakar 34

Teige Karel 46, 47

Václav Rabas 37

Váchal Josef 15

Válová Jitka 117

Válová Květa 118

Vašíček Vladimír 148, 149

Vobecký František 100

Vojkůvka Libor 79

W Wolf Jan 97

Zívr Ladislav 135

Zoubek Olbram 92, 93

Ovčáček Eduard 103 P Pinkava Ivan 75

Zrzavý Jan 63

Zykmund Václav 104, 111

SCHIKANEDER JAKUB (1855–1924)

Odpočinek na poli

1890–1893

pastel, barevné křídy, papír na kartonu 66 × 82 cm

sign. PD J Schikaneder 850 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Šárka Laubnerová odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Skvostná

ukázka symbolistní malby z druhé poloviny devatenáctého století

Dílo „Odpočinek na poli “ je nezpochybnitelně autentickým, sběratelsky výjimečným, výtvarně nesmírně delikátně zpracovaným, osobní psychické stavy a náladové klima posledního desetiletí 19. století jedinečně tlumočícím dílem Jakuba Schikanedera, jednoho z nejvyhledávanějších a nejceněnějších malířů symbolistní generace, autora, který své chápání světa a niterné myšlenkové pochody přesahující hranice zobrazení věcných daností ztvárňoval měkkým světlem a barvami nanášenými jemně splývavým rukopisem, jež mnohdy evokovaly hebkost pastelu. Někdy tvořil i uhlem či samotným pastelem – právě v této technice, kterou je provedeno nabízené dílo, dosáhl vskutku neobyčejných výtvarných kvalit a stal se nejcitlivějším interpretem specifických fazet dobové atmosféry.

Jakub Schikaneder pocházel z rodiny celního úředníka Karla Friedricha Schikanedera. Jeho příbuzným byl slavný vídeňský komik a dramatik konce

18. století Emanuel Schikaneder, známý jako libretista Mozartovy „ Kouzelné flétny “. V letech 1870–1878 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda, Antonína Lhoty a Jana Sweertse. Mezi jeho spolužáky patřili například Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais, Václav Brožík nebo František Ženíšek. Roku 1878 odjel společně s Emanuelem Krescencem Liškou do Mnichova, kde vstoupili na tamější Akademii do ateliéru slavného Gabriela Maxe. S Liškou se také zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla návrhy na trojdílný vlys pro královskou lóži s náměty Doba Přemyslovců, Doba Karla IV. a Doba Rudolfa II. Kompozici navrhl Schikaneder a barevné řešení Liška. Přestože při požáru nebylo jejich dílo zničeno, nahradila jej v nové budově Národního divadla práce Václava Brožíka, a to aniž to umělcům kdokoliv sdělil, což byla pro Schikanedera bolestná zkušenost. Veřejným zakázkám se proto později spíše vyhýbal, výjimku učinil jen při opravě petřínské Křížové cesty. Honorář za toto dílo jej finančně zaopatřil. Od roku 1883 přispíval svými ilustracemi do časopisů Světozor, Zlatá Praha a Ruch. V roce 1884 se oženil s dcerou drážního úředníka Emilií Nevolnou. Narodilo se jim dítě, které po pár dnech zemřelo, a další již nikdy neměli. Možná proto ve své tvorbě nejednou ztvárňoval melancholickou atmosféru či přímo námět smrti. Roku 1885 se stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1890–1922 zastával tamtéž funkci profesora dekorativní malby. V roce 1913 se stal členem Akademie věd a umění.

Ve své tvorbě byl Jakub Schikaneder plně uzavřen do svých sugestivních náladových nebo naopak naturalistických vizí. Maloval žánrové výjevy s motivy každodenního života chudých lidí a staropražská náladová nokturna, nejčastěji v podzimní či zimní atmosféře. Poetickou atmosféru umocňoval potemnělou barevností s jemnými světelnými přechody.

Ve své pozdní tvorbě stále tesknil po místech, která dříve maloval a která zcela zanikla při pražské asanaci na přelomu století. Nové obrazy tak tvořil po paměti. Na sklonku života navštěvoval s manželkou německý ostrov Helgoland, kde ztvárňoval divoké mořské pobřeží.

Předložené dílo „Odpočinek na poli “ je skvostnou ukázkou Schikanederovy tvůrčí inovativnosti, jež předznamenala umění přelomu století. Schikaneder byl jedním z malířů evropské malby druhé poloviny devatenáctého století, kteří v propojení figury a krajiny či města nalezli emotivní téma existenciální úzkosti.

Motiv čerstvě posečeného pole, osvětleného posledními paprsky zapadajícího slunce, se v prolnutí s figurou prosté děvečky, jež znavena po náročné robotě usedla na strniště, stal autorovi prostředkem lyricko-melancholické reflexe lidského osudu. Nové intenzivní vnímání přírody, ke kterému krajinomalba 19. století spěla, v konfrontaci s narůstající industrializací, odhalovalo v jeho tvorbě pocity beznaděje a smutku, které nesporně ovládají psýché ztvárněné dívky. I jejím prostřednictvím je tu krása pozemského světa viděna ve světle teskné elegie.

MUCHA ALFONS (1860–1939)

Plakát VIII. všesokolský slet, Praha 1926

1925

barevná litografie

118 × 87,5 cm

sign. PD Mucha 25 v tisku tisk Jar. Ziegloser, Praha 140 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience zakoupeno Aukční dům Zodiak, Praha 1998

Posuzované dílo „ Plakát VIII. všesokolský slet, Praha 1926 “ je původní monumentální litografickou prací nejslavnějšího českého Pařížana Alfonse Muchy, světoznámého autora, jehož tvorba tvoří velmi závažnou hodnotu evropského umění kolem roku 1900: je nejenom unikátním dokladem vztahů mezi českou kulturou a širším evropským vývojem, ale především tvůrčím svědectvím mimořádné osobnosti, která se na přelomu devatenáctého a dvacátého století zásadním způsobem podílela na vytváření slohu moderní doby.

Kromě malby a kresby, prodchnuté symbolickými obsahy, autor rozvíjel další odvětví výtvarné práce na základě pochopení jejich organické sounáležitosti. Schopnost elegantní stylizace spojující naturalistický popis s dekorativním ornamentem, kterou uplatňoval ve svých plakátech, reklamách, obálkách časopisů i v návrzích šperků a bytových dekorací, dokonale odpovídala dobovým požadavkům a byla natolik výrazná a osobitá, že se dnes pojem „styl Mucha“ užívá jako synonymum secese / „l’art nouveau“ a Alfons Mucha je ve světě (spolu s průkopníkem abstrakce Františkem Kupkou) nejznámějším z českých umělců.

Závažná hodnota

nejslavnějšího českého

Pařížana

Posuzované dílo, geniálně resumující autorův brilantní secesně-dekorativní styl i panslovanské přesvědčení, představuje vzácnou velkou verzi plakátu, realizovanou k propagaci slavnostního průvodu VIII. všesokolského sletu (1926), který byl připravován v průběhu sportovních událostí a měl vrcholit na jednom z vltavských ostrovů.

U příležitosti tohoto sletu byl mimo to realizován prapor navržený Františkem Kyselou a také byla poprvé předvedena pražskému publiku orchestrální skladba Sinfonietta Leoše Janáčka. O významu, jejž tomuto sletu tehdejší společnost přikládala, svědčí i úctyhodný počet 140 000 cvičenců a 800 000 diváků.

V předloženém plakátu Alfons Mucha programově propojil zobrazení základních pilířů sokolství s ideou manifestace slovanského cítění. Proto také nad dynamicky komponovaným obrazem reprezentantů Sokola, „protkaným“ spolkovou červeno-bílou barevností, bdí v podobě krojované dívky v nadživotní velikosti symbolická alegorie slovanství, držená v decentním modravém tónu, což celkově vytváří slovanskou trikolóru. V levé spodní části ztvárnil autor hrdě v zlatisté záři nové sídlo České obce sokolské – Tyršův dům, slavnostně otevřený roku 1925 za účasti prezidenta Masaryka.

3

MUCHA ALFONS (1860–1939)

Jaro (Čtyři roční období)

1897

barevná litografie

31,5 × 14,5 cm

sign. PD Mucha v tisku

45 000 Kč

4

MUCHA ALFONS (1860–1939)

Léto (Čtyři roční období)

1897

barevná litografie

31,5 × 14,5 cm

sign. PD Mucha v tisku

45 000 Kč

5

MUCHA ALFONS (1860–1939)

Podzim (Čtyři roční období)

1897

barevná litografie

31,5 × 14,5 cm

sign. PD Mucha v tisku

45 000 Kč

6

MUCHA ALFONS (1860–1939)

Zima (Čtyři roční období)

1897

barevná litografie

31,5 × 14,5 cm

sign. PD Mucha v tisku

45 000 Kč

PREISSIG VOJTĚCH (1873–1944)

Modráček

1903

barevný lept

49 × 37 cm

sign. PD Vojt Preissig Paříž 03

200 000 Kč

Vrcholně secesní

motivika s příznačným dekorativismem

Předložených pět barevných leptů představuje skvostný a vzácný soubor vrcholně secesních originálních grafických listů Vojtěcha Preissiga, autora nadnárodního významu, jehož tvorba vždy vykazovala překvapující stylovou bohatost. Od secesně-symbolistního výrazu, který rozvíjel v médiu grafiky, kresby, ale i fotografie, směřoval své úsilí k modernistickým tendencím, až dospěl k dekorativní geometrické abstrakci.

Preissig se vymykal běžnému osudu českého umělce občansky silně angažovaným, doslova hrdinským postojem – byl v obou světových válkách odbojářem, až se mu ta druhá jako vězni koncentračního tábora Dachau stala osudnou. I v pozici umělce vykazoval výjimečnou míru tvůrčí nespoutanosti a odvahy. Byl experimentátorem, často předjímajícím nadcházející trendy.

Malíř, grafik a ilustrátor Vojtěch Preissig studoval v letech 1892–1897 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, roku 1898 odešel do Paříže, kde se na několik měsíců stal spolupracovníkem Alfonse Muchy. V letech 1898–1902 se v Mekce moderního umění školil v grafických ateliérech, roku 1903 se vrátil do Prahy a začal pracovat jako slévač písma. Roku 1905 založil uměleckou revui „Česká grafika “, o čtyři roky později vydal knihu „ Barevný lept a barevná rytina “. Jeho rané dílo vycházelo ze secesního ornamentu a v Paříži se stalo součástí proudu „art nouveau“. Úctyhodný je počet oborů užitého umění, jimž se Preissig věnoval a jejichž podobu zásadně ovlivnil: jmenujme grafický design, knižní grafiku, ex libris, písmo či grafiku tapetových vzorů. Existenční potíže donutily autora k pobytu ve Spojených státech amerických, kde vytvořil projekt „art fundamental“ koncipovaný jako model výtvarné kreace. Přestože tento „Gesamtkunstwerk“ nevyvrcholil zamýšlenou monumentální realizací, stal se v souboru návrhů přelomovým dílem Preissigovy umělecké tvorby, dokládající jeho inovativní vnímání obrazu jako projekční plochy abstraktních (mentálních) procesů. V nabízených dílech se plně dostává ke slovu autorova vrcholně secesní motivika s příznačným dekorativismem. Umělcův kolega, malíř a kritik Miloš Jiránek přesně vystihl, čeho Vojtěch Preissig v technice barevného leptu, jež je zde užita, dosáhl: „ Pro jeho plošné dekorace se nehodilo lineární leptání, litografie nebyla dost sytá, dřevoryt dosti bohatý; Preissig sáhl po nejnovější grafické vymoženosti, po barevné akvatintě, a na ní vydobyl barevné efekty takové sytosti a síly, že jim marně hledáme rovné.“

8 PREISSIG VOJTĚCH (1873–1944)

Před bouří

1906

barevná akvatinta

39,5 × 19 cm

sign. PD Vojt Preissig – Paris et Prague

60 000 Kč

9 PREISSIG VOJTĚCH (1873–1944)

Opuštěný ostrov

barevný lept, akvatinta

26,5 × 38 cm

sign. PD Vojt Preissig

50 000 Kč

PREISSIG

VOJTĚCH (1873–1944)

Vesnice se stromy

kolem 1900

lept

79 × 53,5 cm

sign. LD V Preissig

60 000 Kč

Reprodukováno

Umění a život – Doba secese, Petr Wittlich, Artia 1986, str. 30, č. 15

11 PREISSIG VOJTĚCH

(1873–1944)

Podvečer

1906

barevná akvatinta

13,5 × 12,5 cm

sign. PD Vojt Preissig 06

25 000 Kč

12 PREISSIG VOJTĚCH

(1873–1944)

Ovčák

1900

barevný lept, akvatinta

38,5 × 34 cm

sign. PD Vojt Preissig

60 000 Kč

PREISSIG VOJTĚCH

(1873–1944)

Strom v květu

1906

barevný lept, akvatinta

36,5 × 29,5 cm sign. PD Vojt Preissig 120 000 Kč

Publikováno

celostránkově str. 97, Japonismus v českém umění, Markéta Hánová, Národní galerie 2014

KONŮPEK JAN (1883–1950)

Stvoření člověka

1925 akvarel, karton

57 × 45 cm

sign. PD monogram KPK 25

12 000 Kč

15 VÁCHAL JOSEF

(1884–1969)

Ostrov blaženců

barevný dřevoryt na speciálním voskovém papíře, tisk č. 12

20 × 20,5 cm

sign. PD J. Váchal, LD JVáchal v tisku

50 000 Kč

BLAŽÍČEK OLDŘICH

(1887–1953)

Kostel v Dravcích (Slovensko)

1932

olej, plátno

61 × 51 cm

sign. PD O. Blažíček Dravce 1932 na rubu štítky Národní galerie v Praze č. DO6419 a Z 4893, štítek Dům umění města Brna – soubor O. Blažíčka – 1957, č. 287 180 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience původně zápůjčka v Národní galerii v Praze (Z 4893, DO 6419)

Vystaveno

Oldřich Blažíček 1887–1953. Posmrtný a jubilejní soubor malířského díla: Dům umění, Brno, 2. 6. – 30. 6. 1957, č. 287 („ Studie kazatelny kostela v Dravcích “)

Obraz „ Kostel v Dravcích (Slovensko) “ je originálním, motivicky nesmírně osobitým, skvostně prostorově, ornamentálně a koloristicky rozehraným dílem Oldřicha Blažíčka, autora širokého tematického rejstříku, který největšího uznání dosáhl nejen jako malíř české krajiny, ale také jako umělec ve velmi specifickém oboru – malbě chrámových interiérů. Kromě Ludvíka Kohla (1746–1821), který se na začátku devatenáctého století zaměřoval na ztvárnění antických a středověkých chrámů, většinou však fiktivních, neměl v této námětové oblasti přímé předchůdce ani následovníky.

Oldřich Blažíček se narodil roku 1887 ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě do rodiny Vincence Blažíčka, venkovského krejčího a podruha. Vyučil se u svého bratra malířem pokojů a poté odešel do Prahy za prací. Tehdejší řemeslo malířů pokojů mělo spíš blíže k umění. Dva roky ale trvalo, než se s pomocí hraběte Gudenuse dostal na vytoužená studia. Roku 1906 tak mohl nastoupit na Uměleckoprůmyslovou školu k profesorům Dítěti a Maškovi. Po třech letech přešel na Akademii výtvarných umění. Již za studia získával opakovaně výroční ceny, jež mu zajistily studijní pobyty v zahraničí a také první malířské zakázky. Roku 1912 obdržel výroční cenu České akademie věd a umění. V témže roce vstoupil do Jednoty umělců výtvarných, jejímž byl s výjimkou let 1917–1925 dlouholetým členem a s níž pravidelně vystavoval. Nejvýznamnějšího ocenění dosáhly jeho obrazy na výstavě v Paříži (1921) a na mezinárodních výstavách Carnegie institutu ve Spojených státech. Roku 1925 byl jmenován profesorem kreslení a malby na fakultě architektury Českého vysokého učení technického, kde působil až do roku 1948.

Jako krajinář impresivně-realistického vidění se po celý život vracel na Vysočinu do okolí Rožné, ale také na Valašsko, do Železných hor, na Hanou a Čáslavsko. Blažíček studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ve figurální škole prof. Hanuše Schwaigera, protože tam po smrti prof. Julia Mařáka ještě nebyl obnoven krajinářský ateliér. Pro mladého umělce byl prof. Schwaiger skutečnou autoritou a jeho povzbuzení pro něj znamenalo velkou vzpruhu v rané práci. U Schwaigera se také setkal s prvním podnětem k zachycení prostoru v obraze, když maloval průhledy v jeho bytě. Získal za ně výroční cenu. O nadcházejících prázdninách se vydal do Dubrovníku, kde kromě jiných motivů namaloval také na profesorův pokyn své první chrámové interiéry (1910). Po návratu se odhodlal „změřit své síly“ s pražskou katedrálou sv. Víta. Jeho práce vyžadovala nejenom bravurní malířskou schopnost modelovat tvarem, barvou a světlem potemnělý chrámový prostor, ale i značné znalosti stavební historie. Z těchto počátků vyrostl Blažíčkův ojedinělý soubor obrazů domácích i zahraničních kostelních interiérů, kontinuálně rozvíjený po celá dvacátá a třicátá léta.

Právě do tohoto cyklu lze zařadit nabízený obraz „ Kostel v Dravcích (Slovensko) “, který vznikl v průběhu autorova putování po Slovensku (1937–1938), jež bylo oblíbenou destinací jeho krajinářských výletů. Blažíčka na Slovensku zaujala jak otevřená scenérie chudého kraje s horskými vesničkami a starobylou architekturou, tak v rámci jeho „specializace“ i tamní kostelní interiéry. Zatímco v některých obrazech z tohoto souboru se soustředil především na architektonickou skladbu prostoru, v předloženém díle ho zaujal interiérový výsek koncentrovaný na bohaté barokní vybavení chrámové lodi: oltář a především skvostnou polychromovanou kazatelnu. Ke slovu se tu skvěle dostává autorova lazurní, mimořádně jemná malba, jež má postimpresionistický charakter a hlásí se svým kolorismem i k časově mladším výtvarným estetikám, například francouzskému fauvismu.

17 ŠIMON TAVÍK FRANTIŠEK

Pláž

olej, lepenka

16 × 23 cm

sign. LD T. F. Šimon

50 000 Kč

(1877–1942)

18 SEDLÁČEK VOJTĚCH (1892–1973)

Žentour

1923

olej, plátno

43 × 50,5 cm

sign. na rubu V. Sedláček

35 000 Kč

Reprodukováno Výtvarný sborník Život, 1924, nestr.

ČÍLA OTAKAR

(1894–1977)

Balkánský pastevec se stádem koz

olej, lepenka

50 × 65 cm

sign. PD Číla

30 000 Kč

20

HUDEČEK ANTONÍN (1872–1941)

Okoř / Jaro

olej, plátno

95 × 105,5 cm

sign. PD Ant. Hudeček na rubu autorem název Jaro

65 000 Kč

BOUDA CYRIL (1901–1984)

Přístav

olej, plátno

55,5 × 66 cm

sign. PD C. Bouda

60 000 Kč

BOETTINGER HUGO (1880–1934)

Nahé dívky v parku

olej, plátno

61 × 92 cm

sign. LD Hugo Boettinger

LD dedikace díla autorem

30 000 Kč

Posuzovaná olejomalba s názvem „ Nahé dívky v parku “ je originálním a sběratelsky zajímavým dílem Huga Boettingera, českého malíře, grafika, karikaturisty a ilustrátora, který byl vyhledávaným portrétistou vyšších vrstev a citlivým tvůrcem ženských aktů.

Hugo Boettinger se narodil v roce 1880 v Plzni do rodiny známého fotografa Josefa Böttingera. Vystudoval reálné gymnázium v Praze a od roku 1895 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Felixe Jeneweina a profesora Emanuela Krescence Lišky. O tři roky později přešel k profesorovi Maxmiliánu Pirnerovi na Akademii výtvarných umění v Praze. Během studia se seznámil se známým malířem Františkem Ťavíkem Šimonem.

V letech 1903–1906 procestoval Francii, Anglii, Belgii a Nizozemsko a po návratu do Prahy zde působil na Akademii výtvarných umění a stal se rovněž členem spolků Mánes, Hollar a České akademie věd a umění.

Boettiger byl autorem mnoha humoristických kreseb a karikatur. Ty publikoval pod pseudonymem Dr. Desiderius, který převzal po svém předčasně zesnulém starším bratrovi Jindřichovi, jenž se rovněž věnoval malířství. Díky karikaturám se zachoval doklad společenského, a především pak hudebního života první poloviny 20. století.

Neméně podstatnou část Boettigerovy tvorby tvořily akty žen. Na předloženém díle „N ahé dívky v parku “ jsou noblesně vyobrazeny uvolněné mladé ženy v přírodním prostředí lesa. Přirozená krása lesa tu koresponduje s krásou nahého těla. Autor se k tomuto tématu vrací ve stále nových variacích, aby vzdal hold odhalenému mladému tělu s jeho ušlechtilostí a svůdnou cudností.

HOLAN KAREL (1893–1953)

Pouť

1929

olej, plátno

81 × 100,5 cm

sign. PD K. Holan - 29., na rubu K. Holan - 1929 na rubu název díla autorem, štítek výstavy a razítko sbírky

330 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

původně z významné sbírky JUDr. Františka Čeřovského (1881–1962), význačného sběratele moderního umění, právníka a advokáta proslulého i obhajobou Bohumila Kubišty ve sporu s krajinářem Josefem Ullmannem o tzv. „oslí obraz“

Vystavováno

Má vlast / Pocta české krajinomalbě – Jízdárna Pražského hradu 4. 9. – 1. 11. 2015

Předložený obraz „ Pouť “, dokonale vystihující svět lidové zábavy, který byl mocnou inspirací dvacátých let, a to nejen ve výtvarné (Devětsil), ale taktéž např. divadelní sféře (J. Honzl), pochází z ruky Karla Holana, významné osobnosti českého meziválečného umění, jednoho z iniciátorů sociálního umění, představitele tzv. městského křídla Umělecké besedy, malíře Prahy historické i periferní, ale též skvělého figuralisty ovlivněného světovými vzory. Patří ke generaci zásadně poznamenané první světovou válkou (aby unikl válečnému běsnění, prostřelil si nohu a byl poté jako invalida vojenské služby zproštěn), jejíž vývoj vyústil v civilistní názor na výtvarné umění.

Karel Holan se narodil roku 1893 v prostředí Starého Města pražského, kde měl jeho otec zasilatelskou firmu. Od dětství tak poznával prostředí zapadlých městských uliček a omšelých dvorků Prahy těsně před asanací. Při studiích na karlínské reálce docházel do soukromých škol kreslení Maxmiliána Boháče, později Otakara Nejedlého a Vincence Beneše. V roce 1913 nastoupil na přání rodičů studium architektury na ČVUT, které ho však nenaplňovalo. Po vypuknutí první světové

války narukoval do armády, způsobil si však zranění a další vojenské služby byl zproštěn. Začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 1915–1921 prošel ateliéry profesorů Maxmiliána Pirnera, Karla Krattnera a Vlaho Bukovace. V roce 1920 byl přijat do Umělecké besedy, nejstaršího tradičního českého spolku výtvarných umělců. O čtyři roky později však dochází ve sdružení ke sporu dvou odlišně orientovaných křídel, tzv. „venkovského“ (v čele s Václavem Rabasem) a „městského“, jehož hlavní příslušníci –Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba – ze spolku vystoupili a založili skupinu Ho-Ho-Ko-Ko, později označovanou jako Sociální skupina. V letech 1927–1932 byl Holan členem SVU Mánes, následně SVU Myslbek (1932–1934) a později Jednoty výtvarných umělců (od roku 1934).

První období Holanovy tvorby (1919–1925) je zaměřené na sociální tematiku – autora poutalo dělnické prostředí Prahy, které zachycoval s mimořádnou citovou angažovaností. Pod vlivem díla Edvarda Muncha ztvárňoval svůj motiv tísnivě, epicky jednoduše a staticky. Výtvarně ho zajímalo vše, co souviselo s pražskou periferií, nejen bída a neštěstí, ale i prostředí lidové zábavy, poutě, hřiště, cirkus.

Od počátku třicátých let se v autorově tvorbě častěji objevují působivé zimní scenérie. Jedinečným způsobem zhmotňuje proměny atmosféry vlivem počasí nebo různé fáze podob zimy. Od konce třicátých let a zvláště pak v období protektorátu se věnuje také motivům historické Prahy, kdy vznikají např. panoramatická plátna s výhledem na městské jádro nebo pohledy do malebných míst a ulic v centru Prahy. Zvláště hodnotný je cyklus Karlova mostu, který malíř rozvíjel od počátku třicátých let.

Tematická šíře obrazů Karla Holana výstižně ilustruje svět, s nímž si spojujeme lehce nostalgické představy o období mezi dvěma světovými válkami. Karel Holan byl nejen vynikajícím krajinářem, ale také, ač to není všeobecně známo, mistrným figuralistou a vyhledávaným portrétistou.

Předložený obraz „ Pouť “ je krásnou Holanovou prací ze sklonku dvacátých let, která vyniká motivem představujícím jeden z autorových oblíbených námětů. Střelnice, kolotoče a další prvky lidové zábavy na poutích fascinovaly malířovo oko. Přitom ke zhlédnutí této podívané ani nemusel zajíždět na vzdálenou periférii –jedna z poutí se pravidelně konala např. na Arbesově náměstí na Smíchově.

V tomto obraze sledoval Karel Holan tradici francouzské post-impresionistické malby. Obraz dokonale vystihuje scénickou a atmosférickou situaci, a to při maximálním zachování tvůrčí „upřímnosti“. Té také odpovídá malba „alla prima“, založená na krásné hmotě (tzv. „belle matière) akcentující umné kontrasty barevných tónů.

Předložený obraz je nádhernou ukázkou proudu tzv. „čisté výtvarnosti“ přelomu dvacátých a třicátých let, dokládající, že uměleckým programem Karla Holana bylo „ zastihnout barvou živý nerv, dotknout se tam, kde se chvěje čistý život “ (V. V. Štech).

RADIMSKÝ VÁCLAV (1867–1946)

Zátoka

olej, lepenka

50,5 × 70,5 cm

sign. LD V Radimský

180 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Suverénní výtvarně přesvědčivá práce vyzrálé tvorby z francouzské zkušenosti

Předložený obraz „ Zátoka “ je dle mého soudu autentickým, vyzrálým, směle impresivně rozvolněným dílem Václava Radimského, jednoho z nejpřednějších českých krajinářů přelomu devatenáctého a dvacátého století, našeho nejslavnějšího impresionisty, který si nové vidění přírody osvojil přímo od Clauda Moneta, s nímž ho seznámil Paul Cézanne. V Giverny kvůli králi impresionismu pobývala řada cizích malířů, zejména ze Spojených států, ale rodák z Čech s rakouským pasem svým talentem všechny převyšoval. V sedmadvaceti letech zazářil na Pařížském salónu, v jednatřiceti jeho obrazy kupovala muzea takového renomé jako Neue Pinakothek v Mnichově. Dvě jeho krajiny nadšeně získal sám tehdejší francouzský prezident Raymond Poincaré. Václav Jan Emanuel Radimský se narodil v Kolíně v zámožné rodině kolínského starosty, poslance, majitele Zálabského mlýna a později také velkostatku a tvrze na Pašince, advokáta a vlastence Václava Radimského. Jeho matka Marie, rozená Náchodská von Neudorf, bohužel zemřela na tyfus, který do Kolína zavlekli pruští vojáci, když byly malému Václavovi pouhé tři měsíce. Po maturitě na kolínském reálném gymnáziu v roce 1886 nešel Radimský studovat do Mařákovy krajinářské speciálky na pražskou Akademii, ale vzhledem k otcovým finančním možnostem zvolil studia krajinomalby ve Vídni u Eduarda von Lichtenfelse a v Mnichově U Eduarda Schleicha. Krátce nato (1889) odchází do Francie – roku 1891 se na doporučení Zdenky Braunerové usazuje v Barbizonu. O tři roky později se připojuje ke skupině malířů obklopujících Clauda Moneta v jeho sídle v Giverny v Normandii. Tehdy se také postupně uvolňuje jeho malířský rukopis – v druhé polovině devadesátých let plně přijímá zásady impresionistické práce s barvou, barevnou skvrnou a světlem. O Radimského impresionistické obrazy byl v Paříži nevídaný zájem – z výdělků si mohl koupit a zrekonstruovat starý mlýn La Bergamotte v blízkosti Giverny, v Le Goulet. Zřídil si tam svůj ateliér, na Seině pak měl zakotvenou loďku, ze které přímo v plenéru maloval. Tehdy vznikl celý soubor Radimského záběrů řeky Seiny v různých ročních obdobích. Je velmi pravděpodobné, že právě tyto obrazy byly spolu s ostatními, v úctyhodném počtu osmdesáti osmi děl, představeny na autorově výstavě v Topičově salonu v roce 1899, na níž naše kulturní veřejnost měla možnost se poprvé seznámit s impresionismem v jeho původní, francouzské podobě.

Po první světové válce se Radimský vrátil domů, na

Pašinku u Kolína, kde se se stejnou intenzitou, s jakou ve Francii zachycoval krajinu kolem Seiny, soustředil na zobrazování Labe a krajiny Polabí.

Předložené dílo „ Zátoka “ je výtvarně přesvědčivou prací, jež dokládá setrvalou kvalitu Radimského vyzrálé tvorby. Umělec tu nezapřel svou dlouholetou francouzskou zkušenost a v nesčetných gestických úderech štětcem zachytil kouzlo scenérie, jíž dominuje blyštící se zrcadlo řeky a rytmický duktus vodních travin a stromů, jež poklidný tok vinoucí se krajinou rámují.

Radimský pracoval bez kresebné přípravy, „alla prima“, jistou rukou a bez jakýchkoli autorských korektur. Je to suverénní přednes „jedním dechem“, jako vždy elegantní, v duchu té nejlepší impresionistické tradice.

