Issuu on Google+

12/12

florence vychází pod patronací České asociace sester prosinec 2012 / ročník VIII / 60 Kč, 2,90 € / www.florence.cz

Odborn ý č a sopis pro oše t řovat el s t ví a os tat ní zdr avot nick é prof e se

Odborné téma

Péče o matku a dítě s. 5/ Očima klauna

s. 23 / Výzkumné sdělení

klauni přinášejí radost a smích do nemocnic

zdravotníci v komunikaci s matkami dětí s Downovým syndromem

s. 11 / Odborné téma

s. 34 / Zpravodaj ČAS

Naše buňky – léčba budoucnosti?

Jak získat pacienty se schizofrenií ke spolupráci při léčbě?

časopis obsahuje recenzované články


Velké podzimní slevy Nejlepší čas na investici do kvalitních lůžek Sofistikovaná lůžka s elektrickým polohováním výrazně usnadňují práci ošetřovatelského personálu a zvyšují komfort klientů. Nyní si je můžete objednat za výhodné ceny se zajímavým bonusem – evakuační podložkou zdarma.


1

editorial florence 12/12

Dobrý začátek vede k dobrému konci

K

onec roku se pomalu blíží a s ním přichází i každoroční bilancování. Stránky novin a časopisů za chvíli zaplní textové i obrazové ročenky zachycující nejdůležitější události letošního roku u nás i ve světě a po Novém roce zase přijdou s přehledem nejočekávanějších událostí roku právě načatého. My nic takového nechystáme, letošní rok byl ovšem tak bohatý na nejrůznější změny ve zdravotnictví, že si neodpustím alespoň krátké ohlédnutí. Od začátku roku si mohou pacienti připlatit za téměř dvě desítky „ekonomicky náročnějších variant“ hrazených zdravotních služeb. V překladu to znamená, že si mohou připlatit například za kvalitnější nitrooční čočku, lehčí sádru nebo některá očkování. Počet těchto nadstandardních výkonů se bude do budoucna ještě zvyšovat. U receptu se už neplatí za každou položku na něm a změn se dočkaly i čekací lhůty na operace. Novela zákona o zdravotním pojištění stanovila mimo jiné i lhůty, do kterých musí být pacientům nejpozději poskytnuta zdravotní péče, takže například na výměnu kyčelního kloubu by teď už neměli čekat déle než 52 týdnů. Od dubna vešel v platnost zákon č. 372/2012 Sb., o zdravotních službách. Změnila se pravidla pro úhradu léků, některých očkování a umělé oplodnění. Posílila se práva pacientů a upraveny byly podmínky pro sterilizaci, kastraci i dárcovství. Od dubna platí také vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, či vyhláška č. 102/2012 Sb., o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče. V platnosti je i nový zákoník práce, zákon o zdravotnické záchranné službě a chystá se i „velká novela“ zákona č. 96/2004 Sb. Pro sestry to znamená jediné – neustále se vzdělávat, neustále se školit a neu­stále „držet prst na tepu doby“, protože neznalost zákona neomlouvá. I náš časopis se jim v tom bude snažit nadále pomáhat. Také pro nás byl letošní rok rokem změn. Změnilo se personální obsazení redakce, obměnila se redakční rada a od května vychází Florence v nové grafické i obsahové podobě. A protože i my se snažíme se neustále zlepšovat, byli bychom rádi, kdybyste nám napsali, jak se vám nová podoba časopisu líbí, případně co vám v něm chybí a co byste zlepšili. Své náměty a nápady můžete psát a posílat nejen poštou, ale samozřejmě i elektronicky na e-mailové adresy redakce nebo na náš Facebook. A protože se blíží Vánoce, připravili jsme pro vás dárek, který by vám měl prakticky posloužit v příštím roce. Tedy v případě, že se nenaplní proroctví, která tvrdí, že s koncem mayského kalendáře, který končí 21. prosince 2012, skončí i lidstvo. Doufejme, že mají pravdu potomci Mayů žijící v Guatemale, kteří tvrdí, že konec kalendáře neznamená zánik civilizace, ale příchod velkých společenských změn. Doufejme tedy – pokud mají pravdu – že budou alespoň k lepšímu. A protože se říká, že dobrý začátek vede k dobrému konci, přeji vám, aby pro vás příští rok začal co nejlépe.

Magda Hettnerová, šéfredaktorka magda.hettnerova@ambitmedia.cz

florence Hledáte konkrétní článek? K bleskové orientaci vám pomohou naše webové stránky www.florence.cz. Najdete tu i rejstříky všech vydaných čísel. Více odborných článků najdete na webu v rubrice Florence +

Florence je také na facebooku. Přidejte se k nám!


obsah

florence 12/12 1 / Editorial 3 / Seriál – komunikace Faktory, které ovlivňují naše vnímání a naši komunikaci 5 / Očima klauna Zdravotní klauni přinášejí radost a smích do nemocnic

Odborné téma

téma čísla

Dětské pleny 8 / Dítě dnes můžete zabalit i do bambusu Pupečníková krev 11 / Naše buňky – léčba budoucnosti? 14 / Cesta pupečníkové krve

Dětské pleny Jaké dětské pleny vybrat a proč?

8

Recenzované články

5 Zdravotní klauni přinášejí radost a smích do nemocnic

Zkušenosti z praxe 15 / Rehabilitační program u inkontinence, volba pomůcek 19 / Abstinenční syndrom novorozence Zkušenosti z praxe s kazuistikou 21 / Co vše se může skrývat za podezřením na neuroinfekci Výzkumné sdělení 23 / Naše dítě není diagnóza – zdravotníci v komunikaci s matkami dětí s Downovým syndromem

Praxe

7 / Gravidita a porod u HIV pozitivní pacientky 2 29 / Specifika předporodní péče o gravidní Vietnamku

z dalšího obsahu

Pro studenty 32 / Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni

Zpravodaj ČAS

11

34 / Jak získat pacienty se schizofrenií k lepší spolupráci při léčbě? 38 / Legislativa ve zdravotnictví, zásadní význam pro bezpečí nemocnic

Naše buňky – léčba budoucnosti?

38 / Rozhovor Centra zdraví naučí matky, jak se starat o dětskou pokožku

34 Jak získat pacienty se schizofrenií k lepší spolupráci při léčbě?

Servis

9 / Transformace nelékařských zdravotnických povolání v ČR 3 40 / V Brně léčí děti s epilepsií ketogenní dietou

42

fota: Profimedia a archiv

Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé slaví letos 111 let

www.florence.cz / Ročník VIII., číslo 12, prosinec 2012 Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 11. 2012 Foto na titulní straně: Profimedia

41 / Legislativa – názory Co přinesl nový zákon záchranářům? (V. díl) 42 / Historie Zvláštní péče léčebná sluší nejen tělu, ale i duši dítěte. Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé slaví letos 111 let (1. díl) 44 / Personální inzerce 44 / Lekce angličtiny

Informační kanál Všeobecné zdravotní pojišťovny (uprostřed čísla)


3

seriál – komunikace (IV. díl) text: PhDr. Jana Sládková, MBA

Faktory, které ovlivňují naše vnímání a naši komunikaci Už v minulých dílech jsme si říkali, že komunikace je aktivní proces odrážející subjektivní formy vnímání. Každý z nás je jiný, ovlivňuje nás celá řada faktorů od genetiky a socio-kulturního prostředí přes naše znalosti a zkušenosti až po emoce, ale i situace apod. Někdy jsou odlišnosti na první pohled patrné, jindy ani netušíme, jaké filtry a bariéry má ten druhý nastaveny, takže si náš výrok či tvrzení přeloží úplně jinak, než jak jsme jej zamýšleli a vyslovili.

M

inule jsme si říkali, že každou interpretaci vnímaného ovlivňují i naše osobnostní, nevědomé faktory, např.: → haló efekt, → potřeby, → motivy, → zájmy, → cíle, → očekávání, které člověk má, → představy o tom, co je normální, → předsudky, domněnky, představy a přesvědčení, → sledování a vnímání podobností a rozdílů mezi námi a ostatními, → smyslové preference aj. Jak tedy vypadá působení těchto filtrů a bariér? Haló efekt je vliv určitého dojmu, zpravidla prvotního, kterým na nás druhý člověk zapůsobil. Prvotní projev nemusí být vyvolán jeho trvalými vlastnostmi, naopak máme sklon být ovlivněni obecnými, nápadnými či dokonce podružnými rysy druhého. Nezřídka jde o projev náhodný, vyvolaný např. situací či přítomností emocí. Ať už jde o kladný, či záporný dojem, výsledný pocit bývá poměrně trvalý. Platí, že pokud je první pocit z druhého jedince příznivý, přetrvává tendence hodnotit jeho ostatní rysy, chování i  jednání

kladně. Pokud je nepříznivý, projevuje se sklon opačný. Hodnotitel se vlastně nechává unést svými vlastními pocity, zejména v situacích, kdy se musí rozhodnout rychle a nemá čas zvažovat další souvislosti. Výsledným efektem je vytváření neodůvodněných závěrů. Vliv haló efektu působí i tehdy, pokud se neshoduje s vědomým názorem hodnotitele. Přitom je potřeba si uvědomit, že často jde nejen o posuzování na základě atypického projevu, naprosto bezvýznamného v kontextu celé osobnosti, ale že táž osoba se může měnit v průběhu času – „časy se mění, co bývalo, to není“. Tím, co nás také ovlivňuje, jsou naše potřeby, jak vrozené, tak získané. Každý lidský jedinec přichází na svět s určitými potřebami. Potřeba je v podstatě intenzivně prožívaný nedostatek (eventuálně nadbytek) něčeho, co má fyzickou či psychickou podstatu. Potřeby jídla, pití, tepla, bezpečí, lásky, pocitu sounáležitosti aj. bývají definovány podle nejrůznějších kritérií. Pocit potřeby je provázen intenzivním napětím, které mizí po jejím uspokojení. A proč je uvědomění si existence potřeb důležité pro objasnění podstaty vnímání? Protože prizma vnímání situace výrazně ovlivňuje i vnímání vlastního EGA, tedy vlastního JÁ. Jak z fyzického, tak psychického hlediska.

Klíčovou potřebou je totiž přežití ega nejen z hlediska fyzického (potrava, teplo, bezpečí), nýbrž i psychického (uznání, jistota vlastní důstojnosti, potvrzení významu vlastní existence, respekt, ocenění, potřeba důležitosti aj.). Pokud bychom chtěli lidské potřeby zjednodušeně definovat, mohlo by schéma vypadat takto:

Potřeba prostoru (příležitosti)

Potřeba jedinečnosti (ojedinělosti, výjimečnosti, ocenění, respektu, uznání)

Potřeba jistoty (bezpečí)

EGO Potřeba naplnění (nasycení)

Pokud není tato potřeba jedince uspokojena, bude se v rozhovoru soustředit hlavně na potvrzení svého významu (verbálně či neverbálně) a hlavní téma vašeho sdělení bude pro něj podružné. Všimli jste si, jak často si uspokojení této potřeby střeží lidé, kteří vykonávají povolání, jež se obecně nevyhřívají na nejvyšší příčce společenské prestiže? Zkuste okatě přehlížet vrátného, uklízečku či prodavačku…


4

florence 12/12

seriál – komunikace (IV. díl) Tyto potřeby jsou základem pro vznik motivů. To, co děláme, slouží k uspokojení fyzických či psychických potřeb – a už narážíme na další filtr a opět se dostáváme k egu. Při komunikaci je totiž také důležité sledovat, „co je za tím“. Jaký motiv či pohnutka vede toho druhého k tomu, co říká? Pokud váš nadřízený už delší dobu zdůrazňuje směrem k vedení např.: „Musíme zlepšit kvalitu práce na oddělení! Potřebujeme více lidí a modernější vybavení“, může mít pravdu, ale také se za tím může skrývat motiv: „Potřebuji zvýšit svůj vliv! Chci být důležitější!“ Odlišné motivy a odlišné zájmy vytvářejí rovněž bariéru v podobě filtru. Máme tendenci své zájmy přisuzovat tomu druhému, a už méně vnímat jeho vlastní zájmy. To, co v rozhovoru můžeme vnímat jako náš společný zájem, se nakonec může ukázat jako chyba. Ale protože platí, že nebudeme chytat ryby na jahody se šlehačkou jenom proto, že je sami máme rádi, je vhodné zamyslet se nad tím, co má rád ten druhý a jaký je jeho zájem. Obdobný přístup platí i v otázce cílů – obecně máme tendenci přisuzovat druhým svoje motivy, pohnutky a cíle, a realita nám uniká. Naše vnímání druhého ovlivňují i naše představy o tom, co je normální. Ovlivňuje nás socio-kulturní prostředí – tj. primární skupina, ve které se angažujeme celou svou osobností (rodina, skupina kamarádů, parta sousedů), sekundární skupina, doba, v níž žijeme, země, ve které jsme vyrůstali, aj. Jiné jednání je normální pro ženu v manažerské funkci v evropské zemi a zcela jiné chování se očekává od ženy v např. v Afghánistánu. Pro nás je normální se po příchodu domů přezout do domácí obuvi, v Americe takové zvyky nemají. Pro kontakt s druhým je proto velmi užitečné přezkoumat, proč se v určitých oblastech chováme protichůdně. Některé jeho zvyky na vás totiž mohou působit jako červený hadr na býka – a samozřejmě to tak může být i opačně. K projevení rozdílů může dojít už při prvním kontaktu: → Mluvíme tiše a pomalu, zatímco partner je halasný. → Vyjadřujeme se diplomaticky a spíše oklikou, zatímco partner jedná přímočaře a bez příkras.