KALVODA ALOIS (1875–1934)

Výhled do kraje

olej, lepenka

70 × 100 cm

sign. PD - Alois Kalvoda150 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Skvostné, impresionisticky cítěné barvy ze secesně zdobným dekorativismem

Alois Kalvoda se narodil roku 1875 ve Šlapanicích u Brna jako osmý z deseti sourozenců. Po předčasné smrti otce se sociální poměry rodiny výrazně zhoršily. Přesto matka umožnila nadanému synovi studovat na gymnáziu v Brně. K maturitě však nedošel, protože již v roce 1892 byl jako mimořádný talent přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do krajinářské speciálky Julia Mařáka, kde studoval s jednoročním přerušením až do roku 1899. V roce 1896 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k osmému pěšímu pluku v Brně a v následujícím roce sloužil v Bosně. Pak už se plně věnoval malířské tvorbě. V roce 1899 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a současně získal na Vinohradech svůj první ateliér, kde o rok později otevřel soukromou malířskou školu. Pedagogické činnosti zůstal věrný až do konce života. K jeho žákům náležela v průběhu let řada známých výtvarných umělců, například Josef Váchal, Martin Benka, Otakar Hůrka, Karel Němec a další. V létě vyjížděl se svými žáky malovat do plenéru. Známé jsou pobyty jeho školy na Slovácku, v Rohatci a Radějově a dále zejména v Lochovicích na Křivoklátsku.

V roce 1900 byl v Brně založen Klub přátel umění, u jehož zrodu Kalvoda stál. V témže roce obdržel Hlávkovo stipendium a uskutečnil studijní cestu do Francie, kterou absolvoval se sochařem Josefem Mařatkou. V roce 1901 opětovně obdržel Hlávkovo stipendium. Tentokrát ho využil pro pobyt v Mnichově.

V roce 1906 se rozhodlo několik výtvarných umělců opustit pro řadu neshod zmíněný Klub přátel umění a založit Sdružení výtvarných umělců moravských (1907) se sídlem v Hodoníně. Alois Kalvoda patřil k jeho uměleckým autoritám a čilým organizátorům spolkového života.

V roce 1917 koupil a opravil barokní zámeček v Běhařově na Šumavě, který se stal jeho sídlem až do konce života. Zřídil tam stálou letní malířskou školu. Ve své době náležel Alois Kalvoda k nejlepším krajinářům střední Evropy.

Obraz „Výhled do kraje “ je autentickým, krásně luministicky provedeným, skvostným dálkovým výhledem na českou krajinu zachyceným dílem Aloise Kalvody, význačného krajináře tzv. generace devadesátých let nazvané podle období, ve kterém její příslušníci vykročili na samostatnou uměleckou dráhu. Krajinářská větev pokolení studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Julia Mařáka, mezi jehož „odchovanci“ najdeme taková jména jako Antonín Slavíček, František Kaván, Otakar Lebeda, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček a v neposlední řadě Alois Kalvoda. Ten mařákovský romantizující styl rychle překonal i pod vlivem francouzské zkušenosti ve prospěch osobitého stylu, vyznačujícího se impresionistickým cítěním barvy a mimořádně vytříbeným, secesně zdobným dekorativismem.

Předložené plátno se jak motivicky, tak stylově plně hlásí k výtvarným pravidlům, jež určila secese. Bravurní zachycení světla zprostředkovává náladu prosluněného dne. Alois Kalvoda si zde zvolil nádherný výhled do české krajiny, vedoucí od graciézních kmenů bříz přes lány skvostně zazelenalých polí v kopcovitém terénu až po táhlé pohoří na horizontu.

V tomto díle propojil malíř dvě své mistrné schopnosti. Tou první bylo ztvárnění záběrů intimního charakteru. Tím zde je přední plán s intimistickým pohledem do březového háje, který připomene až umělecké výdobytky tzv. worpswedské školy. Sám Kalvoda získal přízvisko „malíř bříz“, a to pro svou nespornou oblibu motivu, který na přelomu devatenáctého a dvacátého století vystřídal mařákovskou romantiku temných lesů. Břízy se staly vynikajícím nositelem nálad přelomu století.

Druhou Kalvodovou kvalitou, jež se zde plně dostává ke slovu, byla schopnost přistoupit k inovativnímu řešení a rozvinout pohled do dálky, bravurně definovaný jemnou hrou barev.

EXKLUZIVNÍ NABÍDKA

České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných

1. Art Consulting CZ přináší ojedinělou kolekci děl českého moderního sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, která byla ve své celistvosti představena roku 2014 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Tato vzácně oborově zaměřená sbírka vznikla především díky velkému sběratelskému úsilí Davida Železného (1969–2023), entuziastického milovníka umění a mecenáše, oplývajícího velkými odbornými znalostmi i strhujícím nadšením, spoluzakladatele přední české soukromé galerie „ Cermak Eisenkraft “, společnosti „ Beaux-Arts “ a nadace „ Bohemian Heritage Fund “. Díky jeho fundovanosti se mu podařilo mimo mnoha jiných zásluh objevit zajímavý sběratelský potenciál českého moderního sochařství, které po zrušení někdejší stálé expozice Národní galerie v Praze na zámku Zbraslav přišlo o tak důležité místo své prezentace; prezentace, jež představovala nezpochybnitelnou kvalitu, dodnes zapsanou v povědomí uměnímilovného publika.

Výstava „Tvrzení moderny “ uskutečněná na Hluboké byla skvělou alternativní expozicí, která poukázala na přitažlivý a silný příběh českého moderního sochařství. Stejnojmennou knihu z pera Adama Hnojila uvozuje krásný text manželů Železných, který zde citujme v úplnosti:

„V oné živé a silné falanze umělců československého národa jedna z nejvyšších tvůrčích mohutností právě sestoupila v příšeří Smrti. Ten, jenž nás takto předchází, Jan Štursa, byl mistr: jeden z největších svého národa, který jich nemá nedostatek. Jan Štursa byl duch obsáhlý: zíral vysoko, chtěl daleko. Jeho hlína byla netrpělivá a spolu ušlechtilá: zasnoubila se se zanícením a rozumem… Dílo, jež nám zanechává duše a ruka tohoto velikého sochaře, jest jímavým obrazem neustálého a skvělého zápasu o rovnováhu mezi věděním a instinktem… Přátelským kynutím, Šturso, Tě zdravím a zůstávám před Tebou skloněn.“

Tato nádherná slova plná úcty a obdivu nenapsal po tragické smrti Jana Štursy nikdo menší než sám veliký Émile-Antoine Bourdelle, jeden z nejvýznamnějších světových sochařů posledních dvou staletí. Bourdellova slova však nevyjadřují jen úctu k dílu Štursovu, ale rovněž k celé generaci zakladatelů českého moderního sochařství. Ke generaci vzrostlé z Myslbeka, Suchardy, Mařatky, Kociana a Kafky, ke generaci překlenuvší hrůzy první světové války dvěma pevnými kmeny umění Gutfreundova a Štursova, ke generaci, na jejíchž ramenou jak na pilířích chrámu mohli své umění stavět sochaři mladší — Vincenc Makovský, Josef Wagner, Otakar Švec, Bedřich Stefan či Mary Durasová.

Dnes, devadesát let poté, co Bourdelle v Paříži napsal za Štursou výše citovaný nekrolog, se zdá, že tato generace otců zakladatelů české sochařské moderny pomalu upadá v zapomnění zaprášených depozitářů. A přitom právě české sochařství první poloviny minulého století představuje nesmírně bohatou a inspirativní kapitolu dějin českého výtvarného umění. Je smutné, že u nás dnes neexistuje stálá expozice zaměřená právě na tuto zásadní epochu, na jejíchž základech stojí moderní české sochařství dodnes. V expozicích českých státních galerií tak často hrají díla těchto velkých sochařů jen podřadnou úlohu, jsou jen doplňkem k obrazům, prostou ilustrací doby či stylu. Síla a definitivnost jejich uměleckého výrazu by si však zasluhovaly víc.

Naše láska k tvorbě českých sochařů první poloviny minulého století není jen krátkodobým „zakoukáním“. Je mnohaletou vášní snad hraničící až s posedlostí. Kdykoliv si domů přineseme novou sochu s vědomím, že naše sbírka i naše srdce jsou zase bohatší o kousek ducha některého z velikánů českého sochařství, je to pro nás malým svátkem.

Ambicí naší sbírky není měřit se či soupeřit se sbírkami veřejných institucí. Věříme však, že představuje unikátní, ucelenou kolekci děl z možná nejdůležitější historické epochy uměleckého oboru, ve kterém právě čeští umělci dosáhli velikosti vpravdě světové.

Karla a David Železní

Soubor děl, který 1. ART CONSULTING CZ z této sbírky exkluzivně přináší, obsahuje několik skvostných ukázek díla představitelů secesně-symbolistní generace – Quido Romana Kociána, Ladislava Šalouna, Jaroslava Horejce, ale taktéž Jana Štursy. V dílech těchto autorů se sochařská hmota stala otiskem psychické emoce. Zdánlivé ztišení, meditativní klid, pohroužení do sebe střídá uhrančivá exprese. Vzrušená energie malebných obrysů, neklidné linie, spojení vlivů realismu, impresionismu a symbolismu, to jsou rysy sochařství přelomu devatenáctého a dvacátého století, jehož síla přetrvávala i v období první republiky, kdy se ke slovu dostával sociální civilismus, ukázkově zde reprezentovaný například „ Zemí “ Karla Pokorného či pálenou hlínou „Do Ameriky“ Karla Dvořáka.

O síle klasicizujících a realistických proudů svědčí portréty Karla Dvořáka a Otakara Švece, autorů, kteří nově zhodnotili podobiznu i lidskou figuru, zájem o plastický objem a smysl pro tektoniku sochařské formy.

Výrazným „samorostem“ ve svém oboru byl Josef Kubíček, který byl obdobně jako jeho bratr Leoš sochařem a věnoval se především řezbářství zaměřenému na tvorbu dřevěných plastik. Při své práci vycházel z řezbářské tradice podhůří Orlických hor. Pod vlivem svého blízkého přítele Jana Trampoty se také věnoval malířské tvorbě.

Avantgardní pól českého sochařství dvacátého století reprezentuje „ Hlava III “

Vincence Makovského, autora, který našel hlavní inspiraci přímo v centru nejpokrokovějšího hnutí, v Paříži, kde v letech 1927–1930 pobýval na stipendiu francouzské vlády společně se sochařkou Hanou Wichterlovou. Školil se tam, podobně jako dříve Otto Gutfreund, v ateliéru slavného E. A. Bourdella. Také pod vlivem poznání soudobé tvorby Henri Laurense, Alexandra Archipenka, Jacquese Lipchitze, ale především Constantina Brâncușiho dospěl k ojedinělému tvarovému elementarismu až brutalismu, který právě nejvýstižněji charakterizuje nabízenou plastiku.

David Železný, *1969-†2023, foto: Vohradník Roman, ČTK

26 ŠALOUN LADISLAV

(1870–1946)

Dante Alighieri

kolem 1920

sádrová plastika v. 42 cm

sign. PD Šaloun

20 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 40/41

27 KUBÍČEK JOSEF

(1890–1972)

Vizionář

1922

polychromovaná dřevěná plastika v. 57 cm

sign. PD monogram JK 22. 20 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 45

28

HOREJC JAROSLAV (1886–1983)

Mars a Venuše

1915

šelakovaný sádrový reliéf 33 × 45,5 cm

sign. PD Horejc

20 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky

Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 70

KOCIAN QUIDO (1874–1928)

Poroba (k Jiráskovu Temnu)

1911

bronzová plastika

28 × 126 cm

sign. LD Q. Kocián 1911

30 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 56/57

katalog Hořice 1932, č. 70, 71

Sůva 1975a, č. kat. 139, 140

Wittlich 2000, str. 260–261

Holý 2005, str. 30, 45

ŠTURSA JAN (1880–1925)

Píseň noci

1904

bronzová plastika

23 × 30 cm

sign. zezadu Štursa 1904

20 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly

a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 31

Matějček 1950, str. 20

Novotný 1950, č. 11 (majolika)

Mašín-Honty 1981, str. 241

Wittlich 2000, str. 375

Wittlich 2008, str. 52

KUBÍČEK JOSEF (1890–1972)

Utrpení (Válka)

1919

dřevěná plastika v. 107 cm

sign. PD J. Kubíček 19

40 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly

a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 60/61

POKORNÝ KAREL (1891–1962)

Země 1925

bronzová plastika, dřevěný podstavec v. 32,5 cm sign. PD Pokorný 10 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly

a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 39

katalog Hradec Králové 1925–1926, č. 73

katalog Plzeň 1926, č. 109, Volné směry 1926, str. 137

katalog Moskva 1937, str. 27

katalog Brno 1948, str. 15

katalog Praha 1949, str. 23

katalog Vídeň 1951, str. 74

katalog Praha 1954, č. 389

Novotný 1956, str. 27, 52, č. 31, 32

katalog Budapešť 1958, č. 83

Mašín 1961, str. 6

Procházka 1962, str. 35

Masaryková 1963, str. 40

Hartmann-Procházka 1978, str. 22

Wittlich 1978, str. 139, 140

Cannon-Brookes 1983, str. 115

Kotalík 1984, str. 9, č. 15, obr. 3

Kotalík 1989, str. 311, č 456 Šetelík-Erben 1996, str. 58

DVOŘÁK KAREL (1893–1950)

Podobizna Dr. Edvarda Beneše

1947 bronzová plastika v. 66,5 cm sign. PU K. Dvořák 20 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 104/105 Volné směry 1947–1948, str. 145 (sádra)

34 ŠVEC OTAKAR

(1892–1955)

Portrét Dr. Drahomíra Růžičky

1933

bronzová plastika v. 42 cm sign. PD O. Švec

10 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 102/103 Wittlich 1959 (analogie)

35 MAKOVSKÝ VINCENC

(1900–1966)

Hlava III

1929–1965

bronzová plastika, kamenný podstavec v. 25 cm (bronz), v. 12 cm (podstavec) sign. zezadu V. Makovský 65

35 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 29 Hlušička 1979, č. 10

DVOŘÁK KAREL (1893–1950)

Do Ameriky

1923 pálená hlína

13,5 × 24 × 13 cm

sign. LD K. Dvořák

10 000 Kč

Reprodukováno

Tvrzení Moderny, České sochařství ze sbírky Karly a Davida Železných, Adam Hnojil, 2014, str. 38/39

katalog Paříž 1925, str. 39

katalog Benátky 1928, str. 222, č. 257

Novotný 1936, č. 45

Pečírka 1948b

Pečírka 1955, str. 28

Pečírka 1959, č. 32

katalog Praha 1961, č. 237

Procházka 1962, str. 35

katalog Praha 1968–1969, č. 7

Formánek 1971, č. 11

Hartmann-Procházka 1978, str. 24

Cannon-Brookes 1983, str. 119

Kotalík 1989, str. 54

VÁCLAV

RABAS

(1885–1954)

Zátiší s hruškami

1938 olej, plátno

24 × 36 cm

sign. LD Rabas 38

vzadu štítek z výstavy

45 000 Kč

Vystavováno

Výstava Umělecké besedy v Alšově síni 1938, kat. č. 18

KRÁL JAROSLAV

(1883–1942)

Odpočinek

1938

akvarel

30,5 × 24 cm

sign. PD Král 1938

6 500 Kč

ŠVABINSKÝ MAX (1873–1962)

Julius Zeyer III

1901 pastel, karton

34 × 24 cm

sign. PU M. Švabinský 1901, LD M.

Švabinský s nečitelnou datací

LD pozdější ověření pravosti díla

autorem

15 000 Kč

KUPKA FRANTIŠEK (1871–1957)

Jet d’eau (Vodní paprsek)

kolem 1920

kvaš, černý papír

15 × 24 cm

sign. PD Kupka

220 000 Kč

odborná expertiza Pierre Brullé, přiložený certifikát pravosti, odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

Au Temps des Cubistes 1910–1920, Galerie Berés, Paris, 2006, str. 310, č. 123

Dílo „ Jet d’eau (Vodní paprsek) “ je autentickou, kvalitní, do cyklu souvisejícího se vznikem grafického alba „Čtyři příběhy bílé a černé“ (Quatre histoires de blanc et noir) vřaditelnou prací Františka Kupky, českého autora světového jména, jehož lze označit za klíčovou osobnost při formování avantgardní fáze modernismu. Kupka byl ojedinělou tvůrčí individualitou, jež se zajímala o nejrůznější vrstvy lidského vědění a cítění. Prostor existence chápal jako fascinující celek, za jehož vnější „slupkou“ lze vhlédnout do jiných světů. Již ve svých čtyřiadvaceti letech, po tříletém pobytu ve Vídni, popisoval v jednom z dopisů „ barevné skvrny a linie “, které se mu neustále honí hlavou. Korespondenci podepisoval tehdy nezřídka jako „ Farbenmensch “ nebo „ Farbensymphonist “. Tak ho také nazývali přátelé. Již tehdy pochopil, jaké vzrušení může divák prožívat při pouhé kontemplaci barev a linií.

Zatímco není snadné rozhodnout, kdo v evropském umění vytvořil první nefigurativní obraz, František Kupka byl prvním malířem, který abstraktní malbu oficiálně vystavil. Monumentální dvoumetrová „ Amorfa. Dvoubarevná fuga “, autorovo nejslavnější dílo, a menší „ Amorfa. Teplá chromatika “ byly představeny na Podzimním salonu roku 1912 v Paříži a vzbudily obrovskou pozornost, i když samozřejmě zčásti skandální. Kupka však nebyl typickým představitelem pařížských avantgard. Vedle Vasilije Kandinského byl jediným ze zakladatelské generace abstraktních umělců, který nevyšel z lekce picassovského kubismu, ale z tradice české pozdně obrozenecké a evropské symbolistní kultury. Kromě jeho nezpochybnitelné iniciativy v osvobození uměleckého jazyka k čisté řeči malířských forem je třeba spatřovat jeho zásadní význam také ve svobodě, s níž se pohyboval ve velmi různorodých polohách abstrakce. Dle výstižného přirovnání to bylo, „ jako kdyby někdo v dobách, kdy postupně – od antického Řecka po ranou renesanci – byly vytvářeny tónorody evropské hudby, začal najednou používat celého bohatství moderních tónových soustav“ (J. Sekera).

V době, kdy Mondrian laboruje s možnostmi nezávislého využití kubistické analýzy a v Kandinského abstrakcích zůstávají ještě rozpoznatelné odkazy na předmětná témata, Kupka vytváří ryze abstraktní díla – tak rozličná a přitom tak suverénní – jako zmíněná „ Amorfa. Dvoubarevná fuga “ či „Vertikální plány “, dva nejdůležitější celky zahajující linii nefigurativní malby. Právě i v této simultánnosti rozličných cest jako by Kupka předjal skutečnost, že abstraktní umění se nebude vyvíjet postupnými, na sebe navazujícími kroky, jako tomu bylo u napodobivého umění staré doby, ale řadou paralelních či různoběžných cest.

Kupkovy autentické kresebné práce vážící se k cyklu „ Quatre histoires de blanc et noir “ mají několikerý charakter. Je třeba říci, že autor tento cyklus, který finálně vydal roku 1926 vlastním nákladem v Paříži a jenž je jeho nejvýznamnější grafickou prací, opravdu důkladně kresebně připravoval a varioval. Studií k cyklu je velká řada: od drobných tužkových kreseb, v nichž Kupka zkoušel sled jednotlivých morfologických „témat“ – organické, kosmické, vertikální a úhlovité –, přes drobnější i větší tušové studie, zkoumající již samostatné motivy, až po soubor prací na černých nebo celoplošně černě natřených papírech, do nichž kreslil kvašovou bělobou.

František Kupka začal tento cyklus promýšlet evidentně krátce po roce 1920, některé práce lze zařadit do let 1921–1922, jiné naopak vznikly až později, v letech 1925–1926, tedy krátce před vznikem celého grafického souboru (1926).

Stylově jsou Kupkova díla na černých papírech také poměrně různorodá. Jestliže některé práce vykazují až perfekcionistickou „minucióznost“, jiné, k nimž patří předložené dílo „ Jet d’eau (Vodní paprsek) “, jsou výtvarně gestičtější a hovoří o autorově spontánní transpozici překvapivě reálných, velmi prozaických podnětů, k nimž patřilo, jako zde, tryskání vody, či v jiném případě, organické dění při kvašení zavařenin.

KUPKA

FRANTIŠEK

(1871–1957)

Effet de feuillages (Listoví)

kolem 1920

kvaš, černý papír

25,8 × 21,5 cm

sign. LD Kupka

250 000 Kč

odborná expertiza Pierre Brullé, přiložený certifikát pravosti

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Galerie Berès, Paříž, Francie

Reprodukováno

Au Temps des Cubistes 1910–1920, Galerie Berés, Paris, 2006, str. 312, č. 125

Největší inovátor

abstraktního umění dvacátého století

Dílo „Effet de feuillages (Listoví) “ je originální, v sugestivním černo-bílém kontrastu provedenou, organickými podněty inspirovanou abstraktní prací Františka Kupky, autora, jehož lze bez nadsázky označit za velkého inovátora umění dvacátého století. Nové nahlížení na moderní kulturu i řada novodobých vědeckých teorií a objevů (např. teorie nelineárních systémů) ukázaly, jak zásadním způsobem se František Kupka podílel na epochální události té doby – vzniku nepředmětné malby. Nejen, že byl prvním umělcem, který v Paříži roku 1912 abstraktní plátna vystavil, ale byl také tím, kdo v letech před první světovou válkou rozvíjel současně hned několik nefigurativních poloh.

Vznik předloženého díla je třeba klást do souvislosti s cyklem dřevorytů „Čtyři příběhy bílé a černé “ (Quatre histoires de blanc et noir), který František Kupka vydal roku 1926 vlastním nákladem v Paříži a jenž je jeho nejvýznamnější grafickou prací. Jak napovídá název souboru, předložená práce i finálně samy dřevoryty, autor tu cíleně opustil barevnost (jinak klíčovou v jeho dosavadní tvorbě), aby se soustředil výhradně na řeč linií a forem, jejich vývoj a vzájemné vztahy.

Čtyři příběhy znamenají čtyři morfologická témata: organické, kosmické, vertikální a úhlovité, neboli také, využijeme-li jiného autorova členění, motivy stvořené (organické) a geometrické. Vlastní cyklus dřevorytů i práce vzniklé v souvislosti s ním jsou jakousi velkou rekapitulací Kupkovy celé předchozí abstraktní periody, a to od roku 1911 do první světové války, rozvedené pak ještě do roku 1925.

Autorův záměr, zrcadlící se příkladně v díle „ Effet de feuillages (Listoví) “, přibližuje autorská předmluva k albu, jíž umělec věnoval mimořádnou pozornost (jednostránkový text asi patnáctkrát přepisoval) a jež má platnost manifestu: „ Jak je vidět, nejde tu o příběhy, které se dějí mezi lidskými postavami, uprostřed stromů a pod nebesy, jak bývají namalovány nebo vyryty. Jsou to obrazy jiné skutečnosti, jež nahradily tradiční napodobení forem přírody nebo jejich interpretování – způsob, kterého už nemohu nadále užívat… (…) Umělecké dílo, které je samo o sobě abstraktní skutečností, musí být soustavou vymyšlených prvků. Jeho konkrétní význam vyplývá z kombinace morfologických typů a jednotlivých architektonických sestav jeho vlastního organismu.“ (F. Kupka, 1926)

JIČÍNSKÁ

VĚRA (1898–1961)

Portrét baletky Lydie Wisiak

1926

olej, plátno

73 × 54 cm

sign. PN Věra Jičínská 1926

280 000 Kč

pravost potvrdila PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Nemzeti Szalon, Budapešť (výstavní štítek na versu), 1926, kat. č. 170 První samostatná výstava Věry Jičínské v Alšově síni

Umělecké besedy Praha, 1927

Publikováno

Monografie Věra Jičínská, ed. Martina Pachmannová, Galerie moderního umění v Hradci Králové 2003, str. 25 (na dobové fotografii)

Fotografie z první samostatné výstavy Věry Jičínské v Alšově síni Umělecké besedy v Praze, 1927, VMD, fond XIV/236, K213

Posuzovaný obraz „ Portrét baletky Lydie Wisiak “ je nezpochybnitelně autentickou, motivicky ikonickou, duchem nekonvenčního post-kubistického neoklasicismu André Lhota ovlivněnou prací Věry Jičínské, významné české malířky, jejíž dílo bylo dlouho nedoceňováno z důvodu genderových předsudků, ale v posledních letech se její tvorba, vzniklá pod přímým vlivem předních osobností světového malířství a osobitě reagující na tehdejší nejaktuálnější výtvarné směry, stala předmětem intenzivního zájmu jak sběratelů, tak řady odborníků, a to nejen z naší, ale i francouzské strany.

Věra Jičínská se narodila roku 1898 v Petřkovicích, které jsou dnes součástí Ostravy. Její otec byl báňský rada a vrchní ředitel Vítkovického a hutního střediska. Mladá Věra nejprve studovala na dívčím lyceu v Brně.

Roku 1916 nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze k prof. F. Kyselovi, kde absolvovala roku 1922. V letech 1922–1923 se vzdělávala na Státní uměleckoprůmyslové škole v Mnichově u prof. F. Ehmckeho. V roce 1923 odjela do Paříže, kde zůstala osm let. Prvotní setkání s Mekkou umění muselo být pro tehdy pětadvacetiletou českou dívku opravdovým kulturním šokem. V té době totiž v Paříži kulminuje přesný opak atmosféry nového Československa – kosmopolitismus, opovržení konvencemi měšťácké společnosti, bouřlivý nevázaný život, odlehčená témata v umění. Jičínská navštěvuje malířské ateliéry Fernanda Légera a Othona Friesze, vyrovnává se s pozdním kubismem a purismem. Navazuje celoživotní přátelství s Bohuslavem Martinů a s Janem Zrzavým. Rozhodujícím se pro ni stává rok 1925, kdy se setkává se svým „hlavním“ pařížským učitelem, malířem André Lhotem. Jím propagovaný neoklasicismus ji plně zaujal a několik následujících let se věnovala dobově aktualizovanému tématu ženského aktu a portrétu.

V Paříži vystavovala na slavných pařížských salónech i samostatných výstavách; svou tvorbu prezentovala taktéž ve své vlasti. Celé její dílo se stalo „ mluvou barvy, usilující vyjádřiti jí subjektivní představy o světě…“, napsal o její práci na začátku třicátých let J. B. Svrček. V roce 1931 se Jičínská provdala za akademického malíře Prokopa Laichtera, syna nakladatele Jana Laichtera, a vrátila se do vlasti. Od té doby pobývala často v Dobrušce. Roku 1946 manželé zakoupili chalupu v obci Říčky, kam až do své smrti Věra Jičínská často jezdila a kde také tvořila. Toto místo se stalo v padesátých letech vítaným azylem i pro řadu dalších výrazných uměleckých osobností české kultury (M. Durasová, M. Jirásková, V. Sychra, A. Fišárek).

„ Portrét baletky Lydie Wisiak “ je autorčiným dílem muzeálního významu. Slavnou slovinskou baletku Lidiji Wisiakovou (1906–1993) portrétovala Jičínská několikrát. Tato práce je spolu s o rok pozdějším „ Ženským půlaktem (Lydija Wisiak) “ (1927, 77 × 62,5 cm) ze sbírek Městského muzea v Dobrušce nejkvalitnější prací z celého souboru, vzniklou v nejslavnějším období autorčina studia v ateliéru Andrého Lhote.

Věra Jičínská se po celý život ráda seznamovala a potkávala s mnoha osobnostmi jak výtvarného života, tak i z dalších oblastí kultury, které portrétně zachycovala. V tomto výčtu nelze opominout podobiznu jejího „nejvzácnějšího přítele“ – malíře Jana Zrzavého. K nevýtvarným oborům, které ji intenzivně zajímaly, patřily především hudba a tanec. Není divu, že malířčiným nejznámějším ženským modelem se stala Lidija Wisiaková (1906–1993), jedna z nejvýraznějších postav slovinského baletu, s níž se spřátelila v Paříži.

„ Portrét baletky Lydie Wisiak “ se vyznačuje sofistikovanou modelací, jež vykazuje vlivy originálního lhoteovského neoklasicismu, který do sebe absorboval taktéž veškerou předválečnou kubistickou zkušenost. Jičínská zde bravurně dokázala vyjádřit jak neobyčejnou auru jemné ženské bytosti, jíž Wisiaková byla, tak klid, nehybnost a lidské pohroužení se do sebe, do bezčasí.

FOLTÝN FRANTIŠEK (1891–1976)

Kompozice

akvarel, tužka, karton

37 × 29 cm

sign. PD Foltýn

15 000 Kč

44 ŠPÁLA VÁCLAV (1885–1946)

Dívka

linoryt, akvarel, zkušební tisk č. 2

25 × 21 cm

sign. PD V. Špála

12 000 Kč

JUSTITZ ALFRED (1879–1934) Ženský akt

1924 kvaš, tempera, karton

35 × 27 cm

sign. PD AJustitz 24

48 000 Kč

TEIGE

KAREL (1900–1951)

Krajina s domky

1917

akvarel, karton 21 × 29,5 cm

sign. PD monogram KT 17

180 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Původně ze sbírky Miroslava Rutteho (1889–1954), významného českého literárního a divadelního kritika, esejisty, publicisty a dramatika, příslušníka generace bratří Čapků, jimž byl blízký svým pragmatismem.

Shromáždil soubor Teigeho prací za „ účelem studia a kritiky levicového kulturního univerzalismu autora “ (popis bratra, Dr. Ladislava Rutteho, z roku 1959).

Mezinárodně prosnulý tvůrce evropské meziválečné avatgardy

Předložená díla „ Krajina s domky “ a „ Stromy u silnice “ jsou originálními, skvostně kuboexpresivními, sběratelsky výjimečnými pracemi Karla Teigeho, výtvarného teoretika a kritika, organizátora, umělce, typografa, editora a překladatele, uznávaného dnes nejen jako tvůrce mezinárodně proslulých surrealistických koláží, ale také především jako vůdčí postavu evropské avantgardy. Karel Teige patřil k největším vzdělancům své doby. Jeho inteligence, charisma, fenomenální paměť, stejně jako „zanícenost“, „umanutost“ a nezlomnost charakteru, fascinovaly již jeho současníky, od nichž se mu dostalo označení „ nejinformovanější obyvatel Evropy “ (L. Moholy-Nagy) či přímo „kapitán avantgardy“. Teoretická vytříbenost, koherence a odvaha jeho programové estetiky zasahující téměř do všech tvůrčích oborů (malířství, architektura, typografie, fotografie, film, literatura, divadlo) z něj učinily iniciátora nového umění, pojímaného ve smyslu hlubší kreativní svobody, kultivace lidského vědomí na cestě k osvobozování člověka a jeho duševních sil, prozkoumávajícího dosud neprobádané končiny na mapě estetiky. Inovace a modernost spolu s idejemi revoluční proměny lidské společnosti představovaly základ Teigeho filozofie, přestože byla od poloviny třicátých let postupně vystavována stále těžším zkouškám. Ani fakt, že ho stalinisté obvinili z kulturně-politických omylů, zásadním způsobem neproměnil jeho světový názor a svědčí o jeho intelektuální nepodmanitelnosti. Karel Teige nikdy nepřestal vystupovat jako vášnivý obhájce moderního umění, protože neochvějně věřil v jeho schopnost humanizovat svět dvacátého století.

Je to právě osobnost Karla Teigeho (ne náhodou nazval Jaroslav Seifert celé pokolení umělců narozených kolem roku 1900 jeho jménem, tedy generací Teigeho), která nejlépe reprezentuje vývoj meziválečné avantgardy v linii od proletářského umění přes program poetismu a konstruktivismu k surrealismu. Z Teigeho iniciativy vznikl Umělecký svaz Devětsil, byl to on, kdo se stal mluvčím Skupiny surrealistů v ČSR. Díky jeho aktivitám a kontaktům, například s Le Corbusierem, André Bretonem, T. F. Marinettim, Hannesem Meyerem (Bauhaus), Sigfriedem Giedionem (CIAM), jakož i díky jeho vlivu a působení se Československo ve dvacátých až čtyřicátých letech stalo intelektuální spojnicí mezi Západem a Východem, skutečným srdcem Evropy. Teigeho vlastní umělecké dílo zahrnuje rané kresebné a grafické práce (ovlivněné zejména příkladem skupiny Tvrdošíjní), výtvarnou transpozici poetismu v podobě tzv. obrazových básní, jejichž tvorbu v Devětsilu inicioval, fenomenální surrealistické koláže, které odhalují skrytou a vášnivou část jeho osobnosti, stejně jako experimentální dekalky, vzniklé jako součást tzv. surrealistických her. Světový je jeho přínos v oblasti tzv. nové typografie (z nejslavnějších: V. Nezval, Abeceda; obálky měsíčníku ReD) – konstruktivistický design, jímž se jako první z českých autorů prosadil i v zahraničí, udával směr celé generaci a dodnes mají jím stanovené principy platnost.

TEIGE KAREL (1900–1951)

Stromy u silnice

1918

akvarel, karton 20,5 × 32 cm

sign. LD monogram KT 18 180 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Shromáždil soubor Teigeho prací za „ účelem studia a kritiky levicového kulturního univerzalismu autora “ (popis bratra, Dr. Ladislava Rutteho, z roku 1959).

Od proletářského umění přes program poetismu a konstruktivismu k surrealismu

Díla „ Krajina s domky “ a „ Stromy u silnice “ patří mezi ty položky českého moderního umění, jimž nesporně přísluší označení „sběratelské rarity“. Teigeho kreseb z nejranějšího období jeho aktivity, bezprostředně předznamenávajícího autorovo vystoupení ve funkci teoretického mluvčího Uměleckého Svazu Devětsil (založeného roku 1920), se do dnešních dnů dochovalo jen nemnoho – ten nejzásadnější soubor těchto prací se nachází ve sbírkách Památníku národního písemnictví v Praze. Každé autentické výtvarné dílo Karla Teigeho (a to i z pozdějšího období), jež se na trhu s uměním objeví, je tak třeba vnímat jako „mimořádnou událost“.

Díla „ Krajina s domky “ a „ Stromy u silnice “ vznikla v období autorových studií na slavné „ Křemencárně“ (Státním reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, 1911–1919), kde Teige po boku svých spolužáků (A. Wachsman, A. Hoffmeister, V. Vančura, J. Voskovec ad.) rozvíjel mnohostranné tvůrčí aktivity, v nichž se „uličnické kousky“ mísily s literární a výtvarnou činností. Sám autor toto období retrospektivně označil za „vlastní preludium pozdější aktivity Devětsilu “.

Obě práce lze označit za příkladné galerijní ukázky Teigeho raného kuboexpresionismu. Tento odvážný, co nepokrokovější výtvarný styl, částečně inspirovaný Václavem Špálou, vtělil tehdy sedmnáctiletý až osmnáctiletý mladík především do kresebných a grafických prací, z nichž některé reprodukoval dokonce ve významném berlínském časopise „ Die Aktion “, který přispěl ke světovému průlomu expresionismu. V krajinných pohledech, jako jsou tyto, čerpal motivicky ze svého nejbližšího okolí – buď z prostředí Prahy, nebo z okolí Neveklova.

V „ Krajině s domky “ a „ Stromech u silnice “ se spájí nepochybně odkaz kubismu a expresionismu, přičemž sám autor zmiňoval ve svých tehdejších deníkových záznamech dokonce orfismus, nesporně vzhledem k významné roli, jež je přisouzena až hudebně akcentované barvě. Můžeme tu dokonce hovořit o jakémsi magickém vyzařování barev, které dává obrazům přízračný, neskutečný vzhled a silně sugestivní působení a jež má kubištovskou genezi.

KARS JIŘÍ (GEORGES) (1880–1945)

Kytice

1938

olej, plátno

75 × 65 cm

sign. PD Kars 38

120 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Kars – zakladatelská generace českého moderního umění a pařížské školy

„École de Paris“

Obraz „ Kytice “ je autentickým, půvabným a koloristicky neotřele orchestrovaným dílem Jiřího (Georges) Karse, příslušníka zakladatelské generace českého moderního umění, kosmopolitního tvůrce, patřícího k tzv. Pařížské škole (École de Paris). Tento rodák z Kralup pocházel z bohaté židovské rodiny. Protože nikdy neměl existenční starosti, mohl si zvolit život moderního umělce, který se volně pohybuje ve světě bez jakéhokoli geografického omezení (až do okupace Československa).

Vystudoval malířskou akademii v Mnichově, procestoval mnoho zemí Evropy, až se nakonec usadil v Mekce moderního umění, v Paříži. Účastnil se tam Podzimních salonů a dalších významných výstav a pohyboval se ve společnosti slavných představitelů výtvarné i literární avantgardy (G. Apollinaire, P. Picasso, A. Derain, M. Vlaminck, J. Gris, M. Jacob, S. Valadon, M. Utrillo ad.). Jiří Kars dosáhl za svého života významných úspěchů a uznání (byl m. j. jmenován rytířem francouzské Čestné legie) a dodnes je v zahraničí považován za jednoho z nejznámějších českých umělců. Svými díly je zastoupen nejen v Národní galerii v Praze a regionálních galeriích, ale také ve světových sbírkách: Musée national d’art moderne – Centre Georges Pompidou v Paříži, Musée d’art moderne v Troyes, Musée Petit Palais v Ženevě, Museum of Art v Tel Avivu či Museum Municipal v Tosse de Mar.

„ Kytice “ představuje dílo, jež přesně zrcadlí autorovo tvůrčí vnímání a cítění. Pro Karse nebylo nikdy cesty mimo realitu a nebylo cesty v čiré formální spekulaci. Skutečnost pro něj byla základním odrazovým můstkem k její obrazové „rekonstrukci“ na ploše plátna. V ní pravdivost přírody překračuje, aby dosáhl pravdivosti umělecké, v syntéze všech prvků reality, jež podrobil rozumové analýze.

Kars se v tomto díle doslova kochá krásou kytice, v níž dominují žluté a červené, plně rozkvetlé tulipány. Nic neodvádí pozornost diváka od jednoduchého předmětného a prostorového aranžmá – květy se skví v nenápadné, takřka neviditelné váze, umístěné na křesle překrytém tmavě zelenou drapérií. Právě tmavě zelená s hnědou, jež se objevují v pozadí, patřily k malířovým milovaným teplým barevným odstínům, jejichž noblesní kouzlo s oblibou rozehrával. Maurice Raynal toto jeho zvláštní nadání přesně postihl slovy: „ Nedomnívá se (…), že jedině barevná orgie jest známkou malířského temperamentu. Dovede naopak vynikajícím způsobem podati nejprostšími tóny, tonalitou redukovanou (…) všecky obměny, jimiž se projevuje nejjemnější smyslovost “ (M. Raynal, G. Kars, Cicerone, 1923).

Předložená „ Kytice “, ztvárňující květy plně rozkvetlé ve slunci, jako by byla posledním záchvěvem štěstí, které manželům Karsovým zanedlouho skončilo: plně zařízený nový pražský byt s ateliérem museli opustit, aby se stali psanci, pronásledovanými pro svůj židovský původ gestapem.

ČERNÝ KAREL

(1910–1960)

Cukrářské zátiší

1936

olej, plátno

30 × 40 cm

sign. PN K Černý Š 36

160 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D., PhDr. Jiří Hlušička

Posuzovaný obraz „ Cukrářské zátiší “ je autentickým, krásným a smyslově neobyčejně lahodivým dílem Karla Černého, jednoho z nejzajímavějších představitelů české moderní malby, autora, který vstoupil do uměleckého světa ve třicátých letech. Byla to doba, kdy se na české výtvarné scéně prolínaly především pozdně kubistické a expresivní tendence s imaginativní a surrealistickou tvorbou. Všechny tyto vlivy Karel Černý vstřebal a přetavil do syntetického výtvarného jazyka, který ho na jedné straně jako velkého solitéra situoval mimo skupinové dění, ale v němž současně najdeme styčné body se všemi aktuálními tendencemi třicátých a čtyřicátých let dvacátého století. České malířství bylo díky němu obohaceno „sevřenou a syrovou výrazovostí“, nadanou zvláštní sugestivitou i lyrickou silou. Karel Černý byl obdařen velkým malířským talentem, ale musel se ke svému životnímu cíli tvrdě probojovávat. V patnácti letech nastoupil do učení na tiskařského mechanika, roku 1929 získal výuční list. Během studia chodil do večerních kurzů kresby a malby u malíře J. Kutmana. Rok navštěvoval Ukrajinskou akademii v Praze (I. Kulc). Teprve druhý pokus o přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze byl úspěšný. Dosáhl toho tak, že počkal se svými díly před budovou

Akademie na profesora Jakuba Obrovského a sdělil mu své největší přání stát se malířem. Po půlhodinové rozmluvě v profesorově ateliéru byl přijat do druhého ročníku Obrovského školy. Jeho nejranější zachované obrazy z první poloviny třicátých let vycházejí z pochopení postimpresionistické francouzské tradice. Charakteristické je také rané autorovo soustředění se na téma portrétu, v duchu symbolického expresionismu. Počátky Černého díla však znejasňuje to, že autor v roce 1934 většinu svých prací, které do té doby namaloval, zničil.

Studia Karla Černého na AVU jsou ohraničena léty 1933–38. V roce 1936 se poprvé účastní jako host výstavy SVU Mánes. V roce 1937 byl zastoupen na výstavách v Neapoli a v Sofii, o rok později vystavoval v Galerii moderního umění v Paříži, m. j. spolu s F. Kupkou, G. Karsem, J. Zrzavým a O. Kubínem. Je možné, že již tehdy navštívil Paříž.

Roku 1936 se Karel Černý zjevuje na umělecké scéně již jako „hotová osobnost“. Od této doby (do roku 1939) se datuje období jeho symbolického expresionismu, v němž dosáhla jeho tvorba prvního vrcholu. Tehdy také vzniká posuzovaný obraz „ Cukrářské zátiší “.

Téma zátiší má pro umělce velká pozitiva. Tiché bytí věcí umožňuje lépe než jakýkoli jiný námět formulovat vztah malíře ke skutečnosti, důsledně řešit problematiku obrazové výstavby a vyjádřit jeho životní filozofii. Není divu, že Karel Černý, zvyklý jaksi zpovzdálí přihlížet „teatru mundi“ i v reálném životě, rád naslouchal řeči příběhů všednosti, odehrávajících se na stole. Zátiší mu umožňovalo vyjádřit nejhlubší podstatu věcí, jejich osamocenost, „opuštěnost“, hmotnou plastičnost a magičnost jejich bytí. Zajímaly ho jak jejich možné symbolické významy, tak prostá krása tvarů a barev. Vybíral si přitom ze života primárně to, k čemu měl intenzivní osobní vztah. Stejně niterně, jako vnímal figurální kompozice a krajiny, přistupoval Karel Černý i k zátiší.

Posuzovaný obraz v sobě rafinovaně spojuje bravurní, smyslově expresivní způsob malby s autobiografickým významem ztvárněného aranžmá. Počínaje tímto komorním plátnem, motiv cukrovinek se stal námětem několika Černého zátiší, jež představují autorovu osobní vzpomínku na otce cukráře Cyrilla Černého. Ten svou živnost provozoval nejprve v Brně a poté úspěšněji v Praze. Měl provozovnu v dnešní Kodaňské ulici ve Vršovicích, později na Vinohradské třídě a filiálku v Americké ulici. Dokonce si zřídil továrničku na výrobu oplatek v Malešicích.

Malířské podání posuzovaného díla zaujme akcentovanou gestičností, která jako by šla doslova ve stopách Vincenta van Gogha s jeho krátkými, „akčními“ údery na plátno, jakýmisi pastózními barevnými liniemi, určujícími veškeré formy obrazu včetně jeho pozadí, podbarveného Černého typickou, melancholickou modří. V tomto expresivním, „švihovém“ rukopise se brilantně zrcadlí malířův smyslový vztah ke světu. Reflektuje se v něm autorova radost z vlastního aktu tvorby, z opojení nádherou pochutin, jež stvořily zručné ruce cukráře.

Posuzovaný obraz „Cukrářské zátiší “ Karla Černého je nejenom tematicky, ale i malířsky „laskominou“ pro oči.

NEMES ENDRE

(1909–1985)

Zaklínač hadů

1935

akvarel, tuš 28 × 25 cm

sign. PD Nemes Endre 935 - X48 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystavováno

Galleri Fismoss 1979

Stavanger Kunstforening 1979

Bergens Kunstforening 1980

Trondhjems Kunstforening 1980

Nordjyllands Kunstmuseum 1980

Nordens hus, Reykjavik, 1980

Göteborgs konstmuseum, nedat.

Magyar Nemzeti Galéria, Budapest,1982, kat. č. 21

Mücsarnok, Budapest, 1982, kat. č. 35

Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 1982, akt. č. 35

Västerås konstmuseum, kat. č. 10

Liljevalchs konsthall, 1972, kat. č. 66

Kuboexpresivní

forma člověka

Dílo „ Zaklínač hadů “ je originální, sběratelsky raritní, mnohokráte mezinárodně vystavovanou vzácně kuboexpresivní prací Endre Nemese, malíře evropského formátu, představitele slovenské „generace 1909“ (C. Majerník, J. Bauernfreund, B. Hofstädter, J. Želibský, E. Nevan, J. Mudroch, P. Matejka…) a absolventa pražské Akademie výtvarných umění u prof. Willi Nowaka. Nemes žil od roku 1940 trvale Švédsku. Jeho dnes celosvětově vyhledávaná tvorba se vyvíjela v několika etapách, od exprese a ohlasů lyrického kubismu přes osobitý surrealismus až k abstrakci.

Jestliže Nemesovým tvůrčím východiskem byl expresionismus, vývojová logika ho záhy dovedla ke kubismu, a to hned v několika originálních výtvarných podobách. Předložené dílo „ Zaklínač hadů “ je krásným a vzácným příkladem této fáze ohraničené lety 1933–1938, fáze, která, jak sám autor později uváděl, patřila k jeho životně nejšťastnějším obdobím. Z hlediska tvorby tehdy dle svých slov, jako čerstvý absolvent Nowakovy malířské speciálky, „ balancoval na napnutém laně“ v kulturním ovzduší „ nabitém novými problémy “. „ Zaklínač hadů “ představuje skvostnou galerijní ukázku cenného a vývojově důležitého souboru autorových kombinovaných technik z doby před a kolem poloviny třicátých let, kdy výtvarně spontánní forma akvarelové kresby byla nejlépe schopna zrcadlit malířovu bohatou tvarovou i tematickou invenci.

A tak Endre Nemes v jakémsi horečném automatismu črtá roku 1935 kuboexpresivní formy člověka vnitřně „srostlého“ se svým hadem. Zaklínač, jemuž lidé přisuzují nadpřirozené schopnosti, obvykle otevře košík s hadem a začne hrát na baňatý hudební nástroj, flétnu vyrobenou z plodu kalabašového stromu. Po nějaké době, jakoby probuzen melodií, vylézá had z košíku. Je-li to kobra, pak se vztyčenou hlavou. Zdánlivě hypnotizována se začne pohybovat sem a tam v rytmu melodie. Nikdy nezaútočí a zaklínač ji může políbit i na hlavu. Na konci představení se had téměř na povel vrací do košíku.

Nemesova figura zaklínače s hadem je skvostně formována krystalinickou tříští, jež se stala základním výrazovým rejstříkem kuboexpresionismu. Autor k vzniku rané fáze pražského kubismu invenčně poukazuje. Kromě jmen jako Emil Filla či Otto Gutfreund však nesmíme zapomenout na Bohumila Kubištu, autora obrazu „ Fakír “ (1914), k němuž se Nemes nesporně motivicky vztáhl. Skvostně kubistická krystalinická struktura tu, stejně jako u Kubišty, slouží k exteriorizaci doslova magických psychických sil.

KUPKA FRANTIŠEK

(1871–1957)

Studie rytmů

1919–1921

kvaš, akvarel, papír 24,4 × š 16,5 cm

sign. PD Kupka cena 850 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D. Přiloženo potvrzení autenticity od Pierra Brullé, kurátora a znalce díla Františka Kupky

Provenience

IMPRESSIONIST AND MODERN ART, Sotheby’s London, UK, 12. 7. 2005, pol. 145 Galerie Berès, Paříž, Francie

Dílo „ Studie rytmů “ je originální, v sugestivním barevném kontrastu provedenou, organickými a kosmickými podněty inspirovanou abstraktní prací Františka Kupky, autora, jehož lze bez nadsázky označit za velkého inovátora umění dvacátého století. Nové nahlížení na moderní kulturu i řada novodobých vědeckých teorií a objevů (např. teorie nelineárních systémů) ukázaly, jak zásadním způsobem se František Kupka podílel na epochální události té doby – vzniku nepředmětné malby. Nejenže byl prvním umělcem, který v Paříži roku 1912 abstraktní plátna vystavil, ale byl také tím, kdo v letech před první světovou válkou rozvíjel současně hned několik nefigurativních poloh.

František Kupka se narodil roku 1871 jako nejstarší z pěti dětí v rodině notářského úředníka v Opočně. Své mládí prožil v Dobrušce pod Orlickými horami, kde se vyučil sedlářskému řemeslu, ale již tehdy maloval vývěsní štíty a obrázky svatých. Projevoval velký malířský talent, a proto na přímluvu rodinného přítele nebyl nucen věnovat se svému řemeslu, a byl poslán nejprve do řemeslnické školy v Jaroměři (1886), aby byl posléze přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění

v Praze (1887). Zde studoval jako žák prof. Sequense až do roku 1891, kdy odešel do Vídně. Ve Vídni setrval do roku 1895. Oklikou přes severní Evropu se pak dostal jako stipendista do Paříže. Během studií na L’École des Beaux-Arts se živil malováním plakátů, vyučoval náboženství a dokonce vystupoval jako spiritistické médium. Prvního výrazného úspěchu a proslulosti dosáhl se satirickými kresbami cyklů „ Peníze “, „ Náboženství “ a „ Mír “ (1902–1904) pro časopis L’Assiette au beurre.

V roce 1914 odešel dobrovolně na frontu, v bitvě u řeky Aisne byl raněn. Byl vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána. Po první světové válce navázal spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze s tím, že bude přednášet v Paříži. Ke svým studentům přistupoval otevřeně a podporoval u nich úsilí o duševní rozvoj. Považoval za zásadní, aby umělec měl přehled i v mimouměleckých oborech. Studenty nabádal k pravidelné autoskopii (pozorování sebe sama) a ve svých přednáškách se zaměřoval na témata jako psychologie umělcovy duše apod. Mezi jeho posluchače patřili mimo jiné Josef Šíma, Jan Zrzavý, František Muzika, Zdenek Rykr, Věra Jičínská, Milada Marešová a Alén Diviš.

Posuzované dílo „ Studie rytmů “ je výrazově mimořádně účinnou, kompozičně dynamicky rozpohybovanou vrcholně abstraktní kompozicí, jež nejpravděpodobněji vznikla jako jedna z přípravných studií k některému z obrazů autorova Organického cyklu. Studie tohoto typu, rozvíjené ve variačních řadách v přesvědčivé celky, dokládají Kupkovo tvrdošíjné hledačství absolutního tvaru výsledného díla.

Autorovy obrazové představy vždy vycházely z přímých podnětů reality, jak zachycují prvotní průpravné kresby, ale byly následně zásadně přetvářeny a transponovány. Snahy o přesnou významovou a formální analýzu jeho díla proto zůstávají spíše u mnohoznačných zjištění. Kupkův výtvarný svět využívá mikroskopických i kosmických, vertikálních i křivočarých, ale zejména nepravidelných forem, jež se vzpírají popisu.

Do posuzovaného díla vtělil František Kupka svou fascinaci stavbou a pohybem organické hmoty. Příroda prožívaná v nesmírné rozmanitosti jevů a dějů se tu stává součástí vesmírného divadla, v němž se pozemské spojuje s kosmogonií. Obraz přírodních sil v jejich tvarovém bohatství a životadárném pohybu posiluje dynamika pestrých barev, jež spolu skvěle kontrastují.

Citelný ozvuk přírodní vegetační pestrosti má přitom svůj základ až v secesních stylizacích. Jak upozornil Miroslav Lamač: „ Souvislost, ať již přímá, podvědomá, nebo dokonce náhodná, upozorňuje na to, jak v Kupkovi stále tkvělo cosi z formální struktury secese, Jugendstilu i Art Nouveau. Snad proti své vůli, ale z neodolatelné vnitřní nutnosti Kupka ve svém díle umocňoval prvky, které ze soudobé francouzské avantgardy byly zcela vymýceny.“

Rytmická hudebnost kompozice (hudba hrála v Kupkově tvorbě důležitou roli; stačí jen připomenout význam Bachových fug při vzniku Kupkova nejslavnějšího obrazu „ Amorfa “) přenáší diváka do netušených světů energie a kosmické harmonie.

NEMES ENDRE (1909–1985)

Sedící akt s květinovým zátiším

(Nahá na modrém pozadí)

1930

olej, plátno

96,5 × 68 cm

sign. neznačeno na rubu název díla autorem

120 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Mimořádné malířské zaujetí „eruptivního expresionismu“

Posuzovaný obraz „ Sedící akt s květinovým zátiším (Nahá na modrém pozadí) “ je autentickým, poeticky expresivním, malířsky skvěle rozehraným dílem Endre Nemese, autora, který pozoruhodně zasáhl do celku evropské kultury dvacátého století.

Toto krásné plátno patří mezi ta vzácná díla, která Nemes vytvořil ještě v Praze, za studií na pražské Akademii. Léta 1930–1935 strávená v ateliéru prof. Willi Nowaka byla označena za „ nejšťastnější v životě Nemesově“ (J. Mašín). Když chtěl být přijat do profesorovy malířské třídy, řekl prý Nemes Nowakovi: „ Maluji teď obrazy, ale nevím, jak obraz vzniká “. V tomto kontextu pochopíme i ojedinělou malířskou vyzrálost nabízeného obrazu. Je to výsledek Nemesova mimořádného malířského zaujetí a vřelého vztahu ke smyslové realitě. Teoretik Jiří Mašín použil označení „ eruptivní expresionismus “.

Z inspiračních zdrojů tohoto díla tak nesmíme zapomenout jak na světová jména Oskara Kokoschky (Kokoschka byl v této době Nemesovým velkým vzorem), Pierra Bonnarda, Pabla Picassa („gigantické“ ženy) a George Braqua (poučení pozdním organickým kubismem, které umožnilo svobodné zacházení s tvary), tak samozřejmě na lekci profesora Willi Nowaka, spřízněného s německými expresionisty ze slavných skupin „ Die Brücke “ a „ Der Blaue Reiter “, a na jeho oblibu odstínů modře. Všechny tyto podněty můžeme dnes v genealogii nabízeného obrazu rozpoznat, i když je autor syntetizoval zcela přirozeně (a více méně nevědomě).

„ Sedící akt s květinovým zátiším (Nahá na modrém pozadí) “ pozoruhodně zapadá do kontextu různých podob tzv. „čisté výtvarnosti“ v české malbě druhé poloviny dvacátých a třicátých let. Je to právě velmi originální poloha poeticky odstíněného expresionismu, která v raných třicátých letech spojuje výtvarný projev Endre Nemese, Jana Baucha či Františka Vobeckého.

„ Sedící akt s květinovým zátiším (Nahá na modrém pozadí) “ je malířsky bravurním dílem Endre Nemese, v němž jako by rezonovalo jakési fluidum duality světa, a to v podobě dráždivé erotičnosti i uklidňující lyriky.

MALÝ FRANTIŠEK

(1900–1980)

Večer

1958

olej, plátno

65,5 × 53 cm

sign. LD F. Malý 58 na rubu štítek Svazu čs. výtvarných umělců –pobočka Brno s popisem díla

800 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzovaný obraz „Večer “ je originálním, svou snovou atmosférou a smyslným podtextem neobyčejně uhrančivým dílem Františka Malého, malíře poeticko-surreálné imaginace, příslušníka tzv. první poválečné generace českého moderního umění, jehož tvorba byla teprve v nedávné době znovuobjevena a adekvátně doceněna. Přestože se narodil v témže roce jako např. František Muzika či Karel Teige, do pražského avantgardního dění se výrazněji nezapojil, aby se naopak zásadním způsobem zapsal do historie avantgardní scény dvacátých a třicátých let na Slovensku. Po absolutoriu na pražské Uměleckoprůmyslové škole (1917–1921, prof. J. Beneš, prof. F. Kysela) totiž odešel do Bratislavy, kde se stal vedoucím návrhářem gobelínových dílen Společnosti uměleckého průmyslu. Na této pozici setrval do roku 1925 a v následujícím roce převzal jako umělecký

vedoucí dílny československého lidového uměleckého průmyslu Detva (do roku 1933). Během svého bratislavského působení navázal pedagogickou spolupráci s tamějšími uměleckými školami, nejdříve od roku 1929 jako externí vyučující na Večerní škole uměleckých řemesel, posléze od roku 1934 až do počátku druhé světové války, která jeho slovenské období násilně ukončila, jako řádně jmenovaný profesor Školy uměleckých řemesel.

Ve své pedagogické práci uplatňoval modernistické principy poučené výukou na Bauhausu. Výrazně tak přispěl k formování mladé generace slovenské moderny. Po cestě do Paříže (1935) uspořádal spolu se svým přítelem a vrstevníkem, slovenským malířem a grafikem Imrichem (Imro) Weinerem-Kráľem roku 1936 v Bratislavě první surrealistickou výstavu, která uvedla myšlenky tohoto směru do místního kulturního prostředí.

Rozpad Československé republiky a především druhá světová válka Malého tvorbu násilně přerušila a vyhnala ho mimo slovenské území. Byl nucen přesídlit do Brna, kde působil až do své smrti jako přední pedagog Školy uměleckých řemesel. Byl činný také jako textilní návrhář národního podniku Textilní tvorba Brno a jako scénograf a výtvarník Státního divadla Brno, kde v druhé polovině čtyřicátých a v padesátých letech dvacátého století vytvořil přes čtyřicet inscenací ve spolupráci s činoherním (např. 1946–1947 Drdovy Hrátky s čertem, 1949–1950 Tylovi Kutnohorští havíři) i operním (1946–1954 Verdiho La Traviata, 1947–1950 Dvořákova Rusalka aj.) souborem.

František Malý se malbě intenzivně věnoval od poloviny dvacátých let, byl nejprve ovlivněn kubistickým tvaroslovím a záhy přešel k osobitému stylu imaginativních představ a poetických vizí.

Již od začátku svého působení na Slovensku se pravidelně zúčastňoval výstav Umělecké besedy slovenské, od roku 1932 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně a později koncem třicátých let i Spolku výtvarných umělců Aleš. Realizoval řadu autorských i kolektivních výstav (účastnil se např. také mezinárodní výstavy Expo 1958 v Bruselu). Svými díly je nejvýrazněji zastoupen zejména ve Slovenské národní galerii a v Moravské galerii v Brně.

Posuzované dílo „Večer “ je krásnou a typickou ukázkou autorova onirického výtvarného jazyka. Má velmi blízko k symbolismu Jana Zrzavého, a to nejen celkovou snovou atmosférou, ale především svým motivem, ztvárněním Kleopatry. Je nepopiratelné, že se František Malý námětem, jemuž Jan Zrzavý věnoval podstatnou část svého života, inspiroval. Jestliže Zrzavého Kleopatra je „živočišnější“, stylizovanější, frontálnější, Malého „femme fatale“, jež v tváři prokazuje orientálnější rysy, je jemnější, cudnější, scéničtěji koncipovaná. Autor si liboval v perspektivně pojatém prostoru, kdy se za dívčím aktem na „piedestalu“ rozkládá moře a jakási böcklinovská ostrovní scenérie, v níž hory připomínají egyptské pyramidy. Celý obraz je laděn do novalisovských modrých tónů – do barvy romantiků, jež navozuje mocnou surreálnou atmosféru.