→ Mluvíme spisovně, zatímco partner používá hovorový jazyk a pro jadrný výraz nejde daleko. → Jsme zvyklí nechat druhého domluvit, zatímco partner je zvyklý skákat do řeči.

A to jsme jenom u mluveného projevu! Pokud se tedy naše představy o normalitě rozcházejí, může dojít ke komunikačnímu bloku. Využít tento poznatek znamená pohlížet na vlastní představy z nadhledu, a nikoliv jako na dogma, a vzápětí si uvědomit a tolerovat odlišné pojetí normality toho druhého. Důležité je nehodnotit! Pokud se nám podaří zůstat u věcných faktů, zachováme věcný přístup a oprostíme se od předsudků. Vlastní očekávání a očekávání toho druhého mohou vést už při první komunikaci k disharmonii a zklamání. Je proto velmi užitečné uvědomit si svoje vlastní očekávání a poznat očekávání partnera, protože jedině jasná formulace přispěje k harmonické komunikaci.

Předsudky, domněnky, představy, přesvědčení, postoje Také celý tento komplex ovlivňuje komunikaci měrou více než vrchovatou. Pokud se někdo domnívá, že je prost předsudků, stačí se ohlédnout do minulosti: s jakými tvrzeními jsme se v rodině setkávali? Kdy jsme o jejich pravdivosti začali s úspěchem pochybovat? Anebo nás neovlivnila tvrzení jako: „Holky tomu nemůžou rozumět, nepleť se do toho a hleď si sporáku“; „Hodná holka se nehádá a neodporuje“; „Člověk se smí pokládat za hodnotného jen tehdy, když je v každém ohledu výkonný, schopný a zdatný!“ apod.? Předsudky nevycházejí ze spolehlivého poznání, ale z předpokladů. Často vycházejí ze zobecnění nebo jiného

zjednodušení skutečnosti. Když něco posuzujeme, vyjadřujeme většinou jen svůj vlastní pohled a náš úsudek obsahuje téměř vždy nějaké zobecnění. Proto téměř v každém úsudku můžeme najít určité prvky předsudku. Předsudky často tvoří základnu pro vytváření postojů, a ty rozhodují o tom, jak člověk hodnotí jiné osoby, situace, názory apod. Postoje bývají tím stabilnější, čím více jsou v životě potvrzovány a okolím přijímány. Promítají se do nich i naše hodnoty. Nezřídka reagujeme na druhé lidi nikoli podle toho, jací jsou, nýbrž podle představy, kterou si o nich vytváříme! Je proto nutné ujasnit si, co jsou naše představy – ty interpretujeme tehdy, když naše domněnky o myšlenkách a citech druhého nejsou založeny na žádných jasně doložitelných vjemech. Naše představy však stále zůstávají jen našimi představami. A pak máme dvě možnosti, jak s nimi zacházet: kontakt vs. izolace. Pokud protějšku sdělíme své představy a ověř��me si, zda odpovídají realitě, zůstáváme v kontaktu. Když své představy pojímáme jako skutečnost a necháváme si je pro sebe, přerušujeme kontakt a zůstáváme ve svých představách izolováni. Představy ne­ odpovídající skutečnosti nebývají nikdy korigovány a pokaždé se zdánlivě potvrzují. Nadto časem ještě vedou k vytváření „sebenaplňujícího proroctví“. Tedy efektu, kdy podvědomě ovlivňujeme situaci a  lidi kolem sebe tak, že naplní naše původní očekávání. A co z toho vyplývá? Musíme si uvědomit, že to, co vnímáme, je vždy i naším vlastním dílem. Svět, jak jej vidíme, je z velké části odrazem našich vlastních potřeb, motivů, hodnot, přesvědčení, postojů, očekávání a víry!

PhDr. Jana Sládková, MBA, jednatelka a ředitelka společnosti IN LINE COMMUNICATIONS, s. r. o. www.vzdelavanisester.cz


5

očima klauna text: Mgr. Petr Liška, foto: archiv autora

Zdravotní klauni přinášejí radost a smích do nemocnic Koncept „léčby humorem“ rozvinul v České republice Američan Gary Edwards. V roli klauna navštívil nemocnici poprvé v roce 1998 a v roce 2001 založil organizaci Zdravotní klaun v České republice. Klauniády, které toto občanské sdružení pořádá, se většinou odehrávají v nemocnicích pravidelně v určité dny a hodiny a s nemocnicí jsou plánovány dlouho dopředu. Měsíčně jde zhruba o tři sta akcí po celé republice.

Z

dravotní klauni přistupují ke každému pacientovi individuálně s ohledem na jeho zdravotní či psychický stav. Cílem projektu je myšlenkově oddělit pacienta od jeho nemoci a psychické nepohody, zaujmout ho hrou, přinést mu čerstvý vzduch, dobrou náladu a hlavně vykouzlit úsměv na jeho

tváři. Někdy jde jen o změnu atmosféry v pokoji nebo nepatrný záblesk zájmu v očích dítěte. I to stačí a pomáhá. A jak může klauniáda vypadat?

Třináct Poznali jsme se, když jí bylo třináct. Ona na nemocničním lůžku oddělení

intenzivní péče a já s červeným nosem. Ona s diagnózou nevyléčitelný nádor na mozku a já v roli zdravotního klauna. Takto nás dal osud dohromady. Zdravotní klaun si nevybírá pacienty, které chce, nebo nechce bavit. Klaun přijde do nemocnice, zjistí si od sestřiček informace o zdravotním stavu nemocných


8

foto: Profimedia

→ Dětské pleny – jaké vybrat a proč?

odborné téma dětské pleny

Dítě dnes můžete zabalit i do bambusu Nejdůležitější součástí šatníku každého malého dítěte jsou pleny. Tytam jsou časy, kdy se děti balily jen do plenek látkových. Dnešní doba přeje hlavně plenkám jednorázovým, které mají vynikající absorpční schopnosti, a na výhody přírodních materiálů se trochu pozapomnělo.

V

zpomíná se pouze na nevýhody pratelných plen – na jejich vyvařování v hrncích na kamnech a nekonečné hodiny strávené při žehlení. Na přelomu tisíciletí se však na český trh dostaly opět pleny pratelné – vzhledově připomínají pleny jednorázové, ale nemusí se vyvařovat ani žehlit. A nevyrábějí se už jen z bavlny. Dítě tak lze zabalit např. do bambusu nebo konopí. Jaké pleny jsou tedy lepší – látkové, či jednorázové? A jaký mají dopad na rodinný rozpočet, ­životní prostředí a samozřejmě na zdraví dětí? ­Následující ­řádky se pokusí přiblížit, jaké jsou jejich plusy a minusy. Dětské pleny prošly v průběhu posledních let mnoha změnami. V 90. letech minulého století objevili čeští rodiče lákavou novinku – pleny na jedno použití. U mladé generace zvítězilo pohodlí a snaha „být in“, ale také touha vyzkoušet něco nového. To bylo často podpořeno vyprávěním babiček

o nekonečných hodinách strávených u kamen a u žehlicího prkna. S nadšením byly papírové pleny, tzv. jednorázovky uvítány také v nemocnicích, ústavech sociální péče či domovech důchodců. Dovednost skládání látkových plen se téměř vytratila. Co očekávají rodiče od kvalitní plenky? → aby se v ní všechno zachytilo a nic neprosáklo ven, → aby byl zadeček dítěte v suchu, → aby se v ní dítě cítilo pohodlně, → vlastní komfort – rychlé přebalování, snadnou manipulaci, příznivou cenu a minimum času stráveného s plenkami (při nakupování, praní, apod.), → aby neohrožovala zdraví dítěte (obsahem cizorodých látek), → aby byla šetrná k životnímu prostředí → a aby se dítě nošení plen brzy odnaučilo.


Dětské pleny odborné téma

Plenková terminologie Pleny opravdové (real nappies) jsou pleny pratelné a vyrobené z přírodních materiálů (bavlna a biobavlna, flanel či froté, konopí a bambus). Pro lepší absorpci a rychlejší schnutí mohou být savá jádra vyrobena z polyesteru či viskózy. Patří sem klasické čtvercové pleny i moderní plenkové systémy. Opravdové pleny považujeme za pleny šetrné k životnímu prostředí, zdraví i naší peněžence. Jednorázové pleny lze rozdělit do dvou kategorií: a) Ekopleny – všechny druhy šetrných plen, někdy též nesprávně nazývané kompostovatelné pleny. Jejich jednorázové užití je řadí mezi jednorázovky, jejich následná recyklace – biologický rozklad – je k životnímu prostředí nesrovnatelně šetrnější, než je tomu u klasických jednorázovek. b) Plenky na jedno použití ­– jsou složeny z propustné fólie (většinou polypropylen), nasákavé vložky (většinou buničina, která je pro zvýšení nasákavosti doplněna gelovým absorbérem na bázi polyakrylátů), nepropustné folie k ochraně prádla (polyetylen), lepicích pásků či suchého zipu a gumiček. Moderní opravdové pleny jsou na údržbu časově méně náročné než klasické čtvercové pleny a patří dnes mezi nejoblíbenější opravdové pleny. Jsou pratelné a manipulace s nimi a jejich údržba jsou snadné – nežehlí se, nevyvářejí. Tvarem jsou přizpůsobeny dětskému zadečku. Vzhledem připomínají jednorázové plenkové kalhotky. V praxi jde však o pleny, které se vkládají do svrchních kalhotek. Pouze „all-in-one“ se používají samostatně. a) Froté pleny – čtvercové pleny (jakoby malé ručníčky), kde díky velké savosti stačí jedna na přebalení; lze je skládat jako klasické čtvercové plenky. K dostání jsou ve více ­velikostech. b) Vázací pleny – jsou z neběleného bavlněného úpletu, okolo pasu se zavazují šňůrkami. Pro lepší savost je lze kombinovat se čtvercovými plenami (látkovými či froté). Lze je použít i jako „zdravotní“ plenky pro správný vývoj kyčlí u novorozenců. Plenky mají jednu velikost, kterou lze přizpůsobit dítěti. c) Vícevrstvé pleny – mají tvar obdélníku ušitého z většího počtu vrstev, ve středu pleny až z osmi, ve vnější části ze čtyř. Velmi dobře sají. Vyžadují skládání, i když o dost méně než čtvercové. d) Tvarované pleny – rovněž se skládají z více vrstev, jejich tvar (vykrojení okolo nožiček) je přizpůsoben tak, aby na zadečku dobře seděly. e) Kalhotkové pleny (klasické moderní) – svým vzhledem odpovídají jednorázovým papí-

rovým plenám. Zapínají se na suchý zip a okolo nožiček a na zádech mají všité gumičky. Uvnitř je savé jádro. Nemusí se skládat. f) Tréninkové kalhotky – když je čas začít chodit na nočník, přicházejí na řadu tréninkové kalhotky. Vypadají jako spodní prádlo, mají integrovanou jednoduchou savou a nepropustnou vrstvu. Kalhotky jsou schopny zachytit případnou nehodu a zabránit tak kompletnímu promočení oblečení. g) All-in-one (vše v jenom) – je kalhotková plena se svrchní vodu nepropouštějící vrstvou, používá se tedy bez svrchních kalhotek. Všechny opravdové pleny vyžadují svrchní kalhotky, jejichž vzhled i materiál také zaznamenal pokrok. Neprodyšná PVC fólie, známá u starších typů svrchních kalhotek, byla nahrazena novými materiály: přírodní 100% ovčí vlna, ­nepřírodními – polyester s PUL zátěrem, fleece, mikrovlákno atd.

Pleny ­opravdové jsou ­pratelné a ­vyrobené z přírodních materiálů, jako jsou bavlna, ­biobavlna, flanel či froté, ale mohou být i z konopí či z bambusu.