KOTÍK PRAVOSLAV

(1889–1970)

Odpočinek v loďce / Unášená

1942

olej, plátno

81 × 65 cm

sign. LD P. Kotík 42 na rubu autorem: 21/42

480 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystavováno

Pravoslav Kotík, Topičův salon, 20. 4. – 16. 5. 1948, č. k. 17 („Unášená“)

Uvedeno

M. Pánková, Pravoslav Kotík 1889–1970, NG v Praze, Valdštejnská jízdárna, říjen–listopad 1991, č. soupisu 462

Posuzovaný obraz „ Odpočinek v loďce / Unášená “ je autorsky nezpochybnitelným, vizuálně neobyčejně atraktivním, neotřele kompozičně laděným dílem Pravoslava Kotíka, výrazného představitele české moderny, umělce, který nepodléhal teoretickým dogmatům a měl odvahu k výtvarnému experimentu. V jednotlivých fázích své tvorby velmi originálně zpracoval podněty sociálního realismu, (neo)klasicismu, pozdního kubismu, civilismu čtyřicátých let a dotkl se také, jako jeden z prvních v Československu, i poválečné abstrakce.

Skvotně tvarová, koloristická koncepce lyrického a imaginativního kubismu

Těžištěm jeho tvorby se však stala především figurální tematika, tedy člověk ve složité sociální struktuře, odrážející jeho mnohovrstevnatý příběh. Kotík byl autorem fascinovaným výrazem lidského gesta, děním a barevnými kontrasty v obraze. Jak přesně vystihla Ludmila Vachtová: „ Na počátku těchto obrazů kromě všech předností, o kterých u Kotíka víme (barevná organizace prostoru, smysl pro velkou kompozici, bravura detailu), byl pohyb. Dynamičnost, která ústí do monumentality, ale také neposednost. Jeho obrazy nevznikají ze záznamu věci, na které se pohyb děje, jako spíše z obrazu pohybu samotného.“ Kotíkovu tvorbu charakterizuje stálá proměnlivost, bytostně odpovídající jeho naturelu. Malíř se nebál popouštět uzdu své fantazii, experimentovat – k jeho základním vlastnostem patřila schopnost riskovat bez pocitu ztráty. Zatímco v některých obdobích byl jeho pohled a názor jednoznačný, v jiných, v krátkém časovém úseku a často i současně, vznikala díla velmi různorodá. Neusiloval o určitý, předem daný způsob výtvarného sdělení, ale proměňoval jej na základě zážitků a podnětů své bohaté fantazie. Dílo Pravoslava Kotíka má však při své rozsochatosti neobyčejnou vnitřní jednotu.

Raná díla Pravoslava Kotíka byla ovlivněna expresionismem a fauvismem. Ve dvacátých letech se nechává inspirovat sociálním realismem, (neo)klasicismem i kubismem, s nímž se seznámil na svých studijních cestách po Francii. Celé jeho dílo prostupuje základní motiv existence člověka ve složitých mezilidských vztazích.

Předložený obraz „ Odpočinek v loďce / Unášená “ je Kotíkovou nádhernou, skvostně tvarově a koloristicky provázanou prací. Jedná se o básnivou metaforu pramenící z autorova dychtivého pozorování skutečnosti, do jejíž výtvarné koncepce se však také promítla akcentovaná tvarová exprese válečné doby. V tomto plátně vizuálně neobyčejně příjemného formátu Pravoslav Kotík skvěle využil výtvarné možnosti vyplývající z dědictví lyrického a imaginativního kubismu a prokázal své osobité kvality „excelentního vypravěče života“.

STAEGER

FERDINAND (1880–1976)

Procházka po Příkopech (Prager Grabenbummel)

1903

olej, plátno

54 × 145 cm sign. neznačeno

90 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

soukromá sbírka Německo

Reprodukováno

monografie Ferdinand Starger – Mystischer Realismus, Georg Muller Verlag GmbH, 1975, str. 81

tele sv. Tomáše v Nýrsku v Českém lese. Po dokončení této rozsáhlé práce se v roce 1908 přestěhoval s manželkou do Mnichova. Za první světové války působil jako válečný zpravodaj v císařské a královské tiskové centrále v Polsku. Po první světové válce ilustroval řadu literárních děl včetně děl Eichendorffa, Eduarda Mörika, Adalberta Stiftera, Gerharta Hauptmanna a dalších. Zpět do Třebíče se vrátil v letech 1932–1933. Do jeho obrazů se tehdy vrací místní tematika – některá z jeho tehdejších děl se objevila jako série pohlednic pod názvem „ 8 obrazů z Třebíče a okolí “. Ferdinand Staeger byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách. Za pražského pobytu se živil především jako kreslíř pro časopisy Švanda dudák a Zlatá Praha. V širší známost vešel svojí spoluprací s mnichovským časopisem Jugend, představujícím nejvýznamnější platformu tehdejších uměleckých snah, jehož jméno inspirovalo dodnes užívaný termín Jugendstil, obdobu u nás užívaného názvu secese.

Obraz „ Procházka po Příkopech (Prager Grabenbummel )“ představuje sběratelsky cenné, ve vrcholně secesním stylu Wiener Werkstätte náročně figurálně komponované, galerijní dílo Ferdinanda Staegera, stále ještě plně nedoceněného česko-německého malíře a grafika, který se stal nejznámější svými grafickými listy, v nichž se věnoval tématům Adalberta Stiftera, Beethovena či Mozarta a které vynikají jemně traktovanou kresbou s drobnopisnými prvky, utvářejícími podivuhodnou atmosféru až biedermeierovského prostředí. Staeger zobrazoval romantické páry procházející se bujnými lesy a okouzlující mytologické motivy s imaginativní hloubkou. Pregnantní smysl pro detail, uplatněný v kompozicích bohatě figurálně a dějově rozehraných scén, okamžitě upoutá pozornost diváka. Autor, který na svém rodném domě v Třebíči má pamětní desku, pracoval ve Vídni a Praze, než se v roce 1908 usadil v Mnichově a zbytek života prožil v Bavorsku. Ferdinand Staeger studoval v letech 1894–1896 Odbornou školu textilního designu v Brně a poté do roku 1902 Školu uměleckých řemesel v Praze. Tam byl fascinován atmosférou staré Prahy, její polohou na Vltavě, starými klikatými uličkami a historickou architekturou. V roce 1903 odešel na rok do Vídně. Poté se vrátil do Prahy, kde setrval do roku 1908. V jeho raných dílech se často objevuje oblast Třebíče, řeka Jihlava a Českomoravská vrchovina. V roce 1907 mu bylo i přes jeho mládí umožněno namalovat fresky ve farním kos-

I z tohoto důvodu lze nabízený obraz „ Procházka po Příkopech (Prager Grebenbummel) “ označit za sběratelské unikum. Jedná se o vzácně dochovaný doklad autorova pražského pobytu (1904–1908), který na něj měl rozhodující umělecký vliv. Sám prohlásil doslova: „ Své tvůrčí konání si bez Prahy nedokáži představit! “ Praha ho stále inspirovala, i když již byl dávno usazen v Mnichově. Rozhodující vliv na něj měla jak atmosféra samotného města na Vltavě, výstavy česko-německých umělců v Rudolfinu, tak okruh přátel kolem Augusta Brömseho (1873–1925), k němuž patřil. Ještě jako pětadevadesátiletý nadšeně vzpomínal na svou oblíbenou cestu, která vedla přes Hradčany Nerudovou ulicí na Malou Stranu a Staré Město. Někdy se dokonce vydával na tuto procházku v noci, kdy obdivoval panorama stověžatého města za naprostého ticha. Staeger v pokročilém věku vzpomínal také na to, jak měl ateliér v přímém sousedství se sochařem Josefem Mařatkou a jak oba umělci spolu často vedli plodné diskuze. Roku 1906 se ale Staeger odstěhoval do oblasti pražských Buben, a to po svatbě se svou malířskou kolegyní Sidonií Springerovou (1878–1937).

Egon Erwin Kisch situaci v „Tržišti senzací “ výstižně popsal: „ S půlmilionem Čechů města Prahy nepěstoval Němec žádné styky mimo styky obchodní. Nikdy si nezapálil cigáro zápalkou české Ústřední matice školské, stejně jako si Čech nezapálil zápalkou z krabičky německého Schulvereinu. Žádný Němec se nikdy neobjevil v české Měšťanské besedě, žádný Čech v německém Kasině. Dokonce i orchestrální koncerty byly výlučně jednojazyčné, výlučně jednojazyčné byly plovárny, sady, hřiště, většina restaurací, kaváren a obchodů. Promenádou Čechů byla ‚Ferdinandka‘, promenádou Němců ‚Příkopy‘.“ „ Procházka po Příkopech (Prager Grebenbummel) “ Ferdinanda Staegera vykazuje nespornou jemně satirickou notu. Svatebně oblečený pár, kdy ženě táhne vlečku touto svou „prací“ znavený Amor, míjí na své trase bohatě sociálně rozrůzněnou společnost, jejíž jednotlivé umělcem geniálně vykreslené typy představují pro diváka neutuchající podívanou.

MATAL BOHUMÍR

(1922–1988)

Kočka u okna

1947

kombinovaná technika, olej, lepenka

45,5 × 26,5 cm

sign. PD Matal 47.

240 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzovaný obraz „ Kočka u okna “ je autentickým, kvalitním, motivicky věcně a intimisticky laděným dílem Bohumíra Matala, nejmladšího člena slavné Skupiny 42, jejíž programové heslo „člověk ve městě, město v člověku“ se nesmazatelně vepsalo do jeho tvorby zaměřené na moderní život člověka dvacátého století. Matal prošel bohatým vývojem od surrealismu k básnivému civilismu, k obrazům evokujícím poezii profánních míst, v nichž se prolíná lineární konstrukce a plošná skladba s imaginativním zřením. Jeho další cesta vedla přes obrazy „ Cyklistů “ (sám byl aktivním závodníkem za sportovní klub B+B) a informelní díla začátku šedesátých let až ke geometricky kultivovaným kompozicím. Konstantou jeho výrazu bylo přesné kresebné budování tvaru bez výrazných valérů. Na jeho obrazech není místo pro náhodu, vše je promyšleno do posledního detailu. Jako zajímavost lze uvést, že autor někdy maloval i v družném hovoru s přáteli.

Bohumír Matal se narodil roku 1922 v Brně-Židenicích jako prvorozený syn manželů Karla a Ludmily Matalových. Jeho otec měl neklidného podnikatelského ducha a často měnil zaměstnání. Byl vyučeným stolařem a provozoval nejen stolařskou dílnu, ale i hospodu. Malý Bohumír prožil své dětství z velké části u prarodičů Vaclových, v prostředí prodchnutém hudbou a literaturou, ale i divadlem a výtvarným uměním. Odtud pramenil jeho obdivuhodný přehled v oblasti umění a kultury vůbec. Díky nepřehlédnutelnému talentu a podpoře rodiny vystudoval v letech 1938–1942 Školu uměleckých řemesel v Brně u prof. Emila Hrbka a prof. Františka Václava Süssera. Roku 1942 začal pracovat u kresleného filmu v Praze, avšak záhy byl za nejasných okolností zadržen nacistickou policií a odvezen do pracovního tábora v Lohbrücku u Wroclawi (tehdy Breslau). Z této doby pochází cyklus tužkových kreseb surrealistických vizí, jež několikrát týdně zasílal v dopisech své ženě a přátelům. Později byl transportován do tábora v Oswitz, odkud se mu v zimě roku 1945 podařilo uprchnout a vrátit se domů. Ihned po návratu do Brna se zapojil do centra výtvarného dění, stal se členem Umělecké besedy, Spolku výtvarných umělců Aleš a Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské. Díky básníku Ivanu Blatnému byl přijat do Skupiny 42, jejíž poezie civilnosti mu plně konvenovala. Ač mu bylo teprve čtyřiadvacet let, jeho díla byla zařazena na mezinárodní výstavu československého umění „ Art Tchécoslovaque 1938–1946 “ v Galerii la Boëtie v Paříži (1946) i do skupinových výstav u nás. Po roce 1948 se se změnou politické a společenské situace stáhl do ústraní. Jeho výstava v Kabinetu umění n. p. Kniha v Brně v roce 1955 byla z důvodu negativních reakcí v tisku předčasně ukončena. Ještě o dva roky později stálo uspořádání Matalovy výstavy v Krajské galerii v Ostravě jejího ředitele místo. Z neoficiálních setkávání v Matalově ateliéru vzešla tvůrčí skupina Brno 57, u jejíhož zrodu stáli vedle Matala např. J. Kubíček, V. Vaculka, J. Novák, I. Ruller a teoretikové P. Spielmann, Z. Kudělka a J. Zemina. V šedesátých letech se podílel na kulturním životě Brna, inicioval vznik uměleckého Sdružení Q. Po vpádu ruských vojsk (1968) a nástupu normalizace však rezignoval, zakoupil mlýn v Prudké u Doubravníku, z něhož se postupem času stalo živé centrum setkávání s přáteli.

Posuzovaný obraz „ Kočka u okna “ je výtvarně přesvědčivou Matalovou prací, v níž v ojedinělé intimistické poloze přichází ke slovu autorova typická civilistní poetika, spjatá s programem Skupiny 42. Malíře přitom ve skupinovém období zajímala jak výtvarná charakteristika exteriérového prostředí, tak i motivy interiérové. Zatímco v řadě pláten řešil existenciální problematiku lidského individua v moderním světě techniky, zde jako by se pohroužil do kouzelného světa všedních věcí, viděného až dětsky nadšenýma očima, s pokročilou schopností výtvarné redukce na významově podstatný znak. Je zcela logické, že autor, který prožil útrapy v pracovních „lágrech“, zvláště senzitivně vnímal poezii „domácího krbu“ a atmosféru zcela nehonosné pohody, jakou zachytil právě v tomto obraze.

GROSS FRANTIŠEK (1909–1985)

Strojek

1945 kombinovaná technika, karton

30 × 22 cm

sign. PD F. Gross 45

40 000 Kč

FILLA EMIL (1882–1953)

Zátiší s mandolínou, klarinetem a ovocem kresba tuší

14,5 × 17 cm sign. PD Emil Filla

45 000 Kč

KOTÍK PRAVOSLAV

(1889–1970)

Spí za chalupou

1942 olej, plátno

33 × 41,5 cm

sign. PD P. Kotík 42

na rubu autorem 25/42

120 000 Kč

Popsáno

Pravoslav Kotík 1889–1970, str. 133, č. 467

KOTÍK

PRAVOSLAV

(1889–1970)

Hračky (Děti)

1948

olej, plátno

82,5 × 77,5 cm

sign. PN P. Kotík na rubu autorem: 42/48 II

220 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Popsáno

Pravoslav Kotík 1889–1970, str. 138, č. 589

DIVIŠ ALÉN (1900–1956)

Maska červené smrti

50. léta 20. stol. uhel, papír

64 × 49 cm

sign. nezjištěna

180 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

soukromá sbírka Paříž

Vystaveno

Alén Diviš, Galerie Rudolfinum 10. února 2005 – 24. dubna 2005

Sen ve snu – E. A. Poe a umění v českých zemích, NG v Praze 2020

Reprodukováno

monografie Alén Diviš, Nadace Karla Svolinského 2005, str. 101

Sen ve snu – E. A. Poe a umění v českých zemích, Otto Urban, str. 181,179, Veronika Hulíková, NG v Praze 2020

DIVIŠ ALÉN (1900–1956)

Ďábel ve zvonici

50. léta 20. stol. uhel, křídy, papír 63 × 44 cm

sign. nezjištěna na rubu název díla autorem

130 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Sen ve snu – E. A. Poe a umění v českých zemích, NG v Praze 2020

Reprodukováno

Sen ve snu – E. A. Poe a umění v českých zemích, Otto Urban, str. 181,179, Veronika Hulíková, NG v Praze 2020

Díla s autorskými názvy „ Maska červené smrti “ a „ Ďábel ve zvonici “ představují nezpochybnitelně autentické, v pražské Národní galerii vystavované, svým významem galerijní práce Aléna Diviše, samotářského a „nezařaditelného“ tvůrce halucinačních vizí, hororových scén a sugestivních náboženských výjevů, který byl dlouhá léta jednou z nejméně probádaných osobností české výtvarné kultury, opředenou mnoha mýty a legendami. Na Divišovu uměleckou velikost a význam jako první upozornili historik umění Dr. Jaromír Pečírka a hudební skladatel Bohuslav Martinů, autorův blízký přítel. Je však především zásluhou Dr. Jaromíra Zeminy, že na sklonku šedesátých let jeho zapomenuté a z velké části zcela neznámé dílo objevil a roku 1974 v Brně poprvé vystavil. Když byly v devadesátých letech Divišovy práce zasazeny na výstavě v Bonnu do mezinárodního kontextu, vzbudily značnou pozornost. Uvádí se, že Diviš svým „syrovým uměním“ předznamenal to, čím se o něco později proslavil Jean Dubuffet, tvůrce termínu „ art brut “.

Alén Diviš se narodil roku 1900 v Blatě u Poděbrad, od roku 1911 žil v Praze. Po odborném školení v letech 1918–1920 a úřednickém zaměstnání se v polovině následujícího desetiletí odstěhoval do Paříže, kde ve studiu pokračoval, mimo jiné u Františka Kupky. Maloval nejen tam, nýbrž i mimo Francii, zejména v severní Africe, a roku 1932 své obrazy v Paříži vystavil. Později už vystavovat odmítal.

Po mnichovských událostech byl v roce 1939 spolu s několika dalšími českými umělci z politických důvodů zatčen a do roku 1941 držen v pařížské věznici La Santé a internačních táborech ve Francii, Maroku a na Martiniku. Po propuštění se usadil v New Yorku, kde se ve své malbě vracel k předchozím strastiplným zážitkům, jež v něm zanechaly trvalé stopy. Roku 1947 se vrátil do Československa a usadil se v Praze. Zde napsal vzpomínky na válečné zážitky a nechal se

Nabízená díla vystavená na výstavě Sen ve snu – E. A. Poe a umění v českých zemích, NG v Praze 2020

přemluvit k tomu, aby své newyorské obrazy v roce 1948 vystavil. Druhá výstava roku 1949 obsahovala ilustrace Erbenovy balady Svatební košile, k nimž ho rovněž inspirovaly chvíle, kdy se ocital na hranici života a smrti. Díla s autorskými názvy „ Maska červené smrti “ a „ Ďábel ve zvonici “ se řadí k souboru autorových rozměrných reprezentativních uhlových kreseb, které vytvářel v padesátých letech a kterými svou tvorbu zakončil a zároveň završil. Tento soubor lze bezesporu zařadit k nejvýraznějším projevům duchovně a existenciálně laděné tvorby v proudu českého moderního umění. Přestože Diviš sáhl po technice uhlokresby v pozdním období primárně z důvodu hmotné nouze, dosáhl v ní ojedinělých výsledků a tyto práce znamenají vrchol jeho lidské a umělecké cesty.

Jestliže „ Maska červené smrti “ pochází původně ze soukromé sbírky v Paříži, dílo „ Ďábel ve zvonici “ bylo v majetku sochařky Hedviky Zaorálkové (1900–1982), Divišovy blízké přítelkyně. Když na půdě jejího domu v Roztokách u Prahy nalezl Dr. Zemina kufr plný Divišových kreseb, tento objev komentoval po letech přiléhavými slovy: „ Bylo to zjevení! “

Obě nabízené práce jsou výjimečné tím, že zpracovávají inspiraci literárním dílem amerického spisovatele, básníka a teoretika Edgara Allana Poea (1809–1849). Jeho básněmi a povídkami byl inspirován například František Kupka a záhy po něm i Josef Váchal, Jan Konůpek, František Kobliha, Alfred Kubin či František Tichý. Je faktem, že zásadní práce inspirované E. A. Poem vytvořil Alén Diviš. To také ukázala výstava „ Sen ve snu – E. A. Poe a umění v českých zemích “ v Národní galerii v Praze roku 2020, kde byla obě nabízená díla prezentována.

Dílo „ Ďábel ve zvonici “ skvostně výtvarně transponuje Poeovu stejnojmennou povídku, jež je alegorií na doby, kdy ve světě řádil mor. Princ Prospero si žije na svém obrovském a děsivě podivném hradě s několika tisíci přátel, zatímco okolí pustoší mor. Hrad je bezpečné místo, jídla je dost na několik let, a tak se obyvatelé hradu baví různými plesy a maškarními bály. Na jeden z nich se dostaví, zrovna když je zábava v plném proudu, nový návštěvník s hrůznou maskou… Tak si obyvatele hradu našla Smrt, která nejprve zastavila hodiny.

Dílo „ Ďábel ve zvonici “ se váže k Poeově krátké satirické povídce, jejímž smyslem je kritika rigidity –odmítání společenských změn, jež mohou být prospěšné. Přivandrovalec do jednoho holandského městečka vtrhne na radniční věž a ujme se zvonění, ale dle jiného řádu, čímž se chod města zhroutí a skončí ráj na zemi.

Obě práce jsou bravurním dokladem Divišova volného uměleckého zpracování uvedených povídek, jejichž smysl je v umělcově interpretaci naprosto čitelný, avšak současně svobodně kreativní: obecně tematizující nezvratnost osudu.

ZRZAVÝ JAN (1890–1977)

Island

1952

kombinovaná technika, akvarel, papír

26 × 21 cm

sign. PD Vodňany 17. VII. 1952 – Jan Zrzavý, LD monogram J. Z. 52, PN V. 17. VII. 52 / 21. VII. PD název díla autorem

180 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Mistrovská a suverení magicko-poetická práce

ve stylu „krajin snů a představ“

Nabízené dílo „ Island “ je autentickou, krásnou a sběratelsky cennou, v autorově typickém magicko-poetickém stylu provedenou prací Jana Zrzavého, autora, který patřil k nejzajímavějším zjevům českého moderního umění dvacátého století. V dílech Jana Zrzavého panuje zvláštní, sváteční ticho vedoucí k soustředění. Vše je oproštěné od přílišné zdobnosti, jednoduché, plynoucí z touhy po zachycení toho podstatného. Obrazy Jana Zrzavého zachycují uzavřený svět magické uhrančivosti.

Dílo Jana Zrzavého se začalo rodit v období doznívající secese a symbolismu, v době, kdy se české umění střetlo s vlivy expresionismu, fauvismu a později kubismu. Přestože se Jan Zrzavý nechal ve svém vývoji ovlivnit těmito směry, dovedl si po celý svůj život zachovat nezaměnitelný výraz, typický transformací viděné skutečnosti do sféry poetického snu. Námětová šíře jeho děl sahala od autoportrétů, portrétů, mýtů a symbolických motivů ve figurálních kompozicích přes náboženská témata ke krajinám a zátiším. Osobité ikonografické motivy si vytvořil již v mládí a v určitých periodách se k některým z nich vracel. Důležitou roli převzala barva, pohybující se v protichůdných rovinách od umocněného koloritu podřízeného symbolistnímu výrazu k lyricky delikátnímu monochromu.

Předložené dílo „Island“ lze označit za výtvarně suverénní a přesvědčivou práci, která nese všechny markanty magicko-poetického stylu Jana Zrzavého a kterou lze přesvědčivě vřadit mezi jeho motivy tzv. rajských krajin. K úvodním obrazům tohoto souboru patří např. „ Hornatá krajina “ (1912) či „ Fantastická krajina “ (1913), ale výrazné horské vrcholy se objevují již např. na dvou ikonických verzích „ Údolí smutku “ (1907 a 1908).

Rajské krajiny Jana Zrzavého měly různorodý charakter, některé byly projekcí „kvetoucího ráje“, o němž píše Julius Zeyer v úvodu své povídky Sestra Paskalina. Jiné připomínají scenérie biblické, další propojují krajinu rajskou i exotickou či archaickou.

Předložené dílo „ Island “ je autorovým sněním o krajině, kterou nikdy v reálu neuzřel. V prvním plánu zaujmou velké kameny, jež se k sobě doslova choulí a jež autor „převzal“ ze svých bretaňských krajin. Ve středním plánu se objevuje vodní plocha magicky modré zářivosti, reflektovaná v barvě oblohy. Poslední plán díla tvoří několik pásem sopečných velehor, ústících do pohoří věčného ledu a sněhu.

Jan Zrzavý napsal, že do svých krajin promítá stav duše. Pokud nenašel krajinu, která by mu vnitřně konvenovala – rodná krajina Vysočiny mu připadala příliš baladická, smutná a tragická – nalezl si krajinu vlastní, jakou byla na jedné straně jím reálně poznaná Bretaň, nebo jako v případě předloženého díla, krajinu založenou na inspiraci fotografiemi, transponovanou do „své“ krajiny snů a představ.

MRKVIČKA

OTAKAR

(1898–1957)

Luna 1929 kresba tužkou

26 × 19,5 cm

sign. PD O Mrkvička 29

40 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

MRKVIČKA

OTAKAR

(1898–1957)

Krajina

olej, překližka

15 × 22 cm

sign. PD O Mrkvička

45 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Předložené práce „ Krajina “ a „ Luna “ představují komorní, na trhu vzácná, atmosféru dvacátých let evokující díla Otakara Mrkvičky, významného představitele české meziválečné avantgardy, člena Uměleckého svazu Devětsil (později Svaz moderní kultury Devětsil), v němž se v průběhu dvacátých let soustředila většina pokrokových spisovatelů, malířů, architektů, divadelníků, hudebníků, kritiků a publicistů první poválečné generace. Mrkvička byl činný jako malíř, ilustrátor, karikaturista, redaktor, výtvarný kritik, scénograf a také typograf. V autorském tandemu s Karlem Teigem výrazně zasáhl do podoby nové typografie. Ve své autorské obálce k prvnímu vydání Seifertovy básnické sbírky „ Samá láska“ (1923) dokonce realizoval jednu z prvních fotomontážních obálek české avantgardy.

Ve své malířské tvorbě byl Otakar Mrkvička zprvu zasažen raným devětsilským poetickým naivismem, představujícím určitou formu proletářského umění, aby se následně přeorientoval na purismus a konstruktivismus, v souladu s novou spolkovou orientací na moderní francouzské a sovětské umění, na oslavu předtím zavrhované současné civilizace a moderní techniky. Účastní se legendární II. výstavy Devětsilu nazvané „ Bazar moderního umění “ (listopad–prosinec 1923), koncipované jako pestrá přehlídka současné skupinové aktivity, na níž obrazy, kresby, fotografie, scénické návrhy, architektonické projekty, obrazové básně a provokativní objekty sousedily s knihami, plakáty cestovních kanceláří, filmovými a cirkusovými fotografiemi a nejrůznějšími dokumenty moderního života. O tři roky později (1926) je zastoupen na obdobně laděné „Výstavě

S. M. K. Devětsil “, která představovala programovou manifestaci konstruktivismu a poetismu. Nejtypičtěji toto období reprezentují Mrkvičkovy abstrahované obrazy kytar a díla s civilizační tematikou, výrazově blízká obrazovým básním Teigeho či Štyrského.

Zrcadlem doby se staly Mrkvičkovy četné ilustrace a knižní obálky, z nichž jmenujme např. Seifertovu „ Samou lásku “, Apollinairovu „ Sedící ženu “ či Mahenovu „ Husu na provázku “. Tyto úpravy byly v naprostém souladu se zásadami nové typografie Karla Teigeho, s nímž Mrkvička na některých titulech spolupracoval. Knižní ilustraci se Mrkvička věnoval celý svůj život a jeho dílo v této oblasti dosahuje sedmi desítek titulů věhlasných českých i světových spisovatelů.

V druhé polovině dvacátých let se z Mrkvičky stal také divadelník, od počátku vstupu do Devětsilu byl jedním z výtvarníků divadelní sekce této skupiny. Jeho jméno se na divadelních plakátech pravidelně střídalo se jmény Josefa Šímy a Jindřicha Štyrského. Nejenže byl tvůrcem scén a kostýmů řady Honzlových a Frejkových představení, ale dokonce se úspěšně pokoušel i o režii, kterou realizoval v pražské Uranii. Jeho vrcholným úspěchem bylo režijní a výtvarné zpracování Vančurova Alchymisty roku 1932 v brněnském divadle na Hradbách, které kritici ohodnotili naprosto kladně. Svoje režijní angažmá si ještě o pět let později (1937) zopakoval ve Stavovském divadle.

Ve třicátých letech působil Mrkvička jako redaktor a autor převážně humoristických a satirických kreseb

v různých periodikách, zejména v Lidových novinách. Kromě umělecké činnosti se hojně věnoval výtvarné kritice, napsal nespočet novinových článků a mnoho výtvarných pojednání. Po válečné cézuře se k této činnosti vrátil. V knize „ Hledání a zápasy “ zpracoval dějinný vývoj umění devatenáctého a dvacátého století a zachytil osudy a charakteristiku tvorby velkých českých i světových malířů.

Třicátá a čtyřicátá léta znamenala novou soustředěnost a nové tematické okruhy v Mrkvičkově malířské tvorbě. Dálné přístavy a cizí exotické kraje typické pro jeho počáteční tvorbu vystřídala v tomto období mlčenlivá a snová krajina domova – Příbramska, poeticky tajemná atmosféra pražských zákoutí plných sociálních ozvuků, ale i intimnější motivy milenců a zamilovaných. V období druhé světové války vnímal Otakar Mrkvička velmi citlivě lidské utrpení, bídu a dusivou atmosféru okupace rodné země. V jeho díle se objevovala témata bezmocnosti, tíživé situace a lidských tragédií.

Po roce 1945 se mohl Otakar Mrkvička opět navrátit ke své přerušené novinářské činnosti. Mohl opět pracovat jako redaktor a kreslíř, tentokrát ve Svobodných novinách, obnoveně působil i jako člen redakce Literárních novin a také časopisu Výtvarná práce.

Obrazy „ Krajina “ a „ Luna “ Otakara Mrkvičky lze označit za díla, která zachovávají poetiku „všech krás světa“ a mladistvého okouzlení raných dvacátých let. Když ve čtyřicátých letech uváděl Mrkvičkovu výstavu architekt Karel Honzík, krásně vystihl, že v autorových obrazech „vykvétá znova (…) poezie zvláštní sváteční pohody. Nedělní klid se rozhosťuje po Mrkvičkově světě… (…) …Trochu se podobá Mrkvička sběrateli kouzelných věcí, které destiluje ve znaky a ukládá do svých obrazů jako do herbáře. A v tom právě zůstal věren vášni svých dvacetiletých vrstevníků, kteří tehdy také schraňovali (…) všechny krásy světa do svých obrazů. Aby podal obraz neděle u řeky nebo noci na Starém Městě, nemaluje určitou neděli ani určitou noc, ale skládá znaky všech viděných nedělí a všech viděných nocí “. Tato slova platí jak o předložené „ Krajině “, tak o „ Luně“. „ Krajina “ představuje přírodní scenérii přebásněnou, transponovanou do poetické vidiny, kde vše je ovládáno přírodním dynamismem: je to krajina rozpohybovaná, v níž nic není statické, ani větve stromů nebo tvar jezera. Ač nezachycuje člověka, lidský charakter jako by na sebe vzaly dva centrálně umístěné stromy, které spolu splývají jako dvojice milenců.

„ Luna “, bohyně Měsíce, provedená neoklasicistně brilantní kresbou, svou stylizací, symbolistním obsahem a motivem zavřených očí – „vnitřního zraku“ – upomene na díla Jana Zrzavého či Adolfa Gärtnera. Vazba k „ Luně s konvalinkami “ (1913) od Jana Zrzavého je tu nesporná. Avšak zatímco jeho „ Luna “ je ohrožována jakýmisi trny, přičemž o její nevinnosti svědčí ztvárněné konvalinky, k nimž se obrací, Mrkvičkova „ Luna “ žádné problematické situaci nečelí a zcela se oddává vnitřnímu snění. Její energie je vlídná, chápající, je to příznivkyně romantické lásky.

SOUČEK KAREL (1915–1982)

Vítěz (Don Quijote)

1968

olej, plátno

116 × 144 cm

sign. PD K. Souček 68. na rubu autorem č. 9 a štítek USČSVU s nečitelným popisem díla 140 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Karel Souček, Rabasova galerie, Rakovník, 21. 5. – 5. 7. 2015

Don Quijote v tvorbě Karla Součka, Institut Cervantes, Praha, 12. 9. – 24. 10. 2018

na výzdobu malého foyer pražského Národního divadla. Od roku 1958 působil jako profesor ateliéru figurální a portrétní malby na AVU v Praze. V letech 1967–1969 zastával na AVU funkci rektora. Za svůj život získal mnoho cen a vyznamenání. V roce 1958 mu byla udělena zlatá medaile za výzdobu československého pavilónu na Expo 58 v Bruselu. O rok později získal stříbrnou medaili na 5. bienále v Sao Paulu, v roce 1961 národní cenu Guggenheimovy nadace v New Yorku. V roce 1974 byl jmenován národním umělcem. V roce 1978 získal cenu Stříbrný orel za ilustrace Erbenovy Kytice na Mezinárodním knižním veletrhu v Nice ve Francii. Karel Souček zemřel roku 1982 na Kladně.

Nabízený obraz „Vítěz (Don Quijote) “ je originálním, motivicky emblematickým, romantické rytířství tematizujícím dílem Karla Součka, člena slavné Skupiny 42, k jejímuž programu přispěl svou vlastní modifikací tématu a poezie města. Jeho osobitá tvorba, bohatá jak formálně, tak námětově, však dalece přesáhla působení v tomto uměleckém sdružení. Jednu ze dvou základních tematických dominant jeho díla představuje velkoměsto, spjaté s motivy pasáží, automatů, výkladních skříní, ulic, dílen, čekáren a nádraží – míst, kde je patrný ruch, lidské hemžení a kde se neony odrážejí na sklech výkladů. Druhá nosná linie, figurální, je epicky košatá, soustředěná na motiv jak jednotlivce ve své roli či povolání (matka, kadeřnice, lékař apod.), tak celých davů a figury jako symbolu (Don Quijote). Epický náboj někdy vedl autora až k malířskému rozčlenění plátna do několika horizontálních pásů, v nichž rozehrával a pointoval zvolený příběh. Na druhé straně jsou pro něj charakteristické varianty jednoho tématu, skládající se volně v cykly. Zejména téma pasáže (z motivické oblasti města) a Dona Quijota (z témat figurálních) byly náměty, k nimž se malíř po léta vracel, aby jejich obsahovou a symbolickou naléhavost oděl vždy do výrazově co nejúčinnější výtvarné formy. Karel Souček se narodil roku 1915 v Kročehlavech. V letech 1934–1937 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Jaroslava Bendy, v letech 1937–1939 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Williho Nowaka. Samostatně vystavoval od roku 1938. Studia dokončil roku 1945 u prof. Jakuba Obrovského. V letech 1943–1948 byl členem Skupiny 42, kam ho přivedl básník Jiří Kolář. Od roku 1943 byl členem Výtvarného odboru Umělecké besedy, od roku 1945 SČUG Hollar. V letech 1946–1950 působil jako odborný asistent prof. Vlastimila Rady na AVU. Roku 1953 získal druhou cenu v soutěži

Na malířský projev Karla Součka mělo formující vliv prostředí Kladna. V jeho rané tvorbě převládá expresivnost a pochmurnější tóny, připomínající Goyu nebo Daumiera a udržující se hluboko do padesátých let. Civilizačnímu programu Skupiny 42 dával Souček drsnější a všednější tvářnost. V obrazech po roce 1945 se tvar rozplývá ve spleti neklidných linií. V padesátých letech přešel Souček k vyjadřování v tematicky vázaných obrazových cyklech, s nimiž přesvědčil zejména v soutěži na výzdobu Národního divadla vyhlášené v roce 1952. Protože se jeho návrhy vymykaly běžným dobovým představám socialistického realismu, nakonec byly ve výzdobě prosazeny a uplatněny práce malířů, kteří se těmto představám více blížily. Drobné obrazy nabývaly stále většího formátu a často dostávaly formu triptychů a polyptychů, a ty zase tvořily souvislé série, vázané svým obsahem i formou. Tento způsob tvorby pro něj zůstal typický až do konce života. Tak i mohl uplatnit schopnost rozvinout figurálně bohatý sled dějově výstižných scén, jak je představil např. na světové výstavě EXPO Brusel v r. 1958.

Obrazy z šedesátých let se vizuálně přiblížily abstrakci, avšak nikoli obsahově. Malíř zůstal věrný tématu města, jež obohatil svým poznáním západních metropolí v souvislosti s novými možnostmi cestovat. Dospěl k expresivní pocitové malbě vyspělé malířské kultury, směřující k triumfu světla, prozařujícího formou odlesku hlavní body kompozice.

Posuzovaný obraz „Vítěz (Don Quijote) “ ztvárňuje jedno ze Součkových erbovních témat, v němž našel možnost vyjádření svého humanistického přesvědčení. Jak se sám vyjádřil: „ Miluji Cervantesův román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha a také se k tomuto tématu často ve svých obrazech a kresbách vracím. Tato postava je pro mne symbolem vytrvalosti, nekompromisnosti, odvahy, neohroženosti, pravdivosti a lásky. To vše mne neobyčejně silně inspiruje.“ Souček se tu jeví přímo jako prototyp umělce, jehož souznění, ba přímo posedlost předmětem své tvorby podle literární předlohy není dána impulsem vnějším, ale popudem vnitřním, plným ztotožněním se s námětem.

Obraz „Vítěz (Don Quijote) “ tak můžeme interpretovat jako jednu stránku z pomyslného deníku Karla Součka, v němž se dozvídáme o jeho lidském postoji: že člověk musí vytrvale sledovat své ideály, tak jako za nimi jde imaginární rytíř Don Quijote, bez ohledu na strasti, jež takové přesvědčení přináší.

BĚLOCVĚTOV ANDREJ (1923–1997)

Dívka

1965

olej, karton

74 × 51,5 cm

sign. LN Bělocvětov 65

80 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

„Stesk, který většina lidí pociťuje po období dětství, je vlastně steskem a touhou po tomto oslnění“

Andrea Pilařová Belotsvetová

Obraz „ Dívka “ je autentickým, kvalitním dílem monumentálně-klasicistní formy Andreje Bělocvětova, pozoruhodné osobnosti české poválečné výtvarné scény, autora ojedinělého talentu, schopného osobitě rozvíjet nejrůznější podněty světové malby. Jeho dílo je uceleným, vnitřně nesmírně bohatým celkem, sahá od klasicismu a fantaskní, dalíovské obraznosti až k dílům na pomezí gestické tvorby a informelu. Ve všech obdobích zůstával autor věrný zvolenému směřování, navzdory módám či společenským požadavkům jakékoli doby. Styl pro něj nebyl formulí či dogmatem, ale především možností svobodného prozkoumávání „pokladů“, které jsou v procesu výtvarného ztvárňování světa ukryty.

Andrej Bělocvětov (po otci Belotsvetov-Theakston) se narodil roku 1923 v rodině klavírní virtuózky a bohatého podnikatele v Praze. Rodiče se nicméně seznámili v Argentině a oba byli potomky několika národností, od ruské přes gruzínskou až po skotskou. Bělocvětov studoval od roku 1933 na ruském gymnáziu v Praze, kde ho v jeho malířských začátcích vedl Grigorij Musatov. Od roku 1938 do roku 1940 studoval na Státní grafické škole v Praze u profesora Josefa Solara. Od roku 1943 se pravidelně účastnil výstav Umělecké Besedy. Po konci druhé světové války byl přijat jako výjimečný talent na Akademii výtvarných umění, kde studoval v ateliérech Vlastimila Rady a Emila Mináře, ale studium z vlastní vůle nedokončil. Bělocvětov byl členem skupiny Máj 57, s níž vystavoval až do roku 1965. Politickými zásahy vynucená expoziční odmlka trvala až do roku 1984.

Andrej Bělocvětov žil a tvořil v Praze. Znal se s klíčovými osobnostmi své doby, kolegy z Umělecké besedy a ze skupiny Máj, Mikulášem Medkem a celou řadou hudebníků a teoretiků hudby. Zvláštní roli v jeho životě sehrálo přátelství s fotografem Josefem Sudkem.

Obraz „ Dívka “ představuje velmi půvabné Bělocvětovovo dílo, jež zastupuje klasicistní linii jeho tvorby, od přelomu padesátých a šedesátých let alternovanou s dalšími výrazovými možnostmi (kubismus, informel, surrealismus). Výrazný předěl v autorově díle přinesly tehdy také osobní aspekty, a to seznámení se s Magdou Bernardovou (1960), kterou si roku 1962 vzal za manželku. Její portréty prostupují od této chvíle jeho práci. Jeho fascinace její tváří neslábla ani časem. Zobrazil ji ve stovkách obrazů a kreseb. Když se seznámili, řekl jí, že je pro něj modelem, jaký si malíři vybírají na celý život a do smrti to s ním vydrží.

Lze se domnívat, že malířem zachycená tvář s blonďatými vlasy a velkýma modrýma očima nepatří nikomu jinému než právě Magdě. Picassovsky monumentální forma vedla k jistému prolnutí světa ženství a světa dětství, jenž ho fascinoval a který považoval za neopakovatelný. Přesně to vyjádřila autorova dcera: „ Stesk, který většina lidí pociťuje po období dětství, je vlastně steskem a touhou po tomto oslnění “ (Andrea Pilařová Belotsvetová).

68 MALÝ FRANTIŠEK

(1900–1980)

Stín úzkosti

1966

olej, plátno

74 × 54 cm

sign. PD F. Malý 66

na rubu štítek Svazu čs. v. u. s popisem díla

280 000 Kč

69 MALÝ FRANTIŠEK

(1900–1980)

Zátiší

1950

olej, lepenka

35,5 × 48 cm

sign. PD F. Malý 50

na rubu dedikace díla autorem

25 000 Kč

ČERNÝ KAREL (1910–1960)

Constanta

1957

barevný pastel, ruční papír na kartonu

48,5 × 63 cm

sign. LN K. Černý Š 57 LN název díla autorem

80 000 Kč

71 MÁLEK ANTONÍN

(1937–2021)

Noční město

1958

olej, lepenka

49 × 61 cm

sign. na rubu Málek cca 1958 na rubu popis autorem

30 000 Kč

MAREŠOVÁ MILADA (1901–1987)

Rozhovor

1928

olej, plátno

23,5 × 27 cm

sign. LD M. Marešová 1928

340 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

původně z rodiny autorky

Posuzovaný obraz „ Rozhovor “ je autentickým, vrcholným, svým novověcným stylem a zaměřením na „ostrakizované“ mimořádně uhrančivým dílem Milady Marešové, autorky, jejíž význam na české umělecké scéně první republiky je nesporný. Přesto byla její tvorba na několik desetiletí odsunuta na okraj zájmu odborné i laické veřejnosti. Znovuobjevila ji až výstava „ Zapomenutá malířka českého modernismu “ (Moravská galerie v Brně, 2008), připravená Martinou Pachmanovou, stejně jako monografická publikace „Milada Marešová. Malířka nové věcnosti“. Důvodů, proč Marešová pro dějiny českého výtvarného umění dlouhá léta téměř neexistovala, je více. Tím hlavním bylo tradiční maskulinní čtení dějin umění, kdy jedinou výjimku v tomto kánonu představovala Toyen, plně infiltrovaná do Devětsilu a Skupiny surrealistů v ČSR, sama však o sobě hovořící v mužském rodě. To, že Milada Marešová upadla v zapomnění, ovlivnil jistě i fakt, že se po druhé světové válce na dlouhou dobu malířsky odmlčela. V šedesátých letech se sice k malbě vrátila, přesto zůstávají nejvýznamnějším obdobím její tvorby dvacátá a třicátá léta.

Milada Marešová se narodila roku 1901 v Praze do rodiny univerzitního profesora Františka Mareše, fyziologa a filozofa. Od mládí projevovala výtvarný talent a tak nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu, do Kreslířské a malířské školy pro dámy. Roku 1919 jí jako jedné z prvních studentek bylo umožněno zapsat se na Akademii výtvarných umění, která právě otevřela své brány vzdělávání žen. Spolu s ní tam v této době začaly studovat například Vlasta Vostřebalová, Helena Bochořáková, Charlotte Schrötterová nebo Mary Durasová. Marešová navštěvovala malířský ateliér Vojtěcha Hynaise, zásadní stylové a obsahové impulzy pro svou tvorbu však začala hledat v zahraničí. V roce 1922 podnikla studijní cestu po Německu, kde na ni silně zapůsobily sociálně-kritické proudy tehdejší realistické malby, souhrnně označované jako Nová věcnost. Následující rok pak strávila několik měsíců v Paříži, kde navštěvovala přednášky Františka Kupky. Mekka moderního umění ji na dlouhou dobu uhranula svým každodenním pulzujícím životem.

Po návratu do Čech se začala naplno věnovat profesionální práci malířky a ilustrátorky. První samostatnou

výstavu uspořádala již roku 1925 v Topičově salónu v Praze. O pět let později, po návratu ze své další studijní cesty do Paříže, vystavovala dokonce v Aventinské mansardě.

Ve dvacátých a třicátých letech vyzdobila svými kresbami celou řadu knih a bibliofilií a jako ilustrátorka spolupracovala s časopisy Prager Presse, České Slovo, Lidové noviny, Pestrý týden a Ženský svět.

Marešová promítala své snové vidění světa jak do velkoměstských výjevů, tak do intimně lyrických témat. Pohledy na lidským hemžením zaplněné bulváry, parky a kavárny střídají figurální náměty v krajině či portréty žen a dětí. Základem její tvorby se současně stává individualizovaná lidská postava, která se díky svému grotesknímu a melancholickému výrazu dostává až na samou hranici magického realismu. Autorku osudově přitahovalo také téma ženství: svou tvorbou se zasadila o nový, minulostí nepokřivený pohled na ženu. Zajímaly ji konkrétní osudy žen v soudobé moderní společnosti. Přetvářela je v obrazové mikropříběhy, do kterých otiskovala také část svého vlastního já. Její práce však zároveň směřuje k vytvoření obecné ženské typologie, v níž nalezneme jak smyslné exotické krásky a potutelně se usmívající vdané ženy, tak i osamělé melancholické dívky či věkem a starostmi sešlé stařeny. Přední místo v její pomyslné portrétní galerii zaujímají nevěsty a vdovy, jež se stejně jako i její ostatní ženské figury vyznačují záměrnou výrazovou statičností a tajemně drásavým pohroužením do sebe samých. Marešová měla silně vyvinuté sociální cítění, jež ji především ve třicátých letech vedlo k zachycování neradostného života na okraji společnosti. Vedle těchto pochmurně tíživých výjevů z městské periferie a dělnických čtvrtí ji malířsky neustále vábila Paříž.

Po válce pak téměř na dvacet let přerušuje svou malířskou práci a věnuje se převážně ilustrování knih, kterých za svůj život výtvarně doprovodila na dvě stě. Pozdní tvorba autorky se pak nese ve jménu návratu k jejím oblíbeným velkoměstským námětům z dvacátých a třicátých let.

Předložený obraz „ Rozhovor “ je reprezentativním příkladem autorčina vrcholného magicko-realistického stylu, blízkého Nové věcnosti, který je v tomto obsahovém ladění bezesporu unikem v meziválečných Čechách. Toto komorní plátno dokládá, jak Marešová dokázala neokázale, ale mimořádně pronikavě reflektovat i skryté problémy soudobé společnosti. Zatímco její mužští kolegové malíři tradičně viděli ženu jako ideální krásku, múzu či odalisku, ona objevila ženu v mnoha běžných, i nelehkých situacích – jako matku i „přízrak“ z polosvěta, šantánovou zpěvačku, „femme fatale“, mladou nevěstu nebo opuštěnou stařenu či žebračku. Na předloženém obraze si tak na pozadí jarní, probouzející se přírody s kvetoucími bílými šeříky daly „dostaveníčko“ dvě staré ženy – vdovy, jež spolu poklidně komunikují o svých strastech i drobných radostech, jež do jejich života nesporně vnáší i zvířecí element v podobě věrné kočky. Barevná škála redukovaná na tři dominantní tóny, černou, zelenou a bílou, posiluje skrytý symbolismus celé vnitřně ztišené scény.

73

JIŘINCOVÁ

LUDMILA

(1912–1994)

Dívka

pastel, grafit, karton 54,5 × 31 cm sign. LD L. Jiřincová

40 000 Kč

74

JIŘINCOVÁ

LUDMILA

(1912–1994)

Dívka

olej, lepenka 34 × 24 cm sign. PD L. Jiřincová

40 000 Kč

75 PINKAVA IVAN

(1961)

Salome

1996

originální černobílá fotografie, gelatin silver print 3/10

86 × 69 cm

sign. na rubu na autorském štítku Ivan Pinkava na rubu autorský štítek s popisem díla 120 000 Kč

76 KOLÁŘ JIŘÍ (1914–2002)

Ars poetica

porcelán, kombinovaná technika 74/1000 38 × 38 × 10 cm sign. UD Jiří Kolář v tisku, na rubu Jiří Kolář v tisku, na certifikátu Jiří Kolář v tisku na rubu štítek s popisem, přiložený certifikát, Rosenthal objekt roku 1986 v porcelánu, ze série 1000 certifikovaných kusů, přiložený originální přepravní box 20 000 Kč

77 KOMÁREK VLADIMÍR

(1928–2002)

Numismatik

2009

olej, plátno

90 × 65 cm

sign. LD V. Komárek 2000 pod dedikací, na rubu Vladimír Komárek 2000

na rubu název díla autorem

45 000 Kč

ISTLER JOSEF (1919–2000)

Autoportrét

1997

kombinovaná technika, olej, lité laky, koláž, deska

50 × 39,5 cm

sign. PD Istler 97

na rubu štítek Galerie Chagall Ostrava

s popisem díla a autorský štítek s dedikací

80 000 Kč

VOJKŮVKA LIBOR (1947–2018)

Muzeum

1995

olej, plátno

65 × 95 cm

sign. PD Vojkůvka Libor 95 180 000 Kč

80 BENEŠ VLASTIMIL

(1919–1981)

Petřín

1975

malba na sádře, autorský malovaný rám

23 × 19 cm

sign. PD V Beneš, na rubu V Beneš 75 70 000 Kč

JANEČEK OTA (1919–1996)

Periferie

olej, překližka

46 × 61 cm

sign. PD Ota Janeček na rubu razítko a štítek ČFVU s popisem díla

140 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

dospěl v šedesátých letech k zobecněným rostlinným motivům, k buňce jako prazákladu života a ke struktuře hmoty. Je to vývojová cesta od figurální malby, zátiší, od krajiny viděné mnoha rozličnými způsoby, k malbě, jež vykazuje znaky abstrakce – a přesto není čistě nefigurativní. V této fázi lze postihnout analogie k tehdejší světové nezobrazivé tvorbě, zvláště k její lyrické linii (Maurice Estève, Serge Poliakoff), výsledek je však zcela „janečkovský“. Autorovo vidění mikro- a makrosvěta osobitým poetizačním způsobem si vždy uchovalo plnou intenzitu básnivé metafory, ukryté do ryzosti výtvarné řeči.

Podmanivé geometrické struktury a koloristické energie

Posuzovaný obraz „ Periferie “ je originálním, kvalitním, sofistikovaně kubizujícím dílem Oty Janečka, jednoho z nejčinnějších tvůrců generace druhé světové války, umělce neobyčejně všestranného talentu – malíře, grafika, kreslíře a ilustrátora, v jehož práci se od počátku prolínal smysl pro realitu se schopností její výtvarné poetizace. Nezůstával ale nevšímavý k atmosféře doby, zdánlivě abstraktní formou dokázal tlumočit i společensky naléhavý obsah. Za více jak půl století své aktivní tvorby prošel bohatým uměleckým vývojem. Od počátečních modiglianovských portrétů žen a kubistických zátiší začátkem čtyřicátých let přes obrazy Rájů a Trav, obrazy Českého středohoří, velkoměst a předměstí

Janeček se narodil roku 1919 v obci Pardubičky, dnešní součásti města Pardubice. V letech 1930–1937 navštěvoval reálku v Hradci Králové, kde také maturoval. V letech 1937–1939 studoval kreslení a deskriptivní geometrii na Českém vysokém učení technickém v Praze u malíře a grafika Cyrila Boudy a sochaře Karla Pokorného. V letech 1941–1942 byl studentem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Roku 1941 se účastnil kolektivní výstavy v Divadle E. F. Buriana D 41 a jako host Členské výstavy Umělecké besedy, v letech 1941–1943 vystavoval na Zlínském salonu mladých. Roku 1943 byl přijat za člena Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1945 za člena Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1946 byl zastoupen na významné výstavě současného českého umění Art tchécoslovaque v Paříži, Bruselu, Lutychu a Antverpách. V roce 1963 získal za své ilustrace první cenu v Sao Paulu a v roce 1970 stříbrného orla na Mezinárodním knižním veletrhu v Nice. Byl několikrát vyznamenán v soutěži o nejkrásnější československou knihu. V roce 1985 byl jmenován zasloužilým umělcem. Ota Janeček zemřel v Praze roku 1996.

Zatímco jedna linie autorovy tvorby je nespekulativní poetizací reality, senzualistickým vyznáním obdivu k nekonečnému bohatství tvarů a barev v přírodě, druhá linie jeho díla nechává zaznít racionalistickému tónu.

Právě do této druhé linie, hledající principy řádu a konstrukce, spadá obraz „ Periferie “. Jedná se o krásnou práci z autorova význačného cyklu Měst, rozvíjeného od roku 1955. Vznik tohoto souboru iniciovala malířova cesta na Slovensko v létě toho roku, když ho při pohledu ze Spišského hradu uhranula podivuhodná skrumáž střech vesnických domků dole v údolí. Dalším impulzem byl pak obdobný pohled z vrchu Vítkova na moře žižkovských činžáků a každovečerní panorama, jež se Janečkovi otevíralo z oken jeho holešovického ateliéru. Už dříve, někdy kolem roku 1944, ho město zaujalo, když byl v kontaktu s Františkem Grossem, který tento motiv u něj v ateliéru maloval. Trvalo však celých jedenáct let, než v mysli Oty Janečka téma města uzrálo natolik, aby se s ním umělecky sám vypořádal.

Předložený obraz „ Periferie “, v němž se autor dostává do blízkosti hravě poetického Paula Klee, je krásným a veskrze typickým Janečkovým dílem z uvedené série „ Měst “, prostým veškeré popisnosti, přetvořeným do geometrické struktury, řádu, fantazie a podmanivé, doslova sálající koloristické energie.

JANEČEK OTA (1919–1996)

Krajina s růžovým vejcem

1986

olej, plátno 114 × 195 cm

sign. PD Ota Janeček 86 na rubu název díla (autorem?), štítek: Ota Janeček číslo katalogu 2192 280 000 Kč

„ Krajina s růžovým vejcem “ je osobitou, jemnou prací českého malíře, grafika, ilustrátora a sochaře Oty Janečka, který byl v roce 1985 anglickou kritikou označen spolu s Picassem, Braquem, Modiglianim, Schielem a Matissem za největší postavu světové kresby dvacátého století.

Pardubický rodák studoval kreslení a deskriptivu v nelehkém období druhé světové války na Českém vysokém učení technickém v Praze u Oldřicha Blažíčka, Cyrila Boudy a Karla Pokorného. Poté co nacisté uzavřeli vysoké školy, pracoval v továrně na výrobu jízdních kol. O dva roky později pak začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kterou však pro neshody nedokončil.

Janeček prošel během své dráhy profesionálního umělce figurální malbou v duchu prací Amedea Modiglianiho, přes kubistická zátiší, krajiny nahlížené různými způsoby až k nefigurální, abstraktní malbě.

Koncem čtyřicátých let a začátkem let padesátých, naplno upnul pozornost na přírodní tematiku, okouzlen lůnem přírody s jejími tančícími travami, motýlími křídly či ptáky. Tyto motivy detailně zachycoval s patřičnou něhou, avšak v plně moderním duchu. Později se posunul k abstraktnějším polohám maleb vegetační symboliky viděné v její mikroskopické působivosti. V 70. letech se pak věnoval přebujelým rostlinným motivům a snovým krajinám s archetypálními symboly.

Předložená olejomalba „ Krajina s růžovým vejcem “ z roku 1986 patří do období, v němž se prolínají všechny dosavadní Janečkovy tematické okruhy i styly. Nejde však o pouhou syntézu či rekapitulaci, nýbrž o neméně hodnotnou etapu vlastní tvorby. Poeticky až snově pojatá krajina je místem zrodu, je tím, co objímá veškerenstvo existující v jejím hájemství. Mistrně pojaté harmonie mezi „monumentálností“ krajiny a o poznání menším zárodkem nového života, který však svou zázračností dosahuje oné monumentálnosti, se zde dosahuje prolínáním barevného spektra a zvolených tvarů.

Ota Janeček získal několik prestižních ocenění a jeho díla jsou součástí věhlasnýchwv českých i zahraničních sbírek.

BOLF JOSEF (1971)

Ze série Obličeje (Pes)

2002–2004

akvarel, tuš, ruční papír

28 × 42 cm

sign. na rubu Josef Bolf 2002–4

65 000 Kč

Uvedená raná práce Josefa Bolfa pochází z okruhu jeho prvních „Obličejů“

Provenience

Hunt Kastner artworks pod pořadovým

číslem JB127

Vystaveno

Zlatý časy, instalace 2005, 126kreseb, GHMP

Publikováno

Josef Bolf – monografie ed. Tomáš

Pospiszyl, vydal Divus 2009, str.22

BOLF JOSEF (1971)

Ze série Obličeje (Komiksová scéna)

2002–2004

akvarel, tuš, ruční papír

28 × 41,5 cm

sign. na rubu Josef Bolf 2002–4

65 000 Kč

Provenience

Hunt Kastner artworks pod pořadovým

číslem JB128

BOLF JOSEF (1971)

Ze série Školní děti

2007 lavírované tuše, karton

70 × 100 cm

sign. na rubu Josef Bolf 2007

150 000 Kč

Provenience

Hunt Kastner artworks pod pořadovým

číslem JB072

Obraz „ U bazénu “ je autentickým, výtvarně skvostným a ikonickým dílem Milana Kunce, významného představitele návratu figurativního obrazu v 70. letech minulého století a jednoho ze zakladatelů skupiny Normal, která spoluvytvářela podobu postmoderního malířství.

KUNC MILAN (1944)

U bazénu

1984

kombinovaná technika, karton

70 × 83 cm

sign. LD Milan Kunc 1984

35 000 Kč

Milan Kunc, poté co byl v osmém semestru pro nedostatek talentu vyhozen z Akademie výtvarných umění v Praze, odešel v roce 1969 jako mnoho jiných českých emigrantů do Německa, kde studoval u Josepha Beuyse a Gerharda Richtera. Zpočátku maloval velké obrazy, na nichž zachycoval vojáky Wehrmachtu či ruské vojáky, aby se posléze věnoval variantě pop-artu nazývaného ost-pop, který pracoval se symboly a obrazovými schématy komunistické ideologie.

Předložený obraz „ U bazénu “ spadá do období, v němž se Kuncova malba zbavila expresivity a zobrazovala portréty, zátiší a alegorické výjevy. Ty jsou plné humoru, banality, ojedinělé invence a zvláštní provokativnosti. Sám autor řekl, že jeho „ díla se často týkají iracionálna. Nechávám na každém, co v obrazech vidí.“ Dnes jsou Kuncova díla zastoupena ve sbírkách po celém světě, a i když vznikla před mnoha lety, jsou stále aktuální.