V současnosti rozlišujeme tři základní druhy svrchních kalhotek: a) Kalhotky z polyesteru (někde i ve směsi s bavlnou) – s polyuretanovým zátěrem (PUL), inzerce

Lázeňská léčba dětí je efektivní nejen pro pacienty Více informací naleznete na www.lecebnelazne.cz Léčba s pomocí přírodních léčivých zdrojů je účinná a zároveň vůči dětskému organismu šetrná, děti jsou po ní méně často nemocné, v menší míře berou antibiotika, dochází ke snižování dávek jejich základních léků. Součástí činnosti lázeňských lékařů jsou vědecké práce, ve kterých se zabývají významem a výsledky lázeňské léčby dětí. Z jednoho z posledních publikovaných průzkumů vyplývá i zajímavý ekonomický přínos pro české zdravotnictví. Lékaři zjišťovali, jak děti přijíždějící do lázní ovládají techniku inhalační aplikace léků, jejichž cena se podle aktuálního zdravotního stavu pacienta pohybuje mezi 500 až 4000 Kč za měsíc. Při vstupních vyšetřeních nezvládalo tuto techniku až 40 % dětí. Výstupní vyšetření po skončení lázeňské léčby ale následně ukázala, že téměř 100 % dětí již inhalaci léků zvládá. Všechny potřebné informace o českém lázeňství najdete na www.lecebnelazne.cz. Kampaň na propagaci léčebného lázeňství je realizována v rámci Integrovaného operačního programu financovaného Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

9


odborné téma pupečníková krev

florence 12/12

Cesta pupečníkové krve

P

ři pohledu z okna se vám tady až zatočí hlava. „Myslím si, že jsme nejvýše položené oddělení pupečníkové krve na světě,“ směje se RNDr. Eva Matějková. Jsme v šestém, nejvyšším patře budovy na Palachově náměstí v Brně, kde se na ploše více než 2 000 m2 rozkládá Národní tkáňové centrum. Personální propustí, kde jsme se oblékly do jednorázových plášťů a návleků na nohy, projdeme do úzké chodby plné barev. „Pro snazší identifikaci má každé oddělení jinou barvu,“ vysvětluje Eva Matějková, zatímco míjíme dveře s modrými zárubněmi a za nimi zaměstnance oděné do modrého laboratorního oblečení. Za chvíli se před námi objeví „žluté království“ neboli oddělení pupečníkové krve. Tady už na nás čeká zaměstnankyně s pupečníkovou krví, která právě dorazila a kterou je nutné zpracovat. „Pupečníková krev se odebírá do připravených odběrový setů, což je vlastně speciální vak obsahující protisrážlivou látku. Porodní asistentka po porodu napíchne pupeční šňůru a krev se nechá gravitací natéct do tohoto vaku,“ popisuje Eva Matějková, zatímco laborantka kontroluje všechny doklady, které s krví přišly. „Jakmile má centrum krev odebranou, uloží ji do lednice, zavolají nám a my k nim vyšleme kurýra, který splňuje všechny legislativní požadavky,“ pokračuje. Když krev do Národního tkáňového centra dorazí, laborantka si ji vyzvedne, zkontroluje, zda je u ní i matkou podepsaná příslušná dokumentace, hlavně její informovaný souhlas, a pak tyto dokumenty předá právnímu oddělení ke kontrole. „Pokud je nějaký problém, voláme do porodnice a snažíme se jej s matkou napravit,“ popisuje laborantka. Když je všechno v pořádku, změří se objem krve, aby se zkontrolovalo, zda je jí dostatečné množství. „Pokud je jí málo, znovu kontaktujeme matku, vysvětlíme jí situaci a ptáme se, zda i přesto souhlasí s uložením, nebo jak máme s krví naložit,“ popisuje Matějková. Když je všechno v pořádku nebo pokud matka i přes malé množství s uskladněním souhlasí, krev se zpracuje. „Díky speciální sterilní svářečce probíhá veškeré zpracování krve v uzavřeném systému, čímž se eliminuje riziko kontaminace,“ vysvětluje Matějková s tím, že tento

obsah

recenzované části

foto: archiv

14

Národní tkáňové centrum se rozkládá na ploše více než 2 000 m2.

systém je u nás unikátní. Aby se buňky během mrazení nepoškodily, je nutné přidat do krve i kryoprotektivní roztok. „Ten zabezpečí, že buňky v průběhu mražení nepopraskají, ani že se nevytvoří krystaly, které by povrch buněk poškodily,“ vysvětluje Matějková. Protože však během míchání těchto dvou substancí dochází ke vzniku tepla, které by buňky mohlo také poškodit, je použit speciální systém chlazení. Jakmile je krev smíchána, odebere se z ní pět vzorků, které se umístí do speciálních zkumavek a budou pak uskladněny společně s pupečníkovou krví, jež je uložena do spe­ ciálního kryovaku. „Protože všechno probíhá za velmi nízkých teplot, musíme používat i speciální certifikované materiály,“ vysvětluje Matějková. Pět vzorků je z krve odebráno pro případ, že by krev potřebovala v průběhu skladování vyšetřit. „Řízené zamražování pupečníkové krve se následně děje v přístroji, který se nejprve vychladí na počáteční teplotu zhruba 4 °C, aby jeho teplota odpovídala teplotě krve skladované v lednici, a poté krev zmrazí pomocí tekutého dusíku na teplotu −176 °C,“ popisuje Matějková. Jakmile je krev zmražena, je uložena do „karantény“ a po obdržení výsledků všech potřebných vyšetření je odvezena ke skladování do kryobanky. „Dobu, po kterou má být krev skladována, si určí matka sama. Zatím je to u nás možné na dobu 20 let, ale ta se do budoucna prodlouží, protože uložení krve při takto nízkých teplotách nijak nemění její vlastnosti, a je tedy možné ji skladovat na neomezenou dobu,“ uzavírá M ­ atějková.  mhe

ZKUŠENOSTI Z PRAXE 15 /.Rehabilitační program u inkontinence, volba pomůcek 19 /.Abstinenční syndrom novorozence

ZKUŠENOSTI Z PRAXE S KAZUISTIKOU 21 /. Co vše se může skrývat za podezřením na neuroinfekci

výzkumné sdělení 23 /. Naše dítě není diagnóza – zdravotníci v komunikaci s matkami dětí s Downovým syndromem


zkušenosti z praxe recenzované články

Rehabilitační program u inkontinence, volba pomůcek Souhrn / Inkontinence moči člověka společensky handicapuje a významně tak snižuje kvalitu jeho života. V tomto článku se zabýváme jednou z možností pomoci těmto pacientům, fyzio­ terapií. V případě inkontinence stresové je fyzioterapie dokonce metodou první volby. Jde zde o poruchu převážně svalovou. Terapie je tedy cílena na svaly pánevního dna a jejich funkci, zejména stabilizační a sfinkterovou. Cílem tohoto článku je představení cvičebních pomůcek, kterými lze fyzioterapii u dysfunkce pánevního dna doplnit a dosáhnout tak intenzivního a lépe cíleného tréninku. Klíčová slova / inkontinence – rehabilitace (fyzioterapie) – svaly pánevního dna – cvičební pomůcky. Rehabilitation program for incontinence, selection aids Summary / People who suffer from urinary incontinence are socially handicapped and their quality of life is significantly reduced. In this study we explore one way to help these patients, physiotherapy. In the case of stress incontinence the physiotherapy is of the first choice since the cause of this disorder is muscle origin. Therapy is targeted at the dysbalance of pelvic floor muscles and ­their function, especially postural stability and sphincter activity. The aim of this article is to introduce the exercise equipment that is helpfull with phy­ siotherapy for pelvic floor dysfunction and this way can intensify and achieve more targeted training. Keywords / incontinence – physio­ therapy – pelvic floor muscles – exercise equipment.

Recenzovali MUDr. Lukáš Horčička GONA, s. r. o., urogynekologická ambulance, Praha Mgr. Kateřina Hegedüsová Klinika léčebné rehabilitace FN Ostrava

Mgr. Petra Brédová Rehabilitační oddělení Krajské nemocnice Liberec, a. s.

Úvod

S pacientkami trpícími inkontinencí moči se setkáváme v medicínské praxi stále častěji. Tento nárůst lze kromě stárnutí populace a vlivu civilizačních faktorů přičíst i větší medializaci inkontinence, kvůli které se pacientky už tolik nestydí o svém problému hovořit. Významné snížení kvality života pacientek a společenský handicap, který problém inkontinence přináší, je vede k vyhledání odborné pomoci. Terapii inkontinence se bohužel v ČR věnuje cíleně jen omezené množství rehabilitačních pracovišť. Stejně tak v Libereckém kraji jsme v této oblasti cítili velké rezervy. Proto vznikla na popud rehabilitačního oddělení Krajské nemocnice Liberec, a. s., v listopadu 2011 ve spolupráci s urologickým a gynekologickým oddělením Poradna pro potíže s inkontinencí, kterou dosud prošlo 79 pacientek. Cílem tohoto sdělení je přiblížit rehabilitační program a podrobně seznámit s výběrem pomůcek pro terapii inkontinence v naší poradně.

Inkontinence moči

Podle příčiny rozlišujeme několik typů inkontinence – stresovou, urgentní, smíšenou, reflexní a paradoxní. Podle typu inkontinence volíme i vhodný terapeutický přístup. Rehabilitace je metodou první volby u inkontinence stresové. Stresová inkontinence je charakteristická únikem moči při zvýšení nitrobřišního tlaku (např. při kašli, kýchnutí, skoku, běhu, zvednutí břemene). Mezi její příčiny řadíme nedostatečnou stabilizační funkci pánevního dna a dalších svalů, které se podílejí na udržení správné anatomické pozice orgánů v malé pánvi, a poruchu uzávěrového mechanismu uretry. Protože ve velké míře jde o poruchu svalovou, lze ji velmi dobře ovlivnit rehabilitačními

Mgr. Martina Kohútová Rehabilitační oddělení Krajské nemocnice Liberec, a. s.

technikami. S částečným efektem lze rehabilitaci využít i u smíšené a urgentní inkontinence.

Rehabilitační léčba

Rehabilitační léčbu zahajujeme vždy na doporučení odborného lékaře – urologa, gynekologa nebo urogynekologa. Přesná diagnostika obtíží pacientky je pro úspěch terapie nezbytná, protože jinak hrozí riziko, že primárně nejde o inkontinenci stresovou, a reakce na rehabilitační léčbu nebude žádná nebo bude minimální. První fází našeho rehabilitačního programu je edukace. Pacientkám je na 3D modelu pánve vysvětlena stavba a funkce pánevního dna. Dozvědí se, co je inkontinence moči a jaké jsou možnosti její léčby. Další nezbytnou součástí je edukace pacientky v oblasti životního stylu (stravování, pohybový režim, škola zad), protože např. nadváha, nedostatek pohybu či nevhodná fyzická zátěž mohou mít na vzniku inkontinence podíl. Konzervativní terapie je dlouhodobá, často vyžaduje změnu mnoha návyků a i určitou finanční spoluúčast pacientky na léčbě. Zde často narazíme na problém, a tím je nezbytná spolupráce pacientky. Ne každá pacientka tento postup toleruje a raději volí chirurgický zákrok bez předchozí konzervativní terapie. Další částí programu je individuální terapie pod vedením vyškoleného fyzioterapeuta. Vlastní terapii předchází komplexní vyšetření – anamnéza, kineziologický rozbor a vyšetření svalů pánevního dna. Správné odebrání anamnézy před započetím terapie je základem cílené terapie. Pro vypovídající anamnézu pacientky s močovou inkontinencí je třeba klást specifické a někdy velmi intimní otázky. Vyšetření svalů pánevního dna

15


16

recenzované články zkušenosti z praxe

florence 12/12

Obr. 1 / Educator®, Periform®+, Peritone, Pericalm™ Obr. 2 / Aquaflex® Obr. 3 / Kegel8®

1

je prováděno per vaginam a k jeho provedení je nezbytný písemný souhlas pacientky. Toto vyšetření je velmi důležité pro určení konkrétní poruchy a následné sestavení vhodného rehabilitačního plánu. Individuální cvičení se v první fázi zaměřuje na odstranění funkčních poruch v celém pohybovém aparátu. U pacientek s inkontinencí nacházíme četné odchylky v držení těla a v pohybových stereotypech. Téměř vždy je přítomna insuficience sagitální stabilizace trupu. Výjimkou není ani porucha somatognózie a stereognózie zejména v oblasti pánve. K ovlivnění těchto změn máme k dispozici řadu fyzioterapeutických metodik. Od manuální terapie přes dynamickou neuromuskulární stabilizaci, Vojtovu reflexní lokomoci, spirální dynamiku až po využití kineziotapingu a dalších podpůrných metod. Na tuto terapii navazuje cílený trénink svalů pánevního dna. K němu lze využít mnoho cvičebních pomůcek.