87 JANEČEK OTA

(1919–1996)

Hlava

1980

olej, malířská lepenka

35 × 25 cm

sign. LD Ota Janeček, na rubu Ota

Janeček

1980

na rubu název díla autorem, štítek

s razítkem a číslem soupisu díla: 3845

100 000 Kč

HOFFMEISTER ADOLF (1902–1973)

Podoby, díl 3: Max Ernst

1970

kombinovaná technika, koláž, kresba, ruční papír

41 × 30 cm

sign. PD monogram AH 70 na rubu štítek výstavy

40 000 Kč

Vystavováno

Bienále užité grafiky Brno, kat. č. 10

KOLÁŘ JIŘÍ (1914–2002)

Vyznání na cestu

1983

koláž, muchláž, deska

50 × 65 cm

sign. na rubu Jiří Kolář 83, Jiří Kolář 83 P. na rubu název díla autorem

50 000 Kč 90

KOLÁŘ JIŘÍ (1914–2002)

Benátské odpoledne

1980

oboustranná koláž, deska

49,5 × 69,5 cm

sign. PD monogram JK 80, na rubu Jiří Kolář 80 P., Jiří Kolář 80 plexibox, na rubu název díla autorem 80 000 Kč

HOFFMEISTER ADOLF (1902–1973)

Ostrov dam (L’île des dames)

1966

kresba, koláž

57 × 87 cm

sign. PD monogram AH 66 na rubu název díla autorem

120 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Slunné období dvacátých let poeticky hravé asociace

Předložené dílo s autorským názvem „ Ostrov dam (L’île des dames) “ je autentickou, skvostně velkoformátovou, jemně humornou prací Adolfa Hoffmeistera, autora, který se svým celoživotním dílem řadí mezi významné osobnosti české kultury dvacátého století. Jeho rozsáhlá tvůrčí práce výtvarná, literární a divadelní výrazně přispívala k uměleckému vývoji meziválečné avantgardy, stejně jako k formování a organizování kulturního života v Československu po roce 1945.

Ač jako vystudovaný doktor práv vykonával advokátní praxi do roku 1939, bylo to již za studií na gymnáziu, slavné „ Křemencárně“ (kde mezi jeho spolužáky patřili Karel Teige, Alois Wachsman, Jiří Voskovec, Jan Werich ad.), kdy se zapojil do umělecké aktivity své generace. Na podzim roku 1920 se stal spoluzakladatelem Uměleckého svazu Devětsil. Obrazy v duchu poetického naivismu se představil na legendární Jarní výstavě 1922 a o rok později na tzv. „ II. jarní výstavě“ (1923), která byla již projektem Nové skupiny vzniklé odštěpením z Devětsilu. Po těchto přehlídkách doprovázených pozitivními kritikami, kdy, jak sám Hoffmeister napsal, „ obyčejně malíři zpychnou, koupí si někdy nový klobouk, vymění milenky a kavárny “, on malovat přestal. A začal se věnovat kresbě.

Na počátku jeho kontinuálně rozvíjeného a celosvětově proslaveného cyklu „ Podob “ byly náhodně kreslené karikatury aktérů tenisového turnaje v Cannes, jehož se jako mladý advokátní koncipient a začínající žurnalista zúčastnil v roce 1925. Tato kolekce podob byla zveřejněna v „ Pestrém týdnu “ E. Basse. O rok později si francouzský deník „ L’Intransigeant “ objednal sérii portrétů významných evropských kulturních osobností slovem i obrazem a totéž o něco později učinil O. Štorch-Marien pro „ Rozpravy Aventina “. Následují výstavy „ Podob “ („Visages “) v Praze, Paříži, Bruselu a dokonce i v USA. Adolf Hoffmeister se stal systematickým kronikářem kulturního klimatu meziválečné i poválečné Evropy. Ve svých proslulých karikaturách, vyznačujících se jasnou a pružnou linií, dalece vzdálených tomu, aby „ jen tak něco výsměšně nakreslil “, dokázal geniálně poukázat na nejcharakterističtější a nejtypičtější rysy konkrétních osobností.

V pozdější fázi života tvořily hlavní náplň Hoffmeisterovy výtvarné práce koláže. Navázal v nich na svou předválečnou minulost, na to, čím žilo nejprogresivnější umění, na jehož podobách se aktivně podílel, zejména v období Devětsilu, když tradiční výrazové prostředky měly nahradit tzv. obrazové básně, jež měly mnohdy formu koláže.

V „ Ostrově dam (L’île des dames) “ dosahuje Hoffmeister překvapivého účinku vkomponováním xylografických prvků z rytin 19. století – módně oblečených dobových dam – do opticky poutavého výtvarného celku. Také zde se jasně vztahuje k dědictví avantgardy, jelikož užití starých xylografií surrealistům dokonale vyhovovalo – dávali jim „perverzní“ obsah (Max Ernst, J. Štyrský, Toyen). Hoffmeisterův humor je jemný, laskavý a krásně zrcadlí autorovo „slunné období“ dvacátých let, kdy výrazový primitivismus střídaly poeticky hravé asociace v nápisech obrazových básní.

92 ZOUBEK

OLBRAM (1926–2017)

Eva – Bezová duše

1991

olověná plastika

v. 68 cm

sign. na plintě raznicí O Zoubek

180 000 Kč

přiloženo potvrzení pravosti Polany Bregantové

93

ZOUBEK OLBRAM (1926–2017)

Svržený anděl 1

2010

bronzová plastika

73 cm

sign. zezadu na plintě Olbram Zoubek

360 000 Kč

přiloženo potvrzení pravosti Polany Bregantové

CHABA KAREL (1925–2009)

Jarní Čertovka

1982

olej, plátno

149 × 120 cm

sign. PD Chaba 82 na rubu název díla autorem

75 000 Kč

JÍRA JOSEF

(1929–2005)

Německé pobřeží (Balt)

1967

olej, plátno

57,5 × 67,5 cm

sign. PD J. Jíra, na rubu J. Jíra / 1967 na rubu název díla autorem

120 000 Kč

přiloženo potvrzení pravosti od Ivany Jírové, manželky autora

Zakládající člen skupiny M 57

Sugestivní dílo s názvem „ Německé pobřeží (Balt) “ z roku 1967 pochází od Josefa Jíry, též přezdívaného „ maloskalský Chagall “, svérázného českého malíře, ilustrátora, grafika a jednoho ze zakladatelů umělecké skupiny M 57.

Josef Jíra se narodil v roce 1929 v Turnově. Své první výtvarné kroky tedy podnikal v době druhé světové války. Od raného dětství se věnoval kreslení. Díky Vladimíru Linkovi, pedagogovi na šperkařské škole v Turnově, který si povšiml talentu mladého Jíry, začal na této škole studovat obor rytí drahokamů. Jeho tehdejšími spolužáky byly Vladimír Komárek, Ladislav a Valerián Karouškové či Jiří Rada. Tato zvučná jména spoluvytvářela poválečný charakter českého moderního umění.

Poté byl pro svůj talent, teprve jako sedmnáctiletý, přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejprve navštěvoval přípravku u profesora Karla Mináře, následně přešel do ateliéru profesora Miloslava Holého. Během studia hledal svůj vlastní výraz, svůj vlastní styl. Kromě toho se však setkal i s první tvůrčí krizí, která odezněla až na konci padesátých let.

Josef Jíra nebyl pouze nadaným umělcem, ale i lyžařem. Od roku 1946 byl členem československého reprezentačního družstva. Nadějnou sportovní kariéru ukončily dva úrazy v padesátých letech. Lásku k lyžování si pěstoval po celý život, avšak následovaly další dva úrazy (1973 a 1989), které omezily umělcovu pohyblivost. V jejich důsledku mohl malovat pouze v ateliéru a věnoval se především portrétům.

Po konci sportovní kariéry v roce 1954 se začal plně věnovat výtvarnému umění. O čtyři roky později se mu podařilo odcestovat na světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, která se zaměřovala na nový humanismus a na technologie. Byl to právě technologický pokrok, který Josefa Jíru zasáhl, ale opačným způsobem než jeho umělecké kolegy. Technická vyspělost byla v jeho očích předzvěstí katastrofy.

Jíra byl jedním ze zakládajících členů skupiny M 57, kterou společně založili absolventi Akademie výtvarných umění v Praze. Většinou se jednalo o osobnosti pocházející z ateliéru Miloslava Holého. K jejím členům patřili mimo jiné i jeho bývalí spolužáci z turnovské šperkařské školy, Ladislav Karoušek a Jiří Rada.

Koncem 50. let, a především v 60. letech Jíra využíval možnost více cestovat. Kromě již zmíněného EXPO podnikl cesty do Paříže, Egypta, Itálie, Řecka, Španělska, Švédska, Arménie a dalších zemí. Během těchto cest vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů.

Jedním z nich je i barevně nesmírně poutavý obraz „ Německé pobřeží (Balt) “ z roku 1967. Diváka vtahuje do tajuplné atmosféry pobřeží Baltského moře, na které autor s oblibou vzpomínal. Odtud se totiž vyjíždělo do vzdálenějších krajin světa. Potemnělé barevné spektrum nechává vyniknout Jírův smysl pro specifické zachycení prožívaného momentu.

JÍRA JOSEF (1929–2005)

Pont St. Denis

1974

kombinovaná technika, olej, tuš, plátno

85 × 99 cm

sign. LD J. Jíra 74

LD název díla autorem

350 000 Kč

„Člověk maluje jedno své téma – jeden obraz po celej život. Moje obrazy, to je můj deník, mé listy důvěrné, které zveřejňuji a snažím se jim dát všelidský, obecný význam.“

Díla zcela osobitého a svérázného českého malíře, grafika a ilustrátora, Josefa Jíry, se vyznačují svou tajemnou mystičností, poetičností plnou emocionálních sporů i romantické dramatičnosti. Nejinak je tomu i v případě předložené olejomalby s názvem „ Pont St. Denis “ z roku 1974.

Turnovský rodák nejdříve studoval na odborné šperkařské škole v Turnově. Po přípravce u Karla Mináře začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho učiteli byli Miloslav Holý, Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada. Kromě malování, jemuž se věnoval od mládí, byl vášnivým lyžařem. Od roku 1946 byl členem československého reprezentačního družstva v lyžování. Jeho sportovní kariéru však ukončily dva úrazy v letech 1950 a 1954.

Od roku 1954 se již plně věnoval výtvarnému umění. Živil se propagační grafikou a knižními ilustracemi. O tři roky později se stal členem Svazu československých výtvarných umělců a zúčastnil se kolektivní výstavy na III. pražském salónu v Obecním domě. V roce 1958 odcestoval na světovou výstavu EXPO 58 v Bruselu, kde se poprvé setkává se světovým výtvarným uměním.

Josef Jíra stál koncem padesátých let u zrodu výtvarné skupiny M 57. Tuto skupinu, známou též jako Makarská 57, založili absolventi Akademie výtvarných umění v Praze, kteří pocházeli z malířského ateliéru Miloslava Holého, Vladimíra Pukla a ze sochařského ateliéru Jana Laudy. K jejím členům patřili kromě Josefa Jíry, který byl vůdčí osobností i mluvčím skupiny, i Ladislav Karoušek, František Peterka, Jiří Rada, Jaroslav Šerých a další. Hlavním uměleckým kritériem skupiny byla obsahová i formální upřímnost a pravdivost s tím, že za vrchol kvality se považovala gotika. Členové skupiny rozvíjeli koloristický odkaz fauvismu. M 57 byla činná až do roku 1970.

V době existence skupiny M 57 Jíra poprvé samostatně vystavoval a navštívil Petrohrad a Paříž. Během těchto cest objevoval staré mistry, zejména ho zaujal Rembrandt a jeho zájem o lidství. Paříž na Jíru udělala dojem se svými šantány a kavárnami. Po návratu z těchto cest se jeho tvorba rozštěpila. Na jedné straně maloval radostné akvarely, na straně druhé introspektivní obrazy. Absolvoval ještě další výjezdy do zahraničí, které měly velký formativní vliv na Jírův umělecký styl.

Předložená olejomalba „ Pont St. Denis “ je výrazem autorova originálního uměleckého rukopisu, jenž je založen na expresionismu. Výrazné barevné plochy jsou traktovány černou. „ Pont St. Denis “ zachycuje náladu vzniklou pravděpodobně kolem francouzského pouličního muzikanta, jehož produkce zaujala kolemjdoucí. Jedná se o jeden z pomyslných listů Jírova malířského deníku, neboť jak sám říkal: „Člověk maluje jedno své téma – jeden obraz po celej život. Moje obrazy, to je můj deník, mé listy důvěrné, které zveřejňuji a snažím se jim dát všelidský, obecný význam.“

WOLF JAN (1941–2016)

Surrealistická

kompozice 2

1966

olej, plátno

100 × 75 cm

sign. na rubu Wolf 1966

300 000 Kč

Vystavováno

Jan Wolf (1931–2016), Topičův salon, Praha 2025, č. 2

Prezident Umělecké

besedy Zlatorohu, privátní galerie DAW, předseda jazzového klubu a čestný člen surrealistické skupiny

Stir up

Jan Wolf byl renesanční osobností českého umění –malíř, kreslíř, všestranný umělec a organizátor kulturního života. Jeho tvorba vyrůstala z brněnského uměleckého prostředí, ovlivněná mistry jako František Kaláb či Bohdan Lacina, a přesto zůstala autentická, prostoupena vnitřní svobodou a výrazovou naléhavostí.

Jako prezident Umělecké besedy Zlatoroh podporoval mladé umělce, přátelil se s avantgardisty včetně Vladimíra Boudníka. Politické peripetie normalizace jej přinutily stáhnout se do ústraní Českomoravské vrchoviny, avšak jeho umělecká činnost neustala – pracoval ve svobodném povolání a jeho díla nacházela cestu na výstavy i do světových sbírek.

Po roce 1989 znovu ožil jeho duchovní i společenský odkaz: obnovil Uměleckou besedu, jazzový klub, vedl privátní galerii DAW a stal se čestným členem surrealistické skupiny Stir up. Jeho celoživotní snaha propojovat umění, komunitu a osobní svobodu z něj učinila nezaměnitelnou postavu české kulturní scény.

KMENTOVÁ EVA (1928–1980)

Hlava

1971/1997

bronzový reliéf

49 × 57,5 × 7,5 cm

sign. neznačeno

320 000 Kč

bronzový odlitek ze sádrového originálu pořídil v roce

1997 Olbram Zoubek, dědic díla Evy Kmentové, přiloženo potvrzení pravosti Polany Bregantové

KUBÍČEK JÁNUŠ (1921–1993)

Jeviště pro modrou

1979

olej, plátno

96 × 53 cm

sign. na rubu monogram J. K. / 79. na rubu popis autorem a číslo soupisu díla DJK

1991 0605

80 000 Kč

100 VOBECKÝ FRANTIŠEK (1902–1991)

Zátiší s červeným květem

olej, plátno

73 × 96 cm

sign. LD F. Vobecký na rubu razítko ČFVU a štítek s popisem díla 450 000 Kč

Posuzovaný obraz „ Zátiší s červeným květem “ je reprezentativním a sběratelsky zajímavým dílem malíře a fotografa Františka Vobeckého, který se řadí k výrazným osobnostem českého umění mezi dvěma světovými válkami.

Rodák z Trhového Štěpánova se vyučil krejčím a následně absolvoval kurzy kreslení na Ústřední škole dělnické v Praze. Poté přesídlil do Paříže, kde pracoval jako krejčí v módních salónech, a přitom navštěvoval kurzy na Académie Colarossi a Académie de la GrandeChaumière. Po návratu se živil jako střihač a modelář v předních krejčovských salonech. Jako externí pracovník učil střih na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Svá umělecká díla zveřejňoval pouze výjimečně. V šedesátých letech se však začala objevovat v českých i zahraničních publikacích.

Vobeckého styl se nejprve vyznačoval lyrickým kubismem, aby se postupně přetvářel v duchu surrealismu. „ Zátiší s červeným květem “ je dynamickou hrou tvarů a chladných barev. Olejomalba působí jako snaha o zachycení snu, pro který je příznačné, že v něm nikdy není vidět slunce. Z obrazu čiší osobní a hluboký prožitek z malby jako takové. Ostatně pro Vobeckého je tvorba oním prožitkem, který je přitahován tím, co samo září krásou a je nabito životem. Předložené „ Zátiší s červeným květem “ je dokonalým výrazem tohoto vnitřního naladění a přístupu k tvorbě. Díla Františka Vobeckého se v poslední době těší zájmu ze stran sběratelů, kteří hledají zajímavá díla české moderny.

101 JANKOVIČ JOZEF

(1937–2017)

Hlava II

1989

reliéf, polyester, barvy

79 × 70 cm

sign. PD Jankovič, na rubu Jankovič 89

55 000 Kč

102 MAKOVSKÝ VINCENC

(1900–1966)

Reliéf II

1930–1998 bronzový reliéf

29 × 51 cm sign. neznačeno na rubu značení litce: 2/5 1998 Odlil Holata 35 000 Kč odborná expertiza PhDr. Jiří Hlušička

OVČÁČEK EDUARD (1933–2022)

Total Q

1965

bronzový reliéf, deska 5/5

44 × 54,5 × 4,5 cm

sign. na rubu Eduard Ovčáček zespodu raznicí TOTAL Q

95 000 Kč

103

104 ZYKMUND VÁCLAV

(1914–1984)

Imaginární portrét

1944

olej, plátno

56 × 38 cm

sign. neznačeno

přiložen certifikát pravosti od Aleny

Zykmundové, manželky autora

65 000 Kč

105 NOVÁK VLADIMÍR

(1947–2024)

Tragedie letního večera

1968

olej, plátno

45,5 × 35 cm

sign. na rubu na blindrámu V Novák na rubu název díla autorem

35 000 Kč

Reprodukováno

katalog Vladimír Novák, Krásné dny – obrazy 1967/1980, Galerie Perón, str. 10

106 NAČERADSKÝ JIŘÍ

(1939–2014)

Ka II. / Houby

1963

olej, lepenka, oboustranná malba 36 × 50,5 cm

sign. LN Načeradský 1963, na rubu LD Načeradský 1964 150 000 Kč

Vystavováno

Jiří Načeradský – Krásné a erotické stroje, Galerie u Betlémské kaple, 2013

Reprodukováno

katalog (Ne)Známý Načeradský 1956–1967, vydala Galerie Perón 2000, str. 22, u příležitosti autorových šedesátin

107 KOBLASA JAN (1932–2017)

Oheň

1961

objekt, sádrová plastika, barva 14 × 60 × 6 cm sign. na rubu Jan Koblasa 27/3/61 70 000 Kč

108

JOHN JIŘÍ (1923–1972)

Z Mostecka

1962

suchá jehla, autorský tisk

17,5 × 25,5 cm

sign. PD Jiří John 62

25 000 Kč

109

JOHN JIŘÍ (1923–1972)

Výtahová šachta

1960

suchá jehla, autorský tisk

35,5 × 19,5 cm

sign. PD Jiří John 60

48 000 Kč

110

ISTLER JOSEF (1919–2000) Fantom

1947

kresba tuší, karton

31 × 25 cm

sign. PD Istler 47

18 000 Kč

ZYKMUND VÁCLAV (1914–1984)

Ukřižovaná

olej, plátno

52 × 32 cm sign. nezjištěna na rubu štítek s popisem díla, přiložený certifikát pravosti od manželky autora 25 000 Kč

JOHN JIŘÍ (1923–1972)

Žlutý interiér (Muž v místnosti)

50. léta 20. stol. olej, lepenka

36 × 51 cm

sign. nezjištěna na rubu přípis autora, potvrzení pravosti od Vladimíra Johna

300 000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Pavel Brunclík odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

sbírka Vladimíra Johna, bratra autora

Obraz „ Žlutý interiér (Muž v místnosti) “ je autentickým, nesporně vangoghovsky cítěným, vzácným raným dílem Jiřího Johna, autora, jehož zvnitřnělý a zároveň důrazný malířský a grafický projev představuje jeden z nejsvébytnějších dobových tvůrčích výrazů. Jiří John byl solitérem, který v podmínkách politicky se uzavírající poválečné československé společnosti patřil k nositelům humanistických hodnot české moderní kultury. Jeho život se bohužel uzavřel předčasně, zanechal však po sobě celistvé, vyzrálé dílo. Tichý, soustředěný, patřil k typu malířů-básníků, jako byli např. Jan Preisler, Jan Zrzavý či Josef Šíma. Jiří John vyšel ze skromných poměrů: pocházel z rodiny továrního dělníka z Třeště na Českomoravské vysočině. Dětství a mládí na venkově v něm zanechaly

hluboké stopy, takže se k rodnému kraji ve svém díle nepřestal nikdy vracet, o čemž svědčí i posuzovaný obraz. V letech 1946–1951, za studií v ateliéru Josefa Kaplického na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, vznikají jeho první osobitá díla. Byl členem skupiny UB 12 a SČUG Hollar. V letech 1954–58 vytvořil společně s Václavem Boštíkem památník židovských obětí nacismu v Pinkasově synagoze v Praze. Od roku 1963 vedl večerní školu kreslení na AVU.

Jiřího Johna silně ovlivnilo přátelství s Václavem Boštíkem a Václavem Bartovským, autory, kolem nichž se koncem padesátých let zformovalo jádro budoucí skupiny UB 12. Bartovský vnášel do českého prostředí díky své orientaci prvky francouzské malířské kultury a tyto vlivy můžeme také přeneseně nalézt v Johnových magických zátiších z konce padesátých let. Malíř tu z jiného úhlu pohledu promlouvá o estetice všednosti, jež oslovovala široké spektrum poválečných modernistů. Po obrazech zátiší a městské a venkovské krajiny, jež se vyznačovaly plošností a střídmou barevnou škálou, se John před polovinou šedesátých let obrací k přírodní tematice: soustředí se na mikro-děje v přírodě, zobrazuje krystaly, horniny, hledá výtvarný řád v krajině. I v malbě u něj dominuje kresebný prvek, typické je šrafování, výrazná linie a kontura tvarů.

„ Pro Johnovu tvůrčí zralost bylo příznačné, že docházelo ikonograficky i metodou zobrazení k přirozeným prostupům malby a grafiky. (…) Umně vyvažoval lineární a koloristické prostředky svého výtvarného projevu v podobném poměru, jako dovedl své subjektivní účastenství smyslů a úvah včlenit do objektivizující interpretace zobrazovaných motivů “ (J. Šetlík).

Obraz „ Žlutý interiér (Muž v místnosti) “ pochází z autorovy rané tvůrčí fáze, kdy se ještě konstituoval jeho typický výtvarný projev.

Jiří Kohoutek správně vystihl, že „ každý velký umělecký projev je v prvé řadě podmiňován talentem svého tvůrce. U Johna ho dokládají zcela přesvědčivě již jeho prvotiny…“. Autorův výtvarný projev měl od počátku neobyčejnou pokoru před pravdou zobrazení. S tím souvisel i důraz na prostou, nehledanou tematiku. Johnova mimořádná vnímavost a pozornost dokázala nacházet právě v nejprostších námětech mnoho pozoruhodného jak z obsahových, tak z malířských hledisek. V obraze „ Žlutý interiér (Muž v místnosti) “ John objevuje zvláštnost ve všednosti. Jeho střízlivý pohled skutečnost nepoetizuje, protože je poetická sama o sobě. Je to vize věcná, která hovoří o tajemném fluidu reality, již umocňuje neoptická barevnost v tónech žluté a zelené. Charakter ztvárněného interiéru s výraznou rozestlanou postelí, umyvadlem a dalším jednoduchým zařízením nechává vzpomenout na tři varianty slavného obrazu Vincenta van Gogha „ Ložnice v Arles “ (1888–1889). Je nesporné, že k jednomu z těchto předobrazů se Jiří John v předloženém obraze doslova programově vztáhl, aby vyjádřil svůj nelehký úděl umělce nastupujícího na scénu v době, jež rozhodně žádnému náznaku modernismu nepřála.

113 SMETANA

JAN (1918–1998)

Noční přírodopis III

1969

olej, plátno

50 × 70 cm

sign. PD Smetana, na rubu Jan Smetana / 1969 na rubu popis díla autorem

220 000 Kč

114 SMETANA

JAN (1918–1998)

Torzo starého stromu

1967

olej, plátno

70 × 96 cm

sign. LN Smetana 67, na rubu Jan Smetana / 1967, Jan Smetana na rubu popis díla autorem, razítko výstavy

360 000 Kč

Vystavováno

Galerie Dolmen, Praha

115 GROSS FRANTIŠEK (1909–1985)

Postava

1964

olej, sololit

61 × 36cm

sign. PD F. Gross 64

75 000 Kč

116 MATAL BOHUMÍR (1922–1988)

Pomník

1979

olej, sololit

35 × 25 cm

sign. LD Matal 79., na rubu Matal 79. na rubu název díla autorem

60 000 Kč

117

VÁLOVÁ JITKA (1922–2011)

Figury

1978

kombinovaná technika, laky, kvaš, pastel, karton

84 × 59 cm

sign. UD Jitka Válová 1978

150 000 Kč

118

VÁLOVÁ KVĚTA (1922–1998)

Osud

1974

tempera, karton

57,5 × 87,5 cm

sign. PD K. Válová 74

140 000 Kč

119

KUBÍČEK JÁNUŠ (1921–1993)

Kompozice s vlnovkou

1970

olej, plátno

53 × 68,5 cm

sign. na rubu monogram J.K. na rubu na blindrámu popis díla autorem, razítko a číslo soupisu díla DJK 0497

60 000 Kč

120

FOLTÝN FRANTIŠEK KAREL (1937–2000)

Výboje

1961

kombinovaná technika, olej, plátno

73,5 × 49,5 cm

sign. PD monogram FF 61, na rubu F. Foltýn / 1961 na rubu popis díla autorem

40 000 Kč

121 MIRVALD VLADISLAV

(1921–2003)

Struktura písmen MI – kaňkáž

1964

kresba tuší, tempera, karton

59,5 × 42 cm

sign. na rubu Vladislav Mirvald 1964 na rubu popis díla autorem

44 000 Kč

122 MIRVALD VLADISLAV

(1921–2003)

Nulová struktura

1964

kresba tuší, akvarel, karton

62,2 × 44 cm

sign. na rubu Vladislav Mirvald / 1964

na rubu popis díla autorem

40 000 Kč

123

MIRVALD VLADISLAV (1921–2003)

Struktura dvojek procházející kaňkáží

1964

kresba tuší, tempera, karton

59,5 × 42 cm

sign. na rubu Vladislav Mirvald 1964 na rubu popis díla autorem

38 000 Kč

Koloristicky vyvážená olejomalba pochází od Bohdana Laciny, malíře, grafika, ilustrátora a sochaře, představitele generace nastupující na scénu v druhé polovině třicátých let, generace, pro niž byl zcela zásadní styk s hlavním teoretikem meziválečné avantgardy, Karlem Teigem.

LACINA BOHDAN (1912–1971)

Bez názvu

1968

olej, plátno

70 × 81 cm

sign. PD Lacina 68

120 000 Kč

Lacinova malířská tvorba byla zprvu ovlivněna dílem Antonína Slavíčka, Otakara Kubína, Josefa Šímy a Salvadora Dalího. Ve 30. letech se stal členem surrealistické Skupiny Ra, v níž setrval až do jejího zániku v roce 1948, kdy byla její činnost z politických důvodů zakázána. Od počátku 40. let nalezl vlastní osobitý styl a začal malovat obrazy, v nichž využíval metaforického bohatství poezie.

Předložený obraz „ Bez názvu “ vznikl v roce 1968, tedy rok poté, co byl Lacina jmenován mimořádným profesorem na katedře dějin umění a výtvarné výchovy na Univezitě J. E. Purkyně v Brně. Právě 60. léta představují vrchol Lacinovy tvorby. Olejomalba spadá do etapy, jež je prostoupena úvahami o čase a prostoru prostřednictvím geometrických kompozicí a poetických barevných kontrastů.

NOVÁK LADISLAV (1925–1999)

Paracelsus a Leviathan

1970

froasáž, tuš, akvarel, papír na desce

29,5 × 41 cm

sign. PD monogram LN 26. 3. 70

PD název díla autorem

60 000 Kč

126 NOVÁK LADISLAV

(1925–1999)

Rupture heurause

1994 froasáž

50 × 40 cm

sign. LD monogram LN 26. 11. 94

LD název díla autorem

16 000 Kč

127

NOVÁK

LADISLAV

(1925–1999)

Bez názvu

1973 alchymáž, froasáž

33 × 51 cm

sign. LD monogram LN 8. 2. 73

14 000 Kč

JOHN JIŘÍ (1923–1972)

Podzim v Čechách

1969

olej, plátno, dřevěná deska

45 × 40 cm

sign. PD John

450 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vizuálně uhrančivá práce humanistických hodnot

Plátno „ Podzim v Čechách “ je nesporně autentickým, sběratelsky vzácným, velmi vizuálně uhrančivým a na dobové politické kontexty zacíleným dílem Jiřího Johna, autora, který v podmínkách politicky se uzavírající poválečné společnosti patřil k nositelům podstatných humanistických hodnot české výtvarné kultury a zároveň i k zaštiťovatelům její kontinuity s tvorbou meziválečných avantgard. Autorův talent se rovnoměrně rozvíjel v malbě a grafice; kromě toho se přesvědčivě uplatnil také v ilustraci a dílech pro architekturu.

Jiří John bývá považován za největšího přírodního lyrika v českém umění druhé poloviny dvacátého století. Jeho „tichý“, zvnitřnělý a zároveň důrazný malířský a grafický projev představuje jeden z nejsvébytnějších dobových tvůrčích výrazů.

Předložený obraz „ Podzim v Čechách “ představuje krásnou a sběratelsky cennou Johnovu práci, jež propojuje jeho typické soustředění se na mikroděje přírody, na její mlčenlivý, utajený život, s reakcí na aktuální politické dění. A tak kromě toho, že zde autor, jak pro něj bylo maximálně typické, zachytil jakýsi vnitřní řád podzimní přírody, jsou tyto jemné botanické prvky vizuálně přebity „naléhavostí“ rozervaného rudého praporu uvázaného na trnové větvi. Jiří John zde nesporně ztvárnil dramatičnost událostí srpnové okupace 1968 i nejaktuálnější vývoj v srpnu roku 1969, kdy se na mnoha místech republiky odehrávala protiokupační shromáždění, která byla násilně potlačována.