Cvičební pomůcky

Konkrétní cvičební pomůcka a způsob jejího použití jsou určeny na základě vyšetření per vaginam a dle cílené anamnézy. Výběr není široký a v naší ambulanci se v podstatě omezuje na výrobky od jediné firmy. Používáme převážně výrobky značky Neen. Pro pacientky s nejmenší nebo žádnou vědomou aktivitou svalů pánevního je vhodné použít elektrickou stimulaci. Existuje mnoho studií zabývajících se touto metodou. Většina z nich se liší v umístění elektrod, použité frekvenci a intenzitě proudu, délce pulzů a délce

2

aplikace. Nejlepší výsledky se ukazují při použití stimulace s frekvencí mezi 10 a 50 Hz a s maximální intenzitou proudu tolerovanou pacientkou. Obecně je pro stresovou inkontinenci doporučena frekvence 50 Hz a pro inkontinenci urgentní 10–20 Hz. Jako ideální délka aplikace je udáváno 15 až 20 minut jednou, maximálně dvakrát denně. Pacientky si zakoupí speciální intravaginální sondu Periform®, kterou lze připojit ke všem běžně užívaným elektrostimulátorům. U mužů, nebo ve výjimečných případech u žen, lze také použít sondu anální. V naší ambulanci stimulujeme převážně přístrojem Pericalm™, který je primárně určen k použití pro svaly pánevního dna a je vhodný i k domácímu cvičení. Ke stimulaci využívá nízkofrekvenční proud s pravoúhlým bifázickým vlnovým průběhem. Je napájen 9V baterií, a nehrozí zde tedy úraz proudem ze sítě. Má několik přednastavených programů a možnost nastavení vlastních parametrů. V naší praxi používáme programy přednastavené. Většinou ale volíme kratší dobu aplikace, než je nastaveno od výrobce, tedy méně než 30 minut. Během prvních aplikací a při aktivní práci pacientky by při tak dlouhé stimulaci mohlo dojít k energetickému vyčerpání svalu. Začínáme tedy dle zásad elektrostimulace s maximálně 15 kontrakcemi svalu, délkou stimulace do 5 minut a častějším opakováním cvičení. Volíme také program s delšími pauzami mezi kontrakcemi. Protože se však pro stimulaci svalů pánevního dna nepoužívají klasické proudy s šikmými a delšími pulzy o nízké

frekvenci, je možné postupně prodloužit dobu aplikace až na 30 minut, byť je to v rozporu s obecně platnými pravidly elektrostimulace. Při takto dlouhé aplikaci je nutné nastavit relaxační čas alespoň dvakrát delší než čas stimulační. Elektrostimulace svalů pánevního dna by neměla být metodou pouze pasivní. Pacientka se snaží aktivně vtahovat pánevní dno v souladu s probíhajícím programem. V případě pacientek s nulovou aktivitou svalů pánevního dna jde o cvičení v představě podpořené kontrakcí vyvolanou elektrickou stimulací. Konkrétní program je volen dle typu inkontinence a dle toho, zda je třeba primárně aktivovat svalová vlákna tonická, nebo fázická. Přístroj si může pacientka zakoupit, vypůjčit nebo pravidelně docházet do ambulance, kde bude stimulace provedena. Pokud pacientka zvládá vědomou kontrakci svalů pánevního dna, ale ne v dostatečné kvalitě, můžeme použít některou z dalších pomůcek. Při nižší svalové síle pánevního dna je ke cvičení vhodný EMG  biofeedback nebo Educator ®. Pacientkám, které jsou schopny během vyšetření per vaginam plynule obepnout prst, je doporučeno cvičení s vaginálním závažím. EMG biofeedback od firmy Neen se jmenuje Peritone. Senzorem je tatáž intravaginální nebo anální sonda užívaná při elektrostimulaci. Přístroj zaznamenává a zobrazuje svalovou aktivitu pánevního dna pomocí elektrických biosignálů. Zpětná vazba je pro pacientku zraková, v podobě čísel a LED diod, a sluchová. Na přístroji lze nastavit délku kontrakce,


Výzkumné sdělení recenzované články

Naše dítě není diagnóza – zdravotníci v komunikaci s matkami dětí s Downovým syndromem Mgr. Ondřej Doskočil, Th.D. Katedra filozofie a etiky v pomáhajících profesích, Zdravotně-sociální fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice

Mgr. Lucie Klozová absolventka Zdravotně-sociální fakulty Jihočeské univerzity, České Budějovice

Souhrn / Komunikace zdravotníků a pacientů často připomíná setkání dvou odlišných světů. Lékaři většinou reprezentují racionalitu a objektivitu přírodních věd, zatímco svět pacientů je plný subjektivních pocitů, přání a obav. Tyto dva odlišné pohledy jsou dobře patrné v si­tuaci sdělování diagnózy dítěte s postižením. Článek prezentuje dílčí výsledky kvalitativního výzkumu založeného na rozhovorech s matkami dětí s Downovým syndromem. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla matce sdělena diagnóza dítěte, a zvažuje, zda chování zdravotnického personálu ovlivnilo vztah matky k dítěti s postižením a zda narušilo její důvěru vůči zdravotníkům. Ukazuje se, že někteří lékaři uvedené situace nezvládají, omezují se většinou na prosté sdělení diagnózy a neposkytují rodičům další informace a potřebnou podporu. Klíčová slova / Downův syndrom – dítě s postižením – sdělování diagnózy – rodiče – zdravotníci. Our child is not a diagnosis – communication between healthcare professionals and mothers of children with Down syndrome Summary / Communication between healthcare professionals and patients is often an encounter of two different worlds. Physicians usually represent rationality and objectivity of natural sciences, whereas patients’ world is full of subjective feelings, wishes and fears. These two different points of view become evident when a handicapped child’s diagnosis is being communicated to the parents. The article is a presentation of partial results of a qualitative research based on interviews with mothers of children with Down Syndrome. It focuses on the way in which the diagnosis was communicated to the mothers and asks whether the behaviour of the medical staff had some influence on the relationship of the mother towards her child and whether it could have disrupted her confidence in healthcare professional in general. The article shows that in such situations physicians limit themselves solely to the communication of the diagnosis and fail to offer further information or support to the parents. Key words / Down syndrome – child with handicap – communicating diagnosis – patients – healthcare professionals.

Úvod

I přes stále viditelnější opouštění paternalistických pozic a zdůrazňování partnerského přístupu připomíná často komunikace zdravotníků a pacientů setkání dvou odlišných světů. Lékaři převážně reprezentují vědeckou objektivitu a racionalitu přírodních věd; v jádru jejich profese je skryto přesvědčení, že vědecké poznání je v zásadě dobré a obecně prospěšné. Na straně druhé stojí pacient, jehož přirozený svět je plný subjektivních pocitů, přání a obav. Pakliže se tyto zcela odlišné perspektivy setkávají ve společném prostoru, musí nutně docházet k mnoha nedorozuměním (Šimek, Špalek, 2003). Mezi situace, kde jsou tyto odlišné pohledy dobře patrné, patří sdělování diagnózy postižení dítěte, ať už bylo zjištěno na základě prenatální diagnostiky, nebo krátce po narození. Zatímco pro zdravotníky může být zjištění nepříznivé dia­ gnózy pouze dalším z mnoha případů, s nimiž se v průběhu své praxe setkávají,

pro rodiče znamená obrovskou a nečekanou změnu, která radikálně ovlivní celý jejich dosavadní život a hodnoty. Vyrovnávání se s postižením dítěte má obdobný charakter jako vyrovnávání se s vlastním těžkým onemocněním (Chvátalová, 2001). Pokud je rodičům sdělena diagnóza dítěte netaktně, v nevhodných podmínkách a bez možnosti dalších dotazů, nebo jsouli vystaveni tlaku na ukončení těhotenství či svěření novorozence do ústavní péče, hrozí riziko narušení vztahu rodičů k dítěti a ztráta důvěry vůči zdravotníkům. Jedním z nejčastějších vrozených syndromů, které jsou na základě prenatální (nebo včasné postnatální) diagnostiky rozpoznány, patří diagnóza trizomie 21.  chromozomu – Downův syndrom (DS). Pokud výsledky prenatálních vyšetření indikují pravděpodobnost postižení, stojí rodiče obvykle před rozhodnutím, zda ukončit, či neukončit těhotenství. Ačkoliv je pouze na nich, jak budou v této věci dále postupovat, je nesmírně důleži-

té, aby získali dostatek informací (Šustrová, 2004). Zdravotníci (zejména lékaři) by se měli vzdát soukromých soudů, aby rodiče mohli učinit zodpovědné rozhodnutí. Tyto situace jsou testem nejen odborné úrovně, ale také komunikačních schopností, empatie a obecně lidského přístupu zúčastněných zdravotníků. Neméně zásadní je i jednání zdravotníků v době po narození dítěte s postižením. Lékaři, sestry a další odborníci vstupují na dlouhou dobu do života rodiny a jsou často první, s kým mají rodiče možnost o své situaci mluvit. Snadno zneužitelná je pře-

Recenzovaly Prof. MUDr. Marta Munzarová, CSc. emeritní profesorka na Ústavu lékařské etiky LF MU, Brno PhDr. Ingrid Strobachová Ústav lékařské etiky a humanitních základů medicíny, 2. LF UK, Praha

23


24

recenzované články Výzkumné sdělení

florence 12/12

Fotografie z rodinného archivu Veroniky Bartoňové

devším role lékaře jakožto odborné autority, jejíž názor může být pro mnoho lidí rozhodující. Lékaři tak často neuvědoměle ovlivňují naše prožívání sebe sama a okolního světa (Křížová, 2006).

Metoda a cíl

V  roce 2010 jsme vedli individuální hloubkové rozhovory s 12 matkami dětí s DS (věk žen 28–50 let, věk jejich dětí 10 měsíců–16 let). V polořízených rozhovorech jsme sledovali témata, která úzce souvisejí se sdělováním diagnózy matce (rodičům) dítěte s postižením a s celkovým procesem adaptace na tuto situaci. Hlavním cílem našeho výzkumu bylo zjistit, zda a jak se přístup zdravotnických pracovníků při sdělení diagnózy a krátce po něm odrazil ve vztahu matky (rodičů) k dítěti s postižením a zda ovlivnil vztah důvěry vůči zdravotníkům.

Výsledky a diskuze

Mezi respondentkami byla pouze jedna matka, u jejíhož dítěte lékaři diagnostikovali DS během těhotenství na základě výsledků amniocentézy (ostatním nebylo toto vyšetření indikováno, nebo je přímo odmítly). Jak sama popsala, byla předem přesvědčena, že si dítě za všech okolností ponechá. Během těhotenství si s manže-

lem zjišťovali informace z literatury a navštívili rodinu, která vychovává dítě s DS. To je povzbudilo v jejich rozhodnutí a pomohlo jim při další návštěvě lékaře, který je přesvědčoval, že mají podstoupit interrupci. „Vedl asi hodinový monolog, kdy se nás snažil dotlačit k tomu, abychom se dítěte vzdali. Informace, které nám podával, byly zastaralé, nepřesné a vyloženě jen ty negativní. Zastával jednoznačný postoj, abychom šli na interrupci, a vůbec nepřipouštěl jiné řešení. Navíc nám vynadal, proč jsme na amniocentézu šli, když máme v plánu si dítě nechat.“ Tento přístup lékaře dobře ilustruje rizika, na něž poukazuje ve svém prohlášení z roku 2000 mezinárodní sdružení osob s postižením Disabled People International: „Nemůže jít o poučenou volbu, pokud je genetické poradenství direktivní a pokud jsou rodiče mylným způsobem informováni o zkušenostech postižených. Nemůže jít o svobodnou volbu, pokud mýty, strachy, stereotypy a diskriminace vůči postiženým přetrvávají“ (Munzarová, 2005). Výše citovaná matka popisuje, že sama amniocentézu nevnímala jako cestu k rozhodnutí, zda si dítě ponechat, či jít na interrupci, ale jako možnost smířit se po zbytek těhotenství s potvrzenou diagnózou a dostatečně se spolu s manželem na vše připravit.

Lékař stavěl proti sobě svůj jakoby racionální a vědecký přístup na straně jedné a fanatické náboženské přesvědčení na straně druhé: „Říkal, že občas si nějací náboženští fanatici to dítě nechají… Vedl s námi pseudoteologické rozpravy o tom, že od roku 1957 je potrat legální, tak proč si kazit život. Říkal, že kdyby se nám po té interrupci nedařilo znovu otěhotnět, tak v dnešní době není problém podstoupit umělé oplodnění, že tam už se pak dá vybrat to správné dítě.“ V jeho sdělení je latentně přítomna představa, že narození dítěte s postižením je jakési nedopatření, kterému by se dalo interrupcí zabránit. Podobný postoj můžeme vyčíst z jednání genetika, který na základě prenatálních testů neodhalil pravděpodobnost DS a krátce po porodu navštívil matku dítěte na nemocničním oddělení, aby se jí za tento „omyl“ omluvil: „Začal mi vysvětlovat, že to není jeho vina, přinesl mi ukázat nějaké statistické tabulky a grafy a sdělil mi, že se mu to stává tak jednou za deset let. Po celou dobu dceru nenazval jinak než mongolík.“ Stejný lékař matce při ultrazvukovém vyšetření sdělil: „To víte, my také nechceme, aby se nám narodilo dítě s IQ 40, které bude jen ležet a koukat do stropu. To by nám v nemocnici asi nepoděkovali.“ Případ z Francie z roku 1995,


Péče o HIV pozitivní pacientky praxe

Gravidita a porod u HIV pozitivní pacientky Jindřiška Nehasilová operační sály, Infekční klinika Nemocnice Na Bulovce, Praha Taťána Marková operační sály, Infekční klinika Nemocnice Na Bulovce, Praha

Nákaza virem lidské imunodeficience (HIV) vede k poškození imunity a vytváří podmínky pro vznik určitých virových, bakteriálních a mykotických infekcí. Jejich intenzita a počet recidiv jsou ovlivněny velikostí virové nálože (množství viru v krvi). Pacientkám nakaženým tímto virem je doporučováno umělé přerušení těhotenství, a to ze dvou důvodů: nebezpečí viru HIV pro plod a otázka přežití matky a s tím související péče o dítě po několik let.

V

irem HIV se ve světě každoročně nakazí asi pět miliónů lidí. Polovinu z nich tvoří ženy. Nejpokročilejší fáze HIV infekce, kdy se vyskytují život ohrožující změny, se označuje jako AIDS. Většina žen, které jsou HIV pozitivní a jsou těhotné, umělé přerušení těhotenství odmítá. Proto se musí zavést profylaktická opatření směřující ke snížení rizika nákazy dítěte. Nasazuje se antivirový preparát, a to i tehdy, kdy klinický obraz matky tuto léčbu před otěhotněním nevyžadoval. U žen bez symptomů nosičství není vliv gravidity na délku přežití prokázán. Gravidní HIV pozitivní žena zůstává v péči infekcionisty a do AIDS centra dochází podle potřeb pacientek gynekolog. V průběhu gravidity je žena náchylnější k infekcím, AIDS centrum proto zajišťuje pacientkám konziliární vyšetření ze všech potřebných oborů. Kromě běžných vyšetření se nejméně dvakrát kontroluje virová nálož a jednou měsíčně krevní obraz a biochemie. Pacientky většinou užívají virostatika a i v graviditě se s léčbou pokračuje. Nejen, že nebyly prokázány negativní účinky, ale naopak je menší pravděpodobnost přenosu viru na plod. Nejčastěji je to preparát Zidovudin, který se podává během celého těhotenství a následně i dítěti ve formě sirupu. Je-li virová nálož vysoká, je v druhém trimestru možné přidat další antiretrovirotikum.

V průběhu gravidity je žena náchylnější k infekcím, AIDS centrum proto zajišťuje pacientkám konziliární vyšetření ze všech potřebných oborů.

K nákaze může dojít v jakémkoli období gravidity. Nákaza transplacentární cestou má vždy horší průběh než nákaza vertikální. Preparát Zidovudin snižuje riziko nákazy na 20–30 %. Značné riziko nákazy je u i. v. toxikomanek. Ze dvou třetin dochází k nákaze během porodu a dojít k ní může

foto: archiv autorek

Rizika pro dítě

i během kojení. HIV pozitivní matky proto nekojí. Rizikem je také předčasný či mnohočetný porod (při něm je ohroženo druhé dítě), ale i spontánní porod. V případě spontánního porodu je třeba oddálení dirupce a doporučuje se výplach porodních cest dezinfekčním roztokem, např. Betadine. Za nejbezpečnější způsob porodu je považována plánovaná sekce. Vedle obvyklé předoperační přípravy se před sekcí podává 200 mg Retroviru v 500 ml 5% glukózy. Polovina infúze vykape půl hodiny před výkonem, zbytek během výkonu. K sekci používáme zdvojené empíry, dvoje rukavice, k ochraně očí brýle nebo štít. Rouškujeme speciálním setem

27


28

florence 12/12

foto: archiv autorek

praxe Péče o HIV pozitivní pacientky

Set pro císařský řez.

se sběrným bazénem. Do bazénu se vloží sání, aby tekutiny nepřetekly přes okraj. Během sekce odebíráme pupečníkovou krev, abychom později mohli zjistit virovou nálož u matky i dítěte.

Set pro císařský řez s bazénem Set pro císařský řez II obsahuje všechny komponenty potřebné k zakrytí pacientky. Součástí této standardní výbavy je sectio rouška se samolepicím vyříznutým otvorem a integrovanými nohavicemi. Obsah setu: 1 ks rouška na stolek dvouvrstvá 150 × 150 cm, 1 ks návlek na instrumentační stolek 80 × 145 cm, 1 ks rouška 75 × 90 cm, 1 ks rouška pro císařský řez s vakem na jímání tekutiny 260 × 300 cm, 1 ks lepicí páska 10 × 50 cm, 4 ks ubrousek 33 × 34 cm, 1 ks krepový papír 120 × 120 cm. Ošetření použitých nástrojů (je stejné jako u všech infekčních operací): 1. dekontaminace v dezinfekčním roztoku, 2. mechanické očištění, 3. sterilizace, 4. sterilizace načisto. Placenta se ukládá do dvojobalu a posílá se do laboratoře AIDS centra. U HIV pozitivních pacientů se na sterilitu klade obzvlášť důraz vzhledem k jejich snížené imunitě.

Poporodní péče o dítě a co dělat v případě poranění personálu Po porodu dostane matka vedle již ordinovaných léků ještě léky k zastavení laktace. Dítěti se 6–8 hodin po porodu až do 6 týdnů života podává Zidovudin v sirupu. V prvních měsících se dítě kontroluje jednou měsíčně, další kontroly jsou pak souběžné s očkováním.

Asi u 80 % neléčených dětí se příznaky nákazy virem HIV projeví v prvním roce života. Celkem 5 % dětí zůstává ještě v 5 letech bez příznaků. Na Infekční klinice Nemocnice Na Bulovce v Praze máme registrováno přes 70 těchto porodů. První dítě infikované vertikální cestou bylo zaregistrováno v roce 1997. Dvakrát se narodila dvojčata, která jsou negativní. Zaregistrované HIV pozitivní děti jsou v ČR nyní čtyři. Tři se narodily na naší klinice, čtvrtý, Samuel, se narodil v zahraničí. Riziko nákazy pro zdravotníky v případě, že se poraní o jehlu, je 0,5 %. Při krvavém poranění ránu okamžitě vymačkáme a propláchneme dezinfekcí. Potřísněnou sliznici okamžitě opláchneme. Po tomto prvním zásahu se poraněný obrátí na nejbližší AIDS centrum, kde mu nasadí preventivní léčbu. Nasazení léčby do 24 hodin znamená 95% úspěch. Čím později se s léčbou začne, tím menší jsou šance na její úspěšnost. Po uplynutí 72 hodin ztrácí prevence smysl a nehradí ji ani pojišťovna. Částka za prevenci se přitom pohybuje kolem 30 tisíc korun. Dojde-li k poranění personálu u pacienta bez prokázaného nosičství, ale který by mohl být zařazen do rizikové skupiny (např. narkoman), lze pacientovi udělat test, u něhož známe výsledek do 15 minut. Těchto testů je více druhů. Jde například o Biolitical – jeho pouzdro připomíná zásuvku a jeho součástí je sáček se třemi lahvičkami, které obsahují reagencie. Obsah první lahvičky se smíchá s krví a nalije se do pouzdra i s obsahem dalších dvou lahviček. První bod se na pouzdru zbarví vždy. Druhý jen v případě pozitivity pacienta. Cena těchto testů se pohybuje od 60 korun výše. Testy jsou tedy finančně dostupné pro všechna pracoviště. Je však třeba si uvědomit, že tyto testy jsou pouze informativní. Rozhodující je vždy výsledek laboratoře. Každá nehoda personálu se hlásí příslušnému AIDS centru nejen kvůli nasazení včasné léčby v indikovaných případech, ale i pro statistické účely.


Vietnamská pacientka v ordinaci ambulantního gynekologa praxe

Specifika předporodní péče o gravidní Vietnamku

Bc. Kateřina Vybíralová ambulance soukromého gynekologa, Praha

Vietnamská menšina je v České republice tvořena jednak občany ČR, kteří se hlásí k vietnamské národnosti, a jednak občany Socialistické republiky Vietnam, kteří u nás mají krátkodobý či trvalý pobyt. Nejvíce jich žije v Praze a v Karlovarském kraji a od 90. let se jejich počet neustále zvyšuje. Po Slovácích a Ukrajincích jsou Vietnamci třetí nejpočetnější národnostní menšinou v ČR. Na konci listopadu 2011 jich v ČR legálně pobývalo přibližně 55 000, z toho více než 37 000 mělo povolení k trvalému pobytu. Desítky tisíc jsou jich v ČR nelegálně, a tak se sestry s vietnamskými pacienty setkávají při své práci stále častěji.

V

ietnamci, kteří v ČR žijí krátce anebo sem přijeli až v dospělém věku, si aktivně a cíleně udržují svoji rozdílnost a své vazby na domácí kulturu. Pomáhá jim to překonat nepříjemné změny související s životem v cizí zemi. Druhá generace Vietnamců jsou ti, kteří se tu již narodili a jsou odmala vystavováni nejen působení české a evropské kultury, ale i silnému vlivu výrazně kulturně odlišné rodiny. Ti již mají snahu přizpůsobit se evropským kulturně-společenským zvyklostem, i když jejich vazba na rodinu zůstává velmi silná. Zdravotní sestra musí být jako kvalifikovaný zdravotnický pracovník schopna nejen saturovat potřeby svého pacienta z hlediska jeho individuality, ale i v kontextu právě těchto kulturních odlišností. V ambulanci obvodního gynekologa, který má smlouvu s pojišťovnami na proplácení péče o pacienty s krátkodobým, tzv. smluvním pojištěním, pracuji již devět let. Tato ordinace je v Praze, v blízkosti obvodů s vysokým počtem Vietnamců s přechodným či trvalým pobytem a navíc v blízkosti jejich společensko-obchodního centra – tržnice SAPA. S Vietnamkami jsem proto v každodenním kontaktu; přibližně čtvrtina pacientek ošetřených v naší ordinaci je vietnamské národnosti. Za tuto dobu si proto již troufnu říci, že je znám a že jsem neustálým svědkem jejich společenské proměny. V mnoha ohledech jsou Vietnamky naprosto stejné jako kterékoliv středoevropské ženy. Pominu-li anatomii a fyziologické procesy, je to žena s běžnými potřebami

(sexualita, mateřství), potížemi (bolesti, výtok, vynechaná menstruace), touhami (otěhotnění), strachem (čekání na výsledky, strach z porodu) i obavami (o sebe, o plod). Přesto je řada věcí při práci s ní odlišná.

Jazyková bariéra

Před devíti lety mluvily Vietnamky česky málo a špatně. Nyní již řada z nich ovládá český jazyk natolik, že přicházejí pravidelně bez doprovodu.

V první řadě je tu samozřejmě jazykový rozdíl. Nejčastěji spolupracujeme s překladateli, kteří jsou již zvyklí u lékaře tlumočit. Obvykle už k nám tlumočník pacientku objednává a také s ní přichází. Dlouhodobě spolupracujeme asi s osmi tlumočníky. Ti již vědí, co zjišťujeme při anamnéze, jaké symptomy se v gynekologii objevují, co jaké vyšetření obnáší apod. Často s pacientkou přijde a tlumočí její manžel, případně sourozenec, občas tlumočí i dítě, obvykle dívka. V takovém případě je potřeba navázat s dítětem dobrý kontakt, navodit pocit důvěry a pak samozřejmě volit slova úměrná jeho věku tak, aby bylo vůbec schopno problém pochopit i ve své mateřštině a aby nebylo informacemi psychicky traumatizováno. Pokud je tlumočníkem dospělý, bývá to často muž. Pro pacientku je proto velmi těžké mluvit před svým manželem nebo před cizím člověkem, kterého si zaplatila pro překlad, o tak intimních symptomech, jako jsou zapáchající výtok, otok stydkých pysků, svědění v pochvě, výrůstek na rodidlech apod. Před devíti lety mluvily Vietnamky česky málo a špatně a navíc se velice ostýchaly. Nyní již řada z nich ovládá český jazyk natolik, že přicházejí

29


32

florence 12/12

pro studenty text: FZS ZČU

Fakulta zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni Fakulta zdravotnických studií (FZS ZČU) vstupuje v akademickém roce 2012/2013 do pátého roku svého působení na Západočeské univerzitě v Plzni. Do její struktury vstoupila v roce 2008, kdy zanikl její právní předchůdce – soukromá Vysoká škola v Plzni o. p. s. (zal. v roce 2002). Spolu s Univerzitou Karlovou v Praze, Lékařskou fakultou (LF UK) v Plzni, která vychovává lékaře, doplňuje FZS svými nelékařskými obory nezbytný profil přípravy a výchovy zdravotníků, zejména v Plzeňském kraji a přilehlých oblastech. FZS je nejmladší fakultou ZČU v Plzni. V současné době na ní studuje 930 studentů. Fakulta poskytuje možnost vysokoškolské přípravy ve čtyřech bakalářských studijních programech a jednom programu magisterském. Ambiciózní pojetí dalšího rozvoje nelékařských studijních programů je podloženo marketingovým průzkumem profesních potřeb v českém zdravotnictví. V přípravě odborníků pro zdravotní péči klade fakulta hlavní důraz na jejich praktickou výuku doplněnou teoretic-

kými poznatky, na kvalitu, modernizaci a postupnou inovaci vybavení učeben a následně laboratoří a spolupráci s kvalitními zdravotnickými zařízeními. Důraz klade i na vzdělávání v kombinované formě studia pro zkušené zdravotníky s dlouhodobou praxí v terénu. Pro ně má akreditovaný studijní program Ošetřovatelství. Většina aktivní činnosti, charakteristika studijních plánů a skutečná realizace studia je výhradně zaměřena na poznání člověka, jeho psychiku, stavy pohody a nemocí

s jediným cílem skutečné péče o blaho nemocného.

Celoživotní vzdělávání Fakulta průběžně zajišťuje akce celoživotního vzdělávání zaměřené na seniory, jejich povědomí, zdraví a jistoty. Každoročně uskutečňuje řadu rehabilitačních akcí pro větší skupiny zájemců. V rámci t��to působnosti jsou organizovány také další certifikované kurzy spojené s tvorbou vyššího zdravotnického povědomí.