130

SOPKO JIŘÍ (1942) Bez názvu

1974

akvarel, kresba perem, karton

58 × 41 cm

sign. PD Jiří Sopko 1974

60 000 Kč

131

SOPKO JIŘÍ (1942) Stín

1986

akvarel, karton

20,5 × 29 cm

sign. PD Jiří Sopko 86

25 000 Kč

132

SOPKO JIŘÍ (1942)

Loutka

2002

akryl, překližka

30 × 28 cm

sign. na rubu Sopko 2002

30 000 Kč

Provenience zakoupeno z ateliéru autora

STRATIL VÁCLAV (1950)

Bez názvu

olej, plátno

80 × 60 cm

sign. PN Stratil

150 000 Kč

133

FRANTA (FRANTIŠEK MERTL)

(1930)

Bez názvu (Hlídač)

2016

akryl, plátno

100 × 81 cm

sign. PD Franta, na rubu Franta 2016

60 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

z ateliéru autora, Vence, Francie

Expresivně traktovaná práce „Nové figurace“ se podařila v neobyčejný zážitek krásy

Nabízené dílo „ Bez názvu (Hlídač) “ je autentickou, skvostně expresivně traktovanou, hluboké existenciální obsahy tematizující prací Františka Mertla alias FRANTY, celosvětově uznávaného umělce a výrazné osobnosti českého exilového umění, představitele proudu tzv. Nové figurace. Jeho výrazově silnou, od roku 1958 v jižní Francii vytvářenou tvorbu nejaktuálněji představila velká retrospektiva v Jízdárně Pražského hradu (14. 2. – 15. 6. 2025), uspořádaná u příležitosti autorových úctyhodných devadesátých pátých narozenin. Třebíčskému rodákovi se nesplnil chlapecký sen, že se stane cyklistou (i když se jízdě na kole věnoval ještě ve svých osmdesáti letech), zato se realizovala jeho představa, že bude malířem. Pro přesvědčivý výtvarný talent byl přijat na Vyšší uměleckoprůmyslovou školu v Brně (1948–52) a po jejím absolvování studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Miloslava Holého (1952–1957). Profesor si jeho nadání velmi cenil a roku 1956 mu zaštítil stipendijní pobyt na Akademii v italské Perugii (1956), který představoval důležitý impulz v jeho tvůrčím směřování. Tam poprvé stanul tváří v tvář dílům renesančních mistrů, středověké architektuře, jižní krajině i italskému neorealismu. Osudové bylo jeho setkání se studentkou italštiny, alžírskou Francouzkou Jacqueline, s níž se chtěl oženit. Po její cestě do Prahy však tomu zabránily komunistické úřady. Mladý malíř se však svého úmyslu nevzdal. Využil zájezdu studentů Akademie do tehdejšího východního Berlína a ilegálně přejel s dělníky do západní části rozděleného města. Po krátké internaci odjel do Francie, kde pár uzavřel sňatek (1959) a usadil se nejprve v Nice, záhy pak ve Vence.

První samostatnou výstavu měl Franta v Paříži v roce 1960. Pouhých pět let po svém příchodu do Francie se již trvale zařadil mezi představitele francouzské nové figurace – lidská postava, v celém širokém spektru svého pojetí, se výtvarníkovi stala nevyčerpatelným inspiračním zdrojem. Aktuálnost Frantovy tvorby spočívá v umělcově citlivosti vůči kráse i hrůze lidského bytí, které se ocitá pod politickým, technickým nebo konzumním tlakem společnosti. Jeho plátna jsou nejen svědectvím o možné kruté politické nespravedlnosti, ale také výzvou k solidaritě s lidmi v ohrožení.

Figura v pojetí Franty je pojítkem mezi autorem a divákem; její vyjadřovací spektrum je doslova neohraničené. Člověk na jeho plátnech podává svědectví: o sobě, o době, o světu, jehož je nedílnou součástí a který zároveň systematicky ničí. K tomu všemu napomáhá výtvarníkova bravurní znalost lidské anatomie, kterou dokonale ovládl v dobách svých pražských akademických studií.

Nabízené dílo „ Bez názvu (Hlídač) “, jež je menší variantou obrazu aktuálně vystaveného v Jízdárně Pražského hradu, reprezentuje autorovu výraznou tvůrčí linii definovanou figurami „černých Afričanů“. Toto plátno jako by dokonale ilustrovalo výrok francouzského filozofa Gillese Deleuze: „ Jedním z motivů umění a myšlení je určitý stud z toho, že jsme lidmi.“ Františku Mertlovi alias Frantovi se tu podařilo proměnit „neštěstí světa“ v neobyčejný umělecký zážitek krásy.

ZÍVR LADISLAV

(1909–1980)

Žena za kožedělným strojem

kolem 1947

pálená kolorovaná hlína, kov v. 18,5 cm

sign. zezadu Zívr

130 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

z pozůstalosti malíře Františka Grosse (1909–1985), sochařova dlouholetého blízkého přítele

Posuzovaná plastika „ Žena za kožedělným strojem “ je autentickým, vrcholně skupinovým dílem Ladislava Zívra, přední osobnosti českého moderního sochařství, jediného sochaře slavné Skupiny 42. Umělcovým specifikem se staly právě plastiky z polychromované nebo patinované pálené hlíny, která byla jeho hlavním materiálem již od raného školení v rodinné dílně. Ladislav Zívr se narodil roku 1909 v Nové Pace. Ve svém rodišti se nejdříve vyučil hrnčířem u svého otce, který byl dlouhá léta místním starostou. Už jako malý chlapec trávil v otcově dílně mnoho času, a tak nebylo pochyb, že se rovněž rozhodne pro práci s hlínou. V letech 1927–1928 studoval na Odborné keramické škole v Bechyni a následně, v letech 1928–1931, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (u Heleny Johnové a Josefa Drahoňovského). Do uměleckého života vstoupil na přelomu dvacátých a třicátých let. Silně na něj zapůsobilo dílo Otty Gutfreunda a od

počátku třicátých let vytvářel pod jeho vlivem osobitě pojaté kubistické plastiky a civilistně laděné portréty. Před polovinou třicátých let se zařadil ke skupině mladších surrealistů. Začal ve svých objektech uplatňovat surrealistickou estetiku náhodných setkání a kombinovat různorodé materiály. Vynalezl také experimentální výtvarnou techniku – muláž, v níž spojoval přírodní materiály se sádrou.

V letech 1942–1948 byl členem Skupiny 42 a ovlivněn její civilizační poetikou vytvořil své nejlepší plastiky, které většinou zobrazují lidskou postavu srůstající v jediný celek s přístrojem, symbolem moderní doby. Civilistní tvorba válečných let a zejména pak let 1945–1948 se považuje za Zívrovo nejsilnější období.

V padesátých letech v důsledku politických událostí a diktátu socialistického realismu sochař uměleckou činnost na čas omezil. V osamění se tehdy za pomoci mikroskopu a dalekohledu obrátil ke studiu přírodních procesů, mikroskopických a makroskopických forem, i k laboratorním výzkumům. Jeho pozdní dílo, vznikající po roce 1963 v ústraní v ateliéru ve Ždírci u Staré Paky, vycházelo především z tvarové inspirace tímto dlouholetým studiem přírody. Za posledních dvacet let dokázal vytvořit nejucelenější a největší část svého sochařského díla, které celkově charakterizuje snaha o vystižení čistoty prvotních tvarů a velká míra imaginativnosti.

Předložená plastika je mimořádně zdařilou Zívrovou prací z období jeho působení ve Skupině 42, jejíhož programu se autor začal účastnit roku 1943, a to na výzvu svého dlouholetého přítele, Františka Grosse. Právě z jeho majetku „ Žena za kožedělným strojem “ pochází, což ještě zvyšuje její sběratelskou atraktivitu.

Ke vztahu Ladislava Zívra a Františka Grosse je důležité uvést, že oba byli rodáci z Nové Paky. Gross po maturitě na novopacké reálce studoval na pražském Českém vysokém učení technickém a Uměleckoprůmyslové škole. V letech 1929–1931 sdíleli oba umělci ateliér v Grand-Pensionu v Praze-Dejvicích, poté v Carltonu (tam ještě s Františkem Hudečkem). S Grossem také Zívr roku 1931 poprvé vystavoval. Byl to právě František Gross, kdo od počátku strhával Zívra k umělecké činnosti, a ten se díky němu nestal „obyčejným“ hrnčířem, ale finálně sochařem světového renomé.

Předložená plastika „ Žena za kožedělným strojem “ skvostně zrcadlí vrcholnou poetiku Skupiny 42 a autorovo nové zaměření na „ svět, v němž žijeme “, jak ve skupinovém manifestu proklamoval Jindřich Chalupecký.

Roku 1947 si sochař zapsal do deníku: „ Spojit člověka s (…) kubistickými a surrealistickými formami, básnit utilitárními formami strojů vlastní, na realitě nezávislou emoci tvarů.“ To se mu v „ Ženě za kožedělným strojem “ dokonale podařilo. Autor zde vytvořil moderně organicky formovanou sochu – znak, v níž figura geniálně srůstá se svým „atributem“ – strojem. Dalo by se dokonce hovořit o jakémsi novotvaru, zrodu nové bytosti –„člověka – stroje“. Divák je zde jednoduchostí velkoryse cítěných sochařských forem doslova vtažen do toho, jak člověk upírá veškerou svou pozornost ke zvláštnímu mechanismu přístroje a jeho konstrukci přejímá jako prodloužení svého vlastního těla.

136

HOUDEK VLADIMÍR

(1984)

Bez názvu

2017 kombinovaná technika, olej, akryl, plátno

123 × 103 cm

sign. na rubu Vladimír Houdek 2017

70 000 Kč

137

MILKOV STEFAN (1955)

Opilý anděl

2020

bronzová plastika, odlitek č. 2

60 cm

sign. zezadu Milkov 20 přiložený autorský certifikát

130 000 Kč

138 KINTERA KRIŠTOF

(1973)

Relatives

1995

3× ocelová plastika

v. 30 cm / 29 cm / 15 cm

sign. nezjištěna

400 000 Kč

139 KYNCL

FRANTIŠEK (1934–2011)

Prostorový objekt se dvěma kostkami

80. léta 20. stol.

2× krychle, bambusové špejle, epoxid, barva

10 × 10 cm

sign. nezjištěna

40 000 Kč

přiložen certifikát nabytí díla z autorova ateliéru Galerií Ztichlá klika

140

SERPAN JAROSLAV (1922–1976)

Objekt E 29

1969

objekt, asambláž, dřevo barva, deska

112 × 47 × 27 cm

sign. na rubu Serpan / 1969 na rubu název díla autorem

40 000 Kč

141

PIRRUCCIO VINCENT (1946–2014)

Bez názvu

1976

leštěná ocel na desce 60 × 60 × 7 cm

sign. na rubu Vincent Pirruccio Milano 76 35 000 Kč

142

SÝKORA

ZDENĚK (1920–2011)

7 linií pro Uměleckou besedu

1996

barevná serigrafie 54/150 44 × 44 cm

sign. PD Sýkora 96

42 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michaloová, Ph.D.

Publikováno

Zdeněk Sýkora, Grafika, Praha, 2008, s. 81, v soupisu grafického díla na s. 156

Klub přátel nové skupiny a Umělecké besedy, Praha, 1996

143

DEMARTINI HUGO (1931–2010)

Multiple 1

1968–1971

leštěná ocel, plexisklo 36/50 34 × 34 × 10 cm

sign. na rubu na štítku H. Demartini na rubu štítek s popisem díla, přiložený certifikát pravosti Camille Hoffmann

110 000 Kč

Provenience Edition Hoffmann, Frankfurt 1971

DLOUHÝ

BEDŘICH (1932)

Autoportrét 1991–99

1991–1999

kombinovaná technika, asambláž, malba, koláž, desky

225 × 504 cm

sign. 5× na rubu Bedřich Dlouhý 1991–99

5× na rubu název díla a přípisy pozice kusu v díle autorem

3 000 000 Kč

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystavováno

Bedřich Dlouhý, Autoportrét, galerie Nová síň, Praha, listopad 1999

Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, prosinec 1999–leden 2000

Spoje, SmetanaQ Gallery, Praha 1, 2022

Unikátní dílo monumuntální asambláže

Předložené dílo s autorským názvem „ Autoportrét “ je zcela výjimečnou, svým významem jednoznačně galerijní, celou autorovu tvorbu skvostně resumující, existenciálně zaměřené otázky vznášející prací Bedřicha Dlouhého, jednoho ze zakládajících členů skupiny Šmidrové (1954), legendární skupiny, která navazovala na myšlenky dadaismu a zabývala se estetikou divnosti. Na konci padesátých let se Dlouhý nakrátko přiklonil ke strukturálnímu projevu, v němž dospěl k čisté abstrakci. Přitom se však do jeho obrazů, reliéfů či objektů vracely útržky reality vytržené z původního kontextu. Později přešel ke ztvárnění romanticky laděných vizí, do nichž se promítala jeho bohatá imaginace. Zároveň ho zajímala drsná skutečnost současného světa, kouzlo odložených a nepotřebných věcí. Bedřich Dlouhý od počátku uplatňoval vyhraněný smysl pro přesné vyjádření svých představ, v nichž se nevyčerpatelná fantazie obohacovala dotykem se skutečností. V jeho malbě a kresbě, provedené až se staromistrovskou rafinovaností, přichází ke slovu metafory propojující minulost s přítomností a budoucností.

Bedřich Dlouhý se narodil roku 1932 v Plzni, odkud se rodina přestěhovala po třech letech do Mostu (1935) a následně do Prahy (1938), kde malý Beda nastupuje do obecné školy na Žižkově. Roku 1941 se udála v životě rodiny tragédie, když jeho otec, redaktor Josef Dlouhý, byl popraven nacisty.

Po studiu na Státní keramické škole v Praze pracoval rok ve výrobně keramiky a poté se přihlásil na Akademii výtvarných umění, kde byl přijat do ateliéru prof. Miloslava Holého, kde se dle slov spolužáka Jana Koblasy stal „ koloristickým fetišistou “. Roku 1954 se ze studentských recesistických aktivit zformovalo jádro budoucího klubu Šmidrů (B. Dlouhý, J. Koblasa, R. Komorous, K. Nepraš ad.). Šmidrové se snažili vytvořit si svůj vlastní, nereálný, částečně recesistický a částečně mytologický svět, měli dokonce svoje vlastní dechové těleso, nechávali si narůst knírky a nosili šavle jako v dobách Rakouska-Uherska. Po nuceném ročním přerušení školy z politických důvodů se Dlouhý vrátil na Akademii do figurální třídy vedené profesorem Karlem Součkem, kde v roce 1959 absolvoval.

Jedinečný protipól k dokonale zvládnutým klasickým výtvarným postupům představuje v Dlouhého tvor-

bě technika asambláže, kterou autor s oblibou užívá od raného období až do současnosti a v níž se mu podařilo geniálně nastavit zrcadlo v čase měnící se doby.

Při kontemplaci monumentální asambláže – triptychu „ Autoportrét “ si uvědomíme, že se jedná o naprosté unikum v autorově tvorbě. Tato práce vznikala úctyhodných osm let (1991–1999) a autor v ní zmapoval předmětnou stránku své výtvarné každodennosti, aby ji současně postavil před otázku, co je to skutečnost. Volně podle Johna Cage bychom to mohli interpretovat slovy: „ Řekl byste, že obraz, před nímž stojíte, je skutečný? Ano. V jakém smyslu je podle Vás skutečný?

V každém smyslu.“

V tomto neobyčejně velkoryse a náročně koncipovaném díle, zobrazujícím pohled na desku autorova pracovního stolu, se Dlouhý vzdal „zašifrovaných odkazů“ a zredukoval iluzivní fantazii ve prospěch principu „koláže“ a konceptuální celistvosti, aby vystoupily na povrch základní rysy přítomnosti a její komplexní povaha.

Věra Jirousová ke vzniku „ Autoportrétu “ přiléhavě napsala: „ Během let, kdy Bedřich Dlouhý pokračoval v nekonečně trpělivé práci na své výpravně malované a z nejrůznějších předmětů vrstvené konfrontaci se smyslem vlastní malby, jako by se stávalo den ze dne zřetelnější, že pokud se v mládí nebo ve zralém věku nevypravil za velkým námětem do ‚velkého‘ světa svobodné západní kultury, ani nepřekročil hranice bezprostředně prožívané osobní zkušenosti (a odolal pokušení vytvořit panoramatický obraz ve svém ateliéru), existuje tu pak ještě možnost, že k němu vyvolené téma přijde samo. Jednoho dne se objeví přímo na jeho pracovním stole. Téma, stvořené na míru jeho životní zkušenosti, závažné a malířsky z gruntu založené, tak silné a přesvědčivé, aby uneslo záludné otázky a tíhu pochybnosti, která se zákonitě dostaví spolu s odhodláním rekapitulovat vlastní dílo.“

Předložené unikátní dílo Bedřicha Dlouhého „ Autoportrét “ se k divákovi obrací s otázkami: Co je pravdivé? Je obraz ještě výpovědí o kráse? Nenabízí jednoznačné odpovědi, ale pomáhá vytvořit kontext, aby samy věci ukázaly vizuální stránku skutečnosti, která senzitivně zrcadlí existenciální podmínky současného života.

Bedřich Dlouhý před Autoportrétem

145 JIRKŮ BORIS

(1955)

Eva a Adam

2006

kombinovaná technika, olej, asambláž, sololit, autorský

kolorovaný rám

77,5 × 67 cm

sign. PD 06 Jirků UD název díla autorem

60 000 Kč

146

FILA RUDOLF (1932–2015)

Světlo

1974

olej, plátno

100 × 100 cm

sign. UD R. Fila 74, na rubu

R. Fila / 1974 na rubu popis díla autorem

75 000 Kč

Předložený obraz „ Krajina s archou “ vytvořil český malíř, ilustrátor, grafik a člen Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Jan Souček, jehož dílo varující lidstvo před katastrofami patří k vrcholům tvorby dvacátého století.

Autor se narodil v roce 1941 v Praze a po dokončení Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské u Stanislava Libenského studoval v letech 1963–1969 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Adolfa Hoffmeistera. Svá jedinečná díla vystavoval nejen v České republice, ale i v Německu, Rakousku, ve Francii či v USA.

147

SOUČEK JAN (1941–2008)

Krajina s archou

1985

olej, plátno

70 × 99 cm

sign. LD monogram JS 85, na rubu na blindrámu

J. Souček

na rubu název díla autorem, na rubu razítko

Galerie Grewenig, Heidelberg

45 000 Kč

Tvorba Jana Součka byla ovlivněna manýrismem a romantismem. Vyznačuje se důsledností, pečlivostí a mistrnou barevností. K častým tématům patří sugestivní historické či utopické krajiny, které však vycházejí z žité přítomnosti a z přemýšlení nad společností a světem.

Velmi působivá olejomalba „ Krajina s archou “, vytvořená v duchu osobitého imaginativního realismu, odkazuje k biblickému motivu „archy“. Archa, pomyslný střed obrazu, je rovněž i místem, v němž dochází k dynamickému setkávání dočasného světla a přicházející tmy v podobě očekáváného „očištění lidské zkaženosti“. Obraz je zprostředkováním vidění jiného světa, jiné skutečnosti. Součkovy práce jsou vzácným sběratelským artiklem, neboť většina jeho vynikající tvorby je již součástí soukromých sbírek.

148

VAŠÍČEK VLADIMÍR (1919–2003)

Spájení

1995

olej, plátno

125 × 80 cm

sign. LD Vašíček 95 na rubu popis díla

95 000 Kč

Provenience z majetku rodiny autora

Vystavováno

Zlín 1995

Ždánice 1998

149

VAŠÍČEK VLADIMÍR (1919–2003)

Neklidná představa

1981

olej, plátno

75 × 85 cm

sign. LD Vašíček 81 na rubu štítek s popisem díla

75 000 Kč

Myši

1988

olej, plátno

145 × 119 cm

sign. na rubu Kokolia 1988 na rubu název díla autorem

420 000 Kč

150 KOKOLIA VLADIMÍR (1956)

151 NAČERADSKÝ JIŘÍ

(1939–2014)

Bez názvu

1981

kombinovaná technika, akvarel, tuš, karton

62,5 × 44 cm

sign. PD Načeradský 81

15 000 Kč

152 NAČERADSKÝ JIŘÍ

(1939–2014)

Po aktu

2013

olej, plátno

130 × 162 cm

sign. PD Načeradský 2013

150 000 Kč

153

NAČERADSKÝ JIŘÍ (1939–2014)

Život v krabici

2014

olej, plátno

130 × 162 cm

sign. PD Načeradský 2014

150 000 Kč

154

NAČERADSKÝ JIŘÍ (1939–2014)

Kudlanky

1978

tempera, kvaš, karton

57,5 × 40 cm

sign. PD Načeradský 78

22 000 Kč

155

BÁRTA TOMÁŠ (1982)

Bez názvu

2024

akryl, plátno

230 × 180 cm

sign. na rubu Tomáš Bárta 2024

rubu popis díla autorem

85 000 Kč

Vystavováno

Tomáš Bárta – Přízrak v domě, Fait Gallery MEM, Brno, 2024

156

KOTÍK JAN (1916–2002)

Tabule

1965

kombinovaná technika, olej, kresba, koláž, plátno

83,5 × 100 cm sign. nezjištěna na rubu popis díla autorem a štítek s popisem

300 000 Kč

Reprodukováno

monografie Jan Kotík 1916–2002, Národní galerie v Praze 2011, str. 352, č. 927

ŠIMOTOVÁ ADRIENA

(1926–2014)

Plovoucí lahve

1993

pigmenty, novinové papíry 83 × 178 cm

sign. PD Adriena Šimotová 93

240 000 Kč

pravost díla potvrdil Mgr. Pavel Brunclík, Ph.D., Nadační fond Adrieny Šimotové a Jiřího Johna

Mimořádné experimenty s novinovým papírem a barvou

Předložené dílo s názvem „ Plovoucí láhve “ z roku 1993 je prací jedné z nejvýznamnějších českých výtvarnic 20. století Adrieny Šimotové, která se do dějin výtvarného umění zapsala mimo jiné svou emotivní a introspektivní tvorbou.

Adriena Šimotová se narodila v roce 1926 do česko-francouzské evangelické rodiny, v níž byla vedena k umění a kultuře. Během druhé světové války studovala na Státní grafické škole u Zdeňka Balaše, a poté pokračovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Josefa Kaplického. Během studií se seznámila s malířem a grafikem Jiřím Johnem, za kterého se v roce 1953 provdala. Jejich vztah byl hluboký a vzájemně inspirativní. Společně stáli u založení umělecké skupiny UB 12 v roce 1960, která pokračovala v tradici Umělecké besedy.

Šimotová se nejprve věnovala malbě a grafice, ale po předčasné smrti manžela se její tvorba zásadně proměnila. Tato změna byla jednak reakcí na osobní život, ale i potřebou adekvátního uměleckého vyjádření. Opustila tradiční malířské techniky a začala experimentovat s papírem a textilem. Vytváří působivé objekty, koláže a frotáže. Vyvinula unikátní metody, k nimž patřilo mačkání, prořezávání a vrstvení papíru. Tyto výrazové prostředky, jejich křehkost, měkkost, dokázaly vyjádřit pocit pomíjivosti a prchavosti bytí.

„ Plouvoucí láhve “, jejichž obrysy jsou zvýrazněné typickou modří, jako by poukazovaly na křehkost objektu, který je otištěn na novinovém papíru, který však podléhá ještě rychlejšímu zániku, nežli je tomu v případě lahví. Avšak je to právě láhev, která se na papíru zprvu zjevuje, žije ve svém tvaru, a následně zaniká. Láhve plavou, jsou přítomné, ale současně odplouvají, mizí z dohledu. Zbývá pouze otisk v podobě vzpomínky. Zániku nepodléhá pouze člověk, nýbrž i věci, které stvořil. Adriena Šimotová obdržela v roce 1990 prestižní cenu Gottfrieda von Herdera ve Vídni. Rok nato jí byl udělen francouzský Řád rytíře umění a literatury – Chevalier d’Ordre de l’Art et Lettre. Její díla jsou součástí sbírek prestižních institucí, k nimž patří Národní galerie v Praze, vídeňská Albertina či Centre Georges Pompidou v Paříži. Tvorba Šimotové nadále inspiruje a oslovuje milovníky umění stejně jako sběratele.

KRATINA RADOSLAV (1928–1999)

Objekt s půlkruhy

1977

leštěný aluminiový variabilní objekt

11 × 31 × 31 cm

sign. nezjištěna

400 000 Kč

Vystaveno

Radek Kratina (1928–1999), dům U kamenného zvonu, GHMP a Muzeum Kampa, 2013

Reprodukováno

Radek Kratina 1928–1999, Hana Larvová, Gallery 2013, str. 44

Výrazný představitel

„Nové citlivosti“

Autorsky zcela originální kovový předmět „ Objekt s půlkruhy “ pochází od Radoslava Kratiny, významného českého grafika, návrháře, fotografa, malíře a sochaře, představitele takzvané „ nové citlivosti “.

Radoslav Kratina se narodil v roce 1928 v Brně, kde vystudoval Školu uměleckých řemesel a následně pracoval jako textilní návrhář. Od roku 1952 pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze nejprve u malíře Josefa Nováka, následně u Aloise Fišárka. Od roku 1957 pracoval jako průmyslový návrhář textilu a hraček, u nichž si vyzkoušel princip proměny v prostorovém řešení. Kratina vytvářel figurky a kostky, které měly děti stimulovat k hravosti formou přidávání prvků dle určitých pravidel.

Během šedesátých let se zúčastnil několika výstav spolu s autory, kteří se zabývali strukturální abstrakcí, konstruktivismem a lettrismem. Přelom v Kratinově tvorbě nastal v roce 1964, kdy zkonstruoval první variabilní reliéf v podobě dřevěného rámečku z vypálených zápalek. Podobu samotného reliéfu, jeho strukturu bylo možné měnit tlakem prstů. Kratina poté začal rozvíjet další řadu variabilních reliéfů, které byly sestavovány z korkových zátek, dřevených tyčinek, válečků či špalíků. Za východisko mu sloužila geometrická konstrukce, která umožnila náhodné variace. Samotný divák jej tak mohl dle libosti měnit a „dokončit“, přičemž žádné uspořádání nebylo více či méně preferováno.

Od první poloviny sedmdesátých let Kratina začal experimentovat s kovem ve snaze dosáhnout co největší přesnosti skladebných prvků. Výsledný tvar byl dokonalejší díky strojovému opracování. Prefabrikované technické prvky nejprve nakupoval v železářství, později si našel dílnu, v níž mu dokázali vyrobit jednotlivé díly na zakázku. Kratina používal železo, mosaz a lehký dural, přičemž povrch upravoval, aby dosáhl buď vysokého lesku, či požadovaného matu.

Předložený „ Objekt s půlkruhy “ z roku 1977 je precizní prací, pro niž je charakteristický Kratinův racionální přístup. Přesné, strojové zpracování, důraz na modifikovatelnost, přijímá člověka ke hře. Objekt je schopný navodit nejen hluboký estetický zážitek, ale dává možnosti ho dle libosti měnit a mít s ním přímý kontakt. Kratinova pozoruhodná díla jsou zastoupena v mnoha českých i zahraničních sbírkách a právem se těší mimořádnému zájmu nejen na aukcích s uměním.

FILA RUDOLF (1932–2015)

Mimikry

1962 kombinovaná technika, olej, plátno

100 × 80,5 cm sign. PN R. Fila 62 na rubu 2 poškozené štítky s popisem díla

80 000 Kč

MALICH KAREL (1924–2019)

Osudy 2…

2003

pastel, koláž, ruční papír

40 × 30 cm

sign. na rubu K. Malich 2003. V. na rubu název díla autorem

100 000 Kč

ČERNICKÝ JIŘÍ (1966)

Heroin Crystal – Zátiší

1996

objekt, broušený český křišťál, ocel, bílý prášek v igelitovém sáčku, plexisklový box 9/9 11 × 56,5 × 21,5 cm sign. J Černický 9/9 pod sáčkem 140 000 Kč

162

KINTERA KRIŠTOF (1973)

Sorry, i feel little comlicated

2021

asambláž, dřevěná deska

102 × 73 × 25 cm

sign. na rubu Krištof Kintera 2021 na rubu název díla autorem

90 000 Kč

BOLF JOSEF (1971)

Bez názvu

2004

kombinovaná technika, koláž, kresba, sololit

57 × 114 cm

sign. na rubu Josef Bolf 2004

350 000 Kč

ČERNICKÝ JIŘÍ (1966)

Minimax

2019

kombinovaná technika, asambláž, plátno

141 × 180 cm

sign. na rubu J. Černický / 2019 na rubu název díla autorem

160 000 Kč

Dynamický dialog mezi minimalismem a maximalismem

Vizuálně velmi působivé dílo s názvem „ Minimax “ vytvořil český vizuální umělec, tvůrce experimentálních a intermediálních projektů, držitel řady ocenění Jiří Černický, jehož práce jsou zastoupeny v řadě významných českých i zahraničních sbírek.

Černický se narodil v roce 1966 v Ustí nad Labem jako nejstarší ze tří dětí. Již od dětství projevoval výtvarné nadání. V letech 1982–1986 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou a po maturitě pokračoval na Vysoké škole pedagogické v Ústí nad Labem. Během sametové revoluce se zapojil do společenského dění tvorbou letáků, plakátů, realizací velkoplošných propagací na panelácích či na vlacích s uhlím. Od roku 1990 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a o sedm let později absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Miloše Šejna a Jiřího Davida.

Tvorba Jiřího Černického se vyznačuje radostí z objevování, která se projevuje v širokém záběru a nejrůznějších experimentech. Černický se totiž neomezuje pouze na jedno výtvarné médium, ale využívá intermediální vyjádření. Kromě obrazů, instalací, fotografií, videí či vizuální poezie vytváří i pozoruhodné projekty. Za jejich společný jmenovatel lze považovat vyjádření emocí, ironie či sociální kritiky.