→ bakalářské studijní programy Studijní program Ošetřovatelství Studijní obor Všeobecná sestra

Studijní program Porodní asistence Studijní obor Porodní asistentka

Studijní program Specializace ve zdravotnictví Studijní obor Fyzioterapeut

Studijní program Specializace ve zdravotnictví Studijní obor Ergoterapeut

Forma: prezenční i kombinovaná. Cílem tohoto oboru je získání kvalifikace všeobecná sestra pro samostatné poskytování ošetřovatelské péče v ambulantních i lůžkových zdravotnických zařízeních, v privátních zdravotnických (ošetřovatelských) organizacích, v domácí a rodinné zdravotní péči apod.

Forma: prezenční. Studijní obor porodní asistentka umožní získat způsobilost k plnění ošetřovatelských činností v lůžkových i nelůžkových zdravotnických zařízeních, v privátních ošetřovatelských organizacích, v domácí i rodinné zdravotní péči na úseku péče o ženu během těhotenství, porodu, šestinedělní péče o novorozence a dále péče o ženu na úseku gynekologie.

Forma: prezenční. Absolventi mohou vykonávat činnost v rámci preventivní, diagnostické, léčebné a rehabilitační péče v oboru fyzioterapie v léčebných preventivních zařízeních, v lázeňských zařízeních, v ústavech sociální péče, v rehabilitačních ústavech, v agenturách domácí péče a v sanatoriích, a to na úseku léčebné a tělesné výchovy a fyzikální terapie.

Forma: prezenční. Absolventi mohou vykonávat činnost v rámci preventivní, diagnostické nebo léčebné a rehabilitační péče v oboru léčba prací v léčebných a rehabilitačních ústavech, v ústavech sociální péče, v agenturách domácí péče, v sanatoriích. Najdou své uplatnění i ve vzdělávacích zařízeních pro tělesně postižené děti a mládež a v realizaci rekvalifikačních kurzů pro zdravotně postižené občany.


33

Důraz na kvalitu V Plzeňském kraji jsou významná a rozsáhlá zdravotnická zařízení, jako jsou FN Plzeň, Privamed, a. s., Mulačova nemocnice, s. r. o., a Zdravotnický holding Plzeňského kraje, a. s., do jehož působnosti spadají nemocnice v Klatovech, Stodě, Domažlicích a Rokycanech. Spolu s LF UK v Plzni tak má FZS silnou podporu v kvalitě odborníků i rozsáhlých možnostech využití zdravotnických zařízení pro realizaci kvalitní a systematické práce.

Zahraniční studijní pobyty V rámci programů Free Movers a ­Erasmus má fakulta uzavřeny dohody s řadou zahraničních nemocnic a zdravotnických zařízení, které umožňují vysílat studenty na pracovní a studijní stáže do Německa, Slovenska, Itálie, Španělska, Francie a Velké Británie. V mezinárodní výměně pedagogů je aktivita zaměřena na Slovensko a ­Německo.

Čím se chlubí Fakulta úzce spolupracuje i s řadou veřejných či soukromých zdravotnických zařízení a firem. Dlouhodobá je spolupráce např. s Comtes, a. s., Plzeňskou teplárenskou, FZS UJEP Ústí nad Labem, FZS Univerzity Pardubice, VŠ Managementu a ekonomiky v Praze, Univerzitou Deggendorf, Univerzitou Mnichov, Salamonovou univerzitou v Berlíně a také s ostatními fakultami ZČU v Plzni.

zprávy škol

→ Partnerství univerzit zemí Visegrádské skupiny v ošetřovatelském výzkumu

P

ojem kvalita života spojuje týmy výzkumníků po celém světě. Ústav ošetřovatelství a porodní asistence Lékařské fakulty Ostravské univerzity v Ostravě se letos zapojil do výzkumného projektu Visegrad Fund – Standard Grant č. 212 10 329, který je zaměřen na zjišťování kvality života pacientů se syndromem diabetické nohy. Kvalita života pacientů ve vybraných zdravotnických zařízeních čtyř zemí Visegrádské skupiny bude hodnocena standardizovaným dotazníkem Světové zdravotnické organizace WHOQOL BREF. Dotazník je strukturován do čtyř domén: fyzického zdraví, prožívání (duševního zdraví), sociálních vztahů a prostředí. Doména fyzického zdraví se zaměřuje na hodnocení bolesti, závislosti na lékařské péči, únavu, pohyblivost, spánek, každodenní a pracovní činnosti. V doméně prožívání (duševní zdraví) se hodnotí potěšení ze života, smysl života, schopnost soustředění, přijetí tělesného vzhledu, spokojenost se sebou a negativní pocity. V doméně sociálních vztahů jsou hodnoceny osobní vztahy, sexuální život, podpora přátel a osobní bezpečí. Doména prostředí je zaměřena na životní prostředí, finanční situaci, přístup k informacím, záliby, prostředí v okolí bydliště, dostupnost zdravotní péče a dopravu. Krátká verze dotazníku WHOQOL BREF obsahuje celkem 26 položek, z nichž dvě jsou samostat-

ným hodnocením celkové kvality života a spokojenosti se zdravím. První setkání výzkumníků zaměřené na metodologii výzkumu proběhlo ve dnech 10.–12. října 2012 v Ústavu ošetřovatelství Jeseniovy lékařské fakulty v Martině Univerzity Komenského v Bratislavě, tedy v sídle hlavního koordinátora projektu. Město Martin hostilo i odborníky z oblasti ošetřovatelského výzkumu z dalších partnerských univerzit zapojených do projektu, konkrétně z Polska (Jan Kochanowski University of Humanities and Sciences in Kielce, Department of Nursing) a Maďarska (Semmelweis University in Budapest, Faculty of Health Sciences, Department of Nursing). Výzkumný tým partnerů Visegrádské skupiny bude několik následujících měsíců spojovat cíl – zjištění kvality života pacientů se syndromem diabetické nohy. Dále budou zkoumány případné rozdíly v kvalitě života pacientů ovlivněné sociodemografickými podmínkami a lokálními faktory. Výsledky výzkumu se stanou východiskem pro doporučení v oblasti komplexní péče o pacienty s diabetickou ulcerací v podmínkách zemí Visegrádské skupiny.

PhDr. Renáta Zeleníková, PhD., Ostravská univerzita v Ostravě; doc. PhDr. Darja Jarošová, Ph.D., Ostravská univerzita v Ostravě; PhDr. Jana Nemcová, PhD., Univerzita Komenského v Bratislavě

Pozn.: Připravované další bakalářské studijní obory: Zdravotní laborant a Ortotik–protetik. V části magisterské přípravy je to studijní obor Fyzioterapeut a Management ve zdravotnictví.

Studijní program Specializace ve zdravotnictví Studijní obor Zdravotnický záchranář

Studijní program Specializace ve zdravotnictví Studijní obor Radiologický asistent

Forma: prezenční. Absolvent získá odbornou způsobilost pro specializované činnosti v systémech neodkladné péče a na oddělení akutního příjmu ve státních i nestátních zdravotnických zařízeních. Uplatnění je možné ve složkách integrovaného záchranného systému. Současně bude způsobilý k výkonu zdravotnického povolání zdravotnický asistent.

Forma: prezenční. Radiologický asistent je schopen následné specializace v jedné ze tří oblastí použití radiologické a radiační technologie ve zdravotnictví: radiodiagnostickém zobrazování, nukleární medicíně a radioterapii. Najde uplatnění v lůžkových zdravotnických zařízeních, na pracovištích veterinární medicíny a ve výzkumných pracovištích.

→ magisterský studijní program Studijní program Veřejné zdravotnictví Studijní obor Asistent ochrany a podpory veřejného zdraví Forma: prezenční. Absolvent získá způsobilost k výkonu práce v následujících odvětvích – např. při výkonu státního zdravotního dozoru, ve všech oborech hygieny a epidemiologie na krajských hygienických stanicích, v resortu ministerstva vnitra a ministerstva obrany, na pracovištích zdravotních ústavů, na specializovaných pracovištích institucí s náplní v oblasti fyziologie práce, toxikologie, psychologie práce a pracovního lékařství.

Studijní program Ošetřovatelství Studijní obor Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech Forma: prezenční. Absolvování studijního oboru umožňuje vyhovět potřebám vysoce kvalifikované práce ve zdravotnických zařízeních všech druhů a zaměření. Absolventi budou oprávněni vykonávat povolání se specializovanou způsobilostí podle zaměření studia.


34

zpravodaj

florence 12/12

ČAS

Jak získat pacienty se schizofrenií k lepší spolupráci při léčbě? Mgr. Tomáš Petr předseda psychiatrické sekce ČAS

V psychiatrii má spolupráce pacienta při užívání předepsaných psychofarmak zásadní význam. Je prokázáno, že neplánované vysazení léků pacienty vede ke zhoršení jejich zdravotního stavu a výrazně zvyšuje celkové náklady na zdravotní péči.

V

elká studie (Valenstein et al., 2002) prokázala, že pacienti, kteří spolupracovali při užívání léků na méně než 80 %, měli 2,4krát vyšší pravděpodobnost hospitalizace než lépe spolupracující pacienti. Podávání antipsychotik (léků proti psychotickým příznakům) tvoří základ léčby pozitivních, negativních i kognitivních projevů schizofrenie. Dlouhodobá léčba má význam pro prevenci relapsu schizofrenie a pro ochranu mozku před úbytkem kognitivních funkcí. Spolupráce pacientů při užívání léků je však velmi nízká. ­Komplexní program pro lepší spolupráci pacientů se schizofrenií při léčbě CESTA, vytvořený psychiatrickou sekcí ČAS, je jednou z možností, jak pozitivně ovlivnit postoj pacientů k užívání léků.

a zvládá každodenní život, je označováno jako remise. Průběh psychotického onemocnění je znázorněn na obr. 1. Ataka psychózy zahrnuje období pozitivních, negativních i kognitivních příznaků. Obvykle trvá šest měsíců. Časné varovné příznaky znázorněné na obrázku jako vlnící se červená křivka přecházejí do pozitivních psychotických příznaků (např. bludy a halucinace). Po několika týdnech léčby tyto pozitivní příznaky zpravidla ustupují. Šedá křivka znázorňuje negativní příznaky (např. ztráta zájmu o činnosti, ztráta motivace, emoční oploštělost). Černě jsou znázorněny kognitivní příznaky označené písmenkem „k“ (např. poruchy pozornosti, zhoršená paměť aj.). Negativní a kognitivní příznaky zasahují člověku do života hlavně po propuštění z nemocnice.

Průběh onemocnění

Relaps onemocnění a jeho příčiny

Schizofrenie je tzv. epizodické onemocnění, které má tendenci se vracet a které může být provázeno opakovanými atakami onemocnění, tzv. relapsy. Období, kdy je člověk bez potíží

Cílem zdravotnického personálu by měla být taková podpora pacienta, která povede k maximálně možnému prodloužení remise onemocnění. Každý relaps totiž zhoršuje celkovou zdroj grafů: archiv autora

Obr. 1

Průběh psychotického onemocnění

+

6 měsíců

1. ataka časné varovné příznaky

remise časné varovné příznaky

1. relaps

?


prognózu onemocnění a může vést ke zhoršení kognitivních funkcí. Data z uskutečněných výzkumů však naznačují, že se tento cíl nedaří dobře naplňovat a že k relapsům u schizofrenních pacientů dochází velmi často. Do jednoho roku po propuštění dojde ke znovuvzplanutí nemoci až u 50 % pacientů, do 5 let až u 80 % pacientů. Příčin takto častých relapsů může být celá řada. Je to nespolupráce pacienta, nedostatečná podpora pacienta v jeho domácím prostředí po propuštění, stresové prostředí, užívání alkoholu a toxických látek aj. Jedním z významných faktorů ovlivňujících výskyt relapsu onemocnění je nespolupráce pacientů při užívání léků, jejich předčasné vysazování, úpravy dávek léků bez konzultace s lékařem, zapomínání apod. V průběhu jednoho roku vysadí předepsaná psychofarmaka asi tři čtvrtiny pacientů, často z vlastního rozhodnutí a bez toho, aby informovali lékaře. Ve studii CATIE vysadilo předčasně medikaci 74 % pacientů (1 061 z 1 432 účastníků, kteří užili alespoň jednu dávku) léčených pro schizofrenii. Částečná nespolupráce je častější než úplná a je také velmi riziková. Výzkumy ukazují, že do 10 dní po propuštění vysadí léky až 20 % pacientů, do 1 roku je to až 50 % pacientů a za rok a půl přestane užívat léky téměř 75 % pacientů. Tato čísla jsou zarážející a vyzývají k zamyšlení, jak tento nepříznivý stav ovlivnit. I sebelepší lék je totiž bezcenný v případě, že ho pacient neužívá. Pacienti, kteří přestanou užívat léky nebo je užívají chybně, jsou vystaveni mnohem většímu riziku relapsu onemocnění a opakované hospitalizaci.

foto: Profimedia

zpravodaj čas

Psychoedukace a role psychiatrických sester Jedním z nástrojů, jak dosáhnout lepší spolupráce pacienta při užívání léků, je efektivně vedená psychoedukace. Role psychiatrických sester je v této oblasti nenahraditelná. Sestra by měla pacienta informovat o předepsaných lécích, o způsobu jejich užívání a o možných nežádoucích účincích. Měla by mu vysvětlit důležitost užívání léků, důsledky jejich vysazení a postupy zmírňující nežádoucí účinky a zároveň by ho měla motivovat ke změně tak, aby změnila jeho nerealistická očekávání vůči léčbě, zmírnila jeho ambivalenci a udržela jeho účast na léčbě. Nejvhodnější čas k zahájení psychoedukace je krátce po odeznění ataky psychotického onemocnění ještě před propuštěním pacienta do domácí péče nebo velmi brzy po propuštění.

Projekt Cesta: program pro lepší spolupráci při léčbě Psychiatrická sekce ČAS v roce 2010 využila některé z uvedených argumentů při vyjednávání

Do ­jednoho roku po propuštění dojde ke znovuvzplanutí ­nemoci až u 50 % pacientů, do 5 let až u 80 % pacientů.

se zdravotními pojišťovnami a podařilo se jí do sazebníku výkonů prosadit dva nové výkony: edukace psychiatrickou sestrou a reedukace psychiatrickou sestrou. Zároveň vytvořila metodiku, která je určitým vodítkem pro sestry, jak psychoedukaci efektivně provádět. Metodika obsahuje jednak obecná doporučení, jak komunikovat s pacientem, abychom ho získali ke spolupráci a podpořili ho v přijímání správných a informovaných rozhodnutí, jednak praktické techniky, které může sestra v průběhu edukace využívat. Metodiku doplňují didaktické pomůcky umožňující interaktivní vedení edukace. Na tomto základě je postaven komplexní program nazvaný Cesta: program pro lepší spolupráci při léčbě. Tento program byl v roce 2011 oceněn národní psychiatrickou cenou prof. Vladimíra Vondráčka za nejlepší práci na téma „Schizofrenie, výzkum, léčba a resocializace“ v kategorii praktická aplikace. V následujícím textu program Cesta krátce představíme. Na základě dosavadních zkušeností s psychoedukací doporučujeme následující strukturu edukačního setkání.

35


38

zpravodaj čas

Praha / Konference ČAS

Legislativa ve zdravotnictví, zásadní význam pro bezpečí nemocnic Současná legislativa v českém zdravotnictví byla tématem 5. podzimní konference prezidia ČAS, která se konala 22.–23. listopadu v pražském Hotelu Duo. Během dvou dní tu zazněly nejen přednášky týkající se novinek v legislativě, ale například i kazuistiky soudních znalců. Právě nedostatek soudních znalců v ošetřovatelství (v současné době jich je jen šest) byl jedním z hodně diskutovaných témat prvního dne kon-

florence 12/12

ference. O jejich práci a podmínkách, které je nutné k výkonu této činnosti splnit, promluvila Mgr. Ivana Dvořáčková, Ph.D., která také přednesla první kazuistiku 85leté ženy, jež po několika hospitalizacích ve dvou nemocnicích a po pobytu v hospici zemřela a její příbuzní si stěžovali na špatnou ošetřovatelskou péči. Soudní znalec jim dal v případě hospice a jedné z nemocnic za pravdu. Na tento případ navázaly dalšími kazuistikami nutriční terapeutka Tamara Starnovská a prezidentka ČAS Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA. S výkladem zákona č. 372/2012 Sb., o zdravotních službách, vystoupil JUDr. Petr Šustek, Ph.D., který v závěru prvního dne přednesl ještě příspěvek o domácích porodech. Zákon o zdravotních službách by měl podle jeho slov znát každý zdravotník, protože jedině tak se vyhne nejen chybám, ale i tomu,

aby na sebe bral více kompetencí, než kolik mu přísluší. „Kompetence jsou brány k odpovědnosti,“ varoval advokát. V zákoně upozornil zejména na část čtvrtou (Hlava I – Práva a povinnosti pacienta a jiných osob, Hlava II – Zdravotní služby a zaopatření poskytované v dětských domovech a v zařízeních pro děti do 3 let věku) a část šestou týkající se zdravotnické dokumentace. O té podrobněji hovořila i Mgr. Dita Svobodová, náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání a kvalitu VFN v Praze. Kromě zákonných předpisů, které vedení a zpracování ošetřovatelské dokumentace upravují, upozornila mimo jiné i na nejčastější chyby (škrtání, používání korektorů, psaní dokumentace tužkou, používání zkratek apod.), jichž se zdravotníci v dokumentaci dopouštějí. Podobněji se o konferenci dočtete na www.florence.cz. mhe

rozhovor s Radmilou Dorazilovou

Centra zdraví naučí matky, jak se starat o dětskou pokožku

N

evhodná péče o pokožku novorozenců může mít za následek vyrážku, ekzémy nebo alergie. Nejen o tom, jak se správně starat o dětskou pokožku, bude širokou veřejnost edukovat projekt Center zdraví. Odbornou záštitu nad touto akcí převzala Česká konfederace porodních asistentek (ČKPA, www.ckpa.cz), která poskytuje ženám poradenství v podobě předporodních kurzů nebo kurzů péče o novorozence a děti do jednoho roku. Více o službách ČKPA prozradila viceprezidentka pro výkon profese Bc. Radmila Dorazilová. Kdy konfederace vznikla a proč? Česká konfederace (původně asociace) porodních asistentek vznikla v roce

1997. Hlavním motivem pro nás bylo dát nejen příslušným úřadům a organizacím ostatních zdravotnických pracovníků, ale především našim kolegyním jasně najevo, že porodní asistentka je zde zpět jako samostatná, svébytná profese. Za socialismu byla totiž přetržena historická tradice a profese porodní asistentky byla v České republice zrušena. Tím se bohužel nadlouho vytratilo obecné povědomí o naší krásné profesi. Kolik porodních asistentek nyní ČKPA sdružuje? Přihlášku do ČKPA podepsalo více než tisíc porodních asistentek, ale opravdu aktivně pracuje asi 400 z nich.

Jaká je úloha porodních asistentek u porodu? Porodní asistentka je oprávněna samostatně a na vlastní odpovědnost vést fyziologický porod, v případě komplikací přivolat lékaře a podle potřeby mu pomáhat. Porodní asistentka by měla ženě při porodu poskytovat dohled, péči a radu, měla by ženě pomáhat a podporovat ji. Jakých chyb se matky nejčastěji dopouštějí při péči o pokožku ­novorozenců? Podle mého názoru jsou to nedostatečné informace o dětské kosmetice a zásadách jejího používání. Při návštěvách matky a novorozence v rodinách také velmi často vidím, že matky nevhodně míchají několik výrobků různých značek dohromady. Proto jsem projekt naší spolupráce s Centry zdraví přivítala. red


servis

39

krátce

Česko / Strategický koncept k transformaci nelékařských zdravotnických povolání v České republice

Transformace nelékařských zdravotnických povolání v ČR Postavení nelékařských zdravotnických povolání v systému zdravotní péče je spojeno s existencí řady problematických momentů. Problémovými oblastmi jsou např. nenaplňování kompetencí vysokoškolsky vzdělaných nelékařských profesionálů, nejednoznačnost v jejich kvalifikačním a postkvalifikačním vzdělávání, v naplňování „odborného dohledu“ dle zákona (zákon č. 96/2004, Sb., v aktuálním znění, o nelékařských zdravotnických povoláních) včetně metodického vedení nelékařů na státní úrovni. Nedostatečná provázanost mezi vzdělávacími a zdravotnickými institucemi pak může vést k prohlubování nastíněných problémů. Předmětem činností v rámci projektu IGA MZ ČR č. ID.KÓD-NT12067-3/2011 Strategický koncept k transformaci nelékařských zdravotnických povolání v České republice je nejen provedení analýzy současného stavu vzdělávání, personálního zabezpečení a výkonu odborných činností nelékařských zdravotnických pracovníků, ale i návrh koncepce rozvoje nelékařských zdravotnických povolání. Ve svém důsledku by tyto záměry měly vést k zefektivnění péče v rámci zdravotnického systému. V konkrétní podobě by mělo jít o návrh legislativních změn, úprav požadavků na vzdělávací programy kvalifikačního i postkvalifikačního vzdělávání nelékařů a jejich kompetencí. Strategická analýza je založena na výstupech výzkumných šetření. Kvantitativní výzkum je orientován na dualitu kvalifikační přípravy v profesích vše­obecná sestra, zdravotní laborant, ortotik-protetik, nutriční terapeut, dentální hygienistka, zdravotnický záchranář, zubní technik, na naplňování kompetencí jednotlivých členů ošetřovatelského týmu a týmu porodní asistence. Řeší oblast uplatňování

„odborného dohledu“ v praxi, specializačního vzdělávání nelékařů, systému registrace nelékařských zdravotnických pracovníků bez odborného dohledu a metodického řízení ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických povolání. Časově navazující kvalitativní šetření s využitím techniky rozhovoru se orientuje na celkovou situaci nelékařských povolání v ČR. Výsledky výzkumů budou promítnuty do výstupů projektu. Z parciálních výsledků již realizovaného kvantitativního výzkumu je nutné ještě uvést výsledky k problematice: odborný dohled, metodické vedení, registrace. Ostatní výsledky jsou již nyní připraveny ke zveřejnění. Kompletní výsledky výzkumných šetření budou obsaženy ve zprávě o realizaci projektu. Projekt navazuje na činnost Komise pro transformaci nelékařských zdravotnických profesí MZ ČR. Hlavním řešitelem je Mgr. M. Šamaj, FN Olomouc, a spoluřešitelkou je Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D., FZV UP v Olomouci. Projekt byl zahájen 1. 6. 2011 a bude ukončen 31. 10. 2013.  Příspěvek je součástí projektu IGA MZ ČR č. ID. KÓD-NT12067-3/2011, Strategický koncept k transformaci nelékařských zdravotnických povolání v České republice. Mgr. Zdeňka Mikšová, Ph.D., Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci; Mgr. Martin Šamaj, Fakultní nemocnice Olomouc; PhDr. Michaela Hofštetrová Knotková, NCONZO.

S dekubity se potýká až čtvrtina evropských pacientů Evropa / Podle Evropského poradního panelu pro otázky proleženin (EPUAP) se v Evropě potýkají s dekubity až 4 miliony lidí, tedy až 23 % pacientů. Dekubity jsou přitom z pohledu moderní medicíny bolestivé, nákladné, ale především úplně zbytečné, protože jim lze ve většině případů předejít. Náklady na léčbu 10 dekubitů odpovídají například ceně 9 pacemakerů, 6 kolenních kloubních náhrad či 5 operací bypassu. EPUAP proto vyhlásil 16. listopad Mezinárodním dnem boje proti dekubitům, aby podpořil efektivnější implementaci preventivních opatření. V ČR se k této iniciativě přidala společnost LINET, mj. výrobce speciálních antidekubitních matrací. tz

nepropásněte Praha / 6. 12. 2012

XXI. česká urogynekologie 2012 Mladá Boleslav / 8. 12. 2012

Celiakie a jiné potravinové alergie Praha / 8. 12. 2012

Kritické stavy v porodnictví 2012 * více informací a další akce najdete v přiloženém kalendáři akcí


42

florence 12/12

historie text: MUDr. Václav Volejník, CSc., Mgr. Dita Dušková, Jana Zavřelová, foto: archiv

Zvláštní péče léčebná sluší nejen tělu, ale i duši dítěte. Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé slaví letos 111 let (1. díl)

A

ndulu položili na postel k oknu. Sousední postel obývala Máňa s nemocným kolenem. Nohu měla v sádře a chodila o berlích. Andule naopak chodit zakázali. Z druhé strany ležela Mařka připoutaná v sádrovém lůžku. „To si piš, že ti taky dají sádrový lůžko," řekla, když slyšela, že Andula je tu s páteří. „Vsaď se, že do vánoc ho budeš mít." „Na vánoce já už budu doma, miláčku!" odsekla Andula. „Páni zlatí, jak může bejt někdo takový trdlo? Ona si myslí, že pojede na vánoce domů," rozchechtala se Mařka a rozesmály se i druhé holky. Smály se, až se zajíkaly. ... Nenáviděla je, zmije jedovaté, ale bohužel měly pravdu. Do vánoc měla nejen sádrové lůžko, ale navíc jí na bradu navlékli jakýsi psí náhubek, od něhož dozadu přes postel vedla šňůra, zakončená závažím. Říkalo se tomu klička a mělo to vytahovat páteř...