Černický například v letech 1993–1994 v projektu Slzy pro Etiopii sbíral lidské slzy, které osobně vezl do etiopského kláštera. Rovněž jsou známé jeho parafráze Munchova obrazu Křik. Ten převáděl jednak do média malby, ale i do trojrozměrných laminátových objektů –motoristických helem, ze kterých vytvořil v roce 1998 ikonickou instalaci s názvem První sériově vyráběná Schizofrenie. A konečně instalací s názvem SONY Garden z roku 2002 vytvořil parafrázi japonské zenové zahrady. Namísto písku a kamenů využil drť z elektroniky, tedy symbolů informační doby.

Posuzovaný obraz z cyklu „Minimax“ je dialogem protichůdných principů. Setkává se v něm minimalismus s maximalismem, ticho a hluk, pohyb a klid, které utvářejí zvláštní jednotu. Dílo se vyznačuje „prázdným polem“, jehož okraj tvoří barevné předměty, které napovídají, že prázdnota byla pouhou iluzí. Dynamický dialog mezi minimalismem a maximalismem se odehrává na samotné hraně díla.

PRŮVODCE PRO NEPŘÍTOMNÉ A TELEFONNÍ UCHAZEČE

Pokud se nemůžete zúčastnit aukce osobně, můžete společnosti 1. Art Consulting Brno – Praha dát vyplněním formuláře pokyny, aby se vaším jménem ucházela o příslušnou věc. Tato služba je důvěrná a je k dispozici bez dalších poplatků.

Obecné

Před aukcí

Budeme se snažit o nákup položky dle vašeho výběru za nejnižší možnou cenu (v závislosti na vyvolávací ceně a další nabídce), a nikdy vyšší, než je maximální částka, kterou určíte. V případě potřeby se vaše nabídka zaokrouhlí dolů na nejbližší částku v souladu s kroky dražebníka.

Dříve obdržené nabídky budou mít přednost. Nabídky by měly být předloženy nejméně dvacet čtyři hodin před konáním aukce. Pokud činíte nabídky prostřednictvím telefonu, doporučujeme vám ponechat maximální nabídku, kterou můžeme učinit vaším jménem v případě, že se nemůžeme dovolat. Naši zástupci jsou připraveni k provedení nabídky za vás.

Po aukci

Úspěšní zájemci obdrží přehled popisující jejich nákup a dostanou pokyn pro platbu a odbavení zboží.

Vyplnění formuláře

Tento formulář by měl být použit na jednu aukci. Uveďte číslo položky, autora věci a datum prodeje v prostoru horní části formuláře, pokud není již předvyplněn.

Uveďte prosím maximální kupní cenu v dražbě, kterou jste ochotni zaplatit za každou položku. Jiné pokyny k nákupu nebo neomezené nabídky nebudou akceptovány. Nabídky musí být číslovány ve stejném pořadí jako v katalogu.

Náhradní nabídky pro položky lze učinit slovem NEBO u čísla položky. To znamená, že pokud jste byli na začátku hodně úspěšní, nebudeme pokračovat a ucházet se o dražbu další položky pro vás. Nebo naopak, pokud vaše dřívější nabídky byly neúspěšné, budeme i nadále dražit za vás pro zbývající položky uvedené na formuláři.

Pokud jste si sjednali telefonní dražbu, jasně prosím určete telefonní číslo, na kterém jste k zastižení v době konání prodeje, včetně kódu země. Zavoláme vám ze sálu krátce před započetím dražby předmětné položky.

PLNÁ MOC

PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ

Dražba po telefonu

Zmocňuji firmu 1. Art Consulting Brno CZ, s.r.o., Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553, aby mne zastupovala při dražbě výtvarných děl, která se bude konat dne 15. 6. 2025 ve 13.30 hod. na adrese Topičův salon – Národní 9, Praha 1, a dražila za mne do uvedených limitů či po telefonu následující věci:

č. autor název cena limit nebo telefon

Zavazuji se, že vydražené předměty zaplatím nejpozději do deseti dnů ode dne konání aukce. K vydražené věci bude účtován aukční poplatek dle platného aukčího řádu. Zmocnitel prohlašuje, že jsou mu známy dražební podmínky dražebníka.

Jméno:

Příjmení:

Telefon:

Tel. pro dražbu:

E-mail:

číslo OP:

Ulice:

Město:

PSČ:

Stát:

Datum a místo: Podpis:

PODMÍNKY PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ A TELEFONNÍ

PRODEJ

Vezměte prosím na vědomí, že zastupování nepřítomných a telefonní dražby jsou nabízeny jako doplňková služba bez poplatku. Takové nabídky jsou prováděny na vaše vlastní riziko a 1. Art Consulting proto nemůže přijmout odpovědnost za jakékoli chyby nebo opomenutí nabídky.

Všechny nabídky jsou předmětem dražebního řádu prodejního katalogu. Odměna dražebníka, ve výši uvedené v dražebním řádu katalogu prodeje, bude přidána ke kupní ceně dosažené v dražbě jako součást celkové kupní ceny. Nabídky budou uspokojeny za co nejnižší cenu tak, jak to dovolí další nabídky a rezervace.

Platba na aukci

Vydražitel je povinen vyřídit své závazky ihned po vydražení, nejpozději však po skončení aukce.

Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek 22%.

Tato provize je konečná a zahrnuje jak DPH, tak autorský poplatek. Po dohodě s dražebníkem je možno zaplatit celkovou částku bankovním převodem, nebo hotově při převzetí věci v kanceláři dražebníka, nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce, pokud není dohodnuto jinak. Platební karty nejsou akceptovány.

Ochrana osobních údajů

Z důvodu plnění některých služeb, o které klienti požádali, může 1. Art Consulting zpřístupnit informace třetím stranám (např. přepravci). Je zájmem 1. Art Consulting Brno – Praha vyžadovat, aby tyto třetí strany respektovaly soukromí a důvěrnost informací našich klientů a poskytovaly stejnou úroveň ochrany informací klientů, jak je stanoveno v rámci EU.

Podpisem této Plné moci pro zastupování a telefonního dražení souhlasíte s takovým sdělením.

Upozorňujeme, že z bezpečnostních důvodů mohou být prostory 1. Art Consulting předmětem nahrávání videa. Telefony, např. telefonní nabídky / hlasové zprávy, mohou být rovněž zaznamenány.

AUKČNÍ ŘÁD – PRAVIDLA ŽIVÉ AUKCE

1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r. o. se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553

I. Úvodní ustanovení

1. Tento aukční řád je vydán za účelem organizace prodeje uměleckých děl Aukční síní 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. formou aukcí.

2. Aukce pořádané dle tohoto aukčního řádu jsou organizované dle mezinárodních zvyklostí v oblasti obchodu s uměním – v souladu s právními normami České republiky a doporučením Ministerstva pro místní rozvoj.

3. Aukce jsou přístupné pouze pro klienty Aukční síně a další osoby pouze se souhlasem Aukční síně.

4. Aukční síní se rozumí společnost 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o., se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO 60715553.

5. Konání aukce oznamuje Aukční síň dle svého uvážení způsobem obvyklým, například v aukčním katalogu, na svých internetových stránkách, ve sdělovacích prostředcích apod.

6. Tento aukční řád je pro všechny osoby zúčastněné na aukci závazný a účastí na aukci se osoby zavazují ho dodržovat.

II. Výklad pojmů

Pro účely tohoto aukčního řádu se pod jednotlivými pojmy rozumí následující:

a. aukce – forma prodeje uměleckého předmětu, kdy věc je prodávána za nejvyšší nabídnutou cenu předem neurčeného počtu zájemců. Vlastnictví k věci přechází na kupujícího zaplacením ceny.

b. licitátor – je osoba určená Aukční síní k řízení a provádění aukce, činí jménem Aukční síně všechny úkony s tím spojené, zejména zahajuje a řídí aukci, organizuje podávání nabídek zájemců o koupi a uděluje tzv. příklep, tj. ukončení podávání nabídek a potvrzení nejvyšší podané nabídky,

c. zájemce o provedení aukce – právnická nebo fyzická osoba, která uzavírá s Aukční síní písemnou smlouvu o provedení prodeje konkrétního předmětu formou aukce, může to být též Aukční síň, d. účastník aukce – právnická nebo fyzická osoba, oprávněná účastnit se aukce. Účastníkem aukce může být pouze klient Aukční síně, nesmí být vlastníkem věci ani osobou jednající ve prospěch koupi pro vlastníka. Účastníkem aukce může být pouze osoba plně právně způsobilá, starší 18 let, dodržující aukční řád, pravidla a zvyklosti slušného a vhodného chování na aukci a osoba, která nezmařila dřívější aukce Aukční síně, resp. společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. Není přípustné dražit za osoby uvedené výše. Účastníci aukce prokazují svoji totožnost platnými průkazy totožnosti (například osobní/občanský/ průkaz, pas) a jednají-li v zastoupení, předávají Aukční síní plnou moc opravňující k zastupování na aukci jiným klientem Aukční síně. Podmínkou účasti na aukci může být též složení dražební jistiny, byla-li Aukční síní požadována. Účastník aukce obdrží od zástupce Aukční síně číselné označení, pod kterým se zúčastní aukce. Po dohodě s Aukční síní se může klient zúčastnit aukce po telefonu za podmínky udělení plné moci Aukční síni pro tento způsob aukce. Při tomto způsobu aukce musí Aukční síň postupovat maximálně výhodně pro účastníka aukce.

e. aukční jistina – není vyžadována

f. aukční katalog – seznam předmětů, které budou v konkrétní aukci nabízeny klientům Aukční síně k prodeji. Katalog je uveřejněn na webových stránkách Aukční síně www.acb.cz g. vydražitel – účastník aukce, který v aukci nabídl nejvyšší cenu, která byla v aukci potvrzena veřejně licitátorem tzv. příklepem. Po zaplacení ceny se stává vlastníkem věci.

h. klienti Aukční síně – zájemci o koupi uměleckých děl formou aukcí pořádaných Aukční síní, které zaregistruje Aukční síň. Na registraci není právní nárok a je zcela v kompetenci Aukční síně, která může žádost o registraci odmítnout bez udání důvodů. Klienty Aukční síně mohou být právnické nebo fyzické osoby (starší 18 let), které prokážou zákonným způsobem svoji totožnost (například výpis z obchodního rejstříku, občanský průkaz, pas). Poruší-li klient Aukční síně tento aukční řád, může být Aukční síní bez dalšího jeho registrace zrušena, o čemž bude Aukční síní prokazatelným způsobem vyrozuměn.

III. Organizace aukce

1. Předměty zařazené do aukce budou vystaveny v den konání aukce za účelem umožnění jejich prohlídky. Místo: Praha 1, Topičův salon, 1. patro. Zájemci o prohlídku vystavených předmětů jsou povinni respektovat opatření aukční síně k zajištění ochrany vystavených předmětů. Za prohlídku předmětů určených k prodeji v aukci se neplatí.

2. Přístup na aukci mají pouze klienti aukční síně, pracovníci aukční síně, další osoby pouze se souhlasem aukční síně, jinak aukce není veřejná. V průběhu aukce nelze pořizovat fotografie, filmy ani žádné jiné záznamy bez souhlasu aukční síně.

3. Účastníci aukce jsou povinni dodržovat pokyny organizátorů a nenarušovat žádným způsobem průběh aukce.

4. Aukce je zahajována zástupcem aukční síně, který může oznámit změny oproti katalogu, změny a upřesnění aukčního řádu a oznámit z toho vyplývající pokyny k organizaci aukce.

5. Aukci jednotlivých předmětů provádí licitátor. Vždy musí být nezaměnitelně označen předmět aukce (prodeje), zpravidla alespoň odkazem na katalog. Licitátor oznámí tzv. nejnižší podání, což je cena (částka), za kterou je možno věc koupit v případě, že nebyla stanovena rezervní cena, tj. minimální požadovaná cena majitele předmětu. Pokud rezervní cena stanovena byla, a příhozy učiněné na sále nedosáhly její výše, prohlásí licitátor předmět za neprodaný. Neprojeví-li žádný z klientů aukční síně o koupi zájem, licitátor aukci předmětu ukončí slovy „neprodáno či položka zůstává“. Věc může být zařazena do aukce opakovaně podle rozhodnutí aukční síně.

6. Zájemci o koupi věci činí licitátorovi nabídky po jeho sdělení částky (vyvolání) zvednutím dražebního čísla, případně zvednutím čísla současně s nabídnutou cenou, která musí být vždy větší než poslední částka vyvolaná licitátorem.

7 Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, o níž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí:

7. Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, o níž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí:

1 500 Kč, činí-li okamžitá aukční cena méně než 10.000 Kč

2 1.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 10.000 Kč, ale méně než 50.000 Kč

3 5.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 50.000 Kč, ale méně než 100.000 Kč

4 10.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 100.000 Kč, ale méně než 500.000 Kč

5 50.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 500.000 Kč, ale méně než 5.000.000 Kč

6 100.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 5.000.000 Kč, ale méně než 10.000.000 Kč

7 250.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena 10.000.000 Kč a více

O pořadí příhozů rozhoduje osoba pověřená konáním dražby.

8. Neučiní-li žádný účastník aukce vyšší nabídku, zopakuje licitátor výši poslední nabídnuté částky spolu se slovy, …poprvé, … podruhé… a potřetí pro číslo… a úderem kladívka aukci ukončí s tím, že účastník aukce s poslední nabídkou má povinnost za tuto částku věc koupit (k částce se připočítává aukční poplatek). Podanými nabídkami v aukci (příhozy) jsou účastníci vázáni, což znamená neodvolatelnou nabídku za danou částku věc koupit. Cenu dosaženou v aukci nelze snížit.

10. Veškeré případné námitky, protesty či připomínky k průběhu aukce řeší s konečnou platností Aukční síň v duchu zásad poctivého obchodu a mezinárodních aukčních zvyklostí. Námitky, protesty, připomínky či upozornění musí být uplatněny přímo v aukčním sále viditelným a hlasitým způsobem, jinak se k nim nepřihlíží.

IV. Způsob placení

1. Vydražitel je povinen zaplatit částku, za kterou věc vydražil, včetně aukční přirážky, pokud možno do skončení aukce; nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce. Platbu je možno provést: 1. v hotovosti na místě dražby nebo v kanceláři Akčního domu, nebo 2. na bankovní účet Akčního domu, číslo účtu: 27-0461150247/0100

Platební karty nejsou akceptovány.

2. Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek 22% Tato provize je konečná a zahrnuje jak 21% DPH, tak 4% autorského poplatku. Vlastnické právo k vydraženému předmětu přechází zaplacením ceny vydraženého předmětu spolu s aukčním poplatkem ve lhůtách dle aukčního řádu.

V. Ostatní

1. Vydražitel je povinen převzít zaplacený předmět získaný vydražením nejpozději do 40 dnů po konání aukce, pokud se s aukčním domem nedohodne jinak. Po této lhůtě budou vydražené předměty uskladněny dražebníkem nebo třetí stranou na náklady a zodpovědnost vydražitele. Vydražiteli je poté účtován poplatek za uskladnění díla ve výši 0,5 % z částky, za kterou dotyčné předměty vydražil, za každý den uskladnění. Pokud celková výše skladného dosáhne či přesáhne výši ceny předmětu/ů, za kterou vydražitel předmět/y vydražil, vydražitel souhlasí s tím, že je dražebník oprávněn tyto předměty prodat, či nabídnout opětovně v aukci, aby tak umořil náklady vzniklé s uskladněním vydražených předmětů.

2. Aukční síň zajišťuje dopravu věcí získaných aukcí pouze po dohodě s vydražitelem. Aukční síň zajišťuje pouze zabalení věci obvyklé pro předání věci, nikoliv speciální balení, například pro dopravu.

3. Reklamace na věci získané v aukci se řídí právními normami České republiky. Všechny údaje a veškerá prohlášení uvedená v katalogu týkající se autorství, přisuzovaných vlastností, pravosti, jakosti, původu, data, stáří, provenience, stavu či odhadní vydražovací ceny vyjadřují pouze názor Dražebníka. Dražebník si vyhrazuje právo konzultovat jakékoliv odborníky či úřední místa, která uzná za vhodné. Každá zainteresovaná osoba, jakož i každý účastník aukce se musí řídit vlastním názorem a Dražebník nenese odpovědnost za správnost takového názoru, i pokud tento názor bude ovlivněn názorem Dražebníka. Dražebník neposkytuje na vydražené předměty žádnou záruku a všechny záruky jsou tímto vyloučeny. Dražené předměty se draží jako umělecké předměty a veškeré jejich případné vady jsou zohledněny v příklepové ceně, s čímž vydražitel výslovně souhlasí a stvrzuje učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep. Vzhledem k charakteru a povaze dražených předmětů se vydražitel učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep, vzdává svých práv z vadného plnění, včetně případných práv ve smyslu § 1916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Reklamace předmětů vydražených osobně v aukční síni Dražebník nepřijímá; předměty vydražené na základě plné moci či telefonického zastupování udělené Dražebníku lze vydražitelem reklamovat nejpozději při jejich převzetí.

4. Aukční síň vydá vydražiteli po zaplacení daňový doklad o zaplacení a na přání písemné potvrzení o nabytí věci z aukce.

5. Předměty podléhající režimu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů a zákona č. 71/1997 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů, musí být takto označeny ve všech dokumentech aukce, zejména v katalogu, musí být oznámeny při vyvolání věci a v potvrzení o nabytí věci pro vydražitele.

6. Veškerá právní jednání dle tohoto aukčního řádu se řídí právními normami České republiky.

Ochrana osobních údajů Účastník aukce tímto uděluje společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., IČ: 60715553, se sídlem Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 16013 (dále též jen „správce“), svůj souhlas s tím, aby ve smyslu ve smyslu příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (v platném znění) zpracovával následující osobní údaje účastníka aukce: jméno příjmení, datum narození, adresa bydliště, email a telefon, a to za účelem vyrozumívání účastníka aukce o konání dalších aukcí, zasílání aukčních katalogů a nabídek ostatních služeb správce. Uvedené osobní údaje budou správcem zpracovávány po nezbytně nutnou dobu; nevyplývá-li z příslušného obecně závazného právního předpisu jinak, je účastník aukce srozuměn s tím, že za nezbytně nutnou dobu zpracování osobních údajů se považuje doba 10 let. Účastník aukce uděluje správci svůj výslovný souhlas s výše uvedeným zpracováním svých osobních údajů. Účastník aukce je srozuměn s tím, že svůj souhlas může vzít kdykoliv zpět, a to například zasláním emailu nebo dopisu na adresu sídla správce zapsanou v obchodním rejstříku. Účastník aukce je dále srozuměn s tím, že zpracování jeho osobních údajů bude provádět správce prostřednictvím pověřených zaměstnanců, a to manuálně či automatizovaně, osobní údaje účastníka aukce však mohou být poskytnuty ke zpracování i osobám, které náležejí ke skupině správce. Účastník aukce je rovněž srozuměn s tím, že má podle příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (v platném znění) právo (i) vzít svůj souhlas se zpracováním osobních údajů kdykoliv zpět, (ii) požadovat po správci informaci, jaké osobní údaje účastníka aukce správce zpracovává, (iii) požadovat po správci vysvětlení ohledně zpracování osobních údajů účastníka aukce, (iv) vyžádat si u správce přístup ke zpracovávaným osobním údajům a tyto nechat správce aktualizovat nebo opravit, (v) požadovat po správci výmaz osobních údajů účastníka aukce a (vi) obrátit se v případě pochybností o dodržování povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů účastníka aukce na správce nebo Úřad pro ochranu osobních údajů. Pro vyloučení všech pochybností účastník aukce prohlašuje, že byl správcem v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy a přímo vykonatelnými právními akty (nařízeními) EU (včetně tzv. GDPR) informován o zamýšleném zpracování jeho osobních údajů, rozsahu a podmínkách tohoto zpracování osobních údajů a o veškerých právech účastníka aukce s tím souvisejících.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří Rybář, jednatel

AUCTION RULES FOR LIVE AUCTIONS

1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., registered office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Company ID No. 60715553

I. Introductory Provisions

1. These Auction Rules are issued for the purpose of organizing the sale of works of art by the auction house 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o. by means of auction.

2. Auctions held in accordance with these Rules of Auction are organised according to international customs in the art trade and the legal regulations of the Czech Republic.

3. Auctions are accessible only to clients of the auction house and other persons authorised by the auction house.

4. The auction house means the company 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., registered office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Company ID No. 60715553.

5. The auction house announces auctions at its discretion in the usual manner, for instance, in the auction catalogue, in the media, etc.

6. These Rules of Auction are binding for all persons participating in an auction, and all persons undertake to observe them when participating in an auction.

II. Definitions

For the purposes of these Rules of Auction, the following terms shall be interpreted as follows:

a. auction – a form of sale of a work of art where it is sold at the highest bid offered by an unspecified number of bidders. Ownership of the item passes onto the buyer by paying the price;

b. auctioneer – a person designated by the auction house to manage and conduct the auction. The auctioneer performs all related activities on behalf of the auction house, especially initiating and managing the auction, organizing bidding, and giving the so-called knock, i.e., closing bidding and confirming the highest bid;

c. person interested in holding an auction – a legal or natural person who enters into a written contract with the auction house for the sale of a specific item in the form of an auction; it may also be the auction house;

d. auction participant – a legal or natural person authorised to participate in an auction. Only a client of the auction house who is not the owner of the item or a person acting on behalf of the item owner can be an auction participant. An auction participant must have full legal capacity, observe the Rules of Auction and rules and customs of decent and appropriate behaviour at the auction, and be a person over 18 years of age who has not thwarted a previous auction of the auction house 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o. It is not allowed to bid on behalf of the above persons. Auction participants must prove their identity using a valid identity card (e.g., ID card, passport) and, if they participate via a proxy, provide a power of attorney to the auction house to be represented on the auction by another client of the auction house. To take part in an auction, the bidder must, if required by the auction house, also provide an earnest money deposit. The auction participant will receive a number from the auction house under which they will participate in the auction. Upon agreement with the auction house, the client may participate in an auction by telephone provided they have granted the auction house a power of attorney for this type of auction. In this type of auction, the auction house must act as advantageous as possible to the benefit of the auction participant.

e. earnest money deposit – not required

f. auction catalogue – the list of items to be offered to clients of the auction house in the respective auction. The catalogue is published on the website of the auction house www.acb.cz.

g. auction winner – the auction participant who offered the highest bid publicly knocked down by the auctioneer. The auction winner assumes ownership of the item after paying the price.

h. auction house clients – persons interested in buying works of art by means of auctions held by the auction house who are registered by the auction house. There is no legal right to the registration, and it is entirely at the discretion of the auction house to deny a registration application without giving a reason. Auction house clients must be legal or natural persons (over 18 years of age) who can prove their identity in a lawful manner (for example, by an extract from the Commercial Register, ID card, or passport). If an auction house client violates the Rules of Auction, the auction house may cancel their registration, of which the client will be demonstrably notified.

III. Auction organization

1. Items included in an auction will be exhibited on the day of the auction to allow their inspection. Location: Prague 1, Topič Salon, 1st floor. Persons interested in inspecting exhibited items must respect the measures of the auction house for the protection of the exhibited items. Inspection of items for sale in the auction is free of charge.

2. Only clients of the auction house, employees of the auction house, and other persons authorised by the auction house may attend an auction; auctions are not public. No photographs, films, or any other recordings may be taken during an auction without the consent of the auction house.

3. Auction participants must observe the instructions of the organisers and refrain from disrupting the course of the auction in any manner.

4. An auction is opened by a representative of the auction house who may announce changes compared to the catalogue or changes and clarifications of the Rules of Auction with the resulting instructions for the organization of the given auction.

5. Auction of individual items is performed by an auctioneer. The auctioned (sold) item must always be unmistakably designated, usually at least by reference to the catalogue. The auctioneer will announce the minimum bid, which is the price (amount) for which the item can be purchased provided no reserve price was set, i.e., the minimum required price of the item owner. If a reserve price was set but no bid has reached its amount, the auctioneer will call the item unsold. If no auction house client shows interest in the purchase, the auctioneer will close the auction of the item by calling “not sold” or “item remains”. An item may be re-auctioned at the discretion of the auction house.

6. After the auctioneer announces the starting price, bidders may call out their bids to the auctioneer by raising their auction number or by raising their auction number together with the offered price, which must always be greater than the last amount called out by the auctioneer.

7. The amount of the bid, i.e., the smallest possible amount by which the price offered by the auctioneer is increased, is

1 500 CZK if the buyout price is less than 10,000 CZK

2 1,000 CZK if the buyout price is at least 10,000 CZK but less than 50,000 CZK

3 5,000 CZK if the buyout price is at least 50,000 CZK but less than 100,000 CZK

4 10,000 CZK if the buyout price is at least 100,000 CZK but less than 500,000 CZK

5 50,000 CZK if the buyout price is at least 500,000 CZK but less than 5,000,000 CZK

6 100,000 CZK if the buyout price is at least 5,000,000 CZK but less than 10,000,000 CZK

7 250,000 CZK if the buyout price is at least 10,000,000 CZK and more

The order of bids is decided by the person authorised to organise the auction.

8. If no auction participant calls out a higher bid, the auctioneer will repeat the amount of the last bid offered together with the words “for the first time,… second time, … third time to number…” followed by a hammer knock. This closes the auction and the highest bidder acquires the right to buy the item for the price (increased by the auction fee). Participants are bound by their bids (offers) called out in the auction, which means an irrevocable bid to buy the item for a given amount. The price achieved in the auction cannot be reduced.

9. All possible objections, protests, or comments on the course of the auction are finally resolved by the auction house in the spirit of the principles of fair trade and international auction customs. Objections, protests, comments, or warnings must be made directly in the auction hall in a visible and loud manner otherwise they shall be disregarded.

IV. Payment methods

1. The auction winner must pay the price corresponding to their bid in the auction, including the auction fee, if possible by the end of the auction but not later than 10 days from the end of the auction. Payments can be made:

1. in cash at the place of auction or in the auctioneer’s office; or

2. by wire transfer to the auctioneer’s bank account No. 27-0461150247/0100.

Payment cards are not accepted.

2. The auction fee 22% is added to the winner’s bid.

The fees are final and include both 21 % VAT and 4 % royalties. Ownership of the auctioned item passes onto the buyer by paying the price of the auctioned item together with the auction fee within the deadlines according to the Rules of Auction.

V. Other

1. The auctioneer is obliged to take over the paid object obtained by auctioning no later than 40 days after the auction, unless otherwise agreed with the auction house. After this period, the auctioned items will be stored by the auction house or a third party at the auctioneer’s expense and responsibility.

The auctioneer is then charged a storage fee of 0.5% of the amount for which he auctioned the items in question for each day of storage. If the total amount of the storage fee reaches or exceeds the price of the item(s) for which the auctioneer auctioned the item(s), the auctioneer agrees that the auction house is entitled to sell these items or offer them again in the auction in order to offset the costs incurred with the storage of the auctioned items.

2. The Auction House shall provide transport of items obtained through the auction only if arranged so with the Successful Bidder. The Auction House shall only provide item packing that is usual for the item handover, no special packing, e.g. for transport purposes.

3. Complaints received at things in the auction shall be governed by rules of the Czech Republic. The Catalogue only includes their visual description, other details are given in compliance with the best knowledge and conscience of the Auction House in order to inform the potential buyer as much impartially as possible.

4. After payment is made by the Successful Bidder, the Auction House shall issue a tax document confirming the payment and written confirmation of acquiring the item through the auction for the Successful Bidder.

5. Items subject to Act No. 20/1987 Coll. on the state monument preservation as amended and as amended by implementing regulations and Act No. 71/1997 Coll. on the sale and export of cultural-value items as amended and as amended by implementing regulations must be marked so in all auction documents, especially in the Catalogue, be announced when the item is called and in the confirmation of acquiring the item for the Successful Bidder.

6. All legal acts according to these Auction Rules shall be governed by the legal rules of the Czech Republic.

Personal data protection

The auction participant hereby grants the company 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., Company ID No. 60715553, registered office in Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, incorporated in the Companies Register kept by the Regional Court in Brno, Section C, insert 16013 (hereinafter also referred to as the “Controller”), their consent so that the Controller processes, within the meaning of the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (EU regulations) (as amended), the following personal data of the auction participant: surname, date of birth, address of residence, e-mail, and telephone for the purpose of notifying the auction participant of holding other auctions and sending auction catalogues and offers of other services of the Controller. The personal data will be processed by the Controller for the necessary period which, unless otherwise provided by the relevant generally binding legal regulations, the auction participant acknowledges that the necessary period shall be 10 years.

The auction participant grants the Controller their express consent to the above-mentioned processing of their personal data. The auction participant acknowledges that they may revoke their consent at any time, for instance, by sending an e-mail message or letter to the address of the registered office of the Controller registered in the Commercial Register. The auction participant further acknowledges that the processing of their personal data will be performed by the Controller through its authorised employees, either manually or automatically. Personal data of the auction participant may, however, also be provided for processing to persons belonging to the Controller’s group of companies. The auction participant also acknowledges that in accordance with the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (regulations) of the EU (as amended) he or she has the right to (i) revoke their consent to the processing of their personal data at any time, (ii) request information from the Controller on which personal data of the auction participant the Controller processes, (iii) request an explanation from the Controller regarding the processing of the personal data of the auction participant, (iv) request access to the personal data of the auction participant processed by the Controller and have the Controller rectify or update the data, (v) request erasure of the personal data of the auction participant, and (vi) file a complaint with the Controller or the Office for Personal Data Protection in the case of doubts about the fulfilment of the obligations regarding processing of their personal data. For the avoidance of doubt, the auction participant declares that he or she has been informed by the Controller in accordance with the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (regulations) of the EU (including the GDPR) about the intended processing of their personal data, including the scope and conditions of such processing and the rights of the auction participant related thereto.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o.

Jiří Rybář, Director

Topičův salon Národní 9, 110 00 Praha 1

+420 224 232 500

+420 542 214 789

praha@acb.cz brno@acb.cz