Tak popisuje své zážitky z léčebného pobytu v Zemském ústavu pro tuberkulosní děti, dnešní Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé, ve své knize Děti z Košumberku Milada Večeřová, která se tu jako jedenáctiletá léčila s tuberkulózou páteře v době 2. světové války. Ústav, který dnes nese jméno svého zakladatele prof. MUDr. Františka Hamzy, existuje v Luži-Košumberku již 111 let. Toto významné výročí svého založení oslavil letos v květnu. „Hamzova léčebna byla založena prof. MUDr. Františkem Hamzou v roce 1901 jako první středoevropský léčebný ústav pro tuberkulózní děti,“ vysvětluje dnešní ředitel léčebny MUDr. Václav Volejník, CSc. Profesor MUDr. František Hamza (1868–1930) se o problematiku tuberkulózy a jejího léčení zajímal již v době svých studií. V roce 1897 nastou-

Fotografie (zleva doprava) Cvičení s pacienty s DMO. Pavilon C – plicní oddělení, plně obsazen v roce 1926. Košumberské dětské sportovní hry (KDHS). Jídelna pavilonu A – dívčí oddělení. Truhlářská dílna – chlapci v truhlářské dílně pod vedením učitele Václava Svatka (cca rok 1925). „Drhnutí“ rýžovým kartáčem a studenou vodou pro zvýšení prokrvení celého těla.

pil na místo obvodního lékaře v Luži. Oblast svého působení si zvolil zcela záměrně. Klimaticky totiž odpovídala jeho záměru zřídit tu dětskou protituberkulózní léčebnu. Svůj plán vysvětloval profesor Hamza v roce 1901 takto: „Bylo odvahou založiti ve vlasti naší sanatorium pro skrofulosní. Opřel jsem se tím názoru mnohdy dosti neoprávněnému, jako by jen a jen ústavy přímořské honositi se mohly úspěchy léčebnými. Vždyť i na pevnině anglické, německé atd. prosperuje celá řada podobných léčeben, vždyť právě povolané autority vynikající poukazují ku zdárnému léčení i v ústavech nepřímořských, v ovzduší a slunci rodné země, v poměrech ovšem upravených náležitě ve směru hygienickém a therapeutickém. Proti skrofulose nepůsobí specificky ani léčiva, ani moře, ani cokoli jiného. Nebylo by však pravdivo přezírati skutečné výsledky


43

k věci

→ Kdo byl prof. MUDr. František Hamza Lékař a spisovatel, který se narodil 6. 3. 1868 v Kletečné u Humpolce. Byl zakladatelem, majitelem a ředitelem léčebny pro skrofulózní děti v Luži-Košumberku, která dnes nese jeho jméno. V roce 1922 se stal oborovým přednostou III. oddělení ministerstva veřejného zdravotnictví. Byl profesorem na LF UK v Brně a zakladatelem Ústavu sociálního lékařství. Mimo jiné byl i předsedou Spolku mediků v Praze. V roce 1897 se oženil s Julií Závodskou, s níž měl tři děti. Vedl zdravotnické kurzy a psal odborné lékařské knihy. Stal se spoluzakladatelem známé Masarykovy ligy proti

ústavů přímořských, ale rovněž sluší uvědomiti si, že i četné jiné, po celý rok přístupné ústavy vykazují stejně znamenité úspěchy a že pouhé saisonní léčení nestačí vždy upraviti trvale těžší projevy skrofulosní. Jsouť příliš mocnými činiteli, jichž therapie musí sledovati jak poměry klimatické, v nichž organism vyrostl, jimž uvykl a v nichž v budoucnu žíti bude, tak únavu dlouhé cesty do ciziny, přizpůsobování se zcela novým poměrům po odjezdu do ciziny a po opětném návratu do domova. Odborně a nestranně kontrolované případy, péči našeho ústavu svěřené, jsou aspoň počátečným dokladem uvedených slov. Prosíme potud o důvěru, pokud snaha naše opřena je skutečným úspěchem léčebným ústavu našeho.“ V letech 1908–1923 se profesoru Hamzovi podařilo vybudovat základy velkého ústavu tzv. domácího typu. Byla v něm zajištěna sociální rovnost a do-

tuberkulóze, jejímž úkolem bylo mimo jiné i zřizování dalších protituberkulózních léčeben, např. v Dolním Smokovci, Šumperku a Cvikově. Profesor Hamza se zasloužil také o vytvoření instituce školních lékařů a studentských zdravotních ústavů. Jeho aktivity překročily dalece rámec medicíny a sahaly i do veřejné a kulturní činnosti. Účastnil se například modernizace zdravotnických zařízení města Brna a známa a uznávána je i jeho literární tvorba (například román Šimon kouzelník). Zemřel 4. 6. 1930 v Brně.

stupnost léčby pro všechny děti i přesto, že pro společnost na počátku minulého století byly charakteristické výrazné sociální rozdíly. Základem léčby tu byla hygienicko-dietetická terapie zaměřená na posílení tělesné soustavy. Péče byla koncipována tak, aby neztrpčovala život dlouhodobě nemocného dítěte. Naopak. Hamza rozvíjel schopnosti dětí a dokonce jako první ve střední Evropě otevřel přímo v léčebně v roce 1908 dvě třídy ústavní školy. „V rozsáhlé zahradě je zařízeno slunné pískoviště jednak pro slunné koupele, jednak pro hry a tělocvičné otužování těla. Zvláště pak v době zimní a v čas potřeby kdykoli doplňuje se zařízení toto pískovými koupelemi. Vzornou péčí o čistotu těla, pravidelným omýváním a otužováním, procházkami po zahradě, vycházkami do slunného ovzduší zajisté budou nemocní osvěžovati. Neméně

prospějí cvičení v tělocvičně. Řádná životospráva a výživa upravuje se dle rázu choroby, dle stáří a vůbec dle přesných individuálních požadavků. Každý pacient má přesně určeno kdy, co a jak upraveno obdrží pokrmem a nápojem. Dle rozvoje choroby, dle postupu rekonvalescence zvolna se přechází ku stravě v normálních poměrech pacientových účelné, potřebné a zároveň snadno dosažitelné. O ušlechtilou duševní zábavu, o mravní výchovu po čas pobytu, po případě o zopakování školních učebních předmětů u těch pacientů, kteří budou si přáti a jichž choroba tomu neodporuje, postará se svědomitě správa ústavu,“ popisoval Hamza. V roce 1961 byla léčba tuberkulózy v Luži postupně ukončena a léčebna byla upravena na zařízení pro rehabilitaci dětí s pohybovými vadami ortopedického a neurologického původu. 


44

florence 12/12

personální inzerce Zdravotní LABORANTKA/LABORANT Zdravotní laborantku/laboranta do Laboratoře DNA diagnostiky Ústavu dědičných metabolických poruch přijme Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Požadujeme: SŠ zdravotního, chemického nebo přírodovědného směru, registraci podle zákona č. 96/2004 Sb., znalost PC, flexibilitu a ochotu dále se vzdělávat. Uvítáme atestaci v oboru, schopnost pracovat samostatně i v týmu. Nabízíme: vysoce odbornou a zajímavou práci na špičkovém pracovišti, podporu odborného růstu a dalšího vzdělávání, zaměstnanecké benefity. Nástup dohodou. CV prosím zasílejte na e-mail vedoucí laborantky: eva.klimova@vfn.cz, tel. 224 967 710/7712. radiologický asistent Nemocnice s poliklinikou Karviná–Ráj, příspěvková organizace, přijme na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce radiologického asistenta pro zajištění služeb. Požadujeme: odbornou způsobilost podle § 8 zákona č. 339/2008 Sb., způsobilost k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a praxi v oboru. Nástup možný ihned. Bližší informace na www.nspka.cz.

všeobecná zdravotní sestra Nemocnice Jablonec nad Nisou, p. o., přijme všeobecnou zdravotní sestru na JIP chirurgického oddělení. Je vítána specializovaná způsobilost v oboru intenzivní péče a dostatečná praxe. Nástup možný ihned, popřípadě podle dohody. Bližší informace podá vrchní sestra chirurgického oddělení Bc. Simona Vachková, tel.: 483 345 302, e-mail: vachkova@nemjbc.cz, případně kontaktujte personální oddělení, e-mail:pavel. kures@nemjbc.cz. Zdravotní LABORANTKA/LABORANT Zdravotní laborantku/laboranta pro Fakultní transfúzní oddělení přijme Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Požadujeme: vzdělání v oboru zdravotní laborant, platné osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu, praxe a PSS v oboru hematologie a transfúzní služba vítána. Po zaškolení práce v nepřetržitém provozu. Nabízíme: práci v moderním zdravotnickém zařízení a příjemném kolektivu, dobré platové podmínky, zaměstnanecké benefity, možnost ubytování. Nástup ihned nebo podle dohody. Písemné nabídky s CV zasílejte na adresu: jana. zatecka@vfn.cz.

vrchní sestra Náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání a kvalitu VFN v Praze vypisuje výběrové řízení na pozici vrchní sestra Společného příjmu interně nemocných (SPIN) VFN v Praze. Požadavky: způsobilost k výkonu příslušného zdravotnického povolání na území ČR v souladu se zákonem č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, trestní bezúhonnost, minimálně 5 let praxe v oboru, VŠ vzdělání, VOŠ nebo specializace v oboru intenzivní péče. Další požadavky: zkušenosti v řídicí funkci výhodou, znalost práce na PC, komunikační, řídicí a organizační schopnosti, schopnost edukační, přednáškové a publikační činnosti, občanská a morální bezúhonnost. Požadované dokumenty: životopis s přehledem dosavadní profesní praxe, doklady o dosaženém vzdělání, osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, výpis z rejstříku trestů (ne starší 3 měsíců), písemná koncepce řízení SPIN v uvedené funkci, souhlas s využitím poskytnutých osobních údajů pro účely výběrového řízení. Písemné přihlášky zasílejte do 3. 12. 2012 na adresu: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, personální úsek, U Nemocnice 2, 128 08 Praha 2.

Pro zasílání své personální inzerce využijte naši e-mailovou adresu:

angličtina inzerce

VITAMINS Patient: Good morning, Mrs. Nováková, could I ask you a few questions? Nurse: Yes, of course. Patient: I would like to strengthen my immune system before the flu season. Can you recommend any vitamin supplements to me? Nurse: First of all, I would recommend a healthy, balanced diet which is very important not only in the winter months. Eat a lot of fruit, vegetables, cereals, lean meat, fish… If you feel you need more vitamins than the food contains you can buy e.g. a vitamin C supplement. Patient: Vitamin C prevents flu, doesn’t it? Nurse: Well, not necessarily but it can reduce the length and severity of its symptoms. Zinc can shorten a cold if you already have one. Patient: OK, I’ll buy vitamin C and zinc supplements.

Nurse: Also, a good intake of iron is necessary for energy, intellectual performance and vitality. A lack of iron leads to anaemia which causes lethargy and listlessness. Patient: I do take iron regularly because I am a vegetarian and I don’t eat meat at all. Nurse: Taking Vitamin C alongside iron helps with its absorption. And vitamin A is also essential for a strong immune system and good eyesight. Patient: My friend was also recommended selenium at a pharmacy. Nurse: Yes, selenium has positive effects on the immune system. And it is thought to protect against cancer. Patient: I am going to the pharmacy right away! Nurse: And don’t forget to ask them about the recommended daily intake.

SLOVNÍ ZÁSOBA to strengthen → posílit immune system → imunitní systém to recommend → doporučit supplement → doplněk dietary supplement → doplněk stravy diet → strava lean meat → libové maso to contain → obsahovat to prevent → předejít, zabránit not necessarily → ne nutně length → délka severity → závažnost intake → příjem performance → výkon lack (of…) → nedostatek to lead (to) → vést (k) to cause → zapříčinit, způsobit listlessness → netečnost at all (+ zápor) → vůbec alongside → vedle essential → podstatný, kmenový eyesight → zrak daily intake → denní příjem

www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 8, 150 00 Praha 5, florence.redakce@ambitmedia.cz, tel.: +420 222 352 578 / Šéfredaktorka: Magda Hettnerová, DiS.,­ e-mail: ­magda.hettnerova@ambit­media.cz / Redakce: Jana Přecechtělová, e-mail: jana.precechtelova@ambitmedia.cz / Redakční rada: Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, předsedkyně, Mgr. Hana Svobodová, Mgr. Lenka Gutová, MBA, Mgr. Galina Vavrušková, Bc. Vladěna Homolková, Tamara Starnovská, Mgr. Ivana Kirchnerová, RNDr. Romana Mrázová, Ph.D. / Grafická úprava: Josef Gabriel, Karel Zahradník / Vydavatel: Ambit Media, a. s., www.ambitmedia.cz / Ředitel vydavatelství: RNDr. Martin Slavík / Šéfredaktor zdravotnických titulů: Jan Kulhavý, e-mail: jan.kulhavy@ambitmedia.cz / Marketing: Bc. Julie Langerová, DiS., gsm.: +420 725 826 434, e-mail: julie.langerova@ambitmedia.cz / Obchod:Šedá: Alexandra Manová, tel.: +420 724 811 983, e-mail: alexandra.manova@ambitmedia.cz, Oranžová: CMYK 0-72-100-0 Oranžová: PMS 021 CMYK 0-0-0-75 Šedá: CMYK 0-0-0-75 Šedá: PMS 7545 Jana Floriánová, tel.: + 420 602 386 866, e-mail: jana.florianova@ambitmedia.cz / Personální inzerce: fax: +420 222 352 572, e-mail: radkova.inzerce@ambitmedia.cz / Tisk: Tisk Horák a.s., Drážďanská 83A, 400 07 Ústí nad Labem / Předplatné: ČR: POSTSERVIS, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax:  284  011  847, predplatne@ambitmedia.cz, infolinka 800  300  302, www.periodik.cz; SK: Mediaprint Kapa - Pressegrosso, a.s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel. +421 244 458 821, fax +421 244 458 819, predplatne@abompkapa.sk / Cena výtisku: 60 Kč, roční předplatné: 570 Kč / 31,90 eur / Časopis vychází 11krát ročně (v červenci vychází letní dvojčíslo) / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Ambit Media, a. s., 2012



Francouzská dětská hypoalergenní kosmetika • hypoalergenní • dermatologicky testováno • vhodné pro atopiky a miminka s podrážděnou pokožkou

www.biolane.cz


Florence_12/2012